PSI: Ešus – byla to pecka

Překvapila pánčička. Bez varování. Prostě z ničehož nic najednou začla snášet. Intenzivně, začla v podstatě už na chalupě, kdy sebrala naše stopovací krabičky, stopovací síťku, do který strká syrový kuře, co musim pak stopovat a vodítko a holinky. A tepláky s naprosto příšernou růžovou barvou. A doma to vzala ešče důkladnějš, vyrabovala skřiň a vyndala fšechny teplý mikiny co má.

 

Vytvořila hromadu zvící Řípy, kde jsme byli předloni. A snažila se jí nacpat do tašky. Což se jí nakonec povedlo, ale pánikovi se tam pak vešel už enem kapesnik. Taky můj batoh se začal plnit, ale nedala mi tam krysu převlečenou za krtka (trochu jsem jedný z mých Vasilis upravil fazónku a vypadala tak díky tomu jako krtek), tak sem si jí tam nenápadně dodal. A jak se ukázalo, dobře sem udělal.

 

Pak začala přinášet igelitky – jako obvykle. Nevim, co to má za obsesi, že kdykoliv někam máme vyrazit, stane se z ní Taškářka a tahá furt nějaký tašky s něčim. Já pak musim tim pádem při cestě mít abnormálně zmenšený osobní prostor a to mi jako dost vadí. Když navíc si z toho nemůžu ani nic vzít a naopak to pak zpravidla rozdaj cizím čoklům! Když pak večer o půlnoci tahala dovnitř další várku, pojala podezření, že se to tentokrát vymklo kontrole a všeckno se to tam nevende. Jééénže, to bychom nesměli mít pánika!! Ten je v ukládání tuny věcí do mini prostorů úplně největší profík, takže nakonec se tam vešlo fšecko, aji my a aji ještě navíc pánčička od Brůtika a Alury. Naštěstí jela sama. Hlavně teda bez toho Brůtika, páč ten by se k nám, pevně doufám, vůbec nevešel. Mohla ale klidně vzít Alu s sebou, to by mi tak nevadilo. 

 

Vyrazili jsme, a s jednou zastávkou čůrací a do tenisáku kopací, jsme bez bloudění!!!, bez bloudění!!! dorazili na místo. Řikal sem si cestou, že jako to zase bude paráda, budou výlety, budou výlety, plánoval sem si tak v duchu a když sme zastavili zjistil sem o čem je pořekadlo Pes míní a pánbů mění. Ty vado, fšade kolem milijoun psůch!!!!!!! A fšichni veliký a chlupatý (no dobře, ne úplně dočista fšichni, ale minimálně třičtvrtě toho milijounu určitě!) Tak sem začal tušit, že o výletech to asi moc nebude. Pánčička vyhópla z auta a začla ty svý tanečky vítací. Já sem se taky vítal, páč víte proč? Čekal tam na mě!! na mě!! pánik vod………. no vod Fajfky!!! Tak sem se na něj vrhnul a řádně ho vítal. No a kde je pánik vod Fajfky, tam někde musí bejt aji samotná Fajfka. A taky že byla, viděl sem jí už z dálky, leč skety mě k ní nechtěli pustit, že vona cvičí. Cvičí?? Cvičí?? No a co jako? Voni ale byli jinýho názoru. A prej že nejdřív najíst, ubytovat a jiný nepodstatnosti!

 

No hlavně to najíst asi!! To podle všeho bylo to nejdůležitější. Páč jak sem pak z narážek na pánčičku od ostatních pochopil, tak si pánčička opět objednala tři guláše! Hm a vydávala to ešče za nedorozumění. Chmm, a mi bude řikat, že sem nedožera. To ubytovávání se byl fajn proces, páč tam s náma při tom byl pánik od Fajfky a to sem byl moc rád. Von je mi sympatickej moc, jak chlapy zvlášť nemusim, tak von patří mezi výjimky. Tak sem na něj skákal a volizoval mu hlavu – aby totéž vyřídil milůvané Fajfce. Což sem jí – konečně!! při večerním venčení mohl říct i já. Teda bych býval byl mohl, kdyby se mi tam nenamontovala konkurence Džíponcká akití nějaká Hagísovatá!!!! Co tu jako dělá tudleten Hagís?? Zval ho snad někdo? Já rozhodně teda ne! Jaký von si tu jako bude dělat nároky??

 

To může hned z první zapomenout. Sem mu řek. A Fajfka řekla pak mně, že sem… no, to už je, myslim dost jedno co sem, hlavně, když mi Hagís nebude dělat do Fajfky. Takže to sme si vyřídili a já doufal, že už milýho Dříponce nikdá neuvidim. S pocitem blaženosti jsem šel spát, zatímco pánik s pánčičkou vysmahli do společnosti. Pánčička asi neví, cože jako znamená vydat se do společnosti, páč na sebe buransky narazila ty příšerný růžový tepláky, doladila to růžovejma fuskama a ešče se u toho řehtala blbě jako ponik. Pak se vrátila pro nějaký balíčky, do kterých předtím nacpala růžovej toaleťák a růžový čokoládový peníze a řehtala se jako celý stádo poniků. Dementních poniků. 

 

Posléze prý došlo na předávání jakýchsi darů. Pánik a pánčička od Fajfky a pánčička od Brůtika totiž narozeninovali. Fajfkovatej pánik dostal prej dorta úúúúplně stejnýho, jako má to dělo co z něj padaj ty pěkný fotky. Pánčička od Brůta dostala hrnek a na něm byli Brůt a Alu. Teda nejdřív nebyli, ale! když se do hrnku nalila horká voda, tak začli vylejzat. No a pánčička od Fajfky dostala EŠČE JEDNU FAJFKU! Teda bohužel jen jako dort, což mě teda dost mrzí…. když si představím….. no ale nic, zpátky k věci, páč víte co?? Vona jí prej s děsným gustem rozkrájela!! A ešče u toho vykřikovala, že todleto si už kolikrát tak přála!!!! No ešče že na to nikdá nedošlo, děsná přestava.

 

A pak ešče pánčička vytasila ty svý balíčky. Postavila si Fajfkatý a Brůtikovou do lajny (jo, jo, to vona umí, stavět do lajny, vo tom bych i něco věděl!) a pravila jim prej: „Páč ste kamarádi za fšechny prachy a jednou se z vás po…. u, tak mám pro každýho z vás dárek, kterej to naprosto vystihuje!“ a dala jim ty balíčky u kterejch se tak řehtala. Když ten růžovej toaleťák a růžový peníze voni rozbalili, řehtali se prej taky. Taky jako stádo poniků. Dementních poniků, samozřejmě.

 

Ráno sem se povenčil s pánikem, pánčička mi udělala dlábes a šli si s pánikem taky pro snídani. Pánčička teda taky ešče pro sprduňk nějakej, páč……. že prej sme ráno měli jít stopovat. No já bych i šel, ale neměl sem jaksi s kym, žeáno. Nádobíčko bylo v autě, kuře do síťky, který sem moch stopovat, měla pro nás připravený chudák Fajfkatá pánčička….. všechno v cajku. Já bych se bejval připravil ve vteřině, leč…… no prostě vona místo nástupu na stopu spala, no! Pánčička!! A nepolepšila se vůbec za celou dobu pobytu. Ani jednou, ani jednou nevstala, takže kuře smutně čekalo na síťku a já se stopičky nedočkal. Hlavně že dycky večer byla živoučká až moc!

 

Po snídani se vřítila pánčička do pokoje a začla vířit. Vona furt víří. Páč nic nestíhá. Teď ale vířila moc nějak, vířila víc, než když nestíhá do práce. Pak už nevířila, pak zmatkovala. Vyběhla z pokoje, běžela za pánikem, kterej ešče spokojeně požvykoval, pak do auta, zpátky do pokoje a vířila. Pak našla nůž, vytáhla párky a špíček (ááá ta vůně!) a začla je porcovat. Hmm, řikal sem si, bere sváču na vejlet asi…… a začal sem se lehce protahovat, abych měl zahřátý motory.

 

No a zase, pes míní, pánbů mění. Houby vejlet! Nástup prej nějakej! A musíme tam bejt včas, jinak máme průšvih (máme, máme…, vona by měla, já ne, já za nic nemůžu…), táhla mě tam jak dřevěnou kozu. Pak sem zjistil, že se tam nástupuje aji Fajfka, tak sem táhnul zas já jí, pánčičku, kozu dřevěnou! No ale sem nevěděl, že se bude nástupovat krom nás dvou taky ten milijoun velkejch, chlupatejch psůch!!! S náma dvěma!! Sem myslel, že to bude intimní nástup nějakej a ne slet sokolů, či co to mělo bejt!! Fuj, hnus, tolik psů vedle mě, no to nesnesu. Tak sem nejdřív prostestoval. Hlasitě, pak víc hlasitě. Nic platný, naopak ešče psi přibývali!! Některý z těch přibyvších to viděli stejně jako já a přidali se s protestsongy ke mně. Přes hromadu podaných protestů nám to nebylo nic platný. Prostě sme museli nástupovat. Aby ten nástup byl ešče horší než nejhorší, přikohátal se zas ten džíponec Hagís!! A dřepnul si vedle mě, drze!! Jako tuten národ je prostě strašněj. Večer sem mu jasně řek, úplně jasně, co že jako očekávám. A von? Pochopil to snad? Ne, příde si a posadí se vedle mě, nezván, nevítán. Hrozný!!!

 

Nemám rád nástupování!! Nemám! Páč víte co? Nesnášim totiž jednu věc. A tou je nečinnost. A dyš se nástupujete, musíte jen sedět a to mi neba. Mám potřebu se furt hlemejždit. Příde mi zbytečný prosedět zbůchdarma tolika času. Tak sem se rozhodl toho volného času nějak využít a připadlo mi, že bych mohl v mezičase přítomným dámám předvést, vo co by asi tak mohly přijít, kdyby mi nevěnovaly pozornost. Přestal sem jít s davem, kterej poštěkával a rozhodl se pro brumendo huhlando, projel sem celej svůj repertoár, a když jsem naznal, že jsem upoutal už dostatek pozornosti, fláknul sem energicky zádíčka a pustil se do práce. Za výmluvného zvukového doprovodu, který zdatně imituje zdivočelého medvěda kříženého s divočákem, jsem se vyvaloval na čerstvě posekaném pažitu a do všech směrů vokazoval, jakej sem já fešnej jedinec. Pánčička dělala, že k ní nepatřim. 

 

Když jsme si užili sdostatek nástupování, jali jsme se třídit. Co sme vodpad nějakej? A zas, aby bylo ešče hůř, než nejhůř, natřídili nás s Džíponcem Hagísem dohromady!! Já se ho snad nezbavim!! Mám ho snad za trest?? Psíbože, co sem komu uďál? Byli jsme v družstvech jak na táboře nějakym a pak sme se po družstvech rozptýlili do prostoru a že dem na to. Na co? Vejlet konečně nějakej? To si dám líbit. Jo…., houby vejlet, ani náhodou. Mučení cvičení. Tak kvůlivá tomudle sme se sem jako dovalili, jo???? Kvůli cvičení takovejch přípraf a cirátů?? Tak kdybych to byl bejval věděl, tak bych sem byl nechodil. Cvičit můžem doma, jako normálně, ale ne na vejletě, v přírodě. Tam se má běhat, chodit, lítat a ne tuto. Rozhod sem se, že nasvál budu pánčičku bojkotovat. Furt vo mě tvrdí, že poslední dobou nemám v hlavě mozek, že mám místo toho mozku ze seksu kosku. Řikala to na fšechny světový strany, věděj to fšichni, tak sválně vokážu, že vona lže a já sem chudák nedoceněnej. Zavařim jí a budu za vzornýho! Přísahal sem na svůj holej pupek a jak řekl, tak uďál!

 

Trochek sem pravda byl rozhozenej ze skutečnosti, že pánčička se rozhodla udělat ze mě cvičence hnedle v těsný blízkosti Džíponskýho Hagíse, takže to sem trochu protestoval, ale pak si to sedlo. Zjistil sem, že nějak vo moc zase nejde a soustředil se na to, že předvedu, co ve mně dřímá a vypáčim tak z pánčičky kus toho špeku nebo párku. A že vona teda sypala! Byla celá udivená jak sem vzornej, cvičil sem s očním kontaktem, byl sem celej kontaktovanej, soustřeďovanej, vzornej. A vona sypala. To nám to šlo.

 

Pak mě kapek ešče rozhodilo to, že sem si dodatečně fšimnul, jak fešná fenka je vlastně ta Thea, co nám jí natřídili do družstva. Byla veliká, veliká a krásná. Asi na všech horách produkujou psí stodoly. Páč vona Thea je z Pyrenejí, je pastefkyně z Pyrenejí. Ale jak vidno v těch Pyrenejích sou inteligentnější než na našich horách, páč tady produkujou, dle mejch zkušeností, jenom psí stodoly-kluky, kdežto v Pyrenejích uměj i psí stodoly-holky. A jak řikám moc krásný holky. Pro její krásný voči sem na chvilku nejen na samotný cvičení, ale aji na Fajfku zapomněl. (No ale může si za to sama, měla se nechat vytřídit do našeho družstva a ne bejt separatistka někde dole u specijalistů). 

 

Jenže……. Thea měla ty svý krásný oči hlavně pro svýho páníka. Já sem jí byl šumák a to mě dost štvalo a chtěl jsem tudletu situaci změnit. Pánčičku mojí zase štvalo, že sem zapomněl na to cvičení a chtěla tudletu situaci taky změnit. A rozhodla se změnit pozice. Místo u Džíponskýho Hagise zaměnila za místo vedle Thei! Paráda, řikal sem si. Bude zábava.

 

No jo jak řikám…. pes míní a pánbů nebo taky občas pánčička teda mění. Zábava se nekonala :-( , konalo se zase cvičení. Vzpomněl sem si na svou přísahu na holej pupek a uvědomil si, co sem si to dal vlastně za cíl. Znemožnit pánčičku a dokázat, jaká je lhářka! Opět jsem se plně soustřeďoval, kontaktoval, koncentroval, vzorňouchoval a cvičil a cvičil a cvičil, Thea neThea. Pak jsme si taky dali áčko a překážku nějakou. Pak byl rozchot. Konečně! Rozchot je mnohem lepčí než nástupování. Už mi totiž skorem nebavilo, jak mám furt vyvrácenou hlavu a čumim pánčičce do xichtu, abych z ní vydoloval kus špeka, začínalo mě bolet za krkem, bylo vjědro a tak jako vůbec.

 

Šel jsem odpočívat na lože, pánčička s pánikem a ostatníma do jídelny a pak na terásku ku kafíčku. To jsem jim dělal společnost. Blbý bylo, že terásku teda s náma sdíleli aji sousedi z vedlejšího vchodu. Kdyby teda jako sousedi měli jen Kelyšku, mladé německoofčácké dífče, bylo by to cajk, jenže vona měla bodygárdy a ty mě teda nebavili, nicméně jsme se domluvili a voni měli půlku terásky a skorem nechodili k nám a já měl půlku a skorem nechodil k nim.

 

Pak se zas pánčička zpovykala, vystřelila z prostoru, popadla cvičící vercajk, mou maličkost a teleportovali jsme se na poslední chvíli na plac. Přísahu sem dodržel a vona tak za trest pánčička dostala pochvalu, há! Jak nám to spolu de, že mě má přečtenýho, že si rozumíme, že pánčička ví, co chce (to jo, to vona si do polífčičky zas foukat nenechá v ničom, vo tom my s pánikem už něco víme) a že cvičí tak, aby nás to oba bavilo a aby se to přizpůsobilo mně. No hlavně mně!! Já sem totiž nejdůležitější, to zas jako na to se nesmí zapomínat. Ale byl sem hrdobec, páč nám to fakt šlo, a vlastně měla pani cvičitelka pravdu, páč mě to bavilo. Sem uplně zapomněl na vostatní psy. Cvičil sem vedle nich, procházel mezi nima…… dobrej sem byl. 

 

Pak teda přišla krapítek sprcha pro mě, páč paní cvičitelka si přivedla svýho psa. Hrozně sem se lek. Jako že hrozně, je opravdu hrozně, páč von totiž vypadal stejně jako ten, co mě drapnul pod krkem a vymet se mnou chodnik. A ešče byl hrozně pohyblivej, mega rychlej. Z nuly na sto v setině sekundy. A já myslel, že de po mě. Pánčička mi řekla, že sem vůl, ať nepsychuju. Šlo to ofšem ztuha, když vám de vo kejhák. Teda já si myslel, že mi de vo kejhák. Naščestí Amígo nejevil zájem se mi na krček podivat, ale jeden nikdá neví, že jo.

 

Ešče, že sme se pak zase rozcházeli a já ten štréz mohl jít vylítat s krysou Vasilisou, kterou sem si prozíravě před odjezdem připravil. Pánčička vymyslela novou hru! Miluju, když vymejšlí nový hry. Šli jsme i s pánikem, ten mi zakryl voči a pánčička skovala krysu do jednoho z takovejch budniků. (Přes den se tam v nich někde dycky skoval nějakej chlap s velkou rukou a některý psi ho hledali a zakusovali do tý velký ruky, zatímco jiný byli vokolo a řvali. Na to sem si taky musel zvyknout, že jako nic, páč sem si původně myslel, že je boj nějakej a to mi není příjemný, když se někdo pere.) Skovala teda dycky Krysu Vasilisu do některýho budniku a já jí šel hledat. To bylo dobrý, to se mi líbilo. A taky fotbálek s pánčičkou a pánikem. Vypustil sem si páru a nebyl ve štrézu. Kajn štréz, jak říká pánčička :-). Pak sme šli do lesa, večeřička a pak jsme měli návštěvičku.

 

Přišly pánčičky vod Fajfky a Hagíse. Na nějaký vytuněný kafe řikaly. Pánik byl na hokeji a pánčičky „dělaly mejdan“. To sem byl rád, mohl sem tak vyjádřit své city Fajfčitý pánčičce a doufat, že je pak vyřídí vona zase Fajfce. Úplně sem se do toho položil. A dyš mě naváděla, že jako ať rozdrbu pelíšek, šel sem do toho a cucky lítaly. Částečně sem ho slík z kůže, takže moje pánčička prohlásila, že sme voba idioti a já budu jezdit jak drban z Drbanova, že mi rozhodně další novej teď kupovat zas nehodlá. A smála se tomu, tak sem věděl, že se nezlobí dovopravdy a drbal sem dál. Měla ale pravdu, jezdim teď v autě jako děsná socka, páč z pelechu mi trčí molitan a rozškubanej potah se cárá kolem. To je fučik ale, hlavně že se dámy dobře bavily. V tomdle se s pánikem shodneme, voba nás baví, když bavíme společnost. Pak se dovalil pánik a byl překvapenej, že máme takovou návštěvnost. Hbitě docválal do auta a postaral se o zavlažení společnosti z vinných zásob. No takže co? 

 

Takže díky vytunění toho kafe a společenskému dýchánku se opět pánčička z tý postele nevykopala dřív než na snídani. Kuře zvostalo vopuštěný, do sítě se nedostalo a já na stopu taky ne. Zase. A zase pánčička dostala sprduňk. A zase si z toho nic nedělala. To je prostě vona, no. Po snídaňce šup na plac a…….. A jejda. Už je tam zas Amígo jeden pitbulí. Stáhly se mi půlky. Leč pánčička nedbala. Že to zvládnem. A to se mi líbí, todleto její množný číslo :-(. Vona totiž nemusí zvládat vůbec nic. Tak to se jí to mluví, ale co já? Ale, teda……. měla pravdu. Zvládli jsme to. Ani jsem nevěděl jak. A že teda byly pekelný chvilky. Pánčička mi uchystala samý vychytávky, jako že natěsnačku vedle Amíga, vedle Hagíse, mezi nima, v kroužku těsným jsme cvičili uprostřed, pak mě tam všivě nechala samotnýho a zavelela „Zvostaň!“ a já musel zvostávat, zatimco vona šla pryč. ALEEE! Dokázal jsem to.

 

Pak si zas uchystala, jakože sem byl v první lýnyji, když jsme všichni leželi vedle sebe, Amígo vpředu, a když ho jeho pánčička přivolávala k sobě, musel proběhnout kolem nás. Pánčičky a pánící byli všichni vodešlí dál a my museli zvostat ležet a ani se nehnout, když Amígo běžel. No a pánčička poprosila, jestli teda můžu bejt ten první hned u Amíga a byla zvědavá, jestli to dokážu. Jeh, jasně že jo. Nejsem přece žáden tudleten nějakej. Dokázal sem to a pánčička ke mně pak přiběhla a hrozně mě chválila, mudlala mi hlavu a dostal sem moc špeku. A jako hodně moc špeku. Taky sem si ho ale, pravda, zasloužil.

 

Pak jsme ještě cvičili každej zvlášť. Když teda někdo chtěl, aby jako bylo vidět, kde kdo dělá chyby. Pánčička je šprtka, takže je vám jasný, že vona chtěla. Nějaký vychytávky se našly, vo tom žádná, ale protože necvičíme jakože profíci, ale pro zábavu (A hlavně prej pro poslušnost-sst, jako bych nebyl celej poslušnej, já se už poslušnej rovnou narodil! Ale ešče to nikdo nevodhalil :-) ), tak paní cvičitelka zase víc chválila než vytýkala. Sem byl rád, páč aspoň jednou jedinkrát pánčička nemůže na mou nebohou zrzavou, bělobou prokvetlou hlavu házet kritiku. Pak jsme šli vobědovat a poledňopauzovat.

 

Poledňopauza ale byla výborná!! Pánčička domluvila kávičku a posezení pod stromem s Fajfkou!! To se mi libilo moc. A líbilo by se mi to bejvalo bylo ešče víc, kdyby se tam nevobjevil Džíponskej Hagís, kterýho pánčička pozvala taky. To mi jako zvedlo mandle. Jenže to zas zvedlo mandle páníkovi a vykázal mě z kruhu vyvolenejch, dokud si prej nesrovnám prijóryty. Takhle sem si šel srovnat prijóryty asi tak … no párkrát, až mě prej přešly roupy a přestal sem Hagisovi nadávat. No vono sem musel přestat, páč bych se jinak bejval k Fajfce nedostal, dyš sem byl vyloučenej ze společnosti a musel jen z povzdálí čumět. Tak sem si dal závazek socijalistický práce, že ho učinim pro sebe neviditelnym a nevšímal si ho.

 

Vo to víc sem si všímal Fajfkýýýýýýýýýýýýýý!! Vona si teda ale víc všímala mojí pánčičky, páč……. ta si koumesovitě vzala s sebou špeka a doufala, že ji na něj Fajfka skočí. A skočila, takže se vobě spolu družily a pánčička jí zlobila, páč ten špek prostě zavřela do ruky a doluj děfčico. A až když Fajfka dala tlapičku, tak se ruka votevřela. Takže se Fajfka rvala špekem a já jí mohl prozkoumávat. Beztrestně. Juchééé.

Pak sem se tak z toho rozveselil, že sem kolem Fajfky hopikal jak zrychlenej hopík. Pak už sem hopikal i přes ní a vona z toho byla celá unavená a pánčičky se smály, že má v každým voku ceduli: „Zbavte mne, prosím, toho idiota!“

 

Já žádnou ceduli neviděl, tak sem prostě radostně hopikal a proudil. Pánčička Fajfky spokojeně řikala, že sem dokonalá socializace. Nevim esli to není odbornej název pro socku a nenarážela tim na můj čerstvě rozdrbanej pelíšek. Esli jo, tak je to teda podlý, páč to vona mi naváděla, ať ho roztrhám. Pak sme se šli ešče trochu cournout a pak už musela Fajfka jít. Páč se její pánčička musela soustřeďovat a poslouchat rady, jak na nás vyzrát. A protože, jak řikám, je moje pánčička šprtka, šla se taky soustřeďovat a já měl volnooooooo!

 

Vyrazili jsme s pánikem na Pecku nějakou. Nejdřív sem teda jít nechtěl a furt sem se votáčel a vracel, páč sem zvyklej, že na vejlety se prostě chodí společně a ne že si pánčička hodí břuch na trávník a bude poslouchat, co kdo říká. Ale pak sem si řek, co by ne a odmávnul to. Když jsme dorazili na tu Pecku (žádnou sem neviděl!!) dali jsme si pívo- to pánik a tatranku- to já. Šel sem si jí zasejc koupit sám a dokonce sem si i vybral. Když jsme se vrátili, došli jsme pro dříví na táborák a každej jsme dovláčeli sosnu. Pak jsme si dali večeřičku – voni si jí teda trochu v tý jídelně prodloužili a poté se u nás zase slezla společnost. Leč velká, velká společnost.

 

Přišla zase moje Fajfkááá. Juchée. Ale Hagíse teda klidně mohla nechat doma, to nevychytala. Ale měl sem to dobrý, jednu chvíli byla se mnou POD STOLEM!! Sme byli skorem jedno tělo. Jenže…… jí zajímal víc ten špek, co zas vytasila zákeřně pánčička. A za kterej byla Fajfka ochotná s ní vodejít k nám do pokoje, na záchod a vůbec. To se mnou teda do pokoje jít nechtěla!! A vůbec dávala přednost pochutinám přede mnou! Ženská jedna nenažraná!!

 

Všichni se dobře bavili. Hlavně teda na účet nebohé Janiii (Janiii je pánčička od bernské Berni, kterážto ale skrzevá hárání nebyla přítomna :-((. Škoda). Janiii se z neznámých důvodů rozhodla, že se nepřipojí k nám sedícím a koukala na nás přes zábradlí jako na nějaký exoty v ŽOOloo. Jak řikali vostatní. Ale ani se jí nedivim, páč voni dělali větší bordel než tygr bengálskej v kleci. Pak se zničehož nic vypružili- teda z ničehož nic… Janiii zavelela. Hrozně se fšichni smáli, popadli nás nebohé pséky a vyrazili jsme do tmy. Jako nevim, co jim přišlo tak ftipnýho. Hrozně povykovali a proudili prostorem. A my museli proudit s nima, takže jsme se tak potkávali různě, naráželi do sebe. Hagís-neHagís, Fajfka-neFajfka,já-Nejá, Monty-neMonty. Jooo! Toho sem vám ešče nepředstavil vlastně. To je taky bernskej pes. Je hrozně, ale hrozně moc velikej, jakože stodola. Určitě je z hor, páč na horách jsou jenom ty psi – stodoly. A tuta Monty stodola byl můj těsnej soused. Bydleli jsme jen přes uličku, sdíleli společné prostory. Monty je hodnej, ale tak…. prostě je to stodola a stodoly já nerad. Ale bylo mi ho líto, když zašavloval, tak sem se podělil vo svý suchý rohliky. Aby nebyl hladnej nebožák.

 

No ale to bylo předtim, tetkon nás vlekli tmou a do lesa. Tam se rozhodli, že pudem fšici najednou, zaveleli halt a srazili sme se do chumlu. A motali se mezi stromama. Sou fakt fšicí nemožný, nechápu, co na tom bylo tak legračního. Byli horší než ty malý děti, na jejichž trasu jsme se pak nečekaně napojili a tim pádem si celou akci prodloužili. Voni furt těkali tmou a povykovali, až dotěkali ke stromu, u kterýho se schovával duch. Teda rádoby duch. My sme mu to nesežrali nikdo. Ale pánčička mu nadávala, že ešivá hodlá nastoupit na ty děti, co tam na ně čekal, způsobí jim v outlým věku žinfárkt. Nedbal. A tak pánik nenápadně vysublimoval do tmy a pak nečekaně toho rádobyducha popadnul za ruku. Pánik je velikej a duch se vyděsil převelice. A pánik mu řek, že takhle přesně bude těm malejm pišišvorům. No Fajfkatá pánčička měla Fajfce sundat košik a říct jí, ať ho sežere. Páč když jsme pak seděli zpátky na terásce, ozýval se od toho stromu děsivej jekot, jak ty děti dostávaly ten žinfárkt.

 

My sme zase dostávali špíček. Vod pánčičky. A sušenky a další pochutiny a tísnili jsme se pod stolem a za stolem a ….. a pak sme my psi radši spali,páč jako to se nedalo moc vydržet, co voni provozovali. Mno… takže je celkem myslim jasný, že ani na tu poslední stopu sme my s pánčičkou nenastoupili. Kuře se svý chvilky slávy nedočkalo a smutně skončilo v koši, stopovací haraburdí nevopustilo prostor auta. A já tim pádem nemohl předvést, co ve mně vězí. Páč pánčička vězela zas v posteli. A pánik tvrdil, že neměl vodvahují jí vzbudit, jak ostatním sliboval. Hmm, neměl vodvahu, chrápal stejně jako vona, tak ať nelakuje. Lakýrník je to.

 

A taky je ale zdatnej točič kůrsingovýho lana, páč na poslední den bylo naplánovaný běhání a pánik šel pomáhat pánčičce vod Džíponce Hagíse s obsluhou přístroje. Vyfasoval rukavice a užíval si zájmu davů, rozdával úsměvy, pokyny a tak jako podobně. Pánik vod Montyho pobíhal s lanem a natahoval ho a Fajfkatá pánčička dělala startéra. Fajfkatej pánik seděl uprostřed dění a fotil a fotil a fotil. A moje pánčička mu tam šla dělat společnost, aby nechytil ten úžeh sám. Pak si došla pro mě, já popadnul Krysu Vasilisu alijas Krtka, kterýmu sem předtím vypreparoval střeva, aby měla Fajfkatá pánčička radost, páč se jí to moc líbilo a šli jsme taky k lanu, jako vostatní psi.

 

Cestou sem několikrát zabil Krtko-krysu a užíval si zájmu davů, co se mi smály. U startu mě, pravda, víc oslovily přítomné (i nepřítomné, že Fajfko!!, že Theo!!!) psí dámy, než pitomej třapec, ale voni s tim počítali a přivázali Krtko-krysu ku třapci a pánik mě zlobil, že mi s tim celym cirkusem uteče. A pánčička řikala, že „Dávej pozor, dávej pozoooor na tu krysuuuuu! Tři-dva-jednááááá-BĚĚĚĚŽ!“. Tož sem vypálil, páč Krtko-krysa se třapcem vypálily zničehož nic taky, chvíli sem je honil. Pak sem je vystavoval, jako správnej ohař, pak postoupil, taky jako správnej ohař, vystavil-postoupil….. pak Krtko-krysa opustila třapec a já jí drapnul. Pak už sem neviděl důvod, proč jako pokračovat v krasojízdě. Zvlášť, když kolem takovej psích krasotinek.

 

Pak jsme se šli vyhlašovat. Já sem se radši teda vyvaloval za řádného zvukového doprovodu. Páč vono Fajfka byla vedle mě, tak sem musel využít příležitosti a udělat řádnou nabídku. Zvlášť, když mě Fajfka při příchodu přivítala zamáváním svýho krásně pruhatýho chvostíku. Vyrost sem asi tak vo 47 čísel a díval se, esli si toho fšichni řádně fšimli. Páč zamávala na MĚ!! Ne na mojí pánčičku, nebo mýho pánika, ale na mě! Ssst a to sem jí vůbec nemusel uplácet špekem jako pánčička. Prostě kouzlo osobnosti, víme? Natuty jsem jí dostal tam u toho stromu, jak sem přes ní hopikal. Příště už to dotáhnu do konce a stoupnu si před ní na hlavu a převalim se na ní. To je můj vokouzlovací majstrštyk. To dycky baby dostane do kolen. Takže to jí zamotám hlavu už uplně a nějakej Hagis nemá šanci. Už abychom jeli na hory zase, ať to můžu testnout.

 

Prozatim jsme po obědě vyrazili do psího domu zase. Pánčička totiž ešče k tomu co utaškařila, tak od hodnejch lidijů na tomhle táboře dostala pro ty pséky v domě spoustu věcí. Hraček, dek, dobrůtek, léků, mističek, obojků a vodítek, žrádýlka. Měla velkou radost. Auto bylo zase nacpaný. A já měl taky radost, páč do toho domu s námi jeli i Fajfkovi. Měli taky v autě nataškaříno a říkali, že se rovnou podívají na jednu z obyvatelek toho domu. Na Sindulku, který zaplatili velkou operaci, tak že se s ní aspoň při té příležitosti poseznámí. A dobře udělali, protože Sindulce sice operace zachránila a prodloužila život a byl z ní zase veselej pejsek a s Fajfkovejma se hned skamarádila ( fšicí byli překvapení, páč říkali, že se takhle s nikým nekamarádí, že to je, jako kdyby věděla), ale život je někdy moc zlej, potkala jí prej pak ošklivá nemoc. Tak krátce potom, co jsme je tam navštívili, usnula napořád. Ale aspoň se mohli vzájemně pomudlat.

 

Pánčička zasejc přemlouvala páníka, že…. „tadydletudletunutněpotřebujudomu“ a pánik jí zase řek, že je magor. To voni maj takovejdle dijalog dycky.když jsme v nějakym psím domě. Pánčička je pak načuřená a říká, že pánik je sobec a von jí na to říká, že má jen rozum a že ho někdo v tý rodině mít musí, když ani jeden z nás dvou se nevobtěžuje. To teda nevim, co tim jako chce básnik naznačit.

 

Pak jsme ještě chvíli povídali s Fajfkovejma a domlouvali, kdyže se zase uvidíme a já zjistil, že nebudu muset čekat až na hory!!!! Že……. FAJFKA ZA MNOU PŘIJEDE NA CHALUPU!!!! Nevim sice kdy, ale to neva, můžu se těšit. Prozatim ale budu hlavně hodně spát, páč ….. lidi jak já sem vám byl urvanej z těch všech zážitků!!! No ale musim říct, že to byla fakt dovopravdy ta pecka. Jak řikali že jedem na Pecku, měli pravdu. Byla, byla to Pecka. A říká to i pánik!!! A to už je co říct!! Že to říká pánčička, to se nedivim, páč řádila jak černá ruka. No ale až se za rok budem chystat, je jasný, že nás pánčička tentokrát nebude muset přemlouvat. Já budu rozhodně sbalenej první. Teď du ale pílit to dřevo, páč mi padaj víka únavou.

 

Váš Ešus

 

 

 

Aktualizováno: 22.6.2011 — 16:08

100 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Krásně jsem se odreagovala u Ešusích zážitků! Jste správná akční dvojka – i když pánčička má, jak se zdá, ještě rezervy. :) No jo, na stopy se chodí ráno raníčko!
    Jinak můžu přispět do přehlídky „zmýlených“ nápisů jedním, na který jsme se pak cestou z České Lípy do Olomouce, tak někde kolem Jičína, vždycky těšili a vyhlíželi ten bilboard s nápisem SORY VOLE (navíc s chybou :D ). Ve skutečnosti to byla reklama na firmu SONY VOLF.

  2. Petróóó, celý je to jeden Ešusí majstrštyk a balzám na hlavu neb dnes mám z mozku ne piva kostku ale míchaná vejce. Ještě,že jste mně spravili náladičku. Takže velkej díkes !!! Sluníčka má veselá. (inlove) (rofl) (h)

  3. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Po dlouholetém manželství, které poslední roky příliš neklape. Osloví pan Loebl manželku:
    „Sáro, potřeboval bych tvoji fotografii, dáš mi nějakou?„
    „Ale jistě,“ usměje se manželka, „chceš mě mít stále při sobě, viď?“
    „Jo. Chci si tě nalepit na fajfku, abych se odnaučil kouřit!“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem úpřítomným klidný večer, hezké sny
    a pěkně se vyspinkejte! ~o)

    1. Tak jsem zjistila, že dneska už jsem natolik aut, že nedám ani toho Ešuska (ale já to doženu, to si ujít nenechám), tak jsem se potěšila aspoň Rozverníčkem – kolegyně má na stole fotku šéfa v srdíčku – když se lidi ptaj proč, tak odpovídá: „to mám, abych ho nezabila…“ Dneska na to na její stůl celej den koukám, a říkám si to samý…
      (wave) Brou noc…

      1. Tož – co ještě tenhle?

        Sekretářka vstoupí k řediteli:
        „Zdá se, že máte telefon.“
        „Jak to – zdá se?“
        „Zvedla jsem sluchátko a v něm se ozvalo – To jsi ty, ty starý kreténe?“

  4. Ešusiiiiiiiii…to je atentát, na bránici, moji!

    Mourovaný badatel vymyslel základní vědeckou tezi: Lékař léčí, šunka uzdravuje.

    Tak to s dovolením upravuji na : Lékař léčí, Ešus uzdravuje…smíchem.

    Díky, Ešusi a Petro, vy jste standardní den blbec proměnili v den s dobrou náladou.

  5. Úplne OT (Ešusík – milášek snáď prepáči, jeho energetický článok mi pomohol to tu dnes vydržať): sedím si ja ešte v rachote, keďže sa idem od zajtra dovoľovať a ako je známe, každé dovoľovanie si je treba si náležite zaslúžiť ba až odpykať. A to predtým aj potom! (chuckle)
    Majte sa tu všetci pekne!!! (sun) (sun) (sun)

    1. Koukám, že i jiní jsou řádně potrestáni za pár dnů dovolené. (h) Tak si ji užívej „plnou parou“ a na padlé při návratu nehleď. ;) (*) (sun)

  6. Tedy, Ešusi, ty nejsi pes, ty jsi energetická konzerva… ale musel to být pro tebe i pro páníky úžasný výlet. Jen číst o tom je zážiteček. Takže díky, možná trochu té energie přelezlo i sem, na druhou stranu počítače. Bude se mi při pondělku hodit.

    Viděl jsem tu proletět Editu – moc se těším na Yettiho, povídání o „nezávazné návštěvě“ bylo kouzelné a kotískové jsou…no, prostě, jak tam kdesi v komentáři psala Rpuť, na chvíli jsem se změnil ve žvatlající nesvéprávnou bytost, které mohlo být rozumět tak to ťu-ťu-ťu, ňu-ňu… :) Rubiška pozdravuje a mává huňatou packou směr Slovensko.

    1. Terra, ale všimol si si, že tu poniektorí tvrdili, že britky sú pokojné a tiché mačky. Tak neviem ako Ruby, možno sa skľudnila, ale Simba je všetko možné, len nie tichá mačka. Tak hlučného kocúra som ešte nepoznala. Nomen omen, huláka ako jeho africký menovec. Jeho UUUÁÁÁÁÁ je neuveriteľné :-D Jedine dúfame, že to Yetti nepodedí po strýkovi, pretože keď sa začnú prekrikovať, tak bude veselooooo… (rolf) (rolf)

  7. Teda Ešusku, tys toho zase stihnul! A panička taky. Jestli vy nejste jako takovej ten králíček Duracel, jak mu nejdou vybít baterky ? :D A opět jste se předvedli jako báječně sehraná dvojka! No a k těm tvejm láskám – nejsi sám. Xenuška hárá a my máme zahradu obleželou houfem místních….no, jak jen to říct slušně… dobytci nadržený to jsou :-) Takže se mnou Xena chodí to práce, ale to si taky moc nepomůžeme, protože tu bydlí krysařík Rocky a ten z ní možná i vyroste. Naštěstí je úplně pitomej, takže zamrzl na bodu, kdy jí vášnivě myje uši (inlove)

    1. ………..protože tu bydlí krysařík Rocky a ten z ní možná i vyroste…………

      ………..jak se stal krysařík bobrmanem……… :D :D :D

      ušetříte za čistící prostředky :D:D

    2. Lucko V ,díky zaprodloužení života tvým líčením zaláískovanéhom Romea. Moc jsem se tu nasmála, i když dneska mi nejprve do smíchu nebylo, bo se patra zpěčuje a nechce úpokračovat v léčně účinné a funkční. Tohel vše zalepila veliká a ghojivá náplast na mou bolavou a dost raněnou dušučku,. Denes mi naše Věrka do telefonu jentak mezi řečí a mimochodem oznámila, že v lednu k nim „přiletí klokan“. mám dnes vgelikou starost, ale taky obrovitánskou radost, která to vše srovnává. K ešusovi jen dodám, že jsem přečetla s hubou kolem celé hlavy.

  8. Hele hele a pánčička má červenou ledvinku a jak jí to sluší!! No Ešusí povídání je fakt léčivka, prospívá v jakýchkoli dávkách :)

    1. pánčička je někdy Strýček Skrblik a vzhledem k tomu, že jsme před časem dlouhým dostali asi čtvero těchto ledvinek, došly tohoto určení. Tato je poslední (ostatní proslintány, promaštěny, prodrobeny, roztrhány) a pokud nám zas někdo nějaký nepřidělí, budu při nákupu pochopitelně volit zcela jinou barvu :D

              1. Když si najdeš „prodám ledvinku DIDLL“, tak Ti vyleze další krásná růžová s kytičkama…. bohužel sem neumím dát ten odkaz.

                    1. Teď mě napadlo, bereš někdy Ibuprofen? Ten je taky růžovej, to ti nevadí? (chuckle)

                    2. Víš, co mě na tom růžovým krámu fascinuje nejvíc? Že nás Bow Wow Bag je takovej bezva, zato kdyby tam bylo prostě Haf Haf Pytlík, tak si to nekoupí nikdo….

                    3. Ivo, to je skvělé – z Bow Wow Bagu bude Ešuskovi špek a buřtíky chutnat obzvláště znamenitě. (y)

                  1. Je fajn, ze mi nad to vybehla reklama na Imodium, „Spolehlivá a šetrná léčba akutního i chronického průjmu.“

              2. V posezonním výprodeji v chorvatském kempu jsem si koupila modrou ledvinku, na které je vzor červenožlutobílých ibišků. Když jdu s psicí ven a nemám kapsu, kam bych strčila mobil a klíče, beru si tuhle ledvinku. I údajně barvoslepý pes ji pozná a raduje se, že jdeme ven… :) Akorát mám kapku problém si ji vzít mezi normální lidi… ;)

      1. Uáááá, Jovásku zlatej, tohle mě skolilo. (rofl)
        A děkuju Ti moc za všechny Rozverníčky (h) , kterým se každý večer směju, ale jsem tak nevychovaná, že ani nezaťukám. (blush)

  9. To je skvostné hlásání. Ešusi, kudy chdíš, tudy léééčíííš ;-) Asi bych opravila jednu velikou pravdu. „Ešus a slunce je po džezu nejlepčí lékař“ :D (dance)

    1. já jsem četla….. “ Ešus a slunce a je do dřezu nejlepší lékař!“ :O :O:O

      snažila se dobrat nějaký životní pravdy, která se tam nalézá. Ve dřezu asi… ale nebyla tam…. pak sem zamžikala vočima a zjistila, že by nejlépe bylo jíti spáti, páč už nevidim :D :D
      víkend byl krásně náročný, do práce jsme jeli rovnou z chalupy, mám unavenýho člověka a mozek si vzal dovolenou :D…..(ale to už dávno a neplacenou :D)

        1. Tuhle, procházejíc okolo masny to se mnou úplně smýklo, protože na tabuli měli napsáno – HLASITÉ OHÁŃKY. Když jsem se podívala podruhé už tam bylo jen – masité oháňky. :P

          1. …………….HLASITÉ OHÁŃKY………………….

            :D:D:D:D:D:D:D

            nic si z toho nedělej, já dlouhou dlouho coby dítko čítávala kupř. u:

            provozovny Mandl -NAPÍNÁNÍ DĚCEK (a hrozně se bála kolem chodit, aby mě taky nenapli :D

            krejčovství -ZAKÁZANÉ KREJČOVSTVÍ – divila jsem se, proč ho jednak zakázali, proč to teda inzerujou (asi že jako komunisti????) a co tam teda dělaj, když jest zakázáno :O

            rozestavěných domů za okny – SVATBA POVOLENA – to se musí svatba povolit (zas ti komunisti něco zakázali‘!! – jsem byla jaksi antikomunisticky vychována již od útlého věku :D)

            jenže zatímco Tys svůj omyl odhalila obratem, mně to coby dítěti trvalo trochu déle, než jsem se řádně seznámila s písmenky a přišla na to, že napínaj sice, ale dečky, krejčovství je na zakázku a povolená je stavba :D:D

            1. Nojo, ty´s to absolvovala v dětském věku, na mě to přichází teď! A už to asi nerozchodím. (Ale ta masna je stejně divná, taky tvrdili, že mají SUTERENÍ ŔÍZKY.)

              1. :O suteréní řízky??? Ty bych nekupovala, musí se to určitě jíst jen ve sklepě :D:D

                co to bylo proboha? :D

                    1. abyt – možná bys měla změnit masnu…. a nebo dodavatele drog, páč tuten má nějak moc nekvalitní zboží :D:D:D pardon :D:Dto mi k tomu tak nějak napadlo :D

                1. Tak já se teda doznám ke všemu. Projížděla vůkol mě tramvaj a na čele měla napsáno OVOCNÁ JÍZDA. Zmasírována všudyprýštící reklamou jsem docela vážně uvažovala, co že je to za akci, jestli tam rozdávaj banány nebo pomerančovej džůs? Takže mě skoro zklamalo, že se z toho vyklubala jízda CVIČNÁ.
                  Buď mám fakt špatnýho dealera nebo už nutně potřebuju dovolenou. (sweat)

                  1. :D:D:D:D:D
                    todle už je vážný, moc vážný :D:D:D

                    ešče mě napadá….. co … takhle vyčistit brüle? :D esi nebude ašíbka tam? :D

              2. Z toho si nic nedělej, pořád je to lepší, než když v řeznictvích prodávali busty Leninů a obrazy Husáků!

                1. ale mívali tam krevní tučnice a husí a kachní krev….sice v konzervách,ale maminka ji uměla tak lahodně připravit…. (angel)

      1. Vave bude znát, ale v Modřanech je na baráku u tramvajového nadjezdu na Komořany taková ta velká malovaná reklama. Od jaktěživo co ji tam namalovali tak stojí OKNOa já odjaktěživa ( a jsem fakt úplně nudně normální) čtu PORNO. Svěřila jsem to svému muži jednou… takže teď pokaždé, když jedeme pod „pornem“ významně pomrkává…že jako dobrý, že jo… ach jo.

        1. …….když jedeme pod „pornem“ významně pomrkává…že jako dobrý, že jo… ach jo……
          :D:D:D muži jsou obecně dobráci od Kosti :D:D

  10. To jste tedy měli aktivní víkend!!! Petro, nejvíc se mi líbí ta první fotka jak se na sebe s Ešusem díváte. Z toho čiší taková vzájemná důvěra, láska a přáteství, no nechci tady být za nějakou slzavou romantičku, ale fakt je to hezká momentka.

    1. jehehéééé pani ta láska a přátelství….. je ke špeku :D:D:D :D, nemusíte ronit kroupy, špek je pákou psího světa :D :D. Ba ne, trochu kecám. ale ne moc. Je pravda, že on bude cvičit i bez něj,a le mi prostě přijde nespravedlivý neodměnit dobře odvedenou práci :D

      1. Já neodměňuju, jsem ras. Nemohu odměňovat, protože pak mám psa přilepeného na kapse a není odměňovat za co. Přivolání nelze, protože pes, fascinovaný kapsou s pamlsky neodejde. Aport? – ten si přineste sami, já chci piškot. Vodění na pamlsek ?- vodím místo psa dementní žirafu s vykrouceným krkem… Takže cvičíme jen na radost a pochvalu.
        Jo špek – je možná jedlý, ale u nás vede na celé čáře piškotek. Hlavně Ája by vyměnila buřta za piškot bez zaváhání.

        1. Ešus funguje s odměnou i bez, nebo třeba odměnou je někdy i vyhození natrhaný trávy, kterou si chytá ve vzduchu, a nebo třeba volno po provedeným úkonu… ale …já ho prostě ráda odměním. Oční kontakt jsem učila, protože se šikne v situacích, kdy chci aby se díval na mě a neřešil okolí. On rozliší chůzi u nohy při cvičení a pak v reálu, kdy jde a tak v průběhu chůze se podívá nahoru. U aportu se mi zatím nestalo, že by ho flusnul a odměna pro něj byla přednější. U aportu teda tolik nepamlskuju, páč tam je odměna to další hození, ale taky někdy, páč má prostě radost :-)

  11. Koukám, že jste si užili všichni. Psí tábory jsou prima zábava a jeden (tedy dva, tři, všichni) jsou správně urvaní. Baby jsou fajn, škoda těch stopiček. Poraď pánčičce, že pokud nechce vyhazovat kuře, dá se koupit flaštička s pachem zvěře (kachna, bažant, králík) a tou navonět nějaký aport, kterým se dá pak ta stopa tahat. Má to výhodu, že se to nemusí po použití vyhodit, jako to syrové kuře.
    Jinak tvé šediny jsou spíš interesantní, nedivím se, že se s tebou Fajfka kamarádí i bez špeku.

    1. jojo pánčička ví, ale s tím kuřetem je to zábavnější, páč cesta ke kuřeti je lemována krabičkama kuřecími kousky a když jest síťka s kuřetem slavnostně nalezena jest poté i slavnostně milým hrdobcem po prostoru nošena. ale my nejsme žádní velcí stopaři – stopa je o tom, že se to musí vychodit a já na to moc možností nemám, takže „stopaříme“ tak jako z leknutí :D

      1. Já myslela, že Ešus jako ohařisko stopuje s obrovskou chutí. Naše holky mají stopu (vlečku, kterou vypracovávají na volno) jako odměnu, strašně je baví a stačí jim, že je na konci aportek. Na řemeni je to tolik nebavilo, to se učily o něco déle, protože jsme je tím řemenem zdržovali..
        My občas zkoušíme stopy v příměstských polích a lukách (s vycpanou kůží), což je pro kolemjdoucí děsná atrakce. Někdy si říkám, jestli bychom neměli při našich nácvicích chodit s kloboukem a vybírat.

        1. já jsem to ohařisko na stopu přivedla až jako dospělce, nechtěla jsem ho to učit od malička, protože jsem si říkala, kdyby se mi to vymklo kontrole…… abych pak neměla problém, kdyby zdrhal po stopě, takže až když jsem měla jistotu, že se zvěří to máme a tak nějak mě to napadlo dodatečně, tak potom. Ale fakt jako hru, nejedem na to vážně. Já na tohle nejsem. U nás v okolí co chodíme, tam je vysokej porost, tam jsem ho to učit nemohla, začala jsem na chalupě v době, kdy soused měl na polích vojtěšku, kde je to fučik a domluvili jsme se, že tam můžu. Nemám ráda chození po poli a šlapání v osení, páč beru v potaz že se to majitelům nemusí líbit, kdyby to udělal každej, maj zdupaný pole, raz dva,taky by mi to vadilo. Takže moc nemáme v těsném okolí kde a vyjíždět někam stopovat – ne-e :), to se nám do rozvrhu nevende :)

          1. Jasně, že člověk nemůže do osení. V polích cvičíme až po žních na strništi a na loukách jen po posekání, kdy to nezválíme. Nebo na oranici nebo na neobdělávaných lukách.
            Jinak ohař je samozřejmě jiný. Ale naše holky, když jdou po stopě, tak je nevyruší ani živá srna. Jednou Ája nesla z vlečky aport a pořád se ohlížela. Pak předala – a okamžitě zdrhla vyhnat zajíce o ktrém celou dobu věděla a prošla kolem něj. Jenže jejich zájem o živou zvěř je omezený – vědí, že to nedoženou a tak jen občas, nějaký extra provokující kus vyženou. Oni jsou specialisti na přinášení.

  12. Pan Ešus by se mohl v pondělí střídat s Panem profesorem a člověk by hnedle počal týden radostněji.
    Shlédla jsem fota na kalendář a opravdu nejsem schopna si vybrat – ještě jednou to zkusím v klidu, ale mě by vyhovoval takhle týdenní, to bych možná dokázala…..

    1. Mluvíš mi z duše. Jak s Piškotem, tak s Ešusem – střídat a každé pondělí, jako má Vave svou stopětku!
      A co se týče fotek – dlouho jsem váhala. 52 kousků by bylo lepších!!!!

  13. Si myslím, že by Eší měl psát každé pondělí. Jelikož practýden zahájený Ešusem je daleko, daleko snesitelnější. (clap)

    1. Sem sa ja vlepím, skvele vystihnuté. Ano, ano a ešte raz ano.
      Vďaka Ešíkovi (teda hlavne jeho super pánčičke) za tieto liečivé obklady pri pondelku!

  14. Mooooc hezký, pane Ešus- píšete fakt dobře…. jen škoda toho kuřete, že jo… Ale na fotkách je pánčička zase jen v černé, kde jsou růžové tepláčky????

  15. Na etapy, ale přece! (y) Nemohla jsem si přece nechat pondělní Ešuskování ujít. :)
    Ešusku (h) , jsi bezvadný kronikář vaší rodiny. Jsem moc ráda, že jsi to vzal do tlapek, protože pánčička je taková roztěkaná, kdežto ty máš ke svým fanouškům mnohem odpovědnější přístup. (y)
    Jo! Doufám, že ti pánčička neukázala fotky Pedrouška s Nastěnkou a dalšími kráskami, velikými jako stodola. To je na jednoho zrzavého gentlemana hodně silná káfa! (chuckle)
    Přeju všem krásný den! (h)

    1. ne, kdepááák to bych mu nemohla udělat, trefil by ho šlak, kdyby viděl, že jí někdo jinej kontroluje podvozek :D

  16. Krásne dobré ráno všetkým! Ešusie rozprávaníe ako vždy bez chyby.
    Tuším sa nám vylepšuje počasie do pekného dňa – tak si ho užite.
    (sun) (f)

  17. OT – fotky, ze kterých vybíráme snímky pro kalendář 2012 jsou vywebeny:

    http://zviretnickykalendar.rajce.idnes.cz/Kalendar_r._2012_sve_hlasy_12_ks_zaslete_na_mujkalendar2012_na_seznamu.cz_-/

    Hlasovat nemusíte teď hned – můžete se kochat, rozmýšlet, dělat si předvýběr… ale do 22.července se musíte vyjádřit. Prosím o spolupráci všechny Zvířetníky (včetně zabukistů) , aby si zahlasovali, protože čím víc lidiček bude hlasovat, tím líp (menší pravděpodobnost shody počtu hlasů)

    Každý si vybere „kompletní“ kalendář – čísla 12 vybraných fotek zašlete na e-mail, který je uveden hned v úvodu rajčete.
    Ani loni se nehlasovalo „veřejně“ na rajčeti – nikdo se tak nemůže nechat ovliňit průběžným stavem… každý si vybírá sám.

    Hlasy sčítají Štětinka a MaRi, přístup má i Zdena b.p. , která fotky sbírala a vyrajčatovala (dík) . Nikdo jiný stav hlasování v mezičase znát nebude, „komise“ uveřejní až 12 vítězných fotek (možná víc při rovnosti hlasů na posledním postupovém místě) Počty hlasů u nepostupových fotek se zveřejňovat nebudou…

    Hrajte si – vybírejte, hlasujte.

  18. hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Ešuskúúú – skvěle jsi se choval, skvěle jsi všem ukázal, jaký jsi šikula, skvěle jsi to napsal. Příště jen vezmi pánčičce s sebou velikýho budíka, abyste i ty stopičky stihli (chuckle)

    Fáje to na fotce taky moc sluší, ani Hagísek vám fotku nekazí – taky je to krásný akiťácký kluk (nod)

    Přežil si o víkendu chalupu ?? ;)

    1. (o) ANI NÁHODOU!! žádnej budik, víkend je k tomu aby se spalo! :D

      No a tenhle víkend byl……. hůůůůůstej :D :D, jsme mrtví oba, nebo spíš možná všichni zúčastnění, bylo to super, myslím, že jsme si to všichni užili. Hošíček tam měl dvě báby, co víc si mohl přát…… teda snad jen…. možná si přál, aby ho Alu nekousala do nohou, to je fakt :D:D

  19. Jj – takový Ešusí pondělí, to je VONO!

    Jako literární kritik musím konstatovat, že zraješ, holka, jak víno! Paráda!

    1. doufám že ne jako to hroznový co mám na stole a je kapek po cestě … řekněme unavený :D.
      ale to jsme na tom dneska oba stejně vlastně :D

    2. ono taky… když píšu „za něj“, můžu se víc vyřádit, víc si dovolit, líp se mi píše, horší je, že jak člověk s tím jazykem blbne, špatně se pak opravujou hrubky, který ve svý pošahanosti vyrábím jak na běžícím pásu :D

        1. že joooooo??? :D

          ale víš co je ještě horší?? Že se to pak přenáší i do normálního projevu tyhlety ptákovinky :D

          1. Petro, to je hrozně nebezpečný! :)
            Já k tomu měla taky sklon a musela jsem si dávat hroznýho majzla, protože aplégři s tatínkem sice říkali, že když se maminka zlobí, tak je to jako když jde bouřka, ale čím víc jsem nadávala, tím víc se chechtali, protože jsem samozřejmě nadávala přesně tímhle způsobem a nikdo mě nebral vážně … :D

            1. tak při nadávání se držím v zajetých kolejích, kde to dost drnčííí osvědčeným RRRRR……ačkoliv…… tuhle jsem potřebovala zahromovat na Ešusa a nějak nemohla rychle pohledat nějaký to omračující slovo, který by dostatečně vyjádřilo míru mýho rozhořčení a……….. a vypadlo ze mě! HÍMLLAUDÓN!! nevím kdo se válel po zemi dýl, jestli pánik nebo péf :D

              1. A přitom to tak pěkně pokRRRRRRRRRRRRRačuje ….donRRRRvetRRRR kRRRRRucajselement!
                Teda donner wetter jsem našel ale co je zač ten krucajselement … asi si to blbe pamatuju.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN