KOČKY: Tina – cesta v kruhu

Tina je modrá mačička, ktorá žije u našej dcéry. Nevieme presne, kedy sa narodila, vieme len, že to bolo niekoľko chvíľ predtým alebo potom, ako sa narodil náš Filip. Tina je Filipova sestrička.

Je to to sivé šidlo, ktoré sme si pôvodne vybrali ako mladšiu družku našej Mandy, a ktoré sa nám nedalo v onen osudný deň polapiť. A tak sme odišli s čiernobielym Filipom. Filip sa predviedol ako nežný a maznavý kocúrik, úplne nevhodný pre život vonkajšieho kocúra, zatiaľ čo jeho nepolapiteľná sestrička behala a lietala ako namydlený blesk.

Dnes je realita taká, že po byte nám behá namydlený blesk Filip, sem tam krížený s poletuchou. Maznavosť mu zostala, ale ten nežný pokoj, ktorý predviedol pri našej návšteve v pôvodnom domove, bol len dobre realizovanou propagandou. Občas nad jeho vylomeninami krútime hlavou, občas prevraciame oči, ale fakt je, že život s Filipom nie je nuda. A z Filipa sa stáva rovnaký bonviván ako z Merlina, s rovnakým názorom na život a našu rodinu: „To som si dobre zariadil, tu sa mi páči“. A dodáva : „Neležte, neseďte, poďte niečo robiť, lebo zábavu vymyslím JA!“

Monty

Bohužiaľ život jeho sestričky sa nevyvíjal rovnako bezstarostne. To nie je kritika pôvodnej majiteľky. Tina ostala doma, dokonca stihli aj kastráciu. Pravdu povediac, keby taký domov mali všetky mačky, neboli by potrebné útulky, pretože všetky by mali dosť jedla, starostlivosti aj lásky. Problém tentoraz nebol v majiteľoch ale v samotnej mačke.

Keď mala rok, na chrbte sa je objavila rana, nie hlboká, ale mokvala. Majiteľka jej ju ošetrila a keď sa rana nehojila, vzala ju k veterinárovi. A rana sa nehojila. Práve naopak, stále sa rozširovala. Majiteľka ranu ošetrovala, ale mačka tiež. A drsný mačací jazýček robil problémy. Riešením je golier, ale dať golier mačke, ktorá chodí von, na to by som nemala odvahu ani ja, nemôžem sa čudovať, že tú odvahu nenabrala ani ona.

Snahu udržať mačku v dome úspešne torpédoval fakt, že okrem iného sa starala o otca postihnutého Alzheimerovou chorobou, ktorému ťažko vysvetlíte, že aj keď mačka chce ísť von, tak nesmie.

Nastal začarovaný kruh, návštevy u veterinára, ošetrovanie, ďalšia návšteva a rana sa stále rozširovala. Bolo evidentné, že sa jedná o kožný problém, ale mokvavá, krvavá rana bola možnou vstupnou bránou infekcie a nič nezaberalo. Celá tortúra trvala týždne a aj keď sa zdalo, že mačku to trápi menej ako majiteľov, situácia vyzerala beznádejne.

A vtedy došlo k zmenám v našej rodine, presnejšie povedané u dcéry. Monty, milovaný dcérin kocúrik, ktorého si zobrala z útulku, začal mať zdravotné problémy, ktoré sa neustále a prudko zhoršovali. Od začiatku sme vedeli, že je chorý, má leukózu a bolo jasné, že choroba ho dohnala.

Keď niekedy čítam o nákladoch na ošetrenie priam beznádejných prípadov, tak nemôžem nemyslieť na Montyho. Keď som čítala správu z útulku o jeho pôvodnom stave, tak vyzeral ako jednoznačný kandidát na utratenie. Keby boli vedeli o jeho pozitívnom teste na FeLV, tak by ho asi injekcia neminula. Na druhej strane to, že test nemal urobený, bolo nezodpovedné, najmä preto, že dcéra upozorňovala na fakt, že máme viac mačiek a príde s nimi do styku. Našťastie, ja som na ubezpečenie útulku, že je zdravý, nedala a na teste som trvala. Absolvoval opakovaný test u nášho veterinára a keďže sa infekcia potvrdila, prispôsobili sme tomu naše konanie. Ale bonusom je fakt, že teraz už mačky na FeLV testujú.

Tina

Keď som prvý krát Montyho videla, bola som dosť šokovaná jeho stavom, keď ho videl veterinár, poznajúc výsledky testu, bol ešte skeptickejší a dával mu šancu na niekoľko týždňov. Po niekoľkých týždňoch bol z neho snehobiely, krásny a šťastný kocúr, ktorý si vychutnával lásku a bezpečie domova. Toto šťastné obdobie trvalo tri roky, potom choroba zvíťazila, ale prežil tri šťastné roky v bezpečí a láske.

Keď sa dcéra po čase spamätala z Montyho straty, rozhodla sa dať šancu ďalšiemu stratenému prípadu – Filipovej sestričke. Bol to už naozaj posledný zúfalý pokus, pretože pohľad na mačku s ranou na chrbte veľkou skoro ako moja dlaň aj s prstami bol šokujúci a majiteľka začala vážne uvažovať o uspaní.

Po príchode do nového bytu, Tina zaliezla pod gauč a dva dni sa neukázala. Horko ťažko sme ju vydolovali na návštevu veterinára, kde sme všetci svorne utrpeli šok, pretože okrem rany na chrbte sa jej začal robiť vred na papuľke, ktorý vyzeral ešte zlovestnejšie. Našťastie sme sa na radu veterinára, ktorého to rovnako znepokojilo, rozhodli najprv mačku zbaviť všetkých parazitov vnútorných ale hlavne vonkajších. Pretože dcéra si nedoniesla domov len Tinu. :)

Bola slabá nádej, že sa jedná len o netypický prudkú reakciu na blchy. A na naše prekvapenie a radosť, ukázalo sa, že je to naozaj tak. Po dôkladnom a opakovanom odparazitovaní sa rana na papuľke zahojila a začala sa zlepšovať aj rana na chrbte. Lekár nás upozornil, že liečba bude dlhodobá a na postihnutej oblasti už možno nikdy nenarastie srsť, ale to nikoho netrápilo. Podstatne bolo, aby sa koža zacelila.

Trvalo to nie týždne ale mesiace a vyžadovalo to nie len starostlivé ošetrovanie od dcéry ale aj veľkú trpezlivosť od Tiny, pretože celý čas musela mať nasadený golier, aby si ranu znovu neotvorila. Ale postupne a pomaly sa rana na chrbte zaceľovala a bolo jasné, že všetko je na dobrej ceste.

A keď prešiel prvý strach, tak sa Tina prejavila ako veľmi milá, hravá a priateľská mačička, ktorá si rýchlo zvykla na byt a ľudí. Veterinára nám hneď odpustila a už pri našej ďalšej návšteve nás privítala ako starých známych. Pleskla sa na chrbátik a začala sa prevaľovať s dôverčivo vystrčeným bruškom. Svojím správaním nezaprela svojho brata Filipa, ktorý sa správa rovnako.

Ale náklonnosť, ktorú prejavuje Tina ľuďom, rozhodne nepociťuje k mačkám. Aspoň teda nie k tým našim.

Keď je dcéra mimo domu, musí Tina tráviť čas v našom byte a teda aj v spoločnosti našich mačiek. Spoliehali sme sa na jej priateľskú povahu, akú má aj Filip, ale veľmi rýchlo nás vyviedla z omylu.

Kým je s nami v izbe sama, je to milučká mačička. Keď ju necháme v izbe samu, domáha sa vypustenia a keď jej to umožníme, behá po byte ako naštvaný papiňák. Hučí, syčí, prská, vrčí. Je z nej malá fúria, ktorá fackuje naše mačky pri každom stretnutí. Nič nepomáha, že na ňu hľadia udivene a jej konanie neopätujú.

A najhoršie sú noci. Sama spať v izbe nechce a keď ju pustíme, vyskočí na našu posteľ a okupuje si ju. To, že chce spať s nami nevadí, horšie je, že chce spať s nami sama. A pretože Filip je zvyknutý spávať pri našich nohách a sem tam na nočnú návštevu prídu aj ostatné mačky, tak Tina trávi noci pobehovaním na našej posteli a vydávaním neuveriteľných zvukov.

Výsledkom je, že sa nevyspíme my, ani ona a ani ostatné mačky, ktoré väčšinu noci posedávajú okolo postele a nechápavo pozorujú zúriacu mačku, ktorá sa zo svojimi 3 kilami nezmestí s nimi na posteľ. Na tú posteľ, ktorú prednedávnom spokojne zdieľali s maminým raz tak veľkým Mikešom.

Keď sa Tina vráti domov, nastane na oboch stranách frontovej línie pokoj a mier. Naše mačky znovu obsadia posteľ a stratené pozície a Tina nás doma milo privíta a pradie o dušu, ako keby s tou malou fúriou u nás nemala vôbec ale vôbec nič spoločné.

Dnes už má ranu na chrbte zacelenú a z väčšej časti aj zarastenú. Dokonca aj na tom, zatiaľ nezarastenom, pásiku kože už je vidno jemné páperie. Pri troche šťastia jej ako pamiatka ostane len trochu bielej srsti na chrbte. A úplne zmenený život v bezpečí bytu, ktorý jej zrejme plne vyhovuje.

Tinina cesta v kruhu sa uzavrela. Aj keď to tak najprv nevyzeralo, ukázalo sa, že jej osudom bolo predsa len skončiť v našej rodine.

Aktualizováno: 8.12.2010 — 18:01

97 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak teď jsem se pobavila. Mám tady v domě Trixie a zadělávám jednak na cukroví a jednak těsto na tvarohové šátečky. Trixie je hned venku, hned chce dovnitř a plete se mi v kuchyni pod nohy. Protože miluje jabko, chtěla jsem jí jím odbýt. Normálně jí ho rozčtvrtím, ale tentokrát jsem jí dala jedno celé velké a vystrčila jí s ním na verandu. Ona jablko popadla za štopku, takže jí plandalo z huby a odběhla. Zvědavě jsem jí sledovala a ona si ho šla prosím zahrabat!!!!! Je to možné? Z okna jsem jí sledovala kam ho dává, když skončila odklusala pryč, já vystartovala ven, jablko bleskově vyndala a odnesla dovnitř umýt. Trixie mě neviděla, ale když se k místu vrátila a zjistila, že tam její dobrota není, vypadala zmateně. Ale musela tam cítit moje ruce, protože se domáhala vstupu do domu a pak mi očuchávala ruce jako ruce zloděje. Když v nich nic nenašla, zase chtěla ven a znovu čmuchala u toho prázdného místa. Tak už jsem jí nechtěla dále trápit, jablko jsem zase rozčtvrtila a ona se na něj se zadostiučiněním vrhla a schroupala ho. Smála jsem se nejen jí, ale připomnělo mi to Báru (od Bubu) a její „mábuchta“. :D

    1. To je sladké vyprávění – jako bych u toho byla!! Mě naši pesové odjakživa podezřívavě očichávají ze všech stran obě ruce, když jim sděluji, že už žádný desátek z našich dobrot nebude a ukazuji, že už v rukách opravdu nic nemám. Ale ty jejich nevěřící pohledy naznačují, že ty dobrůtky má panička rozhodně někde nablízku zašité!

  2. (wave) všem kočičkám, ať se dobře daří nejen Tině a Filipovi, ale i Jiljímu a Samíkovi.
    Díky za hezký psaní.

    1. S dovolením se připojím,přeji krásný život s kočidami a díky za péči, která je jimvěnována. Moc pškně napsáno. (h) (y) (h)

    2. Přidávám se (h) A děkuju za všechny zachráněné kočičky… (inlove)

      A přimlouvám se za pravidelná hlášení o kočičích miminech (nod)

    3. Malé hlásání k Jiljímu – zrovna před pěti minutami jsem ho ňuňala – Pitrýsek s ním byla u veta a stavila se za mnou. Je to móóc hezký kocourek – bude asi s delším chlupem a spíš do stříbrna. Prý je to pěkný rarach – bodejť, černoušek.

      1. Teda, Ygo, přávidím!!! A taky se tímto připojuji k výše „přilepeným“, protože za chvilku už tu zase nebudu moci být! Tak ještě snad jen všem Zvířetníkům i všem dobrým lidem hezký a pohodový víkend!

  3. OT.
    Gorila report – den třetí.

    (Vím, shrnuji dnes dění brzy, ale taky asi brzy odpadnu. Znáte to, purpura na plotně vrní a paní domu chrní… chňa!)

    Když procitáte, kolem šesté sedmé, to se v pavilónu procitá také a rozsvěcí. Bikira se opatrně rozhlédne, jestli se na ni některá kotrmelína naše umanutá nechystá vyskočit z ložnic, a jde k ošetřovatelům. Bikira věří lidem a jim se zpovídá: „Já už nevim, co s těma megerama zavilejma dělat. Podivej, co mám zas za šlinc na čele!“
    A ošetřovatelé se na ni usmívají a chlácholí ji a podají kousek jablíčka, jemně dotknou tlapy: „Ono to přejde, holčičko, neboj. Vydrž, jsi skvělá.“

    Dnes už bitka nebyla. ZATÍM! Splouvání, smlouvání, snášení prostě trvá týdny, měsíce, a znalci říkají, že až po dvou letech se pozná, jestli gorila zapadla do tlupy. (Však mým malým kočkám taky skoro dva roky trvalo…)
    A že naše pražská tlupa není ledajaká, že je sžitá až do kořínků, možná o to je těžší se do ní vetřít.
    Osobně doufám, že za dva roky touhle dobou bude moudrá, laskavá a přátelská Bikira běžně objímat netečnou Kambu, hysterku Kijivu a macho-sobce Shindu a u nohou se jí bude batolit první Bikirátko a Richard bude spokojeně přihlížet. Že hodně brzo tlupa pochopí, že Bikira může jak Moju před odchodem do světa, tak oba malé kluky, a koneckonců každého z nich, hodně naučit z té nejvyšší gorilí diplomacie.

    Protože Bikira není jen báječnější, než báječná, a skvělejší, než skvělá. Ona je prostě nejbáječnější a nejskvělejší a posypala bych růžovými okvětními lístky rohožku dveří kurátora světového chovu goril, který rozhodl, že Biki, zvyklá na lidi, nezvyklá na gorilí rodinu, neznající mláďata, půjde do Prahy.

    Jen Bikiru, která dostala tak natřískáno, má šrámy a bolístky, jen ji napadne podávat tlapu furt a furt. Nafoukané Shindě hodí klacíky nebo míč: „Tak už mne přestaň mučánkovat a pojď si hrát, jsem hodná.“ K Moje se snaží čuchnout a přátelsky jí podat pac: „Ano, ano, jsi strašně veliká a hrozná puberťačka a hrozně se Tě bojím – ale nechceš rači pusinku a objetí?“
    Když se k ní snaží přiblížit Tatu, kterého nová teta na hraní moc láká, klidně čeká a klidně vezme na vědomí, když babí Kamba nebo vrchní vrtule Shinda Tatunka odsyčí do jiných lovišť. „Já si počkám. Stejnak mne ti Vaši kucí budou milovat.“

    Je opatrná, ale nikoli zbabělá, je stále přítomna, i když jí z nového šrámu ještě kape krev – ale nikoli vtíravá. Je nejúžasňákovatější.

    Richardova kompaktní rodina je proslulá po celém světě. Jako jednotlivci jsou jeden každý plný chyb, pohromadě jsou nepřekonatelní.
    Bikira je nepřekonatelná už jako jedinec. Z každého dokázala vykřesat to nejhorší i to nejlepší. Obvykle apatický a lenošivý Richard od jejího příchodu do skupiny na ni nepřestal dávat pozor a vyhrabal v sobě všechny prapudy potřebné pro zachování skupiny a ochranu nové ženy.
    I ta Mojka, když celý hodiny bubákuje, se takhle naučí vybojovat si v budoucí skupině postavení. Shinda je strašná Marfuša, imrvére nafouknutá, ale má svou hranici: Bikira už jí dokázala sdělit, že nehodlá její postavení ohrozit, a tak se Shinda spokojuje s tím, že VYPADÁ /jak Marfuša/ a už neútočí. ZATÍM. Kamba a Kičinka se bojí o mláďata, která opečovávají, i když už asi celá rodina tuší, že zrovna tahle holka žádné mládě neohrozí, a až Tatunka konečně propustí k Bikirce…
    Až Biki prvně obejme a pomucká Tatunka, nebo Mojku (měním trochu sázkový poměr a nevím, kdo z těch dvou výtržníků to bude), to budou mokrý kapesníky! Tady i v Belfastu.

    Tady mám Vánoce já. Neochotné, rozhodně nikoli tiché. O to vánočnější. Vono to příde, Biki, panenko zlatá, vono to příde…

    1. Holka zlatá, ty bys měla dostat za tyhle reportáže metál – je to skvěle napsané, z hloubi srdce a velmi šikovnou rukou (inlove) Děkuju! (f)

      Já se na gorilky nepodívám, stejně jako na jiná videa, ten net je strašněj – vyzobávám chvilky, kdy mohu aspoň používat skype. Stížnosti operátorovi nepomáhají a stěžuje si každý – že by to bylo vážně tím mrazem??? (think) Jo jinam mrzne tu v kuse už víc než dva týdny – na jihu Anglie! Teď má přijít na dva dny obleva a začne to znovu… A to prosím zima vlastně ještě nezačala (tmi)

      1. Když nebude net, bude vuvuzelí, no bóže! :D

        To jsem ráda, že to čte víc lidí, když jsem viděla délku svého příspěvku, chytala jsem se za hlavu, ale on den kratčeji popsat nejde.

        Papa, Dede.

        1. To víš, že tu detailní reportáž čtu :) Od té doby, cos jednou dala na kamery odkaz jsem se chvilku dívala (a střídala kamery), pak si to uložila do oblíbených, ale nějak nestíhám se více dívat. Takže tvoje detailní reportáž je velmi vítaná, děkuji a jen tak dále.

        2. Bětuláskovo, čteme všechno o gorilách, vnučka a já je milujeme. Sledujeme je skoro od začátku, máme pro ně velkou slabost. Raději se díváme na nettu, nerada na ně čučím přes sklo. Vždycky přemýšlím, co si tak o nás myslí a jak by nám bylo kdyby přiletěli z vesmíru nějaké vyspělejší potvůrky a zavřeli by nás do výběhu.
          Gorily jsou myslící tvorové a je hanba lidského rodu je pasovat do role věcí . Dala bych život za to kdybych mohla žít se zvířaty aspoň v ZOO, tak snad v příštím životě.
          Prosím piš a může to být ještě, ještě ,mnohem delší a moc děkuji. Panence přeji strašně moc aby ji přijali, je bezvadná. Prosím, piš,piš ,dál. (h) (h) (h) (inlove) (hug) (wave) Díky (handshake)

          1. Tyhle gorily se do volné přírody už vrátit nedají, nepřežily by tam. Nepřežije tam spousta tamních goril. To je mi moc líto, ale je to tak a nikdo s tím nehne. I vrácené a od malinka piplané a milované gorily by tam byly snědeny nebo skalpovány. To přece všichni víme. Dokud neskončí v Afrických státech bída, a ta neskončí nikdy, nemá smysl posílat jim tam námi piplané gorily. Snědí je.

            Gorily jsou opravdu „HODNĚ“ myslící tvorové.
            Nemám sílu zabývat se všemi zajatými gorilami na světě, nikdo nemá, ale jsem si jista, jenny, že ty pražské jsou spokojené, nejen smířené.

            Ještě je mnoho zoo, kde jsou gorily nešťastné nebo nespokojené – jen sedí vedle sebe a pohodu nezažívají. Tak žila doposud i Bikira, sice v pohodlí a ve smečce, ale vlastně sama.

            Když už to musí bejt, tak ať je to tak, jak u nás, viď, stojí to pár šrámů, ale stojí to za to. Ona to ví. Viď, Bikčo?

          2. Já mám úplně stejné pocity jako Jenny a vždycky když vidím, byť třeba na obrázku gorilu, tak mi okamžitě naskočí „Planeta opic“….

        3. Bětuláskovo, moc děkuji za tahle krásná a emotivní shrnutí. Nemám čas na koukání v přímém přenosu, takže Tvoje zprávičky moc vítám a jsem pyšná, že máme mezi sebou takovou skvělou zpravodajku… (h)

    2. Pokud jde o Bikiru, od rána jsem si říkala, že tohle sem napsat musím – a zapomněla jsem:

      Je to jak provdat se k třem tchýním s bičíkem a jedné neřízené střele v pubertě.
      No kdo z Vás to má?! :D

      1. Bětulásková, to víš, že zpravodajství čtu a čtu a čtu. Víš, nějak jsem zasela odkaz na kamerky, tak místo abych hledala, louskám Tvoje zpravodajství od gorilek. Náramné. Si myslím, že ještě lepší, než se koukat :-) Děkuju. (h)

    3. Drahá Lásková (inlove) , to je balzám na duši, to Tvé gorilkové hlásání. (y) :)
      Píšeš úžasně! A navíc se to jeví dobře – možná, že vážně pod stromečkem bude sedět rodinka pěkně pospolu, a možná, že i Purpuru zvládnou. (wasntme)

    4. To je tak úžasné vyprávění, že by si stoprocentně zasloužilo medializaci nejen na stránkách Zvířetníku. Vím, že pražské gorilky jsou už dávno v centru pozornosti většiny obyvatel naší české kotliny. A novinky o nich podané takovouhle nádherně lidskou formou by byly víc než vítány!!!

  4. OT k Samovi z Vraného. Tak paní vet říkala, že je to zánět střev. Jak k tomu Samík přišel je záhadou. Možnosti jako déle otevřená konzerva, či ožírání kytek u nás není možné. Jednak podáváme stavu jak v Kontíku včetně servislní obsluhy a kytek je doma sice fůra, ale Sam na ně ještě nepřišel. Prognóza je dobrá, jen se musíme řádně kurýrovat. Takže dostal antibiotika, vitáminy a spec.konzervu na jeden den včetně stříkačky, kdyby to odmítal pozřít. Co je co teď nevím, ale je to Ranital, Catosal a Sinolux. Zítra odpoledne kontrola. Máme přinést ukázat bobek, aby se zjistilo jestli tam nejsou nějací paraziti. No Sam konečně předvedl alespoň nějakou emoci, je hodně NAŠTVANEJ – ty injekce do kožichu asi nic moc…

    1. Je, tak to je dobre, ze se vi co to je se Samikem a jak na to. Zdravim do Vraneho :) , ja jsem od 18 let travila mnohe vikendy na Brezove (a casto prave jezdila vlakem z Braniku do Vraneho – to jeste byla vsechna sedadla drevena… :). Ted uz jadro me prazske rodiny bydli na Brezove natrvalo a tak tam, kdyz jsem v CR, travim dost casu. Muj manzel absolutne miluje tu cestu vlakem z Prahy – tunely a skaly, a moc se mu libi vypravci. Je tam pekne.

      1. Svatá pravda Hani. Je tu skutečně překrásně. My navíc ještě bydlíme u vody…kdybych se v obýváku hodně rozběhla můžu skákat šipky do Vltavy, proti nám jsou skály ze kterých vykukuje vršíček Cukráku. Mám to tu moc ráda a často blahořečím tomu, že bydlím v klidu vesničky vedle Prahy. Já jsem původně moravská náplava takže mi někdy trochu chybí ta sousedská pospolitost, to v těchto středočeských obcích bez návsi chybí a přes mnohé pokusy se ukázalo, že to nelze lidi naučit. Ráno se 90% všech oblékne ( včetně mě) a jede pracovat do Prahy a pak se večer zase vrátí. A víkendy jsou o práci kolem domu. No člověk asi nemůže mít úplně všechno… Samovi bude určo dobře a jménem jeho miminkovstva děkuji všem za povzbudivé vzkazy, nějak se nám s tím líp pracuje, když člověk čte, že je tu rada, pomoc, nebo alespoň přátelské podrbání… vlastně je to jedna z nejdůležitějších věcí Zvířetníku … pozitivní komunikace, ta která se nám z běžného života docela vytrácí, když se nepěstuje.

          1. Ježiš, omlouvám se, nezapomněla, mně se jen otevřelo okénko o dvou vzkazích a tu vyšší zprávu jsem neviděla. Promiň. :-)

            Zánět střevíčka, dobře. To se dá zvládnout. To se stane. Honem svolávám všechny kočky a zatínáme drápky. Samíku, honem to umorduj, ať máš pohodové vánoce! (h)

        1. Ja jsem taky moravska naplava – napred v Praze na studiu u tatovo rodiny a pak v Jizni Karoline. :) Vyrostla jsem na vesnici s navsi a ty stredoceske jsou opravdu jine – i kdyz mi prijde, ze Zvole a okoli se moc snazi a delaji to dobre.

        2. Možná to zní divně, ale já se nějak cítím, jako by ti naši mňoukové byli z přízně ( to je sice nesmysl). Co na tom, že jednem je z Vraného a druhý z úplného jihu Moravy. Tak Samíčku, porvi se o zdraví. Tolik lidí ti (y) (y) (y)

          1. . a jo, proč ne… ..mně teda taky přijde, že jsou tahle miminka jakoby všechny bráškové a sestřičky. My budeme vaši příbuzný fakt moc rádi. Sam je vlastně od jména Samson, Samuel…už to jméno ho předurčuje k síle a zdraví. Švagr veterinář mi před chvílí telefonicky sdělil, že zánět můžou způsobit i granule-sušenky pro dospělé kočky. Problémem můžou být i barviva v sušenkách. Sam je velkým kočkám kradl… snažím se přijít na to co jsem mu to provedla. Kapsičky byly koťátkovské, granulky nejvyšší kvality Royal Canip pro miminka, co jsem zatracepeně udělala blbě (envy) ?

    2. Milá Leny, to je přes všechnu smůlu dobrá a hlavně nadějná zpráva, že je to „jen“ zánět střev. Asi u takového mrňouska se to přihodí ani jeden neví jak. Tak moc držím palce na uzdravení. (y) (h)

    3. Chůdě naštvanej Samík. (cat) (h) :) Jsem moc ráda, že je to „jen“ zánět střev, z toho se dostane. (nod) A díky za zprávu, hu, to mlčení bylo takové strašidelné. (whew)

    4. Tak to je moc dobře, že je naštvanej, protože pak opravdu ještě není tak zle – nejhůř je, když zvířátko je úplně rezignované. Já si to tady čtu o Samíkovi až se zpožděním, takže opožděně, ale o to upřímněji !!! – Palcodržím za celou naši smečku (y) (y) (y)

  5. Krásné vyprávění. Tina má veliké štěstí, že Vás všechny má. (inlove) Je to ukázková kočka solitér. (sun) Tak už žádné blešky tulačky a Tinka bude zdravá kočina.

  6. Krásné povídání s dobrým koncem, Edito (h) a Tina je, mám takový dojem, opravdu typická „jednokočka“… Je jí vidět na očích, jaký je to suverén. Tak jí přeju, aby se jí všechny blechy a podobné potvůrky vyhýbaly obloukem, srst dorostla všude, kde má, a aby vám všem dělala jen a jen radost. A díky za seznámení…

    1. Když se tak dívám na jeho fotku, tak to vážně myslí!!! A znám další, kteří by se k němu radostně připojili i by ruku k dílu přidali! :@

  7. Milá Editko (inlove) , četla jsem, jen nemám čas napsat ani slovíčko – ale přece musím alespoň v letu.
    Jsi skvělá (y) (h) a Tvá dcera (h) taky a Tina je kouzelná kočenka. Děkuju. (h)

  8. Editoooooooooo poslala jsi mě pod stůl………., behá po byte ako naštvaný papiňák………… :D (rofl) :D (rofl)
    Moc hezky se mi to četlo o Tince a uzavřeném kruhu a o Montym, která dostal od vás darem tři roky nádherného života (h) . Moc prima čtení pro zamračený ráno. Díky.
    A…… ten papiňák ……. tak ten je faaaaaaaakt dokonalý (rofl)

    1. Som rada, že som pobavila :D Ale naozaj dokáže syčať ako natlakovaný papiňák. A pritom je taká miá a maznavá mačička. Asi „jednokočka“ (rofl)

    2. Přesně tohle mě dostalo taky- navíc mi před očima vyvstal naštvaný papiňák skutečný, kde moje babička vařila čočku, nějak se moc zvýšil tlak a čočka se drala skrz to pískátko a lítala po celé kuchyni, kde před ní všichni prchali… tak tak nějak si to představuju :D

      1. Já si to představuji úplně stejně, protože mojí mamce se kdysi něco podobného přiházívalo při vaření krup na šoulet v papiňáku…. (chuckle)

  9. Mila Edito, Tina je moc pekna a Monty byl spokojeny fesak. Pripomnel mi prvniho kocoura, ktereho jsem mela. Byl sice cerny s ponozkama a bilyma fousama a nejak se objevil u domu, jehoz pulku jsem mela v pronajmu. Byl moc hodny a srandovni a vdecny za novy domov. Ovsem ukazalo se, ze taky mel kocici leukemii a rovnez kocici verzi AIDS. Veterinar se nabidnul, ze ho utrati, ale to jsem zamitla, protoze kocourek prospival a zjevne netrpel. Ale zodpovedne jsem ho drzela pak uz jenom v byte a na vylety nechodil. Byl pozoruhodny v tom, ze se v necem choval jako pes. Venku mu ale chybelo, tak jsem ho obcas posadila na popelnici, aby se mohl koukat na ulici a nejak pochopil, ze kdyby na chvili zdrhnul, ze treba bych ho priste ven nevzala. Fakt sedel koukal, pak jsem kocoura lapla a sel domu. A taky jezdil v aute jako pes – vubec jsem nepotrebovala prenosku. Vyrolovala jsem trochu okno, kocourek se postavil, vystrcil hlavicku castecne ven a uzival si luftu. :) No nakonec ho ty choroby dohnaly…

    A chtela jsem se zeptat – nema Tina tu chorobu jmenem granuloma? To ma moje venkovni kocka na predni tlapce. Lecili ji to nejakyma steroidama, zahojilo se, ale vzdycky se to vrati. Ted to ma zase zrovna dost rozjete. Cim jste to lecili? uz jsem z tech streroidu krapet nervozni – zejmena v jejim veku.

    1. Prakticky sme to neliečili, po zbavení vonkajších aj vnútorných parazitov sa stav upravil. Dnes má Tina papuľku v poriadku a chrbát je už tiež zacelený a krásne zarastá. Na alžbetínsky golier už iba spomína :)

      1. Límec, který brání škrábání a vykusování znám. Ale ne pod názvem alžbetínský golier. To se moc líbí, to si budu pamatovat. (f)

  10. Moc hezky clanek o lidske obetavosti a nesobeckosti.Tina vypada jako dominantni kocicka i kdyz je videt,ze je drobna.Na fotkach je Tinka a Monty,ale kde je Filipek?
    Pro Maricku:Skoda ze je Alabama tak daleko od Californie.Brala bych vsema 10 nejakou kamosku,ktera by se mi postarala v me nepritomnosti o mych 5 kozisku a ja zase naopak o vase zviratka.U nas dnes bylo pres den25 stupnu.Jen v noci to spadne k 7.Mam dva venkovni kluky a delam si starosti,aby jim nebylo zima.Uvazovala jsem o el.podusce,ale manzel mi klepe na celo.Slibil ale,ze az se vrati z Virginie,tak ze udela poradnou zateplenou boudu.
    Dneska jsem se snazila nalakat kluky do kuchyne na jidlo,ze bych je pres noc primkla a rano zase vypustila,ale to se asi mine uspechem.Nevim jak je to mam naucit.
    Vanoce jsou v plnem proudu,jen ja letos vanoce ignoruji.Vzdycky jsem mela jako vanocni stromek skoro strom svobody,ale letos nastrojim jen maly asi 40cm umely stromek.Bydlime provizorne a nechce se mi vybalovat moje milovane ozdoby.Tak vsem preji prijemne predvanocni obdobi a vanoce at jsou pekne a vesele.

    1. Ahoj Jano, moje dve skoro venkovni kocky maji utulek na verande a, ano, mam tam pro ne ted kdyz je zima, resp. mrzne, na noc elektrickou deku na pohovce prekrytou prosteradlem. Obcas jim zapnu takovy ten elektricky radiator. Dal do domecku nechteji.

      1. Jsme na tom podobně – venkovní smečka má „padací dvířka“ do zimní zahrady a tam zapnutá elektrická kamínka. Domácí pánové (a dáma) jsou nasáčkovaní kolem krbu, jediný dostatečně široký radiátor v domě okupuje Célina, která ve jménu matriarchátu vládne kočkourům pevnou packou a za mohutného nadávání… Všechna ostatní topná tělesa jsou pro kočkouří zádě příliš úzká…

        1. že jsem nevzpomenula na prolézačky, když mistříček stavěl verandu, to si budu dlooooho vyčítat. Třeba, až je někde uvidí, bude chtít zabodovat a vydlabe na ně do zdi dirku.

          1. Pitrýsku, dělají se i do dveří a my máme „do skla“ – tedy vložené do okna, to už jsme sháněli trochu hůř, ale i to jde. A když se člověk smíří s tím, že do dveří musí vyříznout otvor (asi 20 x 20 cm), je i instalace dost jednoduchá… Kupodivu tím nijak významně netáhne.

            1. Díky, dobrý nápad. A to bych zvládla i bez mistříčka, protože to by musel dělat ten pán od dveří (výrobce).

          2. Dvířka lze instalovat i do zdi postavené z polystyrénových tvárnic vylitých betonem. To je náš případ. Bylo nutno zdolat dvakrát 7 cm polystyrénu a 24 cm betonu Zvenku jsou instalovaná dvířka s klapačkou a zevnitř rámeček a ďouru vyplňuje novodurová trubka o průměru 20 cm. Kango, kterým se otvor vyráběl, bylo dvouchlapové, ale povedlo se.

    2. Jé milá Jano, tys z Kalifornie, tam jsem nikdy nebyla a tak napiš více? Ta je bohužel trochu z ruky „na hlídání“, ale děkuji za nabídku a to víš, že bych ti hlídala chlupáče a s radosti (h) Sousedka Kris tu stále ještě napůl bydlí (dali se do menší renovace a táhne se to déle, než mysleli), ale až bude dům na prodej, my pak budeme trnout, kdo se nám vedle nastěhuje. Nechtěla by ses sem přestěhovat? :) To bychom si ta vzájemná hlídání nesmírně usnadnily, že?

      1. A ještě k těm venkovním kocourkům. Nemohli byste je na noc zavřít do garáže? Tedy pokud jí máte. My tak na noc zavíráme bílou Indy. Na zadním sedadle má péřový polštář s pleteným plédem (aby se mohla zachumlat) a dveře od auta jsou jen pootevřené a má tam žrádlo i záchůdek. Ráno má v polštáři hluboký dulíček a když otevírám vrata, mžourá na mně jako že ona ještě vstávat nehodlá.

  11. Milá Edito, ta krásná kočička Tina by mohla být dvojnicí naší Smoky – včetně těch několika tmavých kroužků na ocásku. Také kukuč mají stejné. obzvláště v tom „Alžbětině límečku“ (jak se mu tady říká) ho má krásně vidět. Jen je naše Smoky podstatně mohutnější, při zvedání už pomalu heknu. Nepíšeš, zda se Tina a Filip alespoň trochu poznali ? Asi ne, tahle sourozenecká vůně už tady byla jednou zmiňována u psů.
    Jsem moc ráda, že Tina už je zdravá a stala se právoplatným členem vaší rozšířené smečky. Posílám všem pohlazení. A Monty byl krásný kocourek, je z něj teď sněhobílý andílek.

    U nás prosím dneska sněžilo. Tedy jen poletovaly lehké vločky, ale držely se a asi na hodinu byla na trávníku tenoučká bílá vrstva. Pak „sníh“ roztál, ale denní teplota nevystoupila nad +3. A v noci má být pod nulou. Takže už topíme v krbu a přikládám fotku, jak si to užívá Trixie
    http://marickac.rajce.idnes.cz/Trixie_je_nase/#22_-_pohoda_u_ohne_-.jpg. Ona mi vždycky vytáhne nějaký klacík z košíku a spokojeně ho hryže. Proto jsem jí dala na polštář ručník, abych pak ten „odpad“ mohla snadno odstranit. Takhle si to s námu užívá asi dvě hodiny, pak jí odvedu vedle do jejího garážového obýváku a u krbu si to s námi pro zbytek večera užívají kočky. Já si krb vánočně ozbobím až příští týden, sedíme před ním každý večer a tak nechci, aby se nám ta paráda takhle brzy před „dnem D“ neokoukala, protož jí tam pak nechávám až do Tří králů. Na dveřích domů už ale vánoční věnce visí.

    A PetroK – včerejší reportáž jsem přečetla celá uslzená a všem, kteří jste pomohli virtálně potřásám rukou s velkým poděkováním. (handshake)

    1. A Maricko? Lid jihoalabamsky taky propada panice pri pohledu na par ojedinelych vlocek? U nas je taky pekne hnusna zima, mrzne uz nekolik noci a i pres den je jen par nad nulou a fici. Prednosta, kdyz jel do mesta, tak si dokonce dal do sandalu ponozky (rofl)

      Trixie to u krbu mooc slusi a vypada stastna. To je dobre.

      1. Hanko, ta „sněhová kalamita“ zde byla loni, kdy se sníh (asi 5cm) držel skoro týden. Doufám, že letos se to nebude opakovat. Teď není ještě 8 ráno, ale na všech trávnících a střechách je bílá námraza. Krásně blankytná obloha, ale sluníčko ještě nezačalo dostatečně hřát. A příští týden má být ještě větší zima. Kočky přemlouvám, ať jdou ven, ale vůbec se jim nechce. Dixie jen vystrčila čumáček z pootevřených dveří verandy a cupitala zpět, Smoky odvážně vyběhla, ale sotva šlápla na tu ledovou trávu, také běžela do tepla.

        A moc držím palce, aby operace byla úspěšná (y)

    2. Maričko, fotečky i videa jsem poctivě prohlédla a máte to tam bezvadné. Celé žvížátkové trio moc pěkné. Těším sena další..

  12. Editčino psaní o kočkách je smutnější, ale přímo ze žrtqrm…….. ( výsledek Mňoukova výstupu přes kraj křesla, moje nohy až na klábosnici, prošel se před monitorem, abych nic neviděla a zajímá se, co to ťukám. A usadil se na dřevěném talířku co na něm stává hrníček s kávičkou)
    Edito, jen chci napsat, že si moc vážím lidí, kteřrí jdou do boje, který už ostatní vzdali. Ona ta zarputilost za ty spokojeně prožité roky stojí.

    Pozdě v noci jsem pročítala včerejší Zvířetník. To je fajn, že věcičky pomohly pejskům Skřivánkům. A snad se i nemocné fenečky uzdraví.
    K dotazu Karolínky: Mňouk Jiljí 0013 se pomalu, ale důrazně sžívá s novým domovem. Už se odvažuje vylézt ze svého azýlku. V pondělí jsme byli u panveta. Prohlédnut, ouška čistá, blechy nee, na bříško dostal odčervováka. Protože je velmi žravý (a porcičky se dožůvá velice hlasitě), nemá s rozdrcenými tabletami problém. Na fotkách se zdá být neupraveně rozčepýřený, ale Mňouk není čistě černé kotě. Pescům této barvy se říká cikánka (říkal starý kožišnický mistr). Je to něco jako letní vraník. On vlastně není černý, ale temně hnědý. Když rozhrnu chloupky, vidím, že jsou u kořínků stříbřité. Přes den o kocourkovi ani nevíme, kromě krmení, ale teď nastává jeho doba. Řádí jak černá ruka. lozí mi po klíně a kouše do loktů. A že ty zoubky má ostré.
    Posílám rajče doplněné o nové fotky:

    http://pitrysek13.rajce.idnes.cz/Jilji/
    (abrakačabraka…)

    (y) pro Sama. Věřím, že to dobře dopadne.

    1. Pitrýsku, to je krásné kůtě :) (inlove) . Fotky jsou bezva, ale ta v klučíkem zabaleným až po bradičku – ta je snad nejhezčí. :* Tak moc přeji, ať je kocourek zdravý, že je roztomilý a lepší než televize jsi už poznala sama.

    2. Pitrísku, ty máš nádhernýho Mňouka! Poňufej ho za mě. Z očíček mu koukají rarášci.
      Krásný nový den všem. Tady leje jako z konve.

    3. Pitrýsku díky za zprávičku i fotečky, je kouzelný, takhle podobně vypadal Melíšek. Ten je kouřový, takže vypadá jako černý, ale když mu fouknu do srsti, objeví se světlounké chloupky. A po mamince má sem tam jeden bílý chloupeček. Mňouk Jiljí bude úžasný kocour až vyroste, ale zatím je sladké koťátko a moc mu to sluší v tom „závinu“. (h)
      (y) Palečky Samíkovi! Četla jsem to včera a bylo mi z toho smutno, snad to nebude nic vážného. Leny, ozvi se pak až bude víc známo.

        1. Protože Pitrýsek si myslel, že našel holčičku. Asi to na veterině přehodnotili, vidím mužský rod, beru na vědomí chlapečka. ;)

          1. Mňooooooo! Žikal ten chlap v bílém, že jsem kluk. A pánčička mi také nahmátla u prdelky cosi….
            takže budu, asi, …určitě… vím já?? malinkatý chlapíček.

            Já ho brala také jako kluka, ale pak jsem si řekla, že to s číčamkami neumím, že vlastně nevím.
            Když už jsem se sem s Jiljím zase vecpala, dovolím si D O T A Z . Budeme vyrábět kočičí sloup. trámek dosáhne až ke stropu. Mohu ho, místo sisalu, který nemohu zde sehnat, omotat zátěžovým kobercem? Smyčkový koberec nechci, aby si nelámal drápky.

            dnes podruhé 3+10. Je to šifrovaný podpis nebo ochrana proti spamu?

            1. Ano, ano, používá se kobereček.
              Ach, ten chlapíček bude mít péče, ten se má, ten si uměl vybrat, v který závěji se ztratit! :*

            2. můžeš nebo kokosovým vláknem, poctivou prádelní šňůrou ne umělou…možností je…já plánuju místo sloupu pokácet náletovou dřevinu s rozsochatou korunou – aby to mělo tak 3-4 větve na všechny strany a připevnit to holkám na lodžii, bude se dít na jaře . Ale to kácení v zimě a mám to domluvená s kámošem, co mu patří pozemek s pralesem-co nikdo neudržoval a on ho teď postupně prořezává a zkulturňuje.

            3. Pitýsku (inlove) , lepší je kokosové lano, které je o dost levnější než sisal. Třeba tady:
              http://eshop.romak.cz/product/Lana-stacena/Sisal-a-kokos/Kokosove-lano/103

              Ze zátěžového koberce je dobré udělat „horolezeckou stěnu“, připevni ho na zeď (ale aby pak z té zdi mohlo někam přelézt, na poličku, na skříň) nebo na bok skříňky, na které kůtě může lézt. Já mám pruh na zdi a Beda tu skříň. Můj pruh je blbý, protože nikam nevede (nemůže :( ), Bedina skříň je naopak skvělá. (nod)

                1. Kokos je malinko měkčí, Petro – netrčí z něj tolik „chlupů“ – a pak taky barvou, protože kokosové vlákno je tmavohnědé. My máme na jednom škrabadle sisal a na druhém „obrškrabadle“ kokos a nezdá se, že by v tom kočkouři shledávali rozdíl, pokud jde o použitelnost :)

              1. Tady je odkaz na výrobu našeho stromu:
                http://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Jak_se_dela_kocici_strom/

                Petro (inlove) , kokosové lano je o hodně levnější. Přitom je to také přírodní materiál. Jaký je v tom jiný rozdíl, to nevím. Myslím, že sisal je pevnější, víc utáhne, ale to není na strom potřeba. Obojí vypadá báječně a když se s tím pracuje, řeže to do rukou. :) Což samozřejmě kočenkám nevadí. (cat)

                1. To je vlastně pravda, Vave – ta cena a výdrž. Ale výdrž se projevuje hlavně u mokrých lan, to kokosové totiž brzo praskne. Proto se taky z kokosu dělaly spíš rohožky (je odolný vůči otěru), a ze sisalu pytle nebo provazy… Naše smečka zdraví tvoji smečku (wave)

                2. Bylo mi sežráno, že jsem děkovala Vaví za poslání rajčete o výrobě stromu (představ si, že jsem Ti dnes chtěla o tu adresu napsat. Pamatuji si jak jste ho vyráběli).
                  Také Petřin kočičí strom je moc pěkný. Do bytu by se hodil, není tak široký.

    4. Samíkovi držím (y) a Mňouk Jiljí 0013 je úžasný kotísek. Pokud jde o barvičku, tak bude nejspíš „kouřový“ – vrchní chloupky černé nebo černohnědé, podsada šedá… Takhle byl zbarvený terrův Tazík, který byl sice s PP, ale ne do chovu, m.j. i proto, že byl částečně tmavohnědý, a to se nesmí… Tak se mějte všichni spolu hedvábně (h)

    5. Krásne fotky (h) To, že je taký „rozčepířený“ teraz, nič neznamená. Filip bol na prvých fotkách tiež taký istý a dnes je to krásne uhladený lesklý elegán so smolne čiernou a snehobielou srsťou. :)
      A keďže má svetlú podsadu, tak je zrejme dymový, to krásne vynikne pri pohybe až bude väčší.
      A koberec je vééľmi vďačný na škrabanie. U nás dokonca aj ten, čo leží na zemi (chuckle) , takže v pohode na škrabadle. Naši majú kúsok koberca pribitého aj na bok police v kuchyni.
      Zase jedno mača, čo malo šťastie v živote (h)

    6. Mňouk na fotce 008 zavinutý do ručníku(?) je prostě neodolatelnej! Šťastné kotě, které potkalo svou dobrou vílu. Přeju hodně radostí a málo starostí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN