ZVĚDAVÉ HISTORIČNO: Co mi vyprávěl pan C. a ještě něco k tomu

Když jsem se kdysi ocitla v Itálii, jedna z prvních věcí, o které jsem se snažila, byla, abych mluvila slušně italsky. Časem jsem začala chápat, že znalost řeči je důležitá nejen, když potřebuji uspokojit základní potřeby jako je jídlo, ale také k tomu, aby mě mí spolupracovníci, známí a přátelé přijali mezi sebe. A ještě později mi došlo, že bez znalosti řeči bych o Itálii nepochopila vlastně vůbec nic. Ostatně netvrdím, že jsem ji pochopila.

 

Jedna z věcí, které mě na počátku mého pobytu hodně překvapily, byl vztah některých Italů k předválečné fašistické Itálii a Mussolinimu. Klišé získaná ve škole totiž poměrně rychle vzala za své. Celá řada Italů totiž toto období dodnes nepovažuje za úplně špatné. Koneckonců jinak by velmi pravděpodobně Alessandra Mussolini, vnučka Duceho, nikdy nezasedla v italském parlamentu. Ti uvědomělejší Italové říkají, že se děly také špatné věci. Dokonce jsem se setkala s názory, že za Mussoliniho byl pořádek, že dal lidem práci a že se jim dařilo lépe. Dalo mi práci pochopit, že celá řada lidí v předválečné Itálii skutečně upřímně podporovala Mussoliniho režim.

 

Z dnešního hlediska se to zdá nepochopitelné. Ale oproti předchozímu období to pro Italy bylo období relativního klidu a dostatku, což dříve rozhodně pravidlem nebylo. Navíc, jak jsem pochopila, fašistická Itálie se nikdy nechovala ke svým odpůrcům tak tvrdě jako němečtí nacisté. Nebo si umíte ve III. Říši představit demonstraci odpůrců režimu, kteří dostali „pouze“ nakládačku obušky, jak mi vyprávěla jedna má známá, jejíž teta se té demonstrace účastnila? A ještě to brali jako strašnou krutost? Naši vysokoškolští studenti v roce 1939 zaplatili za své protesty úplně jinak. 

 

Zbytky sympatií k fašismu se daly vypozorovat i u některých mých vrstevníků. Někteří pro to ovšem měli ideální prostředí už doma. Otec jednoho z nich se narodil v době španělské občanské války a jmenoval se Franco (samozřejmě po španělském diktátorovi). Matka tohoto známého se narodila na počátku války, kdy ještě Itálie byla spojencem Německa. Jmenovala se přirozeně Germana (Německo se italsky řekne Germania). Celkem logicky se tito dva lidé sešli a vzali. Dotyčný tak měl někdy zvláštní názory.

 

Pan C. se narodil téměř o generaci dříve než rodiče mého známého. Asi tři měsíce jsem bydlela v domě, který obýval se svou paní, a protože v mém pokoji byla zima jako v morně, často jsem přijala pozvání na večer u nich. A tehdy pan C. občas vyprávěl. Například o předválečných cestách v oblasti Udine. Udine bylo vždy velkým městem (jeho počet obyvatel se dá přirovnat k Českým Budějovicím) a ulice byly dlážděné. Veškerá dlažba ovšem za městem končila a cesty byly pouze hliněné. Byla velmi nízká kriminalita. Život na venkově se odehrával podle starých tradic.

 

Služebnictvo u bohatých lidí (dodnes se ví, kdo byl šlechticem) mělo jistotu bytu pouze po dobu své služby a služba se obnovovala každý rok v listopadu. Koneckonců i u nás se kdysi na Sv. Martina obnovovala služba nebo se šlo do služby jinam. To mě zaskočilo. Přemýšlela jsem, zda u nás za každým větším městem končila dlažba a silnice byly pouze hliněné. Zda i u nás byla závislost obyvatel na bývalé šlechtě tak vysoká. Došla jsem k názoru, že ne. Možná tady někde pramenila podpora velké části italského lidu Mussolinimu. Ano, pan C. na Mussoliniho také neměl špatný názor ani v 90. letech 20. století. Tenkrát se měl totiž dobře.

 

Pan C. také často vyprávěl o válce. Na počátku II. sv. války narukoval jako mladý důstojník. Zdá se, že celkem nadšeně. Fašistický režim jednoznačně podporoval. Brzy se dostal do Albánie a podle toho, co vyprávěl, to pro něho a italskou armádu byla krásná doba. (Pozn. Apiny – Itálie okupovala Albánii v dubnu 1939, tedy těsně po okupaci naší 2. republiky nacistickým Německem a dávno před oficiálním vypuknutím války). Pro mě to bylo hodně nepochopitelné, ale nechtěla jsem pana domácího urazit nějakými poznámkami. Tak jsem se ptala, jak tam žili.

 

Okupovat Albánii byla podle pana C. úplná hračka. O boj v Albánii nešlo. Přišli do nějakého města, tam si určili starostu, který jim šel na ruku, a bylo to. Starosta dělal, co si vzpomněli a oni se měli skvěle. Několikrát jsem se ptala, jak okupaci prožívali Albánci, ale po pravdě řečeno za dosazeného starostu, který dělal, co chtěli a tudíž všichni byli spokojení, jsem se nedostala. Asi ani nevěděl, co si Albánci mysleli. Albánské období bylo pro pana C. to nejlepší z celé války. Prožíval doslova pohodové období. Možná proto tak vzpomínal. 

 

Přišly totiž mnohem horší časy. Itálie napadla Řecko (Pozn. Apiny 28. 10. 1940), a to nebylo zdaleka tak jednoduchým soupeřem jako Albánie. Prostě a jednoduše Řekové Italy rázně ze své země vyhnali. Pan C. se italského tažení do Řecka také zúčastnil a měl opravdu velké štěstí, že ho také přežil. Z jeho jednotky se zpět do Albánie vrátili pouze tři muži a on byl jedním z nich. Nebylo to ovšem zadarmo. Řekové ho mimo jiné střelbou přikovali na tři dny v nějakém příkopu, kde se nemohl ani pohnout, jak kulky létaly. Do Albánie se vrátil naprosto vyčerpaný, hladový žíznivý, ale nezraněný. Jenže potížím nebyl konec a naopak nabraly dramatický spád.

 

Kapitulaci Itálie Němci opravdu nepotřebovali a tak ji v ten moment raději obsadili sami. V ten okamžik začali Italy považovat za své nepřátele. Na Balkáně už v tu dobu Němci dávno byli, okupovali Jugoslávii i Řecko a dříve leckde postupovali spolu s Italy. Pan C. byl v té době zpět v Albánii. Do italské kapitulace spolu podle pana C. kolegiálně a kamarádsky vycházeli. Po kapitulaci Itálie se to ale začalo měnit.

 

V prvním období Němci s Italy zacházeli slušně, pořád je brali jako bývalé spojence. Později se ale vše změnilo. A vše se změnilo i pro pana C. Naložili ho do vlaku a odvezli do koncentráku v Minsku. O tomto období mluvil méně podrobně. Zažil hlad, bídu, vši, nemoci ostatně jako vězeň z koncentráku. Také tam spousta vězňů, včetně Italů, zahynula. Podmínky byly strašlivé. Ale pan C. měl tuhý kořínek. Přiznám se, že toto mi hlava nebrala – dřívější spojenci Němci si nedělali vrásky a italské vojáky jednoduše zavřeli do koncentráků. V podstatě se k nim nechovali lépe než k běžným vězňům.

 

Když se začali blížit Rusové, koncentrák evakuovali a přesunuli je blíže k Německu. Pan C. mi řekl, že vystřídal celkem jedenáct koncentráků. Ani nevím, kde všude byl, zřejmě prošel veškeré podstatné lágry od Minsku na západ. Už si nepamatuji, zda ho osvobodili v Buchenwaldu nebo v Mauthausenu, ale v obou táborech byl. Při osvobození koncentráku vážil celkem 48 kg. Pokud své utrpení v koncentráku někdy někomu kladl za vinu, byli to pouze Němci, které po této zkušenosti nemusel.

 

V době, kdy mi pan C. vyprávěl o svých zážitcích, mu bylo 77 let. Zemřel několik let poté, co jsem v jeho domě bydlela, někdy na konci 90. let 20. století. Prožila jsem tam zajímavé období a doufám, že už jsem italsky uměla natolik, abych z vyprávění pana C. pochytila to podstatné. Už to totiž nikomu nepoví.

 

 

Aktualizováno: 21.10.2011 — 17:24

100 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pingback: Lax Helmet
  2. Milá Apino, za tento článek a starost, kterou sis s ním dělala, jsem ti už poděkovala, ale sluší se tak učinit veřejně. (blush)
    Tohle je vynikající způsob, jak poznávat a pochopit historii a tys nám zase jeden zajímavý střípek ukázala. (inlove)

    1. Milá Dalmi a batýskovic Petruško, já přicházím s přáním vlastně o den později. Ale i tak přeji z celého srdce vše nejlepší. (h) (rose1) (h) (rose1) (h) (rose1) (h)

  3. Milá Apino,
    článek jsem četla už včera a dneska jsem si ho zopakovala. Díky za zprostředkování vzpomínek pana C, protože díky tomuto článku se prodloužila jeho životní pouť (dokud myslíme na ty, co už odešli, jsou stále s námi). Je dobré se podívat na věci a události z více stran.

    Nevím proč, ale při čtení jsem si vzpoměla na úžasný film s Anthony Quinnem „Tajemství Santa Vittorie“ – italský venkov ve víru Druhé světové války.

    A přeju hezký narozeninový večer puntíkaté Dalmatin – hodně štěstí, zdraví a spokojenosti a splň si jedno tajné přáníčko. (f) (f) (h) (h)

    A stále myslím na sluníčkovou veram, urputnou Rpuť, bezčesnekového Půa, méďu-béďu Cheta – děcka, uzdravujte se, moc na vás myslím. (h) (y)

    1. A přitom s panem C. se má životní pouť protla jen na krátkou chvíli, ale bez něho bych spoustu věcí vůbec nevěděla. Takže ano, budu na něho vzpomínat, dokud budu živa.

      A držím palce všem, kdo to potřebují. Nějak je vás, milí přátelé v poelsení době více. Tak doufám, že brzy uslyším, že se někdo uzdravil a je mu fajn.

    1. Vave – jsou překrásné! Já v nich vidím vzdálené světy, jiné galaxie. A nedivím se ti, že se jich nechceš vzdát – jsou tajemné a jemné a myslím, že je v nich roztříhana, zamíchaná a znovu sešitá Vave (h)

    2. vave, na něco podobného se nevzmůžu nikdy. To přesahuje veškeré meze mých schopností. Ale jsou nádherné (y) (y) (y) (y) (y)

    1. S legendou o letadle Pippo jsem se nesetkala. Tohle by bylo docela složité, pan C. o tom určitě nevyprávěl a jinak jsem se s té době nejvíce bavila s mými vrstevníky – roky narození řekněme od počátku 60. let po 70. léta. Mé šéfky byly obě ročníky z 50. let, navíc válka pro nás přece jen nebyla hlavním tématem. Pokud z mladých někdo o válce něco řekl, většinou mluvili spíše o místních záležitostech, a vlastně spíše o německé okupaci.

      Například, že když partyzáni věděli, že Němci řekli, že v případě parzyzánské akce zastřelí každého 10. muže, tak ve vyprávění mladého kluka negativně vyzněli právě ti partyzáni, kteří akci provedli a Němci splnili, co říkali. To řekl kluk, který byl ročník 1969 a o válce mohl číst tak leda v učebnicích. Ovšem rodiče (Franco a Germana) ho náležitě proskolili.
      Tohle bylo ale docela typické, spíše odsoudili akce partyzánů než německý teror.
      Ale setkala jsem se i s vyprávěním o hrdinství partyzánů a jejich rodinných příslušníků. Prostě podle toho, s kým jsem zrovna mluvila.
      Budu se muset podívat na nějaký web o válečných záležitostech – několik jich je. řeba tam o letdle Pippo něco najdu.

    1. krása – vždyť já pořád říkám, že mlha je fotogenická (chuckle)

      Jinak nechci provokovat, ale tady je nádherně (sun) celý víkend … Tedy v noci slůňo nahradí srpek měsíce, hvězdičky a mráz

  4. Jako historik profík mám radost z Tvého příspěvku, tahleta „mluvená historie“, tradice v pravém slova smyslu od tradeo-předávám (zkušenosti, zážitky), je strašně důležitá a zajímavá, díky

    1. Baty, děkuji, zvláště od tebe jsem hrdá za pochvalu. Toto povídání ve mně muselo uzrát. Mám dojem, že v té době, kdy mi pan C. vyprávěl o svém životě a těch neuvěřitelných zvratech, jsem to ještě příliš nedocenila. Také jsem v té době byla plna úplně jiných dojmů. Naštěstí mám na některé věci paměť jako slon a tohle bylo opravdu divoké – ze spokojeného okupanta hladovým koncentráčníkem. A to měl ještě kliku, že byl křesťan. To je neuvěřitelná křivka osudu nebo spíše motanec.

      Někde níže tu byla připomenuta Habeš. O té pan C. nevyprávěl. je pravděpodobné, že v té době si žil ještě docela spokojený civilní život.

  5. Milá Apino, díky za zajímavé povídání. Jak vidno nic není jen černé nebo bílé. Kdyby kdysi nebylo krize a nezaměstnanosti , jistě by lidé neupadli do totality,jejímž výsledkem bylo poválečné uspořádání Evropy a osudy všech by se ubírali jiným směrem. Jak hluboce se dotýká osud jednoho národa všech ostatních bylo vidět i na těch,co si tenkrát mysleli, že přinesou domů klid a mír,když obětují jednu malou zemi.Jak ošidné jsou politické úmluvy,jsme museli taky prožít.
    Osudy pana C. dokládají, že každý je součástí
    nějakého kontinentu nebo pevniny a ústy klasika je třeba si občas připomenout, že když někomu zvoní hrana, zvoní zároveň i nám.

    Přeji všem krásné nedělní dopoledne, ať se mlhy zvednou a sluníčko všem projasní dnešní den, bo nás čeká pindělí a to je dost záhul. (wave)

    1. Řekla jsi to krásně, ostatně bez I. sv. války by asi k té druhé nedošlo. Ale zase ta první by jednoho dne asi stejně bývala přišla. Příčiny a důsledky… a v tom se motají lidé, jako byl pan C., jehož názory formovalo tehdejší prostředí.

    1. Milá puntíkatá, přeji krásné narozeniny,ať se Ti splní všechna Tvoje přání, taky přeji moc a moc zdravíčka a stále šikovné ruky na úžasné ruční práce. (h) (handshake) (d) 10

  6. Děkuju za zajímavé vyprávění, Apinko. (inlove)
    Ten muž byl na straně vítěze, pak byl poražený a nakonec vlastně zase vítěz. Ale především to byl člověk, který koukal na svět z té hliněné strany silnice.
    Zajímavé, silné, znepokojivé.
    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Vave, tohle je úplně přesné. Neřekla bych to lépe, skvělá zkratka.
      hliněná strana ulice – když tam dnes vidím ty obrovské dálnice, vůbec nechápu, že tam ještě v meziválečném období snad jezdili jenom s koňmi. Protože auto muselo být sakra dobře odpérované a rychlost 0, 0 nic. Ale tato oblast byla velmi dlouho jedna z absolutně nejchudších oblastí Itálie. Paradoxne jim pomohlo zemětřesení v roce 1976. To přišly obrovské dotace, které kupodivu nikdo neukradl (no, relativně, ale oproti mafiánskému Jihu, co si budeme povídat). A oni se neuvěřitelně zmohli, dnes jsou bohatým regionem.

  7. Nazdárek, sever Prahy hlásí mlhu, mrazivo.
    Napadlo mne, jestli Beta trochu neprokřehla při tom brodění (my se včera vrátili taky nějak „stife“).

    1. jasně – brodila nejen potoky, ale taky jsme šli nějaký ten kilák podmáčeným terénem. Voda mi tekla do botasek vrchem při každém kroku… taky jsem trošku v tom mraze „tuhla“ (rofl) ale to neva – já ty rašeliniště a mechoviště a vrchoviště miluju (inlove) Ale to chodíme stále – mrzlo už minulý týden. A před 14 dny nás chytla vichřice s lijákem a krupkama na Josefodole – to promokla úplně celá (nejen ona) klepali jsme se všichni celou cestu k autu (poctivě půl hodiny) a taky bez následků… Fakt nevím. Ale chytla jsem to úplně s drobnými příznaky – kdo ji zná míň nevšiml by si ničeho. teď ráno si vyřvala procházku…

    1. dalmi – přeji k narozkám vše nejnej a navíc hodně (sun) Doufám, že jste dneska taky nad inverzí – tady je krásně

    2. Děkuji moc za přáníčka (h)
      Jsem moc ráda, že současně se mnou má narozeniny malá Batýsková. Takže si ji dovoluji považovat za svoji spoluoslavenkyni (dance)

      1. Dalmatinku a Petruško, už je skoro večer vašeho slavného dne. Snad ještě přijmete moje upřímné přání všeho dobrého a krásného (sun) (rose1) (^)

        1. Taky se teprve ted pridavam s pranim vseho nejlepsiho obema oslavenkynim. Omluvou mi budiz, ze ja mam jeste dopoledne. (rose1) (^)

  8. hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    zase jasno, zase mráz… Dneska přezujeme Yarýska, poprvé pohrabeme listí… prostě se budeme motat kolem chalupy. Prostě klidový režim… Betka se zdá bých skoro normální

  9. Dobrý den!
    Byla jsem chvíli za bukem,protože mně bacil nějaký bacil.Taky mi kolena hlásila změnu počasí,ale že to bude mlha a lezavo mně překvapilo.
    Renato,tvůj článek je zajímavý – ten pán toho hodně zažil a tak hodnotí podle svých zkušeností.
    No,venku to vypadá jak na Dušičky – ještě že mám Zvířetník – Betí týdeníček a Úchyl mi zvedli náladu a doufám,že Zana pořídí nějaké fotky ze setkání s Úchylem,prosíííím !
    Mějte se všichni dobře a nadále držím palce Veram,Rputi,Půovi i ostatním marodům (y) (h) .

  10. Mám takový pocit, že když je Rpuť ve špitále, tak se její historky přesunují ke mně. Hřívnatec je na jazykovém zájezdu v Británii, už směřují zpět do vlasti. Před hodinou jsem dostala SMS: „Budeme mít zpoždění. Právě trošku troskotáme 150 metrů od pevniny. Čau.“ Popřála jsem Hřívnatci, aby se na něj dostalo místo v záchranném člunu a požádala o informaci, zda přežil. Před chvilkou blikla SMS „Jsme na pevnině suchou nohou.“ Jsem zvědavá na celou tu historku, určitě si to cestou přes Francii a Německo vycizeluje k dokonalosti (rofl)

    1. Je vidět, že Hřívnatec je mladý gentleman, Renátko, rozhodně nechce děsit dámu. Muhehe, to je skoro jako by napsal: právě se trošku potápí Titanic. (chuckle)
      Je moc dobře, že z toho troskotání nakonec sešlo. :) (h) (y)

  11. Apino, díky. Asi se to těžko psalo – pro nás je to ale opravdu zajímavý, moc. Už jsem přišla na to, že věci se z různých stran jeví různě…

    1. Spíše to dlouho zrálo… pak už se to psalo docela rychle, jen jsem měla trochu obavy, aby na toto nenarazil nějaký fanatik. Aby se to nezvrhlo v něco, co jsem nechtěla. Zvířetníkům věřím, ale nikdy nevím, kdo to může číst.

  12. Dobrý večer, Zvířetníčci, hlásím, že žiju, jen absolutně nestíhám. U zvířátek je veselo a mangustí trio mi taky dává zabrat, jsou to chlupatý čerti :)Rikki a Tavinka jsou krásná zdravá a silná mláďata, Tikki je takový chlupatý pytlík problémů, který by za normálních okolností už nežil, ale bojuje a já s ním. A asi mi zůstane, protože s přísnou dietou, co má, být mezi ostatními nemůže a navíc ho sourozenci už zkusili zlikvidovat, takže už týden chodím s mangustičkou za krkem a nahrazuju mu rodinku.
    No a zvířátka, co přicesovala z Indonésie už se začínají aklimatizovat. Velký poletušák,zvaný důvěrně Úchyl podle svého rozevíracího kabátu, se naučil zdrhat z klece. Ve čtvrtek ráno jsem vstoupila do karanténní místnosti a nevěřila vlastním očím. Všude nepředstavitelnej bordel, všechno vylité a rozházené. A mezi tou spouští stál na vyvýšeném místě Úchyl, vrčel, roztahoval kabát a tvářil se výhružně. Jeho důstojnost poněkud kazil fakt, že blbec měl na sobě namotány čtyři mucholapky :D Opravdu nevídaný tvor! Odchytila jsem ho, odstranila jsem z něho mucholapky, zavřela jsem ho, zadrátovali jsme problematické místo v kleci… a druhý den ráno mě náš milý Úchyl vítal opět, tentokrát stál na štaflích :D

      1. A nechceš za námi přijet? A vůbec, nechce te se u nás někdo stavit v rámci Mikulášského venčení? Sice pojedeme na půl plynu, protože hodně zvířátek bude na výstavě v Lysé n. Labem, ale zase bude klídek na povídání :)

        1. Jé, ráda, díky (inlove) . Nějak mi to nebere můj zeměpisnej koutek – to by šlo v rámci Mikuláše? To by bylo dobrý.

    1. Teda teď jsem si představila, jak jdu parkem a vyjukne na mě úchyl, vrčí,tváří se výhrůžně a je omotaný mucholapkama… tohle jsem neměla dělat (rofl)

    2. Luckóóóóóóó! (rofl) (rofl) (rofl) (whew) (rofl) (rofl) (rofl)
      Právě teď jsem Ti začala ukrutně závidět. (h) Na mě může v práci leda tak bafnout šanon s resty, ne nic tak rozkošného, jako mucholapkový Úchyl. :) (hug)
      Viděla bych to někdy na cca 19. listopadu, do té doby jsou víkendy v čudu, nebo v rámci Mikulášské, to by taky šlo. :)

  13. http://www.drporkert.com/dogy/images/beta/1011/index.html

    dnešní Betí týdeníček. Z fotek asi trošku kouká mrazík (rofl)

    Cesta po žluté turistické značce – jedna lávka nad mohutně tekoucím balvanitým korytem nakloněná a polorozpadlá (mráz na kládách to ještě komplikoval) , další chyběla zcela. My přeskákali po balvanech (Beta to neumí, tak musela brodit o kus dál až nad bradavky – a to se jí vůbec nelíbilo – plakala před potokem dlouho a usilovně (chuckle) ) Pokud by nebylo takové sucho, tak to musíme otočit – šanci by neměla Beta ani my… I další lávky byly dóóóst dobrý. Po zelené zpátky – opět chybí jedna lávka… Cestou domů projíždíme Raspenavou, ráno průjezdnou… a najednou z ničeho nic zákaz vjezdu… No – přes Ludvíkov se nám to objíždět nechtělo (u křižovatky daleko předtím nic značeného nebylo), takže jsme to objeli po „místních nekomunikacích a provizorních mostkách“ – taky zážitek) Prostě chybějící mosty a mostky a lávky a stezníčky byly údělem dnešního výletění.

    Beta se tváří normálně, snad to bude dobrý

    1. Xerxová, já dogy dobře znám, švára je choval (až i na chov), a provázely ho na jeho cyklistických úletech, to ano, ale že by některej z dogáčků takhle pilně šlapal – tak to nevidět.
      Terénní dogy jsme neměli. Měli jsme dogy, které polehávaly na písku u garáže a před krbem v pokoji a jeden musel zvedat pořádně nohy, když si nesl kafe, a měli jsme v rodině dogy, které když kously do rukávu, tak se návštěvník hodně rád a hodně pozorně pakoval od branky a zdvořile volnou rukou klepal na okno, ale TAKHLE vycházkové dogy jsme v rodině neměli nikdy. :D

      1. všechny naše dogy byly výletové… (nod) Ale takhle výletové jsme taky ještě neměli… :O
        Ale když ji necháme víc doma – točí se dokolečka za vlstním ocáskem, bourá při tom nábytek, otravuje s hračkama a řádí na zahradě… takže ty výlety jsou vlastně takový klidový režim (chuckle)

        Jinak všichni psi se do určité míry přizpůsobí smečce… a KAŽDÉ plemeno psa zvládá pohyb líp, než lidi. (wave)

    2. z fotek kouká dost mrazíku, výrazně víc než na Brdech (čímpak to asi je :D ).
      Louky s ojíněnou trávou jsou nádherný. A ty fotky kamení a vody (y) !

    3. Fotky nadherne – zejmena mne zaujal Hani potok – ne kvuli jmenu :) , ale proto, ze je krasny s tema sutrama. Ja chci do hor. Kdekoli, jakykoliv.

      1. Hani, potůček bych ti přála, ale v názvu páníkovi u první fotky vypadlo písmenko. Je to stále stejný Hájní potok. A dokonce :O Hájený potok – teď jsem se šla kouknout do mapy… (wait) zrada – od malička mu říkám Hájní (chuckle) Prostě ten, co teče od úbočí Smrku do Bílého Potoka, kde se vlévá do Smědé. Snědá je ta říčka na konci výletu – jejím údolím jsme se vraceli. To jsou ty potoky, které v loňském srpnu zničily nejen všechny své lávky… ale i vše kolem

  14. U Rashmičky šibalky to také pořád žije, krátký přepis dojemné debaty hlavního „taťky“ (to je ten vlasatý) s laickým davem na Fc:

    Daniela Janáková krásně to holka dělala, ale dlouho u cvičení nevydržela. Možná, že její taťka to s ní umí líp

    Pavel Zvolánek Dobrý den. Trénink Rashmí neslouží k protrénování šikovnosti jejího chobotu, ale má být přípravou na kontrolu zubů v dospělosti a přijímání potravy z ruky

    Pavel Zvolánek Délka tréninku není závislá na schopnostech ošetřovatele, ale na rychlosti, s jakou Johti sežere svou dávku krmení z kyblíku

    Pánosová, Blanka Fajkusová, Renda Valda and 5 others like this..Daniela Janáková děkujeme za vysvětlení. Člověk se furt učí. A v tom kyblíku je co? Nějaká mňamka kvůli mléku? Ale Rashmi Vás miluje!

    Pavel Zvolánek V kyblíku je mňamka, kterou připravujeme všem slonům. Otruby, vitamíny, minerály a olej pro lepší průchodnost střev. V případě nutnosti jsme díky tomuto návyku schopni přesně sledovat příjem důležitých látek. Tahle dobrota se ochucuje banány či sirupem.

    Pavel Zvolánek A Rashmi nás miluje všechny :)

    Daniela Janáková díky za odpověď, tahle zvířecí láska je čistá.:))

    Magda Stankova Rashminka má ráda všechny tatky, čeká na vaše dobrotky a hlavně to pohlazení a pomazlení, jen vás uvidí a je štastná. Dnešek to zase ukázal jak vas všechny miluje.

  15. Od Apiny z cizího počítače
    Přeji všem krásný víkend, hlavně pokud možno pohodový. Držím palce všem potřebným, a to stále. Vidím tu své povídání, které jsem Dede poslala. Svět opravdu není černobílý a osud pana C to dokumentuje dokonale. Z okupanta vězeň v koncentráku. Oblouk osudu už se nemohl zakřivit více.
    Dost jsem přemýšlela, zda toto povídání napsat. Italové se totiž s fašismem nikdy zcela nevypořádali a některé názory, které jsem tam slyšela, byly pro mě přinejmenším překvapující, zvláště v první polovině 90. let. NIkdy tam nebylo takové to všeobecné vědomí jako u nás, že fašismus a nacismus je prostě a jednoduše špatný. Na druhou stranu se tam vše bere tak trochu „po italsku“ a ono pak bylo snesitelnější všechno.

  16. OT: Dekuju za vsechny dotazy ohledne Cheta. Abdominalni infekce je odehnana, zustane-li permanentni poskozeni se jeste nevi. On to totiz nas rodinny doktor po mnoho mesicu nevychytal a (ne)lecil to jako neco nespecifickeho. To byl maximalni ujezd. Az dobere posledni davku leku, pujdeme k urologovi – opravdu vynikajici lekar, aby se zjistilo, jak se to vyviji. Je moc unaveny a zeslably. Varovali mne ve spitale, kdyz ho propousteli, ze mu bude trvat dobre mesic, nez se dostane do normalu. Dekujem jeste jednou za pozitivni myslenky.

  17. OT.
    Dneska nesu ukradenou fotoreportáž z Cabarcéna, zooparku, kam na jaře už určitě a definitivně odjede Mojka.
    Je tam místa, že by se asi směstnala všechna naše zoo a furt by eště zbylo na několik Plzní navrch.

    1. Jo a Itálií nemohu sloužit, mohu posloužit jedním Primorskem před asi dekádou (nikdy předtím a nikdy potom už peníze na dovču nevybyly), tak zpátky k užitečné činnosti: zde klepnete a vlevo v rámečku modrém či červeném uvidíte, a ťuknete ještě do něj a tím zřejmě vážně spášete dobrý skutek, jo?
      http://skrz.cz/pes

      1. No, od včera tam naskočilo cca 30 000, tak snad se penízky nasbírají.Včera jsem si potřebnou stránku dala do lišty a vždy když videjko doběhlo, tak jsem ho obnovila.

    2. Jen si nemysli! Plzeňská ZOO je stále větší a krásnější!
      Ale pěkné obrázky ze Španělska, to jo… :)

  18. Od rána je tu překrásný den. Hory měly mrazivý skleněný kabátek na pestrém podzimním listí. Krása (nod) Výlet moc pěkný – asi jen 15 kiláčků, ale byl i trošku napínavý – asi napíšu povídání „o cestě po chybějících mostech“… :O

    Jen úplný závěr nevyšel – Betka si stoupla u pár schůdků před garáží… a že nemůže po schodech. Přitom celou cestu se tvářila normálně praštěně a i do auta nastupovala v pohodě.
    Minulý týden byl výlet delší, mnohem náročnější (i terénem, seskoky, skály) a nic, před 14 dny úplně promokla a prochladla a taky se nic nedělo… tak nevím, co to způsobuje. Navíc v posledních pár týdnech chodí schody zcela suverénně – nahoru chodí spát i během dne, když je sama doma – tj. nepotřebuje „morální podporu“ jako jindy.

    Tak jsme roztáhla gaučík „pro maroda“ u televize a uvidíme. Pokud se zhorší – léky mám doma. Ale zatím to zkusíme klidem.

  19. Mám návštěvu, nestíhám číst, až večer.
    Ale musím pochválit mrkvovou brkaši od ri (inlove) , je to ukrutně dobré. Jen jsem buď nakrájela mrkev na velké kusy nebo byla moc tvrdá, špatně se šlehala. Asi ji dát o chvíli dřív vařit? Ale ony ty oranžové kousky v mrkvi vůbec nevadily. Jo, a musím přiznat, že jsem zbabělý skunk, mrkve jsem dala méně, než psala ri. Omluvou mi je, že jsem vařila pro tchýni a přece jen to jídlo neznám. Ale příště dám mrkve víc. (nod) (y)

  20. Milá Apino,
    moc zajímavé téma. Itálie ale ještě v předvečer války, tuším roku 1936 okupovala Etiopii, jakožto poslední „volnou“ nezkolonizovanou africkou zemi. Taky si chtěli urvat svůj díl z afrického bohatství…

  21. Ach jo, tyhle vzpomínky, ať už kohokoliv, mi vždycky připomenou, jak ráda bych se dozvěděla víc o vlastní rodině. Za mlada mě to nezajímalo, pak už nebylo koho se ptát.
    U nás je krásně, svítí sluníčko a jsme těsně nad hranicí mlhy, probíhá půlkou vesnice, takže dolňáci mají smůlu.
    A dopustím se s dovolením jednoho OT, nevím, jesli už dětinštím, ale fakt jsem se zasmála. Když už je ten krásný den…
    http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_absurdarium.asp

    1. Hehe, no tohle vidět, tak snad i zaskáknu na panáka. (clap)
      Mne ráno pobavila Babetka: louznila kolem koupelny, když jsem se oblékala, i usoudila jsem, že si chce lehnout k topení (koupelnou vede rozvodná trubka, teplá vždy, zatímco škrt panička někdy topení stáhne), tak jsem jí přihodila na pračku osušku, ať hajinká v měkkém. Po návratu z nákupu Babet skutečně dlela na osušce, leč kolem těla měla umně omotanou podprsenku. Která původně dlela pod tou osuškou. Akorát si ji k mému údivu zatím neumí zapnout. ;-)

  22. Dobré ráno. Vypadá to podle předpovědi na pěkný víkend a já mám doma práce jak na kostele. No třeba vyženu aspoň zbytek rodiny. Ale zatím je venku tma, na žehlení si budu muset rozsvítit.
    LENKO S. k včerejšímu receptu na „chlupaté“ knedlíky: V běžném pečivu žádná vajíčka nejsou. Mám to zjištěnu kvůli Rysíkovi, který je nesmí. Ani v chlebu nejsou. Ono kynuté těsto moc vejce nepotřebuje a vejce je příliš drahá surovina, aby se cpalo někam, kde vlastně neni třeba. Dokonce jsem tuhle koupila i vánočku, kde nebyla a od jiných běžně prodávaných vánoček se chuťově nelišila. Já samozřejmně peču a vařím všechno bez vajec, takže už mám ozkoušeno, že to jde, vánočku mi každý rok všichni chválí (lesklou jí dělám opakovaným natíráním cukrovou vodou, ale na vajíčko to samozřejmně nemá). Už dokonce ovládám houskové knedlíky. To sem ale odběhla daleko od toho, že v rohlíku vejce nejsou. A Lenko, ať to všechno stihneš usušit, a ať už je těm pohromám u vás konec!
    Tak já jdu žehlit, než se mi vzbuděj chlapi (Zuzka je vzhůru, ale hodná).
    Myslím na všechny potřebné průběžně, uplně nejvíc na Veram (h)

  23. hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    V Itálii jsme byli několikrát. Vždy s námi jede tlustá knížka „Dějiny Itálie“ … málokterá země má složitější historii. Byli jsme na Severu i Jihu.

    Má být hezký den – tudíž balíme ruksáček. Mráz by měl bukové lesy dokonale vybarvit – jdeme to zkontrolovat. Jen dnešní trasa mě trošku děsí – stoupání děsivé a dlouhé nás čeká… pak možná trošku počvachtáme… a skutálíme se drhou stranou zpátky

  24. Mila Apino, moc zajimave a poutave. Trochu mi to pripomnelo muj oblibeny film Amarcord. Asi se na to zas diky tobe brzy podivam. Felliniho ja muzu hodne moc. A taky jsem si vzpomnela na Primo Leviho; neco od nej jsem uz cetla v Ceskoslovensku, ale je to tez oblibeny autor Cheta. Jeho vzpominky jsou velmi zajimave a konec jeho zivota dokazuje, ze demoni se jednomu muzou honit v hlave desetileti za prijemnou a uspesnou fasadou.

    1. Když Itálie, tak Fellini, když Fellini, tak Amarcord.
      Mám i knížku, vyšla kdysi ještě v Odeonu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN