PSI: Jak jsme se rozmnožili

K těm útulkům jsem přišel jako slepý k houslím. Kdysi jsme s Věrou dávali nějaké staré věci na hadry pro útulek. Vezlo se to nějaké paní do Ostravy, ona to rozvážela. Ta „nějaká paní“ je paní Urbanová a je předsedkyní ostravského spolku na ochranu zvířat a má pod patronátem právě tyhle útulky. Pokud si někteří z vás vzpomenou, tak ty maily s fotkama před vánocemi byly od ní.

 

Útulky

Jednou takhle v sobotu jsme jeli s ní, abych se na to podíval na vlastní oči. No, byl to zážitek. Napřed jsme jeli do Dětmarovic. Patří to nějakému podnikateli, který na to vyčlenil část průmyslového areálu. Dělají nejen pro Dětmarovice, ale i pro Horní Suchou, Albrechtice a možná i pro někoho dalšího. Tady je něco o minulosti útulku.

V současnosti dostávají 90 Kč na den a psa, což sice vypadá při 36 kotcích docela dost, ale nemám představu jak to vychází se mzdami, energiemi, daněmi atd. Dělají tam (pokud jsem dobře rozuměl) 3 lidi: provozní (tu jsem neviděl), jeden hoch kolem 30 a vypomáhá jim 75letý pán. Všechno vypadá jako v béčkovém hororu.

Dětmarovice jsou prostě stres – vše venku, nezateplené boudy, v tom se nic nezměnilo. Většina psů byla velkých a neviděl jsem žádného vysloveně krátkosrstého psa. Tedy až na 3 chudáky, kvůli kterým jsme tam jeli. Týden před Vánocemi bylo kolem -15°C. A v nezateplených kotcích s unifikovanou boudou okousanou, jednokomorovou, nezateplenou, s vlezem tak pro leonbergera se tetelila dvě štěňata. Tedy každé v jedné boudě, v jiném kotci.

Nebyla úplně malá, vždyť taky byla v útulku již půl roku, ale i tak. Třetí pejsek byl takový typický kříženeček teriéra, velikost boloňáčka, srst hodně řídká, neurčité rezavé barvy. Boudu měl stejnou jako ostatní. Tedy velkou a bez jakékoli podušky. Prý tam nic na zem nedávají, protože psi to hned roztrhají a co se pak s tím má dělat… Navrhl jsem slámu – prý ji nemá kdo přivézt. No celkem to chápu. Vyčistit a nakrmit 36 psů za směnu, k tomu papíry, asi to dá zabrat.

Falco

Nejhorší je, že takhle vlastně udělali dokonalý psí koncentrák. Jak se tam pes dostane, jediný, kdo ho vidí, jsou zaměstnanci útulku. Ti nemají čas ho ani podrbat, o nějaké procházce ani nemluvě. Mimo kotec se tak pes dostane (pokud není agresivní) jen než se mu vyčistí podlaha od exkrementů a dají misky. Mimo kotec znamená miniprostor tak 1,5 metru široký v délce 4 kotců. Takže cca 9 čtverečních metrů na minutu denně. Každý se ale ihned vrhal zpátky do kotce na misku s vodou. Kdo se totiž nestihl napít, než zmrzla, měl smůlu.

Venčení? Kamkoli mimo boudu (nedovedu si představit, jak to tam vypadá v létě). Procházky se nekonají, jednak není čas a navíc je psinec uprostřed areálu – taková ta kombinace šroťáku, garáží, rozpadlých budov, všude binec. Psi se tak naprosto odnaučí čistotě i socializaci. A takové psy si vezme maximálně tak cvok nebo čirý nadšenec. Navíc bez práce paní Urbanové by vlastně ani nebyla fotoevidence psů. Nepochybuji, že to majiteli útulku může vyhovovat. Peníze má jisté, je minimum šancí, že tam někdo zavítá, ať už hledá svého psa nebo chce útulkáče.

Na vratech areálu sice je zvonek, ale jeho použití je téměř zbytečné. Psi totiž reagují štěkotem na jakýkoli podnět, takže pokud je v útulku obsluha, štěkají bez ustání. Pokud by někdo měl slyšet zvonek, musela by místo něj být lodní siréna… Tedy ani případní pravidelní nebo nepravidelní venčiči či socializátoři nehrozí. Krmení sestávalo z granulí toho nejlevnějšího druhu – bílé pytle s červenomodrým logem jistého řetězce se povalovaly před „kuchyňkou“.

Obsluha útulku sdílí nepohodlí s chovanci – má k dispozici jednu miniaturní kancelář (příslušně omšelou). Jediná výhoda oproti psům je v tom, že mají k dispozici teplomet, takže při deseti pod nulou venku se vevnitř dají sundat rukavice a rozepnout bunda.

Pak jsme jeli ještě do Karviné, odtamtud byla ta fotka fenky se štěňaty (fenka kňučela u popelnice, kam nějaká bestie vyhodila ta její štěňata). Útulek vypadá o 2 třídy líp. Část jsou sice také venkovní kotce (nezateplené boudy), ale základem je zděný barák, ve kterém se dokonce topí a většina venkovních kotců se zadní stěnou opírá o ten barák.

Jenže topí se jim tam jen dopoledne (kotelna na TP, musí být vyhaslo, když obsluha odchází). Patří to městu, což je vlastně dost průser – oni šetří náklady jak to jde, takže zaměstnanci jsou vlastně 2, z toho jeden na plný úvazek, druhý jen v pracovní dny dopoledne (prý uklízečka) a pak jim vypomáhá (dovolené, nemoci atd.) ten chlap z Dětmarek. Peníze město nedá, jen hledá důvod jak je ještě víc omezit (ale mluvil jsem s nimi jen krátce, nevím, co je na tom pravdy). Zajímavé je, že i tady striktně odmítali jakékoli deky, ručníky, cokoli pod psy.

Psi prý to z nudy roztrhají, můžou kus látky sežrat, roztrhané kusy by se musely likvidovat – na to zase nemají popelnice. Tady by asi pomohl soustředěný nátlak na město – stačilo by relativně málo – rozšíření úvazku ošetřovatelů a automatizace kotelny aby ti psi vevnitř měli víc tepla. Navíc je to na relativně dostupném místě, takže tady by byla obrovská šance pro dobrovolníky – venčiče, cvičitele a baviče. K dispozici je i trávník před budovou. Sice není velký, ale jako základ by to asi stačilo.

 

P.S. Karviná se od té doby výrazně zlepšila. Umožnili návštěvníkům procházky s chovanci, takže na rozdíl od Dětmarovic zde nehrozí úplné „odsocializování“ psů.

 

Jak jsme začali rozdávat psy

 

Cestou domů jsme to vyhodnotili tak, že fenka se štěňaty v Karviné je v klidu – má celkem teplo, žrádlo slušné, je malá, ta má i se štěňaty celkem slušnou šanci. Horší to bylo s tím teriérem v Dětmarovicích. Starší pes (uváděli 8 let), toho si jen tak nikdo nevezme. Navíc absolutně neměl šanci přečkat mrazy venku jen s nezateplenou boudou. Jenže my máme doma Dastyho a ten by vedle sebe jiného psa nesnesl. Tak komu?

Naštěstí tam byla s námi ČTN (časovaná tchýně nášlapná), které se moc líbil. Její Denisek je ťuňťa bez sebemenších ambicí na vládnutí. Nepotřebuje je, cokoli si zamane, je mu poskytnuto v míře víc než vrchovaté. (Taková Petra od Barryho by z ní asi dostala žinfárkt.) No a Falco (jak pokřtili pejska v útulku) se jí líbil. Tak že to prý zkusí. Má v bývalé prádelně letní kuchyň, takže kdyby to nedopadlo, pes může být tam. Teplo mu bude, krmení luxusní, pohlazení od všech jisté.

Falco

My zase měli políčeno na dvě černé holky. Jedna vypadala, že byl v příbuzenstvu knírač, druhá byla zmenšenina labradora. No, stejně jsme psa (tedy fenu) chtěli pro naši Příšeru. Od smrti Fily byla evidentně smutná a potřebuje někoho k sobě. No, a protože jsme se nemohli dohodnout kterou, vzali jsme obě. No rozhodnutí bylo spíš o tom, kterou nechat v útulku a tím ohrozit na životě. A to jsme nechtěli. Tak jsme to cestou domů vzali přes Tesco, koupili tři obojky a tři vodítka a druhý den (už bez ČTN, ale zato s Vítkem a Janou) vyrazili do útulku.

První problém nastal, když jsme dorazili. Nešlo se totiž dozvonit. Psi štěkali a obsluha neslyšela, mobilní číslo napsané na vratech taky nebylo k ničemu, tak nezbývalo než nasadit hlasivky. Řval jsem jak na lesy, ale útulek je uprostřed areálu, navíc překřičet 36 psů… Po půlhodině už jsem začínal chraptět, v botě jsem měl sníh (zapadl jsem do závěje, když jsem se pokoušel podívat přes plot).

Konečně se ozvalo nějaké volání. A pak jsem zahlídl, že na mě někdo mává. Po další cca minutě přišel pán, důchodce, který vypomáhá se psy a měl dnes na starost krmení. Řekli jsme, co chceme, pak pokračoval v krmení – jinak by mu všechno zmrzlo. Nakonec jsme se pustili do papírování, asi v půlce přijel jeho mladší kolega a vše se rozeběhlo podstatně rychleji, takže asi za hodinu jsme (zmrzlí jako drozdi) mohli k autu.

Teriérek hupsnul do kufru jako starý mazák, obě štěňata se spíš bála. Díky jejich velikosti se tam vešli úplně v pohodě. A vyjeli jsme. Během krátké doby se auto zahřálo a my museli větrat. Psi totiž jednak silně „ucházeli“ a navíc zrovna nevoněli. Bylo jasné, že budou musel začít seznamování řádnou očistou. Zápach sílil každou minutou, ke konci cesty už se dal vzduch v kabině krájet, bylo jasné, že se mezi námi zjevilo ještě cosi nečekaného. Po příjezdu jsme psy vypustili z kufru. Na gumové vaně po nich zbylo blitíčko a hromádka. MLP zahájila přípravu koupelny, děti se honily se psy, chudák Příšera nechápala.

První byl na řadě Falco. První překvapení – pes věděl, co je vana a klidně se nechal mydlit a sprchovat. Bylo jasné, že se chlapec vyzná. Klidně přetrpěl očistu, najednou vypadal úplně jinak, než v útulku. Páchl sice pořád (puch z něj vyčichl až po několika dnech), ale tak nějak se srovnal. Bylo vidět, že je na byt zvyklý. MLP vrzla ledničkou a on jí okamžitě seděl u nohy. Dostal ňamku a při kontrole uší jsme objevili číslo! Ten pes byl čistokrevný, tetovaný a v útulku na to za půl roku nepřišli.

No, v tom frmolu, který tam vládne, asi ani nemohli. Dokonce ani veterinář si toho nevšiml! Vskutku vzorná veterinární péče… Uši měl chudák Falco tak špinavé, že šlo přečíst jen jediné číslo, což byla pětka. Nicméně za ní bylo ještě něco. Falcovi se ta prohlídka moc nelíbila a začal vrčet. Tak jsme ho dál netrápili a pustili se do obou štěňat. Byt se nějak podezřele rychle začal zaplňovat psy a hlavně puchem. Koupání skoro nepomohlo. Nejhorší bylo, že jsme museli hlídat Dastyho s Falcem. Dasty, ač o kus menší, evidentně nemínil tomu cizímu otrapovi uhnout.

Naštěstí si pro Falca přišel tchán a my si mohli oddechnout. Ale jen na chvíli. Během příštích hodin a dnů jsme totiž pochopili, co bylo na převzetí psa z tohohle útulku to nejhorší. Ta ubohá štěňata neměla potuchy o čistotnosti, a pokud cítila potřebu, vylučovala tam, kde právě byla. Takže napřed hubování a okamžitý odchod na zahradu, navíc venčení po každém jídle i po spánku a pravidelné ranní uklízení nových louží a hromádek.

Ve volných chvílích jsem se věnoval detektivní činnosti. Který teriér je malý, ale větší než jorkšír, barva snad aprikot, snad hnědá, světlý nos. Navíc muselo jít o nepříliš početné plemeno, když pro tetování stačily dvě číslice. Výběr se zúžil na boloňáčka, havaňáčka a kotonka, MLP obvolávala poradce chovů, ale všichni svorně tvrdili, že o ztraceném chovném psu neví a číslo musí být nejméně 3, možná i 4místné.

Takže druhá kontrola, tentokrát u ČTN. Falco se tam skvěle zabydlel, nevadil mu ani jejich bitevní kocour. Jen s jejich Deniskem se moc nemuseli, takže Falcovi byla vykázána letní kuchyň (bývalá prádelna s přímým východem na zahradu). Měl tam 2 křesla, gauč a teplíčko. Navíc tohle bylo jeho jen v noci, nebo když všichni odešli, pokud byli doma, byl s nimi v kuchyni.

Odmítal se sám venčit na zahradě, vyžadoval klasické procházky, při obědě sedal zásadně tak, aby viděl na všechny strávníky a mohl loudit svůj díl. Prostě klasický bytový pes. Kontrola potvrdila, že číslo je třímístné, pejska jsme navíc vyfotili a i s oběma štěňaty vywebili na stránkách útulku (které ale nevede útulek – ten maximálně povolí nafocení nových přírůstků).

A Falco se předváděl čím dál víc. Prostě mým tchánům dokazoval, že on je typický teriér a začínal rodině vládnout. Vrčením dával najevo, že nemíní jen tak poslouchat domácí řád a vůbec přejímal smečku. Tak to končí, když si starší lidé bez zkušeností pořídí dominantního psa. No, pořídí… Vnutili jsme jim ho, je to pravda. Naštěstí se ozvali lidé ochotní si Falca vzít natrvalo. Tchán se s ním rozloučil tak, že mu nechtě přivřel ocas do dveří auta a byl zato odměněn pořádným kousancem. Falca předali a myslíte, že si oddechli? Ani nápad, najednou jim bylo smutno.

Druhý den ale bylo všechno jinak. Falco stihl pokousat celou novou rodinu a musel okamžitě pryč. Byl tedy (dočasně) deponován v útulku jednoho veterináře za částku odpovídající spíš hodně dobrému psímu hotelu. Není nad to, když někdo pomáhá v nouzi, že… No a bác ho! Přihlásila se chovatelka, u které se Falco narodil. Poznala ho na fotkách.

Majitelka sice nezvěstná, ale paní chovatelka si na Falca, vlastně Frenkieho pamatovala dobře. A byla ochotná si ho vzít. Tak se Falco-Frenkie dostal po deseti letech (útulkový vet tvrdil, že mu je 6 – 8 let) tam, odkud jako štěně vyšel. Panička ho ale musela nechat vykastrovat a současně přišel o několik zubů. Věk a špatná strava holt udělaly své. Jo a není to boloňák, je to cotton de tuléar.

 

Pokračování příště

 

Jiný Honza

 

 

Aktualizováno: 2.6.2011 — 16:53

88 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pingback: iTunes Generator
  2. Pingback: VCMC
  3. Pingback: zaprawy ceresit
  4. Pingback: plytki
  5. Pingback: minivestidos
  6. Pingback: diagnostika
  7. Pingback: europeana portal
  8. Díky všem (h) , mám dojem, že nás přeceňujete – prostě jsme jen byli náhodou ve správnou chvíli na správném místě.

  9. Mě na tom nejvíc štve, že tetování nikoho nezajímá !! Vždyť když ne poslední majitel, tak chovatel se často snaží pomoci, navíc kluby mívají nadšence, kteří aktivně pesany svého plemene „v nouzi“ umisťují a shánějí jim nový domov.
    Odpůrci čipů často namítají, že tetování je jasně vidět a hned se ví, kde hledat původ jedince. Zatímco čip vidět není a čtečku každý nemá.
    Jak je vidět, je to jedno. Asi ani sprejem nastříkaná adresa na kožichu by někoho nenapadla přečíst !!

    Mimochodem od začátku prázdnin (1.7.2011) končí výjimka na „tetované cestovatele“. Prostě každý pes (kočka, fretka) musí mít po tomto datu při každém překročení hranic čip a platný pas. Platí i při příhraničním pohybu – bacha na stezky v Krkonoších, Jizerkách, Šumavě… Většinou se nic neděje, ale čert a pohraničník nikdy nespí…

    1. To mě nasrklo taky.
      A patřím mezi ty, kteří nechtějí čipy. Vadí mi, protože považuju jakýkoli zasahování do zdravýho těla za zbytečný, protože mám ráda malý psy, tak do 15 kilo, a protože vím, že Nessy, cca. 8 kg jezevčíko-cosi, ten čip opravdu bolí, nenechá se na tom místě pohladit, uhýbá. A tohle s tím tetováním v uších mi jenom přidalo nedůvěry v užitečnost čipu. Kouknout se na ucho je přece mnohem snazší, než pořizovat čtečku, mávat čtečkou kolem psa, … :(
      Můj další argument proti čipům, krom té dlouhodobé bolesti, byť drobné, je, že na rozdíl od známky nebo tetování není čip čitelnej bez čtečky, kterou většina lidí nemá. Tzn. třeba kdyby Falco neměl tetování, ale čip, Honza by s největší pravděpodobností nezjistil, že někde v registru může vůbec o něm záznam být.

    1. Zlobí mě pan NET, tak každá připomínka, nebo mail je vypocená :( Tak jsem se sem (dobrý, ne?) prolomila až dnes. Cloumá vztek mým majestátem. Snad nejvíc za to ignorování tetovaného psa. to není první případ, který je na těchto stránkách zveřejněný. (že Lucko V?)
      Honzo díky. Díky celé Tvojí rodině a rodině ČTN. (Při této příležitosti jsem ocenila ČTN jako báječnou ženskou – moc ji zdravím (sun)

  10. Honzo, už tu bylo všechno řečený a ať už to pokračování dopadně jak chce, jsem ráda, že jsi o tom napsal. Je to dobré vědět… Vědět, jak to chodí,aby se pak někomu nestalo, že to netušil…
    No, já bych měla praktický dotaz na ty, co si už někdy z útulku psa vzali. Jaká by měla být správná reakce na to první zavrčení Falca u Honzy doma, když mu čistili uši? Já jsem totiž v tomhle ohledu hodně nekompromisní,ale nejsem si jistá, zda v tuto chvíli by bylo vhodné reagovat negativně. Nemám zkušenosti s útulkáři a tohle je hlavní důvod, proč se k tomu asi nikdy neodvážím. Se štěnětem člověk vyroste a přirozeně mu nastavuje mantnely. Ale jak u dospělýho psa, co je ve stresu. Má se hned od počátku postavit bariéra tam, kde nechcete v budoucnu povolit. Nebo tolerovat vystresovaného psa a nechat ho vrčet?
    Děkuju moc za odpovědi, jsem na ně zvědavá. Klidně na emilu ;-)

    1. Zkušenosti s Penny: nikdy to neudělala. Spíš jsem musela zvládat strach z trestu (někdo ji zřejmě mlátil klackem, každý třepnutí po zadku nebo napřažení ruky brala jako naprostou hrůzu bez souvislosti s předchozím dějem. Řešení: 1) jinej druh trestů (třepání za kůži, zavrčení; pochopila nesmírně rychle), 2) žertovné poplácávání po zadku za doprovodu slov „strašně zmlátíme pejska, jasně, to víš“ (pochopila, ale trvalo asi tři roky), 3) přetahování se o klacky ve stylu „zabijeme nepřítele“ (pochopila, až když jsem domů dotáhla berle, ty se mi naučila podávat).
      Zkušenosti s Nessy: ta si troufla vycenit zuby a ohnat se, i když častěji zůstávala mimo dosah ruky nebo demolovala něco, na čem bylo hodně mýho pachu, nebo se počurala (štěněcí chování). Citlivá na ránu stejně jako Penny. Po tom vycenění zubů jsem ji chňapla za kůži na krku, otočila na záda, „stoupla“ rukou na břicho. Počurala se. Brala jsem to jako gesto podřízenosti a pustila ji. Po druhém, mnohem opatrnějším chňapnutí jsem ji zvedla za kůži na krku, rafla do čenichu. To už bylo vidět, jak jí v hlavičce šrotuje „aha, takhle to asi nejde“. Pak už si nikdy netroufla. Zůstala navždycky tvrdohlavější, ale mě sice nerada, ale poslechne. Pravda, občas mi dává najevo, že se bojí. Máti na ni jde stylem „chudáček pejsek, nesmí se na ni být zlá“. Výsledek: Nessy ji sice nekonečně miluje a brání, mnohem víc než mě, ale poslouchat ji nehodlá.

          1. Jinak díky za názor. Kačce není poslední dobou dobře, tak..no,měla bych uvažovat dopředu…

            1. Jejda… Jasně, chápu. A pokud budeš brát útulkovýho pejska, až budeš brát pejska, tak ti přeju šťastnou ruku. Mám tu kolem útulkový pejsky v poměru asi 1:4, možná víc, většina měla nějakou bolest na duši, ale skoro všichni to s pánečkama zvládli.
              A Kačce co nejvíc zdraví.

  11. Milý jiný Honzo, vlastně nevím, co napsat, ale umím si představit, jak vám oběma je, je to příšerný a stresující zážitek. Maxe č. 1 jsem brala z útulku od podobného podnikatele, který si představoval, že na psech zbohatne. Naštěstí to hodně zachraňovala slečna, která se o psy starala, ale stejně. Na psa čekala venku, neměla jsem sílu stát uvnitř té tmavé zříceniny, kde byli psi. Pan podnikatel (v černé kůži a ověšený řetězy) bohudík pochopil, že to není žádný velký byznys, a útulek přešel pod město Benešov, našli partu příznivců a sponzorů a patří podle mě k těm výborně vedeným. Když jsem zahlédla slovo Dětmarovice, trochu jsem zadoufala, že popíšeš nějakou změnu k lepšímu…
    Už musím běžet, chtěla jsem se rozepsat, ale telefon mě vyhnal. Tak díky za ty tři pejsky.

  12. Ach jo Honzo, zamotali jste se do blbé reality. Smutné, beznadějné reality. Jak vás znám, podepíše se to škaredě na vás obou, na Tobě i Tvé ženě. Je fajn, že jste odtamtud dostali aspoň 3 psy (jistě víš, že jejich místa jsou už znovu zaplněná jinými). Dětmarky zatím nedokázal „prostřelit“ nikdo, ani slavná TV Nova nic nezmohla. Je to výzva pro ty, co si chtějí zkusit své schopnosti.
    Vedení útulku, vedení města, veterinář … ruka ruku myje, až jsou obě špinavý.

    Povídání napsané moc pěkně, těším se na pokračování.

    P.S. Pokud bys zase někdy hledal dočasné umístění pro nějakého psa, ozvi se prosím. Věřím, že bych (zvlášť pro malého, celkem pohodového psíka) dokázala zajistit ubytování levněji, než onen veterinář – tuším, který to je, útulek tu má jen jeden.

  13. Tak mám za sebou denzitometrické kostní vyšetření, do 3 týdnů budu vědět, jak na tom má osteoporóza je. Vyšetření je to příjemné, bezbolestné, jen to vážení a měření před vyšetřením odhalilo děsné věci: o 2 cm jsem se zmenšila, o 10 kg naopak zvětšila. Tak a meč a zteč! Jdu do boje s nadváhou.

    1. Že jsi se zmenšila? To jsme přeci řešili nedávno: to je tíhou moudrosti a zkušeností, které nosíš v hlavě. :) A abys to unesla, musíš být přeci silnější! :)

  14. Honzo, klobouk dolů, jste skvělí, díky za lidi, jako jste vy (h)
    Dětmarovice nebudu komentovat, nebylo by to publikovatelné ani po 22. hodině. Ale k tomu tetování – Buffy byl v Ostravském útulku, který je poměrně luxusní, čtyři měsíce. Léčili mu i zánět v uších, přesto si tetování nikdo nevšiml – nebo nechtěl řešit?! Mě pak stačily tři telefonáty a dva maily, abych se o něm dozvěděla úplně všechno včetně chovatelské stanice ve Francii, odkud pocházel… Někde je asi v tomto ohledu něco špatně.

    1. Jo přesně tak. Dětmarovice nelze ani komentovat (stejně jako třeba útulek v Rakovníku např. ) však z Dětmarovic se něco psů naputovalo k paní Schilteové do Skřivan.
      Vždycky je to o lidech a o tom, zda jim jde o skutečnou pomoc těm zvířatům – od zateplení boudy až po snahu dohledat majitele a zkontrolovat, zda pes není čipován, tetován….. a taky úřady by museli mít vůli pracovat.

      Honzo – stejně jako ostatní – klobouk dolů.

  15. Honzo, velké díky za pséky, těším se na pokračování, i když tu první část jsem jenom rychle přelítla. Já tohle nikdy nemůžu číst, jsem srab, chráním sebe samu.

  16. Milý jiný Honzo – poklona až po kolena (bow) – pro tebe, tvou MLP a tvou ČTN – vysvobodit hned tři pejsky! Jste úžasní a ta druhá část tvého vyprávění se mi moc líbila …… bylo jasné, že se mezi námi zjevilo ještě cosi nečekaného ….. chachachááááá. A těším se na pokračování.

    Ze situací v útulcích je mi smutno a nevím, co s tím dělat. Možná tlačit na obec, aby prováděla kontroly tam, kde dává své peníze a pokud je prostředí nevyhovující, dávat peníze do jiného útulku (věřím, že v okolí Ostravy jich bude vícero). Snad by se provozovatel chytil za nos a aspoň něco zlepšil … i když jsem tady velice skeptická! A to jak ohledně kontrol tak ohledně provozovatele … je to všecko na pr…zadel

    1. YGO, tenhle útulek nespadá pod Ostravu, to je právě to okolí Ostravy. Určitě sis všimla obcí, které Honza vypsal, že tam psy vozí. Oni jsou rádi, že mají splněnou zákonnou povinnost a nemusí nic víc řešit. Vybudování a provoz vlastního útulku je docela nákladné. A ostatní již fungující útulky – narvané až po střechu. Už 5 let.

      1. Přesně o tom to je – kdyby Dětmarovice nebyly, muselo by se to řešit jinak. Takhle je každý rád, že nějaký „útulek“ existuje a víc ho nezajímá.
        Ach jo.

  17. Milý Honzo, klobouk dolů (bow) Když jsem četla, tak se ve mě rozlévala naprostá beznaděj – psí koncentrák, to ano – a produkující pravděpodobně natrvalo duševně poškozená zvířata. Pokud jsou většinou velcí, tak si je ani nejspíš nikdo nevezme, ani kdyby je viděl – bude se zcela oprávněně bát. Vždyť problém byl i s kousavým cottonkem! Byli jste to právě a vy a vaše snaha, které mi daly sílu to číst dál. Jenže ta beznaděj zůstává – proč ten koncentrák funguje dál? Nebylo by milosrdnější ty psy uspat, než je tam zavřít? Je to šílené uvažovat, že je smrt lepší než péče útulku, který by měl před smrtí zachraňovat! Je možné s tím vůbec něco udělat?

      1. Zavřít útulek je základ, protože se tak nebudou produkovat další prakticky týraní kandidáti na uspání. To, že dostanou najíst a napít (pokud se jim voda nezkazí nebo nezmrzne) je jen pokračováním týrání, protože ti psi v tom musejí žít dál. Psy se pokusit udat do jiných útulků nebo uspat, pokud nebudou schopní praktického socializovaného života. Copak je to nějaký život pro psa, potřebujícího svoji smečku a aspoň minimální pohyb a podněty? Nejsem zastáncem „všechno řešících“ eutanazií – ale pokud vby to byla jediná cesta, jak tohle příšerné zařízení zavřít, tak bych s tím (s velmi těžkým srdcem) souhlasila. K čemu jim ten život je, když prakticky nemají naději na vysvobození? Naopak – do útulku bych zavřela toho chlapa, který to tímto způsobem provozuje.

        1. Bohužel nemám čas na diskusi, ale do puntíku podepisuju všechno, co píše Dede. Je zachraňování psů a „zachraňovaní“ psů. Při tom druhém pejsci ztrácejí prakticky veškerou naději – ještě že se v Dětmarovicíh alespoň fotí, ale aby měl pejsek šanci a nechytil tam nějakou chorobu nebo se nepokřivil psychicky, je bezpodmínečně nutné, aby se rychle dostal odtud. Můj názor je, že než takový útulek, je lepší žádný – v naprosté většině případů.
          Peníze do takového „útulku“ jsou jako hozené do vody. Do Dětmarovic jsem před lety posílala plný kufr jídla (nezapomenutelné je, že to bylo v den poté, co zastřelili Mrázka, předávala jsem to před jeho zámečkem), ale dnes si myslím, že to je prostě jen prodlužování utrpení zvířat, která nemají šanci.
          A když lidi, kteří mají dobrou vůli, dostanou z útulku „závadového“ psa, jednou, podruhé, tak prostě zanevřou na útulky obecně. To je moc zlé.

        2. Není to život, je to živoření a utrpení, proto by bylo uspání vysvobozením a takové zařízení by mělo být okamžitě zavřeno. Co dělá ten veterinární dohled???

          1. Pan majitel je významný místní podnikatel, má jako jediný smlouvu s obcí a veterinární dohled..tak si odpověz ….

            1. Mě tak nenápadně napadá… my tu neznáme nikoho, kdo by měl náležité pravomoci na přistřihování podnikavých křidélek?

                1. Já tomu teda moc nerozumím, ale… ani takovým způsobem, jaký tu líčívá Fuky? Nedá se dokázat, že tam zvířata žijí v nevyhovujících podmínkách? Nedá se dokázat, že útulek nesplnil svou povinnost (a třeba se nekoukl psovi do ucha, jestli náhodou nemá tetování)?
                  Mě tak napadá, hasit požáry po žhářích je skvělá věc, velice potřebná a mimořádně chvályhodná, ale tak se nevyřeší zakládání budoucích požárů. To se dá snad jen tak, že se cvakne známej žhář…
                  Ale já tomu fakt moc nerozumím…
                  V každým případě díky za každý zvíře, který se z takovýho prostředí dostane. (h)

        3. Uspáním lze vyřešit ale nesmí být další pokačování takového útulku. Proč město raději neplatí umístění v dobrém útulku, ty peníze na to přeci vydávají.
          O panu podnikateli raději nepíšu nic, jak už zde bylo řečeno, mohl by mne žalovat

          1. „Proč město raději neplatí umístění v dobrém útulku,“ protože tady žádný takový s volnou kapacitou není.

            1. Navíc mám dojem, že jiné útulky možná chtějí za ubytování víc peněz – Jenny, neříkala jsi, že vaše obec platí na den víc než 90 kaček? Achjajaj

    1. Napadlo mě to taky, s tím uspáním. Má takový život pro ta zvířata smysl? A proč to tomu chlapovi vůbec znovu dovolili? Viděl někdo ze zodpovědných ten útulek znovu? Nebo se jim tam v zimě a ve sněhu nechtělo? Teď v létě to tak hororově vypadat nebude, i když už to umístění v průmyslovém areálu, kam se v podstatě nelze dozvonit- copak si tam někdo půjde vybrat psa? Z takových podmínek?

      1. Teď by mě tam dostali leda tak v plynové masce. Dovedeš si představit, jak to tam asi teď smrdí?

    2. Víš, já nevím, jestli si něco zasloužím – k pokračování mám pár dovětků do diskuse. 8-|
      Co s takovými útulky? Zrušit. Jenže jak? Pan majitel je významný místní podnikatel, má jako jediný smlouvu s obcí a veterinární dohled. Dokud nepadne alespoň jedno z toho, tak je největším štěstím těch psů to, že zaměstnanci hlásí nové přírůstky a jsou lidé, kteří je nafotí a vywebí – těm patří díky az každou zachráněnou psí dušičku. Bez nich by byl Falco bez šance.

      1. ad “ … Víš, já nevím, jestli si něco zasloužím – k pokračování mám pár dovětků do diskuse … “
        jiný Honzo, možná, že jste si nemohli nechat oba, možná že nakonec žádného – ale určitě jste se snažili a ať do mne hrom uhodí, jestli jste je do Dětmarovic vrátili – takže ano, zasloužíš (clap)

      2. Ale ta obec – taky nevisí ve vzduchoprázdnu? Není stále před volbami? (myslím od skončených předešlých ) Ergo kladívko, nevadí místním obyvatelům, že platěj jak mourovatý na něco, co nefunguje? A co dotace? Nepobírají?

  18. Ahojky Honzo, tedy jste ale akční rodinka. Poměry v tomhle útulku jsou děné. Věřím, že takových je víc, pokud se dá mluvit o útulcích. Že takhle dopadne tuleárek, to by mne ani ve snu nenapadlo. Díky za něj, odvedli jste práci, kterou měl provést někdo jiný, kdo za ni dostává peníze.

  19. Tý jo, četla jsem to jako thriller… a on asi je. Jenže máš pravdu v tom, že o psy z takového útulku zájem asi nebude. I za normálních okolností může být útulkový pes sázka do loterie- a tady už vůbec. Nějak nemám dojem, že by majitele útulku vedla láska ke zvířatům.
    Falco měl štěstí, že ho poznala chovatelka. A příběh dvou štěňat ve mě vzbuzuje velkou zvědavost :) Hlavně ti psi měli štěstí, že potkali vaši rodinu, protože jinak by tam seděli ještě teď.

  20. Já to nějak nemohu zkousnout, spousta lidí se snaží podporovat útulky a podbná zařízení a stále je to málo. Stále se nacházejí zjevně čistokrevní psi, často s PP, někdo je musel chtít, koupit a potom vyhodit?? Nebo pes utekl a nikdo ho nehledal? Byl na obtíž, mnoho jedl, ničil? Dodnes jsem nepochopila jak se do útulku dostal mladý foundlák, jehož bohužel jedinou chybou byla těžká averze proti kočkám. Včera jsme na něj s Kačkou hodně vzpomínaly, nikdy nikomu neublížil, děti mu důvěřovaly natolik že před ním zachránili kotě zalehnutím a věřily, že jim neublíží. Jezdil s námi na puťáky, v životě ho nenapadlo odejít, takže pochybuji, že někomu utekl. Tak nevím – vyrostl víc než někdo čekal? Mnoho jedl?

    1. Inka, môj brat mal 13 rokov fenku labradora s tetovaním. Našla ju v Ostrave pri kontajneroch iná majiteľka labradora, nemala ani rok, skončila v útulku a moja neter, študujúca v Prahe, ju dopravila do Prešovarodičom , ktorí prišli o svojho labradora. Enyška bola úžasná, myslím, že pre brata to bol pes jeho života. Ani sa nečudujem, milá, prítulná, inteligentná a tolerantná. Mala šťastie na krásny domov, ale aj tak je to nepochopiteľne. Chovateľku sa útulku alebo neteri, tuším, podarilo dopátrať, ale ďalej to neriešili.

      1. Bohoušek byl náš od prvního pohledu přes okno, prožil s námi krásných 6 let, naučil nás milovat tohle fantastické plemeno a svým následníkům připravil poučené páíníčky. Jeho zásluhou jsme byli s Mimim 12 let. Včera to byl rok co jsme se s Mimoušem rozloučili….

          1. Já ani moc nesmutním, byly to dlouhé krásné roky a odešel jako starý pán po dlouhém pěkném životě, nenechali jsme ho trápit – snad jen že ten jejich život je tak krátký. Spíše mám teď starost o Valinku, už dva dny jsem ji neviděla a vzhledem k tomu, že i když byla s námi doma zůstávala venkovní mám obavy, že jestli se jí přiblížil konec raději někam zaleze než aby přišla domů. Poslední dva dny co spala doma zlobila s jídlem, ale jíst mohla a nic ji nebolelo, důkladně jsem ji prohmatala, jen to stáří na ní začíná být vidět. Moc s tím dělat nemohu, za 6 let jsem nezjistila odkud přišla a kam chodila, celou zimu prospala doma ale na jaře vyrazila a chodila se domů jen najíst a uprostřed noci zalehnout na můj polštář. Dokonce ani nevím, zda je to kočička nebo kocourek….

            1. to já za Šarikem smutním moc….

              držím palečky, aby se Valinka vrátila, nebo abys věděla, co s ní je…. (y)

              1. Já na svá zvířátka s láskou vzpomínám, s láskou vzpomínám i na tatínka a jiné lidičky, kteří dnes už nejsou s námi. S tím smutkem se to nemá přehánět

    2. Toto sú veci, čo ani mne hlava neberie. Pes – vec, nespĺňa nároky, nezvládam ho – preč s ním …
      jiný honzo, vďaka za všetko! (h)

  21. Vave,dakujem,ale narodky mám až 7.6.-takže ešte pár dni hrde hovorím,že mám len 62/!!/ Kruciš,to je číslo.A aká som ja bývala sokolica!!To všechno odnes čas.
    Pekný deň prajem všetkým,tri týždne som mlčala,dala som si sama trest,za nesplnené veci-včera som ich splnila,tak budem zase otravovať-aspoň písomne.

    1. Milá Verenko, my ti klidně můžeme posílat přáníčka od teď až do sedmého! (inlove) (f) A koukej hezky zaskočit na kus řeči, vždyť vidíš, jak to jinak dopadá – nepozná tě ani vlastní počitadlo! (chuckle)

    2. Omlouvám se za mystifikaci, nějak špatně jsem pochopila Tvůj mail. Ale Dede má pravdu, můžeš slavit celý týden, tralala! (h)

  22. Hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Teda Honzo, jste dóóóst dobří (nod) (nod) Těším se na pokračování – co že jste si to za slečny nasadili domů…

    Ale jinak je to hodně smutné čtení, realita útulků (ne všech !! ) není zrovna ideální…

  23. Poslušně hlásím, že dnes má narozeniny Verenka (h) .
    Milá Verenko, přeju Ti všechno nejlepší, hlavně hodně zdraví a vstřícné a hodné pacienty :) a jsem ráda, že jsi splnila své „domácí úkoly“ a že zase budeš s námi. (nod) (f) ‚sun) (music) (party) (h) (d) (dance) (h)

    (Děkuju Tiza mejlík, písnu přes den nebo večer.)

    1. Milá a zlatá Verenko, dneska je krásný narozeninový den (teda aspoň u nás – ani horko ani zima, semtam slunko semtam mráček) a navíc pátek – tak si ty narozeniny moc hezky užij. Dej si něco dobrého k jídlu a ještě lepšího k pití a vůbec se měj príma (doufám, že dneska přenecháš své pacienty jinému záchrannému andělu). A přeju ti hlavně zdraví, štěstí, spokojenost a radost ze života. (rose1) (h) (d)

  24. Uffff, Hanýsku (inlove) , nejdřív jsem zarolovala a zjistila, že je článek dlouhý a že teda určitě nestíhám, ale pak jsem zachytila slovo tuhle a támhle a najednou se přistihla, že tu psí detektivku a horor v jednom čtu se zatajeným dechem od začátku do konce (dobrého, alespoň pro tři vámi zachráněné psí dušičky) .
    Jste se ženou skvělí, úžasní. (y) (h) :*
    Těším se na štěněcí pokračoání a přeju všem krásný den! (h)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN