Jaro o sobě dává vědět čím dál víc. Pro nás začalo narozením štěňátek už 6. března. Jako by těch šest malých fousáčků přivolalo teplejší a slunečnější počasí.

Prvních 14 dní je z pohledu nezúčastněného pozorovatele asi docela nuda. Sosáčci jen leží, občas se přesunou na valné hromadě, kterou tvoří, aby se navzájem hřáli, z přízemí do prvního patra. Občas se odkulí podivným tulením pohybem za sladkou mléčnou vůní blíž k mamince a hlavně ke zdroji. Většinu času ale prospí, to aby načerpala co nejvíce energie, aby byla co nejdříve schopna se postavit na vlastní nožičky.

Koncem druhého týdne života začnou pomaloučku a polehoučku otevírat očička a i ouška se začínají „rozlepovat“ a Sosáčci vnímají první zvuky, první stíny a všechno vidí jak přes záclonku… Moji Sosáčci otevřeli očička kolem prvního jarního dne. Asi aby se koukli, kde že se to jaro letos fláká. S otevřením očiček souvisejí samozřejmě i další podstatná zjištění. Dva až tři dny potom, jen co se trochu rozkoukají, kupříkladu začnou zjišťovat, že výkonné pumpičky na mlíčko neslouží jen k tomu pumpování cecíku, ale že se o ně dá i opřít a hnedle získají větší přehled o dění kolem. Na světě jsou přední nožičky!

Po důkladném procvičení nožiček předních zjistí, že opěrky sloužící k zapření a udržení se u cecíku se dají ovládat i jinak. Je to sice těžké je uvést z vodorovné polohy do polohy vzpřímené, ale když už se to povede a dokonce se i povede s nimi pohnout aspoň několikrát kupředu, než dojde k zákonitému zborcení, udělá Sosáček něco jako první krok… Ejhle! Zadní nožičky jsou na světě! Teď ještě zkoordinovat pohyby těch předních a zadních a může se vesele štrádovat z bedýnky!

Další věcí jsou zvuky. Z absolutního ticha, kdy byli schopni vnímat jen tlukot srdíčka, se kolem začne dít něco zajímavého! Máma štěká! Ségra štěká! Ty jo! Musí se tedy vyzkoušet hlasový rozsah a repertoár. Kvílení a pískání postupně nahrazuje „morčecí kvíkání“ a než se nadějete, v bedýnce to začne „hrůzostrašně“ vrčet a štěkat… Tuším, že tahle moje smečka Sosáků, by svým výkonem zahnala minimálně mamuta k ústupu…

Nejzoufalejší a nejhlasitější zvuky se samozřejmě vyluzují při ztrátě orientace v prostoru. Při viditelnosti na sotva pár centimetrů, se totiž není co divit, že se Sosáčci v ohrádce občas ztratí a nemohou trefit domů, na Valnou hromadu. To je pak potřeba přivolat na pomoc minimálně mámu, lepší ale je, když přiběhnu nejen já, ale i panička a ségra. No a na to je potřeba obzvlášť silný ječák, ono totiž svolat celou smečku není zas taková legrace, jak by se mohlo zdát!

Třetí až čtvrtý týden se panička rozhodla mi ulehčit můj úděl a ze Sosáčků se postupně stávají Papáčci… Pravda, první cizorodou věcí v tlamičkách byla odčervovací pasta ve čtrnácti dnech, což pravděpodobně není napoprvé to pravé ořechové, ale už týden na to se pustili do smetanových přesnídávek, rozmočených a rozmixovaných piškotů, termixů a podobných mňamin.

A jak dopadlo první společné krmení? Většina z pribináčku na talířku skončila: a) na uších b) bráchovi nebo ségře na hlavě c) na podlaze a za d) největším podílem na tlapkách a bříškách. Největší radost jsem z přikrmování tudíž měla já, protože to znamená, že desetinu pribiňáku do sebe dostanou Papáčci a zbytek patří, za trochu té čistící dřiny, jen mě. Kadlik má v tomhle případě smůlu…

Ovšem znamená to i jiné věci. Papáčci začnou vylézat z bedny, jakmile zaslechnou paničku a taky zkoumají obsah mojí misky, což se mi ale vůbec nelíbí! Moje granulky a moje masíčko nedám, ani Sosáčkům! Počátkem čtvrtého týdne života se ti odvážnější dokonce pokouší i o běh!

Koordinace náhonu 4×4 je ale ještě dosti vachrlatá a kontrola trakce nedokonalá, takže se „sportovní styl“ ještě míjí účinkem a většinou to končí přemetem, kotoulem či jinou podobnou kaskadérskou nehodou. Konečně tedy, začínáme pořádně objevovat svět!

Krásné jaro plné sluníčka a bez popletených nožiček!

Béďa, Kadlik a Papáčci!

Poznámka pod čarou, od paničky:

Béďa, jakožto kojící matka se před pár dny rozhodla, že granulky, masíčko a nějaké ty tvarohy, jogurt, zelenina a podobné věci jsou v jídelníčku kojící matky málo pestré a že by se hodilo, pro obohacení, do jídelníčku zařadit kupříkladu i chleba. A tak neváhala a zatím co jsem venčila Kadlika, jala se mi otevřít kabelku (je na zip…) vytáhnout z ní čtvrtku chleba, tu čtvrtku pak odtáhnout z chodby do pelechu v ložnici (to asi aby si Sosáčci nedělali nárok…) a malou dírkou v igelitu tu čtvrtku sežrat – krom spodní kůrky.

Podotýkám, že se jednalo o chleba o původní váze 1,5kg, ten velký kulatý… Kupuji si ho celý, ale vzhledem k tomu, že se nedá spotřebovat tak rychle, si jej rozkrájím za čerstva na čtvrtky a ty si pak ukládám v práci na mrazák, jelikož doma mám jen lednici… A čtvrtky pak postupně, dle potřeby, nosím domů. Takže naštěstí, šlo o tu zmraženou a ne čerstvou čtvrtku…jinak by Béďa i se Sosáky, asi lítali až u stropu…