ČLOVĚČINY: Jak si Norové umějí užít šampionát

Nádherné počasí mě přimělo vyrazit na delší výlet na běžkách. Můj úmysl byl udělat jeden z obvyklých okruhů, který započne dlouhým stoupáním až na hřeben, kde je třeba zahnout doprava. Už při cestě nahoru mě zarazil větší počet lidí tam, kde jindy někoho potkat je na pozdravení. Navíc všichni měli na zádech tlumoky, z kterých trčel norský praporek.

Bylo to nápadný do té míry, že mě napadlo, jestli mě nevykážou, protože jsem nic takového neměl. Až když jsem předešel staršího pána v žlutomodré paruce a se švédskou vlaječkou, tedy jasného provokatéra, došlo mi, že na tom nejsem ještě tak zle.

Původní úmysl se ukázal jako nerealizovatelný, protože když jsem se nahoře pokusil otočit do správného směru, vyvalila se proti mě mračna běžkařů, jejichž konce jsem nedohlídnul. Většina byla s tlumoky a vlaječkami, a mířili k trati, na které se měl odehrát závod žen na 30 km. Nezbylo mi nic jiného, než se k nim přidat.

Tím jsem se ocitnul ve fantasmogorickém snu, mezi stovkama stanů a mnoha tisíci lidí, z nichž spousta nejenže měla v ruce norskou vlaječku, ale měli ji namalovanou i na obličeji nebo do ní byli zabalení. Kolem hořely ohně, na kterých si dodělávali snídani nebo grilovali oběd. A všude panovala všeobecná pohoda, i když místy nebylo k hnutí, protože stále přicházeli další.

Kdesi v dáli prý byla trať, na které závod proběhne, ovšem zahlédnout šla jen s obtížemi z několika málo míst (ilustrační foto je bráno teleobjektivem, blíž jsem se nedostal). To diváky ovšem vůbec nerozhodilo, dovedli si poradit. Buď se vývoj sděloval řetězovou poštou od těch, co viděli, často i ze stromů, nebo se používaly transistory či mobily.

K spatření byla i přenosná televize běžící na automobilovou baterii. Vrcholem byl velký plochý televizor upevněný lanem na stromě a ozvučený mocnými reproduktory. Samozřejmě mi vrtala hlavou myšlenka, jak se to tam všechno dopravilo, protože jediný dostupný prostředek byly lyže. Kolo uzpůsobené pro cestu sněhem tam přeci jenom bylo výjimkou.

Všechno jsem pochopil až po skončení mistrovství, kdy jsem vyrazil na obvyklou procházku se psem a opět se musel prodírat davy lidí, kteří to konečně zabalili a vraceli se do civilizace. Všichni byli obtíženi enormními ruksaky (na jednom z nich jsem napočítal ještě šest párů běžek!) a spousta ještě táhla pulky, tedy skořepiny ve kterých se normálně přepravují děti, ovšem tentokrát v nich bylo všecko jiné než děti.

Celé mistrovství způsobilo, že se v Norsku, potažmo v Oslo, zastavil čas. A nebylo to jen tím, že se tentokrát odehrávalo tady. Pokaždé když probíhá důležitý závod, práce se prakticky všude zastaví a všichni sledují televizi. Letos bylo jiné snad jen to, že spousta lidí sledovala dění v přímém přenosu přes internet, což ho málem položilo.

I doprava kolabovala, protože dopravit až 100 000 lidí v určenou hodinu na jedno místo a pak nazpátek, prostě nejde, punktum. Výsledkem bylo, že jsem často v lese potkával lyžaře, kteří se v různých norských dialektech doptávali, kterým směrem leží Oslo. Až příští dny ukážou, jestli všichni dorazili!

Další fotky najdete zde https://picasaweb.google.com/Babcicky/VM2011?feat=email#

Aktualizováno: 7.3.2011 — 20:53

93 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pingback: DCEO
  2. Pingback: cialis
  3. Pingback: pickyourshoes
  4. Pingback: VCMC
  5. Pingback: neurotransmitter
  6. Pingback: online gambling
  7. Pingback: mobile websites
  8. Pingback: pantyhose girls
  9. Pingback: Sisofo
  10. Pingback: tricksterzz
  11. Do Norska prostě musím. Zajet. Možná na dýl… Poznávám ho přes vás tady a fascinuje mě.

      1. Byla, díra je ponechaná tak, je hodně odchlíplá kůže (na tak malou díru jsem se až divila, vlezlo do toho pět centimetrů šťourátka) . Máme chladit a nechat téct a doufat, že se tam nebude městnat krev. Díra je naštěstí na dně kapsy, takže by prý neměla. Máme v zadku antibiotika – teda Penny, já ne :) – a zítra tam jdem znovu. Teče. Protekla mi celou bundu, co jsem ji v ní nesla. Teď spí pod dekou. Píská, když si k ní dřepnu, abych nezapomněla, že ji to bolí. Doufám, že nebude muset mít dren – ten se dává prý v narkóze, toho bych se u 14 let starýho psa dost bála…
        Ty ostatní odřeniny na hlavě jsou povrchový a sice bolí, ale nijak víc nevadí.
        Takže uvidíme zítra…

  12. To povidani se mi moc libilo. Takove rozverne. Uz kdyz Dede psala o Norsku, tak jsem zacala nabyvat novy pohled na tu zemi. Jo vim, fjordy a krasa a tak, ale co mi dost z mladi utkvelo v hlave bylo nekolik norskych romanu odehravajicich se nekde v tech lesich a bylo to ponekud (znacne) depresivni. A padala z toho na mne zima, tma a smutek. Gulbransen ze by to byl? Neco o lesich – zpivaji. Nejsem nablbla, ale proste si nepamatuju dobre jmena knizek – zato presne vim, kde v knihovne maminka to ma a i jak ty knizky vypadaly. Tak jo, takze jsem se ynteligentne vyzvejkla, balim fidlatka neb je pet hodin odpol. a cas ject domu. Ale stejne by mne to zajimalo, nakolik a jak pravdive jsou nejake povahove rysy v tech romanech zachyceny. ….

    1. Hanko, asi máš na mysli knihu (Trybve Gulbrassen) “Věčně zpívají lesy”. Já knihu neznám, ale když mi bylo něco málo přes deset let, viděla jsem to zfilmované, německo rakouský film „Und ewig singen die Wälder“. S maminkou a bratrem jsem na to šli z naší chaty do místní hospody, kde se film promítal. Bylo to s titulkami a já je nestačila číst (a maminka pak dodatečně doplňila o co jsem přišla), ale film ve mně zanechal na mnoho a mnoho let velmi silný dojem. Tam jsem prvně viděla norské fjordy – scéna, kde jeden ze synů se žene s koňským spřežením cestou lemovanou fjordy a nádhernou krajinou. Když jsem pak žila v Německu, zjistila jsem, jak populární film to byl a často se opakoval v TV. A měl dokonce další pokračování. Ty další dva díly už mě tolik neuchvátily, přeci jen uběhlo dost času od doby, kdy jsem první díl viděla, ale “musela” jsem se dozvědět jak to bylo dál a v TV jsem si tu celou rodinnou ságu vychutnala až do úplného konce.

      Tady je odkaz na film
      http://www.fdb.cz/film/53602-vecne-zpivaji-lesy-und-ewig-singen-die-walder.html

  13. Chtěla jsem napsat něco hezkýho, i ke včerejšímu Blesanovi, ale než jsem dorazila domů, potkala se Penny nešťastně s vystupujícím psem a teď má v krku díru. Nic velkýho, ale stejně s ní zajedu to asi zašít nebo co. Tak na nás trochu myslete, jestli můžete.

    1. Držím palce (y) – už zase mám černé svědomí. Píšu si znovu na papírek a doufám, že ho neztratím! (blush)

    2. Díky. Tak díra prý má volně protýkat a uvidíme zítra. Budeme holit pejska. :) Děsili mě drenem (že by prý v narkóze, což v Penyniných 14 letech nic moc), ale prý je rána dobře položená, takže když budem mít štěstí, nebude to potřeba.

  14. Zdravim,pekny clanek a super fotky.I kdyz se takovemu davovemu silenstvi vyhybam.Zimu mam rada od doby co bydlim v Californii.Lyzovacky jsou tady dobre.Clovek nikde nestoji frontu.Vzdycky nam svitilo slunicko a jednou kdyz jsme zapomneli krem proti slunci,tak jsme to skarede odskakali.Teda hlavne ja.Opar pres cely vrchni ret a asi v 7mi patrech.Cetla jsem nekde,ze v Kanade si indiani,aby jim nebyla zima na nohy ,sypou mezi vrstvu ponozek pepr.Kdyz se pepr trenim zahreje,tak uvolnuje silice a ty potom pry hreji.Jen jsem se nedocetla jaky pepr to ma byt.Zda cerny,bily,zeleny nebo cayensky :(
    Ale hory mam moc rada.Vzcky je mi smutno,kdyz vidim nekde fotky z Beskyd nebo z Pradedu.

    1. Koukam, ze mame rady stejne hory – pro mne specialne Jeseniky, pac tam jsem jezdila na lyze (bezky) od detstvi. Beskydy taky rada, ale znam je mene a spis v ete. jen jednou jsem tam byla na lyzich – na gymplu na Pustevnach a to byly nezapomenutelne zazitky. prio jedne akci jsem prisla o jeden z tech mytickych 9 kocicich zivotu. ja po nich nesmutnim, ale moc rada si na ne vzpomenu. Spis mne stve, ze uz asi nikdy nebudu jezdit na bezkach.

  15. Tak tohle těm seveřanům fakt přávidím!!! A podobně jako někteří přede mnou lituji, že nedokážeme být takhle spontánní a organizačně schopní…. A taky jsem si prosím dovolila se kouknout na videjko s Rossíkem – stálo opravdu za to!!! Jen by mě zajímalo, jestli je v Norsku pořád tak hezké počasí jako na videu nebo na fotkách ze závodu ]:)

  16. Pááni, tohle byla akce. Upřímně řečeno, nesmírně jsem si tenhle článek užívala, protože při spatření víc jak tří lidí najednou v přírodě…prchám. A tady jsem měla příležitost být to muškou na stěně.
    Neuvěřitelný :x , nakonec to ale možná byla pěkná sešlost :) , že by to třeba s lidstvem nebylo tak zlý (inlove)
    A závěr:
    „…jsem často v lese potkával lyžaře, kteří se v různých norských dialektech doptávali, kterým směrem leží Oslo. Až příští dny ukážou, jestli všichni dorazili!“
    – tak ten dorazil i mne :D

  17. Díky za prima povídání, je vidět, že Norové jsou sportovní národ a všechno prožívají svým upřímným srdcem. To je prima. Dímy moc za sondu do fanouškovy duše. (clap) (clap) (clap)

  18. Karle – a tak mě napadá, což takové super fotoreportáže dodávat častěji (nod) , a nemusí být jen o MS (shake) . Sice Dede o Norsku psala často a hezky, ale přece jenom by nebyl špatný i mužský pohled na seveřany … no a ty fotky jsou dóóst dobrý (clap) !

    Tak se nad sebou zamysli a zase něco naší paní hostinské pošli.

    1. Nikdy neříkám nikdy, ale psavec moc nejsem. Snad fotky s nějakým komentářem? A dík vám všem za milou reakci!

  19. Povídání i fotky jsou úžasné, díky. Tohle bych někdy chtěla zažít na vlastní kůži. A klidně i s tím bivakováním u stadionu a vařením čaje na primusu – mně zimní táboření nikdy nevadilo… a atmosféra musí být nádherná. Na Norech mě vždycky znova udivuje, jak dokonale ignorují rozmary svého drsného podnebí: neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený člověk, nepohodlná cesta taky není – jen mizerná kondice… Pro spoustu našinců středo a jihoevropanů asi hodně drsný přístup, ale mně se líbí. Zdravím do Norska (wave)

    1. A taky až na fotkách člověk docení, jaká byla ta první část běžeckého okruhu vlastně krpál. Televizná technika strašně zkresluje, pokud jde o svahy: když jsem viděla sjezdovku Kandahár v televizi, tak mi nějak nedošlo, na čem to ti lidi vlastně lyžují. Pak jsem pod ní stála tváří v ksicht – a bylo mi jasné, že na lyžích dolů po zledovatělém svahu by mě nikdo nedostal ani pod pohrůžkou smrti. Vždyť bych se stejně musela zabít, a ještě by to bolelo… :D A to stoupání na fotkách je něco podobného v bledě modrém (whew)

  20. Karle, moc krásné fotky! A povídání taky. Zdravím a mávám do Norska.
    A pro ty, co dnes slaví svátek, narozeniny či něco jiného – všechno nejlepší, hodně moc zdraví, pohody a radosti. A posílám jeden nebeský klenot. Nebo je to karafiát i k MDŽ ? :)
    http://www.astro.cz/apod/ap050311.html

  21. Díky za pěkný článek a fotky, musel to být bezvadný zážitek. Někde jsem četla, že před posledním závodem kolem trati nocovalo cca 30 tis. lidí, fakt je obdivuju.

  22. Teda to kolo vidím poprvé v životě. Vůbec jsme netušila, že něco takového existuje!
    Jinak tady je opravdu vidět jak rozdílné národy jsme. U nás by se tohle shromáždění konalo maximálně v hospodě

    1. Ono zas kdyz se nekde nejake takove shromazdeni (obvykle k jinemu sportu) kona, tak je plna televize blekotani o stadnosti a tak podobne. No jo no … kdo neskáče není Nor ;-)

      1. A pokud se nahodou nekdo nekde odvazi vylezt s nedejboze vlajkou, tak muze celkem bezpecne pocitat s oznacenim za odporneho nacionalistu.

        1. Tohle mi, Jendo, tady taky trochu vadí – docela jsem záviděla Dánům a seveřanům obecně, že jim třeba na pozemku na stožáru vlaje dánská vlajka – prostě jen tak. Asi by měl člověk víc dát na vlastní pocity a míň na mediální žvaní…

          1. drobný rozdíl je v tom, že Norové prožívají svoji identitu se svým královstvím (králem, sportem, lesem,…) pořád a mají pocit, že přispívají ne tím (trapným a vnucujícím se) že „kdo neskáče není Nor“, ale svojí sounáležitostí s komunitou a jsou hrdi na svůj osobní příspěvek k ní. Vyvěšená vlajka je postojem k hodnotě. Že se české a norské fangličkování kryje ve sportu, tak to jenom odkrývá ty oblasti, kde se nekryje – v běžném životě. Může to být také tím, že Češi nemají například z vrozeného studu potřebu toto v běžném životě dávat najevo. Což by byl legitimní (a rozhodně ne negativní) důvod – ale taky trochu škoda.

            1. mě vůbec ten sever láká. ano, asi bych těžko prožívala měsíce šera, ale mám ráda zimu a tu pohodu, klid a čistou přírodu.. Z toho, co tu Dede občas napsala, to vše jen vyplývá. Třeba to, že klidně dokážou jezdit po dálnici padesátkou! Zajímalo by mě, zda tam řeší motorkáře (od 24 let?)

              1. Já sever můžu a jak, ale pouze tak okolo letního slunovratu (rofl) (rofl) (rofl) Nezapomenutelný byl měsíc v Norsku v roce 1991. Byli jsme tam v červenci a z toho cca 14 dní za polárním kruhem. Slunce nezapadalo, světlo bylo pořád. Tedy s tím světlem tam bylo i hodně deště a v horách i dost sněhu. Tak to se mi líbilo. Já světlo prostě můžu. A znovu jsem to ocenila, když nám odcházel táta a ještě týden před koncem o Norsku mluvil. Pro něho to byl jedinečný zážitek. Prostě a jednoduše do Norska ještě někdy musím. Nevím kdy, možná až na důchod, ale pojedu tam.

            2. Martine, tohle je správný pojmenování – mně je …no ano, stydno, když slyším takový to americký „miluju tě“ ve smyslu „tak ahoj“ – a stejně, teda trochu míň ;) je mi nepřirozený věšet vlajky.
              Vyvěšení vlajky mi přijde jako vážná věc a, když to budu dělat každej víkend, tak to umenšuju…
              Je mi jasný, že seveřani to asi viděj jinak, ale já to prostě mám takhle.

              1. Ve Švýcarsku to je taky tak, pamatuju se, že když jsem tam byla poprvé, vyptávala jsem se, jestli mají nějaký svátek.

  23. Napsal jsi to hezky, myslím, že se ti podařilo fotkama přiblížit atmosféru závodu. Je vždycky úžasná. Připadá mi, že lidem ani moc nevadí, že nevidí samotný závod, ale že mohou společně fandit stejné věci, společně se radovat a taky mrznout.
    Když jsem prohlédla fotky a obě videa, napadlo mě, jestli se lidé z Holmenkollenu nakonec nepřesunuli na Karlův most. Oboje totiž stojí za shlédnutí.

  24. Karle, je to krásný čtení, ale nemáš tam něco o závodech v Nevadský poušti? (Zima je už dlouho) (angel)

  25. Karle! Tak tohle je ta pravá reportáž ze závodu. Je úžasné, že si to Norové tak užívají – a nejvíc mě dostaly fotky fandy na stromě! To je teda věc (nod) .

    Mávám do Norska z jihu Jižní Moravy – ač stále mrazivé, ale slunečné a bezvětrné.

  26. Tak to zírám, že nědo takhle prožívá závody. Akorát já se už otřepávám jen při pohledu na sníh. U nás slůní a zvěř si hřeje kožichy venku.

  27. To je prima, že tím Norové takhle žijí. Čučím na to jako jojo. :O
    A žlutomodrej provokatér mě taky dostal.

  28. Teda, jít bivakovat do mrazu a koukat na závod v telce, to může fakt napadnou jen takovéhle nadšence (y) (y) (y) Jsou úžasní fanoušci, muselo to být fascinující (wave)

    1. Když slyším Gabriela naskočí mi Gabra od Málinky. Tyhle knížky jsem měla moc ráda.

      Tak Gábinky – všechno nejlepší! (f) (h) (sun)

    2. Naše milé Gabriely – hodně štěstí, zdraví, spokojenosti … a ať se vám splní jedno tajné přáníčko (rose1) (rose1) (rose1)

    3. Prolítám na skok, tak vše nejlepší dodatečně včerejším Tomášům (h) (nestíhala jsem, byla jsem celý den mimo Prahu) a také (rose1) k dnešním Gabrielám.
      A já zase mažu jinam, krásné povídání o Klokánii si nechám na večer, teď jsem jen očima přelítla Norsko a musím běžet.
      Do konce týdne nebudu, ach jo! (doh) Moc práce!

    4. Šmankote – kamarádka je Gabriela! Díky za připomenutí… všem zdejším Gábinám i Gabikám připíjím na zdraví (d) – krásně si to užijte, já jdu psát SMSku… (rose1)

  29. Děkuju, milý Karle, žes tak rychle a skvěle zareagoval na moji prosbu a svoje dojmy napsal – s fotkami a videem mám dojem, že jsem tam aspoň chvilku byla (inlove) Bylo by škoda, kdyby tam ostatní také nemohli nakouknout – já úplně cítím vůni ohýnků a klobás, čerstvého sněhu a mrazivého vzduchu (sun)

  30. Mně se moc líbí, že Norové pojímají různé závody a šampionáty jako skutečně lidové slavnosti. Psala o tom už Dede i Andy, vždycky je všude červenavo z vlajek a lidi se usmívají (a vůbec jim nevadí, že je zima – huhuhu (wasntme) ).
    Milý Karle, myslím, že jste nakonec vůbec nelitoval, že jste se připletl mezi fanoušky. Je to mimořádný zážitek – jak ostatně dokládají i Vaše fotky. … Jo, a Ross na ledu je senzační. (y) (nod)
    Přeju všem krásný den! (h)

  31. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Bohužel u nás jsme nepředvedli ani střípek z nadšení diváků. A když se k tomu připočte to, že liberecký organizační výbor byl dávno před dokončením příprav rozpuštěn a Liberečáci to vzali jako podraz… tak prostě liberecký šampionát musel dopadnout tak blbě, jak dopadnul… Škoda

  32. Milý Karle (doufám, že si správně myslím, žes manžel od JanyBa), jak normálně nemám davy ráda, z tohoto masového shromáždění vyzařuje taková pohoda, že by se tam určitě líbilo i mně. Muselo jí opravdu o nadšence, když byli ochotni tahat ty stany a ostatní proviant s sebou na lyžích (či za nimi). Žasla jsem u fotky stovek postavených lyží – že se pak každý třefil na ty svoje a nikdo si zřejmě neposloužil nějakými lepšími – úžasné. Davy ve mě vždy vyvolávaly strach „co kdybych opravdu musela“ :) Ale tam bylo tolik stromových „úkrytů“, že tahle starost by mi odpadla a určitě bych si to též užívala.

    A přiznám se (a omlouvám), že když už jsem si otevřela Picasso, drze jsem se podívala i na ta další dvě videa, která tam jsou. Na vašeho krásného Rosse jak mu packy ujíždí na ledě a HLAVNĚ na to překrásné video pražských střech a pohledů z ptačí perspektivy (inlove) Je to nádhera – ale těch schodů :O Já jsem ani na jedné ze zmíněných věží nikdy nebyla, tak jsem si ty pohledy patřičně vychutnala – moc a moc se mi to líbilo.

    1. Ano, Maričko, jsem to já. A taky nemám moc rád davové akce. Tohle ale bylo něco úplně jiného. Jo a jedna z věcí, které jsem nezdokumentoval, bylo záchodové městečko. Vybudoval ho tam pořadatel, tedy obec. Ergo, žádná starost…

      Pokud jde o další videa, to byla spíš chybička, která se vloudila. Byly tam tak dlouho, že jsem na ně zapomněl. Ross je na tom dneska už tak, že se mu packy rozjíždějí i na parketách!

  33. Tak to dopadá když se sport stane sportem národním. JIstě byla atmosféra výbrorná jako když jsou fšichni naladění na stejnou vlnu. Dík za reportáž a výborné fotky a video na Picassa. Z počínajícího podzimu v Klokánii zdraví George

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN