PSI: Lidi, já se mám aneb Jak jsem ukradla s(S)luníčko

Je to černé jako uhel, hebké jako nejjemnější samet, očka to má jako korálky, zoubky jako jehličky, všude se to plete a k tomu to děsně piští. Co to je? No přece moje Sluníčko. A jak jsem přišla ke zcela privátnímu sluníčku, když to nebeské pořád ještě svítí všem? To bylo tak.

Jednou v pozdním odpoledni spěchám na vlak. Pracovní pochůzky mě tentokrát přiměly změnit obvyklou trasu. A to bylo moc dobře. Když člověk chodí dennodenně stejnou cestou, tak většinou nevnímá detaily, spíš si všimne teprve tehdy, když je něco hodně jinak než jindy. Jde-li jinudy, má šanci postřehnout víc.

Mám ráda už od dětství soumrak, tu krátkou chvíli, kdy okolí už nemá jasné kontury, je mírně zastřené, ale ještě je docela vidět. Pouliční osvětlení, zejména to městské, tyhle chvíle kazí, většinou se rozsvěcuje příliš brzy. Chápu to bezpečnostní hledisko, které je příčinou, ale mně je to docela líto. Trávila jsem v dětství dlouhé letní měsíce ve stavení u lesa, bez elektřiny, tedy i bez jakéhokoliv okolního osvětlení, stíny vysokých stromů zakrývaly celou plochu velké zahrady, a pokud za jasné oblohy nesvítil měsíc, bylo tma opravdu jako v pytli.

Dětské hry trvaly většinou dlouho a domů jsem se vracela za vydatného babiččina hubování téměř potmě. Babička zcela výchovně správně neslevila ze svých požadavků ve stylu „když sis to děvče nechala až na večer, tak teď za tmy přines vodu(ze sklepa dříví, petrolej…)“. Nikdy jsem se tmy nebála, ale zrak jsem díky rodinné zátěži neměla už tenkrát nic moc, takže zbývalo jedině napnout pořádně uši a dle možností jít bosky a pěkně nožkama ohmatávat půdu pod nima. Ale vycvičila jsem si těmahle „bojovkama“ smysly docela slušně. Zřejmě proto jsem při cestě tou novou trasou k nádraží, vedoucí zšeřelým parkem, v přítmí velkého stromu nepřeslechla zvuk, který neodpovídal prostředí ani denní době.

Několik laviček v parku, sestavených určitě jinak, než původně bylo zamýšleno. Na nich siluety posedávajících či spíše polehávajících, někteří to zvládli už jen pod lavičku. Chvílemi nehezký smích, chvílemi nejasně artikulované cosi. Hýbe se jen něco na zemi, stín odpovídá něčemu hodně maličkému, je slyšet slabé naříkání. Bylo mi to jasné ve vteřině – kotě nebo štěně.

Než navážu kontakt s těmi kterýmisi, počkala jsem za tím velkým stromem. Brzy jsem začala rozeznávat mezi několika mužskými hlasy i jeden ženský nebo spíš dívčí. Jsem třeba naivní, ale i v dnešní prapodivně genderově pomíchané době věřím na základní přírodní nastavení, tedy i na ženskou citlivost (pro někoho možná přecitlivělost), empatii, obětavost…

Vyšlo mi to i tentokrát, i když ne zrovna pro tu citlivost. Pět mladíků a jedna dívčina. Opilí nebo možná zfetovaní byli všichni. Jejich věk jsem nerozeznala, nebyl čas a bylo mi to jedno. Smrděli. Zajímalo mě to malé, co ke mně přiběhlo. Štěňátko tak do dlaně, studené, kníkající. Sálo mi palec a počuralo rukáv. Zvolila jsem osvědčenou cestu obdivu.

Špatně. Bylo jim jedno, jestli je roztomilé, hlavně je děsně srandovní, je s ním „prča“ a oni se přece tak nudí. Co s ním bude, jestli mu není zima, co bude jíst. Blbé otázky dávám. Hlavně ať ho vrátím, lepší zábavu pro tento večer zatím nemají. Zvítězila ženská praktičnost. “Ty vole, ta ženská ho chce, bude na cíga, řekni si o prachy“. Horečně přemýšlím, kolik mám u sebe a děkuju osudu, že jsem to nestihla do bankomatu.

Poněkud demonstrativně otevírám peněženku s dvěma dvoustovkama a padesátkou do automatu na jízdenky. Stačilo to. Štěně je pod mou bundou (minulý týden zakoupenou pro ohlášené blížící se mrazy, takže chválabohu teploučkou) docela spokojené, i když po pravdě řečeno, promrzlé a hladové by usnulo asi kdekoliv teple. Záhada, kde mohli ty zjevy přijít k takhle maličkému štěněti, zůstane asi navždy neobjasněna.

Je jí to srdečně jedno. Zatím se jmenuje Sluníčko, protože v mé posteli hřeje už týden (a nejen v ní). Taky samozřejmě v mé duši. Jinak chodím po světě s okousanými rukávy, ožužlaným nosem a změnila jsem raději účes, aby ty lehce zkrvavené špičky uší nemátly mé kolegyně a já nemusela snad vyvracet nejapné poznámky o „nedejbóže novém vášnivém milenci“. No uznejte dámy, v mém věku, kdy budu za chvilku pomalu balit do důchodu, to nemám zapotřebí.

Jsme na tom, myslím, obě stejně. Ona se cpe vším, co najde, já taky. Ona je se mnou spokojená (snad), já ji miluju (moc). Nebudou ty chvíle trvat dlouho, tak si je užívám. Po prvním očkování jí budu hledat nový domov, nemám pro ni odpovídající podmínky.

Tak jsem se s vámi, milí přátelé zvířat, chtěla podělit o příval lásky a štěstí, který na čas oponoval náš příbytek a se zvoláním „lidi, já se mám“ vás poprosit, abyste drželi palce, abych měla fakt hodně šťastnou ruku při tom hledání. Aspoň tak, jako v případě štěňat z příběhu Jen tak si jdu lesem..(2), kdy to bílé odešlo za týden a u toho rezavého to sice trvalo trošku díl, ale za to mám i fotky a má se královsky. Díky osude, zachovej mi přízeň!!!

Aktualizováno: 6.12.2010 — 13:31

86 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Hej, jsi tady, milá Lásková! (inlove) Prosím Tě, když tak pečlivě sleduješ gorilky, mohla bys sem večer vždycky hodit nějakou souhrnnou zprávičku? Nemám bohužel vůbec čas to sledovat. (shake) Děkuju moc! (f)

    1. Zrovna jukám – jsem úplně uchvácená. Bikirka přišla k rodince po desáté dopoledne, tedy sešli se v obýváku. Chvilku to vypadalo móc dobře, jen tak po sobě pokukovali/y, měly hodně rozhozeného jídla, tak sbíraly ňamky. Pak přišel k nové ženě čuchnout ředitel zeměkoule a smečky Richard, Biki ho půvabně ťápla tlapkou po čumáku (znak: Klid. Nevadíš mi.), jako že „ahoj, já tu s tebou budu ráda bydlet“ a to se vostatní holky naprsily a děsně ji zmydlily, i s oběma mrňaty na zádech. Richard Biki zachránil, ošetřovatelky vypomohly hadicemi s vodou, a tak se u něj spoustu času přes den zdržovala poblíž, je vidět, že už mu věří, a na něm je vidět, jak se mu líbí.
      Nejvíc problémů dělá Mojka puberťanka, celej den se chodila na Biki prsit a bubala na ni. Ale už bubá jen tak srandovně a z dálky. Hodí třeba po nové tetě míč a tak. Když nebubá na Biki Moja, tak se na ni ksichtí jednička Shinda, ale ta teda příšerně.

      Bikirka byla celý den úžasná. Furt dávala všem najevo podřízenost a touhu po přátelství, prostě podávala pac. Ona je totiž pěkně stavěná a v kondici a kdyby se naprdla, tak by dokázala leckoho zmydlit, ale rozhodla se být vstřícná a je úplné zlatíčko. Myslím, že jejím „rodným“ ošetřovatelům v Belfastu, když dnes sledovali on-line video, tekly slzy proudem.

      Ale bude to dobrý. Ona se Bikirka opravdu všem líbí, jen si to ještě někteří členové pražské rodiny neumějí přiznat. Taková je to zlatuška.
      Huf! Ale nervák to byl.

      Den skončil pár šrámy po těle a tím, že rodina spí jinde, než Biki, ale vzhledem k tomu, jak je Bikirka pomilováníhodná, to vidím dobře. Tu si prostě musí časem zamilovat každej.

      1. Děkuju moc, Jani (inlove) , nádherně to vyprávíš, jako bych na to koukala. :) Paráda! Myslím, že Richard je naprosto výjimečný chlap, díky jemu je pražská rodinka tak úžasná. (nod)

        1. Richard je obvykle posera a blinkavka a stresák, ale dnes se choval jako gentleman, však se na gorilím chatu široko daleko vypráví, co dostane rozinek a oříšků a dortů odměnou za to, jak se snažil Bikirku ochránit před těmi svými žárlivými saněmi. ;-)

      2. A mimochodem. Nikdo nespí. Obvykle se spí chvíli po poledni a večer k šesté už taky zařezáváme, ale dnes zatím nikdo nespí. Nejenže pokorná, krásná Bikira je zmlácená a poškrábaná, ale všichni musejí už mít plný brejle, zejtra jim nejspíš z nevyspání bude šoufl. Bóže, to sou pytlíci a bambulky – mít nervy z tak hodný a klidný holky…
        Anebo celej zejtřek všichni prospí a za dva tři týdny už bude buzerantka Moja spinkat v objetí s novou tetou Biki, kdo ví. (chuckle)

  2. OT: Pitrýsku, co je s prckem. A Lenny? Co je s prckem? Chybí mi zprávy nebo jsem něco přehlédla????

    1. Mně taky chybí zprávy o mrňátkách!!
      Jinak každou volnou chvíli trávím dnes u goril na seznamovacím mejdžusu, no nervák, ale je ta Bikira ták statečná, vstřícná a rozumná… jak opičí mámy psaly na jejich chatu: dnes byla k vidění vysoká gorilí škola.

      1. Jo gorilky jsou krásné, ale na to nemám čas, škoda, třeba to shlédnu někdy v záznamu.
        Jen bych fakt ráda věděla, jak se mimískům daří!
        Tak, zavírám počítadlo a jdu muckat Meldu se Zrzkem, ten dneska ráno blinkal slízané chlupy, ale nebyl to tvrdý bezoár, byl to takový měkký váleček s řídkým okolo. No, vzhledem k tomu, že baští jak hejno kocourů a vypadá spokojeně, tak mám pocit, že to bylo opravdu jen čištění žaludku.

  3. VELKÉ O.T. Díky Karolíně a sharce.68 za aktivitu ve věci Vánoce pro vytopené. Je dobře, že věci půjdou do Hejnic už hned, ty co jsou pohromadě, z Modřic do Prahytotiž jely kuřecí kabely skoro týden. Kalamita a Česká pošta dohromady… a kdo má trochu možnost a chuť, po Děkuji i všem ostatním, kteří sháněli a shánějí dárky a poslali je už buď sami do Hejnic, Karolíně, nebo je chystají na sobotní venčení v Praze.
    Jste strašně hodní, kdo má trochu možnost a chuť, připojte se, prosím. Informace ve článku tady 24.11. a veopravoí na této stránce na nástěnce. (h) (h) (handshake) (h) (h)

    1. Milá Baty, to máš vlastně pravdu, proč mám posílat více balíků najednou, když mám už prakticky jeden hotový!!!! Z Modřic se odesílal balík 1.12., ke mně dorazil až dneska, nikomu tu službu rozvozů v těchto podmínkách nezávidím!Sama jsem si vyzkoušela v tom jezdit a není to žádný med a to mne k tomu nic tak moc nenutilo, jen jsem potřebovala něco vyřídit. Představa, že se tím živím v těchto podmínkách.. fujtajxl. (envy)
      Takže jsem to přehodnotila – dneska dobalím, co ještě mám, zítra to zabalím do kartonu a objednám přepravu, čím dřív to do Hejnic dojde, tím líp! Další balík po venčení bude už jednodušší i pro ně. A Šárka už má své připravené, tak aspoň budou mít i oni tam čas na přebrání a rozdělení. (wave)

          1. Omlouvám se, napsala jsem to tak neadresně – mailíka jsem posílala Karolíně, když nabízí to profi zabalení.

  4. OT: dneska dorazila krabice s věcmi z Modřic. Ty „kuřecí tašky“ jsou úžasné, moc hezké, červené s veselým kuřátkem, menší-větší, měla jsem chuť jich pár „znárodnit“. Myslím, že ten tydýt na tašce vůbec nebude vadit! Díky i za ostatní věci, co uvnitř byly, večer balím a přidávám k ostatnímu.

    1. mám nádherný knihy a panenky a traktor a bagr a ještě mi kolegyně donese nějaký věcičky zejtra a v pátek to přepravní službou pojede .-) do Hejnice…. (clap)

      1. Super, Šárko, jsi jednička. Já mám udělanou takovou památeční listinu, se kterou to všechno vyfotím – taky bys měla udělat pár snímečků!!!! a pak sesbírám vše 11.12. a pojede to ve 3-4 kartonech, jak to tak dneska vypadá!

        1. Jojo, to mám v plánu..vyfotit zabalené dárky, pak naskládané do krabic …..
          a pořídit soupisku…pro pořádek…

          1. Sakra my toho máme fakt hodně společného – každý dáreček jsem pečlivě při balení zaznamenala do bloku, pak to nasázím do počítadla, aby byl přehled.

  5. Vy všichni moji milí našeptávači ďáblovi (vlastně všechny ďáblovy našeptávačky), děkuji za laskavá slova, pokušení je to opravdu veliké, jenže…Ačkoliv jsem před týdnem pochovala svoji kníračku Ťapinku (hrdinku příběhu Děkuji) a můj Bílý rytíř Kulíšek je taky už na konci svého života, přesto by bylo projevem velkého sobectví a nezodpovědnosti současně si Sluníčko ponechat. Z panelákového sídlištního bytu jsem byla doslova vyštvána sousedy kvůli zvířatům (kočenky a pejsci), teď přebývám v podkroví starého domku u starých lidí (90 a 85 let), kteří sice zvířata milují, leč po jejich smrti musím jednoznačně okamžitě pryč. Je to vlastně boj o přežití jich samotných a mě se zvířaty. Děkuju vždy osudu za každý měsíc, který nám ještě udělí. Finance mi nedovolí si nic svého opatřit, zůstává mi jen ten zatím prázdný byt v nájmu, kam se asi zase budu nucena vrátit – ovšem jednoznačně BEZ ZVÍŘAT. Takže ponechání si štěněte znamená v této nejistotě jen sobeckou volbu. Zatím jsem měla velké štěstí, kdy na internetovou inzerci jsem předala štěňata snad dobře. ale je pravda, že trvám vždy nejdříve na osobním setkání bez zvířete (když nechce někdo vážit jednu cestu kvůli živému tvoru navíc, bliká mi ihned signálka) a taky na tom, že chci zůstat po určitou dobu v kontaktu a taky nabízím možnost zvíře mi vrátit, pokud si s novým majitelem tzv. nesednou. A určitě se snažím spolehnout na instinkty, kdo se mi nezdá, tak mu zvíře nedám…
    Ale riziko tu vždycky určitě je, to víte, že mi to dělá starosti, blíží se vánoce, černé štěňátko s velkou červenou mašlí by se móc hezky vyjímalo pod stromečkem, jenže …(smutných příběhů jsme už všichni slyšeli dost a dost). Tak držte maličké všichni palce, ať mám šťastnou ruku i tentokrát.

    1. To mi chceš říct, že ti ještě můžou sousedi mluvit do toho,jestli si pořídíš zviřátko? To by nesměli mít doma ani rybičky….co to je za lidi???? A ti stařečkové, ti by ti nemohli nějak pomoci? Pokud nemají příbuzné,co by se o ně starali..tak proč ne,že? Já to myslím v dobrém….že bys tam jako měla svý jistý i s pejskama…

      1. Rybičky neštěkaj, neobechcávají rohy a nes.rou na chodník … jak napadne sníh tak je krásně vidět kolik páníčků neuklízí.
        A je jednodussi prosadit rovnou absolutni zakaz nez povolit a pak se pokouset vsechny majitele psu donutit, aby si po svem psu uklizeli a naucili ho nedelat v noci ramus.

    2. To mi chcete tvrdit že tohle je v dnešní době možné?Co ti sousedi nikdo z nich nemá ani křečka nebo co? (devil) Jak může někdo dnes někomu jinému zakazovat zvířátko?Kór v paneláku…. (headbang)

      1. Bohužel jsou i tací lidé, kterým nejen že vadí zvířátka, ony jim vadí i děti. Našim sousedům vadily bicí hodiny, já je chápu a docela chápu ty sousedy, jimž celý den vyřvává od sousedů pes jako v domě naší dcery. Nechápu ty, jimž chybí a priori zvíře v bytě. Ovšem sama pamatuji dům kde bydlí moje sestra a v době, kdy měla nevykastrovaného kocoura to opravdu museli vědět všichni. Nikdo jí nic neřekl a ona se rodinou nechala přesvědčit ke kastraci.
        Držím palce aby nejen Sluníčko našlo domov, ale aby Zita našla domov kde budou chápající sousedé

        1. Mít nad hlavou byt se 2 totálně nevychovanými dětmi, které dupou a ječí až do noci, je trochu neštěstí, zvláště, když jsou to alergické děti, takže doma nesmí být podlahová krytina jiná, nežli snadno udržovatelné lino. Tatínek je cholerik a řve nepříčetně jak na děti, tak na ženu. Je to občas na prášky a není to žádný med. Mít vedle sebe v bytě opilce, který si po zavíračce vezme domů půl hospody a pak do rána dopíjejí zbytky, řvou a vyzpěvují, to také není žádný med ani výhra. Mít v domě s 5 patry á 5 bytů + přízemních 5 bytů dohromady cca 20 psů, kteří se trumfují v tom, který dříve oznámí vstup cizího elementu dovnitř domu, to je občas na prášky taky. Mít v pronajatém bytě 2+1 občas 5, ale občas také 30 lidí, kteří z bytu udělali prvobytně pospolnou jeskyni, přelévají si z plastových kanystrů kradené pohonné hmoty přímo v bytě skladované do aut venku na ulici, parta skinhedů, vyholených a v černých bagančatech s obušky, jde z nich strach když jsou 5 km od vás, natož když bydlí hned vedle, to taky není příjemné. Halt sousedy a příbuzné si člověk nevybere – viz ta einsteinka zespoda, která louhem dočišťovala trubky odpadu a my si to náležitě užili! Toto je stav našeho bydlení. Chápu averzi některých lidí vůči psům, když vylezu ven před dům, přišpendlím oči k chodníku a než někam dojdu, kličkuju jako ten pověstný zajíc. V klidu pobýt se tam s těmi vyjícími a štěkajícími čtvernožci taky moc nedá. Na druhé straně je to v lidech, jak si psa vychovají, takový je, což platí i o dětech. Jak po psovi uklízejí a jak se snaží udržet čistotu a nehrát na anonyma – „jé, exkrement, kde se tu vzal?“ Kastrovaný kocourek není ani špinavý, ani smradlavý, opět vše záleží na majiteli, jak ke zvířátku přistupuje. V bytě může být 1 kočka a ví to celá čtvrť. V bytě jich může být 10 a nikdo nic netuší. Jsou lidé, kteří budou zvířata doma nenávidět ať jsou jakákoliv, i plyšová. Jsou tací, kteří se jimi obklopí a láskyplně je vychovávají a pěstují, milují je a ona jim to v neztenčené míře vracejí, jejich zvířátka jsou v pohodě a okolí také. A jsou tací, kteří mohou mít jednoho vzteklého křečka a celý barák to bude vědět. O mých 2 kocourcích by svobodárna netušila, kdybych sama něco neřekla. Každý, kdo k nám přijde, shledá domácnost čisťounkou a voňavou. A to i tací, kteří zvířata vyloženě doma nechtějí a první jejich otázka byla: „A nesmrděj ty kočky?“ Ne, nesmrděj. Já totiž taky nesmrdím!

      2. Milá Plivnice, už jsi někdy měla chřipku a horečky v nepanelovém, provorepublikovém bytě, nad kterým osm hodin denně nepřetržitě štěkal steskem neutišitelný teriér? Od zabouchnutí dveří posledním členem rodiny do té doby, než se z nich první vrátil z práce. Už jsi někdy v takovém bytě zkoušela psát posudky na disertační práce? Už jsi někdy v takovém bytě psala studii do impaktovaného periodika? Pokud ne, tak asi nemůžeš vědět, že bytové domy se stavějí především pro l i d i a pak teprve pro zviřátka. Šťastní sousedé, kteří se mohou ke zviřátkům vyjádřit a blahoslavení majitelé zvířat, kteří jsou ohleduplní.

        1. Špunty do uší, jinak nevím,já si je brala,když vedle řval sousedovic harant a pak hysterická sousedka..fungovalo to…..kočky dupou v noci,to je pravda, jak já jsem vděčná za přízemí….

        2. Milá Baty, budeš se divit, ale měla jsem nad hlavou nejen děti a cholerického otce(i když tam po nich ječí spíš matka) ale i toho štěkajícího psa, nepříjemné sousedy kteří volají policii když si doma vemu na chvíli kytaru(ve 4 odpoledne) a kteří bouchají na topení hasákem když mamka hraje na klavír….Vím co to je v kraválu dělat rysy do školy, kdy mám chuť ječet jak pavlačová babka ať s tím krucinál aspoň na 5 minut přestanou…Je pěkné že domy jsou původně pro l i d i ale aby mi někdo říkal jestli smím mít doma zvíře to už je trochu moc ne?

        3. Obtížně zapomínám na jednoho vyjadřujícího se souseda, kterýmu zdrhla manželka a celej dvanáctipatrovej panelák mohl ostrouhat, páč Von měl Depku.
          Stejně obtížně zapomínám na jinýho, kterej se vyžíval v chození po výběhu a kopání do psů a následnýmu stěžování na policajtech, že ho pejskaři záměrně napadají. Jednou nastavil nohu i těhotný mamině. Ale tomu už boží mlýny namlely. Praskla mu baterie, někdy v noci, a vyplavil 6 pater pod sebou tak dokonale, že se pak jednak nedoplatil, jednak se snažil být neviditelnej. (No a ještě předtím, protože mně vyhrožoval, že mi psa otráví a bude mě šmírovat kamerou na tyči přes balkon – ne, není normální – jsem se domluvila s pár vazbama od nás z oddílu, počkali jsme si před barákem, dokud jednou nešel ven, a já zahlásila jasným hláskem: Kluci, to je von. A kluci se rozběhli. Zdrhal před nima asi 500 metrů. Pak jsem měla klid.)

          Na druhou stranu, štěkající trio fenek, později kvartet, v pětipatrovým baráku, ano, znám taky, jedna z nich byla naše. Takhle hlídaly jenom společně. Sousedi si *pochvalovali*, protože okolní baráky byly pravidelně vykrádaný – starý domy, průchozí sklepy, jedny dveře nedovřený a můžeš všude – zatímco ten náš ani jedinkrát.

          Takže znám dva pěkný extrémy. :)

          V současným bydlíku jsou lidi na psy zvyklí (krom toho debila, kterej je ale už zkrotlej) a většinou se obě strany snaží, aby se dalo společně bydlet dobře.

          1. Právě proto se bojím napsat psa na taťku který má kvůli baráku bydlení na vesnici, protože vím že ten úžasný soused by tak dlouho pátral až by něco našel (devil) ale jinak se tady většin snaží koexistivat normálně, ale vyjímky se najdou všude :)

            1. Podle mých zkušeností na ty kretény obyčejně dost brzo dojde. Myslím tím, že se jim to špatný, co plivou do světa, hezky šupem vrátí.
              Ale možná že jsem jenom urychlovač božích mlýnů, kdo ví. :)

              1. Kéž by :D ale radši klepu bo kdyby ho trefil ze psa infarkt(ten bude teprve v lednu), tak abych neměla blbé svědomí že za to můžu já :D On dělá potíže všem a všichni se ho bojej (devil)

      1. Bydlím na předměstí Brna, pracuju přímo v centru Brna, vzhledem k počtu zvířat = 15 koček a 5 psů, k tomu 11 slepic (stav dnešního rána, za těchto mrazů určitě kočenky přibudou) a taky vzhledem k věku mých domácích (jak jsem už psala pán má 90 a paní 85 let) se vůbec z bydliště nevzdaluji, nikam necestuji, denně ráno do práce, odpoledne zpět (čistit, krmit, uklízet), jsem tedy stále k dosažení. Jinak kontakt na mě velmi snadný – tel. 722 783 348. Jsem vděčná za jakoukoliv spolupráci, vždycky je mnohem lepší dávat zvířátko na doporučení než anonymně na inzerát, kde jsou rizika hodně velká.
        Jinak ještě k tomu nesouhlasu spolubydlících – máme přímo v nájemní smlouvě, že k držení zvířete je třeba souhlasu ostatních nájemníků. Ve 12.patrovém domě vždycky někoho pes ruší a kočky v noci dupou.

        1. Hm, tak 5 psů a 15 koček může být v paneláku fakt problém. Lidi budou poukazovat už jen na ten počet. Protože co kdyby…

          1. To bych ráda vysvětlila, z panelákového bytu jsem odcházela se dvěma pejskama a třemi kočkami, ten vyšší počet je až po téměř čtyřletém bydlení v domečku u mých domácích. To víte, že mám občas špatné spaní a moc přeju „svým“ stařečkům ještě dlouhá léta, kam bych se s touhle menažerií vrtla :)

              1. Velmi stručně – je to tak smutné až kruté. Přímo vhodné pro zpracování do dávných televizních Bakalářů. Stařečci jsou bezdětní, za to obdaření několika synovci a jednou neteří, navíc bohužel ne v rovnoměrném počtu z obou stran. Domek, starý cca 80 let, jim padá už skoro na hlavu, údržba spočívá pouze v tom, že paní občas sežene partu „kluků ukrajinských“, jak jim velmi láskyplně říká, aby vyspravili to nejhorší (padající cihly z komína, tašky na střeše apod.). Příbuzní se nezajímají v tomto směru vůbec a naprosto, ovšem po mém přistěhování, vyděšení strachem, aby mi snad ten „barák nedali „, tak pod nejrůznějšími záminkami chtějí z nich vymámit vyjádření „komu dají barák napsat“ a jestli už mají závěť. Tož tak je to smutné. Jisté je však jedno, odejdou-li domácí (jedno jestli ze světa nebo do nějakého zaířízení), musím jít okamžitě taky.

                1. Hm, tak to chápu, že si malou nemůžeš nechat. Jinak mě samozřejmě taky hned napadlo, že má být tvoje. :)

            1. Když má člověk místo, to se to nabaluje…. Musí mít anděla strážného aby mu řekl DOST. Já mám Bimba, ten u páté kočky vydal konečný stav a měl pravdu. Teď máme tři doma a pokud se nezžijí s Majdou a hlavně dokud budu mít velkou starost jak dát všem dostatek lásky. ráška s Princeznou na svém vyvýšeném působišti, Valinka od soboty u Kačky v pokoji, Majda žárlivě za mnou na schodech když se s nima mazlím

  6. Zdraví další zabukistka:-) Zitin dojemný příběh mne donutil vystrčit nos zpoza stromu a přidat se k diskuzi. Sluníčko (sun) je úžasné, díky za lidi jako jsi Ty, Zito! Já mám též od minulého týdne jedno takové psí sluníčko s velice pohnutým osudem doma a už bylo rozhodnuto že zůstává natrvalo :) Snad se jednoho dne odvážím sesmolit i nějaké to povídání.

    1. Jak to „jednoho dne“ ? Teď hned, sednout, napsat! :) Povídání o psích sluníčkách není nikdy dost. (dog) (sun)

  7. (y) Milá Zito, pokud ji moc miluješ, mám takovou obavu, že ji novou smečku hledat nebudeš. Já tak dopadla s Fellice, nejdíve, že ji dám zdravotně do kupy, odsvrabit, odčervit…pak aby trochu přibrala…no a už nám zůstala… (sun) (inlove)

  8. Milá Zito, ještě že jsou na světě lidi, jako ty. Moc ti děkuju. Ale obávám se, že nešťastná zvířata jsou ve velké převaze, jejich nezodpovědné množení nabralo na otáčkách. A není to vždycky jenom kvůli zisku, ale taky blbosti. „Jednou si pořídíme štěňátka (koťátka), vždyť je to tak roztomilý.“ A co s nimi? No, někomu je dáme, třeba partě mladých, co jsou zrovna okolo.
    Souhlasím s Xerxovou, že bude nutné nějaké řešení, možná celoplošná evidence není nejlepší nápad, ale má někdo lepší? Útulky přibývají, přetékají zvířaty, a věřím, že se v nich octne jenom zlomek potřebných. A i kdyby byl útulek na každém rohu, řešení to není.
    Zito, já tě nepřemlouvám, aby sis malou nechala, všechny zachráněné si člověk nechat nemůže a najít pro ně hezký domov je velice obtížný a záslužný čin. Držím Sluníčku palce.
    A teď OT – vyfotila jsem strašlivou Mrňu:
    http://aledet.rajce.idnes.cz/moje_zviratka/#DSCF1178.jpg

  9. Sluníčko je úžasná (sun) a mám takové tušení, že se ti, Zito, pro ni nové doma bude hledat dlouho… a pak už možná nebudeš chtít hledat… a pak už nebude vlastně proč hledat… jo, CD, ta se nezakecá. Velikánské díky za to štěndo (h) a ať je vám spolu sluníčkově co nejdéle.

  10. Ať žijou Zity, ať žijou ZITYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY!!!

    začala jsem číst a přemýšlela, že teď máš doma tedy bandu štěňat a až na konci mi došlo, přoč že jsi se nakonec na email neozvala, oni už mají svoje nové páníky (y) Jak se to povedlo??

    A Sluníčko, Sluníčko si necháš, že jo?? Je krásná (h)(h)

    1. Já taky! (clap)
      Bea je má chalupní sousedka, která přitahuje jako magnet zvířátka v nouzi, přesně nevím, kolik jich teď přesně má, ale dost, o Ronečkovi jsem tu psala, jak si s ním hráli bezdomovci v nádražní hale fotbal. Ona je takové sluníčko – vychovala spoustu dětí a postarala se o spoustu zvířátek, když vidím to chlupaté stádečko, jak za ní běží po protější louce za potokem, je mi dobře. Tak ahoj Beo! (wave)

  11. Milá Zito (inlove) , patří Ti obrovský dík za zachráněné Sluníčko i za všechna další zvířátka. (h) (h) (h) (bow) (f) ( A taky za inspiraci k předvánoční stopětce. :) )
    Praha sněží a sněží a sníh už není kam dávat. :(
    Přeju všem krásný den! (h) A dávejte na sebe pozor na cestách. (h)

  12. Milá Zito, ty tyhle příhody snad přitahuješ – díky Bohu, kvůli těm zvířatům (h) Sluníčko je moc krásná, dokonce vypadá čistokrevně (těžko odhadnout velikost, ale úplně malý pejsek to nebude). Skoro mě napadá, že někdo měl doma moc štěňat a řekl – chcete? A oni chtěli… Každopádně vím, že máš zvířat až nad hlavu, ale Sluníčko bude mít sluníčkovou povahu, ty ji vymazlíš – a tak určitě najdeš dobrý domov (inlove)

    Což mimo jiné znamená – nechce tady někdo vymazlenou psí holčičku? :)

      1. Došel, milá Sharko, ale nejspíš úplnou náhodou! (whew) Tímto prosím hlásám, že mi nejen skoro nejde net (devil) , ale velmi mě zlobí pošta (punch) Něco mi nedojde vůbec, něco víckrát, navíc mi z toho nejspíš zešílel outlook, schovává pod jednu hlavičku několik mailů od různých adresátů a… budu to muset přeinstalovat a… vůbec mě to nebaví :(

        Takže moc prosím – důležité maily radši oznamujte v komentářích, ať vím, co hledat. Děkuju!

  13. Já se musím jen připojit s díky za zachráněné štěndo. Milá Zito, kdyby bylo více takových všímavých a méně těch co nemají zvíře za plnohodnotného tvora. Přeji abys našla dobrou rodinu pro Sluníčko, ale má dobře našlápnuto, teď už ji nic špatného nečeká.

  14. Krásné. Takhle jsem si před dvěma lety za padesátku a nějaké drobné koupila od bezdomovců ukopané štěně – moře lásky (vzájemné). Taky jsem ho chtěla umístit co nejlépe, takže s námi náš Ron žije už dva roky.

  15. Krásné. Takhle jsem si před dvěma lety za padesátku a nějaké drobné koupila od bezdomovců ukopané štěně – moře lásky (vzájemné). Taky jsem ho chtěla umístit co nejlépe, tajže s námi náš Ron žije už dva roky.

  16. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Další zachráněná psí dušička (nod) Je mi z toho ouvej – je hodně psisek (koček…), víc než slušný svět zvládá… Odpovědnost množitelů, majitelů i chovatelů klesá (ne všech!! ) hlavně prodat, jedno kam a komu. Vůbec se nedivím hlasům, které volají po povinné evidenci zvířat. Nevěřím osvětě – je pomalá… myslím, že nastoupí brzy nějaká ta nepopulární represe…

    1. Viděla jsem onehdy na slovenské telce reportáž o množiteli a zničené slepé kavalírce. Neměla jsem na to koukat… ;( Když tak dívám doma na tu svou psici, co olizuje hlavu kočce, lepí se na svoje lidi jako samolepka a pořád tahá plyšáky, říkám si, že takhle by se měli mít všichni psi- mít takové doma, aby se měli co nejlíp :)

    2. Milá Xerxová, já tohle všechno chápu, ale jsem skeptik – povinná evidence, povinné cokoliv nepovede podle mě k lepšímu a zodpovědnějšímu zacházení se zvířaty, ale k utajování toho špatného – a tak se mnohé štěně nebo kotě dočká dřív a jistěji utracení… Ani prohibice neudělala z lidí abstinenty a zodpovědné mírné konzumenty – jen přiživila zločin všeho druhu… Nevím, přiznávám, že s plošnými příkazy mám celoživotní problém.

      1. mně se to taky nelíbí… jen si myslím, že to tam pomalinku směřuje… protože situace moc udržitelná není. Řada útulků stěží přežívá pod náporem zvířat, jiné jsou zlatým dolem pro zlatokopy, kteří na zvířatech v nouzi vydělávají. A bacha – lidí, kteří na zvířatech v nouzi vydělávají je hodně !!
        Pak přibývá i lidí, kteří hromadí a hromadí s láskou chudinky… až jsou z nich chudinky ještě větší… Obce nebudou chtít platit stovky zvířat v městských útulcích – a protože lidi asi nikdo k zodpovědnosti nedonutí, skončí to u restrikcí, které pochopitelně postihnou hlavně tty slušné…

        1. Je bohužoužel pravda, že někdy s námi lidmi nehne nic menšího než dlouhý bič a malý dvorek. To ale neznamená, že by se nám to muselo líbit. Spíš je z toho tak trochu smutno – než se lidé naučí skutečné zodpovědnosti, kolik zvířat na to doplatí a kolik lidí to otráví? Tedy… ne že bych věděla, kudy z konopí, že. Prostě jen pocit.

          1. Na druhou stranu, pokud se povedlo donutit lidi k povinnému očkování proti vzteklině, třeba to nějak půjde i s tímhle. Znám spoustu lidí, co nechápou, nač očkování, když mají psa jen na dvoře a odtud se nehne, ale na tu vzteklinu se dali ukecat tím, že obecní rozhlas vyhlásí, že tehdy a tehdy přijede veterinář a za mírný poplatek v místní hasičárně naočkuje psy. Pokud by to šlo takhle, tak by to asi prošlo. Pokud to ty lidi budou muset vyběhávat po úřadech, tak se na to prostě vykašlou.

  17. Tak to je moc hezké pohlazení po ránu. Bezcitná mládež – někdy ano a někdy je to jen slupka, ale v jádru buší dobré srdíčko, už jsem to poznala u spousty dětí ve škole – navrchu jsou drsňácký ramena a vevnitř se třepotá citlivá dušička, kterou nemůžou ukázat okolí. Ale chtěla jsem hlavně napsat, že by se děti měly od mala učit vztahu ke slabším – „jiným“ dětem, starým lidem a zvířatům. Zkouším to s Myšátky a snad se i trochu daří. Možná to zase trošku podpoří slpnění přání – malovaly přání Ježíškovi – chtěly by do třídy živé zvířátko – usmlouvala jsem to na džungaráčka ( králíček nabo činčila by prý byla lepší, ale to nemůže být, protože o prázdninách se budu starat já), tak se těším na kukadla, až pod přehozem to chlupaťátko najdou.
    Sluníčku přeju báječný domov. Úplně nejlepšejší by byl u zachránkyně, vždyť to byl nejen soucit, ale i srdíčko, co promluvilo! (h)

    1. Přidávám se k Myši: u zachránkyně jí bude nejlépe.

      K nám nemůže, 4 (dog) by už bylo moc a Kimině to opravdu udělat nemůžu.

    2. Milá Myško, to se budou trpaslíčci mít, živé zvířátko! To už pak budou dvojnásob přesvědčení, že jsi mocná kouzelnice… (h)

  18. Zdravim,tak to bylo pekne cteni.Slunicku drzime vsechny palce a Vam pani Zito velky dik za zachranu pejska.Jak muze byt dnesni mladez takova bezcitna (headbang) .Skoda,ze vsechny zviratka nemaji takove stesti.

    1. Fuj, to vyznělo strašně. Zapomněla jsem přidat úsměvy (ó, ta je úžasná a dojemná) a prosby: prosím, nech si ji, je tak kouzelná, už ji určitě děsně miluješ, vykašli se na všechny předsudky a podřiď život psové. Ona už Tě také miluje!

      1. To sem to zas vyvedla. To jsem ale truhlík. Jen jsem chtěla napsat, že nemám, kam pejsku umístit, a takovej průšvih vyrobím, áchjo. :-(

        1. Vyznelo to hezky. Usmevy tam jsou, jen schovane. Vy jste vsichni takovy jeden usmev. Drzim palce Slunicku, panicce a dik, ze jste…jeden(a) zpoza buku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN