PORTRÉT: Rikoslav Chodský

Zdar lidi! Tak mi bude rok a Štětinka povídala, že jsem vlastně skoro její, jen se to nesmí říkat nahlas, tak že prej mám něco vo sobě jako nadrápat. No, vono se to těžko škrábe, když jeden má plnou hlavu kulatýho nesmyslu. Jakmile ho pustím z tlamy, tak se někam zakutálí, nebo mi ho někdo schová a ty starosti potom, to bych vám nepřál mít.

 

Jmenuji se: Riky, ale mnohem častěji kolem mě lítají slova jako: Rikoslav, Mozkožrout, Slon, Trdlo a Hromdopolice nebo Ničitel

Narodil jsem se: 27. 5. 2010

K žrádlu dostávám: granulky pro štěňátka velkých plemen, ale taky syrové kosti, nedojedenou školní svačinu, nebo zbytky u slepic (ty si aktivně hledám sám) a občas pamlsky

Oblíbená činnost: aportování v jakékoli podobě a době

Já a moji lidijové žijeme: V domku se zahradou blízko Prahy

Nejzajímavější na mě je: že jsem tak zaaaaaaaaajímavej

Jak jsme se našli a čím se můžu pochlubit:

No prostě narodil jsem se koncem března mojí papírový mamce. Táta prej byl taky papírovej, ale já prej ne. No eště abych byl z papíru, to bych nemoch hlídat celou deštivou noc venku!. No nic, tak jsem se narodil, a páč jsem jako byl jedináček, tak se o mě všetečně starali. Jen mamka byla děsně žárlivá, a když mě někdo jen pohladil, vrhla se na mě a zmuchlala mě do kouta. Jednoho dne moje velká panička zvedla telefon a ptala se, jestli jsem volnej. No byl jsem, a byl jsem i svolnej změnit i bydliště, když mamka byla takovádlec a já se nemohl mazlit.

Přijela pro mě i se Štětinkou a s páníčkem. Štětince se moc nelíbilo, že nejsem papírovej, ale nemohla do toho moc kecat, měla za úkol jen dohlídnout, zda je vše OK. Celou dobu mi furt šahala mezi zadní nožičky, sprosťanda! a povídala, že se jí to nelíbí. Ale byl jsem po očkování, tak si řekla, že by snad vet něco řekl a že třeba je mám ještě pohyblivý. Nevím sice co, ale já jsem pohyblivej celej.

Jako správnej choďák nemám na nic čas a přece musím všechno stihnout, to dá rozum. No, tak mě nacpali do auta a vyjeli. Ujeli pět metrů a mě z kožichu vylezla blecha! Potvora, já jim celý vodpoledne říkal, ať jsou schovaný, bo to neklapne. No, zpátky už mě nedali. Doma mě hned Štětinka posypala hromadou bílého prachu a prej v pondělí ať panička koupí spot proti mejm černejm pasažérům. Doma na mě taky čekaly dvě ženský. Jedna nevrlá, druhá si chtěla hrát, ale já neměl čas.

Jak dny plynuly, Štětinka pochopila, že už mi kuličky neslezou a vydala rozkaz, že do 3 let musej ven. No, nevím, co to znamená, ale ven já chodím hrozně rád. 

A jak to šlo s páníkem? Prý sem byl jeho vyprosenej pes. Dlouho musel přemlouvat, až se nakonec jeho rodiče nechali. Štětinka ho vzala na velký nákup, dostal jsem vodítko, obojek, granulky, misky, pelíšek, pamlsky a hračky. A začala nenápadná výuka, aby věděl, jak mě cvičit a učit. Teda, ne že bych to potřeboval, ale aby se neřeklo. No, první dva – tři měsíce to šlo. Páník se mnou chodil ven a česal mě. Štětinku jen rozčilovalo, že se víc nezajímá o to, jak mě co naučit, jak to udělat, abych byl spokojenej a vyrovnanej. Občas mu něco naznačila, ale když se i půjčená knížka o výcviku psů vrátila za 5 minut zpět, pochopila, že můj páníček moc psí nebude.

Panička ale chtěla být zodpovědná a tak jednou týdně platila soukromé lekce u cvičitele. Po čase, když mi Štětinka našla na krku ostnáč, kterej byl tak malej, že jsem si ani nemohl lehnout, aniž by se mi nezapichoval do krku, jala se všem vysvětlovat, že tenhle cvičitel neumí vycvičit ani sám sebe. Nakonec zaplať bůh jsme ho přestali zvát, ale moje znalosti zakrňovaly.

Malej páník začal chodit do školy, protože skončily prázdniny. Šestá třída je prej těžká. Štětinka to tušila od počátku, ale doufala, že jeho máma ho donutí, aby mě nezanedbával. Moc to nešlo. Tak to nakonec vzala na sebe Štětinka. A to jsem spokojenej. Každý den uděláme supr prochajdu, kdy si to víceméně štráduju na volno. Jen musím poslouchat, když neposlechnu, to je hned poprask a občas i na to vodítko musím. To já nerad, ale když to musí bejt, tak co může jeden dělat. Problém jen je, že jak jsem jedináček a navíc mě za mala moc nesocializovali, tak si prej neumím hrát.

Ale hrát já si umím! Jen u toho všechny psy podupu a umačkám, jsem prostě moc hrrr a to prej není dobře. Prej neumím ostatní psy číst. No na co by asi bylo psovi čtení, ne? To dá rozum. Proto mě taky naše Kačka nemá ráda a Čelsině taky občas lezu na nervy. Ale když houkne Štětinka, pochopím. Já jsem totiž hrozně chytrej pes. Stačí mi jednou něco říct a už si to pamatuju, to si Štětinka nemůže vynachválit. Prej oprosti těm svéhlavejm teriérům je to strašnej rozdíl.

Problém je, když se nudím. A nudím se často, protože já jsem prostě nevybitej pes. A hlavně neunavitelnej. Podle Štětinky bych byl obrovskej talent na frisbee, protože já strašně rád chytám všechno ve vzduchu. Skáču do výšky a dělám u toho přemety a skoro vždy to chytím. No bodejť, říkal jsem, že jsem šikovnej. Jenže kdyby prej ona chtěla dělat se psy nějaký sporty, tak už dávno nějakého takovýho má. 

Neradši ale mám děti a ještě daleko nejvíc Vojtíka. Ten mě má totiž taky moc rád a rád si se mnou hraje. Občas mě s Ondrášem taky berou na prochajdu a to je pak pěkná sranda, oni totiž nejsou takový bábovky jako Štětinka, která se courá někde v dálce. Oni se mnou běhaj! Co běhaj, oni lítaj! A to je pak žůžo labůžo.

A můj páníček? Furt se se mnou rád chlubí. Když za ním přijdou kamarádi, předvádí jim kousky, co umím. Dělá před nima zkušeného pejskaře, ale já vím svý. Já moc dobře vím, kdo mě to všechno naučil. Jinak ale teď má radši svou koloběžku a ven s ním už vůbec nechodím. Štětinka už si od něj vzala i můj hřeben pomalu mi dostává z kožichu zimní podsadu. Nevím proč, ale hrozně ráda si to lepí po svým oblečení, asi jí je zima. Jen nechápu, proč u toho tak nadává.

No, co vám budu povídat, jsem spokojenej a pořádně vysmátej pes. Nikdy nemám špatnou náladu, miluju děti a dobrej papkanec. Prej je ze mě pěknej macek, protože už mám 33 kilo. No jo, to je ta vypracovaná postava. Žádný sádlo, ale hora svalů!

Jediný, co bych na sobě zlepšil je ten kulatej nesmysl. Proč já furt mám mít starosti, aby mi ho někdo mohl házet? No uznejte, nemám to jednoduchý. Kdo kdy zkoušel něco kulatého uhlídat, ví, že je to práce nadmíru zodpovědná a důležitá hlavně nevděčná. Furt vám nadávaj, ať neotravujete, ať se nepletete pod nohama, nebo ať ten oslintanej hnus neházíte na vypraný prádlo. No kdo z vás by chtěl takovýdlenc starosti?!

 

Váš Riky

 

Aktualizováno: 30.5.2011 — 18:31

196 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pingback: tax refunds
  2. Pingback: 100W Light Bulb
  3. Pingback: ads uae
  4. Pingback: Dannette Barritt
  5. Pingback: Galaxy S2 Payg
  6. Pingback: auto paint Denver
  7. Pingback: Alchemy Cheats
  8. Pingback: poor credit loans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN