MLSOTNÍK: S vařečkou Andymu v patách 11(2) – Sicilané jsou mlsní

A nejen mlsní, to podle mne nevystihuje podstatu jejich záliby v pestrých chutích a vůních ani zčásti. Sicilané, když na to přijde, jsou přímo barokně rozežraní. Na Sicílii můžete snídat zmrzlinu s brioškou, aniž by si vás několikero očí okamžitě začalo pohoršeně prohlížet, můžete se krmit čímkoliv a s jakoukoliv přílohou, v naprosto nepochopitelné doby a skoro kdekoliv.

 

Protože Sicilané jedí pořád a ustavičně. Zvláštní zálibu mají v malých teplých jídlech připravovaných v pouličních stáncích (buffitieri). Typickým pouličním jídlem je stočená chlebová placka plněná mletou hovězí slezinou (panicu´la mensa). Jsou dva druhy: svobodná (chietta) a vdaná (maritata). Pokud si vyberete chiettu, před ponořením do rozpáleného omastku vám do placky dají pouze sýr ricottu, do maritaty vám dají i slezinu.Do všech pokrmů se přidávají bylinky, převážně máta, stonkový fenykl, bazalka a dobromysl. Zvláštností, která se na Sicílii dostala z Korsiky, je paštika z kosů. K její přípravě se hodí ptáci živení myrtovými bobulemi, nebo jalovcem a plody planiky (středomořský stálezelený keř). Vykostěné kosí maso se smíchá s nasekanou vepřovou panenkou, játry a slaninou a upeče se jako paštika v terince. Může se také pouze uvařit ve vodní lázni. Koření a další ingredience má každá rodina vlastní a recept neprozrazují.

 

Na tomhle místě bych ráda poznamenala, že lov (a kuchyňská úprava) drobného ptactva ve střední Evropě tradici nemá, snad kromě lovu sluk a kvíčal, který se provozoval spíše jako přepychová zábava než jako lov pro obživu. Jižané vidí celou věc trochu jinak, možná proto jsme na počátku 90. let byli v Čechách svědky hromadných výprav především Italů, kteří s loveckou vášní hodnou lepší věci decimovali místní zpěvné ptactvo. Trvalo dost dlouho, než se podařilo tenhle naprosto nečekaný druh „turistiky“ dostat pod kontrolu…

 

Osobně jsem ráda, že se to nakonec podařilo, protože lov zpěvného ptactva pokládám za opravdu zbytečnou rozmařilost. Ale – jiný kraj… Já bych se raději vrátila k něčemu méně spornému – i když se paštika z kosů uvádí jako místní specialita, skutečnost je taková, že i na Sicílii se z masa upravuje především skopové, hovězí, vepřové a králičí. Poměrně často v podobě jednoduché pečeně, teplé nebo studené a nakrájené na tenké plátky. O tento druh pečení obohatili údajně sicilskou kuchyni především Normané. Možná proto se jedná o úpravy střízlivější a jen v nejmenší míře používající exotické koření. Spíše se setkáme s rozmarýnem nebo šalvějí, a i ostatní suroviny nám budou připadat méně neobvyklé – vejce, česnek, cibule, sádlo… Necítíte závan severu?

 

Jedno ze slavných jídel je velká telecí roláda plněná mletým hovězím masem, uzeninou, slaninou a vařenými vejci (falsomagro), druhým zástupcem masitých pokrmů budiž neméně slavný králík na sladkokyselo (coniglio al agrodolce), naložený v omáčce z červeného vína, cibule, olivového oleje, bobkového listu a rozmarýnu.

 

FALSOMAGRO

 

Suroviny: 1 kg hovězího roštěnce, 20 dkg sušené šunky prosciutto, 20 dkg párků, 1 plátek pancetty, 30 dkg libového hovězího sekaného, 60 dkg čerstvého pecorina, 6 vajec, stroužek česneku, 6 plátků chleba (bez kůrky) – namočit do vody a řádně vymačkat, 1 větší cibule, svazeček petržele, 30 dkg sádla, sklenka červeného vína, 30 dkg drcených rajčat + 10 dkg protlaku, sůl a pepř.

 

Příprava: začneme náplní. Jemně nakrájíme šunku, párky a pancetu a smícháme je s mletým masem. Přidáme nastrouhané pecorino, 2 vejce, jemně nasekaný česnek a petrželku, namočený chleba, sůl a pepř. Všechno důkladně promícháme a dáme vařit 4 vejce (budou muset být natvrdo). Mezitím plát masa rozklepeme asi na ¼ jeho původní výšky a když jsme hotovi – můžeme se odměnit sklenkou červeného – na maso rozložíme připravenou nádivku. Vejce už jsou mezitím hotová, takže je oloupeme a položíme na nádivku hezky do řady. Roládu svineme a řádně zajistíme – hračičkové mohou pěkně úhledně provázkem, spěchající svorkou na rolády. Drží? Výborně.

V pekáčku vhodné velikosti na sádle dohněda osmahneme cibulku, vložíme roládu a ze všech stran orestujeme do světle hněda. Podlijeme vínem, a když se víno téměř vydusí, přidáme drcená rajčata a protlak. Případně dosolíme a opepříme podle chuti a pekáček vložíme do trouby vyhřáté na 250 stupňů. Pečeme asi 45 minut a občas poléváme vypečenou šťávou, aby roláda neosychala. Upečenou roládu vyjmeme, necháme vychladnout, vypečenou šťávu přecedíme, podle chuti okořeníme a falsomagro podáváme nakrájené na plátky, polité touto šťávou. Pro našince je výbornou přílohou například bramborová kaše, ale ta už nemá s „originálem“ nic společného. To je pro změnu středoevropská specialita.

 

 

CONIGLIO AL AGRODOLCE

Suroviny: 1 králík (znalci tvrdí, že pravá delikatesa je králík divoký), 300 g mladého celeru, 100 g zelených oliv, asi hrst kaparů naložených na kyselo, 1 šalotka, ½ sklenky vinného octa z červeného vína, ½ sklenky panenského olivového oleje, 1 lžíce cukru, 1,5 lžíce rajčatového protlaku, sůl, pepř a mouka podle potřeby.

Králíka očistíme, opláchneme a naporcujeme, a jednotlivé porce obalíme lehce v mouce. Ve velkém kastrolu rozpálíme olej a osmahneme na něm jemně nakrájenou šalotku a celer, vložíme na ně porce králíka a necháme několik minut opékat do růžova. Přidáme ocet, cukr, sůl a pepř, hrnec přikryjeme pokličkou a necháme maso dusit. Rajčatový protlak naředíme trochou horké vody, smícháme ho s olivami, kaparami (dobře opláchnutými a osušenými), a přidáme ho do hrnce. Maso dusíme ještě asi ½ hodiny. Jako příloha se dá použít bílá rýže, a rozhodně si ke králíkovi nezapomeňte nalít sklenku dobrého vína.

 

Sicílie a víno totiž k sobě patří odedávna. Kdo by si spojoval zdejší vinařství s černými lávovými poli pod Etnou, bude mít pravdu. Kdo by si pod ním představil slavnou dezertní Marsalu ze západu ostrova, bude mít pravdu také. Marsala je cosi mezi nápojem z vína a vínem v pravém smyslu slova – má tmavě zlatou barvu, někdy se přislazuje zahuštěným vinným moštem a alkoholizuje vinnou pálenkou. Je mimořádně lahodná – a stejně zrádná. Do hlavy stoupá opravdu rychle.

A mýlit se nebude ani ten, komu se při vyslovení jména Sicílie vybaví vzácné Moscato z Archimedových Syrakus, či naopak běžné, ale díky příznivé ceně po celém světě oblíbené víno se značkou Corvo. Sicílie je zkrátka vinařskou velmocí, kde réva roste na více než 150 tisících hektarech a roční produkce dosahuje 800 milionů litrů. Rubem téže mince je skutečnost, že jen pouhá tři procenta z tohoto množství patří do kategorie DOC, tedy kvalitativně vyšší skupiny vín. Překvapující je zjištění, že dvě třetiny z celkově vyráběného množství představují vína bílá -a to navzdory horkému klimatu i všeobecné oblibě vín červených. Paleta pěstovaných odrůd je přitom nekonečná. Převahu mají jednoznačně původní místní druhy: Catarratto, Inzolia, Grillo, Damaschino, Grecanico, modré Pignatello, Nero d’Alba, Frappato a mnohé jiné, které v souhrnu znamenají noční můru i pro zkušeného znalce – orientace mezi nimi je ještě o to složitější, že v různých částech Sicílie nesou mnohdy rozdílná jména.

Mám dojem, že po všech těch masitých lahůdkách, které jsme řádně zapili některým z místních vín, je možná právě čas na změnu. Na dokonalý obrat směrem ke sladkému životu Sicilanů. Protože na Sicílii je běžným zvykem poobědvat a pak si zajít do cukrárny na kávu a zákusek. Největší oblibě se těší zmrzlina, kterou Sicilané konzumují po celý rok v kteroukoliv denní i noční dobu. Svou první denní zmrzlinu si namažou hned po ránu na briošku. Nejoblíbenější je zmrzlina (gelato) s ovocem a jemným krémem. Dnešní podoba zmrzliny, téměř pevné kousky mraženého ochuceného krému, zde vznikla už v osmnáctém století.

 

Pokud jde o přípravu kávy, je jedničkou čisté, jednoduché espreso, přesně tak, jak ho mám nejraději – maličký hrníček velmi silné černé kapaliny. Doslova jen pár kapek… Ledová tříšť smíchaná s ovocnou šťávou nebo kávou, korunovaná čepicí čerstvé šlehačky, je velice žádané osvěžení v letním období. Nazývá se granita a její výroba je pokládána za mistrovský výkon skutečného umělce. Už letitou tradicí je na Sicílii soutěž o nejlepší granitu. Z toho je zřejmé, že nápoj, označovaný v našich zeměpisných šířkách jako granita bude tak nanejvýš chudým příbuzným té sicilské. Dalším typickým sicilským chlazeným nápojem je mandlové mléko (latte di mandorla). Jeho základ tvoří mandlová drť a voda, o podrobnostech přípravy však nemám tušení.

 

Knihy receptů sicilských sladkostí jsou početné a objemné, v jedné z oněch prvních, dnes zapomenutých uvádí Giovanni Artale pamlsek z vařené kukuřice, mléka, ricotty a medu. V syrakuských domech se připravoval 13. prosince při příležitosti svátku sv. Lucie. Názvy dobrot jsou také často odvozeny z arabštiny (cubbiata = qubbiat = mandlový), připomínají středověké nájezdy („salame turco“ – turecký salám, „teste di turco“ – turecké hlavy, „luna di Maometto“ – Mohammedovy měsíčky), i pozdější nadvlády („i catalini“– Katalánci), někdy jsou téměř renesančně smyslné (sušenky affucaparrini přezdívané „panenská ňadra“).

 

Milovníci sladkého mohou ochutnat trubičky z těsta (cannoli), plněné kandovaným ovocem, tvarohem a čokoládovým krémem. Jsou to vlastně sestry našich kremrolí. Vyhlášené jsou také marcipánové pochoutky (fruta alla Martorana), které mají nejrůznější tvary a barvy a dají se koupit dokonce i v podobě krystalů síry, jaké se nacházejí na svazích Etny… Královnou sicilských cukrovinek je bezesporu cassata. Připravuje se ze sýra ricotta, cukru, vanilky, kousků čokolády a kandovaného ovoce. V Palermu se dodnes lichotí ženám rčením: „sladká jako cassata“.

 

CASSATA

Suroviny: (na 12 porcí)

Na těsto: 2 vejce, 50 g cukru, vanilka (raději lusk, asi 0,5 cm), špetka soli, 30 g másla, 50 g mouky, 50 g solamylu;

Na náplň: 1 plátek želatiny, 250 g ricotty (tučného tvarohu), 50 g moučkového cukru, 5 lžic maraschina (griotky), 75 g směsi kandovaného ovoce, 75 g hořké čokolády, 30 g pražených mandlí;

Na ozdobu: 100 ml smetany ke šlehání, 1/2 balíčku ztužovače šlehačky, 10 g moučkového cukru, kandované ovoce, čokoládové lupínky.

Postup:

Troubu předehřejeme na 180 °C. Utřeme žloutky, cukr, jemně nasrouhanou vanilku a špetku soli, postupně přimícháme přepuštěné máslo. Nakonec přidáme prosátou mouku, solamyl a tuhý sníh ze 2 bílků, směs lehce ručně promícháme. Dortovou formu s průměrem 20 cm vytřeme máslem a vysypeme moukou, naplníme těstem a povrch uhladíme. Pečeme 40–45 minut. Ve formě necháme trochu vychladnout, vyklopíme a postavíme na chladné místo. Korpus dvakrát prořízneme.

Želatinu necháme ve vodě nabobtnat, což chvíli trvá a je třeba s tím počítat. Ricottu důkladně rozmícháme s 50 g moučkového cukru a 2 lžícemi třešňového likéru. Kandované ovoce a čokoládu jemně posekáme a spolu s mandlemi vmícháme do tvarohového krému. Želatinu vymačkáme, při mírné teplotě rozpustíme a také vmícháme do krému. Pozor, aby se nám želatinu nepodařilo přivést k varu – už by neztuhla. Chladíme asi půl hodiny. Dva dortové pláty pokapeme likérem, potřeme tvarohovým krémem, uhladíme povrch, přidáme další plát a dort složíme. Je docela příjemné, když si můžeme až do tohoto kroku dort připravit pár hodin předem, protože těsto mírně navlhne a krém naopak lépe ztuhne, takže výsledný dojem z moučníku je dokonalý…

Šlehačkou zdobíme až před podáváním – měla by být hodně tuhá a vydržet beze škody na kráse nejméně 30 minut chlazení v ledničce, proto při šlehání pozvolna přidáváme práškový cukr a ztužovač šlehačky. Povrch i okraje dortu potřeme ušlehanou šlehačkou, ozdobíme kandovaným ovocem a čokoládovými lupínky. Před podáváním dáme ještě na 30 minut vychladit.

 

 

CUBBIATA

 

To, čemu u nás říkáme turecký med, tedy hutná sladkost z medu, bílkového sněhu, vanilky a ořechů nebo mandlí, znají Španělé jako turrón, a Italové nazývají tuhle sladkost torrone. Je to hodně starobylá pochoutka, jejíž příprava vyžaduje velkou zkušenost a péči, aby výrobek dopadl opravdu dobře. Staří cukráři ji měli ve velké oblibě, protože se velmi dobře hodila jako stavební materiál pro různé žertovné sladkosti a dorty. Protože je opravdu velmi rozšířená, i recepty na její výrobu se poněkud liší – cubbiata patří k těm nejstarším verzím, vymyšleným Araby žijícími na Sicílii. Chcete se pokusit o výrobu? Tak budete potřebovat:

 

500 g dobrého medu, 200 g cukru, 500 g sezamových semínek, 200 g oloupaných a jemně namletých mandlí, pomerančovou kůru z chemicky neošetřených pomerančů.

Příprava: Všechny přísady smíchejte v hrnci a zahřívejte na mírném plameni. Vytrvale míchejte, dokud směs není zcela hladká. Pak hrnec stáhněte s ohně a vylijte hmotu na kamennou desku potřenou olejem. Tam ji rozprostřete stěrkou do vrstvy asi 1,5 cm vysoké (nezapomeňte předtím stěrku namočit do ledové vody). Když cubbiata vychladne a ztuhne, nakrájejte ji na čtverečky. Od torrone se cubbiata liší především tím, že obsahuje sezamová semínka a ne drcené ořechy – je to však jen o něco starší příbuzná.

CANOLLI

Za místo zrození této sladké pochoutky se rádo prohlašuje Palermo, ale s canolli se můžete setkat vlastně všude na Sicílii, a to především v době karnevalů. Bývalo zvykem, že lidé dávali sladkosti, především canolli, krásně zabalené jako dárky svým přátelům. V době karnevalu celé město, možná dokonce celý ostrov voněl sladkou ricottou, kandovaným ovocem a čokoládou… Anonymní oslavné řádky ze 17. století říkají, že

 

Jsou skvělé canolli, když vládne karneval,

Na světě není chuť víc vznešená,

Blažené peníze, které jsem za ně dal,

A šťastný každý král, jenž na stole je má.

I dámy zapomenou na svou upjatost,

když vládne canollo, ta Mojžíšova hůl,

kdo ochutnal je, nikdy jich nemá dost,

a kdo je nesnáší, je obyčejný vůl!

 

A jakže se tedy připravuje ta karnevalová pochoutka hodná královského stolu, po které ženy touží a muži za ni utrácejí „blažené“ peníze? Tohle je jen jeden z několika „zaručeně originálních“ receptů, ale nic vám nebrání to podle něj zkusit. I když zrovna nebude karneval.

Budete potřebovat: 150 g polohrubé mouky, 2 lžíce cukru, 1 lžíci škvařeného sádla, 1 vaječný bílek, ½ lžíce dobrého kakaového prášku, ½ lžíce silného espresa, lžíci Marsaly (nebo jiného těžšího dezertního vína), 1 lžíce brandy a špetku soli, poměrně větší množství oleje na smažení placiček, protože ty by měly mírně „plavat“. A pak samozřejmě kovové trubičky na stáčení kremrolí, abyste křehké placičky měli na čem tvarovat.

Postup: sádlo promícháme s moukou a špetkou soli, přidáme cukr a kakaový prášek. K této sypké směsi postupně přidáváme espreso, Marsalu a brandy, a hněteme tak dlouho, až vznikne pevné těsto. Z něj pak vytvoříme kouli, kterou přikryjeme utěrkou a necháme asi 2 hodiny odpočinout, aby se všechny přísady spojily. Pak těsto rozválíme na plát asi 3 mm silný a vykrojíme z něj kolečka o průměru asi 10 cm (případně čtverečky o straně asi 8 cm, to záleží na vás). Formičky na kremrole lehce omastíme a vykrojená kolečka na ně namotáme. Části, kde se budou překrývat (a měla by tudíž držet pěkně pohromadě) je dobré před stočením a přitisknutím potřít trochou bílku.

Dáme do velké pánve rozehřát vyšší vrstvu oleje, a když teplota dosáhne asi 185 stupňů, začneme se smažením. Trubičky můžeme smažit po 2 – 3 najednou a bude nám to trvat asi 4-5 minut. Za tuto dobu dostanou canolli pěkně mahagonovou barvu uvnitř i zvenčí, jen je potřeba dbát, aby teplota oleje během smažení neklesala. Usmažené kousky vyjmeme z oleje a osušíme na ubrousku nebo savém papíře. Necháme vychladnout a teprve potom opatrně vyndáme kovové formičky z trubiček – tohle pečivo je docela křehké. Dokonce bych řekla, hodně křehké. Zatraceně křehké. Někdy si možná budete muset pomoci třeba obráceným koncem čajové lžičky, ale stejně se vám možná některá trubička rozpadne…

Na ty ostatní si připravíme náplň. Budeme potřebovat:

250 g ricotty, 125 g moučkového cukru, 25 g nakrájeného kandovaného ovoce, 25 g hrubě nastrouhané hořké čokolády, 12 kousků kandované pomerančové kůry, 12 rozpůlených třešní v maraschinu, asi hrst sekaných pistácií a cukrářský sáček na stříkání hmoty.

Příprava: lehce smícháme ricottu a cukr – půjde nám to snáz, když napřed ricottu trochu našleháme a teprve pak začneme přidávat cukr. Pak přidáme jemně nakrájené kandované ovoce a strouhanou čokoládu. Hmotu naplníme lžící do cukrářského sáčku a plníme trubičky z obou stran, abychom mohli celé dílko ozdobně zakončit. Oba ozdobené konce canolli pak namočíme do sekaných pistácií a ozdobíne kouskem pomerančové kůry a půlkou „opilé“ třešně. Celkem by nám suroviny měly vystačit na 12 kousků tohoto výjimečného cukroví. Trubičky narovnáme na podnos a ještě zlehka poprášíme cukrem.

A to už je z výletu na Sicílii opravdu všechno. Ufff! Rozhodli jste se některý z receptů vyzkoušet? Pokud budete vařit (a pojídat) je stejným zanícením jako Sicilané, nemůžete udělat chybu! Já osobně si jdu dát zmrzlinu.

 

 

Aktualizováno: 5.5.2011 — 20:27

132 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. už mne za ta léta znáte, takže vás nepřekvapí, že jsem raději zveřejnila fotky alespoň s nějakými popisky, které jsem teď dodělala z cesty 2009 :)
    odkaz zde
    http://marrina.rajce.idnes.cz/2009_Tobago%2C_Venezuela%2C_Miami/#

    a já padám do pelechůůůůůů

    2.6. v 7,30 mám mít státnice, státnice mám co? Mít!
    Umím něco? Neumím!
    Nějaké učící materiály mám? Ano!
    Mám se učit? Mám!
    Mám čas? Nemám!
    Jsem nemocná? Jsem!
    Zítra jedu co? Do Opavy, je to rok od tátova pohřbu!
    Jo jo, už je to rok. Čas je neúúúúprosný.

    1. Heduš, to je nádhera! A konečně jsem se dozvěděla, jak vypadá rostlina, na které roste mango.
      A státnice? To zvládneš, my si zapíšeme za uši, že po Dni dětí máme přidržet pro sichr palečky :)

  2. Hezký pátek.Ráda bych se poptala,co nyní e z www,Jakubem,Tojefučatama ?? Nevidím zde tyto lidičky..??

  3. Třeba jsem něco zameškala,ale dlouho jsem zde neviděla www,Jakuba,Tojefučata ?? Máte někdo info? Díky

  4. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Táže se číšník hosta: „Jakým způsobem si přejete ta vejce servírovat?“ „Má to nějaký vliv na cenu?“ „Nemá,“odpoví číšník.“ „Fajn, tak mi je přineste na bifteku!“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, pěkně se vyspinkejte a užijte si pokud možno slunečný víkend. ~o)

    1. Smarja, su blba, nebo co ? :D Jak jsem mohla napsat VZACNY sef nevim ani nahodou. Preklep to neni (fubar) Asi jsem myslela na neco jineho. Takze tedy: mela jsem na mysli ZNAMY sefkuchar.

  5. Skvělé! Italové, zvlášť na jihu, to jídlo prostě neodfláknou! Až na Sicílii jsem nedospěla, ale předloni jsem byla na Ischii, což je prakticky naproti Neapoli, takže také daleký jih. A jak nejsem milovnice zmrzliny, tak tam jsem si v malé cukrárničce při cestě neodpustila každý den pěknou porci sněhobílé citronové zmrzliny. Panebože, to byla lahoda! Božská mana!
    Ona Ischia je ostrov citronů, rostou tam všude, v zahradách i v květináčích na ulici, ale především se tam pěstují v sadech, má to dlouhou tradici. Dělá se z nich mimo jiné i tradiční místní lihovina „limoncello“, která mi ale narozdíl od té skvělé zmrzliny vůbec nechutnala.

    1. Samotné limoncello je hubolep. Ale smíchaný se sektem nebo lépe řečeno prosecem, nemá chybu. Stejně, jako aperol. Aperol proseco, to je prostě italská klasika. Sakra, já bych „chlastala“, až bych brečela. Do porodnice s sebou povezeme jako minule lahev něčeho dobrého. V těch pár hodinách, co jsou po porodu a než naskočí mlíko, si dám pořádně do nosu… (d)

        1. No jo, 28. 5. mám termín. Kdyby to přišlo o něco dřív, nestěžovala bych si. Už jsem jak chodící koule. Doufám, že mi MLP půjčí do porodnice svůj IPad, abych mohla informovat a sem tam v klidu něco napsat.

          No jo, asi jsme měli na limoncello štěstí, protože jsme tam nic chemického necítili. A nebo už jsme tak vypití, že by nám chutnala i Alpa :)

          1. 28.5. je dobrej termín. I Sváťa ho před rokem měla. A co? A nic. Taky jsem doufala, že si pohne, bude dřív a bude Stella májová. Místo toho se spolčila s Vildou a počkala si na 1.6.

      1. Mně na tom nevadilo ani tak to, že je to sladký hubolep (narozdíl od toho mi například moc chutnal „meloncello“ – likér z oranžového melounu, pochopitelně taktéž slaďák), ale neseděla mi v tom jakási chemická příchuť, která mi evokovala citrusový osvěžovač na záchod. Vyzkoušeli jsme více značek a bylo to ve všech, takže to nebylo dané třeba jen jedním výrobcem.
        A jinak držím palce, ať to jde hladce, a pořádně to oslav!

  6. Tak nejprve znovu všem velké díky za trvající palečky pro Dixie, pojedeme se za ni později podívat, pokud do té doby vet nezavolá sám. Je to ale pořádný nápor na nervy, to vám povím.

    Terro-san, tak jsem přečetla další skvělé gastronomické cestování. Jak už napsala HankaW, americká kuchyně je tou italskou velice ovlivněná, pizzu tady většina lidí už považuje za národní jídlo. Pod “Sicillian pizza” se tady rozumí taková, která má silnější podklad a tlustší okraje (já osobně mám raději slabší, křupavější). Vlastně převážná většina italských přistěhovalců je ze Sicilie (a s nimi přišla i Mafie). V manželově rodném Bostonu např. mezi italskými usedlíky jasně převládají. Na Sicilii jsem nikdy nebyla, ale filmy, které se na ní odehrávaly na mě vždycky působily depresívně. Ale byly to většinou starší (až staré) filmy. Ta drsnost od zeleně prázdných, kamenných ulic, chudoba rybářů, beznaděj do budoucnosti a hlavně krutá neúprosnost obyvatel s jakýmikoliv přestupky nejen ostatních, ale i rodinných příslušníků. Jeden se nediví, že odtamtud lidé prchali a že se tam zrodila Mafie. Teď už je tam možná veseleji, docela by mne Terro-san zajímaly tvé postřehy z tamního pobytu. Takže pro ně jídlo asi patřilo mezi jednu z mála radostí života.

    Masovou roládu bych si ráda ochutnala, ale mussel by mi ji někdo nabídnout, sama bych se do toho asi nepouštěla. A králíka mám rada “a la všechno”, ale ten se tu bohužel koupit nedá. Tedy jednou jsme našli inzerát, že někdo prodává králíky už “dressed”(tedy stažené a vykuchané, což je velmi zvláštní výraz, vzhledem k tomu, že “dress” je oděv, či šaty a “to be dressed” znamená být oblečený). Tak jsme tam zavolali, dva koupili a paní nám je pak přivezla. Jenže to byli velice mladí králíčci, skoro jen takové jednohubky a víckrát už jsme je nekoupili (za ty peníze toho masa bylo opravdu málo).

    Cassatu jako dort jsem nikdy nejedla a vypadá to lákavě. Ale milovala jsem neapolitánskou zmrzlinu “cassata” – to jsou vrstvy čokoládové, vanilkové a jahodové zmrzliny s krémovým středem s ovocem. Teď jsi mi připomněla, že už jsem jí dlouho neměla, musím se podívat, zda se tu někde prodává.

    Cannoli jsem v Bostonu jedla několikrát, jsou výborné. Víno Marsala samotné moc nemusím, ale přidávám ho do kávy na namáčení piškotů pro Tiramisu.

    A smrti sloního klučíka je mi velice líto, opravdu jsem doufala, že se jim ho podaří vypiplat. A snad ještě více lituji jeho ošetřovatele, ty hodiny co mu věnovali. Ale – právě s ohledem na Dixin problém si říkám, zda jeho potíže také nebyly játra. Jaterní problémy mají spoustu příčin, vice jak polovina je neznámých, ale také to může být už vrozená vada. Anorexie a tím způsobené rychlé hubnutí k tomu patří a potácení a neschopnost se zvednout pak už jsou konečná stadia. Ale jeho ošetřovatelé a veterinář jistě věděli, co je nutné kontrolovat, udělali co mohli, jen příroda nespolupracovala jak by si bývali přáli. Tak doufám, že alespoň sloní holčička jim bude dělat jen samou radost a třeba se za pár let narodí další kluk.

  7. Diky Terra-san jsem prvne cetla recept na trubicky canolli. Vzhledem k tomu, jak Italove ovlivnili americkou kuchyni (pizza je narodni jidlo), tak uiz i v dobach, kdy zde nebyl jeste tak velky sortiment dovazenych potravin, se trubicky canolli dali koupit, takze si do toho jeden jen naplacal napln. I v restauraci v Ann Arboru, kde jsem zkraje 80. let pracovala, jsme si delali vsechno sami, ale canolli se kupovaly uz hotove k naplneni. Mam to fakt rada. Co jsem ale neznala, je pridani kandovaneho ovoce. Kdyz ma jeden po ruce ty trubicky, tak je to velmi rychly desert a jeste takovy docela zdravy.

    A ten dort mne take zaujal. Diky za serial. (h)

    1. Rádo se stalo, HankoW. (wave) Polotovar na canolli bych považovala za lidumilný produkt – pokud by byl opravdu dobrý. Jejich smažení je totiž docela pracné, spotřebuje dost oleje a navíc čerstvě udělané canolli jsou pekelně křehká věc…

  8. A jeden malý vtípek před odchodem:
    Šla jsem s mým 70-letým otcem do nákupního střediska koupit nové boty. Z běhání po obchodě jsme vyhladověli, tak jsme se rozhodli někam jít najíst. V lokále jsem zpozorovala, že otec civí na vedle sedící dívku. Měla vysoko natupírovanýho kohouta, nabarveného do zelena, oranžova, červena a modra. Otec od ní nemohl odtrhnout oči. Dívka zpozorovala, že kdykoliv k němu obrátila oči, že na ni civí. Když uz toho měla dost tak se ho sarkasticky zeptala: „Co máš za problém dědo, tys v životě neudělal nic divokýho!?“ Protože otce znám, tak jsem raději rychle polkla to, co jsem měl v puse, aby mě při jeho odpovědi nezaskočilo. Otec s důstojným klidem a bez mrknutí oka povídá: „Jedenkrát jsem si vzal drogu a přefiknul jsem páva. Teď se ptám, jestli ty nejseš ten výsledek děvenko“.

    Hezký víkend :-)

      1. Tak sem se přidám. Tatínek má velmi úderný a promyšlený smysl pro humor. Oceňuju velmi a v každém věku :D A zkouším si představit tu dívenku s čírem… kdyby jí tak člověk v tu chvíli mohl vlézt do té její barevné hlavinky…

    1. Tak tohle mně dostalo!!!!
      Úžasný tatínek!
      Já za tím svým jednou přišla do školy do sborovny, to se zrovna nosily barevné punčocháče. Měla jsem takovou károvanou sukýnku, skotsky zelenou, se žlutými kostkami. K tomu modrý svetřík do barvy a ostře žluté punčocháče. Moc mi to seklo.
      Tatík si to tak zase nemyslel, takže když jsem vešla do sborovny, slušně pozdravila jeho kolegy, tak pronesl: „Áaaa, pozor, přišel brodivej pták“.

    2. Vakandi, tvůj tatínek má dar, který lidem závidím – umět vždy v pravý moment rychle a trefně zareagovat. A tady se mu to skvěle povedlo :-)

    3. u nás teď mají akci v Globusu,chodí tam duhově oblečená i s vlasama do duhy – holka a nabízí ty bonbony,co nadojí Jamajčan z žirafy (jak já tuhle reklamu nenávidím)… nevím, jak jinde, ale tady se jí bojí nejen děti,ale i dospělí….
      (angel)

    4. Milí přátelé, musím se omluvit, ten vtípek s tatínkem, děvenkou a pávem je opravdu vtip, který mi přišel na prac.mail a já se o něj podělila. Můj tatík je též vtipálek a rád se druží :D, ale tohle není z jeho úst. Přesto ho budu od vás všech pozdravovat, bude mít radost, jak z vtipu, tak z vaší reakce…hezký den.

  9. Tak tohle je další povedená sada, milá terro-san! Něco z toho bude nepochybně vyzkoušeno, vypadá to prudce jedle!

  10. Dobrý den všem!
    Po přečtení článku mi tekly sliny,po zprávě o úhynu sloního chlapečka mi tekly slzy.Chudinka malý,taková smůla – nezkušená máma.Sice hodní a obětaví ošetřovatelé,ale zázraky dělat nemohou.
    A tady by se dělala kosí paštika?!Z kolika kosů? Živě si umím představit,kolik masa zbyde z vykuchaného a oškubaného kosa…
    Připadalo by mi to asi jako kdyby někdo vykuchal a oškubal takové to malé,žluté kuřátko čerstvě vylíhnuté z vejce (tmi) !

  11. Vy mě tu asi umlátíte, ale začínám přemýšlet,jak chutná ta kosí paštika a kolik ptáků je na to potřeba (angel)

    1. Proč bychom Tě mlátili? Stejně žádného kosa nechytíš, takže o čem je řeč? A kdyby náhodou, půjčím Ti ty malé oranžové terinky, co jsme kupovaly spolu v Magnetu v Pardubicích a bude to 1 kus vykrmeného kosa na všech 6 porcí, když se k tomu přidají ostatní ingredience. Jeden kos v přírodě neubyde a Ty ochutnáš něco, co bude chutnat úplně normálně. Nešlo by kosa nahradit třeba holubem? Těch je hodně a ničí památky………

      1. :O :O :O :O jsem opakovaně četla „ty malé oranžové trenky“ a furt jsem přemýšlela, proč má sharka vařit v trenkách …. bože, asi jsem taky kandidát na umlácení :P (chuckle)

        1. no Bedo :O já ani trenky nemám, oranžovou na oblečení nesnáším…. kdy jsi byla naposledy na očním???? (chuckle)

      2. holub chutná jinak a ty městský bych nejedla, Pardubice jim sypou otrávený zrní…. a vidíš, co terinka, to jeden kos…já bych nechytala, na to mám chlupatý,pruhovaný dětičky….. (angel)

    2. Že jsi to nepsala dřív. Mohla jsi mít kosa hned. Ráno se nám jeden zabil o okno. Už jsme ho pohřbili, nebo ho máme exhumovat? Teď umlátíte mě. (headbang) Mám 11 budu bita?

      1. Nooo – nevím, jak chutná paštika z kosa, zato z dětství si pamatuju, jak chutná polívka z vrabca. Úplně stejně jak ze slepice (rofl) (která se s tím vrabcem taky vařila). Jsem zvědavá, jestli budu umlácena první (chuckle) .

          1. Ále – já to tu už párkrát říkala (chuckle) – moje maminka byla vždycky veselá kopa a tak jednou, když taťka zastřelil vzduchovkou vrabce (prosím, za mých mladých let byli vrabci škodnou), tak nelenila, milého opeřence oškubala a vykuchala a v neděli tajně vrhla do hrnce, kde se už vařila slepice. A pak nám v poledne – s pláčem – servírovala vařeného vrabce: „No podívejte, asi jsem tu slepici vařila v moc vřelé vodě a ona se mi tak srazila!“ Jó – rodiče si nevybereš (rofl) (rofl)

    3. Mno, sharko – to záleží na poměru surovin. Pokud to bude jako v tom vtipu o skřivánčí paštice (poměr 1 kůň, 1 skřivánek), tak by to mohlo fungovat. Horší je, že místní kosi určitě nebaští myrtové plody a planiku, neb tyto v našich zeměpisných oblastech jaksi nerostou…

      1. Jak chutnají plody planiky netuším, ale myrtové nám občas dozrají – mají takovou pryskyřičnatou chuť, podobnou jalovci.

        1. Planika rozhodně líp vypadá než chutná – plody připomínají kulaté menší jahody, ale jsou trpké (ne nadarmo se v lidovém léčitelství používaly jako adstringens, tedy přípravek stahující) jako nedozrálé trnky a za syrova se nejedí – občas se z nich dělá marmeláda (nic moc) nebo likéry (neznám, takže neposoudím).

    4. No, já bych kosí paštiku z našich kosů raději nedělala…ti naši zrovna nezobou myrthové plody a planiku, nýbrž zbytky od sousedovic koček :-D asi moc pryskyřičnatě chutnat nebudou…:-)

      1. My jsme jednou měli ožralé kosy i další tydýty. To když tatínek kvasil domácí ovocné víno a pak ty bobule hodil na hnůj. Slétlo se ptactvo zdaleka, ovšem už neodlétlo. Pozorovat je, jak se kohácejí po zahradě byla fakt sranda. Akorát nám pak došlo, že jich asi dost nepřežilo noc, kdy mohli lehce skončit jako potrava predátorů, což nám bylo líto, ale už jsme s jejich střízlivěním nic nenadělali.

  12. Terro-san (cárkyš, jak se vlastně Tvůj nick skloňuje? Vzhledem k japonské koncovce to bude asi nesklonné :) A tu hovězí roládu rozhodně vyzkouším, a zřejmě i ten dortík – dá se ta roláda jíst i po studenu? Takhle ji vzít na zahradní párty jako vstupné by nebylo marné…

    1. Správně, Liko – nick se neskloňuje… a ta roláda se dá určitě jíst i studená, nakrájená na tenké plátky. Jako vstupné na zahradní párty lze doporučit :) Vyzkoušeno, mňam.

    1. Umřel :-( . Je mi to líto, byla moc hezká představa, že ve výběhu brzy budou dvě veselé sloní dětičky. Ale se sloníkem to byl boj od samého začátku…Slonička vypadá náramně v pořádku. Taky je mi líto ošetřovatelů, protože ti odvedli obrovský kus práce a své svěřence mají rádi úplně stejně, jako my ty své domácí mazlíky. Zoo Ostrava má na svých stránkách „sloní deník“ se spoustou fotek, videí a aktuálních informací o slůňatech. Doporučuju prohlédnout.

    2. Ale chůdě sloník… Jenže ono tam asi opravdu muselo něco být „hodně špatně“. Člověku obyčejně přijde kruté, když třeba samice odnmítá novorozeně, a nakonec se přijde na to, že opravdu z nějakého důvodu nemohlo dobře žít… Ošetřovatelů asi jsou hodně smutní – dělali, co mohli, a nejspíš i víc… ;(

    3. Poslala jsem do Zoo na infomail poděkování ošetřovatelům, protože si myslím, že teď potřebují trochu po všem tom úsilí povzbudit. Jinak sloník v posledních dnech vypadal hodně špatně a dalo se to čekat – zvláště, když nevypil ani celé dávky, které mu ošetřovatelé přichystali. Prostě tu bylo od začátku něco špatně. SLoník se narodil evidentně předčasně, byl příliš drobný, nemohl hned sát mléko (těch 17 hodin od porodu bylo skoro až moc), potom jen občas, když sloní máma dovolila. V přírodě by zahynul asi téměř hned po porodu. Samozřejmě, že jsem doufala, že s dokrmováním to nakonec zvládne, ale bohužel. Ale Vishesh se hodně naučila a příště může být všechno jinak. Předpokládám, že teď se brzy dostane do říje a za dva roky se zase můžeme těšit.

    4. miláčku maličký,už jsi za Duhou a je ti tam dobře….
      nic tě tam nebolí a byl jsi přijat do sloního stáda….to jen nám je to líto a ten duhovej most ti stavíme z našich slz… (u)

  13. Milí mlsní Zvířetníci, slibuji, že se sem budu průběžně vracet, ale netuším, jak se mi to povede – takže zatím jen jedna připomínka: tentokrát se ve sladkých receptech jedná o „klasickou“ měkkou ricottu, ne o tu slanou a tvrdší, „salátovou“… abych se zase nedopustila nějakého zmatení.

    Trochu lituju, že se nikde nedochovali ani Normané ani recepty z jejich kotlíků a hrnců (alespoň pokud vím), protože oba ty masité recepty jsme vyzkoušeli a byly moc dobré. Myslím, že v úpravě mas bychom se s nimi rychle shodli. Králík byl ještě lepší druhý den (jestli třetí, nemám ověřeno – nezbyl). Cassatu jsem podle uvedeného receptu dělala jen dvakrát, z toho jednou „experimentálně“ – bylo třeba vyzkoušet, když už jsem recept vymámila ze sicilského kuchaře příšernými pokusy o italštinu… Podruhé jako narozeninový dort pro neteřinku, a měla úspěch. Canollli jsou odporně pracná záležitost a myslím, že si je v historicky krátké době nezopakuji. Zato mě těšilo překládat si tu veršovánku o nich… A není to tak dávno, co jsme doma „požili“ láhev Marsaly. Byla dobrá, ještě bych si k tomu dala tu Sicílii. Snad ještě nekdy…

    1. Koukám, že jsem se asi minulý týden dotkla, i když jsem to vůbec neměla v úmyslu. Jen jsem prostě úplnou náhodou ty dva recepty znala (na Labužníkovi k nim proběhla bouřlivá diskuse) a mléko+sýry jsou můj původní obor, nic víc. Tak jen pro vysvětlení – to „salata“ neznamená, že tento typ ricotty patří do salátů, ale to, že je (o)solená, je to přídavné jméno (salát se italsky řekne insalata).
      P.S. Pěkný blog o Sicílii je tady: siciliamo.blogspot.com

      1. Ale ne, aido – to upřesnění bylo vítané, vůbec mi totiž při psaní nedošlo, co můžu způsobit za zmatení pojmů. Kdybych byla profesí kuchař, označila bych to za „profesní slepotu“, a ta občas postihne i amatéra, jak vidno. A k ničení italštiny jakožto jazyka se přiznávám zcela nepokrytě… Takže spíš díky za tvé poznámky. Člověk by neměl kázat bludy – ani neúmyslně, zvláště pak na veřejnosti :D

  14. Ti siciiáni jsou ale mlsouni! Koukám, že Sicíle bude další z destinací, které si zahrnu do dlouhodobého plánu. A budu se tam snažit ochutnat, co se dá. A jako foršus si dám odpoledne espreso a zmrzlinu. Ta buchétka s krémem z ricotty vypadá zajímavě. To bych mohla i vyzkoušet.

    1. Bubu, měla jsem tu kliku, že jsem na Sicílii prožila moc zajímavých pět týdnů, byť pracovních. Neznám prožranější a mlsnější destinaci :D . Naštěstí se náš „domácí“ v penzionku rád podělil o kuchařské tajnosti a byl ochoten vysvětlovat i „rukama – nohama“, když to jinak nešlo. A když se na něj člověk koukal, měl dojem, že „vařit je tak snadné…“

    1. Už jsem dlouho nebyla na Rajčeti. Koukám, že se tam nějak jinak vkládá text k fotografiím.
      Obě dvě krásné zachycení jara. U nás už třetí noc mrzne. Musela jsem přikrývat rostlinky i ve skleníku :| !

    2. Ygo, ta Imprese je moc krásná – jak jsi toho efektu docílila? A vůbec máš moc pěkné fotky, děkuju (f)

      1. No, to víš – velkou trpělivostí a dobrým okem a nějaké ty clony a správné nastavení času atd. ….. chachacháááá, tak to teda u mne ani omylem. Zkrátka vlezeš do lesa po dešti, ale musí už svítit sluníčko, stoupneš si ke kaluži, přiblížíš ji a vyfotíš. No a největší kouzlo nakonec – až tu fotku budeš šoupat na Rajče, tak ji otočíš „hore koty“ – zkrátka, k této fotce jsem přišla tak říkajíc „po haluzi“ – ale sebekriticky musím uznat, že má kouzlo – třebas ten klacek, který z kaluže trčí, tam dobře zapadá (ale toho jsem si všimla až teď).

        1. Ááá, takže kalužový efekt !! (rofl) Ta fotka mě tak okouzlila, že jsem ji vnímala jako celek a vůbec mě nenapadlo ji technicky zkoumat. (y)

        2. Se pochlubím, že jsem tu louži odhadla (když já jsem na odrazy zatížená). Ale to ovšem nic nemění na tom, že je to moc pěkné. Fakt. A ti brouci a jiné breberky. Ach.

    3. Můj favorit je jednoznačně chroust :D ale pěkní jsou fšici. Uprostřed týdne jsem se pracovně potulovala po Moravskokrumlovsku a kolem řeky Rokytné – bylo tam moc pěkně, jen na těch skalkách nad Rokytnou se mě počasí střídavě snažilo upražit a sfouknout. Než jsem se doplazila na vrcholek k Floriánkovi…i zmoknout jsem stihla.

    1. Krásné fotky.
      Polárka je opravdu překrásná kočička. Ta by se barevně hodila k Melíškovi.

        1. Taky mne to napadlo, ale pořád brečí,že má malej byteček,tak chce asi Meldu poslat na prázdniny, ne pozvat Polárku (chuckle)

      1. Nechte si to, sudičky!
        Mně 3 kocouři stačí. Na starosti i na radosti je jich tak akorát, miláčků chlupatejch!
        Kdoví, třeba někdy, až budeme venku, ten bílej by se hodil do party…………. NEEEEEE nemlátit a neposílat CD!

    2. Matyldo! Krása! Máš veľmi dekoratívne zvieratká a okolo krásnu prírodu! A ten biely kvietok sa po slovensky volá bledavka okolíkatá (Ornithogalum umbellatum L.), česky som našla snědek okoličnatý, snáď to sedí. Je to cibuľovina a po odtrhnutí aj trošku zaváňa ako pažítka. U nás hojne rastie na hrádzi potoka Parná, moja obľúbená (ešte milujem žltý krivec – česky křivatec, ale tie už sú preč, všetko už u nás odkvitá).

    3. Pěkné fotky a zdobná zvěř, na to se pěkně kouká. Ten dub se „špičatým“ listím je dub červený. Nepatři sem, ale hojně se tu vysazuje. Myslím, že roste rychleji, než naše duby a patří někam víc na jih.
      Nějak mi na té fotce, kde vaří Kuba s Polárkou, přišlo, že vidím zřetelné mušketýrovy rysy. Dřív jsem si toho nikdy nevšimla a při druhém pohledu už mi to tak silně nepřišlo, ale v prvním okamžiku tam na mě vyloženě juknul.

    4. Krásné fotky. Napadlo mě, jestli to místo s šeříkovým houštím nemůže být bývalá zahrada?

      1. Asi ne. Je to opravdu uprostřed polí a vinohradů, daleko od vesnice. Hned za šeříkovým houštím pokračuje akátový remízek, jaké jsou tady na písku všude.

      2. Narozdíl od akátů, které se v minulosti vysazovaly (jsou medonosné a z jejich dřeva jsou skvělé násady a hrábě a pod…), šeříky se šíří rády a samy od sebe, k malé radosti správců chráněných území skoro kamkoliv. Dub červený a snědek okoličnatý už tu šikovní přítomní identifikovali – zbývá dodat, že Borůvka je nesmírně fotogenická psová a kde usedne, tam zdobí (pokud usedne), a Polárka elegantní kočka. Krásná ČK = černá kočka. A bezvadné momentky z Matyldí domácnosti :) Dík za nakouknutí.

  15. OT-Coursing v Bohumíně! V neděli 8.5. máme další jarní střapečkování pro psí nadšence. Není tady někdo, kdo by chtěl proběhnout svého psíka :-) ? Bližší info a přihlášení na 776590206. Organizátoři z Bohumínské mokřiny a Wami :-).

    Jinak zdravím všechny a pečlivě držím palce všem potřebným. Jen se tady nemůžu moc ukazovat :-/.

    1. Ap, to jsou nádherné fotky. Radost ze psů přímo čiší a je jedno, jestli jsou to plemena sportovní, nebo „gaučáci“. Paráda!!!

  16. Miluju Itálii, italská jídla, vína… v pátek ráno článek dělaný přímo pro mne :-) děkuji ! (y)

    Jo a nejdou mi smajlíci, když na ně kliknu, jen když je opíšu a to jak který… :-(

    1. Já taky,ale spíš tu těstovinouvou a pizzovou část. Neumím si představit jíst mátu v mase nebo slezinu. Kandované ovoce mi taky moc nejede. Ale jinak ten moučník vypadal dobře. :P
      Teda terro-san, kde tyhle vědomosti bereš?

      1. Štětinko, mátu v mase znám a je to moc dobré. Třeba takové francouzské roštěnky dle hospodyně – ty se sypou směsí máty se šalvějí. A máta na tučnější pečeni je mňamózní (slintací smajlík). Vojtíkovi blahopřeji k výborným regeneračním schopnostem :-)

      2. Štětinko, dík za pochvalu – já tyhle mlsné zážitky:
        a) sbírám, protože pokud jsem někde v zahraničí, stojí místní kuchyně hned vedle přírodních krás a historických pamětihodností
        b) loudím na kamarádech, kteří jsou na tom s kuchyní podobně a byli někde, kam jsem se nedostala (např. Mexiko…)
        c) kradu z cizích nepublikovaných zápisků (v krajním případě blogů), čím autentičtějších, tím lépe, drby a zajímavosti pak lovím, kde se dá…

  17. OT. Kdo by měl zájem se podívat na klubovou a speciální výstavu retrívrů, toho zvu tuto sobotu a neděli (7. a 8.5.) do Humpolce. Na dostihovém závodišti se představí oba dva dny retrívři všech šesti plemen. Začíná se ráno kolem 9 hodiny, v sobotu se odpolední soutěže protáhnou cca do 17 hodin, v neděli se plánuje konec kolem 15. hodiny.

    My se budeme placatit někde v kruhu jako organizační tým. Trochu nám to zamotalo hlavu, protože jsme slíbili účast a nakonec nemáme, kdo by hlídal dědu a psy. Tak budou na zahradě s přístupem na verandu a o dědu se postará známá, aspoň mu uvaří a v sobotu s ním pokecá. A to nám ještě pořád zůstává doma Collin (zřejmě je důkladně začarovaný a i přesto, že byl 2x závazně zadaný a je jeden z nejhezčích z vrhu, nikdo ho nechce, nebo ho chce do podmínek, kam ho nechci dát já). Takže budu trnout, jak se to zvládne se čtyřmi psy… Tolik psů s sebou vézt nemůžeme, není je kde nechat a museli by být v kleci, což ani jeden neznají. Doma na zahradě jim bude lépe.
    Jinak se snažím aspoň přelítnout články, ale nemám čas psát. Jsem ráda, že je Shelmince lépe, Dixie držím palce (o Vojtíškovi ani nemluvím, ten je priorita..). Autory chválím. Na Li jsem včera velmi vzpomínala (musela za duhou škytat jak divá). Oslavencům gratuluji a letím pracovat.

    1. Jé, Humpolec! Mé „rodné město“. Čtyři roky jsem tam studovala ap ak ještě pár let dojížděla k rodičům mého milého. Závodiště znám jak své boty, páč jsme jako milovník rozevlátých hřív, navštěvovala denně místní JK.
      Evi pozdravuj to tam, mám na to jen krásné vzpomínky!

    2. Jo, a Vojtíkovi palečky netřeba. Už to překonal a s rukou začíná pohybovat, píše s ní a včerejší RHB taky přežil. Jen jak vidím ten drát pod kůží, musím zahánět ochranitelské pudy :-)

  18. Milá terro-san (inlove) , asi nejsem až tak rozežraná jako Sicilané :) , a tak budu Tvůj článek umlsávat po kouskách přes den.
    Je bezvadné s Tebou putovat po kuchyních; ač jsou tak rozmanité, jedno mají společné – naši předci byli víc mlsní než líní. (nod)
    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Milá Vave, já mám takové tušení, že naši předci líní prostě být nemohli, polotovarů, konzerv a sušených poblívek neznajíce. Vařili jaksi z „primárních surovin“, z nichž většina ani v syrovém stavu poživatelná nebyla. Navíc se asi při práci často odbývali chlebem s „něčím“ a když už vlezli do kuchyně, hleděli si to užít… (inlove)

  19. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Další velmi podařený cestovatelskokuchyňský článek (nod) . Sicílii znám jen z pohledu z pevniny. Vypadá tak blizoučko, že má člověk pocit, že hravě doplave… A Etna tenkrát soptila – takže byla obalená dýmem a vůbec se nechtěla fotit…

    Malé ptáky hodně loví i na Kypru – ono celé Středomoří bylo dost ptáčkožravé

  20. Já jen podotknu,že u receptu na CONIGLIO AL AGRODOLCE chybí toto: domácího králíka před zabitím rozdivočíme……. (chuckle)

    1. ty seš vrahyňa, sharko =)) =)) =))

      p.s. kam se ti poděly číslice? :O

      a teď jsem zvědavá, co mi vyvedou ti smajlíci z mých nejoblíbenějších, co jsem tady vždy záviděla – tz. zda si dobře pamatuji jejich kód

      1. jsem na jiným kompu Bedulko a ten mne zná jen jako sharku, to když jsem byla za bukem a občas něco nějak připsala…ale to už je mooooc dávno…

    2. Sharko, pomóóóóc! Představila jsem si, jak se snažíš rozdivočet domácího králíka… a kdoví proč jsem si vzpomněla na rozhovor se sousedkou, která mi tuhle dramaticky líčila, jak jí milovaná králice její dcery (králice jménem Mařena) téměř beze zbytku spásla kuchyňskou rozmarýnu. Sousedka rozvíjela zlověstnou teorii, že Mařena teď musí mít skvělé maso, když sežrala tolik bylinek… Naštěstí je Mařena trpasličí :D

  21. A to je zase dobrot a ještě k tomu se tak krásně jmenují. Jednomu se sbíhají sliny jenom z těch názvů připravovaných jídel.

  22. Milá Maričko, držím palce Dixie stejně jako Pitrýskovic Shelmi. Ať i Dixie je brzy zpátky doma a ať jsou obě psi holčiny brzy zdravé.

  23. Milá Terro-san, tvůj dlouhý, tentokrát sicilský vařečkový běh, si budu muset nechat až na zítra. Ale bude to vítané rozptýlení mých chmur.

    Jen chci krátce znovu tisíckrát poděkovat za palečky pro Dixie a prosím, prosím, držte dále. Dnešní situace byla stejná jako včera. Byli jsme za Dixie, dále leží s hadičkami schoulená v kleci. Bohužel drvet tam nebyl, někam akutně musel odjet, takže nic nového nevíme (a ostatní se asi necítili pověření informovat) a večer už nevolal. Takže to bereme jako „žádná zpráva, dobrá zpráva“. Jen nám řekli, že Dixie tam nadále zůstává a doufáme, že snad už zítra udělají další krevní rozbor. Chudinka malá, je nám jí tolik líto. Ale chytáme se i sebetenčího stébla, takže „Dixie přežila další den = dobrá zpráva“.

    A Pitrýsku raduji se, že tvoje holčina je zase doma a ten balvan, co vám spadl za srdce se musel hluboko zarýt do země. To že já se strachuji o Dixie, neznamená, že se neraduji z jiných uzdravených zvířat. Hurááá.

    Karolino, Ty máš také těch trápení víc než dost a přeji kocourkům brzké uzdravení. Zkuš Ríšův strup postříkat (i několikrát) kysličníkem – ale asi ten vet přeci jen bude lepší, abys něco nezanedbala.

    Sharko, Kačenku pohlaď a gratuluji.

    HCHO vítej u kaktušů !!!

    1. Skoro se stydím napsat, že si Kačenka narozky užívala, bylo jí zpíváno i spíláno…pořád se chodila chovat a dostávala pamlsky…večer jsme si s EvouB daly na její zdraví a na zdraví jejích brášků – krtka a Kadla, panáka…
      ale na Dixie jsem myslet nepřestala a držím palečky…..dál… (y) (h)

    2. Milá Maričko (inlove) , Dixince stále držím palce – doufám, že dnes už budete mluvit s drvetem a dozvíte se nějakou dobrou zprávu. (y)

      Sharko (inlove) , včera jsem nezvládla popřát Kačence všechno nejlepší, tak alespoň dodatečně. :) Ale ona si narozeniny i beztak užila skvěle – zajímalo by mě, co jsi jí zpívala. :)

      Hexe (inlove) , jak je Tvému kocourkovi?

      1. Vaví,zpěv byl jednoduchý, nejprve Hodně štěstí ,zdraví….potom,Utíkej Káčo utíkej… a protože jí EvaB říká Cibulko, tak Hop hej,cibuláři,cibuláři jedou….a takovej ten ulítlej:Káča má narozeniny,my máme přání jediný…
        a víš,že se jí to líbilo a dala mi dokonce pusu čumákovku. Možná proto,abych už držela hubu (rolf)

    3. Dixie držím, Shelmi gratuluji k propuštění do dmácího ošetřování a Vojtíkovi fandím, ať drát vyleze až z rukou doktorů.

    4. Maričko, jsem tvou zprávu zachytila až teď, musím se vrátit v komentářích zpět. Ale jak to čtu, je mi jasné, že musím držet palce, co e dá. Dixie to potřebuje! (y)

    5. Dixie držím palečky už od včera. I takhle na dálku to vypadá, že je opravdu potřebuje.
      Jsem ráda, že Shelminka je zase doma a je jí lépe a Vojtík se otřepal. Ony se děti ani bát nevydrží dlouho, přestane je to „bavit“. Prostě si zvyknou. Tak jen teď aby mu neotrnulo příliš a do té ruky se opravdu nepraštil, ale to bude v pořádku, dráty mu vyndají, ani se nenadějete.

    6. Maričko, jestli bude moje vařečka vhodná i k rozmíchání chmur, jsem jenom ráda… A Dixie drží palce a tlapky celá smečka, a to už něco vydá (y)(y)(y)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN