ČLOVĚČINY: Na návštěvě u… Lenky Fairaislové

Pohledem do adresáře jsem se ubezpečil, že vlastně všichni moji přátelé mají psa. Povšimnul jsem si ale ještě jednoho společného jmenovatele. Většina mých nejmilejších kamarádů byla někdy vyloučena z různých chovatelských klubů, či spolků. „S jakými existencemi se to vlastně stýkám?“…pomyslel jsem si.

 

Nejistotu jsem ale rychle vyhnal z hlavy. Vždyť vlastně stačí tak málo. O vyloučení z takového klubu většinou rozhodne ten jistě nejnadanější a nejdůležitější orgán, a to je členská schůze. U některých klubů k tomu schůzi, nebo členy, vlastně nepotřebují a případné sankce si dohodne buď výbor, anebo takzvaná kárná komise. Přítomní na takovéto akci obyčejně představují zlomek členské základny.

Za určitých nepříznivých okolností tato nepatrná množina přítomných chovatelů dokáže odhlasovat, s prominutím, jakoukoliv hloupost, která je potom v rozporu se zdravým rozumem a ani před zákonem většinou neobstojí. Avšak, pokuste se dovolat spravedlnosti – třeba u soudu… I soudce, který bude nadán nadpozemskou laskavostí a trpělivostí, se musí zákonitě naštvat, pokud musí řešit spory o tom, zda štěňata budou, či nebudou mít průkaz původu, zda se na internetu píše to, či ono, zda ušlechtilý pes s rodokmenem nakryl méně ušlechtilou fenu bez rodokmenu… apod.

V tomto případě mám pochopení pro soudce, který takový spis dá na delší čas uležet do krabice dokumentů s nadpisem „Blbosti…“ a nebude se chtít takovou „hrdelní“ kauzou v dohledné době zabývat. S o to větším nadšením a nasazením tyto „vážné případy“ řeší mezitím různí funkcionáři klubů, či spolků… Bylo by asi velmi poťouchlé nabádat mé přátele k tomu, aby založili „Klub vyloučených“. Rozumnější bude se všemu tomu klubovému hemžení zasmát a raději si s vyloučenými přáteli vyprávět… 

K dnešnímu povídání jsem v adresáři vybral Lenku Fairaislovou, za svobodna Vančurovou. Chovatelku jezevčíků, autorku dvou odborných publikací o tomto plemeni…´a také pisatelku dopisů, později e-mailů, které byly vždy svým způsobem zvláštní. Plné velmi specifického humoru, sarkasmu a ironie. Vše v laskavém a nikdy zlém balení. Na tyto dopisy jsem se pokaždé nesmírně těšil. Později jsem zjistil, že tahle mocná dávka psacího nadání bude patrně dědictvím. Mezi její předky totiž patří spisovatelé Vladislav Vančura a také Antonín Vančura, který přijal jméno Jiří Mahen.

 

V dobách našeho dětství byly stromy i tráva zelenější, v zimě bylo určitě více sněhu, zmrzlina byla sladší a… lidé bývali k sobě příjemnější?

Sama často přemýšlím, zda si ty doby jen maluji narůžovo, anebo skutečně duch kynologie byl výrazně kamarádštější. Na své pubertální začátky na kníračském „cvičáku“ v Dolních Počernicích, na výcvikových táborech a ve výstavních kruzích, kde jsem využívala svou znalost psaní na stroji a při tom se mimoděk učila od tehdejších rozhodčích, mám jen ty nejlepší vzpomínky. Překvapuje mě, že dnešní nevraživost mezi kynology existuje i tam, kde nejde o žádné peníze (o které jak známo jde v dnešní době až v první řadě) – v klubech sdružujících plemena, která lze jen těžko zpeněžit, či tam, kde ani není co prodávat.

Ze svých kynologických počátků pamatuji i funkcionáře, kteří splňovali jiné než odborné předpoklady – měli správnou stranickou knížku, jeden ze dvou vysokých funkcionářů byl Slovák, apod. Ale i tito lidé (alespoň myslím) obvykle nezůstali u toho, že jsou předsedy, místopředsedy, hlavními poradci chovu apod., ale pro klub a psy skutečně i pracovali. Dnes občas vídáme, že získáním vytoužené funkce zájem onoho šťastlivce o kynologii klesne téměř na nulu a hlídá si už jen to, aby ho nezapomněli někam pozvat, zaplatit mu cestovné a „diety“ a nevyskytla se konkurence, která by jej chtěla o post připravit.

Nejen já si občas říkám, ještěže naši psi jsou z toho spolčování se pod jejich jménem vyloučeni – často by se museli za nás lidi stydět, a pokud by mohli, raději by leckteré ty kluby chovatelů či přátel zakousli a zahrabali.

Kdesi v knihovně opatruji svůj oblíbený kreslený vtip od Neprakty:

Je zde nakreslená slečna a malíř jí namaloval krátké a křivé nohy. Dva opodál stojící jezevčíci to komentují slovy „konečně ženská s krásnejma nohama…“

Pokud si pamatuji, měla jsi doma různá psí plemena, ale číslo jedna bude asi ten jezevčík?

 

Můj první pes byl zcela náhodně malý knírač pepř a sůl, kníračům jsem se věnovala i po jeho smrti, když jsem žádného vlastního psa neměla – cvičila jsem psy cizí, na cvičáku pobíhala s rukávem, pomáhala na bonitacích, svodech štěňat a výstavách. Po narození prvního syna bych už na výcvik služebních psů neměla čas a tak přišla řada na jezevčíky. V roce 1990 jsem dovezla prvního malého hrubosrstého vendéeského basseta – fenku a později i psa a tohoto plemene jsem odchovala několik vrhů. Ale pro tento život už myslím zůstanu věrna jezevčíkům. Říkávám, že většina kynologů, někdo dříve a někdo později, přijde na to, že jezevčík je nejlepší pes na světě :) , já na to rozhodně přišla.

Vzpomeneš si ještě na svého prvního psa? Vztah ke zvířatům je rodinná tradice?

Kdo by si nepamatoval prvního psa? Ale o rodinnou tradici rozhodně nešlo, jakkoli jsem byla zvířaty posedlá už odmala, k mé lítosti jsem dokonce neměla ani babičku na venkově. Bydleli jsme v Praze, v činžovním domě, později v paneláku a doba mého dětství nebyla držení psa ve městě příliš nakloněna. Po křečkovi, kanárovi, rybičkách a cvrčcích jsem ale vytouženého psa dostala a nemusela jsem kvůli tomu ani přidávat ve škole – štěně malého knírače Fred z Černého jezera bylo odškodněním za prodělanou operaci srdce.

 

Nedávno jsem četl nepříliš povedený rozhovor s populární zpěvačkou. Na banální otázku, čeho že si na psech nejvíce cení, zpěvačka odpovídá, že psi vynikají nesmírnou oddaností a věrností pánovi…

 

Hlavně to ani není pravda – já vždycky říkám, že s psí věrností je to asi tak stejné jako s tou manželskou. Podle mne je na nich nejlepší spíš to, že nemluví a tudíž ti neřeknou, co si o tobě čas od času nutně musí myslet…

Moudře hledí, jsou empatičtí, obvykle i dobře naladění a především neodmlouvají a nehádají se – nebo alespoň ne nijak výrazně. Nemaje pro to dost prostředků, neurážejí nás a neponižují, nejsou netaktní.

Mne na domácích zvířatech fascinuje, jak se přizpůsobili našemu životu, naprosto automaticky spávají v našich postelích, rozvalují se na našich sedačkách a křeslech, mnozí z nich skočí do auta dříve než my a někdy i do cizího, sledují s námi televizi a možná časem zvládnou i počítač.

 

 

Ještě nedávno jsem měl radost z toho, že opadla vlna nadšení pro virtuální elektronická zvířátka „tamagoči“. Na internetu jsem ale objevil stránky, kde si lze virtuálního zvířecího mazlíčka stvořit, pečovat a starat se o něho. Lze si v kyberprostoru opatřit stejnou, či podobnou citovou vazbu, kterou prožíváme se svými psy? Alergickým dětem možná nic jiného nezbývá…

 

Některé ještě mají naději v podobě tebou oblíbených naháčů. Ale jakkoli to možná dětem, kteří nemají jinou možnost, nějaký pocit odpovědnosti dá, pochybuji, že by zde byla možnost nějaké zpětné vazby a vcítění se, jakou může zažít se skutečným zvířátkem.

 

Předpokládám, že tvojí tři synové mají své opravdové psy? Nebo také raději utíkají do elektronického světa? Je to asi těžká volba – pes, nebo počítač? Obojí dnešní dítě jen těžko stihne…

 

Těžko říci, jak by volili, kdyby museli rozhodovat mezi počítačem a psem. Psy rádi mají, vždycky s naší smečkou žili v míru, umějí se o ně postarat, všichni někdy předváděli psy na výstavách, prostřední Adam vedl několik desítek našich i cizích psů na zkouškách a soutěžích. Nejstarší Lukáš má chovatelskou stanici a jeho dnes již desetiletá jezevčice jej denně doprovází do redakce, kde pracuje. Nicméně myslím, že moje kynologická mánie a určité rozčarování ze vztahů mezi pejskaři je celkem spolehlivě odradilo od případné kynologické kariéry.

 

Nebývá mým zvykem se na návštěvách vyptávat, jak se které zvíře jmenuje. U tebe je to jiné…vzpomínám si na jezevčíka Josefa, ale také na kance Fidela?

 

Jezevčík Josef přišel od moravského chovatele v bedničce vlakem, má sestra jej v době naší nepřítomnosti vyzvedla na nádraží a věděla jen, že štěně se má jmenovat od „J“. Když jsme se vrátili, Josef už na své jméno (v rodokmenu měl Jak z Karpatských lesů) slyšel a tak mu zůstalo čtrnáct let.

Vietnamské prasátko Fidel mělo i manželku podobného „slavného“ jména. V té době obvykle běžná bílá prasata nesla běžná jména (Gusta a Gustáv bylo myslím nejčastější) a to naše černé se muselo nějak odlišit, ale zase nemohlo jméno být z úplně jiného soudku než měla ostatní vepříci ve vsi…

Jezevčíci z naší chovatelské stanice Kalokagathia dostávají jména poměrně vznešená, i když nakonec říkáme třeba noblesní Jeanne d´Arc počeštěně Johanka, podobně jako jiní majitelé našich odchovů – Jean-Valjean je po moravsku Žanoš. Víc jsem se vyřádila na pojmenovávání štěňat z chovu manžela. Název jeho chovatelské stanice je „z Hradu Waldeka“, a protože mi vždycky připadalo směšné spojení českého názvu chovu s „nečeským“ jménem psa – asi v duchu Patricie Kadrnožkové, snažila jsem se o jména pro pejsky víceméně česká. Takže jsme měli například pejsky Raubíře, Upíra, Drákulu, Hajaju či Chuligána a fenky Čarovnou, Něžnou, Popelku, Hvězdičku, Jezinku či Rusalku. Ale obvykle si je jejich majitelé stejně nějak přejmenovali.

 

Má dnešní jezevčík ještě nějakou budoucnost jako lovecký pes?

 

Myslím, že celosvětový trend se bude od myslivosti, jak ji známe, odklánět. A jistěže je možné, snad i pravděpodobné, že dnešní lovečtí psi – a jezevčík mezi nimi – se změní na psy společenské, případně pomalu vymizí. Ale vím jistě, že jezevčíkovi to bude hodně líto a ještě dlouho potom bude svým majitelům zatápět svými loveckými vlohami. To, že jezevčík přemýšlí, dedukuje, má svou hlavu a umí se mstít je díky tomu, že se po generace musel rozhodovat sám za sebe i v těch nejsložitějších situacích, kdy mu šlo o život. On prostě nebyl pouhou ozdobou a má plné právo být přesvědčen, že člověk je vlastně takový poněkud méněcenný jezevčík.

 

 

TGM miloval krásné ženy a krásně koně. Edvard Beneš zbožňoval svého erdelteriéra. George Bush se pyšně a rád fotografuje se svým teriérem. President Václav Havel měl vždy pohlazení pro kníračku i obě fenky boxera. Proč mám najednou pocit, že dnešní extrémně sebestředný typ politika má rád už jen a především sám sebe?

 

Nedávno říkal v televizi Michael Kocáb, že pro politika je velmi důležité, aby měl smysl pro humor, s čímž nemohu nesouhlasit, a stejně jako jemu i mně u mnohých chybí natolik, že takové politiky považuji za „své“ ještě méně, než ty ostatní. Ale podobnou důležitost bych kladla i na skutečný vztah ke zvířatům. Ten, kdo má zvířata za nechutnou žoužel a nerozněžní se nad žádným mládětem, nemůže mít ani vztah k lidem jiný, než předstíraný a žádné tisknutí si rukou s “prostým lidem“ na tom nic nezmění.

 

 

 

 

 

Aktualizováno: 5.6.2011 — 22:42

265 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Článek je napsaný výstižně. Ó, jak já panu Šimečkovi rozumím! Situace v některých chovatelských klubech je opravdu nepředstavitelně šílená a věřte, že když máte snahu aktivně stav věcí řešit, stanete se nežádoucím živlem a vyloučí vás. Mnohdy stačí mít jen úspěšný chov, psa či jiné názory než vedení klubu a máte také vystaráno. Jistě, existují kluby, kde to funguje, ale těch, bohužel, není většina. Chovatelské kluby psů, to je ovšem svět sám pro sebe a kdo nezažil, neuvěří, co vše je možné….

  2. Sharko, jest-li sem ještě nakoukneš, kolik toho vína do těch placiček. Hlavně mi nepiš, že přiměřeně (whew) když tak nějaký fundovaný odhad,ju?

    1. V tom receptáři mého dědečka, o kterém se zmiňuju dole, se píše „v přiměřeném množství vína namočíme a rozmělníme atd.“ ;-)

    2. to je různý, někdy méně, někdy více, prostě přilejvej, odhadem do 2 deci…záleží,jaký je maso, co vstřebá..rozhodně to nesmí plavat, není to řídký moc a kdybys přelila, tak já mívám v zásobě ještě suchou veku, tak ji rozmělním a pak zamíchám, ale to jen pro sichr, ještě se mi to nestalo….

      1. Já Tobě Ď :* UŽ JSEM SE BÁLA, ŽE VŠECNO VÍNO PŮJDE DO MASA. SE TO MUSÍ NĚČÍM ZAPÍJET,NÉ? (CHUCKLE)

  3. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Doktor vrazí do pokoje se samopalem a zařve na pacienty: „Tak tohle je poslední dávka, kterou vám hradí pojišťovna!“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, pěkně se vyspinkejte
    a užijte si co nejlépe víkend. ~o)

  4. V článku jsou věci, které se mi líbí, ale i věci, které se mi nelíbí. Jenže to už se tady v diskuzi probralo dostatečně. Všude jsou lidé dobří i špatní, kluby a jejich funkcionáře nevyjímaje.
    V každém případě jezevčíčci jsou krásní, mám pro ně slabost. Jezevčík není malý pes, on se tak jen maskuje. Jen mě trochu zarazilo, že si pí. Fairaislová ještě po těch letech myslí, že psi se nehádají a neodmlouvají. Zvláště po letech s jezevčíky.

    OT pro odlehčení – Nedávno jsem četla o domestikaci koček, že kočka sama sebe domestikovala. To mi přijde jako tvrzení velmi pravděpodobné.

    1. To není tvrzení pravděpodobné, ale pravdivé. Náš kocour byl před dvaceti lety také ,,divoký“ tedy vesnický tulák a lidem se zdaleka vyhýbal. Jenže když vylovil nejbližší okolí svého obydlí, (zřícená kůlna ve vedlejší dokonale zpustlé zahradě), včetně králíků, ještěrek, slepýšů a užovek, začal se poohlížet po potravě i u nás, i když z počátku nesmírně bázlivě a postupně zjistil, že život gaučového povaleče má své výhody. Takže jednoho krásného dne nám vlezl oknem do bytu (ještě den před tím od misky s potravou překotně utekl, když za oknem zaregistroval nepatrný pohyb), prošel celý byt, všechno očichal, označil tvářičkami, potom skočil do křesla (na bílém potahu se černý kocour velmi hezky vyjímal), řekl: Mňáááu a bylo hotovo. Od tohoto okamžiku chodil ven jen na záchod a v noci na lov, jenže už ne kvůli obživě, ale ze sportu a z totálního plašana se stal doslova během okamžiku požitkář, vychutnávající si každé pohlazení. Od té doby toho zažil… Nejprve kastraci (vet ho odhadl na jeden rok věku, když k nám přišel), potom přejetí autem (dva měsíce léčení, dvě operace, vyhojeno bez následků), selhání ledvin, (šest týdnů na injekcích glukózy), v r. 2002 povodeň, kdy zůstal dva dny uvězněn v prvním patře zaplaveného domu; nic tam neprovedl, stěhování na chatu a později zpátky a před čtyřmi roky stěhování do panelákového bytu v Praze. Před třemi roky močové kameny a akutní neprůchodnost močových cest – dva dny na klinice, katetrizace. Když nám ho paní doktorka odevzdávala, pravila: Ten váš kocourek je zlatíčko, celou doby byl strašně hodnej, ale ukecanější zvířátko jsme tu ještě neměli. Každých 14 dní s námi jezdí na chatu, do přepravky si dokonce, i když jen občas, vleze sám, když začneme balit. Před rokem inkasoval od jednoho blbce (bývalý policajt), brok ze vzduchovky, takže se mu na zádech vytvořil veliký absces, následoval chirurgický zákrok, vzhledem k věku bez jakékoli anestezie! Kocourek nejenže vzorně držel, ale ani nekvíkl a po skončení operace začal vrnět a panu vetovi olízl ruku. V půli května oslavil 21. narozeniny, chodí za mnou jako pejsek a pokud není alespoň dvě hodiny denně opečováván, (hřeben, masáže cejšky, hlazení, drbání pod bradičkou), má pocit, že den se jaksi nevyvedl. Samozřejmě je, vzhledem k věku, také adekvátně mlsný; mléko rád, ale pouze plnotučné a nejraději to, co, vzhledem k urinární dietě, nesmí, ale to většina z nás z vlastní zkušenosti jistě zná; na zakázané je největší chuť. Naštěstí mu stále chutnají dietní granule, které provokativně chroustá vždy, když není s obsahem ostatních misek spokojen. Ještě nikdy se nám nestalo, že by někdy nějakou potravu ukradl, můžeme nechat na stole cokoli, bude chodit kolem, dělat hladové oči, kňourat, ale vezme si jen to, co dostane do misky, nebo z ruky. Nevím, ale někdy si říkám, jestli máme opravdu kočku (správně: jestli má kočka nás), nebo je to nějaký E. T. schovaný v kočičím kožíšku. Jsem si jsit, že někde ve vesmíru je nějaká jiná, mnohem vyvinutější civilizace, která nás prostřednictvím biorobotů, maskovaných za domácí mazlíčky, zkoumá.

      1. Krakonoši, to je moc hezký, co jsi napsal. Váš úžasný 21 letý kosourek je zázrak přírody a lék na všechny bolesti a strázně . (y)

        1. Začátkem 70. let jsme pohřbili otce, čtvrtý infarkt ho definitivně dostal. Vrátil jsem se z pohřbu domů, převlékl do domácího pohodlí, (starý pytel, starý přítel) a šel si sednout na zahradu na lavičku. Seděl jsem, jarní sluníčko hřálo a mě bylo… každý asi uhodne, jak. Otec byl přísný a nekompromisní, ale měl jsem ho rád. Z ničehož nic se přede mnou objevil velký, černomourovatý kocour, sedl si, chvíli na mne koukal a jeho pohled jsem cítil hluboko za očními důlky. Za několik vteřin jemně mňoukl a skočil mi do klína. Stočil se do klubíčka a začal vrnět, Pohladil jsem ho, vrnění zesílilo a drsný jazýček olízl ruku. Kocourek zavřel oči a přes hodinu se nechal hladit a já cítil, jak smutek a beznaděj pomalu mizí. Asi po hodině a půl se kocourek zvedl, protáhl hřbet, znovu mňoukl a důstojně odkráčel. Protáhl se dírou v plotě a zmizel za křovím v sousední zahradě. Chtěl bych jen dodat, že jsem ho u nás, ani v nejbližším okolí nikdy před tím, ani nikdy po tom neviděl. Odněkud se teleportoval, utěšil smutného bližního a a zase zmizel. Byla to jen náhoda? P. S. v boha nevěřím, otec kočky nesnášel a domácí zvíře jsme nikdy před tím, (pokud pominu hejno slepic v 50. letech) a dlouho po tom neměli! (Až přišel Ferdík, který přežil i mou mámu a málem i mne).

      2. Kocourek má u Vás zjevně ráj na zemi (připomíná mi tu kočičí holku, co jezdím hlídat spřátelené kočky. Chvíli stepovala na terase a minulo asi pět týdnů a zdobila křeslo vedle vánočního stromečku a dodnes nepřestala zdobit a když je přijedu obstarat, líně vstává z gauče nebo z křesla a jde vítat případného poskytovatele další kapsičky. Jak carevna. V každém případě majitelka haciendy.) – ale mám u Vás druhý problém, u Vás z téměř každého příspěvku cítím nechuť k lidem, veškerých profesí, sámo politiky nesnášíte přednostně.
        Vy jste možná skoro ten připádek člověka, co vyjde jen se zvířaty. Mno, koneckonců – jsou horší konce. ;-)

        Za tohle povídání o Vašem kocourkovi máte u mne ovšem velké a významné plus. :-)

        1. Naopak, madam, s lidmi nemám problémy a dokážu vyjít i s typy, které ostatní veřejnost považuje za nesnesitelné, ale jsem velmi silně alergický na jakékoli projevy blbosti, vychcanosti a touhu s lidmi manipulovat. A vzhledem k tomu, že tyto nectnosti současná doba povýšila na umění…

            1. Tak ještě jednu.
              Každý rok jezdíme, dvakrát na jařer a dvakrát na podzim, na Slovensko do termálních lázní (už přes dvacet let; všichni nás tam znají a když se nádou opozdíme, jez toho pozdvižení; kde jsou, nestalo se jim něco, kedy prídete?). Loni se tam jednoho dne objevilo malé (tak 2 měsíční) černobílé kotě, (kočička), běhalo po place, plakalo a loudilo něco k snědku. Občas vyloudilo kousek čehosi, občas polití pivem, nebo i kopanec. (lidi jsou různé, ba i blbé.) Zavolal jsem na něj, přiběhlo, zapanáčkovalo, ale stále plakalo, i když jsem si ho vzal na klín a hladil. Přestalo s nářkem až když mi zalezlo do rukávu županu. Tím pádem bylo vymalováno, kotě odmítlo vylézt, dokonce ani masíčko ho nevylákalo, takže v županu prožilo celý den. Večer se nechalo bez protestů zavřít od tašky a odvézt domů. Cestou jsme v obchoďáku koupili kapsičky, doma sehnali krabici s pískem a do misek dali vodu a jídlo. Kotě vylezlo, vykulio oči a hup! Vyšrábalo se mi po noze do klína, spokojeně se uvelebilo a začalo vrnět, pití? jídlo? Naprostý nezájem! Teprve po hodině hlazení a drbání pod bradičkou seskočilo, prozkoumalo okolí, použilo záchůdek a hop zpátky! Problém byl v tom, že naši domácí kočky nemuseli, takže nebýt dvou dcerušek, které byly z kočičky nadšené, dopadli bychom špatně. Takto bylo domácími s nevolí tolerováno, že kotě s námi spalo v ložnici (mezi našimi polštáři), ale ráno muselo s námi. Na termál sice zvířátka nesmějí, ale mačička, kulící očka z rukávu v županu, byla tolerována i nejvyšším šéfem, který si ji přišel dokonce i (ač nekočkař), pohladit. Stali jsme se objektem neutuchajícího zájmu a dotazy ,,kdě mátě mačičku?“ jen pršely. Chodila se mnou i na masáže, jenom se z rukávu přestěhovala do kapsy, když župan visel na věšáku a se zájmem sledovala, co se kolem děje. Pohled na černobílou tvářičku, vykukujícící z kapsy županu, byl neodolatelný zejména, když se po stranách obličejíčku objevily bílé botičky předních tlapek. Kupodivu se kotě chovalo velice ukázněně a ač zvědavé, nikdy se nevydalo na nějaký průzkum. Županovou skrýš opustilo jenom tehdy, když jsem ho vyndal na trávník za účelem úlevy a jen na dobu nezbytně nutnou. Přitom se ale nikoho nebálo a rádo se nechalo od každého hladit a obdivovat. Bohužel čas se naplnil a náš pobyt končil. Vykrmenou a vymazlenou kočičku jsme předali jedné tamější dámě, která, když viděla o jak hodné a slušné zvířátko se jedná, svolila, že se o něj postará. Takže kočička teď žije v sousední vesnici na dvorku, jak je na venkově zvykem… Dodnes mne mrzí, že jsme ji nezkusili propašovat domů, ale bylo to rok před Schengenem.

  5. O.T.-něco ke zvířátkům. Před chvilkou mě Aňule zrušila-má novou knížku, jsou tam zvířátka. Tak mi ukazovala. Kočka má koťátko, pejsek má štěňátko, prase má čuňátko, koza má kozátko, ….. koník má KOPYTA (rofl) (rofl) (rofl)
    A když jsem se uklidnila, tak z ní vypadlo – A my máme mě!

    1. To je boží =)) To si někam vytesej …. jednou Tě za to zabije (rolf) až to budeš dávat k dobru před nápadníkama. Dcera mi vyhrožuj vraždou pokaždé, když vytáhnu něco takového (wasntme)

  6. Například tohle se mi v tom článku líbí moc
    „Je zde nakreslená slečna a malíř jí namaloval krátké a křivé nohy. Dva opodál stojící jezevčíci to komentují slovy „konečně ženská s krásnejma nohama…““
    Co pes to jinej názor (dog) (dog)

    Tak se na sebe nešklibte a uvědom te si že „Ideální kolektiv najdete jen na hřbitově“ (wave) (wave) (wave)

    1. „Ideální kolektiv najdete jen na hřbitově“ =)) =)) a pak „Štíhlá už jsem byla!“ =)) =)) jsou perly, které by měly být honorovány (clap)

  7. Zdravim a preji pekny vecer, prosla jsem si zhruba diskuzi, protoze se rano jevila byt mirne vypjata. Mam jeste nekolik postrehu.
    Celkove se mi zda, ze se malokdo zamyslel nad obsahem, ale vestina pouze nad vyznenim. Nevim, jestli jsem necetla pozorne, ale nevidela jsem jedinou uvahu, zabyvajici se pricinami, co vede cinovniky kynologickych klubu k takovemu chovani, popisovanemu pane Šimeckem, a jak se proti nemu branit. Prilis mnoho prispevku se zabyvalo tim, ze je clanek negativisticky a tento negativismus odsuzovalo, misto toho, aby navrhovaly, jak ty jevy, ve clanku popisovane (protoze ty jsou negativni, ne ten clanek) minimalizovat.
    Pouze z doslechu vim, ze v kocicich klubech je to jeste horsi. Jak rikam, jen z doslechu.

    a jeste dve reakce na dva konkretni prispevky:

    Vave napsal/a 10.6.2011 v 11:05
    Na mě ano, pane/paní anonymní.
    To je proto, že každý člověk vnímá subjektivně. Za stejné teploty bude jednomu zima a jinému teplo, někdo je někomu sympatický a jinému nesympatický. Někdo rád holky a jiný vdolky. Na mě prostě články pana Šimečka působí přesně tak, jak jsem popsala. Jinému se mohou líbit. Je moje právo napsat, jak působí na mě. A Vy můžete napsat, jak působí na vás. Jen nechápu tu anonymitu. Když se někomu něco líbí, tak to přece není něco, za co se nemůže postavit jménem/nickem.

    selidka: protoze Neviditelneho psa a jeho (byvalou) soucast Zviretnik sleduji od roku 1999 dennodenne, vim, ze Vy jste byla mezi aktivnejsimi prispevateli, kteri privitali odchod Zviretniku ze serveru Lidovek a na tomto foru jste povazovana za jednu z moralnich autorit. Jak tedy vubec muzete vypustit z pusy nejakou vycitku o anonymite, kdyz pozadavek na neanonymni prispevky byl duvodem k vyse zminemeu odchodu a setkal se s tak obrovskou kritikou? Tato vytka mi pripada v kontextu cele dnesni diskuze velmi ucelova, je to drobny a celkem dobre schovany osten, ktery ma v anonymnim pisateli vyvolat pocit viny za neco, co vubec nesouvisi s diskutovanym tematem a odvest od nej pozornost.

    Pů napsal/a 10.6.2011 v 10:52
    S tím souhlasím. Nejen že se mi to nelíbí, ale je to naprostý nesmysl. Důkaz ve svém okolí mám. Ostatně tohle není první divný postoj prezentovaný v článku pana Šimečka.
    Jů a ten Kocáb…pevně doufám že všechno co řekl či udělal v souvislosti s politikou měla tedy být jen bžunda, když teda má takový smysl pro humor. Protože pokud by to myslel vážně, tak nám pomáhej pámbu.

    selidka: takze Vy souhlasite s tim, ze neni dobre hazet vsechny do jednoho pytle a generalizovat, a ihned v dalsi vete delate totez. Jen proto, ze Vy ve svem okoli mate nejaky dobry klub, ve kterem nedochazi k revnivosti, intrikam a nevyskytuji se tam lenosi a hlupaci, usuzujete, ze je nesmysl, aby nekde jinde takovy nestastny klub byl.

    Pro ty, kteri by si me radi zaradili do zvireci skatulky: mam fenku pince, ktera se mnou spi v posteli, odchovala jsem s ni dva vrhy po peti stenatech a nesnasim kocky. Nejsem clenem zadneho klubu.

    1. Pokud jde o anonymitu příspěvků- možnost přispívat pod nickem jsme chtěli skoro všichni. Nick pro nás není anonymní přezdívka, většina z nás se zná osobně. Ovšem já mám třeba málo časté jméno a poměrně velkou internetovou stopu. Takže pokud si někdo vyhledává podrobnosti ohledně mé práce, což vzhledem k práci v literatuře není asi málo časté, při příspěvcích pod občanským jménem na něj okamžitě vyskočí i to, co vykládám o svém psovi a kočce. A přiznávám, že toto budu pod nickem s chutí vyprávět tady svým přátelům, ale nestojím o to, aby se v tom vrtal každý hejhula. V tom případě by značně osobní atmosféra tohoto webu zmizela. Takže není anonymita jako anonymita.

      1. Vystihujete to presne, po delsim sledovani prispevku tady se da o mnoha prispevatelich jednoduse zjistit spousta udaju, ktere na sebe sami zverejnuji. Ale jsou lide, kteri si toto nepreji, nechteji zanechavat e-stopu.

    2. „nesnáším kočky“ – to hovoří samo za sebe!
      A to nepíšu jen proto, že jsem tzv. „kočičí“.

      1. Ano, chrakter toho nesnaseni je takovy, ze se jich stitim a i pres dobrou vuli na moji strane, nemuzu se toho odporu zbavit. K memu udivu, kocky me maji rady a neprchaji prede mnou.

        1. To se prostě stává. Moje dávná kolegyně M. se štítila všech chlupatých zvířat. To, co se nám na nich líbí, ta hebkost, to v ní vzbuzovalo odpor. Přesto se mi týden starala v kanceláři o morče Ferdu, když jsme byli na dovolené. Jiná kolegyně Ferdu ale musela z krabice vyndat, a M. denně vyměňovala piliny a dávala Ferdovi jídlo. Velice jsem jí za to obdivovala.

        2. Ale přece štítit se něčeho a nesnášet něco jsou naprosto rozdílné věci! Já se štítím pavouků, ale to neznamená, že je nesnáším. Jestliže někdo napíše, že kočky nesnáší, tak je to pro mě jistý důležitý ukazatel.

          1. Nedávno tu někdo psal článek o postižené pani, co se krásně stará o kočenky. Ale nesnášela psy. Nikdo jí to tu nevyčítal :O

            1. Kdybych si toho všimla, tak bych jí to taky vyčetla, neboj. Jak víš, tak ted už tady moc nebývám, prostě mám toho moc. I nesnášení psů je pro mě známka k zamyšlení, ale to ty snad o mě víš, ne….

          2. Jano přesně takhle to cítím! Nesnesla bych psa v posteli. Ale to neznamená, že je nesnáším obecně, že je nenávidím, naopak, mám je ráda, neštítím se jich, hraju si s nimi, hladím je a rozhodně se jich nebojím. Ale s některými lidmi asi diskuse možná není!

            1. Prosím, byla byste tak hodná a vysvetlila mi, jak souvisí moje nesnášení koček s tím, jak si vedu v diskuzích?

              Za další, opravdu se domníváte, že když Vy jste kočičí fanatik, jsou všichni ostatní povinni milovat kočky tak jako Vy? Opravdu nechápete a nepřipouštíte, že můžou existovat lidé, kteří milují psy, ale kočky jim přijdou na výsost ohavné, plné hnusných parazitů a s odpornou povahou?

              1. obávám se selidko,že takoví lidé, co si myslí,že všechny kočky jsou plné hnusných parazitů a mají ohavnou povahu, nepochopí lásku a obdiv k těmto „společníkům“…za sebe ti mohu napsat, že jsem psí i kočičí, doma mám 4 kočky.nemají žádné hnusné parazity, protože nechodí ven..pes (jakýkoliv) si z venkovní procházky a pobíhání , přinese domů na tlapkách a v srsti cokoliv…nebo snad každej po přijití z procházky psa koupe ???? Já utírala Šarikovi alespoň tlapky….ohavná povaha koček je u tebe prosím tě co? Že neposlouchají na slovo? Že jsou své? To se mi na nich líbí…ohavná povaha koček – spíš se bojíš nějakých zažitých pověr,ne??? nebo to vysvětlíš víc?
                Vnucovat ti kočky nebudu, to v žádném případě, ale myslím si ,že Karolínu nastartovalo to tvoje vyjádření o štítění a nesnášení,kde štítivost lze pochopit,ale nesnášení – to je ještě něco nezdravého k tomu..takže kdyby někde ležela zraněná kočka a trpěla, tak bys jí nepomohla? nechala bys ji tam a šla dál??? kdyby přišla a dávala znát,že potřebuje pomoct, tak bys ji zahnala??? Kam až jde tvoje nesnášenlivost???
                Já nemám v lásce malé psy a ratlíčky a pinče obvzlášť, protože jsou povětšinou neukáznění,rozmazlení a rozcapení, vzteklí…takže mne příjemně překvapují lidi, co je mají vychované…ale taková Borůvka (je malá) nebo pejskové jiných Zvířetníků mi nevadí,protože jsou ti vychovaní. Těm nevychovaným hajzlíkům se vyhýbám, stejně jako jejich páničkám…
                KOčky mi do života vstoupily a já se je snažím poznat a je to složitější,než poznat psy…..
                Štítím se pavouků ,můr,červů a podobné havěti, ale nechávám je žít,pokud nechtějí bydlet se mnou…..bojím se vos,včel..protože jsem alergik..ale nemůžu o žádném zvířeti říct, že ho nesnáším….rozumíš??

                1. V tom vidim ten problem – ti lide odmitaji pochopit, ze nekdo je jiny nez oni. Tak jako ja chapu, ze jsou lide, fanaticky milujici kocky – a tim zrovna nemyslim Karolinu, ta je mi lhostejna, mam takove lidi ve sve rodine a mezi prateli, tak stejne ocekavam, ze milovnici kocek pochopi, ze kocky nemusim a oni to take chapou, jinak bychom se nemohli kvuli takrikajic „prekazce na jejich strane“ pratelit. Ja jejich lasku chapu, a oni zase chapu, ze ja mam rada psy, ktere jim nevnucuji.
                  Muj pinc neni ani rozmazleny, ani nevycviceny, protoze ja nemam psa jako dekoraci. Muj pes lovi potkany a mysi a chova se jako normalni sportovni pes. Muj plan je, zhruba za tri az ctyri roky si k ni poridit dobrmana. Vim velmi dobre, jaky je nazor mezi sirsi verejnosti na mala plemena – zpusobeny spatnymi zkusenostmi, ktere ale zapricinili „fanaticti milovnici a polidstovaci tzv. gaucovych psu“, kteri sve psy opravdu nemaji vychovane.
                  Prejetou kocku u domu jsem nasla – a zavolala k ni kockomilnou pani z naseho domu – ktera je vlastne obojetna, ma kocek asi pet a dva psy, ktera ji dala do pytle a nevim, co s ni dal udelala. K prejetym kockam na silnici nikoho nevolam, tak jako k jezkum, zajicum, kunam a jinym prejetym zviratum, denne jich vidim nekolik. Silna slova, ktera jsem pouzila – ohavne, plne parazitu atd. byla vejickou, byla jsem zvedava na reakci. Muj vztah jsem uz popsala – nesnasim kocky, ale jim to nevadi. Mym pratelum, nevadi, ze ja jejich kocky nesnasim. Nebudu se vubec poustet do slovickareni, co presne znamena nesnaset, stitit se, nemit rad a tisicu dalsich variant jednoho a tehoz.
                  Vzah k ostatnim zviratum nebudu rozepisovat, protoze to neni otazkou teto diskuze. Na zaver bych chtela ale zcela jasne rict: milovnici kocek a jejich vztah ke kockam mi nevadi do te doby, nez me zacnou odsuzovat za to, ze ja kocky nemusim. Me osobne by ani na mysl neprislo, abych se pokousela kockomilne lidi z meho okoli predelat na psi nebo je odsuzovat za to, ze nemaji radi psy.

                  1. aha, takže ta silná slova o nesnášenlivosti a štítění,byla jen slova…hm, myslím si ,že provokace tohoto typu sem nepatří, výměna názorů ano, ale kdybys napsala,že kočky nemusíš,tak to bude přijato spíš,než když jsi napsala,co jsi napsala..
                    potěšila jsi mne tím, že jsi pomohla…já nemyslela ty přejeté,uhynulé pod koly aut,ale poraněné,přeživší,třeba jen s pochroumanou nohou nebo žebry…třeba od nakopnutí od někoho, kdo jim svou nesnášenlivost dává znát fyzicky…jenže to ty neděláš…takže přijmu fakt,že nemusíš kočky..ale ne vyhrocené – nesnáším kočky. Tady na Zvířetníku to není potřeba.
                    Sice je mi líto každýho přejetýho ježka,kočky,zajíce..ale vím, že s tím nic nenadělám..tak ho jen pohladím očima a jedu dál..taky je nesbírám…tak to myšleno nebylo..

                    1. Povsimi si, ze ta silna slova byla o lidech, ne o me konkretne. Myslim si, ze na svete beha hodne lidi, kteri maji vzah k necemu nebo nekomu (ke kockam, ke psum, k ruznym jinym zviratum, a bohuzel jiste jsou i jedinci s takovym vztahem k lidem) popsatelny takovymi slovy. Ja ho tak vyhraneny nemam, blizi se spise lhostejnosti a povdeku za neobtezovani.
                      Myslim ze, ze na Zviretnik nepatri vic veci – napriklad kadrovani, pokud nekdo nesouhlasi s mym nazorem (od jinehoHonzy se mi to stalo uz dvakrat – vcera a pri diskuzi o vyhnani a vrazdeni sudetskych Nemcu ceskymi r(abovacimi)udymi gardami, prisuzovani charakterovych vlastnosti kvuli existenci – neexstenci jine vlastnosti (priklad – nemam rada kocky = nemam rada nic = nelze se mnou diskutovat) :D ale myslim si, ze to uz jsme hodne mimo tema.
                      dekuji ti za vyjadreni nazoru a prijemne popovidani :) k tomuto tematu uz se nebudu vracet, doufam, ze se v diskuzi sejdeme na jinym zajimavym tematem

                    2. Děkuji Sharko!
                      A k Selidce: jsem opravdu, ale opravdu šťastná, že jsem Vám lhostejná! Nic lepšího mne nemohlo potkat. Tím končím diskusi s nickem Selidka a budu nadále tyto příspěvky ignorovat!

    3. Selidko, ale v tom článku není nic konkrétního, žádný problém, ke kterému by se dalo hledat konstruktivní řešení. Nebylo čím se zabývat. To je přesně to, co požadoval jiný Honza: „přidejte jméno pokrývače a co udělal špatně“.
      V tom je právě jádro pudla. Tak moc mi to připomíná smutný vtip o tom, že za všechno mohou Židi. Nebo cyklisti. Zde tedy: funkcionáři v klubech jsou špatní. Hodní/správní lidé jsou charakterizování tímto sdělením:
      „Většina mých nejmilejších kamarádů byla někdy vyloučena z různých chovatelských klubů, či spolků. „S jakými existencemi se to vlastně stýkám?“…pomyslel jsem si.“
      Vyznění článku je pak podivné a bohužel dehonestuje samotný rozhovor – k němu jsem se již vyjádřila.
      O anonymech jsme tu vedli diskusi ne jednou. Náš Zvířetník poskytuje velikou anonymitu právě proto, že není nutné se zde registrovat. Na druhou stranu mám v sobě zakódováno, že je slušné se představit, pokud někam vstoupím a mluvím.
      Mám pocit, že v tomto případě mluvil někdo z běžných návštěvníků Zvířetníku, někdo, kdo se obvykle představuje. Jeho příspěvek byl slušný, nikoho neurážel, vyjadřoval jen názor pisatele. To opravdu není nic, kvůli čemu by měl najednou být v anonymitě. Jako když někdo promluví, až když se zhasne. Jako když někdo má obavy, ale z čeho? Proto jsem se nad tím pozastavila.
      I když se tu někdy neshodneme, jsou tu i ostřejší (ale naštěstí slušné) diskuse, domnívám se, že se nikdo nemusí bát říct svůj názor. Pokud má někdo takový pocit, tak mě to moc mrzí; proto mě ten anonym zarazil. Nebyla to rozhodně výčitka a už vůbec jsem nechtěla v někom vzbudit pocit viny. Pokud se tak stalo, omlouvám se.

    4. Čtěte pořádně, resp. podívejte se na co jsem reagoval. Problematikou klubů jsem se vůbec ve svém příspěvku nezabýval, právě proto že ji neznám.

        1. pro Pů: omlouvám se a beru svoji reakci zpět, protože jsem tu Vaši přičítala jinému příspěvku.

    5. Selidko, možný přístup je od „všechno stojí za…“ po „všechno je růžovoučké, hlaďoučké, krásňoučké“. Vyber si, kam chceš patřit a podle toho si najdi odpovídající společnost. Tady je zvykem se bavit konstruktivně, takže všeobecné, nicneříkající komentáře bývají požádány o dopřesnění nebo zatraceny. I plkání má svůj řád a úroveň. Takže co že se ti na článku nelíbilo?

      1. Vypadá to, že jste asi nečetl můj první příspěvek na toto téma:) mě se jako jedné z mála článek líbil :) ale nelíbily se mi útoky na jeho autora, odůvodněné pouze tím, že článek není „růžovoučký, hlaďoučký a měkoučký“, ale popisuje s ironickým nadhledem nepříjemnou realitu, se kterou se setkává hodně chovatelů. Dle dalších reakcí mají někteří jiní štěstí a nic z toho, co je v článku zmiňováno, je nepotkalo. Odmítají ale připustit, že to, co autor popisuje, může být pravda.

        1. Mně se nelíbil. Plivnutí „všichni jsou špatní“ je nuda tvrdě šířená našimi veřejně sdělovacími prostředky. Pokud mi něco vadí, napíšu to klidně adresně a přesně. Ale pak můžu riskovat střet, to se dnes nenosí.
          Chet napsal o bažině (promiň, Hani). Svůj názor. Ioamnnina a Sharka68 taky. vave nenapsala názor, ale přesně popsala děj. Žádné rozplizlosti, žádné nejasnosti ani výkřiky do tmy. Už je jasněji?

          1. No, ja mam jasno porad. Muj nazor je, ze neni vubec nutno ukazovat prstem. V clanku neni zadne plivani, ten clanek na to, ze je kriticky, je mirumilovny. A k tomu, aby nekoho posunul nebo alespon nasmeroval k naprave, proste konkretni byt nemusi. Premysliva hlava, ktera vi o problemech v klubu, jehoz je clenem, napriklad zacne zpytovat svedomi, kolikrat uz vynechala clenske schuze, a nezucastnila se hlasovani, ktere pak ovlivnilo to a ono…. jina hlava se treba rozhodne vystoupit verejne, jina prijde zase na dalsi reseni, neco si uvedomi….. vzdyt zivot je tak rozmanity :) ale mit vsechno naservirovane az pod nos i s vysvetlivkami je tak jednoduche, ze?

      2. „Tady je zvykem se bavit konstruktivně“ … tak v tomhle se teda neshodneme. Podle mě je tady konstruktivního bavení se tak mizivé procento, že bych to rozhodně nenazývala zvykem.
        A nebo si pod pojmem konstruktivní představujeme každý něco jiného.

  8. Před chvíli jsem přibyla na Zvířetník a tak bych také ráda popřála Velké kočce k narozeninám samé dobré a klidné dny, pohodu těla i ducha a radostné soužití s chlupáči. Gratuluji k vyhlídce na návrat – alespoň částečný – k dobrému zdraví, vypadá to nadějně, tak přidávám palcodržení.
    Užijte si tento den v radosti a lásce.

  9. Drahí zviretníci,vdaka,vdaka,vdaka.Vaša pozitívna energia je výnimočná!!! Podarilo sa,zostávam v procese,len nám všetkým znižili o trošku uvazok.Ale to je nič.Idem si dať vodku s džusom-moc to nemám rada,ale iné doma nemám.Tak som rada a to všetko aj vďaka Vám a asi aj vďaka Rišánkovi-povedala som si totiž,že ked dopadne dobre on,tak aj ja.A vidíte-zadarilo sa.

  10. Moudrá slova, zaujal mě zejména výrok o psí věrnosti. Moje psí princezna Itynka je mi totiž zásadně nevěrná. U počítače mi nenápadně upíjí kávu se šlehačkou a pak si lehne do mé postele, kouká se na televizi a vrčí i na uznávané politiky. Na procházce mi utíká za dalšími psy, nejradši štěká na něm. ovčáky a boxery, aby všem ukázala jak je statečná a samostatná a poté skočí do řeky a plave jako lovec za kačenami, které mají na štěstí smysl pro humor. Itynak je prostě nevěrnice a já se ptám – Co s tím, přátelé? – A v duchu si odpovím, že lásce se nedá u pejska ani v 11 letech poroučet a že musím jako spořádaný pán vytrvat. HAF

    1. Co s tím, příteli? Jste šťastný, velmi šťastný člověk, koupejte se i nadále v moři lásky a berte ji od své věrné psí družky ještě dlouho a dlouho. To Vám přejeme ze srdce já i moje moudrá stará maminka.

    2. Mnou vážený Schwartzi Jane, tohle je ten pravý příspěvek „zabukisty“. Povídejte dál. Srdcaři mě zajímají!

      1. Pokud někdo na současné politiky nevrčí, měl by se objednat u doc. Chocholouška. Doufejme, že už nebudeme muset vrčet dlouho.

  11. Hmmm…. Na článcích pama Šimečka mi vadí přesně to, co na našich novinářích – dobré není nic, všechno je špatné, ale aby napsal, že ten a ten udělal špatně to a ono, tak to ne – prostě jen všechno je špatně… Povrchnost – hlavně nejít ke kořeni věci.
    Co tak napsat, že v tom a tom klubu udělali tohle. Pak se můžeme bavit o tom, jestli to bylo dobře nebo špatně. Takhle můžeme pochválit krásné „jozefčíky“ a nadávat obecně na zkaženost světa a funkcionářů. Tak na tohle nepotřebuju Zvířetník, to stačí zajít do nejbližší hospůdky a dát si pár piv.
    Článek 4-, gratuluji Velké Kočce, mám radost z Karolíny a držím palce LenceS.

    1. Dobrý den! Tuším, že to byl již Ferdinand Peroutka, který kdysi napsal, že nikoho nebude zajímat zpráva o tom, že pokrývač hezky pokryl střechu. Každého ale zaujme zpráva, že pokrývač z té střechy spadnul…Honza Šimeček

      1. Dobrá, ale tak přidejte jméno pokrývače a co vlastně udělal špatně. Ať se z toho taky poučíme. Právě ty plané obecné kecy mi vadí nejvíc.

      2. To je právě ono. Může se psát o krásných střechách nebo popadaných pokrývačích. Sklenice je poloprázdná nebo poloplná.
        Zvířetník určitě není místo, kam by chodili lidé, kteří nežijí v realitě. Všichni vidíme i to špatné. A taky na to dokážeme poukázat, konkrétně, tam a tam se děje toto, pojďte, něco s tím uděláme, pomůžeme, zasáhneme, napravíme.
        Ale já osobně jsem možná až přecitlivělá na to, aby se (nejen tady) jen nekonkrétně žbrblalo nad špatností světa. Ještě jsem totiž nezažila, aby se žbrbláním udělala kus dobrého díla.

      3. Jenže já začínám být na zprávy o padajících pokrývačích alergická. Naše zpravodajství je zásadně o tom, kdo se zabil, něco zničil, ukradl, koho podvedl. Jediná pozitivní zprávy bývá o tom, že se v některé ZOO narodilo mládě. Fakt musí být všechno tak negativistické? Já myslím, že lidi dost rezignovali a nereagují, tak se sdělovací prostředky snaží přitvrdit kalibr katastrof, aby se lidi začali zajímat. Jenže mě to už nezajímá natolik, že zpravodajství sleduji jen na netu, protože tam mám možnost si zprávy vybrat.

    2. Špatné je to, že původně (možná) dobrého nápadu se zmocnili pilní blbci a následně byznysmeni. Ale tak je to se vším, nejen s chovatelskými kluby. A seznam všech, kteří za to můžou, by se sem nevešel.

  12. Moji milí Zvířetníci, děkuji vám všem za přání k narozeninám. Ještě že mám tak velký prostor v poštovní schránce jinak jste mi ji zablokovali. :o) Budu dnes u syna, vrátíme se s Garykem večer.

    Dostala jsem od daňového úřadu dar přesně k narozeninám, vrátili mi pár tisíc. Mohli mi klidně vrátit víc, tady byly a jsou daně nepředstavitelně vysoké. A předevčírem jsem dostala dárek od ortopeda, operaci páteře nedoporučuje a tak na kudlu nemusím. Co musím je „jenom“ zhubnout a vrátit se k posilování. A na takový úkol potřebuji všechny vaše palce tuplovaně, při všech mých bolestech to nebude tak snadné. :o(
    Vůbec jsem si myslela že to stárnutí bude lehčí než je.

    Sem tam na Zvířetník nakouknu a něco přečtu, ale kontinuita žádná. Avšak nemyslete, palce držím všem potřebným a oslavuji něco slavící, jenom vždycky přesně nevím komu je zrovna držím a koho slavím. Doufám že to funguje i tak. Mějte se všichni báječně !!! :o):o) (Zdejší smajlíky odmítají spolupráci, nevím proč.)

    1. Milá Velká Kočko, přeji Ti hodně radosti a málo starostí s Tvými čtvernožci. Ať máš krásné dlouhé léto a krátkou zimu bez ledu. A palečky na cvičení držím, sama vím, jak se člověku nechce, když mu není uplně dobře, natož při bolestech, jaké popisuješ. Ale ono se to tím cvičením zlepší a taky cvičení vyplavuje endorfiny a to je prima droga štěstí ;). Tak hodně odhodlání a sil (h) (rose1)

    2. Také jsem měl kdysi jít na operaci páteře. Místo toho jsem začal jezdit do termálních lázní (Dunajská Streda),- 4x ročně na 14 dní a chodit tam na masáže po celou dobu pobytu. Dnes jsem o 30 let starší, mám 40 kg nadváhu (vysoký štíhlý mladík už jsem byl), půlku srdce nefunkční po těžkém infarktu, ale potíže se zády žádné. Moje doktorka se zděsila, když jsem jí, rok po dvou katetrizacích a dvakrát týdnu na ARO, řekl, že chci jet do termálek a když jsem se v pořádku a pohodě vrátil, divila se tomu i ušima. Kardiakům se totiž pobyt v termálních bazénech důrazně nedoporučuje, nevím, jak komu, ale mě dělá dobře.

  13. Respektuji názor pana Šimečka, protože nejsem chovatel pejsků a tudíš nerozumím problematice, mohu jen pocitově zhodnotit jeho slova. Rozhovor s Josefčíkovou mámou je skvělý, je plný optimismu a lásky k pesanům. Já mám od jednoho známého rváče od sousedů jezevčíka jménem Sorel pěknou jizvu na pravé ruce. V mých deseti letech mi tak celkem srozumitelně na tři stehy naznačil, že u jejich branky je zvonek a ne žádný průchoďák. Později už jako vetchý stařec mi ještě vyrobil pořádný škrábanec do pozadele, když jsem rozverně odcházela z návštěvy a dovolila si mu říct „huš“…to nerozdejchal. Mám jezevčíky strašně ráda v jejich malým těle je převeliký egoduch. Vlastně proč to nenapsat, já mám ráda každýho psa, ale mucumuci už jim poměrně dlouho nedělám :-) . Proto možná kocour Jidáš někdy trochu štěká…

  14. Diskuse nám houstne, tak to trochu odlehčíme:
    (cat) ZRZÍNEK JE U MNE DNESKA PŘESNĚ ROK! LONI TOUTO DOBOU JSME HO S BEDOU VNESLY DO PIDIBYTEČKU A ZAČALO VZÁJEMNÉ SEZNAMOVÁNÍ S MELÍŠKEM.
    Je z něj neuvěřitelný mazel (kromě JiLe na něj ovšem nikdo cizí moc sáhnout nesmí), překrásný zdravý kocourek a mám ho moc ráda! (h)

    1. Se Zrzínkem to pěkně oslavte – nejlépe nějakou mňamkou pro všechny zúčastněné :) Posílám podrbání.

      1. No, oslavenec zalezl za postel až do nejzazšího rohu, když jsem přišla v poledne domů kapat očičko Ríšovi!
        Tak nevím nevím!

        1. Karolínko, teď jsem si přečetla, že s Ríšou to není tak zlé, jak ses bála – to je prima, moc to tobě i jemu přeju. (h)

    2. z těch veselejších výročí mám také jedno: dneska je to 24 let, co jsem zdárně odmaturovala ;) na SPŠ strojnické v Chrudimi (sun)

      1. No vidíš jak jsi šikovná!!! (wave)
        Já mám ještě jedno výročí – je to hodina, co jsem pozřela placičky z Tvého dokonalého těstíčka na klobásky. Mňam!!! :P

        1. teda, to domácí masový těsto na vinnou klobásu už bylo řádně uleželý…nesedej za volant …. ;)
          tak já na vánoce,teda před nimi vyrobím víc, abys taky měla…

          1. Dneska za volant nesednu, požila jsem! Pivo po těch placičkách, to se jinak nedalo spláchnout!!!

            1. 3x přemeleš (žádnej mixer) na mlejnku vepřový plecko – 1,5kg, namočíš nakrájenou veku do mlíka a necháš sáknout, pak jemně vymačkáš a smícháš s masem, torchu osolíš a opepříš bílým pepřem, přidáš nastrouhanou kůru z jednoho citronu, začneš přilévat suché kvalitní bílé víno – taková šedá rulanda je skvělá. pořád to rukou mícháš, protahuješ mezi prstama…prostě to těsto hýčkáš…až máš z toho takovou hmotu,co jde plnit do střívek…pokud střívka nepoužíváš, po odležení minimálně 3 hodin v ledničce, uděláš placičky a jemně je obalíš v mouce.a dáš smažit..tu mouku nezapracováváš, jen ty placičky lehce obalíš….ale napřed to musíš od někoho ochutnat, tohle poctivé těsto nemá s těma hrůzama z krámů,co dělat…když použiješ hovězí nebo krůtí maso, dává se víno červené…

            2. Aha, dík. Já myslela, že jde opravdu o nějaké těstíčko, špatně jsem to pochopila, omlouvám se.
              Recept na vinné (nebo variantně smetanové příp. pivní) klobásy mám po dědečkovi-řezníkovi. Ještě se tam přidává troška zázvoru, muškátového květu, hřebíčku a nového koření, vše se s žemlí (1 a 1/2 na 3 kg masa) nejdřív máčí v bílém víně, resp. smetaně nebo pivě a pak zapracuje do masa (3 kg libového věpřového výřezu + 1 kg tučného vepřového výřezu) pomletého přes 3 mm desku; dědeček mlíval i 3x, aby to bylo opravdu jemné. Musím se ale přiznat, že i když ten dědečkův receptář mám snad 25 let, ještě jsem to nevyzkoušela. Bylo to jedno z nejoblíbenějších jídel mého dětství – vždycky, když jsme s máti měly přijet, dědeček se ptal, co chceme uvařit – a já si většinou přála zrovna tyhle klobásy.

              1. jojo, ty máš ten jak říkával přeslicovej děda mého exmanžela- širokej recept, ten dělal řezník (jeho strejda) pro lidi, tohle jemné vinné si dělal na vánoce pro svoji rodinu…ono to hodně kvalitní víno tomu dodá moc, takže ta sůl a bílej pepř stačej, aby se nepřebila chuť toho vína – protože než se to koření rozejde, tak by ho člověk pořád přisejpal… šetřílkové tam nalejou nějakou levnou sr..no prostě laciný víno a tím to zabijou….měla bys to zkusit, takhle na podzim, když začne padat listí, to je taková dobrá doba, prubnout tento recept… ;)

                1. Určitě zkusím. On ten receptář je opravdu řeznický, docela archivní záležitost z doby, kdy se můj dědeček na řezníka teprve učil (byl ročník 1905). Ta sůl, bílý pepř a citronová kůra tam taky patří, ale nevypisovala jsem je, když už jsi je uvedla Ty. A na víno si dědeček potrpěl, byl z Brumovic, takže se v tom i vyznal.

        1. Apino? To chceš říci, že jsi měla všera NAROZENINY??? Tož to gratuluji, hodně zdravíčka!! Nádherné roky (rose1) !

            1. Přesně, máš to za 1*. Má matura má už neuvěřitelných 29 let, příští rok má kulatiny. A narozky mám o něco málo dříve.. jak letopočtem, tak datem (rofl)

        2. Apino, letí to ještě víc, před třemi nedělemi jsem měla pětapadesát let od matury a letos padesát od promoce, no řekněte, pánové, kdo z vás to má?????

            1. Milé dámy, jste obě obdivuhodné, na tato čísla si ale ještě ráda počkám. Ono to stejně bude coby dup, jestli se dožiju. Ale ráda bych se jich dožila v takové krásné kondici, abych mohla pořád něco psát na Zvířetník-

                1. to jsem si ještě chodila někde po houbách, to se ještě neznali moji rodičové….. (angel) , ale jsem ráda, že Vás všechny sudičky znám a mám si s Vámi co říct..já Vás obdivuju….

    3. tak ono už je to rok!! :O … pamatuju si to jako by to bylo včera – jak jsme ho vezvedávaly, jak jsem ho přinesla (to bylo vymakaný, jako že já jsem ta zlá, kdo Melíškovi nasadí tu blechu do kožichu :D ), jak Melíšek syčel a Karolínka byla divživá z toho, co se teď teda bude dít a co ji čeká

      gratuluju oběma a přeju ještě mnoho a mnoho společných krásných let – já mám pro Zrzínka specální slabost, ani nevím proč, navíc mě nemusí a schovává se, ale je to krasavec s mohutnou hlavou, kterého je radost si pohladit, teda pokud se podaří, neb jest to Pan Kocour (h) (h) (h) (h) (h)

      a vytáhnu z hlubin tehdejší památečné video (buď bohu díky za tuto techniku, která umožňuje schovat si vzácné okamžiky)
      http://www.youtube.com/watch?v=otzIWvm2-Ck

      1. Milá Bedo, ano, je to opravdu ROK!!!
        To video je úžasné, mně to připadá, jako kdyby to bylo včera.
        Zrzínek je moje rezaté sluníčko, mazel, překrásný kocour, osobnost!
        No, pochopitelně, že Melíšek, ten můj první, je prostě stále ten první, ale Zrzín je prostě Zrzín!!!
        A Ríša? To je další srdeční záležitost. Jsem moc šťastná, že je všechny 3 mám a jejich hebké tlapičky mně drží nad vodou v tomhle, pro mne dost složitém, období.

        1. Tak tady mě přijde Melda jako obřík a Zrzík jako malinkatej košiška..a jak si ty role za rok vyměnili….. ;)

      2. Pěkné video. To seznamování proběhlo ještě krásně! Melíšek sice preventivně syčí a má z toho obrovské oči, ale nic horšího se zřejmě nestalo. Mmch když jsem já přinesla parťáka svému jedináčkovi, tak to pro mě byla jedinečná škola kočičí komunikace a spoustě věcí jsem se od nich přiučila. Postřehla jsem dobře, že tam řešíte Zrzínkovu váhu? Teď bude asi těžší než Melíšek, ne?

        1. Melíšek je éterický, štíhlounký, dlouhonohý kocourek s obrovskýma oranžovýma očima v útlém obličejíčku, je to takový aristokrat. Když si sedne, zdobí s tlapičkami vzorně uloženými a ocáskem stočeným, on je prostě potomek nějakých rodičů „von“. Váží tak 3,5-4 kg.
          Zrzínek je proti němu takový „sedlák“ – velká hlava, krátké tlapky, mohutné tělo, ale jinak je mrštný a úžasně se umí tvářit a dát najevo, co si myslí. A taky dokáže zdobit. Jeho váha je tak 5,5-6 kg.
          Ríša je statný mládenec, s nějakým zdobením se nezabývá, ale když se přitulí, tak do toho dává celého kocoura. Váží taky tak okolo 5 kg.
          Každý z nich je jiný, každý svým způsobem kouzelný a miloučký.

        1. Hani ale to trvalo opravdu jen těch pár hodin, pak Zrzínek zalezl do šatny, tam strávil asi 2 týdny, zalezlý a v rožku, ani na pelíšku, jen na tvrdé podlaze, ven šel jen na záchůdek a k misce. Pak dalších 14 dnů strávil za postelí a pak pomaličku začal vylézat a byl s námi. Nenechal na sebe sáhnout, při každém trochu silnějším zvuku okamžitě prchnul zpět za postel……….. ale asi za 3 měsíce už byl víc v pohodě, už se nechal i pohladit, šlo to dost rychle na to, co si prožil. Nicméně úplně uvolněný byl až tak za půl roku. Dneska už se nechá vzít i do náručí, sice jen na chviličku, ale i to je výkon. A při hlazení je blažený a dává to najevo. A už ho nerozhodí zvuk fénu, mixéru, mikrovlnky nebo když mi něco upadne……. prostě je v pohodě, jen když vyklízejí kontejnery ze dvora, tak to ještě raději zaleze do bezpečí. Nechá se česat furminátorem, nechá si líbit i pucování oušek, strašně se změnil. Má své doma a váží si toho a bezmezně mně miluje! Je na mně fixovaný, říká se, že kočka je spíš na domov než na pána, u nás je to opačně.

  15. Ještě chci dodat, že většina vyprávění paní Lenky se mi líbila. Mám ale výhrady k tomu, že utvrzuje lidi v mýtu, že naháči jsou vhodní pro alergiky. Dále k tomu, že o účasti v klubu mluví jako o „spolčování“ („Nejen já si občas říkám, ještěže naši psi jsou z toho spolčování se pod jejich jménem vyloučeni – často by se museli za nás lidi stydět, a pokud by mohli, raději by leckteré ty kluby chovatelů či přátel zakousli a zahrabali.“) – to je hrubost vůči lidem jako je Xerxová, Li, EvaŽ a další. Naopak se mi líbilo, že ustála podsouvání myšlenky pana Šimečka, že bez zvířete dítě nevyroste ve zdravého jedince s odpovědností.
    Prostě, pan Šimeček má určité vidění světa a samozřejmě dělá rozhovory s lidmi, kteří ho sdílejí. Je vždy dobré zjistit, jak se na tu či onu věc kouká někdo jiný. Ale určitě máme právo se s tím viděním ztotožnit i ho odmítnout či mít k němu výhrady.

  16. Mně se nelíbí to zjednodušování na hodné milovníky zviřátek (a tím automaticky i lidumily a veskrze hodné Fridolíny (angel) ) a nemilovníky – evidentní to prolhané lotry.
    Není to poprvé, co takový názor vidím („kdo nemá rád zvířata“ atd. atd.)…Znám ale dost lidí, které zvířata prostě nezajímají, protože mají svých jiných zájmů dost a dost, a neřekla bych, že se jedná o lidi nekvalitní, neupřímné a já nevím co ještě.
    Naopak znám některé, co milují zvířata, protože (z důvodu nejrůznějších zklamání) nemají – ani trochu – rádi lidi! 8)

    1. Barbucho, podobně (nebo stejně) jako tobě, mně osobně vadí jakékoliv zjednodušování a házení skupiny lidí do jednoho pytle. Naneštěstí právě toto trochu vnímám v článcích pana Šimečky a soudím, že to je i za odmítavými reakcemi na jeho články.

    2. S tím souhlasím. Nejen že se mi to nelíbí, ale je to naprostý nesmysl. Důkaz ve svém okolí mám. Ostatně tohle není první divný postoj prezentovaný v článku pana Šimečka.
      Jů a ten Kocáb…pevně doufám že všechno co řekl či udělal v souvislosti s politikou měla tedy být jen bžunda, když teda má takový smysl pro humor. Protože pokud by to myslel vážně, tak nám pomáhej pámbu.

    3. Naprostý souhlas. Není kolektivní vina ani kolektivní svatost. Každý je nějaký. Proto mě tak zlobí články pana Šimečka, kde se píše zásadně jen o jednom aspektu – těch chybách. Platí to i o politicích. Je absurdní, že americký prezident MUSÍ mít psa, aby si o něm voliči nemysleli, že snad probůh není lidumil…. Přitom pěkných pár skutečných zločinců milovalo svého psa…

      1. Jenže ono je to o tom, že cesta ke zlepšení čehokoli je pouze jediná a sice: To dobré nechat, či raději na to neupozorňovat, aby se to nějaký pilný blbec nepokoušel vylepšit, a to špatné zveřejňovat, aby se našel prostor pro nápravu a někdo, kdo se o tu nápravu postará. V praxi to vždy dopadne tak, že pokud se o tom, co funguje, začne mluvit, najde se velmi brzy někdo, kdo usoudí, že by to mohlo fungovat ještě líp a většinou ,,se“ to, díky pilným blbcům, během krátké doby podělá. Sám jsem to zažil už mnohokrát, naposledy v jednom, původně špičkovém ochotnickém divadelním spolku s padesátiletou tradicí. Stačil jeden pilný blbec a rok jeho snažení. Spolek se rozpadl, vybavení rozkradlo a nádherná infrastruktura (přírodní jeviště, nákladně zrekonstruované), je v troskách.

    4. Díky, Barbucho a ostatní. Už jsem se chystala napsat, že s tou láskou ke zvířatům a lidem to nebude tak přímá úměra. Že znám z vlastní zkušenosti, kteří „milijou“ zvířata a z lidí ,akorát sebe. A nejeden masový vrah, byl velkým milovníkem zvířat. jiný Honza uvedl ty nejznámější

  17. Ti fousatí jezevčíci jsou moc krásní a rozhovor se mi líbil, děkuji. V kynologických kruzích se nepohybuji, takže mě tato tématika nijak nerozrušuje. Rozrušila mě však představa, že by jezevčíci měli zaniknout, to by byla hrozná škoda.

    1. Liko, neboj, jezevčíci nikdy nezaniknou. Je to natolik svérázné plemeno, které se už po desetiletí uplatňuje jako společník člověka a má tolik příznivců! U loveckých plemen hrozí zánik velkým, obřím specializovaným plemenům a tady patří můj vřelý dík všem těm nadšencům, kteří se věnují jejich chovu. Jinak bychom se na ně chodili dívat pouze do galerií nebo na obrazy na zámcích. Také s povděkem sleduji, že i honiči, slídiči i leckteří barváři už našli svoje uplatnění v moderní lidské společnosti (y) !

    2. To je právě problém. Každé plemeno má specifické vlastnosti jak exteriérové, tak povahové. Čím specifičtější, tím víc práce dá plemeno udržet. Kdyby se nedělala „údržba“ plemene, to je do chovu nepouštěli jen jedinci, kteří odpovídají „standardu“, plemeno se bude měnit a nakonec za řadu generací vznikne něco jako „univerzální pes“. To máš jako se štlechtěnými ovocnými stromy – mohou z nich být „pláňata“, která nemají tu „chuť“.
      To je úkol chovatelů. Kvůli tomu fungují i kluby. A kvůli tomu se chovají psi s průkazem původu – je to doklad, že jedinec je z typických rodičů. Pokud se rozmůžou „bezpapíráci“, oběvují se agresivní zlatí retrívři, bázliví něm. ovčáci, kousaví kavalíři. Exteriérové vady nebo problémy se zdravím ani neuvádím. Rozumné kluby si uvědomují důvod své existence. Ano, občas existují lidé (lidé, ne organozace), kteří pro vlastní slávu (protože o peníze zas tolik nejde) dělají svou práci špatně. Ale je to jako v každé činnosti – někdo je slušný, někdo ne. Aby se člověk nestekal s hloupostí nebo zlobou, musel by žít na pustém ostrově. A to by se mi zas tolik nelíbilo.

      1. Evo, naprosto s Tebou souhlasím. Já neklubuji proto, že jsem už kdysi v mládí bohužel viděla nedostatky, které klubování přinášelo a to mě, zbabělce, odradilo od práce v klubu. Ale jinak naprostý souhlas. Fandím všem, kteří se snaží udržet specifikum u jakéhokoliv plemene, moc a moc držím palce, protože tím máme my, pejskaři, život pestřejší, v podobě mnoha rozmanitých plemen. Už se zase těším na výstavu koncem června u nás v Brně! Tam kde jsou lidé fajn, je v klubech jistě práce zajímavá.

        1. Jo, v sobotu v Brně budeme. Musíme fandit „našemu“ Blekýsovi (Blackberry Tercius) a předvedem Ginny, co kdyby se povedl titul a dodělali jsme toho šampiona (i když u ní s tím moc nepočítám, ale náhoda je blbec). Je to taková hra ;-)

          1. Tak to v sobotu přidržím palce! Pokud jde o úlohu klubů při udržování dobrých (žádoucích) vlastností plemene, tak tam volám jen houšť. Pamatuji si z dětství našeho kokra (s PP) a od té doby mám tohle plemeno zafixované jako šílené neurotiky, kteří navíc nevypočitatelně koušou. Až před pár lety mě kamarádka vlastnící kokra řekla, že se tahle vlastnost cíleně „vyodšlechtila“ a je z nich v podstatě společenské plemeno. No, ale toho lovce v sobě mají stále, což může některé páničky zaskočit – on se ten roztomilý ksichtík rámovaný zlatými kadeřemi nezdá :)

            1. S těmi kokry je to přesné! Největší mrcha pes, co děda měl, byl černý kokr s PP- kousavý neurotik, naprosto nevypočitatelný. Ale to už je tam 25 let zpátky, co ho musel nechat utratit…

              1. souhlas, prastrejc měl zrzavýho kokra, neurotik a vzteklouš až na půdu – myslím psa! Mě vadí třeba to,že když někoho pokouše malej pes,tak se o tom nepíše, ale když velkej,jsou toho plný noviny,internet i televize….jenže ono říct, že dítě pokousal vzteklej kokr, to není taková darda. ;(

                1. Co kokr, ale moji máti pokousal zcela nevyprovokovaně jorkšír. To by byl šrumec, kdybych spustila kampaň za zákaz tohoto nebezpečného plemene (rofl)

            2. Jo, přesně. Ostatně s kokry máme společný klub, jen jinou sekci ;-)
              A někdy se i u nás lidi zhádají o blbosti. Naštěstí obvykle zvítězí zdravý rozum.

              1. Včera jsem na veterině potkala mladého muže s pointrem. Říkal, že na honech bývají málo vidět, většina myslivců má prý německé ohaře. Pesan se mi líbil, po povelu si spořádaně lehl, ale za chvíli se pokoušel po břiše odsouvat za Borůvicí, která se tam natřásala a brala návštěvu veteriny jako společenskou událost :) Páník mu vynadal a zase ho odložil, tentokrát dva metry od lavičky, kde jsme spolu seděli a já měla Borůvka na vodítku. Ovšem pointří frajer k nelibosti svého pána za chvíli opět předvedl plazením vpřed…. :D

                1. No, v zápale boja o odovzdanie génov idú nejaké povely bokom :D
                  Kedysi si písala, že Borůvka je voňavá aj po kastrácii – si neviem predstaviť, keby si ju nechala na prírodno, asi by si musela nápadníkov lopatou odhadzovať (chuckle)

  18. Rozhovor s paní Fairaislovou se mi líbí, necítím z něj žádnou nevraživost, naopak lásku k těm drsným štuclíkům. Ten úvod – no, pan Šimeček zřejmě nemá s chovatelskými kluby dobré zkušenosti a tak to i píše. Nevím, proč to všem vadí – vždyť tady snad může vyjádřit každý svůj názor, pokud je to slušně. A zase každý může reagovat a argumentovat svými zkušenostmi a vědomostmi.

    Já v žádném klubu nejsem a proto nevím, jak to tam chodí, ale jsem ráda, že většina z vás se ve svých klubech setkává se slušnými lidmi a dobrými podmínkami.

  19. Jelikož jsem taky víceméně voříškovec jako někteří tady, ioprávněnost pocitů nemohu posoudit. Ale nyní musím poděkovat všem, kdo si vzpomenou. netuším, přesný čas ,kdy vše s dcerou probvěhne, ale ozvu se, jakmile budu vědět víc. Děkuju všem palcotlapkodrápkofržičům za podporu. jdu benčit našeho seniora a pak jdu hrabat v zemi na zahrádku, abych se tu do Jiřího návratu z práce doslova nezcvolkla.

    1. LENKO S,PALCODRZNA POMáHA,BUDEM DRZAT ZO VSETKYCH SIL.DOPADNE TO DOBRE,POZITIVNA ENERGIA JE NIECO UZASNé.

  20. Velmi hezké povídání! Paní Lenku neznám, ani její peripetie s kynologickými kluby. Z povídání cítím velkou, opravdu velkou lásku ke psům a ke zvířatům vůbec. já osobně nemohu říci na kluby ani ň, neboť jsem asi zbabělec, ale právě proto, abych nemusela být rozčarovaná, tak jsem nikdy, ač vždy majitelkou psa s průkazem původu, v žádném klubu nebyla. Naši přátelé a později i chovatelé Klérky se ve dvou generacích angažovali v příslušných klubech a viděla jsem také rozčarování. Dnes jsou „pouze“ spokojenými majiteli a mají klid. Je směšné, aby člověk musel bojovat proti lidské hlouposti i na poli koníčků a zájmů. Stačí snášet lidskou pitomost v lecjakém zaměstnání.
    Jsem ráda, že i paní Lenka už žije v klidu a míru s rodinou a se svými zvířaty.

  21. Moc pěkně paní Lenka mluví o svých zkušenostech i o svých oblíbencích – jezevčících. Na fotce je s krásným pejskem. Nevím proč, vždy si pod názvem jezevčík představím hladkosrstého nebo dlouhosrstého. :) Možná je to tím, že v době mého dětství byli velmi často pořizováni jako společníci ( právě dlouhosrstí a hladkosrstí)- „jsou malí, že, takže i k dětem dobrý“…. málo lidí si uvědomovalo tu specifičnost a nádheru povahy jezevčíka. A pak se divili. :)
    Bylo by škoda, kdyby z povahy jezevčíka vymizela ta samostatnost, bez které by nemohl být pomocníkem svého pána – myslivce. Ač nejsem zastáncem myslivosti (alespoň ne v dnešní podobě), stále doufám, že přijde doba, kdy bude standartem, že správce honitby bude mít pod sebou dostatečný počet skutečných hajných, kteří budou o les pečovat a že budou mít jako pomocníky lovecké psy, jako kdysi. A takový jezevčík byl pro hajného opravdu nenahraditelný pomocník. Ale bez rozhodnosti a samostatnosti mu asi moc k užitku nebude.

    1. Opět: jsou myslivci a „myslivci“. Existují myslivci za stré školy (i když třeba mladí věkem), kteří jsou nadšenci a velmi slušní lidé. A pak ti, kteří se stali „panstvem“ a chodí jen střílet (ale to už tu také bývalo – viz některé popisy historických „panských honů“) z nichž někteří jsou přímo odporní negramotní primitivové. Někteří z lovců se ovšem příliš neliší od středověkého nebo barokního panstva, které také platilo za to, že si může zastřílet na živý terč. A za ty peníze se o zvěř stará profesionál. Takže zvěr nevyhyne. Upřímně řečeno, největší podíl na vyhubení zvěře neměli lovci, ale zemědělci. Biologové dokonce tvrdí, že nebýt toho, že je panstvo rádo lovilo, už by zajíci, srnci apod. v Evropě nebyli.
      Takže – také nemusím „střelce na vše živé“. Ale proti myslivosti jako takové už nejsem. Problém není myšlenka, ale, jako ve všem, lidé. A ti psi, ti jsou často nepostradatelní. Bez nich by spousta zvěře přišla „nazmar“ (opět z lidského hlediska – sežrali by to mrchožrouti nebo červi a bakterie). Protože už pár set let u nás není divočina, ale kulturní krajina, je nutné ji nějak „regulovat“. Ale to by bylo na hodně dlouhé povídání.
      Já jen že nic není černé ani bílé.

      1. U nás v údolí je spousta myslivců, jsou to mí dobří přátelé a vím, co pro zvěř dělají. V zimě na běžkách lezou do kopců ke krmelcům s pytli suchého chleba, zrní a dalšího krmení. V létě suší seno. Skladují ho v senících, které sami staví a opravují. Staví a opravují krmelce. Dbají na to, aby zvěř byla chráněná, v případě, že najdeme zraněné zvíře nebo víme, že se někde něco zvěři stalo, informujeme je a oni okamžitě vyrazí. Nemyslím si, že jsou to jen „vrazi“, i když srnek a další zvěře je mi docela líto. Ale na druhé straně když pak vidím svoji zpustošenou zahradu, okousanou od přemnožených srnek, tak bych je střílela taky a když mám chuť na něco „maškrtného“, tak sáhnu po zvěřině! Mají myslivost jako koníčka, stejně, jako rybáři loví ryby, oni prostě střílejí zvěř. Horší to je opravdu s těmi, co si jedou jen léčit své komplexy tím, že prostě do něčeho střelí, ale zásluhu nemají ani omylem.

        1. Pokud za to patricne zaplati a ty penize jdou tam kam maji, tak ani proti tomu vubec nic nemam. Nema kazdy cas, pri svem povolani a bydlisti, opatrovat zver. Pokud je diky nemu vic penez na to opatrovani, tak neni proc se rozcilovat.

          1. Vše je v lidech, řekla bych, že v současnosti hodně závisí na správci honitby. Jak k honitbě přistupuje a koho si se zbraní pustí do lesa. Nic proti platícím lovcům, bylo, je a asi bude. Je to zas na správci, kolik a čeho povolí odstřelit. I můj praděda-hajný doprovázel panstvo na odstřel trofeje. Ale musel věděr co v lese má, kde to má a co panstvo chce střelit. Vadí mi hony, kdy se střílí na vše, co se pohne.
            Jinak správce honitby tady u nás vypadá rozumně. O zvěř se starají vzorně, v lese v zimě potkáváme jeho lidi s pytli na zádech, jak zakládají krmelce. Velký krmelec blízko oblíbené procházové cesty zrušili a postavili na klidnější místo. S pejskařii se snaží v klidu domluvit, nevyhrožují, informují (např. o mladých srnečcích, které by i starý pes mohl zbytečně zvedvout). Ale bohužel, není to tak všude.

            1. Máš kliku, kdysi kdesi se zpívalo: „Hajný je lesa pán…“ a o tom to je. Pán můe být dobrý a nenechá bouchaly v klidu, nebo na to kašle a nebo si rád bouchne taky. My jsme v klidu taky, ale jeden les hraničí s bouchaly a tam je nebezpečno.

  22. Zase budu „Proti všem“, ale vidím jen vyslovení názoru a nějakou hroznou masáž necítím. I já si v našem klubu užila své. Máme mediálně profláklého poradce chovu, který ale ve skutečnosti jde na ruku vyvoleným. Celkově ale necítím nijakou zášť. Prostě to beru jako fakt, že se na něj nedá spolehnout. Ale bývala jsem ve styku s paní z naší nejdéle existující CHS a ta byla velmi otrávená. Dokonce uvažovala, že odejde, nebo založí jiný klub. Nakonec „jen“ omezila chov tohohle plemene (což je velká škoda, momentálně máme třeba jen 35 chovných psů!) a přibrala si psi z jiného klubu. Věřím, že někdo to tak vidět může a může být velmi pesimistický a otrávený.

    1. Štěti, nejsi proti všem, jen máš zkušenosti z jednoho klubu, který ovládli nefér osoby. Ostatně ta vaše dlouholetá chovatelka začala chovat plemeno z jiného klubu – byla otrávená z vašeho, ale v jiném to zřejmě fungovalo.
      Nikdo netvrdí, že je vše ideální. Všude jsou jen lidé a i v našem klubu, kde jsem vcelku spokojená, se najdou lidé, které moc nemusím. Ale celek funguje vcelku poměrně férově aku prospěchu psů. Mě nevadí kritika. Ostatně nejsem člověk, který by se bál veřejně kritizovat (především do očí, ne po straně a anonymně). Ale vadí mi, když někdo říká, že „funkcionáři jsou…(dosaď cokoli)“. Kteří funkcionáři? Co konkrétně udělali? Když autor řekne, že pan XY z klubu Z udělal to a to, což se autorovi nelíbilo, tak to beru. Ale mluvit o tom, že to někdo dělá pro „diety“? Ví, kolik může takový klub platit ? (nebo je možná u bohatého klubu a mají sponzory, nevím, ale u nás to nikdo pro peníze nedělá, blbější hodinový výdělek si neumím představit).
      Je to trochu odpověď i selidce. Nežijeme mimo svět. Jen nevidíme vše úplně černě. Vidíme, že kromě lumpů nebo hlupáků jsou na světě pořád ještě slušní lidé (a dokonce i pár nezištných obětavců). A že jsou slušní i mezi mladými (takže se zdá, že slušnost nevymře). Jasně že existují jedinci s nadměrnou touhou po důležitosti. Ti když se dostanou k funkci se chovají jak urvaní ze řetězu. Ale proč do toho pytle strkat všechny?! Jak jsem říkala, mně nevadí kritika. Mě vadí paušální zatracování všech – když jste náhodu slušný člověk, tak vás klub vyloučí – houby (ano tady nemluvíme sprostě, protože by nám to administrátor netrpěl, ne proto, že bychom to neuměli).

      1. Myslím, že je spousta klubů, kde se snaží o kvalitní chov daného plemene, pořádají se bezvadné akce atd. Nějaké výhrady, žárlivost nebo zloba se asi najdou všude, jsme lidi a pitomců mezi námi je nepočítaně, ale pokud se s tím ostatní dokážou vypořádat, nic tak strašného se neděje. A podle toho, co píšeš, je váš klub moc fajn.
        Problém ovšem vidím v tom, pokud si dlouholetí členové klubu ,,hrají na vlastním písečku“ a odmítají cokoli nového. Kamarádka nechce ustrnout na tom, že bude krýt tím, co je tady (u málopočetného plemene fakt velký výběr není ). Shání kontakty v zahraničí, jezdí po výstavách po celé Evropě, snaží se sem dostat ,,novou krev“. Pokud vím, v klubu příliš oblíbená není. K tomu se ještě nebojí říct vlastní názor, což už je vůbec průšvih. Přitom ty názory asi tak špatné nejsou, když její hafani sbírají tituly, kam přijdou a štěňátka odcházejí k zahraničním majitelům. Ale tady se prostě bude ctít tradice, že se při chovu MUSÍ upřednostnit ,,osvědčení“ psi, aby z toho měli prospěch členové klubu. Pak to dopadá tak, že se v chovu vyskytují psi, co prokazatelně na potomstvo přenášejí vady a dispozice k onemocněním. Nakonec to odnášejí zase ti chudáci psi… Jo, mluví ze mě zkušenost s Arguskem :(

        1. To se mi líbí, takový přístup se mi líbí moc. Totiž, když s nějakou skutečností nejsem spokojen/a, je několik cest, jak se tím vypořádat. Žbrblat mimo, aktivně vstoupit do centra dění nebo to zlepšovat individuálně, aktivně, třeba i paralelně. Když Tvoje kamarádka vytrvá, tak má velkou šanci něco změnit. (y)

        2. U nás to tak není. Můžeme si vybrat krycího psa podle vlastního uvážení, uchovněného podle pravidel FCI a členské země (takže třeba v Polsku nebo kdekolv). Naopak se považuje za nežádoucí, aby vše pokryl jen jeden dva psi. Zrovna u retrívrů je u nás lepší kvalita než v Rakousku nebo Německu. Seveřeni jsou lepší než my atd. Dva kluby si vzájemně uznávají chovné jedince, není problém krýt psem z „konkurenčního“ klubu. Takže to důležité funguje. A zdravotní stav (kyčle u zlatých retrívrů a labradorů) se zlepšuje, což je to nejdůležitější (ale jinak jak píšeš, jsme jen lidi…)

  23. Jo, a Velká kočka má dnes narozeniny a tak jí přeju všechno nejlepší, hlavně zdraví a zvířátka nezlobili :) (h) (sun)

    Přeju všem krásný den (h) .

    1. moc doufám, že nakoukne a dá o sobě vědět, snad jí zvířátk, pc i zdraví moc nezlobí

      Hodně radůstek a zdraví Velká kočko (rose1)

    2. (music) Velká Kočká má narozeniny,
      my ji nesem přání jediný (music) ….
      Milá Velká Kočko – krásné, překrásné narozeniny, zdraví, štěstí, spokojenost, radost ze zvířátek a z léta a vůbec – užij si je. (rose1) (rose1) (h) (h)

    3. VELKÁ KOČKO PŘEJU VŠECHNO NEJLEPŠÍ A CO NEJTRVANLIVĚJŠÍ ZDRAVÍ TOBĚ I TVÝM BLÍZKÝM NEJEN DVOUNOHÝM!!!!

    4. Jejda, ano, správně, Velké Kočce moc moc pozdravů z její rodné Chrudimi a pusu na čelíčko!! (h) (rose1)

      1. Kočí, kytičku máš v mejlíčku, ale sem ještě opakovaně, nenápadně a agitačně (hlasujeme pro Taru, obdivujeme Prďolínku) přilepím k Tvému jubileu jednu umatlanou holčičku. V tomhle stavu bys od ní pusu asi nechtěla, no ale mrknout můžeš, ne? (Šmarjá, doufám, že Ti Garyk v posledním týdnu taky nevletěl do bláta, to by pak vypadalo jako škodolibost!) :*
        http://www.zoo-ostrava.cz/cz/sloni-denik/76-zpravy-o-slonech-z-6-6-2011/

    5. Velká kočko, ke Tvým kulatinám přeji hodně, ale hodně zdravíčka, méně bolesti a klid v dušičce (rose1) !

      1. Milá Velká Kočko princezno, přeju Ti krásné slavné narozeniny, hodně zdraví a splnění toho, co si nejvíc přeješ a potřebuješ. (h)

    6. Krásné narozeniny a ať se všechny bolesti a trápení už napořád Velké kočce i její smečce vyhýbají (rose1)
      (sun) (h)

    7. Velká kočko, zdravím, přeju všechno nejlepší, zdraví, zdraví, zdraví, hodně slunce a tepla (sun) a taky radosti se svou smečkou. Oslav to pěkně se synem. (cz) (^) (d)
      (rose1) (rose1) (rose1) (h) (h) (h) (rose1) (rose1) (rose1)

    8. Milá Velká Kočko, přeji ti z celého srdce ať ti Tví chlupatí miláčci dělají jen samou radost! A co nejvíc dnů bez mráčku na nebi i na duši! (h) (rose1) (^) (d)

    9. Vsechno nejlepsi Velka Kocko (inlove), hlavne zdravi a co nejmene bolesti, aby se ti ostatni radosti ze zivota neztracely (h)
      Mavam od lisejniku, vytrvale tu leje, tak jsem mela prilezitost nakouknout :)

  24. Na článek pana Šimečka jsem ráno doma neměla čas, a ani jsem na něj neměla chuť, protože z nich vždy mám celý den divnou pachuť, ale po prolétnutí komentářů jsem si ho přečetla.
    Neznám prostředí chovatelských klubů, výstav, závodů, ale věřím lidem, kteří se tam pohybují – Evě Ž. a Xerxové i dalším. Myslím si, že nic zdaleka nebude tak černobílé, jak pan Šimeček popisuje. Nemohu si pomoct, ale v jeho článcích cítím skrytou ukřivděnost a zhrzenost.
    Určitě není všechno ideální, ale tento přístup, takové to negativní poplivávání nemám ráda.

  25. Nejsem členem žádného klubu, protože nejsem chovatel, a tak zatím nevidím důvod. A netvrdím, že úplně všechny praktiky klubů jsou košer. Ale rozhodně mají kluby zásluhu na tom, že se uchovňují jedinci určitého plemene odpovídající vzhledem i povahou, protože pořádají bonitace , svody… kdo jiný by to dělal, když ne kluby? A jak? Mám psa s PP po rodičích uchovněných v těchto klubech, protože jsme chtěla psa s PP- kvůli povaze. Už jsme potkala kavalíry bez PP, kteří jako kavalíři vypadali, ale povahu měli jinou. Myslím si, že v tomhle dělají kluby dobrou práci.

  26. K článku se vyjádřit nemůžu, nejsem chovatel, nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu. Jsem voříškovec, v Maxově případě spíš vořechovec, náhodný a útulkový.
    Ale mám jedno OT – pro Karakal a další vařiče kynutých knedlíků. Nejjednodušší je vařit tyhle knedle v páře, můžete je tam zapomenout třeba 20 minut a nic se neděje. A ani se nemusejí roztrhávat vidličkou.
    Když jsem vařila větší množství, řešila jsem to tak, že na velký a široký kastrol jsem upevnila utěrku (provázkem třeba) a zakryla hořejšek velkou mísou, tzv. vajdlinkem. V meziprostoru se pařily knedle, nikdy se nesrazily a čas jsem hlídat nemusela.

    1. Jo – tak klasické knedlíky (tím myslím přílohové) vařím už jenom v páře – nikdy se nepřevaří a taky nejsou takové oslizlé z vody.
      Ale ovocné kynuté knedlíky (po našemu pěry … nebo pjery?! (wasntme) ) zase jenom ve vodě – je fakt, že je vařím cca 5-7 minut (podle množství těsta na nich) a po vytáhnutí se musí rozpíchat vidličkou. Příště zkusím taky v páře – ale mám dotaz, neslepí se k sobě, když je jich víc? Knedle před vložením na pařák pomastím kapku olejem.

      1. Knedle vařím na pánvi se sleněnou křidlou, nemusím moc hlídat čas, kladu je od sebe, někdy se trochu přilepí, ale vždy je propichuji (netrhám), je to rychlé a jednoduchá obsluha.

      2. Ano, Ygo, pěry, to jsem ráda, že jsi mi je připomněla. Česky a ošklivě jsou to blbouny. Já nevím, nikdy se mi neslepily, ale dávám je kus od sebe. A tohle vaření (paření) není z mojí hlavy, to jsem odkoukala včetně fíglu s utěrkou až když jsem se přistěhovala sem na venkov. Předtím jsem se mořila s minutami a obracením a poslední při vyndavání se mi obyčejně zdrcly.
        Já se vždycky potěším, když natrefím na zapomenuté moravské slovo, onehdá jsem zaslechla dokonce z rádia větu: Tož možu aji lištit“ a celý den jsem se usmívala. Ale něco se snažím používat pořád, např. rožni! šak, vaša mama, dom….

        1. tož ale gdyby ti aji lištil, to by ses neusmívala potom :-D viz Fleret “ Takú ti lištím“ :-D na Moravě se pěkně mluví!!! doporučuji pro páteční odpoledne ještě jednou Fleret “ Kurnikšopatožtone“ – jest na trubce ( youtube:-)

          1. knedle ovocné hlavně borůvkové jsme dělali v zimě na penzionu, nejdřív na páře v konvektomatu, ale přešli jsme na vaření ve vodě, v páře dělané jsou pěkné jen na okamžitou konzumaci, ty ve vodě vydrží déle jdou i zamrazit, po lehounkém natření olejem, po uvaření propíchat skrz

            docela mě udivilo, že knedlíky baštěj s chutí hlavně mužský, děcka hrancle, mamky boloňský špagetky a tátové knedlíky borůvkové s vanilkovým tvarohem

            1. Tady bych si dovolila částečně nesouhlasit – pjery naše rodiny dělá v páře už několik generací a posledních dvacet let je občas i zamrazujeme. No a po rozmrazení v mikrovlnce jsou knedlíky krásně nadýchané jako po uvaření (sun)

              1. Laďko tak to děláme něco špatně, v páře nám to nešlo. Dělali jsme najednou tak 120-160knedlíků o výsledný velikosti (ženská pěst) , prům tak 8-10cm, těsto z mašiny tj řádně zpracované. Poměry ingrediencí tedˇz hlavy a taky určitě pozlobí mražené borůvky to jsem nezmínila. Napíšeš-li technologickej postup pejrů ráda jej uložím a ozkouším.

          2. jojo, když zbyly,tak se třeba obalily ve vajíčku a ve strouhance a daly se osmažit…..takhle jsou skvělé právě měchurky z ostružinama,borůvkama,s jablky..ne s třešněmi, jahodami,rybízem…

      3. Ygo, to je zaujímavý názov – pěry! U nás sa jednému druhu vareného múčnika hovorí „perky“, to sú vlastne len kúsky vyvaľkaného rezancového (nudlového) cesta plnené napríklad hustým lekvárom (povidla), alebo makom/orechami zabarenými cukrovým sirupom, spraví sa taká taštička, okraje sa pospájajú a varia sa spolu s tými rezancami.
        Nejdla som to 100 rokov, moja babička ich robievala…
        (Nepripadá vám tiež, že sa tie naše dva jazyky tuším najviac líšia v názvoch vecí, ktoré sa jedia? (chuckle) )

        1. To jsou u nás „taštičky“, dělávala je už moje prababička, původní recept mám od mamky, která si jej opsala z prababiččiny kuchařky- ano, nudlové těsto plněné povidly. Mňam….

          1. No vida – zase úplná změna (chuckle) – u nás „taška“ byla vlastně taková jakoby štola z kynutého bramborového těsta, upečená v troubě, roztrhaná vidličkama na kousky, posypaná mletým mákem s cukrem a politá rozpuštěným máslem.

            Něco podobného taštičkám – tak to jsou pirohy z klasického bramborového těsta, plněné trnkama (zde povidlama), vařené ve vodě, posypané smaženou strouhankou s cukrem a polité rozpuštěným máslem. Mňam

    2. Možná páru zkusím, nevím, jestli budou ještě třešňové, ale určitě budu brzo dělat jahodové. Pokud mi teda bude dostatečně dobře, zadělat kynuté těsto je pro mne v současné době dost fuška.
      Já jsem dělávala i z bramborového, ale to mi k některému ovoci tolik nesedí a bramborové těsto mi bez vajec moc nejde (stačí, že tak musím dělat knedlíky přílohové). Kdysi jsem dělala z bramborového skvělé broskvové (čtvrtky mražených broskví, jinak by to asi balit nešlo). A s tátou jsme dělali z nudlového těsta knedlíky plněné kousky jablek a sypané sladkou strouhankou a polité máslem. Byly moc dobré, on si je pamatoval z dětství, naše máma to neznala. A taštičky mám ráda i z bramborového i z nudlového těsta. Mňam!
      Jinak já opravdu nedělám klasické blbouny velké jak tenisák, těsta jen tolik, abych to dokázala zabalit. Což je ovšem víc těsta, než kolik potřebuje moje babička, ale mně ten kompromis vyhovuje.
      Je mi nějak zle už dva dny, vlastně od té doby, co sem dělala ty knedlíky. Tak snad to nebude vážné.

      1. Tie naše perky (taštičky) by asi išli zarobiť aj bez vajíčka, veď aj slížové (rezancové, nudlové) cesto sa dá aj bez vajíčka, musí byť ale dobrá múka, aby to držalo pokope.
        Karakal, drž sa, nech je zase lepšie! Aj to počasie dobre vystrája, predvečerom poobede u nás pomaly 30°, včera doobeda 14° s dažďom a severákom …

      2. Moje babi ty z nudlového těsta s jablky sypala cukrem a kakaem a polívala máslem… taky to bylo děsně dobrý :)

    3. U nás se vaří knedlíky tak, že se vezmou obyčejné porcelánové hrnečky (takové ty ,,komínové“, čili hladká rorua se dnem a vnějším uchem), vymažou máslem, potom se do nich vloží těsto, dají do hrnce s vodou, na vše poklička a na oheň. Hotový knedlík se pak nožem oddělí od stěn a vyklepne.

  27. Já se Vám přiznám, že nějak nechápu smysl článků pana Šimečka. Napřed jsem nad tím přemýšlela,ale po přečtení dnečního, to vzdávám. (tmi)

    1. Jen proto, že jste si zde na foru stvořili (spíše stvořily) umělý svět, kde jsou všichni skvělí, dokonalí, na vzájem se mají děsně rádi a nemluví sprostě, neznamená, že ta realita venku přestala existovat. Když vám ji tady pak někdo naservíruje ještě celkem umírněně, jako pan Šimeček, jste z toho vykolejení.

      1. Úplně stejný pocit ze „Zvířetnického světa“ mám taky. Každý asi rád slyší vždycky na tu „svou notu“, ale to neznamená, že ty jiné melodie musí být záměrně falešné, jenom mi prostě neladí a taky mají právo zaznít a někomu se i třeba líbí. Já se snažím je aspoň vyslechnout a tleskat už nemusím. A proč by neměl pan Šimeček mít právo napsat svůj příspěvek, někoho třeba zaujme, rád si ho přečte a bude o něm přemýšlet. Dle mého názoru přesně v duchu toho, co se prezentuje na těchto stránkách – stojí nám ta zvířátka za přemýšlení z nejrůznějších hledisek a úhlů pohledu nebo si chceme jen tleskat a povídat si o tom, jak je máme rádi, jak jsou úžasná a barvit si svět narůžovo? A k tomu si dopřávat pocity své úžasné spokojenosti sami se sebou. A nechtít slyšet už nic jiného?

        1. Souhlas. Fotoaparát, který bude mít poruchaný snímač, takže některé barvy nebude umět zobrazit, nikdy nevytvoří kvalitní fotografii. A když z obrazu vymažeme, nebo přemalujeme části, vytvořené barvou, která se nám momentálně nelíbí, jakou cenu bude takový obraz mít? Pan Šimeček ve ,,svém“ klubu učinil určitou zkušenost, kterou zde zveřejnil. O ničem jiném to není a každý, kdo by chtěl jeho článku nějak naroubovat jiný význam, dostane na scestí nejen sebe, ale i ty, kteří vezmou jeho reakci vážně. Že se v různých, lépe řečeno jakýchkoli sdruženích dějí občas, mírně řečeno, neetické věci, je, bohužel velice běžné, ale rozhodně to není o tom, že je to vždy a všude. A pokud jde o míru etičnosti, bývá nepřímo úměrná finančnímu zisku.

      2. Milá selidko, to,že nechápu smysl článků pana Šimečka, neznamená,že nejsem realista a nežiju v opravdovém světě. Poslední dobou v něm žiju až moc.

      3. Nedávno psal jHonza o smutné a kruté realitě v jistém útulku (a nejen v něm). Článek ale vyzněl úplně jinak než ty od pana Šimečky. A o tom to je.
        Myslím, že Zvířetníci žijí v reálném světě, jen jejich přístup k němu je spíš aktivní a pozitivní.

      4. No, rozhodně se nedá říct, že se tu mají všichni „děsně rádi“, nepochybně nejsme dokonalí a to, že se tu nemluví sprostě, považuju za klad- protože já třeba nemám problém se i o kontroverzních tématech vyjadřovat bez sprostých slov. Kdybychom byli mimo realitu, tak bychom asi nevyvíjeli aktivity typu pomoc útulkům a kastrace koček. Pokud se lidé chovají slušně, neznamená to, že žijí v nereálném světě. To by s námi bylo už hodně špatné.

      5. Souhlasím. Nevím, proč jsou panu Šimečkovi vkládána do úst (do pera) slova, která v jeho článku nevidím – vyžírka, že všechno pomlouvá apod., a nechápu tu spršku protivných reakcí ani výběr slov v nich – poplivávání, ukřivděnost. To že pan Šimeček dělá a tak působí????

        1. Na mě ano, pane/paní anonymní.
          To je proto, že každý člověk vnímá subjektivně. Za stejné teploty bude jednomu zima a jinému teplo, někdo je někomu sympatický a jinému nesympatický. Někdo rád holky a jiný vdolky. Na mě prostě články pana Šimečka působí přesně tak, jak jsem popsala. Jinému se mohou líbit. Je moje právo napsat, jak působí na mě. A Vy můžete napsat, jak působí na vás. Jen nechápu tu anonymitu. Když se někomu něco líbí, tak to přece není něco, za co se nemůže postavit jménem/nickem.

  28. Přidám se se samostatným příspěvkem, ale zcela v duchu Xerxové. Buď znáte jiné pejskaře, nebo dokážete jen pomlouvat a nejste schopen vidět žádné pozitivní věci. On takový funkcionář z toho dnes prakticky nic nemá. Kluby nedostávají státní dotace, hospodařit se musí s penězi, vybranými od členů, vystavovatelů nebo účastníků na zkouškách a ty ceny se nedají vyšroubovat do nebes, to by se nikdo nezúčastnil. Proto pokladník klubu musí odhadnout, kolik peněz může utratit, aby se neocitl v dluzích. Takže my „divní“ nevyloučení členové klubů ve svém volném čase pobíháme a organizujeme výstavy (za den tlumočení z a do angličtiny na výstavě – od rána do pozdního odpoledne dostanu celých 500.- Kč odměny – to je suma, co?), připravujeme trasy na zkoušky (to pro změnu úplně zadarmo, ještě projedeme benzín). Přitom na výstavě nepracují jen „vyžírkové“ a starci, kteří nemají co dělat. Většina lidí je v „aktivním věku“, významná část je mladých (studenti kolem 20), nikdo není znechucený z práce klubu. Ale známe pár vystavovatelů, kterým není nic vhod. Kteří pomlouvají, kritizují. Aniž by kdykoliv zkusili něco pro zlepšení udělat. Ona je kritika a kritika. Kdo kritizuje, měl by umět ukázat, jak to dělat lépe. Jen říkat, jak se „to“ dělá úplně blbě a sám nehnout prstem je tuze laciné.
    A „nenávist“ mezi chovateli? Nevím. Jako v běžném životě, někoho mám radši, někoho méně. Někdo je velkorysý, jiný závidí. Nikdy jsem neočekávala, že v nějaké skupině budou samé andělské bytosti. Pokud máte něco proti chovu psů s průkazem původu, tak je to vaše věc. Pokud budete psát své názory, tak je to také vaše věc. Ale proč pomlouváte s presumpcí viny všechny funkcionáře?
    (PS: nejsem funkcionář klubu, jen dobrovolně pomáhám na klubových akcích)

    1. Tu sa pridám, pretože s týmto názorom sa úplne stotožňujem. Takéto články, resp. ľudia ako autor mi skutočne vadia. Rýpať a kritizovať za každú cenu. Brr.

    2. Naprosto souhlasím s tímto názorem, i když je možné, že existují kluby a kluby, v tom našem to funguje velmi podobně jako u Evy…a největší kritika jde zpravidla od těch, co nejsou ve skutečnosti ochotní ani hnout prstem ve prospěch ostatních…ale otravovat život všem okolo jim jde přánáramně..ale což to je život

    3. Sem se přidám. Souhlasím. kritizovat funkcionáře, je tak jednoduché. Jsem člověk kočičí, neklubový. Přesto jsem na plivání síry citlivá.
      Aniž bych si to plánovala, stala jsem se předsedkyní představenstva bytového družstva. Představenstvo má 5 členů.
      Dělám to: a) protože, nikdo jiný nechtěl být předsedou, ani členocé představenstva
      b) protože družstevní podíl jsme koupili s MLP za docela dost peněz
      c) chci mít možnost věci ovlivnit.
      Ke starání o dům patří spousta záležitostí, které člověk řeší poprvé. Půdní vestavba, Zelená úsporám, neplatič, opilka, hlučný soused, kverulant, ale také 30 dalších domácností. Nejstarší dáma je ročník 1912. Jsou členové a členky, pro které je družstvo v podstatě ochráncem majetku. Tak to má být.
      Chovatelské kluby na tom budou podobně. Funkcionáři jsou volení. Co brání členům nechat se zvolit a mít možnost uskutečnit své představy.

      1. O našem bytovém družstvu lze říci jen tolik, že pokud nebudu chtít být sprostý, mohu jedině mlčet. Pravidla jsou totiž nastavena tak, že do funkcí mohou být voleni pouze,,vybraní“ jedinci. Takže ti, co by to chtěli dělat a mohli by to dělat dobře, nemají šanci a současné představenstvo se drží funkcí jako h…o košile, přes to, že už dva roky přesluhují, ve volbách prohráli a už absolvovali i policejní vyšetřování kvůli neposkytování informací, rozkrádání společného majetku, klientelismu a bůh ví, čemu všemu ještě. Bohužel to skončilo tím, že manželka jednoho z členů, (dříve KSČ, dnes ODS), pracuje na státním zastupitelství. Pokud existuje něco podobného i v klubu p. Šimečky, tak se jeho článku i snaze o anonymitu ani trochu nedivím.

  29. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h) LENKO, MYSLÍM NA VÁS MOCMOC (inlove)

    Asi znám jiné pejskaře – ne, rozhodně není vše dobré, nejsou všichni svatí, ale taky není každý chovatel podvodník a každý funkcionář vyžírka… Je fakt, že nejlépe se kšeftuje s malými a moderními plemeny. Doga naštěstí není ani malá, ani populární…

    Ale ve vašem pravidelném podání to vypadá, že chudák ten, kdo chce uchovnit fenku či psa a odchovat kvalitní čistokrevná štěňata – že mu to systém vůbec neumožní. Umožní. Máte jen oblíbený pohled většiny novinářů – pomluvit, ale nepochválit. Vidět zápory, klady přecházet. A je jedno, myslí-li se tím pejskařina, nebo celkové zrcadlo… Prostě takové články nemám ráda a rozhodně se k nim vracet (na rozdíl do jiných zvířetnických) vracet nehodlám… A přitom ten rozhovor za to nemůže, stačí mi úvod… (možná i závěr a nožičky…)

  30. DOUFÁM, ŽE MI AUTOR DNEŠNÍHO ČLÁNKU PROMINE (- TEXT JSEM POUZE RYCHLE ZRAKEM PROJELA A POZORNĚJI BUDU ČÍST AŽ DOPOLEDNE) TOHLE OT,ALE JE PRO MNE A HLAVNĚ NAŠI DCERKU PETRUŠKU POTŘEBNÉ, ABYCH ZDE POŽÁDALA O OBROVSKOU PALCODRŽNU. DOKTOŘI PO VÍC JAK MĚSÍCI NEÚČINNÉHO LÉČENÍ DOSPĚLI AŽ K TÉ NEJDRSNĚJŠÍ A NEJRAZANTNĚJŠÍ LÉČBĚ. ŠKEMRÁM TU JAKOUKOLI PODPORU PSYCHICKOU I MORÁLNÍ, JELIKOŽ JSEM STRACHEM BEZ SEBE ZA NI. ZNÁM, JAK TAHLE LÉČBA DOKÁŽE ÚČINNĚ POMOCI(UŽ TAKY PŘED TŘEMI ROKY PETŘE POMOHLA), ALE TAKY ZNÁM A VIDĚLA JSEM NA VLASTNÍ OČI LIDIČKY, KTERÝM NPROSTO ZMĚNILA A DOSLOVA ZNIČILA JEJICH OSOBNOST . MODLIT SE SICE NEUMÍM, ALE NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ….

    1. Myslím na Tebe i Petrušku, přeji vše dobré. Střelnou modlitbičku už jsem poslala na nejvyšší místa.
      Držím.

    2. Lenko, také na tebe a celou tvou rodinu myslím. Prožíváte opravdu těžké období a jsem ráda, že máš tak skvělého Jiřího, který je ti ohromnou podporou.

    3. LENKO TADY PALCODRŽNA FUNGUJE SPOLEHLIVĚ!
      JÁ TAKÉ DRŽÍM A MOC NA TEBE MYSLÍM. BUĎ STATEČNÁ A DRŽ SE, VŠE DOBŘE DOPADNE!!!

    4. LENKO – MYSLÍN NEJEN NA PEŤKU, ALE I NA TEBE A JIŘÍHO. JE TO TĚŽKÁ ZKOUŠKA PRO CELOU RODINU, ALE VÍRA A NADĚJE VÁM POMŮŽE PŘEČKAT DNEŠNÍ DEN – A PAK DALŠÍ A DALŠÍ. MOC VÁM PŘEJI, ABY BYLA LÉČBA STEJNĚ ÚSPĚŠNÁ JAKO TA PRVNÍ. OBJÍMÁM VÁS VŠECKY (h) (h)

    5. Milá Lenko S., moc na tebe a Petru myslím a držím palce co mi síly stačí. Smajlíky mi nefungují. Mělo tu být nejméně milion srdíček.

    6. Milá Lenko, opravdu moc držím palečky. Když to pomohlo jednou, snad to pomůže i podruhé. Víte do čeho jdete, tak to snad zvládnete.

    7. Milá Lenko, teprve teď jsem se dostala ke Zvířetníku, jen prolítávám diskuzi, moc na Tebe a Petru myslím, držím palce co nejvíc, ať je líp! (y) (y) (y) (h)

    8. PĚTIKOČIČÍN NA ZNAČCE!!!! tlapky a drápky držíme, i kdybychom to sem nepsali!!! jsme s tebou , Leni S a Jiří a Petruško..co je strach o dítě, to ví na 120% každá máma… a kdo tu není mamka člověčí, je určitě mamka kočičí nebo psí či ptačí – a strach o ně zná taky. NEMUSÍŠ SE UMĚT MODLIT… STAČÍ JEN NAHORU POSLAT PROSBU O POMOC.. NA SLOVECH NEZÁLEŽÍ, JDE O TO, CO ŘÍKÁ SRDCE. MYSLÍME NA VÁS A ČEKÁME NA ZPRÁVY, AŤ JSOU JEN DOBRÉ… (f)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN