ČLOVĚČINY: Hry lásky šálivé neboli láska je láska, když…

…když choděj kočky s kočkama, pejsci s pejskama. No to jo, to je přece každýmu jasný, ale když je to malinko jinak, tak se jeden někdy nestačí divit. A že já už tak moc nejsem na to divení stavěná, když mi během posledního půlroku prošlo postelí zhruba pět-šest mileneckých dvojic. A byly to někdy fakt „orgie“. Protože na internetu člověk nikdy neví, co kdyby třeba moje maminka, nedávno oslavivší krásné 83. narozeniny, zabrousila i na zvířetnické stránky, a že ona surfuje na netu ráda a hodně, tak raději uvedu věci rychle na pravou míru.

Mám doma živo. Někdy hodně, až hodně moc. Jak se tak přelévají vlny čerstvě příchozích s těmi právě odcházejícími při zachování relativně stabilního počtu (cca 3 -4 psi a 10-13 koček) stálých obyvatel, tak vznikají pozoruhodné kombinace „velmi křehkých vztahů“ (podobnost s nedávno populárními televizními VKVéčky je čistě náhodná).

Takový Kuba. Tak je to fešák, to jo. Vlas lesklý, figura tak akorát, v bocích se lehce propadá, žádný „břich“ se nerýsuje, to ani náhodou, krok pružný, v oku jas. Trošku nám tu image ruší chronické posmrkávání (pravděpodobně už velmi pokročilý „vejškrabeček“ se se svou sestřičkou Žofinkou doplazili i s postřelenou mámou – typickou venkovskou kočenkou – k nedaleké silnici asi před devíti lety, Žofinka s neléčitelnou srdeční vadou a Kubíček spřeraženou nosní přepážkou; máma nepřežila).

Za to charakter, ten teda je. Dobrák zgruntu a od kosti k tomu. Vůbec si nevybavuju, že by někdy Kuba zasyčel, prskl, když jemně tlapkou naznačí jakousi nevoli, to už musí teda být. Dámy jistě ihned ocení, jakým pokladem pro partnerské soužití ten kluk je (že chybí to „nepodstatné“ pod ocáskem je přece detail…).

Krasavic všech věkových i váhových kategorií, barevného provedení, někdy dočasně i ještě „ženského kouzla“ nezbavených, to když pan místní veterinář nemá hned na kastraci čas, má kocourek – mourek na výběr hodně. Co myslíte, komu se Kuba dvoří, do koho je blázen, koho pronásleduje téměř dnem a nocí, ke komu se tulí vleže, vsedě, „postojačky“?

Ke stařičkému Barykovi, hluchému, slepému psovi mých domácích, který doslova sotva stojí na nohou a kterého Kubovy důvěrnosti evidentně obtěžují. Má totiž jiného favorita. V domě, kde fenky, kastrované i nekastrované, jsou stálými obyvatelkami, si vyhlídl kocourka Mourka, který Barykovu náklonnost opětuje přesto, že své mužské krásy zbaven nebyl, tudíž byl měl přece oblažovat již shora uvedené krasavice.

Kdo myslíte, že naopak po výše zmíněném Kubovi „jede se vším všudy“ – tedy včetně těch „postelových radovánek“? Můj černý kříženec teriéra Benýsek, desetiletý kastrát, je zamilovaný do Kuby až po uši. Je-li kocourek přítomen v pokoji převážnou část noci, mám jistotu, že spát nebudu a nebudu. Když se Kuba občas nechá i „ukecat“, musím zasáhnout se slovy „kluci, tak fakt už dost, teď se bude spát“.

A jak je to u nás s neláskou? Taky se někdy docela divím, jak moc se to podobá „ našemu pracovnímu kolektivu“. Přijde nový (-á) kolega (-yně), starousedlíci se většinou tzv. rozvrství. Jedni mají z nového parťáka upřímnou radost, jiní jsou jenom zvědaví, někteří se cítí už dopředu ohroženi, další jsou otrávení už jenom tím, že vůbec nějaká změna nastala.

Místopřísežně tady prohlašuji, přímo na “svou duši, na psí uši, na kočičí jazýček“, že naprosto vylučuji možnost, že by šlo o „boj o zrno“ (teď myslím ten zvířecí „kolektiv“, ne ten náš pracovní, tam naopak o to „zrno“ jde hodně, takové prémie nebo odměny, to už je sakra důvod pro závist, nevraživost, ba až nenávist!!!). Fakt lidi, určitě spoustu věcí v té své menažérii nezvládám dokonale, ale hlad tam nemá opravdu nikdo.

Teda já často a obrovský, to když začnu znovu a znovu marně věřit, že teď už ta nová dieta přece musí vyjít (v takovém případě je výhodné mít doma pro zvěř jen granule, s těmi si můj chrup už neporadí, zato masové konzervy nebo kapsičky bych sežrat mohla a co teprve takové kočičí paštičky, ty voní!!! – můj stařičký pan domácí si je jednou, když se stařenka Helenka zdržela u doktorů, namazal omylem na chleba s máslem a pak nechtěl věřit, že to nebylo pro něj určené, když to přece bylo tak dobré, dokonce kvůli tomu měli pár dnů tichou domácnost).

Ale zpět k té nelásce. Psice Betynka, kastrovaná dáma v nejlepších letech, po majitelce ze statku, kde byli krávy, koně, slepice, o kočkách ani nemluvě, přijme kupu kočičích nalezenců bez jediného zájmu, akceptuje koťata, vypadá, že neregistruje dospělé jedince před ani po kastraci a pak najednou …je zle a hodně. Teď už vím, že je třeba být ve střehu, ale tenkrát poprvé to bylo o fous.

Kočičí bratrstvo, i s maminou. Tři mrňaví kluci mouratí, jeden černý Čert. Byli přineseni, zotavováni, vykrmováni, pomaličku na kastraci připravováni. Batolili se po dvoře, „domorodci“ postupně očucháváni a porůznu postupně do smečky přijímáni. Betka nic. Drobotiska očuchala, matku jejich ignorovala, neboť ta, povahou jsouce plašanka, se zdržovala ponejvíc na střeše, ve větvích, na půdě atd., tedy mimo akční rádius milé Betynky.

Koťátka rostla, povahově se „specializovala“ a koho myslíte, že začala milá Betynka, usurpovat, přímo zuřivě až nenávistně pronásledovat. Toho, který dostal, proč asi, jméno Mazlík. Mírné, jemné až něžné kočičí stvoření, které se k vám v noci přitulí a vrní a vrní. Abych byla k Betce spravedlivá, utiskují ho do určité míry i jeho dominantnější bratři.

Když jsem byla poprvé, doslova zničehonic, svědkem Betčina vzteklého až hrozivého výpadu, pochopila jsem, že v mé nepřítomnosti je nutno tato zvířata oddělit. A musím dodat i to, že i v mé přítomnosti se jinak poslušná Betynka má co držet a když nemůže útočit, tak aspoň si vrčí pod fousy.

Samozřejmě nemůžu vyloučit, že ji mohl Mazlík nějak vyprovokovat nebo ublížit, i když si moc nedovedu představit jak, ale že by vytočil i své bratry, a to tak, že by si to všichni tak pamatovali? Jestli ono to nakonec nebude jako u lidí, že často ti nejmírnější a nejvíc láskyplní jedinci, to mají nakonec v životě tak těžké, že jim často o ten život přímo jde.

Ve světle popsaných lásek směšných i mazlivých, nelásek netušených i očekávaných se mi jeví nevinná kočkování a pejskování kde koho s kde kým, pro cokoliv a kdykoliv jako další připomenutí toho, že přes veškerou snahu být svým mazlíčkům co nejblíž, je nutno neustále respektovat jejich přirozenost, vnímat jejich pudovost a být zde pro ně a s nimi.

 Jenom to. Jak těžké to je pro mou lidskou pýchu, vím sama. A ta stejná pýcha mi často káže, že i jiným příslušníkům rodu homo sapiens by kupa skromnosti a pokory slušela taky.

Aktualizováno: 26.1.2011 — 20:13

351 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Zito – no páni! Ani nevím vlastně co napsat k tomuhle milému, výstižnému a vtipnému povídání? Není co dodat, všechno jsi napsala a já posílám tudleto: (bow)

  2. O.T. dnešní roztomilej zážitek. Potkali jsme krmítko, takovou tu petflašku s dírou po straně. Byla pověšená na kraji lesa v roští a plná slunečnicovejch semínek. Pod ní samozřejmě halda (doslova) slupek od semínek, jak to ptáci házej dolů. A jak tak na ty slupky koukám, vidím….ano, vidím myšáka (žádnýho bigmyše, tohle byla polní myšička (inlove) ), jak tam přičinlivě tu hromadu slupek probírá a tu odnáší, tam odnáší (y) .
    Vůbec se nenechal rušit ;) :D

  3. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Pán si jde koupit nějaké zvíře do Zverimexu. Rozhlédne se v prodejně a ptá se prodavače: „Proč má ten papoušek uvázané na nohou provázky?“ Prodavač ochotně vysvětluje: „Když zatáhnete za pravý provázek, papoušek Vám řekne „dobrý den“ a když zatáhnete za levý provázek, papoušek vám řekne „dobrou noc.“ „A co se stane, když zatáhnu současně za oba provázky?“
    „Spadnu na zem, idiote,“ povídá papoušek. .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným hezký večer, klidný spánek a pěkné sny. ~o)

    1. Musím se s tím smířit, jsem naprosto infantilní, jinak si nemohu vysvětlit, že jsem zařvala smíchy, když jsem dočetla papouškovu odpověď. Skvělé, krásně vygraduované. však se mi stýskalo, když JoVo pauzírovala

      1. Copak ve Zverimexu, ale v Zoo to s papouchama není jednoduché.
        Přijímají nového pracovníka do ZOO a ředitel se ptá „A rozumíte i papouškům?“ … „No jasně, ale musí mluvit česky.“

    2. Joooooooo! =))

      Jeden člověk ve starém Římě naučil havrana (oni papouchy neměli), říkat: „Buď zdrrráv, Caesarrre, imperrrátorrre!“. Předvedl ho Augustovi a ten, potěšen, koupil ptáka za hromadu peněz.
      Jiný člověk, chudý řemeslník, se o tom doslechl a řekl si, že si taky tak přivydělá. Koupil havrana a celé dny se s ním mořil a mořil. Ten havran byl poněkud natvrdlý, nebo možná řemeslník trochu netrpělivý, zkrátka nešlo to tak, jak chtěl, a tak si často ulevoval: „Zatracená práce s tebou!“
      Ale nakonec se podařilo, pták uměl říkat Buď zdrrrrráv, Caesarrre, a ten člověk ho pěkně zvesela nesl na Palatin.
      „Nechci,“ odmítl Augustus. „Co bych s ním dělal. Už jednoho takového mám.“
      Řemeslník se začal vemlouvat, a Augustus pořád, že nechce, a řemeslník si mohl plíce vymluvit, až najednou pták otevřel zobák.
      „Sakrrrra prrrráce s tebou!“
      Augustus se zasmál a havrana koupil.

    1. a ten bronzový Marťánek je „Dítě z Marsu“ (autor Jaroslav Róna, 2003). Byl před knihovnou, teď pláče na vrcholku Ještědu

    2. Xerxová, fotky jsou skvostný. Jako pro cestovku. 1 (*) Hmmm, prosííím, nebyly by tam nějaké, ze kterých to nebude tak táhnout? Já už fakt tu zimu nemusím :S

      1. sníh na zahradě máme nonstop od posledního týdne v listopadu. Za jediným částečně bezsněžným výletem jsme jeli před 14 dny do Hradčan… No – zatím to na jaro nevypadá – ale (sun) má sílu a už tři dny naplno svítí… Takže dobíjí baterky (nod) (inlove)

    3. Parádní reklama na zimu (y) :) . Chich, akorát Ještěd chvílemi připomíná jistou italskou pamětihodnost (chuckle) .

      1. se nesměj. Páník zjišťuje, že širokáč je širokáč (chuckle) Ale schválně jsme je nechaly, ať si padaj. Počkej na Drážďany… tam bude šikmých věží ještě víc… (rofl)

        1. Fotky jsou krásný, slunečný ale moc studený. Ten Ještěd – to byl přece umělecký záměr nebo ne? Na kapličku jsem se těšila, je moc hezký ten průhled od kapličky směr Ještěd. Je to fakt celé tematicky zaměřené. Jeden den Ruprechtice s kapličkou – pohled směr Ještěd a druhý den obráceně – Ještěd a pohled směr Liberec s úžasným zamženým pozadím. Moc moc pěkné.

  4. Ještě hlásím, že oba příspěvky odpluly přes velkou louži stejně rychle jako dříve. Takže zmiňované vady a problémy jsou asi místní.

    Xerxová na právě vyšlý deníček se podívám až při večerním oddechu po práci.

    1. Já si taky myslím, že je nějaký problém „na cestě“ v Čechách, nejspíš je někde přetížený server.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN