ČLOVĚČINY: Manželství se psem?

Počet manželství zakončených rozvodem stále narůstá. Předpokládám, že partnerské svazky majitelů psů nebudou výjimkou. Mnoho odborných textů řeší vztah člověka a psa. Zatím jsem ale nenalezl seriozní materiál, který by řešil zvláštnosti manželství, kde vedle obou partnerů je dalším výrazným účastníkem vztahu pes.

A nebo také více psů. Někdy dokonce příliš mnoho psů… To už ale narážím na první z možných příčin partnerské neshody. V rozsudcích těch „běžných rozvodů“ nacházíme různé příčiny rozvratu. Žárlivost, nevěra, dříve oblíbený termín „nepřekonatelný odpor…“ Může být ale takovou příčinou samotný pes?

Téma nabízí příliš mnoho otázek, na které by měl odpovědět odborník na mezilidské vztahy a nejlépe také kynolog. Požádal jsem tedy o pomoc PhDr.Zuzanu Peterovou, která pracuje jako psycholog, terapeut a její jméno je také spjato s chovem anglických buldoků. Statistický údaj o její domácnosti je pozoruhodný. Manžel Václav, čtyři děti a vždy menší, čí větší počet buldočků a buldoků. Manželství, které úspěšně trvá 39 let…

Jeden z tradovaných mýtů říká, že příchod dítěte partnerský vztah upevní. Opak je pravdou. Příchod dítěte je pro vztah samozřejmě mimořádnou zátěží. Může být takovou zátěží vedle dětí i přítomnost psa, či více psů? Pokud je tomu tak, jak vaše manželství přestálo tyto zkoušky?

Brali jsme obojí – děti i psy – jako Dar, a podle toho jsme naše přírůstky do rodiny také přijali. S radostí a vděčností.

U mnoha rozvedených nešťastníků slýchávám, že byla chyba si brát někoho, kdo před příchodem do manželství neměl psa a psy rád nemá…

Jaká chyba? Přece hluboce zamilovaní vždy věří, že svého partnera či partnerku „převychovají“ k obrazu svému. Z alkoholika bude mírný pijan, ze sukničkáře či kokety skálopevně věrný člověk, ze vzteklouna mírumilovné sluníčko…Takže z člověka, který zrovna psy nemusí, bude díky naší nesmírné lásce milovník psů, který dokonce po čase poleze po čtyřech a jako vrchol důkazů vztahu k nám, chovatelům, bude s radostí vstávat každé ráno o hodinu dřív a venčit…

Odborníci radí, že novomanželé by měli mít jasno v plánovaném počtu potomků. V některých případech by ale možná bylo dobré ujasnit si předem plánovaný počet psů…? (Nebo alespoň maximální počet psů?)

Plány jsou jedna věc, realita věc druhá. Znám případy /sebe nevyjímaje/, kterým bylo nad slunce jasnější, že budeme mít děti dvě a psa jednoho. Mimo plán máme děti čtyři a psy jsme měli střídavě dva i jednoho. Takže „jasno“ v těch číslech je asi nejvíc na začátku, když ještě nemáme ani děti a možná ani psy.

Do některých manželských svazků si oba partneři přivádí své děti (nebo psy) z minulých manželství. Značně otřepaný bonmot popisuje situaci, kdy „moje děti mlátí naše děti a tvoje děti se na to dívají…“ Co dělat, pokud jsme nuceni si za slovo „děti“ dosadit slovo „psi“ ?

Psi mají naštěstí víc rozumu než my, lidé, a je jim srdečně jedno, z jakých předchozích manželských svazků nebo rodin přicházejí. Prostě si to mezi sebou vyřídí a basta. Páníčkové by se do toho neměli příliš míchat.

Sbormistr dívčího pěveckého sboru je zcela jistě rizikové povolání. K této profesi bude ale patřit i veterinární lékař. Do ordinace chodí velké procento dospívajících dívek s nemocným pejskem. Přichází lékař v roli zachránce a léčí. Vděčnost a obdiv mnohdy velmi půvabné majitelky nemocného pejska nemá hranic. Lze vůbec takovému pokušení čelit, aniž by bylo nutné zajistit si nad sebou trvalý dohled například manželkou-veterinární techničkou?

Kdyby jenom veterinář a sličná slečna s nemocným pejskem! Znám fantastická venčení, předlouhá venčení, v jakémkoli počasí venčení, a pak je z toho svatba. Někdy ale nejdřív rozvod.

Psychologové jsou nuceni řešit různé závislosti. Jednou z nich je možná i nezvládnutelné nutkání vystavovat svého psa na všech výstavách v blízkém i dalekém okolí. Lze tak naprosto spolehlivě zruinovat nejeden rodinný rozpočet. Můžeme se potom divit, že jednoho z partnerů opustí zbytky trpělivosti (i peněz) a ze vztahu odchází?

Patrně jde o tu poslední „kapku“, které předcházely ještě jiné, vážné problémy. Každopádně ale jde o jistý druh závislosti na „předvádění se“, touhy dokázat ostatním, jakého mám úžasného psa /a někdy i nový kostým s lodičkami/.

Pes je dle našich zákonů věc a jeho vlastnictví po rozvodu řeší majetkoprávní vypořádání. V mnoha vztazích, zvláště v těch bezdětných, však pes funguje jako určitá citová náhražka. Je myšlenka, že by soud určil psa do střídavé péče bývalých manželů, příliš bláznivá?

Já být psem, tak bych to brala všemi čtyřmi packami. Taková radost – být obletován ze dvou stran! A těch lahůdek! A těch skvělých hraček! Jenomže stesk po tom páníčkovi, který není zrovna na řadě být se mnou – ten by mě asi ničil. Takže s ohledem na jemnou psí duši doporučuji setrvat jen u jednoho pána. …

Nevěra. Majitelé psů mají společnou řeč, společné téma. Příležitostí k mimomanželskému vztahu je tedy více než dost. Oslovit kohokoliv se psem není problém. Máme-li doma více psů a jeden z partnerů „musí“ jet na výstavu, druhý doma hlídá zbytek smečky. Je rozumné vyslat na výstavu manžela, či manželku s členem jiné, stejně postižené smečky? Praxe napovídá cosi o tom, jak potom dochází k různým výměnám partnerů i psů… Je také praktické zůstávat doma s dětmi, zatímco se manžel chodí předvádět každou volnou chvíli na kynologické cvičiště, kde jakoby náhodou tvoří většina frekventantů dospívající dívky se svými psy?

Kdo je náchylný na nevěru – je většinou nevěrný. Kdo vyhledává společnost půvabných mladých dívek – vyhledá ji, i kdyby ho hlídala manželka po zuby ozbrojená smečkou bojových psů.

 

Žárlivost. Psychiatr MUDr. Plzák kdysi konstatoval, že žárlit se dá i na toho nejubožejšího z nejubožejších. Myslel tím samozřejmě lidskou bytost. V mnoha vztazích ale dochází k žárlivosti na psa. V jistém časovém úseku manželství také dochází k opadnutí vášně a prudké zamilovanosti. Co tedy dělat, když manželka najednou veškerou něhu, lásku a péči přestala věnovat nám a středem jejího zájmu se stává štěkající mazlíček? A při nedělním obědě dostal její psí miláček ke všemu ten nejlepší kousek masa…

V ten moment doporučuji ihned najít si vlastního koníčka, nevšímat si ani toho nejlepšího řízku psovi podaného a dlouze vyprávět o „Svém“ úžasném zážitku z posledních dnů…

Dalo by se předpokládat, že společný zájem o kynologii vztah upevní. Co si ale počít v okamžiku, kdy vypukne neřešitelná manželská hádka o tom, která značka granulí je pro naše štěkající miláčky ta správná a který veterinární lékař je ten nejspolehlivější a nejmoudřejší?

Doporučuji vzít psího miláčka i partnera na procházku a konzultovat problémy s ostatními pejskaři. Jistě vznikne celá řada dalších názvů krmení i veterinárních odborníků…

Vím, že žádné universální rady a návody, jak správně žít v partnerském svazku, prostě neexistují. Několik nejzákladnějších pravidel je ale snad stanovit možné. Stejně jako víme, že nenapravitelný alkoholik není ten nejperspektivnější partner do manželství, neměl by si brát veterinární lékař nevěstu, která se štítí byť jen pohlédnout na psa, nebo kočku…

Jak už jsem řekla na samém začátku rozhovoru – naše láska je na začátku vztahu tak silná, že i nebezpečí partnerem týraného psa není ochotná připustit! Takže marné je jakékoliv nabádání kamarádů a kamarádek. Jen praxe ukáže pravdu. Žel – často smutnou.

 

Děkuji za moudré rady a rozhovor.

(Podobnost popisovaných situací s osudy skutečných majitelů psů je samozřejmě náhodná….. )

Text a foto Jan Šimeček

Aktualizováno: 15.3.2011 — 20:31

208 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Zvláštní, ale je to v mém případě, téma přímo aktuální… Díky Bohu za ty moje fousatý holky… (inlove)

  2. Ahoj,
    Ráda bych se autora článku zeptala, jestli nemá k dispozici, nebo nezná nějaké studie o vztahu člověka a psa, které na začátku článku zmiňuje. Píšu na tohle téma bakalářskou práci a každý zdroj by se mi hodil, protože se mi k tomu nic moc odborného nedaří najít…
    Díky moc
    (m.zeb@seznam.cz)

  3. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) „Už mě to vážně nebaví. Ty máš snad z celé rodiny nejraději jen toho psa. Mohl bys mi vysvětlit proč?“
    „Ten pes je z celé naší rodiny jediný, který po mě nechce peníze.“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny
    a pěkně se vyspinkejte. ~o)

  4. Muhehe (rofl) tak ten RAF maj ve familiji taky (rofl) Fredous zahucel do vany (rofl) Plny..
    Vzdycky jsem si myslela, ze cartoons, komiksovy postavicky v bedne, maji ty legracni pohyby vymysleny, ze to proste nemuze vznikat na zaklade reality, pac fyzika a najme gravitace je dama neuprosna (chuckle) Ale prdlajz, prave jsem byla svedkem kolmeho startu a par desitek cm nad hladinou vody pravy uhel ve vzduchu smer futra (rofl) s epesni cepickou peny mezi usima (party)
    Jojo, tak dlouho si plavacek hraje na Mice Bjukekena a Pobrezni hlidku, az mu tlapky sjedou :D Ale ja mu to rikala, nelez sem, nelov me z vany, zahucis tam! Je to marny, je to marny, je to marny… (fubar) 8)

    Zmokla slepice ted hraduje na rozhledne na topeni, tvari se kamenne, pac jsem se malem po… smichy a to pekne prosim pred nim!!! (rofl) Braska do nej vzdycky prijde stouchnout, pak znechucene a demonstrativne oklepe pacicku a odkraci mi vysvetlit, ze jednoho stale jeste vicemene normalniho a nerozmoceneho kocourka porad mam (chuckle) (cat) (cat)

    1. Muhehe! (y) (chuckle) Já jsem Rózku do vany spadnout neviděla, jen slyšela. Hned jsem vylítla , ale než jsem stačila udělat krok, vylítla mokrá Rózinka z koupelny. A taky na mě pak byla uražená. (chuckle)

    2. kup mu plovací vestičku (chuckle)

      Betka nemá vanu ráda (koupe se tak jednou za třičtvrtě roku), ale kontrolovat mě do koupelny občas dorazí – tělo nechá v chodbě (abych ji náhodou nevykoupala :O ) , natáhne krk jak žirafa, oňuchá mě a zkusí ochutnat vodu. Teplá je prý fuuuj(shake) … tj. znechuceně zaklepe hlavou a odkráčí

    3. U nás je koupací a dobrovolně Pidikočka a Kačenka….ty tam vlezou a rochněj se v tý vodš, ne aby z ní zdrhly.

  5. tak jsem dnes využila jeden voucher a došla si bylinnou parní lázeň… No, co vám budu povídat, neměla jsem daleko k tomu, abych tam sebou švihla. Hodně nepříjemná zkušenost. Zavřeli mě do té páry, a mě se začalo dělat blbě a pak čím dál víc, nešlo to otevřít, mně bylo hrozně, motala se mi hlava dejchala jsem jak prvorodička a nemohla jsem se dovolat personálu. nakonec paní přišla s úsměvem, že jsem to skoro celý už vydržela! Pak jsem vypila litr vody a téměř půl hodiny strávila ve sprše pod ledovou vodou, abych se trošku srovnala. Nemohla jsem chodit ani sedět. Když sem zavřela oči, padal celej svět kamsi pryč. Nakonec se mi podařilo dojet k mamce a tam jsem se ještě asi dvě hodiny vzpamatovávala. Ta mě nemohla poznat, lekla se mně, protože sem měla rudou hlavu (zbytek rudého těla byl pod oblečením). Když to nejhorší přešlo klepal se vyčerpáním celý člověk. Po příjezdu domů jsme prospala 4 hodiny a stále jsme jako moucha. To už jsme vypila asi 3 litry vody. Víckrát ne

    1. Je to blbý, ale chechtám se – vzpomněla jsem si na bondovku s Connerym, tuším „Never say never“, kde uvěznil protivníka v parní lázni tak, že prostrčil držadly na dvířkách smeták (rofl)(rofl)(rofl)

        1. No, teď už se chechtam taky, ale když mi bylo blbě a bylo mně žinantní začít volat o pomoc a bylo furt hůř, tak to mi do smíchu nebylo. Ale u mamky už jsme se chechtaly taky. Byla jsem jak náčelník Rudá Hlava

          1. Jj, tu stejná zkušenost. Akorát ta podoba é spíš jak spařenej čuník (chuckle) . Jen štětinky scházely (rofl) .

            1. Prilepim sa, aj ked zase po funuse, ale sak to uz je u mna norma … Rovnaka skusenost u mna so saunou, nechapem, co na tej saune vsetci vidia, ja tam nedokazem dychat, toci sa mi hlava, slzia mi oci, skratka umieram. Absolvovala som dve, ze ci to v tej druhej nebude lepsie. No nebolo. Uz nikdy viac..

  6. Furt držím všecky palce a přehmatávám, co to dá! (y) (y)

    OT ke špačkujícím kosím bratříkům – tak ti by si rozuměli s Babetkou uhulákanou. Ta když málo péče (rozumějme panička pracuje u počítače nebo klimbá v křesle a rozhodně se jí nechce v podřepu pobíhat s mávátkem po bytě), tak si stoupne půl metr od mne a – špačkuje a špačkuje a kvílí a kvílí. Když povolím a chopím se mávátka, hrdelně a spokojeně zabrumlá a jupí do přemetů.
    Pokud má výjimečně hlad, tak o jídlo si umí zanadávat taky. Odtrhnu víčko paštiky, dám čuchnout, než začnu nandávat – a zas to spokojený zabručení, že kóónečně panička pochopila. :D

    Sloní mamka neútočí, ale nervní prej je, tak kdo ví – aby se něco nesemlelo. :S
    Dvě malá videjka ze včerejka, kdy je pro uklidnění vyhnali ven.
    http://piprd.rajce.idnes.cz/

    1. V Ostravě jsou už roky, moc rád se na ně dívám. Mívali tam jednu, ta chodila po obrubě a nadávala si pod fousy. Jak starý dědek. (rofl)

  7. Tak jsem se teď vrátila ze špitálu.
    Náš příležitostný technik a kamarád tam leží na ARO. Odvezli ho v pondělí v bezvědomí, maminka, u které bydlí, mu volala sanitku. V té ho oživovali a už má po zákroku. Vůbec bych se to nedozvěděla, kdybych mu nevolala, že něco potřebujeme pomoci při opravě jednoho přístroje a protože je Josef, tak jsme se chtěli zítra sejít na společném obědě k jeho svátku. Když nebral od pondělka telefon, zdálo se mi to dneska dopoledne už dost divné, tak jsem mu zavolala domů a vzala to jeho stařičká maminka. Ta nemůže na nohy, je jí hodně přes 80 let, tuším 86 nebo i víc, tak mi to všechno plačtivě vypověděla. No, takže jsem se sebrala, došla k ní, vzala jsem věci, které potřeboval, na které zapomněli, když ho nakládali do té sanitky a všechno jsem mu tam odnesla i s knížkou, aby se mu lépe stonalo. Je to vážné. Hodně vážné. Můžu mu jen držet palce a pomoci jeho mámě, která si ani nenakoupí, protože nesmí nic nosit a krom toho má poruchy motoriky a padá ze schodů. Ach jo! Kluk jak buk a tohle! Tak jsem z toho nějaká pošpatnělá. Kolik šmejdů běhá zdravých po světě a nic, pokojně umřou stářím, zdraví a napáchají škody až to dál nejde a slušný člověk tohle. Já jdu ke kocourkům.

    1. Držím palce tvému kamarádovi Josefovi (y) (y) (y) (y) Ještě, že jsi to zjistila, chudák maminka, to jí tam nechali jen tak samotnou, ať si pomůže sama jak dokáže? Ach jo…

      1. Josefa mi je líto, ale Apino, oni s ním měli plný ruce práce, tak šla maminka prostě stranou….v tom zachraňování měl přednost Josef, byl na tom hůř.
        Maminka by měla mít nějakou pečovatelku,když je Josef v nemocnici. Ale to by o ní musela vědět sociálka…
        Držím Josefovi palce už od včerejška, Karolína mi to psala v |sms.
        (y) (h) (y)

    2. A jejda – držím palce, ať je kamarád Josef brzy v pořádku. Chudák maminka, určitě je moc nešťastná. (y) (y) (h) (h)

    3. držíme tlapky…u starých lidí je člověk pořád ve střehu, ale chlapík v produktivním věku… ach jo! jak velká je to pravda, že užít se má každý den na max, dokud je člověk zdravý a při síle!! (h) (f)

    4. Karolínko, rozumím ti, taky bych té paní pomáhala. Jde to jinak? Odejít od takového nemohoucího člověka? Nejde.
      A panu technikovi držím palec, aby to zvládnul (y)

    5. Držím palce kamarádovi Josefovi a taky jeho mamince.
      (y) (y) (y) (h) (h) (h) (y) (y) (y)
      A díky ti, ta jeho maminka t+ moc a moc potřebovala. (rose1)

      1. Karolino, moc myslím na kamaráda. Té mamince Tě poslali z nebe, ty jsi takový koncesovaný příležitostný nebeský posel, taky s tím máme zkušenost, žeáno. (h)

    6. Milá Karolíno, dá se té mamince nějak pomoci? Mají ještě nějaké příbuzné, kteří se o starou dámu postarají?
      Sousedi v domě? Sociálka? Je paní vůbec schopná alespoň sebeobsluhy? Té mamince může jít i o život, když zůstane delší dobu sama. je orientovaná situací, časem, prostorem? Případně by mohla obvodní paní doktorka zařídit akutní sociální hospitalizaci.

      1. Víte jak to dopadne? Bude se starat Karolína…segra má svatozář a jednou bude mít i křídla… (rose1) (h)

  8. Zdravím a foukám na bolístky všem Zvířetníkovým dvou a čtyřnožcům, protože jsem poslední pár dnů neměla možnost se sem dostat, jelikož na „lázeňskou wifinu“ přišlo jaro a přestala fungovat (chuckle) Zatím stíhám jen dnešní článeček-rozhovor, který se mi moc líbí a evokuje mi dobu, kdy já z rodiny oddané psům a čičinám všeho druhu se vdala za muže, který byl sice z vesnice, ale kočku a psa viděl tak max. přes plot. Takže u nás nastalo v článku popisované…. coby zaláskovaný odsouhlasil pořízení našeho vlastního psa a nastalo období deseti pravidel pro soužití člověka se psem…. (pes může být doma max. na svém pelíšku, gauči, posteli atd. atd.) Dnes po pětatřiceti letech páník upozorňuje Polču, že se půjde spinkat, protože ona spí raději na polštáři MLP než na mém – akorát mu nesmí dýchat ze spaní přímo do obličeje (chuckle) No a tcháni se časem nejen smířili s tím, že k nim vozíme své psovstvo, ale dokonce si pořídili i vlastního jozefčíka a moc a moc ho oplakali, když jim po 18 letech odešel za Duhový most ;( P.s. A moje vlastní maminka-zvířátkomilka se nás při jakémkoliv sdělení, že pro ni budeme mít překvapení, pouze lakonicky optá: Není to náhodou další pes nebo kočka? Protože co jiného tak asi od svého potomstva může čekat (fubar)

    1. ……..Dnes po pětatřiceti letech páník upozorňuje Polču, že se půjde spinkat…. tak tohle dobře znám (rofl) Máma se každý večer ptá našeho kocoura: „Micánku, půjdeme do postýlky?“ A Micánek nastartuje a už ji vede, aby náhodou nezabloudila. :D :D Jednou jsme měly hodně nepříjemný telefonát od jedné naší příbuzné. Tak jsme to s mámou do tří do rána zapíjely becherovkou. A kocour? Ten byl jeden otazník a postával ve dveřích a mňoukal, aby nám došlo, že takovéhle ponocování je nepřípustné a zdraví škodlivé.

      1. Pro Apinu: Nevím, jestli se k tomu ještě vrátíš, ale naše Polča v případě, že taky občas ponocujeme, tak se na nás chodí významně dívat stojíc na prahu dveří mezi obývákem a ložnicí. Když nereagujeme, tak mám pocit, že ji přímo slyším, jak si povzdechne, pak se znechuceně odvrátí a odkráčí zpět do ložnice – a tak přichází v cca půlhodinových intervalech.

  9. O.T. prosím poradu-nějak se mi něco stalo s klávesnicí. Áňa říká, že to samo (ale já jí nevěřím, něco tady pomačkala a už to je). Popis problému-přehozený caps lock (zapnutý píše malý a vypnutý píše velký) , horní řada píše jen čísla (takže místo í je 9, ý je 7, … ) .
    Navíc se mi všechno otvírá v novým okně, takže než jsem se doklikala na diskuzi, tak mám na liště skoro plno.
    A já tupá nevím, co mám zmáčknout, aby to bylo jako předtím?A tady je vždycky někdo chytřejší a prosím poradu

    1. Týno, pokud ten někdo neuložil nastavení klávesníce do Tvého Uživatelského profilu, mělo by stačit to počítadlo restartovat. Pokud to nepomůže, Tak Start/ovládací panely/Hodiny, jazyk, oblast

    2. Týno – tobě poradit neporadím (chuckle) , ale měla bych něco pro Áňu. Totiž s tvrzením, že „to samo“ dlouho nevydrží (shake) (i když na začátečníka je to dóóóst dobrý), měla by dostat školení, že lepší je věta „To udělal tygr Jája,“ a taky, dokud nemluví, „To udělala ségra!“ Další krok je věta „Já tu vůbec nebyla!“

      Já v dětství měla období, kdy jsem nutně musela vylepšovat domácí zařízení (např. jsem vyhlodala díry do dřevěných područek zánovních křesel). Tak jsem jednou vystříhala díry do záclon – když mě přivedli do pokoje „Yvetko, co je tady divného?“ já s očima doslova přilepenýma na ty díry neochvějně prohlásila „Já tu NIC nevidím!“ A měla jsem pravdu – v těch dírách fakt bylo nic – ani nitěčka!

      1. To samo. Úplně ztracený. Táta řeknul Aňulka může. To byl bagr (kombajn) . Sváťa rozbila. Asi Čárlík (to je kůň mojí mámy) rozbil. Anulka neudělala byla jinde. Pupo prdnul. Táta snědnul.
        To jen tak byly dnešní výmluvy. Ale den ještě nekončí, ono toho bude ještě víc

        1. To je kouzelný! (h)(h)(h)(h)
          Anulka neudělala byla jinde – to už je ale vyšší dívčí! (y) (clap) Máš šikovnou dcerenku, milá Týno. :) (sun) (chuckle)

        2. CHA – jak ten nevinný výzor dítka klame. Já že začátečník a Ája je zatím už těžký profík. Ta se v životě neztratí – Pupo prdnul je nejlepší (clap) (clap) (clap) .

    3. Obcas se stane, ze je klabosnice zmatena a mysli si ze ma porad zmacknuty nektery SHIFT, ALT nebo CTRL. V tom pripade pomaha pekne vsechna tahle tlacitka jedno po druhem promackat. V tomhle pripade to vypada na SHIFT. Ten ktery obvykle nepouzivate.
      Zkus je oba jeden po druhem stisknout a pustit.

      Dalsi moznost jsou „Zjednoduseni:. Nemam ceske windblows, takze nevi jak se to v nich jmenuje. V anglickych je to v Accessories (Prislusenstvi) / Ease of Access / Ease of Access Center : Make it easier to focus on tasks / Turn on Sticky Keys.

  10. Nezapomenu, jak dědeček s babičkou přivítali mýho prvního psa. Babička („pes do domu? zbláznili jste se?“) na mě čekala před liduškou, kam máti psa přinesla. Máti otevřela tašku, babička pravila: „Chuďátko malý, ono je tomu zima!“ (byl listopad) – a kde skončilo štěně? Ano, pod kabátem. (Psice babičku nekonečně milovala, jedna z mých nejkrásnějších vzpomínek na obě je, jak si hrajou s babiččiným šátkem.) Dědeček („do svého bytu si tahejte, co chcete, ale mně pes přes práh nesmí“) asi čtrnáct dní předstíral, že nevidí, jak babička tichounce pronáší štěně kolem jeho pokoje do kuchyně. Pak jsme jednou přestali dávat pozor – a ejhle, štěně s dědečkem v ušáku a společně si čtou… Skončilo to tak, že když v ušáku *chybělo* štěně, něco bylo špatně. :)
    Jo, to moje máti, ta odolávala skoro dva roky… :-D Chtělo to pár havranů a hrozbu kočkou, aby se uvolila a byl aspoň pes. (Máti z nějakýho důvodu kočky smrdí.)
    Dědeček si psa moc neužil, jenom tak asi dva roky, ale babička jo. :-) :)

  11. Já se vždycky bála zvířat – dát králíkovi nať z mrkve??, vždyť mi ukousne prst, o koních si to myslím dodnes (blush) . Potkat psa? – honem přejít na druhý chodník, případně ztuhnout na místě. Pochovat kočku? – škrábe a chytá se za oblečení. Tak to šlo do doby, než jsme si postavili barák – hned první zimu se přitoulala kočička, byla venkovní, párkrát měla koťátka, poté co jsme si nechali jejího synka Toma, tak se odstěhovala k sousedům. Za tři roky jsme si pořídili první psinu a to Tomík nerozdýchal, utekl a od té doby se toulá. Pořídili jsme zrzínka Garfieldka, aby Fleur nebyla sama, bohužel se zatoulal do dědiny a tam ho srazilo auto. Pořídili jsme dalšího zrzundu a přišel k nám odrostlý kočičí kluk, za tři týdny jsme jeli pro další psinu. Ti dva kocourci a štěně společně celý podzim a zimu likvidovali skalku. Na jaře někdo nebo něco ublížilo zrzkovi Dirkovi a on umřel na vnitřní zranění, to už na mě bylo moc, během necelého roku pohřbít dva ani ne roční kocourky a další kočkour je jen domácí. Nakonec se naše kočko-psí smečka rozrostla loni v létě a my původně nezvířecí máme tři choďandy a dva kocoury a manžel uvažuje, že by to do zimní zahrady chtělo ještě nějakého fógla….

      1. Jó mám. U Garfieldka jsme to nestihli, Dirk byl, ale i tak se vyskytl někde, kde neměl. Oni jsou lidi na dědině s prominutím hovada, jestli chudák někomu vlezl na dvůr a on ho něčím praštil nebo ho nakopl….Když skoro denně slyším, jak „soused“ pod námi , v lepším případě, řve na jezevčíka, že utekl, tak bych ho šla vylískat. Aby si udělal plot, to ho nenapadne, to radši sedí v hospodě a pak řve před barákem, protože ho nechtějí pustit domů…No jsme tu za blázny, s kočičákem na procházku, po psech sbíráme hovínka, pejsiny bereme do Přerova a vlastně všude, aby se dostaly do civilizace, na dědině a nemáme slepice a králíky, prostě jsme exoti a náplava k tomu.

  12. tak dobře … S*A*M ! Jestli se nezblázním dneska, dá se to předpokládat zítra. Ten kocour je dvouzónovej. Předně má přední zónu, ta pádem utrpěla jen obouchaninami a o těch už samozřejmě neví. Pak má zadní zónu a ta je pochroumaná mocmocmoc. Takže přední kocour má uši v bydlíku našpicovaný, oči jak vejr, poslouchá a myšlenkami s přední částí těla dělá neplechu. Zadní část ho ale nutí k pláči vždy, když se pokusí i jen v náznaku se rozpohybovat. Spím kvůli němu dole na obývákovém divánku ze kterého mi čouhá hlava i nohy ( a já jsem fakt mrňous) takže jsem už 3 noci nespala. Jde o to, že se rychle oklepal ze stresu a úleku. A tak se pokouší být trochu akční včetně pokusů o opuštění bydlíkového prostoru. Paní vetku má moc rád a veteriny se nebojí ani trochu. Jen těch nadávek co si vyslechnout. Řve na ně prakticky celou prohlídku i když na něj nesahají a jen se ptají po zdraví. Nemňauká ale skutečně nadává. Máme takové opiátové kapičky, které polyká ochotně a které mají jediný úkol, aby ležel jako placka a v klidu srůstal. Ohradka je fakt nízká v noci mi z ní dvakrát utekl, což se dá zjistit hned, protože při tom řve jak Sioux. Hned jak se muž vrátí ze zahraničí narafičíme něco vyššího. Dnes mu taky syn – to je ten co se mu každý den 800x omluví a který u nás právě návštěvně dlí – udělal z krabice takovou jeskyňku, kam si může zalézt, aby nemusel ležet na té otevřené planině pelíšku. Chodí ( ve skutečnosti se doslova plazí)na záchůdek , který je ve stejné úrovni jako podklad bydlíku, takže se jen přesune- odhadem 50 cm a jí. Chudák na úraze vydělal tak, že jí ty naprosto nejvybranější pochoutky – Scheba – lososové plátky, zatímco zbytek Veličenstev se musí spokojit s méně atraktivním Whiskas. Také tabletky s vápníkem a sýrová pasta je přijímána jako samozřejmost. Tak Vám nevím je to malej chundelatej chudáček, těžce zraněnej a zkoušenej, ale já mám pocit, že jsem sežrala háček s navijákem a Samík navíjí, navíjí a navíjí… V pátek jdeme na další kontrolu. To co je teď nejdůležitější je, že pomalu odcházejí nejhorší bolesti a Sam tak může odpočívat víc kvalitně. Dnes jsem ho sice omámeného, ale přesto našla stočeného v klubíčku. Větší radost mi udělat nemohl. A velikánskou radost mi včera udělal mailík od Boxíkové u kterého se mi chtělo bulet a na který odpovím hned, jak mě opustí slzavé emoce. Myslím, že to zvládáme – především však náš RAF poručík, celkem dobře.

    1. Chlapickovi Samickovi aj tebe Leny tazko skusanej drzim (y) z celej sily. Moc ti to teda ale neulahcuje, pacos jeden!

    2. Samíkovi držíme (y) , tebe (hug) a na synka se ještě škaredíme :S

      co vyrobit kosourkovi podvozek, aby se odrážel jen předníma a zbytek těla jel….něco jako malej skejt….kolečka a prkýnko,šikovný ruce….asi blbnu… (tmi)

      1. Sharko neskared se ;) blby nahody a jeste blbejsi shody okolnosti se proste v zivote stavaj a dokazu si predstavit, jak v cudu ten kluk musel a jeste musi byt… Asi nic, co bys mu treba chtela rict nebo vycist, nebude horsi nez co si rika a vycita on sam :S
        Leny zvladas to bravurne, klobrc dolu (y) (rose1) ono dokud jsi uprostred toho nervaku, tak proste jedes a drzis, protoze jednoduse MUSIS.. ale pak, az to opadne, se zpetne ohlidnes a hlava Ti nebude brat, jak jsi to mohla zvladnout??? (whew) a jeste pozdeji se treba i u nekterych momentu zasmejeme, ale to fakt za dyl (nod)
        Sranda bude, az se Samik ouplne otrepe, zacne zase litat jak foton, ale naminky bude vyzadovat v prinejmensim stejnem standardu jako ma ted (chuckle) to su zvedava na vysledek (happy) (cat)

        1. Mě se to stuúňuje víš, Boxíková. Už mu neposílám smajlíka s boxerkou, ale už se jen škaredím…až bude Samíček OK, tak mu odpustím..vím, že už si dá pozor.

    3. Leny (inlove)
      Hele to nadavani maj fakt v rodine, klukum kdyz davala vetka injekce atb kvuliva tem ocickum tehdy, tak rvali jak tur! Nemnoukali, nekvileli, nebreceli, ale doslova rvali a nadavali (rofl)
      Doktorka zcela konsternovana vpichla davku a se strikackou v ruce a pokleslou celisti zirala, jak pidikocourek stoji proti ni na desce ve velice nakrkle poze, zira ji primo do oci a spackovati (rofl) jeste pul minuty po vpichu (nod) Ten jel! Dokonce se s trochou fantazie daly vysledovat jednotlive durazy na obzvlast stavnate nadavky (chuckle)
      Pribehla druha doktorka a sestricka od rentgenu a co pry se tu deje, ze se perou kocky. Jo zadnej plural :D to jen Fred musel dat pruchod svemu rozhorceni prece (chuckle) Georino zatim takticky zalezl do kukane a odmital si jit taky pro pigarko, protoze predem moudre odhadl, ze kdyz takhle pyskuje bracha, nic moc extra ho neceka (rofl) a taky necekalo, za chvili nenechal na vetce nit suchou ani on (rofl) Kleli oba jak pohani, znectili ji az do pateho kolene, a ty xichtiky :D
      Od te doby kdyz volam a reknu „cernobili spackujici braskove (cat) (cat) “ tak se hned vi, ani prijmeni nemusim dodavat (rofl)

    4. Hele, jsem nevěděla, že zvířatům možno opiáty – já toho nevím hodně. :-D
      Srůstej a neblbni nesrostlej, parašutisto. (h) Ať můžeš blbnout srostlej. :)

    5. Ale ne! Tahle vážná Samova havárie mi úplně utekla… Tak držíme palečky alespoň na období srůstání zlomeného, a přejeme všem pevné nervy (y) (y) (y)

    6. Leny, neblázni a nemuč se! Hoď si na podlahu madračku a kocoura vem k sobě. Uvidíš, jak v tu ránu bude všechno lepší!

    7. Leny (inlove) , děkuju za zprávu. :) Nechci nic zakřiknout, ale zdá se, že jste hodně šikovní v uzdravování. :) (y) (h)
      Jsem zvedavá, jestli se mrňnous naučí simulovat – psi tohle zvládají znamenitě, kulhání a utrápený voko dávno pot, co jsu zdraví – jen když z toho něco kápne. (chuckle)
      Držím vám palce. (h)

    8. sem ti to říkala! a obávám se, že zvýšení bydlíkové ohrádky nepomůže. Bude to chtít tu klec, za pár dní ho přejdou bolesti. Až začne růst chrupavčitá tkáň, tak začne utíkat jak Houdiny a bude si ty srůsty stále ničit. Věř mi, pár jsem jich tu měla… :P

        1. Jojo – bude to chtít na ohrádku dát strop (nod) . A jsem moc ráda, že se Samík dává do kupy, chlapeček jeden malej, bandžídžampinkovej (y) (h)

      1. To je smutný ale já o tom vlastně vůbec nic nevím. Myslela jsem, že když čistou zlomeninu drží svalovina je to vlastně jedno, že to Sam bude šetřit tak nějak intuitivně. Blbý je, že jsem přijela z práce a syn už úplně nešťasnej a vyčerpanej říkal, že není možný ho udržet v klidu ani po opiátových kapkách. A teď to tu vidím v reálu, než jsem se otočila byl za tři vteřiny venku a seděl v oblíbeném záchůdku v koupelně a ani u toho nepíp. V pátek snad vetka řekne co a jak. On na tu nožičku zlehka našlapuje !!! A to nemyslím při zdrhání, ale v tom pelíšku. Je to magor. To bude noc… Ne že bych mu to nepřála, ale jak je možný, že je tak rychle v pohodě ?

        1. Po opiátech člověk (nebo kocour :) ) necítí bolest, takže ho nevaruje, když dělá něco, co by neměl.

        2. Už je z něj feťák ;) , původní dávka nestačí :D . To jen z legrace. Možná se hojí rychle a nebo po těch kapkách tu bolest tak nevnímá. Známý nám líčil příhodu – jeho syn jako kojenec spadl, k doktorovi šli až druhý den a ten prohlásil, že dítě mělo zlomenou klíční kost. Tak se na doktora dívali jak na blázna, že dítě mělo včera zlomenou kost a dnes je to srostlé a prý opravdu má na klíční kosti výstupek, protože to srostlo křivě.

  13. Tohle je hodně zajímavé téma. A jak autor, tak paní doktorka Peterová to podle mého mínění vzali za správný konec. Zvlášť ty poslední dvě rady myslím hodně sedí na spoustu lidí – je určitě lepší najít si vlastní zálibu a trochu s ní doma „zamořit byt“, než žárlit na koníčky svého partnera. A jestli je to u „psích“ lidí stejné jako u kočičích, najde se ve skupince 4 pánečků vždycky nejméně 5 názorů na tutéž věc, takže si člověk rychle odvykne mít tu svou pravdu za jedinou…

    Nesdělím tu asi nic nového, když napíšu, že jsme kočičí lidé :D Prapředci a předci do pár kolen, co se tak zprávy (a v některých případech i zažloutlé staré fotky) dochovaly. MLP je taky kočičí. Ani v tomhle případě nevím, do kterého kolene, myslím, že ve farním kostele u sv. Štěpána na Novém Městě pražském kočky a psy do matriky nezapisovali. Babička (krom toho, že kočky měla ráda) taky vzpomínala na nějaké ty „ruské carevny“, které mívali doma. Pokud tenkrát nezdivočely (jako jejich člověčí soukmenovci), asi vzaly špatný konec. Zajímalo by mě, jak vypadaly…

    Mým životem prošli i tři psi – jako mimino mě hlídala barzojka Dinara (znám už jen z fotky), děda měl útěkářského voříška střední velikosti Teryka a já jsem podědil mámina psíka Míšu, vychovaného s kocourem Kulichem I.Bojovným a tak trochu „zkocourovatělého.“ Mám psy rád – když jim nemusím dělat Velkého Psa, protože Velkého Psa (lidem i zvířatům) dělám nerad. Neumím to, musím se do role vůdce smečky strašně stylizovat a v konečné fázi to nedělám dobře (protože to není přirozené) ke škodě psa i mojí… Takže zatím žádný další psí společník. Pokud by v sobě některá z holčiček později objevila vůdcovské sklony, budu si tiše a nenápadně užívat přítomnosti jejího psa :D

    1. terro, tohle bez dalšího podepíšu… čemuž se nedivíš :-) jestli budou holčičky též psí, budou mít stejné dilema jako já kdysi, když jsem se konečně mohla svobodně rozhodnout o zvířátku ( po úspěšném rozvodu). kočka nebo pes? my kočičí lidé tak strašně neradi šéfujeme,…tak zvítězil pejsek, co má kočičí svobodymyslnou povahu – ši-tzu a pak dva basseti. Akim byl v podstatě kočička převlečená ve pším kožichu, respektovali jsme se a on mě miloval, proto dělal, co jsem žádala, aby bylo pohodlí pro oba. u basítků se muselo trošku nacvičit něco málo základní poslušnosti, aby mohli vegetovat ve městě – ti zase byli tak vychytralí, že to pojali stylem mravnosti, co je správně pochopeným sobectvím ( budu umět u nohy a počkat, bude mě všude brát a bude legrace). naštěstí je hodně psích plemen, co mají v sobě kousek kočky, můžeme se svěřit bez obav CD :-) Nejvyšší Kočka zašle požadavek Nejvyššímu psovi ten to vyhodnotí :-)

      1. Je to tak, EvoB., budiž to Nejvyšší Kočce poručeno… jestli mám mít na „stará kolena“ jednou nějakého shi-tzu nebo jiného kočkopsa, stane se, ani se nenaděju :D Zdravíme do Pětikočičína z předjarního Čtyřkočičína (wave)

        1. asi bych měla přestat provokovat s tím zachováním názvu Pětikočičín… sharka už mi začala bystře a neochvějně shánět ještě jednu peršulku… ;) neeeeneeeee teprve až budu zase zpátky v práci a budeme z finančních nesnází venku! (cat) to musí uznat i CD :-)

  14. No, já k tomu mám jen jedno. Já se zvířaty vyrůstala od svých 4 dní, kdy mě maminka dotáhla k babičce a dědovi na statek, ale můj muž zažil jen pejska na zahradě a bezkocouří zónu. Když jsem po zkouškách s aspoň andulkami v kleci po pěti letech zcela jasně promluvila o kočce, řekl ten předobrý muž něco o mrtvole a prahu přes byt. A výsledek ? 4 kočky, které ho milují. On jako činorodý, všestranný a dost moderní muž doma leží na gaučíku oňucháván čtyřmi chlupatci a většinou slychávám průpovídkou o tom, že jestli to někdy vynesu ven je u podřízených a i jiných zcela znemožněn. Při rozvodu, který ani po 28 letech zatím neplánuji by tohle byla nejhorší položka „majetku“ . Zcela otevřeně. Bez boje bych je nevydala – psychologie, nepsychologie, dobrý vychování, nedobrý vychování tady bychom určo narazili…oba…na sebe.

    1. Leny, to je krásná charakteristika „proměn moderního muže“ :D

      Občas to ale bohužel takhle nedopadne – náš Ebony je podle všeho oběť zřejmě rozvodového sporu, protože páneček ve snaze způsobit své bývalé co největší nepříjemnost, kocoura s PP prostě vyhodil z bytu…

      1. Dotyčného nakopat do zadele. Naprosto nechápu tu snahu pomstít se někomu tím, že ublížím někomu bezbranému (je jedno, jestli dítěti nebo zvířeti). Pak vždycky mám chuť střílet. :@

          1. Sharko, já vím, že to byl FTIP :D ale kocoura za takovouhle cenu – to bychom si snad časem poradili i bez CD… Ne, ten dotyčný byl pablb štráfatej a čím myslel, to se neodvažuju definovat. CD jen zařídila, že jsme byli po ruce…

      2. zmetek!! Ebony na tom ale stonásobně vydělal, takže CD to nechá bez odplaty na původním „páníčkovi“ kamarádka takto při „majetkovém vyrovnání“ musela nechat exmanželovi pejsánka, kterého na něm doslova vydupala – toužila po pejskovi dlouhou dobu, ale manžel byl neoblomný. tenkrát jsme ji podpořili v odvážné akci /klasika – prostě pejsánka přinesla domů a bylo. samozřejmě, že se ti dva do sebe naprosto a definitivně zamilovali a hádejte co? nakonec z manžela vylezlo, že je rád, že to takto udělala :-D

  15. Jak už jsem psala, manžel byl NEzvířecí, on to měl z rodiny, jak jsem pak pochopila, No ale když tchyně ovdověla, vypadlo z ní, že vždycky nějaké zvíře chtěla a tak nám jezdila hlídat kocoura a měli spolu bezvadnej vztah, kocour jí miloval a dokonce i poslechl – což je stav, kterého jsme nikdy nedosáhli…

    1. Můj otec vždycky tvrdil, že nechtěl kočky. Tudíž mu máma nakonec přinesla Micinku a ta nám opatřila Micánka. Micinka tátu milovala, do klína lezla skoro jen jemu, a on jí to po svém tak skoro potajmu vracel. Dokonce mi říkal, že mu ta kočka leze na klín tak, aby je Kocour tátu poslouchal skoro na slovo. Vím, není každý takový, ale tady taková ta latentní láska ke zvířatům někde v hloubi prostě byla…..

  16. Mně říkali od malička zvířecí máma, protože jsem domů tahala všechno, co jen vypadalo jako zvíře, se psem jsem vyrostla, kočičího kamaráda Mandarína jsem chodila muchlat ke své dlouholeté kamarádce (Dožil se stařešina 18 ti let) , no a koně jsem měla pár metrů od baráku.
    MLP pochází z gruntu, takže to, co potřebovalo totálně přeorat, byla jeho utkvělá představa, že veškeré zvířectvo nepatří do domu či bytu. Vzhledem k jeho vášni pro biologii a etologii to ani nebylo tak těžké. (sun) A zároveň s prvním společným psem jsem se zbavila návštěv veškerého nezvířecího příbuzenstva, neboť podle tchýně jsou tady psi proto, aby kousali děti do obličejů, kočky aby smrděly, a ostatní zvířecto patří tak maximálně do zoo. :D

    1. Takové lidi jako je tvá tchýně znám také. Rodiče mé švagrové pocházejí oba z gruntu (jaká náhoda, že?). Její otec má na domácí zvířata jednoznačný názor. Zvíře musí být ekonomicky výhodné, pokud není, patří zabít. Pes má být uvázaný na dvoře na řetězu a hlídat, a nikdy jinak. POkud nehlídá, patří zabít. Kočka musí lovit myši, krmit ji je zbytečné. Pokud onemocní, nechá se chcípnout, kde je, případně je třeba ji urychleně zabít. Koťata je třeba utopit. O havěti typu křečků nebo morčat je lepší se nezmiňovat. Králík patří zásadně mezi užitková zvířata (tady je jedna z mála oblastí, kde víceméně souhlasím, ale možná je to ovlivněno případem, kde vím, že králík volně chodí po pokoji, vyměšuje, kde chce, tedy hlavně na posteli a dotyčná tedy spí na matraci vedle postele a smrdí to tam hrozně). Zvíře se nikdy neléčí, tedy kromě hospodářského, u kterého se nadále dá očekávat užitek. Pokud nechcípne samo, je třeba ho zabít. Veterinář je zbytečný, což se týká i zabití, na to jsou levnější prostředky než je injekce. Lidé, kteří léčí kočku, jsou blázni a je třeba si kvůli tomu klepat na čelo (u nás doma si tedy tento pán významně klepal na čelo, protože jsme nechaly operovat našemu kocourovi zkažené zuby a stálo to asi 1600,- Kč). Takto je vychovaná má švagrová, která má tím pádem hrůzu ze psů, což přenášela i na mé neteře. Zázrakem je, že mladší neteřička si pořídila s manželem psa a dokonce ho nedala pryč i přes naléhavé žádání její matky, když se měla narodit její dcera. Tam je obrovská zásluha netečiného současného manžela. Pes je nyní jedno z milovaných dětí rodiny, malá praneteřička ví, že není jedináček, a já jsem za to všechno vděčná.

      1. Maličko bych se tu zastala králíka v bytě ;) . Po více než osmiletém soužití s jednou králičí slečnou mohu králíčka jako dětského kamaráda jen doporučit. Musí mít svou klec a raději ještě i záchůdek někde poblíž centra dění, a pak je to báječný nevtíravý společník. Je tichý (pokud zrovna nelomcuje mříží na znamení, že chce pustit), milý, mazlivý a čistotný. Jen je třeba, aby nebyl v bytě cítit, mu pravidelně měnit podestýlku a čistit záchod. (což se musí všem zvířátkům, ne?) :)

        1. Mě je jasné, že je to v lidech. ;) Já bych prostě nepřipustila, aby mi jakékoli zvíře dělalo do postele, a abych kvůli němu měla doma smrad. Není nevychovaný králík, ale jeho majitelka. Ale dojmy jsou holt dojmy, že. No, navíc takový králík na smetaně pro mě vůbec není špatný a tudíž nebudu chovat s láskou to, co jsem eventuelně ochotná pozřít.
          Kdo neví, že máme kocoura a nepřijde do kuchyně, kde jsou jeho propriety, tak si ani nemusí všimnout, že tam nějaký kocour vůbec je. On se chudák malý raději před návštěvou schová, a z vnějších znaků tam jsou akorát ta poněkud otrhanější křesla a škrabadlo v chodbě. Cítit není vůbec.

  17. Jak už jsem psala dřív-vyrostla jsem mezi dobytkem na statku (vždycky nějaká kráva, koza, čuňáci, koně, slípky, káchny,… ) Ale zvířata jen venkovní, včetně stáda koček (bábinka je krmila, léčila, ochočovala, ale domů nikdy nevzala) a vořechových psů (Punťa a Bundáš se všichni jmenovali). Pro to množství dobytků jsme asi neměli touhy mít nějaký zvíře doma.
    Ale v podstatě proti zvěři domácí nic nemám (chuckle) , sem tam na mě i nějaká zbyde (a pak spolu žijem) . To můj drahý Ferda je totálně antizvířecí a nechápe, proč by někdo měl mít doma kočku nebo psa. Ale zvykl si a s (cat) Pupo Jájou žije v klidu taky, i když si na sebe museli docela dlouho zvykat.
    A pes? Nemůžu dráždit CD, ale je v plánu. Ale bohužel, tady to fakt nejde (pokud bych nechtěla, aby byl uvázanej-a to bych nechtěla) .

  18. „víme, že nenapravitelný alkoholik není ten nejperspektivnější partner do manželství“ … pokazde kdyz jsem nekde narazil na nejakou knihu na takovehle tema, tak z ni zcela jednoznacne vyplyvalo, ze me … me by si teda nikdo rozhodne brat nemel. Ale verim, ze spousta lidi by se tam v dlouhem seznamu nevhodnych nasla take. …. Skoro se obavam, ze kdyby to lidstvo vzalo podle podobnych knih, tak vetsina lidi zustane nesezdana a bezdetna :-)

  19. Vychytala jesm to hned na začátku. Divokého, neposlušného knírače jsem měla dřív než jsem začala randit. Slabé povahy, které nevydržely mnohakilometrové procházky v deští, noci strávené pobíháním a hledáním zdrhnutého čokla a které odmítly nechat ze sebe udělat Zorrinkův trhací kalendář byly okamžitě odepsány :D
    Fakt je, že i ten, který to nakonec ustál si naivně myslel že mě do budoucna ukecá na jednoho malinkatého jhezevčíčka :O (rofl) .

    1. Myslim, ze knirace bych (samozrejme za patricnych okolnosti ;-)) zvladl … i s tim hledanim. Ovsem jak mam obecne žvížátka rád (a proto žádné nemám) tak bylo pár u kterých jsem měl dost co dělat, abych jim neublížil.
      Například kámoška jedné bejvalé měla takové jakési uječené ulítané hysterické cosi mezi dva chleby … ne nezašlápl jsem to, ale coby důvod pro rozvod bych to chápal. A pak jsem taky jel kdysi autobusem a pod sedadly tam kdosi měl něco co před několika generacemi mutací byl asi pes. Chroptělo to jak holanďan v posledním tažení celé dvě hodiny. To jsem měl taky chuť nabídnout paničce, že pokud na to nemá odvahu ona, tak že tomu chudákovi ukrátím utrpení sám.

      1. To první typu sendvič tipuji na nějakého miniaturního yorka nebo čivavu. Také tyto miniatury nemusím, jak tu někdo podotkl nedávno, je třeby, aby byl pes větší než kočka. Druhé chroptící bude mít krátký čumák a bude to něco buldočího. Ovšem takový fr.buldoček je vyloženě chrochtající báječný pejsek. ;)

      2. No, Zorro byl mírně přerostlej střeďák, takže celkem kus psa. (Pod pojmem „pes“ si představuji něco, k čemu se nemusím ohýbat, Denisák je výjimka potvrzující pravidlo :-)) . A navíc byl děsnej rváč, nenáviděl hlavně vlčáky. Málokdo ustál rande, na kterém bylo nutné být neustále ve střehu, kde se objeví nepřítel, případně rande končící na veterině či chirurgii (pokud jsme ve střehu nebyli) – podle toho jak jsme byli šikovní v odtrhávání psích bojovníků od sebe

  20. Bando špatná! Jak se má jeden chystat na důležitou poradu, když se tady objeví tak báječný článek a ještě lepší diskuse! (rofl)
    My byli zvířecí oba, oba psí. První kocour se objevil stylem máme myši a jedy neradi, pak už to šlo samo. Dnes si sám nejsem jistý, jestli raději kočku nebo psa, ale vím, že už nikdy 7. patro v 16patrovém paneláku bez zvířat. No, doma se ještě vyskytují slepice (pernaté, MLP i dcery mají jiné tituly), morče, rybičky, suchozemská želva…

  21. Jeden šumný citát z tématicky podobné diskuse na cz-pes:
    „… mi svého času řekl „buď já, nebo druhý pes“. Odpověděla jsem mu, že se bude jmenovat Bela, a podala žádost o rozvod.“

    1. A ještě jeden:
      „… to se musí vychytat… Já zvířata kupuju manželovi – prase dostal k vánocům a potkany k valentýnovi… Další dogu dostane k narozeninám.“

      1. Já se snažím domluvit o tvaru a počtu zvířat, jenom Shame mi nějak unikla no a Valinka se neptala a Majdu si vlastně pořídila Kačka a gerontíky chtěly děti – my vlastně žádná vlastní zvířata nemáme. Jak to jenom napravit…

            1. No a nejlépe kluka, aby Mařka měla potěšení. Ona by kamaráda ráda, ale máme malej dvorek a i ten pejsek potřebuje mít svůj prostor.

              1. Ne,ne, ne,pejsek se přizpůsobí je musí na prochajdu a to je ten pravý relax. Černá je krásná a elegantní a ten pyšovej dotek a dobrý chov,prostě jen samé výhody. (y) (h)

  22. A zapoměla jsem pochválit článek – moc hezky napsaný (clap) . Mám dojem, že máme tady nového přispěvatele – a šikovného (ve smyslu psaní, i když předpokládám, že i osobně, neb tady jsou samí šikulové (nod) ).

  23. Milé dámy (jé – teď se mi povedl kouzelný překlep, napsala jsem miklé dámy, což u nás znamená lehce podroušené (chuckle) ), jak to tak vidím, tak většina z nás dostala do vínku lásku ke zvířátkům a drahou polovici, kterou jsme k té lásce musely donutit (whew) ! U nás totéž v bledě modré – zvíře nepatří do bytu, když tak maximálně vodní želva … pak tak nějak nenápadně následoval papoušek (bóže, to byl ale blb – jak jinak je mám ráda), křeček, morčátka … až Jenda dorostl psa, pak přišel Zikmund (jenom na pár dnů, pak ho rozdám (chuckle) ) – no a teď už vydýchal i druhého pejska (ale dalo mu to práci ;) ). A na tvrdo řekl, že až se někdy odstěhujeme do domečku, s sebou bereme i ty dvě venkovní kočky „dyť by jim nikdo nedal ani nažrat!“

    1. No jo, to je ono… zvířata do klecí ano, ale venku pobíhající ne… vy jste toho potkana nenechali proběhnout… psa ne… tak psa jo, ale nebudu se o něj starat…. nazdár Borůvenko… kočku ne… tak kočku jo, kvůli myším… čičí, ty jdeš se mnou? (rofl) (rofl) (rofl)

      1. Jééé to znám…
        Tak teda dobře Miki, bude velký knírač, když bez něj nemůžeš žít. Ale bude VENKOVNÍ. V domě takový tele NESNESU! …. Yumminka, pojď hají, hopinky do postýlky než tě panička vyhodí……

    2. To mi pripomenulo nedavny zazitok – chodim sa casto prejst za mesto, je tam zahradkarska kolonia a v nej aj nejake tie volne lozene macky, som si vzdy myslela, ze polodivoke. Minule idem okolo, pri branke zahradky prave zaparkovava auto a okolo sa hemzi macka, este som si pomyslela, co sa tam moces malinka, este ta prejde! Z auta sa pomalinky vystrachal starsi sedivy pan a macka podho k nemu, otiera sa mu o nohy a komentuje to hlasnym mnaukanim. A pan: „Dobre, dobre, nehuc jak na lesy, sak uz idem!“ Asi uz bola krmna davka na ceste (chuckle)

    3. Jak já to dobře znám…
      Pes!! jen přes moji mrtvolu překročí práh…. Za týden…Matýsku, která šunčička ti chutná víc? Bobešku mám pro tebe dobrůtky, rychle je spapej, než to uvidí panička a bude nám nadávat…

  24. Náš páníček byl NEzvířecí, ale když si mně chtěl vzít, musel tak učinit i s mou kočkou… Jak říká Betty McDonald: „Když mě máš rád, měj rád i s mým psem…“ (h)
    Já jsem jako dítě tahala domů všechno živé, co včas neuteklo nebo moc nekousalo a mělo to přiměřený počet nožiček. Vůbec mne nepřekvapilo, když totéž dělaly i mé děti.
    A tak páníček, který prohlašoval, že „Zvíře mu nesmí domů“ přežil období křečků, morčat, zajíčků vyhrabaných z hnízda… Už skoro 15 let přežívá s kocourem a už skoro 7 let je hrdým majitelem naší čubizny, strakaté české slečny Bony. A ona ho, potvora jedna. miluje úplně ze všech nejvíc a umí to dát najevo – no tak holt potlačí přirozenou lenost a sobeckost a pohodlí a má za to nezřízenou, nefalšovanou lásku přítulné strakatice, a to prosím i když přijde domů po podnikovém večírku a páchne hospodou a já s ním tři dny nemluvím, chichi… (inlove)

  25. Diky udelal mi radost ten clanek. Byl jsem jako Blaza- nezvireci a ted je vsechno jinak. Bez Pizdi a jeho kamaradu si uz zivot nedovedu predstavit . Diky

    1. Byť v Německu,někdy je těch nabodeníček třeba…na druhej pokus mi došlo, že myslíš Pižďucha. zdravíme z Pardubic….

    2. Každý je jednou nezvířecí. Jen jde o to, kdy to propukne. U mě velmi brzy, už kolem druhého roku věku (blush) . U někoho až (dobrým) vlivem parnera v dospělosti. U některých chudáků nikdy. Jsou lidi různě deprivovaní – mezi deprivace lze počítat i nenávist ke zvířatům. Takže, dámy a pánové, my jsme vlastně úplně normální. (angel)

      1. nenávist a odpor ke zvířatům nebude normální stav. Ale bezzvířecí život u řady lidí chápu. Proč by měli být všichni zvířetní ?? a nebo se ze zvířat rozplývat ?? Znám spoustu normálních lidí (a fajnových lidí), kteří zvířata nevlastní, nechybí jim a asi je nikdy vlastnit nebudou. Klidně je pohladí, nemají s nimi žádný extra problém… ale jejich životní styl jde mimo chlupatce.

      2. No nevím, jestli je každý zpočátku bezzvířecí – Míša se narodil do rodiny s 10ti kočkami a jedním psem :)

        1. Jani, já si vzpomínám na to úžasné foto, jak ho hned po příchodu domů vítá Míša chlupatý – taaaaaaaaak něžné (h) (h) (h) (h) (h)

        2. ahojky, Jani!!! to je dlouho, co jsme se neviděly/nepsaly, je mi jasné, že nemáš vůbec čas :-) Martinka tady se mnou pochrupuje v posteli, pomáhá mi s Luisou kurýrovat chřipku! končně najdu nějaké pořádné fotečky a pošlu! jsem moc ráda, že jsem se tenkrát nechala tebou a CD uhranout :-) je bez diskuse, že Martinka rozveselila život v naší kočkopsí smečce – jednak je krásná, druhak má úžasné nápady a to, jak zdobit, provokovat ostatní, dělat kočičiny, loupit pochoutky z talíře, tulit se k Luise a Snížkovi, zabírat páníčkům postel…a vždycky se otočí “ vidíš mě, jak mi to přitom sluší?“ (cat) zdravíme celý Bu. kočičín i jeho obyvatelstvo!!!

    3. zdravíme do Německa!! Pizduchovi podrbáníčko za ouškem… teď , co jsme už bez pejsánka, jsem se přihlásila jako občasná venčící teta pro Sunnynku ,už se na to těším :-) ale že má ta holka páru, párkrát jsem ji měla na vodítku, když jsme venčily s mamkou paničky a to byla síla!!

  26. Já si to živě představuju:
    Tjam djam da dá …. pane Nováku, berete si zde přítomnou slečnu Polákovou, jejího pejska Bobeše, kočičku Máničku a papouška Lóru? … Ano. …. Vážená slečno Poláková, berete si zde přítomného pana Nováka a jeho bernardýna Bouhouše? … Ano. … Tak si vyměňte prstýnky a obojky a navzájem se všichni podrbejte. :)

    Já jsem měla jako dítě jen bílého křečka a čolčí dámu. Až když bylo synkovi deset, podařilo se mi pořídit první pejsku Píďulku. Po osmi letech Andulku. No, a teď s námi bydlí i tři kočenky. :) Přednosta vůbec nebyl psí, a už vůbec ne kočičí. :) Teď má naše zvířata evidentně rád. Ale myslím si, že sám od sebe by si nejspíš žádné zvíře nepořídil.

    Přeju všem krásný den a potřebným držím palce. (h)

    1. „Tak si vyměňte prstýnky a obojky“
      Vave, já myslela že čtení komentářů je bezpečné (rofl)

    2. si představuju, jak taková svatba vypadá, se mnou 4 (cat) s Danem a Věruškou 8 (cat) …a oddávajícího by kleplo…a to jsem zapomněla na ty zahradní kočky….

      1. Půjdu Ti ráda za svědka – další 3 (cat)
        Kdyby bylo málo, přiberu plyšmyši, těch mám taky dostatek. (chuckle)

            1. Tak teď jsi mne opravdu vyděsila…fantazie pracuje. přijedeme na kavkazandě JarkyF a na Majdě od Inky, za námi se poženou ostatní zviřátka a Piškot o tom bude psát, na rameni bude tatimu sedět Kimi a mě Dráček. V ruce budu mít bigmyše a tati nějakou jinou žoužel… za svědky půjdou všichni zvířetníci a ve finále oddávající může být i jenny, protože je starostová nebo ne? A ela nás pak někdy rozvede..to bude ještě větší sranda (rofl) (whew)

                    1. A jak krásné fotografie byste měli, těch dárků co by kočendy dostaly….

                    2. Copak dárků pro kočendy, ale těch dárků pro novomanžele – tu koťátko, tu nějakej ten potkánek….. Svatba by mohla být využita jako přerozdělení zvířectva místo CD! Au – nebít do hlavy, prosím……… (inlove)

                    3. děláte si legraci, ale já mám fotku ze svatby jedné mé kamarádky, kde jsou novomanželé vyfoceni se třmi čičinkami (cat) (cat) (cat)

                      lípla bych ji, bohužel ji nemůžu najít

                    4. Panička od jezevčice Bedulky (doufám, že to nepletu) měla zase psí svatbu – každý host měl s sebou nejméně jednoho pséka. :)

              1. a já vám sepíšu předmanželskou smlouvu pro notáře, abyste věděli, kdo a co a jak bude čí , až to Ela pak rozvede :-D a Luisinka bude chodit s košíčkem na krku a vybírat na věno ženichovi a nevěstě :-) jak bývalo zvykem na italských svatbách :-D

  27. Ta nevěsta je paní Šimečková? :D Sluší jim to. Jinak mám zkušenost, že psi nebudí takové vášně jako kočky – ty má člověk buď hodně rád, nebo jsou naopak jedinci, kteří je přímo iracionálně nenávidí. To je pro mě jasná známka vážného, až nebezpečného osobnostního deficitu.

  28. To je pro mne hodně aktuální téma!
    Nepřítel všeho živého doma se nikdy nenapraví, byť by zvířátko bylo čisťounké, mazlivé a nenáročné, kytičky krásně kvetly a zdobily parapety………
    Prostě tohle do bytu nepatří, protože se o to někdo musí starat a to je zbytečná zátěž. Byt má být sterilní a dobře udržovatelný, aby se člověk nemusel namáhat víc, než je zdrávo! Kočky jsou špinavé a smrdí. Ano, jsou špinavé a smrdí, pokud je takový i jejich majitel. Pokud ne, jsou voňavé, čisťoučké, mazlivé a každým chloupkem dávají najevo svojí lásku a vděčnost tomu dvounožci, co se o ně smí starat. Kdo nepoznal hebkost kočičí tlapky na své tváři, tiché vrnění při ranním probouzení, velké zářivé oči, dychtivě upřené na dvounožce, který má v ruce pamlsek nebo nějakou zajímavou hračku, ten to nedokáže posoudit. Ale kdo to poznat nechce, tak bude stále tvrdit, že kočky smrdí a jsou špinavé. Proč je tedy používají při terapii se seniory a postiženými dětmi? Aby se umazaly? Těžko. Soužití se zvířátkem vždy znamená obětovat trochu času i pohodlí. Ale to, co dostáváme zpátky tu oběť milionkrát vynahradí.

    1. Teda co to povídáš, že kočičky nesmrdí – když Valinka začne hrabat v záchůdku je to znamení pro evakuaci podkroví protože co ta kočka produkuje, to je něco

      1. Taky jsem nějak nepobrala, že to voňavý,co dostávají do misek,dokáží proměnit v něco tak strašnýho….ale jinak souhlasím s Karolínou. Pokud se dvounožec stará a pečuje, není ani poznat,pokud zrovna nedochází k vyměšování,že doma zviřátka jsou..ostatně, Karolíno, přednosta nevyměšuje? Nebo jeho exkrementy voní po fialkách? (angel)

        1. Hihi, naše komentáře se minuly – psala jsem skoro to samé!
          Je zvláštní, že v tom mém pidiprostoru, když někdo netuší, že na něj čekají 3 kocouři, je voňavo a každý se diví, že vůbec nic není cítit. A mně ta jejich kocouří srst voní. Ráda si k nim přivoním, mají takovou zvláštní směs vůní v tom heboučkém kožíšku.

      2. Inko, takhle jsem to nemyslela (rofl) , moje chlupatá zlatíčka taky nevoní, ale my dvounožci snad při této aktivitě VONÍME????

        1. Jestli právě to zasmraďování není projevem teritoriálního chování a proto to přednosta nemohl vydýchat – zde doslova (chuckle)

        2. Copak kočky, ty jsou v největší míře jenom při produkování tuháčů, ale psi! Zvlášť někteří!! Toya taky nevoní po růži stolítce, ovšem co dovede ze sebe dostat Brooke … to není pes, leč chemická zbraň hromadného ničení středního doletu! A navíc, z pejsků vycházejí takzvaní plížáci, tudíž není člověk dopředu zvukově varován (chuckle) (to se ani tak nesměju jako si spíš držím nos (rofl) ).

          1. To Mimi blahé paměti vždycky přišlo do obýváku, chvilku se tam hemžilo, poté začalo intenzivně čmuchat a s výrazem “ jak v tom můžete být “ zase odskotačilo

          2. Hm… a co takhle zahrada po týdenním pobytu 3 psů a 9 štěňat (a to velcí chodí ven a venčí se i venku). Průběžně se „něco sebere“, ale stejně jsme o víkendu šli obnovovat přírodní h*vnováhu.. (rofl) a byla to síla. Pracující člověk nezvládá průběžně odstraňovat vše (neb holčičky jako matky baštily mocně a tomu odpovídaly odpady a u těch mladých se divím, jak velké ho* se do tak malého pejska vejde a že jim vůbec něco zůstane na růst :O . ) . Takže i když plynné složky jsou síla, beru ;) Stačí vyvětrat :P

          3. Já se směju, Ygo! Hlavně ‚plížáku‘, přesný popis! Bývá zákeřný, ale výživný. Jak píše Inka, tak i náš pes se od nás distancuje a s káravým pohledem opouští zamořenou zonu. Je pobouřen tak, že čekáme, zda si ještě odplivne.

          4. Jojo, Falko a Efi se nás taky občas snaží usmrdět. Nejradši v nějakém prostoru, kde brizance použité zbraně se násobí omezeným prostorem, ideální je auto . Takže často jezdíme mráz nemráz se staženýma okýnkama

    2. Přesně takový je můj drahý švagříček, vše v bytě co je živé tak tam nepatří, nedá se to udržovat v ,,jeho “ pohledu na pořádek. Jaké musí být přemáhání ten týden vždycky u nás. Samý chlup a samá tlapka a ne že bychom neuklízeli. Ale jezdí k nám často tak se nás asi neštítí ale psa by nepohladil a oni to vědí a Luxík na něj hodně štěká až dost zuřivě. Švagrová k nám moc ani nejezdí. Oni jsou opravdu nezvířátkoví a je moc dobře. že si je žádné zvíře nevybralo. U nás jsou nejdřív psi a pak zase psi a potom já a Jana. A to MLP nebyl na žádné psy zvyklý. A teď máme zatím dva…

  29. Tati mých holčiček, tedy našich..je kočičí odjakživa. Já byla psí, kočičí až díky němu…ale byla jsem to já,kdo tvrdil,že chudinka Pitinka nemůže zůstat sama, když už jsme se jí ujali…a já tak měla první vlastní kočku… (chuckle)
    Máme už doma 4 (cat) a i když mi občas připraví zátěžovou zkoušku, nedala bych je za celej svět. Ale teď jim to nesmím dát číst…jinak bychom mohli jít bydlet do Čunkova kontejneru. (wasntme)

  30. Ehm, můj muž byl nezvířecí, ale nejspíš mu bylo jasným signálem věcí příštích, že si mě bral i s mou andulkou- a pak už jsme stavy zvěře v domácnosti měnila, až jsme skončili u kočky a psa, o kterého v podstatě výrazně nestál ani v okamžiku, kdy jsme si ho brali od chovatelů, jsa vychován svou matkou ve stylu „zvířata všechno zničí, všude jsou chlupy a binec“. Myslím, že Borůvka mu dala nahlédnout i na jiné stránky soužití se zvířaty :) a má ji hodně rád. To se prostě musí vyzkoušet ;)

  31. Díky Honzíku za další povedený článek :) Já byla až na jednoho zlatého křečka v dětství „nezvířecí“ poměrně dlouho. Teprve v manželství a s dítětem jsme shodou různých zajímavých okolností přišli ke kočičce, pak k druhé kočičce, pak k pejskovi a nakonec ke kocourovi. A VŽDY to bylo obohacením pro nás ve všech směrech – seznámení s novými lidmi, poznávání zvířat, komunikace, výcvik, zjištění, co jsem pro ně ochotna udělat, sport, organizování akcí, prostě rozhodně veliké PLUS. Pěkný den! (f) (sun) (inlove)

  32. Tak dneska snad raději Bimbouše držet mimo PC…..
    No vzhledem k tomu, že mne poznal jako studentku veterinární školy, tak mu a/ muselo být jasné že zvířata miluji a b/ to brzo poznal na své kůži. A to dost drsně, při naší praxi ho kluci použili ke krmení krav a on se jim položil do žlabu.
    Prvního psa jsme vybrali podle krásy a pořídili ještě před dětmi, Bimbova představa pes maximálně v chodbě rychle přešla a náš Kuba měl fantastickou chůvu stejně tak jako o pár let později Kačenka. Do Mimiho příchodu jsme nikdy neměli psa společně s kočkou a tak gerontíci byli a jsou naše kočkopsí premiéra. Kočky jsou sice Bimboušem fascinované, ale on mi někdy připadal jako ostrůvek uprostřed fauny. Nebyl zvyklý na kočku a psa doma, já sice taky ne ale pevně jsem věděla, že k životu zvířata potřebuji. Takže jak to tak píšu si uvědomuji, že v této oblasti dělal kompromisy vlastně jen on….. Dneska ráno bych se mu nejraději omluvila za mnou nastavený život se zvířaty, protože co zase ta Mařena vyváděla, to bylo!!!

      1. Protože jsem jí slíbila, že přijede Kačenka tak čekala na Kačenku, která přijela poměrně dost pozdě až po půlnoci, takže do té doby courala a funěla a vůbec se vzbudila při každém šustu, čímž vzbudila mě a da capo al fine. Ve dvě musela jít kontrolovat dvorek – to jsem s ní šla já. Když začala ve svých obvyklých 4.34 zdvihl se Bimbouš, že ji pustí. Pustil, zalehl a usnul, čímž jsem se zase už asi po sté a prvé vzbudila a poté za dalších 10 minut kdy Mařena vylamovala dveře ze dvorka – co by tam asi tak dělala sama, že.

          1. Bimbo je MnejLP, přezdívku si s sebou nese už od dětských skautských let a spousta rodičů našich skautíků ho ani jinak neznala. Takže ano, Bimbo je dvounohej, dvourukej, fousatej a i jinak typickej chlap

          2. Bedo, nic si z toho nedělej, já jsem to, že Bimbo je dvounožec čili přednosta pochopila taky až někdy před týdnem!!!!! (wave)

            1. Teda mě to nepřipadá tak nepochopitelné, přeci není u milovníka zvířat tak těžké rozpoznat, kdy například mluví o svých dětech a kdy o svých dětech ( chlupatých ). Dedukovat manžela by už vůbec neměl být problém

              1. Inko, hodně lidí tu asi mate legendární kocour jménem Bimbo od pana Leitnera a Anežky šibalky Šejbalové – (c) www.

                1. No, naši skautíci si zase mysleli, že je to od slůněte Bimba, on je taky trošičku prostorově výraznější

                  1. „Prostorove vyraznejsi“ (rofl) Muj prednosta je tez vyrazny, ale tak krasne prirovnani mne nenapadlo. Dik. !

    1. dneska to tady fakt jede… máte mě všichni na svědomí, nemůžu se pořádně smát, když pořád kašlu!!! někdy přemýšlím, jak já, zvířecí holka z totálně zvířecí rodiny po meči i po přeslici, jako malinká pamatuju dva ovčáky, voříška, hejno slepic, 120 angorských králíků, 10 strakatých králíků ( jako Luisička :-) a černého kocoura, jak jsem si mohla vzít za manžela totálně nezvířecího tvora!!! po něm už byli naštěstí všichni chlapi v mém životě přibližně stejné krevní skupiny (K jako kočka, P jako pes) :-D a současný přítel ze všech nejvíc – krmí, hladí, vláčí steliva a granule, nedělalo mu potíže ani uklízet po pejskovi, když už ve finále nebyl úplně čistotný.. a pak se pořád diví, že ho označuju za prince na bílém koni :-) jasně, že drahouškové nevoní, když si dají záležet… třeba Luisinka, když spinká u televize a má hezké sny o myších… po zásahu z výfuku prchají z jejího dosahu i pavouci a můry. ale kožíšky voní jako heboučký plyš…

  33. Naprosto chápu, proč paní doktorka Peterová má i po letech a neplánovaném počtu dětí a psů vyrovnané a spokojené manželství. To není ve psech ba dokonce ani profesi psychologa. Ta dáma je velmi moudrá, rozumná a tolerantní (a nečeká od manžela zázraky ;) ).
    Záleží na osobnosti každého účastníka – můj muž byl původně nepsí…. Už není, ale nemyslím, že je to kouzlem mé osobnosti. Myslím, že za to mohou naši psi (h) (a musela tam být nějaká skrytá vloha). Takže nepřítel psů se nenapraví (jako alkoholik se nenapraví), ale člověk, který psy moc nezná se může chytit…
    Jinak čtu a nestíhám reagovat. Kde stihnu, držím palce potřebným, přeji oslavencům. Až tento krásný rozhovor mě vytáhl zpoza buku.

  34. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Naštěstí mám poměrně rozumnou polovičku… (nod) A rozumného psa… (nod) A rozumné okolí… (nod) Nestěžuju si (shake)

    1. Měla by sis chválit (hlavně tu rozumnou polovičku). Za psa si můžeš sama – co sis vychovala to máš ;) (h)

      1. Opravdu rozumný počet psů je asi nula nebo maximálně 1. Jenže být rozumný není žádná sr… Tak mám dvě a zřejmě mi hrozí třetí…. Já vím, je to slabota, jen metrák psů (v dospělosti) (rofl)

      2. určitě u nás je důležitý i ten JEDEN pes. Protože se smečkou se řada věcí dělá jinak a řada věcí dělat nelze. Psa jsme si pořídili s tím, že to bude plnohodnotný člen rodiny, bude s námi jezdit skoro všude a žádná místnost mu nebude zapovězená… ale náš život se nebude podřizovat jen psovi !
        Jeden pes se dá skoro všude vzít s sebou, k jednomu psovi se do auta dá naskládat i dost lidí a věcí. Jednoho psa vypustí i babča na zahradu. Jednoho psa mohla vyfasovat na hlídání i mlaďaska ve věku dosti mlaďaskovatém. Jednoho psa rozdýchají skoro všichni kamarádi a příbuzní (ať už jedeme my tam nebo „cizí“ k k nám)… Jde to i se dvěma psy, jde to i se smečkou. Ale už je to složitější a už se spousta věcí řídí víc potřebami psů než lidí.

        Nám prostě vyhovuje psisko jedno. Někomu to připadá málo, jinému třeba dost…

  35. Důležité téma….a co manželství s kočkou potažmo kocourem. Podobné úskalí. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že můj muž občas žárlil na kocoura!!!! Snad ho to přešlo, no, nevím, ale žárlovost ( v mezích) je důkazem lásky, ne? Taky kocour žárlí na muže, to je jasný, ale moc se tím netrápí, kocour. A moje milá tchyně mi jednou vyčetla, že se dřív pozdravím s kočkou než s ní (chuckle) ( to byla u nás na návštěvě, tchyně). No jo, když ta kočka přiběhla první mě vítat, to jsem ji měla obejít a nezdvořile mlčet??? Ale hlavně jsem vůbec nechápala, v čem je problém? Už je vše ok, všichni si zvykli, že holt kočkouni jsou právoplatní členové domícnosti, ale věřím, že to někde může být i velký problém.

    Nestíhala jsem to napsat, ale držíííím palce všem potřebným (y)

    1. Vždycky zdravím nejprve zvířata, rodina si na to už zvykla. Někdy se zapomenu a nepřivítám se s Bimboušem a jdu krmit gerontíky – to už většinou komentuje tím, že by chtěl vidět co by se stalo kdyby si on vlezl na skříň a povykoval.
      Bohužel moje vlastní maminka – takto profesí psycholog – nikdy nepochopila že já nutně potřebuju k životu chlupatá zvířata…..

      1. Ad “ … že by chtěl vidět co by se stalo kdyby si on vlezl na skříň a povykoval … “
        A proč to už nezkusil?!

        1. Protože by tam za a/ nevlezl a za b/ pokud by už vlezl, nevešel by se tam. Nejlepší je to když něco krájím v kuchyni, my nemáme dveře a ta skříň je na hranici chodby s kuchyní a pracovní prostor hned na kraji, takže ony visí za roh a řvou. Včera jsem jim rozmrazila rybku a ječely jak zjednané

          1. jsem si teď vzpomněl a,jak psala Vave, že při krájení syrového kuřete ho někdy sundá i loktem na zem (myslela kocoura, ale my s Renatou E to vzaly jako,že jim shazuje to maso) … tak jsem si těď představila, jak krmíš ty chlupatce a mezi nimi sedí Bimbouš a taky ječí,že chcéééééé… (chuckle)
            (do hlavy neee (tmi) )

      2. Taky zdravím napřed (cat) . S otevíráním dvěří říkám, ahoj holčičky! Pitina sedí na botníčku,stepuje a říká: To je dost,že už jsi tadyyyy! Dostane pusu mezi uši a řeknu: Ahoj Pitý. Pak mi okolo nohou proběhne Kačena a v letu se ozve: Vrrr uuuuu! Tak řeknu: nazdar Kačííí. Pak se ozve spoza škrabadla Noriska, tudíš následuje: Norí,Norí-jak jsi se tu měla? A nakonec se objeví naježená Pidikočka, tak mrknu a řeknu: Ahoj Bonsajko. Jak je? Podívá se na mě zoufale, jako že nuda a honem si jde vyskočit na kuchyňskou linku, aby dostala první..je jedno co…někdy jí pustím slabě proud studený vody..loví pramínek,je mokrá a spokojená. Pak uklidím za asistence nějakej nákup nebo vydoluju ze šuplíku jednu kapsičku nebo pastu a jde se mlsat. :P
        když byl Šarik, vypadalo to podobně. Ahoj Šarísku,Bylo ti smutno? Mě taky..miláčku můj chlupatej,černej…a pak jsme se v obýváku váleli po zemi v objetí..pak jsem šli na dvě hoďky ven a bylo nám fajn. ;)
        Teprve po přivítání se zviřátky jsem se zdravila nebo vítala s ostatními členy domácnosti. Moje mamka nemohla nikdy rozdejchat,když jsem Šarikovi oznamovala, že v sobotu jedeme k babičce. (chuckle)

        1. u mě to bude pochopitelně o kožíšcích mňoukacích (h) … mám to (samozřejmě :P ) stejně jako někteří zde (viz dole sharka)… bohužel (opravdu bohužel?) tak činím i na návštěvách jinde – i kdybych si stokrát řekla, že je to nezdvořilé, je to prostě silnější než já – pokud je zvíře při příchodu viditelné, okamžitě se rozněžním a ťuťám a ňuňám, vychází ze mne obdivné jéééééééé (inlove) , ba někdy se dokonce ještě v botech svezu na kolena a už muchlím… samozřejmě potom (po čase (chuckle) ) následuje zerdělé „ježiš pardon – ahoj / dobrý den“ (blush)

          no a při příchodu k sobě domů je tzo samozřejmé (h) (h) (h) (h) (h) … i jsem se už přistihla, že po přivítání a odložení si sednu a říkám jim: „Holčičky, tak co, jak jste se měly? POVÍDEJTE…“ (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) … naštěstí jsem sama vlastním pánem a tudíž jsou konflikty předem vyloučeny, ale žárlivost (částečnou) na čičinky už jsem zažila (nod) a vlastní dítě taky občas posedne touha přivlastnit si mě a v takových chvílích lamentuje, že mám ty kočky radeji než ji (cat)

          1. hele kam se mi to píchlo??? :O — mělo to být nahoře – ale což, neva, akorát se holt nezviditelním :D :D :D

          2. Jo, to mi připomíná, když jsem nesla toho nalezeného kocourka k JaněBu, tak jsem se muchlovala se všemi kočičkami, kocourky, co jich doma Jana má a asi po čtvrthodině se mně Jana nesměle zeptala, jetli bych se taky nechtěla podívat na Míšu, jak strašně vyrostl.
            Docela jsem se zastyděla, ale to je u kočičích tvorů asi normální a myslím, že to tak Jana i brala.

            1. hihihi tomu taky rozumím :-) naštěstí když u 6kočičí kamarádky pozdravím “ nazdar macíčkové“, tak to berou oba, že jsem pozdravila kočky i lidi :-D dtto sharka kočičí, tam zdravím “ nazdar mourci“ nezapomenutelná byla ale návštěva u známých, když nás pozvali přijet se podívat na štěňátka… neznali jsme se osobně, jen jsme si psali. po vstupu do dvora se ke mě přihnalo 9 malých strakatých basetíčků a já jsem namísto zdvořilostí sedla na zem a hladila a hladila a vykřikovala, jak jsou krásní a roztomilí. hostitelé stáli opřeni o dveře a smáli se o 106. když jsem se s omluvou ( a třemi mrňaty v náručí ) konečně zvedla a šla jim podat ruku, pravili, že už jsme se přece seznámili, že to bylo vidět :-)

          3. Pche – já mám doma ještě muže a semtam dceru a stejnak nejprve zdravím zvířetstvo – už si zvykli, teda lidi. Jo – a dcera mi taky už vytkla „Když jsem byla malá, tak jsem s váma v posteli nesměla spát, že by ses nevyspala, a teď tam máš jak Toyu, tak Zikiho a nevadí ti to!“ Jo holčičko, děťátka nejsou zvířátka (rofl) !

            1. V dosledku nemoznosti mat nateraz nieco vlastne chlpate si dost casto podebatim vonku aj s „cudzimi“ zvieratkami…

            2. Já si s klukama taky pokecám! Hezky jim řeknu, co všechno bylo v práci, dám jim baštu, mlsánek, podrbkám kožíšky, pohladím a oni jsou ve střehu, jako kdyby to chápali.
              Vycítí náladu. Když se den povedl, jsou spokojení, hrajou si, když se něco nedaří, jsem smutná nebo mám nějaký problém, který si nesu domů, tak reagují po svém. Je to zajímavé, jak vycítí bolest. V poslední době mně strašně bolí 2x vykloubené levé rameno a ta rozdrcená noha. Melíšek mi jí chodí zahřívat a olizovat, Ríša zase leží na mém levém rameni.
              Strašně mi to pomáhá!

            3. sharko, jasně že si s holčičkama povídám běžně, ale přece jen když je vyzvu POVÍDEJTE tak lehce zapochybuji sama o sobě (chuckle) … ale někdy mi svou odpověď opravdu namňoukají ;) 8)

              Karolíno, fouky fouky (h) (h) (h)

        2. to je přece normální projev zdvořilosti, co bys to byla za paničku Zvířetníkovou, kdybys nejdřív nepozdravila dětičky!! :-D já otvírám dveře se slovy “ ahoj zlatíčka, už jsem doma!“ následně se vyhrne na chodbu Snížek a Luisinka a jdou nakouknout, jestli se na chodbě něco zajímavého neděje… Sníh se vyvalí za prahem na zem, nechá si vydrbat bříško, případně obejde kytky a výtah a tradá domů. když tu ještě bydleli sousedi s kočičkou , chodil čumáčkem ťupnout do dveří “ ahoj, Matyldo“. je-li z pohledu do okna zjevno, že dítko se taktéž v domově vyskytuje, následuje po hlášce „ahoj zlatíčka“ ještě “ nazdar dráče, už jsem tady“! všichni svorně pak kladou otázku “ co jsi přinesla?“ z té hovoří zkušenost – v pojišťovně byla skvělá kantýna s domácími chlebíčky, zákusky, pečivem, v HK jsem chodila na bus kolem výtečné pekárny a lahůdkářství se skvělou šunkou a klobáskami. ovšem když přijede v pátek drahá polovička, ani nemusí zdravit, letí mu naproti hned a všichni.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN