PSÍ ABECEDA: „M“ – Míčky a ostatní hračky

Kdo si hraje, nezlobí. Tak staré, tak otřepané,  a tak… tak pravdivé úsloví. Takže, Yummi, s čím si budeme hrát?

Naše nejoblíbenější hračky jsou ty aportovací. Obzvláště balonky. Za ty by naše Yummča dala život. Dříve oblíbené tenisáky prý ničí zuby a tak jsem je vyměnila za balonky na šňůrce. Jsou z pevné gumy, která neobrušuje zoubky a provázek je praktický. Hlavně pokud máme psa s krokodýlí tlamou, který zároveň s hračkou omylem schramstne i naše prsty. A navíc, psisko se nejen vyběhá, ale můžeme zároveň hrát i na přetahovanou.

Aportovací hračky z plné gumy. Jejich výhoda je v tom, že jsou téměř nezničitelné. Odolají dokonce i Yummině. Činky, kroužky a různé jiné tvary. Výběr je obrovský, záleží na tom, co se pejskovi líbí a co mu sedne do tlamky.

Fantastické tvary mají hračky pískací. MLP ty příšerné zvuky co vyluzují, nesnáší – co udělala milovaná pejska, když to zjistila? Popadla hračku a pronásledovala ho s ní po bytě vesele mu pískajíc. Bohužel – nebo naštěstí – Yummině pískadlo dlouho nevydrží. Pískací čudlík dokáže z hračky vypreparovat na dvě skousnutí. Používám je už pouze jako odměnu při agility. I tak máme spotřebu jedna hračka na jeden trénink.

V létě jsme se neobešly bez plovoucí hračky. Koupila jsem dvě. Zatím co balonek Yumma milovala, na létající talíř zvysoka kašlala. Minulý čas je bohužel na místě – jednou jsem je zapomněla schovat a obě hračky skončily vykuchané :)

Doporučila bych je i pejskům, kteří se s vodou teprve seznamují. Bude to pro ně určitě zábavnější a přirozenější než nějaké nucení. Samozřejmě že jsou výjimky, které plavat nedonutí ani ta nejoblíbenější hračka, ale psí Vydrýsky zářivá hračka, která vydrží na hladině, nadchne.

A jedna vychytávka na konec. Hlavně při výcviku je výhodné mít oblíbené aportovací hračky dvojmo. Často se totiž stává, že pes popadne hračku hozenou mu za odměnu a nechce se mu vracet k páníčkovi. Oblíbenou hračku už má, jiná ho nezajímá a na pamlsky nemá chuť a když navíc ví, že mu pánčíček hračku čórne… Taky bych nepřišla. Když ale vyčarujeme úplně stejnou hračku, zase má důvod přijít k nám. Ovšem jestli to tak funguje i se zamřelými kachnami, nevím :)

Frisbee. Super hračka, většinu psů hodně baví, ALE: První ALE: Je potřeba si dát velký pozor na materiál, z kterého jsou vyrobeny. První frisbee, které jsem Yummině koupila na internetu, jsem vybírala podle ceny. Co nejlevnější, vždyť nevím, jestli ji to vůbec bude bavit. Bavilo ji to moc, ale levný plast byl tvrdý, nepružil, zato praskal. A v těch trhlinách si vždy pořezala jazyk a dásně. Druhé ALE: Skoky a ostatní akrobatické prvky jsou šílenou zátěží pro klouby. Pokud nechceme psa úplně odepsat, musíme hru po pár minutách ukončit. Pro mamutíky frisbee není vhodné vůbec.

Nahrazovat aportovací hračky kameny nebo klacíky rozhodně nedoporučuji. Riziko úrazu je příliš velké.

Hračky přetahovací. Většinou jsou to bavlněné uzly, pešci, plyšáci. Z domácích zdrojů je pro tuto hru ideální ustřižená riflová nohavice. Staré tričko, nebo ručník se dá použít taky, ale rychle se roztrhá. Nám plyšáci nikdy dlouho nevydrželi, Yummča je ničič likvidátor. Uzly a pešci jsou odolnější, problém je pánčička s nedostatečnou fyzičkou.

U těchto her obecně platí, že začátek a hlavně konec určuje páneček. Pro hodně dominantní psy, kteří nemají vyjasněné své místo v rodinné smečce se nedoporučují. Pro ty je lepší zajít si na cvičák na klasickou obranu, při které pes nebojuje s pánečkem, ale naopak, spolupracuje s ním při „lovu“ figuranta. (A navíc se tam naučí, že jinam, než do rukávu se kousat NESMÍ.)

Dentální hračky. Jsou to většinou míčky nebo kroužky s drážkami a různými výstupky, které při hraní čistí zuby a masírují dásně. Yummi, jak jinak, dává přednost těm sežratelným.

Motivační hračky. Jsou jednoduše geniální. Psisko se naučí používat mozek :) a neomezuje ho věk, fyzický stav ani počasí. Jednodušší jsou duté koule, do kterých nasypeme pamlsky a ty z nich při hraní vypadávají. Složitější jsou dřevěné, nebo plastové podložky s důlkama, do kterých se vloží pamlsky, přikryjí se různými typy deklíků a psík musí přijít na to, jak se to otevírá, aby se k pamlsku dostal. Snad jsem to popsala srozumitelně.

Tyto hračky jsou ovšem dost drahé. Ale můžeme se jimi nechat inspirovat, použít svůj mozek a vymyslet domácí verzi těchto her. Stačí nám tři neprůhledné plastové kelímky, jeden pamlsek – a můžeme se psem hrát „skořápky“. Nebo vezmeme pár papírových krabiček (třeba od sýrů), nacpeme je pamlskami a poschováváme je různě po pokoji. Pak do pokoje vpustíme psa a necháme ho krabičky hledat. Nebo… možností je nepřeberně. Záleží jen na fantazii pánčíčků.

Tak konec psaní, my si jdeme hrát :)

Další fotky najdete tady.

Aktualizováno: 5.12.2010 — 21:23

117 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. U mé KAO největší úspěch jedna bezva hračka, ale bohužel – dost drahá: bladhaundí uši…

    1. chůdě bladhaundík… takové pěkné plácačky to má… a oni mu je oslintaj a ožužlaj… Doufám, že ke kupíraci nedošlo (rofl) Kavkazana bez uší si umím představit (koneckonců před pár lety to jinak nebylo), ale u psa sv. Huberta… :O (chuckle)

      jetě dotaz? Ty děláš web doguším wiederholáckým ?? Jsem zvědavá na nové fotky mimin a nic…

      1. KAO mám bez uší – je ze Slovenska.
        Jojo, dělám, nové fotky čekají, zápasím s časem :-(
        Meilni mi na fialovajarka zavinutec post.cz – přepošlu.

    2. Vidíš, na tuto hračku jsem úplně zapoměla. Jako štěně si nejraději hrála s jezevčíkovým ocasem. Naštěstí ju to časem přešlo, měl ho pak, chudák, děsně opelichanej a oslizlej (chuckle)

  2. Miki, díky, moc hezký přehled (y) :) . Buldočík je bobrovací, pískací, přetahovací, ale rychle se zafuní (chuckle) . Velkohubější psí kámoše se snaží obírat o tenisáky a spol., ale je to dřina. A úplně nejlepšejší hračkou je kocour. Tedy dobrácký mouratec. Černobílý batman mu bez váhání natříská (rofl) .

    1. Že Tě vidím (jak tak čekám na hlášení o koťáskách), dnes jsem potkala zas buldočí prasátko, ale tendle byl líp tečkovanej. Vypadal víc jak pes. Strašně blbnul na sněhu (pravda, bylo jen -1), až to vypadalo, že eště chvilku a postaví si sněhuláka sám.

      1. Plno psisek je teď ze sněhu nadšenejch a je radost na ně koukat.

        Pedrouš včera po dlouhé době blbošil s kosím bratrem Charliem. Svetříky, tupé obličejíky, střely neřízené… Plašili náhodné pocestné víc než čerti :D .

        Jj, chybí zprávy o Jiljíkovi.

    2. U nás se vždy rychle „zafuním“ já a nestíhám bojovat (chuckle) . Proto se Yummča raději přetahuje se střeďačkou rodičů, Kari, prý má mnohem větší výdrž než já ;)

  3. OT – postrádám hlásání o nově přichýlených mimíscích, zejména kýchavé Jiljí a projmutému Samovi? :^)

    1. To by mě zajímalo taky, hlavně Jiljí (řekla jsem to totiž MLP a od té doby se mě pořád ptá, co je nového s malým kočkátkem – ukázala jsem mu i fotky).
      Taky mám jednu OT – funguje už volný? Psala jsem totiž jedné osůbce zde právě na volný a zajímalo by mě, jestli to došlo.

          1. Přes Soukromou zprávu na Hadech. Myslím, že k tomu ani není nutné být registrovaná. Sice Renatě nepřijde hláška, že má zprávu, ale když se podívá, tak ji najde :-)

            1. Zano, že Tě vidím – to mi řeší hodně přemejšlení, jak dát vědět – až Ti přijde 444 peněz, asi tak v pátek, tak to je z Kočetie od čtyř holek na miminčí dečky, jo? Můžu upozornit takhle, že jo? Neutrhneš mi hlavu, že ne? ;-)

                1. Jéje. Já taky děkuji, už jsem si říkala, že zas budu muset prudit Vavílu, abych dosícla Tvého mejlu ápodobně, tak príma, domluveno. (wasntme)

  4. Když tak přemýšlím nad hračkama tak moji kluci mají skoro všechno, balonky na šnůrce, kroužky do vody, talíře na freesbee, do nedávna i peška ale Frogášek ho uzmul, sežral a následny vyblinkal, šikula pes, taky chodíme lovit figuranta :D

    volně ložených hraček máme poskrovnu, semtam se tu mihne nějaký tenisák nebo gumový balonek, semtam o ně kluci projeví zájem ale vesměs si hrajeme za nějakým účelem, za výcvikem, poslušnost, agility

    tak nevím jestli to nejsou vlastně chudáci psi když si ani nehrajou (chuckle)

  5. Kdo máte mejl na volném jako já, tak vězte, že mají vážnou poruchu a proto to nejede… Ach jo.

  6. Z naší donedávna tříhlavé smečky je hračková jenom Polča, která dává přednost gumovým pískacím hračkám před plyšáčky.
    Absolutní jedničkou jsou u nás gumové „hovězí“ kosti, kdy vrcholem radosti z našeho příchodu je, že nám je Polča předkládá na uvítanou k nohám. Jinak se tyhle kostičky i dobře hážou, takže jako aportík jsou vynikající. Boninka veškeré gumové hračky dokázala během pár hodin rozmělnit doslova na atomy, takže Polča si své piskláky před ní svého času i schovávala (chuckle) Ale venku u nich před házením míčky vždycky zvítězily klacky, které totiž mohly po skončení hry vždycky krásně oloupat a rozseparovat na tisíce malých kousíčků…. Bojárek, který se k nám připojil ve svých třech letech, si bohužel nikdy ve hraní nenašel zálibu, ačkoliv jsme se o to mnohokrát pokoušeli a Polča a na vycházkách i Bonina mu mohly být dostatečným příkladem. Jedině v zimě se dokázal jako ostatní honit za sněhovými koulemi, které jsme jim mohli házet prakticky donekonečna…. No a teď momentálně se s Polčou vyžívají ve vrtání tunelů ve sněhu. A takové dvě sněhem zalepené psí hlavy zírající ze sněhového převisu jsou zase skvělým zdrojem zábavy pro mě.

  7. EvoŽ, (o níže k dysplaziím) naprosto s Tebou souhlasím. Po půl roce jejího života jsme zjistili, že nemá P1, na RTG se ukázalo, že nemá ani založenou, takže tím pádem šla z chovu a já už jsem dysplazii nenechla dělat. Škoda, v jejich 10-ti letech, až už měla problémy jsme RTG kloubů udělali a potvrdila se dyspl. a navíc arthroza. Kdybych to tenkrát před mnoha lety věděla, musela by si hrát opatrněji. Při její hyperaktivitě nevím jak bychom to dělali :O , ale nějak by se to zvládlo. Začala užívat ALAVIS, ale poslední dva roky jsme přešli na APTO-FLEX s kyselinou hyaluronovou a je to lepší, ale už ji nesmím vysadit, jinak se problémy okamžitě znovu projeví. Mluvím o tom jenom jako varování pro ostatní pánečky i menších plemen. PES ZVLÁDNE COKOLIV, V JAKÉKOLIV ZÁTĚŽI, KDYŽ TO MŮŽE DĚLAT S VÁMI A PRO VÁS, ALE POZOR, všechno se to sčítá a později mohou nastat zdravotní problémy. Kolikrát myslím na pejsky,kteří závodně skáčí agility, nebo „tančí“, že by měli pánící už zavčas raději dodávat nějaké to „chondro“. Není to přirozený pohyb pro psa.

    1. Já bych tolik nebyla proti závodění. Ale!!! Hlavně postupně zatěžovat, aby se pes stačil osvalit. Ten postupný tréning spousta lidí podceňuje, když to pejskovi tak jde a tolik ho to baví. A zatěžovat jen zdravého psa. To je psa, který je ze zdravého chovu a pokud možno má udělaný (zhruba v roce) rentgen. Nemusíme rentgenovat psa, kterého nechceme do chovu a který bude mít „rekreační“ zátěž. Nejsem pro rentgenování za každou cenu. Ale pokud bych chtěla psího závodníka, určitě bych RTG nechlaa udělat. (my ho musíme absolvovat kvůli chovu a dělám i nepovinné lokty – musím zaklepat, jak chovné feny, tak zatím osnímkovaná štěňata máme dysplazie prostá). Ale to jsme zpět u chovu a dobré chovatelské stanici. A nemyslete si, znám několik kříženců (až voříšků) s docela silnou dysplazií. Není pravda, že jsou v tomto ohledu kříženci zásadně zdravější. (o psech bez PP ani nemluvím)

      1. Barouš celý život tvrdě maká – agility, coursing, dogtrekking. Teď už teda jen ty treky, ale zase jich dáváme hodně a rychle. A samozřejmě tréninky – běhání, běžky,… Alavis apod. jsem dávala vždycky jen když nějaký vyhrál a to ještě nerada – obsahuje MSM – analgetikum (shake) . Když už chcete něco takového dávat, vyberte si něco bez této látky. Velmi dobrý by měl být Bomazeal.
        Jak píše EvaŽ, důležité je postupné dobré nasvalení. I psi s vysokou DKK se pohybují lépe když mají dostatečné svaly – pro ty je dobré plavání, tah v postroji (po měkkém podkladu). A můj názor je ten, že šťastnější je pes, který prožije život aktivní, byť třeba kratší, než pes, který celý svůj dlouhý život proleží na gauči. Nehledě k tomu, že utahaný pes = hodný pes.

  8. Taky bych si ráda hrála se psem s psími hračkami, nebo lépe-pozorovala psa, jak si s nimi hraje. Ale smůla, naši psi, jakmile dospěli, o hračky ztratili zájem. Reny se sice doma poměrně často promenáduje s molitanovým míčkem v hubě, ale pouze proto, že nám tak dává najevo, že ho chce za něco dobrého vyměnit. Ani nápad, že by nám ho chtěl vydat a běhat pro něj. Nosí ho jen v rámci našeho “cvičení”, taky za odměnu. O Vánocích ale stejně nikdy neodolám a dám mu nějakou hračku, letos to bude další míček, o kterém předem vím, že bude okamžitě vyměněn za jedlý dárek. V naší malé sbírce hraček máme taky myš a želvičku na setrvačník, což jsou kočičí hračky a když je natáhnu a pustím, tak je vžycky kočičím skokem uloví a pak strašně hrdě přinese, že mu prostě musím dát odměnu za statečnost. Motivační hračky jsou super, máme kobereček, skořápky a míček, ale musíme používat omezeně, kvůli spotřebě pamlsků. Ke 12. narozeninám v létě má slíbený další kousek, vyhlásila jsem cílové odměny za každý dožitý rok. :)

  9. Já si psa, který si umí hrát s hračkami, užívám teprve teď – s Berry :) Má ráda všechno – míčky, plyšáky, klacky (klády :) ) Zatím nic moc neničí, teď už opustila malé plyšáky, se kterými si hrála jako mrně, a nosí ty větší. Přetahuje se, doma hozené věci nosí a předává… ale aport to asi není, když dotyčnou věc cestou tak ixkrát nadhodí, pustí, chytí, zakopne, chytí, nadhodí… to dělá i s klacky, které si najde v lese. Slůvko aport tedy před ní zatím tajím :P Je fakt, že tomu moc nerozumím – žádný z mých psůl tohle nikdy nedělal. I neaportér Daník, pokud už něco sebral Kazanovi (to byla ta správná hra), tak to nosil správně. Ona nemá problém věci přinášet… ale nosit! (chuckle)

    1. Dede, to nevadí, žádný policejní výcvik, ani super zkoušky s ní dělat nebudeš. Berry je velmi ochotný pejsek věci nosit a spolupracovat s Tebou a hrát si. To je nejdůležitější, je na tom vidět váš vzájemný vztah (h) . Na provedení nekoukej, raduj se zároveň s ní!

      1. přesně jak píše Alex, pokud se nechystáš na zkoušky, tak na tom nesejde. Hlavně že vás hra baví všechny tři. To co Berry s klackama předvádí je čistá radost ze života, z pohybu a ze hry (inlove) .

        1. Souhlas. A navíc – i vlohy se musí cvičit. Žádný učený z nebe nespad nejen u lidí. Pokud jí bude její způsob nošení nepohodlný, uvidíš, jak se zlepší.

    2. Já dneska potkala vuvuzelku! Vyplazila jsem břečkou a sněžením kopec a eště vpufla do trafiky, celá mokrá, a hned přede mnou šel pán s vlčandou, ksichtík vtělená vuvuzela (ta vlčanda, pán vypadal spíš jako spoluobčan), jen trochu světlejší. ;-)
      Pustila jsem je do dveří, protože hezké holce se ráda podívám i na zadek, v trafice byla maminka s dvěma dítky kolem tří let, která totálně zcepeněla a přestala natahovat prstíky k nanukům a limčám, když kolem nich prošla vlčice vyšší než ona. Chichi.
      Prodavačka pronesla: „To bude Asta. Určitě počkáte po paní…“ Což mi bylo trochu líto, ale dobře, nakoupila jsem, podrbala vuvuzelu mezi vočima a voptala se, jak se jmenuje jako fakt. Prej Viky.
      „Královna Viktorie,“ pochvalně jsem pronesla a vypotácela do sněhové vánice…
      Fakt měla vuvuzelčí nos! I očka.

  10. Teď jsem si vzpomněla: nejlepší hračka, kterou zatím Bony měla, je osobně psem nalezený míček. Byly jsme na poli se třemi psy, naše čubizna nalezla míček a ostatní dva psi se jí ho snažili vzít. No to se jim nepovedlo nikdy na dlouho, čubizna ho prostě získala a hrdě si ho nesla až domů. Byla ochotná tvářit se vysloveně zle i na nejlepšího kamaráda, pokud šlo o ten oslintalaný míček a máme ho pořád. Občas ho vytahne z hraček a pokousává ho, honí ho a nikomu ho nedá.
    Může pes mít pocit vlastnictví?

    1. Myslím, že může. Nejlepší hračka je kradená (nebo nalezená), nejlepší pamlsek vyžebraný (u méně charakterních nebo oprsklejších jedinců též kradený). A hlídat si své proti „vetřelci“ – i nejhodnější pejsánek dostane přízvisko z Baskervillu

  11. No tak na házení hraček a zejména balónků na šňůře, na to jsem expert. Umím hodit docela cíleně, i na velkou dálku, v bytě dokonce hážu za roh. (y)
    Umím si tu házecí hračku najít na poli, když je vyšší tráva – to musí být pohled, když courám po poli a hledám – a umím si nešikovně zahozené házedlo sundat i ze stromu nebo ze střechy. (y)
    Umím najít starou házecí hračku v kupě pohrabané trávy.
    Umím poklidit házedla ze zahrady před sekáním. (y)
    Jo a pesová? Ta u toho bývá taky, chichi… Někdy jí to baví do úmoru, jindy jí zaujme myš a já si mohu házet, co chci.
    Největší problém našeho psa je ZASTAVIT. U nás jak doma, tak na chalupě je kopcovitý terén a rozběhlá čubizna, naše česká strakatá slečna Bony, se řítí jak rozjetý buldozer.
    A úplně nejlepší házedlo je vlastnohubně nalezený klacek, pokud možno poleno nebo půlka stromu. To občas Bony přitahne a já si zaposiluji. A aby nehryzala (tolik nehryzala) dřevěný nábytek, bereme vybrané klacky i domů… Občas si připadám jak ve štěpkařské dílně.

    1. Jé, já taky dávala štěňatům polínka a zametala třísky. Lepší než třísky z nábytku. Neměli by nás angažovat na výrobu štěpků pro biokotle?

  12. Jé míčky! Míčky Bára miluje. Všechny. Malé, velké, měkké, tvrdé… Velké balonky, co se jí nevejdou do tlamky rozchroustne a pak nosí splasklé cosi. Tenisáky oloupe a rozchroustne. Plné těžké míčky házím při zemi, Bára má tendenci chytat míčky ze vzduchu, takže se bojím o její zuby. Plavací míček je v létě nejlepší zábava. Nosí, do ruky odevzdává, jenom mi to zase hoď do té prímovní vody….
    A teď v zimě máme taky skvělý způsob vylítání. Stačí k tomu sněhové koule, stráň a rukavice na snowboard. Jdu si takhle po cestě, tvořím koule a házím nahoru na stráň, dolů ze stráně, nahoru na stráň, dolů ze stráně, po cestě kutulů, nahoru ….. atd. Čuba doběhne, narve čuňu po uši do sněhu, kouli rozchroupne a běží zpátky, já házím, čuba lítá…… Pořádné rukavice jsou nutnost, je to o omrzliny.

    1. Yumma miluje takové ty ledové zmrazky na kraji odhrnovaných silnic a chce abych jí je kopala. Jen mám občas problém, když je ten zmrazek přimrzlý. To pak i v pevné botě mooooc bolí paleček (doh)

      1. Ano, milá Miki, to je přesně Kazanova hra „Kouličky“, jejíž přesně stanovená pravidla (stanovil je Kazan – ne já :D) je třeba dodržovat! myslím, že jsem o tom kdysi na Zvířetníku už psala…

        1. Vždy když Yumma nad nějakým zmrazkem stojí a poštěkává si na Kazana vzpomenu. I na to, jak soupeř, který nedodržuje pravidla nesmí být zakousnut (h) (h) (h)

          1. Tyhle zmrazky taky používáme, ale musím je vzít do ruky. Nakopnutý zmrazek je nezajímavý.
            Bára má hru s pevnými pravidly na kaštany. To panička pod kaštanem nasbírá plnou kapsu kaštanů a pak s nimi mrskne o asfalt, Bára vystartuje, podivně skákající kaštan dožene, lapí, rozchroustne a blem blem pliv tfuj vyplivne. Panička se otočí a mrskne o asfalt kaštanem na druhou stranu. A tak pořád dokola dokud není kapsa prázdná. Na blem blem pliv jsem trvala, protože kdesi kdysi jsem tu četla, že na kaštany pozor, už si nepamatuju, co přesně to bylo, ani kdo to tu psal, ale na chroustnout a vyplivnout trvám.

            1. Při zevním použití je zcela neškodný. Rovněž u jírovce jsou zdokumentovány poměrně vzácně se vyskytující alergické reakce. Při vnitřním užití může vyvolat nevolnosti nebo křeče žaludku. Některé prameny hovoří o ztrátě koordinace, zvracení, průjmu a ochrnutí. FDA klasifikuje jírovec jako bylinu, která při vnitřním užití není bezpečná (podle některých pramenů jsou dokonce všechny části jedovaté.)

  13. Miki, v hitparádě Klérčiných hraček vedou gumové balonky na šňůrce! Dají se tak nádherně hodit do obrovské vzdálenosti (i já je tak hodím :D ) Měli jsme dva na reciproční výměnu, také když přinesla první, tak jej nechtěla odevzdat. S těmihle balonky Klérka strávila většinu svého života (h) . Dnes už je okusuje doma na křesle. ALE POZOR, obávám se, že dnešní ortopedické problémy s opotřebovanými klouby způsobilo právě to její obrovské osobní nasazení při lovení balónků (prudké starty, tvrdé brždění při úchopu v plném cvalu, někdy doprovázené parakotoulem, přetahování o balonek s druhým psem, i s mnohem těžším plemenem). Byla to moje chyba, ale tehdy jsem si neuvědomila jaké mohou být následky :( .Nezatracuji tuhle hračku, právě naopak! U temperamentních plemen není na vyblbinkování lepší, ale platí opět to staré dobré VŠEHO S MÍROU!
    Dík za hezký článek a fotky (y) !

    1. Taky si někdy říkám jak je možné, že se u toho Yumma nezabije. :D Máš pravdu, u všech her platí, že je potřeba znát míru.

    2. Milá Alex (inlove) , souhlasím se vším včetně tvého varování. Kdybych byla věděla! Kazanovy nemocné lokty mají určitě jednu z příčin v prudkém brzdění – jak při doběhu míčků (je maniak), tak při běhání s jiným psem kolem plotu. Uměl neuvěřitelně zrychlit a bleskově se otáčet – radost pohledět. Bohužel dnes už to není radost se koukat, jak chodí, takže Berry lítání za míčkem dávkuju…

    3. Alex, to možná nebude pohybem za mlada. Náš Doník se nalítal za míčem a naotravoval se s ním. Hrál pořád fotbal až měl odřená kolena. Jednou jsme byli na veterině a když nás pan dr. viděl v čekárně tak se ptal: zase fotbal? A jedna paní se strašně divila To váš pes hraje fotbal? A tak my jsme ji ujišťovali, že jo. Nevím co si myslela.

      1. Brždění a rozbíhání se za míčky je jeden z faktorů, ketrý dokáže zrasovat klouby. Jedinec s perfektním osvalením a dobrým genetickým základem zvládne i velkou zátěž. Jedinec, který má trochu špatný kloub si ho tímto velmi zhorší. Nejhorší je, pokud pes, který celý týden má jen malé procházky, dostane o víkendu velký záběr. Najednou bez rozcvičení. Nebo pes s nějakým nižším stupněm dysplazie si na míčkách kloub oddělá. Zdravému to nemusí vůbec vadit.

  14. Milá Miki (inlove) , to je moc zajímavý článek, díky! (y) :)
    Anka si moc nehraje – aport jí nebaví. Nejraději se o něco přetahuje, ale to zas není nic moc pro má záda-rameno-loket-zápěstí, takže to tak často neprovozujeme. Přetahovací žížalu, co jsem jí upletla k Vánocům, když jsem hlídala Abbie od Kačera, tak tu má dodnes! Zatímco Růžový Krokadýlek (inlove) svou žlutou žížalu stačila dost povraždit, ještě než odjela po Vánocích domů. (chuckle)
    (foto žížaly jako vánoční inspirace je zde: http://hadopasi.profitux.cz/Vave_1.html )
    Přeju všem krásný den!

    1. Vavísku žížaly jsou nádherné, obdivuju tvou šikovnost. Nevím, možná by Yummině pletenina vydržela dýl, než šité hračky. Škoda, zbytky vln z dob kdy jsem pletla, jsem už zlikvidovala, mohla jsem to zkusit.

    2. Žížaly jsou parádní, to bychom taky určitě užili- ale všimli jste si na předpolsední fotce skoropiškvorkové deky? Už v roce 2005? Ta Vave klame tělem :D

  15. U nás máme tenisáky v oblibě. Možná by byly vhodnější menší míčky, ten tenisák Borůvka taktak udrží v zubech, ale to se v podstatě nedá sehnat, takže tenisáky vedou- u nás tedy sežrání nehrozí :) Na procházky často chodíme s tenisákem v kapse, do bláta beru takové pěnové míčky, ale jen tam, jinak se totiž dají celkem snadno rozkousat. Plyšáky má Borůvka na svědomí jen dva- ovečku Pana Vlnku I. v podstatě spíš rozslintala než rozkousala coby štěně a z opice, co jsme dovezli od chovatelů, vypreparovala naněkolikrát vycpávku z břicha, takže se teď nosí v zubech výrazně lépe- a tak už nepáře…
    Frisbee jsme zkoušeli a naprosto nezaujalo. Balónek z tvrdé gumy na šňůrce jsem zkoušela, ale naprosto nezaujal- byl těžší než tenisák a asi se jí taky hůř držel (ono je taky rozdíl 30kg pes a Borůvčiných cca 9 kilo).
    Tenisák nosí a odevzdává do ruky. Naučila jsem ji to doma v obýváku a pak jsme to prostě jen přenesli ven. Plyšáky mi nosí taky- pokud pracuju u počítače a jsem dloubnuta plyšákem do kolena, natáhnu ruku a počkám, až mi do ní Borůvka plyšáka vloží, když ho teda chce házet a nosit :)

    1. Brýtro. Jsem se tudle „rozšoupla“ u Vietnamců a okukovala tam v košíku malé pěnové míčky pro děti. Nejsou těžké, nejsou tvrdé, nakonec jsem usoudila, že na kočky jsou moc velké – Borůvce by byly akorát. (flex)

      1. Radši tvrdší a velký tenisák, i když ho má „plnou hubu“. Pěnový míček se snadno škube a kus pěny se dá spolknout. Pro většinu psů bych ho nedoporučovala, jen pro zaručené netrhače. Většina psů škubání pěny miluje.
        Naše holky jsou „upravovači“. Plyšáka vykuchají, zbaví očiček a pak dlouho a dlouho nosí. Netroufnu si jít v noci po schodech potmě abych se nezabila o plyšáka (kdo zná Bradburyho Malého vraha :O ). Ája miluje tenisáky – hezky oloupat a zozlousknout. Nejlepší jsou zauzlované hadry. Jsou oblíbené a nejméně náročné (dají se vyhodit a nahradit novými starými hadry…).

        1. Proto ty pěnové nosím jen občas ven (ano, jsou to ty od Vietnamců), kde je mám pod dohledem (ony totiž tenisáky od bláta jsou dost eklhaft). Po baráku se nám volně povalují tenisáky, ty pěnovky ne, i když je stejně neškube…

      2. bych měla strach, co v tom je za sajrajt..v tý umělý pěně, když je to na „namovým stánku“….

    2. S pěnovkama nemám zkušenosti, právě proto, že Yummaje ničič a všechno hned rozkouše, je nekupuju. A Denisák se ani zamlada nehonil za balonkama, uznává jen přetahovací lana. Je zajímavé, kolikrát už jsem slyšela, že tenisák obrušuje zuby, ale i tak je to u většiny nejoblíbenější hračka. U nás taky :D .

    3. Tady v jedné prodejně jsem koupila létající talíř z měkčí gumy, nemají tak tvrdé okraje a jsou dobré, že se dají dobře strčit do kapsy. Mají je ve dvou nebo více velikostech tak jsem menší koupila pro Luxe.

  16. Obrany by měly být pouze pro vyrovnanou dvojici pán+pes s ujasněnými vztahy, základním výcvikem,… Učit nezvládnutého psa, že do lidí se kousat MŮŽE je nebetyčná pitomost, zejména když většina našich figurantů s takovými psy neumí pracovat. Pro psa je přirozené že kousnout do člověka je „velký hřích“ – pokud toto pomocí obran odbouráme, pak nezvládnutý pes hryzne kdykoliv kohokoliv – a to že to možná bude „jenom“ do rukávu není ani zaručené, ani lepší. Když už psa nezvládám, tak jej naučím že kousnout nikdy, ne že jej učím jak a kam.
    Lepší než nošení dvou hraček je správné dotáhnutí aportu, kdy odevzdáním hra nekončí, ale začíná. Choďák byl právě takhle zkažený aporťák – miluje míčky, ale nechápal proč by je měl nosit a odevzdávat – po pár procházkách mi míček rval do ruky… míčky na šňůrce jsou k tomuto ideální a navíc se s nimi dobře háže.
    Ještě bych zmínila házedlo – je na tenisáky, ale já jsem používala míček z tvrdé gumy – dolet je opravdu velký a člověk tak s malou námahou psa aporťáka dokonale umrtví.

    1. Dvoje hračky jsem myslela, pokud má pes hračku pro sebe – doma nebo na zahradě – a může ji tahat kdykoliv. Pak je lepší mít na práci extra aport (který pochopitelně nenechám povalovat na zahradě). Lze naučit psa aportovat i veškeré hračky, ale málokdo má dostatečnou důslednost. Moje holky dokážou aportovat cokoliv, ale u hračky musím dát důraznější povel a je sledován nedůvěřivým. „Fakt, dyk si s tím normálně hrajem a teď to budem aportovat?! No když mysliš…“. Prostě rozlišují práci a hru. Zajímavé je, že na práci se obrovsky těší a vydrží déle, než u obyčejné hry. Možná proto, že práci dělají s námi a mají ji pestřejší. Hrají si víc mezi sebou.

      1. Beru to tak, že když já projevím zájem o aport, znamená to pro psa lepší zábavu než si s míčkem kutálet sám – bude přetahování, házení, honičky, HURÁ! Ne že fůůůj, zase bude to otravné nošení. Tímhle přístupem si zařídíš že ti pes bude hračky opravdu rvát do ruky.
        U tvých pracáků je trošku problém že musí mít opravdu špičkovou poslušnost při aportu (donést i to co fakt nechtějí) a zároveň měkký skus aby aportovanou zvěř nepoškodili… ale ve hře předpokládám přetahování, honění psa apod. používat můžete, ne?

        1. Holky rozlišují bez problémů hru a práci. Občas jsou ochotné se přetahovat nebo mi rvou hračky do ruky. O hračku se s nimi klidně přetahuji a „rvu“, přitom jakmile přepnou na „práci“, mají lehký úchop a předání víceméně bez chyby. Jakmile vezmeme „pracovní“ aporty, ať je to látkový dummy, vycpaná kůže nebo zvěř, jsou z nich jiní psi. Soustředěnější. A nadšenější, protože tahle hra trvá déle a strašně je baví. Ony samy mě naučily, že rozlišují „práci“ a „hru“. Někdo to považuje za chybu se se psy hrát. Já radši oželím nějakou chybku na soutěži, ale psy mám jako kamarády.
          Jinak honit se se mnou nechtějí, jsem na ně pomalá.

          1. Ony to nerozlišují tvoje fenky, ale ty, ty sis je „nastavila“ jinak pro práci a jinak pro hru. A u loveckých psů používaných v praxi je to myslím velmi rozumné. Já mám pravý opak – poslouchání musí být vždy a všude a rozdíl je jen v tom jestli (a jaké) dávám povely. Takže i aportovací cvok choďák mi z dvaceti hodů tenisákem musel udělat jeden nebo dva předpisové aporty a ten zbytek byl bez povelů, bez předsedání, s přetahováním a honičkama (taky jsem pomalejší než psi, o to víc je baví přede mnou utíkat). Ty potřebuješ aby se psi při práci soustředili a skutečně pracovali, proto je rozlišení nutné, ale jinak mi tohle dělení přijde spíš špatně – pokud pes funguje jen na cvičáku a jinak na pána kašle.
            Rozlišení obojek = netahat, postroj = táhnout je běžné a správné.

    2. Petro, budu ti trochu oponovat. Nevím jaké zkušenosti s obranou máš – figuranti jsou opravdu různí – ale při SPRÁVNĚ vedené sportovní obraněse pes NEUČÍ KOUSAT DO ČLOVĚKA, ale LOVÍ RUKÁV. (rozvíjí se kořistnický pud) naopak, do člověka pes kousat NESMÍ. A všechny úkony, které následují po zákusu (pouštění na povel, doprovod a pod.) jsou o poslušnosti – t.j. o vedoucí roli pánečka.
      A k té druhé hračce u aportu – asi to z textu nevyplynulo, je to pomůcka hlavně u psíků, kteří mají zafixovaný špatný návyk typu: páneček to hodí – já to přinesu – páneček to schová do kapsy a mám po zábavě. Takových chodí na cvičáky moc moc. Jinak samozřejmě máte ty i EvaŽ pravdu hra je o něčem jiném než výcvik. I když se při výcviku hra využívá.

      1. Při SPRÁVNĚ vedených obranách a při dostatečné zvládnutosti psa psovodem. Ono pokud psovod psa nezvládá, tak jej DOBRÝ figurant ke kousání na rukáv vůbec nepustí. Maximálně budou kousat na klín. Dokážeš si představit důsledek obran v případě že nevelí pán, ale pes? I při čistě loveckých obranách učíš psa že může s člověkem o kořist soupeřit, co víc, učíš jej nad člověkem vyhrát. Nehledě k tomu, že se do obran bohužel stále často přimíchává zloba a v tom případě je nezvládnutý pes opravdu časovaná bomba. Prostě pokud někdo psa nezvládá, musí zamakat na základní poslušnosti vždy a napoprvé. PAK může začít s úvahami o obranách.

      2. Máš pravdu v tom, že u štěňat hra = výcvik. Pak se pomalu odděluje to, co je „vážně“ a co je bez pravidel. Navnadit psa a pak hračku schovat je blbost. V tom máš naprostou pravdu. Proto máme hračky a pracovní pomůcky – jakmile se pes nesoustředí na práci, skončím a za chvíli mu dám hračku (nemůžu mu dát „odměnu“ za to, že nechce předat). Prostě pes musí být zabaven a cvik splněn. Chce to cit a zkušenost. Je špatně psa zklamat a je špatně být nedůsledný. Ale horší je psa zklamat. Důslednost se může uplatňovat postupně, ztracenou důvěru neobnovíš.

  17. Krásne mikulášske ráno všetkým! Akurát včera náš pes rozložil na atómy hlavu novej plyšovej hračky. Aj tenisáky ošklbe. O papieri ani nehovorím. (dog)

  18. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Miki – dík (nod)

    Naše dogy ničiči hraček nebyly a nejsou. Beta má některé plyšáky ještě po Aroně… Arona milovala gumové pískací hračky (neteřko Potvůrko, děkujeme, že jsi všechny hračky, ze kterých jsi vyrostla, postupně věnovala našim psiskům – až na kočárek a panenky (rofl) ) , Xerdovi pískací zvuk vadil a Beta je vyhledává jen při falešce… a to má zase smůlu.
    U nás vedou plyšáci na žužlání a přetahování a polštářky – u Betky platí – čím větší, tím lepší. Ale zase platí, že jejich životnost je docela velká.
    No a nejmilejší hračky jsme my :O Psice se přikrčí, zasvítí jí očka a hop – už je někde zakousnutá… Pokud mám kolem krku přehozené vodítko – snaží se mě uškrtit… Občas nosím balonek na šňůrce – řemdýýýýšek – dobrý no, ale vodítko je vodítko (chuckle)

    1. Mohu psát stejně jako Xerxová, Luxík má všechny hračky po Donovi, jeden ani druhý skoro nic nezničí. A hrají si hodně. Don tedy už dneska ne, ale strašně rád přihlíží. Luxík roztrhá jen krabičky- pouze suché, od mléka nedávám to bych měla všude binec. Ono to stačí co roznese hračky a roztrhá nějaké papíry. Když jsme ho přivezli tak jsme si mysleli, že si nebude hrát vůbec, museli jsme ho to naučit. Nás zakusuje velmi rád, nejraději má Janin culík s barevnou gumičkou. Tu mu ale ihned sebere z bezpečnostních důvodů. Teď má ale období zlobení, nevím jestli se to vrátí zas do normálu, dělá si z nás srandičky. Připadá mi, že ani neroste. Co má za nectnost- spí od mala na holé podlaze i když má pelíšky. Vždycky to vyhrabe a jde spát na podlahu. Nevím už co s ním.

      1. Luxík ti jde do puberty. Mozek má na výletě, on se vrátí, neboj :D . Tak za rok máš zase normálního psa. Občas se mu zableskne na lepší časy, ale… znáš puberťáky. Jediná rada : důslednost, důslednost a ještě jednou (neříkal už někdy někdo něco podobného :S ). Radši nedávej povel, když myslíš, že ho nesplní. Pokud vydáš povel, trvej na jeho splnění. obrň se trpělivostí, puberta přejde.
        A pelíšek… Když ho nechce, tak mu ho nevnucuj. Asi mu stačí srst. Naše holky také někdy radši spí na zemi. Není v mrazu ani na namrzlé podlaze a je chlupatý. On časem možná přijde pohodlí na chuť. Ale jsou psi, kterým podlaha vyhovuje víc.

        1. My máme podlahu dřevěnou lakovanou tak asi ho to nezebe, ale děsně mě to štve když přijdu do ložnice a tam jsou po podlaze rozházené pelechy i Donův vyhrabe. A na naši postel nebo gauč, to ani náhodou, to na mě kouká jako že jsem se zbláznila. Jinak se to opravdu střídá, někdy je milionový ale někdy na zabití. A je to strašný mazel, to nebyl když jsme ho před půlrokem přivezli, ale jen od rodiny, od ostatních to někdy strpí.

          1. Zdravím.
            Spaní na podlaze praktikuje i mé černé potěšení.Neřeším to.Chce spát na parketách tak tam spí.Nastydnout v bytě nemůže.

            1. My volíme povrch podle teploty, kterou právě preferuje. Jinak ani boudu venku nemáme, protože NF na mrazu nejšťastnější

      2. Zvížátko, které si s hračkama způsobně hraje a vydrží mu i několik let, vám, milé dámy, nezřízeně závidím. (inlove) My máme spotřebu hraček přímo neskutečnou. Vždy se mi podaří nějakou hračku neuklidit a tím pádem ju odsoudit k smrti. A ještě jeden nepříjemný zvyk má Yumma: balonek během procházky někde odloží a cestou zpátky si jej zase vyzvedne. Někdy. Někdy zapomene kde ho nechala a najedeme ho až za pár dní, nebo vůbec.

        1. Miki, my máme koliáky to jsou chlupatiny jinak stavění než knírači. Knírači jsou přece ostřejší od přírody. nebo ne ? Naši nejsou obranáři i když hlídají moc pěkně.

          1. S ostrostí to ař tak nesouvisí, Knírajda Kari, které patří mi rodičové hračky neničí (ale ani si s nima moc nehraje) . A navíc Yumma je povahou spíš maskovaný jorkšíráček (chuckle) , ale prostě se vždy musí podívat co je uvnitř :D

  19. Jen bych upozornila z pohledu výcvikáře na jednu věc. Pokud chcete se psem cokoliv dělat vážně (aport, frisbee) oddělte pracovní pomůcky a hračky. Pokud si pes s jedním předmětem jednou hraje, podruhé má vážně pracovat, práce nebude stát za nic. Při hře nejste nikdy důslední a naučené cviky si úplně zničíte. Neříkám, že pracovní pes nemá mít hračky (i když někteří výcvikáři striktně psům hračky berou, myslím, že je to zbytečné) Ale má mít hračky a pracovní pomůcky přísně oddělené. Máme aporty dummy, se kterými pracujeme a plyšáky, uzle apod. se kterými si hrajeme. I míčky někdy honí a nosí. Ale nikdy nesměšujeme hru a „práci“ i když i práci děláme hravou formou. Prostě psi se naučili chovat podle toho, co vezmeme do ruky – buď si hrají nebo pracují. Také nikdy nedosáhnu toho, aby holky pořádně aportovaly klacek. To není aport, to je hračka.
    Takže pokus chcete, aby vám pes opravdu aportoval (to je přinesl a odevzdal do ruky, ne flusnul metr před vámi na zem a čekal, že se budete přetahovat), nepoužívejte na aportování hračku. Nebo si vyčleňte odlišnou, se kterou si nebude pes hrát, jen „pracovat“.

    1. Na tohle rozdělení jsem kdysi přišla v nějaké knize – tam dokonce psali, že pes rozlišoval práci a zábavu podle toho, do čeho byl „oblečen“ :) tedy když dostal „stopovací „obojek, tak šel do práce a choval se jinak – zodpovědněji, než když měl obojek „na doma“ a věděl, že teď se odpočívá. Já jsem takhle naučila Nazgúly, že na obojku se tahat nesmí, zatímco když dám kšíry (a vezmu lyže :) ), tak se naopak tahání očekává. (Přestože by se mi kolikrát líbilo, aby mi do kopečka pomohli, tak na obojku byl vždy zákaz tahání – kdyby tahali, tak je neudržím) Takže mi připadá velmi logické i rozdělení hraček na hraní a aportů na práci :)

      1. To „oblečení“ jsem jednou viděla na vlastní oči u slepeckého psa. Pokud měl postroj, neexistovali jiní psi. Ani povel „volno“ nezabral. Teprve když mu páníček svlékl postroj, šel si pes hrát. Pak ho přivolal „oblékl“ a měl zas skvělého vodícího psa!!! Určitě dokážou vyhodnotit situaci a chovat se podle toho. Proto si dovolím se psy blbnout a hrát, i když jsme v soutěžní sezóně. Jen během zkoušek nesmím. Tak jsem jednou „zrušila“ nadějný výsledek jedněch zkoušek. Před poslední disciplinou jsme dlouho čekali, tak jsem se s Ájou povalovala a trochu hrála. No a pak jsme málem vypadly. Bylo prostě „po práci“, tak nechápala, co zas chci.

        1. Můj pes takhle začne pracovat, když se dostane mezi lidi.
          Její práce totiž je nosit lidem (sun)
          Člověk se až diví, jak to některým pomáhá přežít mnohem dýl, než jim odborníci hádali.
          Jenomže… ten pes si s nima hraje a mazlí se. A je to pro ni práce, ne hra. Bývá z toho dost utahaná. Jo a neodliší, kdy je to fakt kvůli práci a kdy jsme jenom mezi (jí zatím neznámejma) kamarádama. Jakmile je to tlupa lidí, nastupuje do práce… Leda když ty lidi fakt dobře a dlouhodobě zná, když ví, že tohle je „naše detašovaná smečka“. A ty pak vítá úplně jinak, hrne se k nim s neřízeným nadšením, protože pro jednou *nemusí* dávat pozor na každou tlapu.
          Jenže stačí gesto, změna nálady, a je zase v práci. Poctivka moje.

  20. Majda až do těch osmiměsíců žádné hračky neměla, takže si nějak zvláštně hrát neumí. Přetahovaná s vodítkem ano, s uzlem ne Aport ne, pískací hračky trochu, míček s překvapením – tedy sypající se odměny ne. Moje tříděné odpadky ANO, vkusně a vlastnohubně upraveny a zastlána třetina obýváku. Nic netrhá, neničí, vyžívá se v likvidaci krabic od mléka nebo -a to je vrchol slasti – prokladu od vajec.

    1. Zajímá se o věci, o které se zajímáš ty – vodítko, odpadky. Pokud zvládáš trochu kraválu, zkuste si hrát s prázdnou PET-flaškou. Uzlík nebo jiné hračky „používej“ – hrej si s nimi když se díváš na televizi, vem je sebou na procházku. Pokud jste dva, hažte si s hračkou, kopejte si s ní, pes se časem zapojí. Když pes hračku vezme, přetahuj se s ním, nebo jej hoň (tak aby pes pochopil že je to hra, ne aby se začal bát!). Někteří psi nemají rádi příliš tvrdé hračky, u nás momentálně vede pešek udělaný ze staré zimní bundy. A vždycky platí ukončit hru dřív než psa přestane bavit. Hračky, které jsou k dispozici pořád, jsou nudné, takže psovi nechat volně jednu nebo dvě, občas je obměnit (není potřeba kupovat nové, jen ty staré střídat) a hlavně si hrát s ním.

      1. Prázdná petka je součástí tříděných odpadů, nedávám ji tam sešlapanou ale celou, nebo ji Majdě rovnou nabídnu. Tahadlo jsme tahaly s sebou na procházku i různé hračky, ale ona necítí potřebu. Ani doma, občas usíná s plyšovým psem a cvaká mu o oči, ale nic nezničí. Když někde uloupne pracovní botu, tahá tkaničky nebo rozlepuje sucháče, prostě nekouše. Kousací kosti ji nezajímají, co dvě rozkousala hned po příchodu k nám už se o ně dále nezajímá. A vzhledem k tomu, že zatím vše tahá do obýváku, nějaké tu ucho či penis nepřichází do úvahy.
        Jedou z her, kterou si sama vymyslela a hraje zejména ráno na procházce je baf na paničku zpoza fotbalové tribuny. Sečteno s radostí ze sněhu je dnešní výsledek moje napuchlá ret.

          1. Sušený býčí, pro psy neskutečná mňamka :P – ale šíleně to smrdí.

            Inko, tak máš prostě psa co nemá potřebu kousat, Barouš je totéž, aport jako povel má špičkový, ale lítat s hračkama jen tak? Ani omylem. Tak ještě když má náladu a já jej honím, to by šlo, ale nosit míček 20x dokola jako pako, to ani omylem, přímo vidím jak si ťuká packou na čelo (fubar) (rofl)

              1. Samozřejmě, Miki, jinak stačilo mi jednou ucho které dostala darem a smrděla i pejska, tedy její pusinky na dobrou noc.
                Já doufám, že se mi ji na jaře až vyroste travička podaří přesvědčit, že kostičky jsou dobré na hraní.

  21. Míčky…Šarik miloval vraždění tenisáků…napřed je svlíknul z kůže, pak zničil to jádro…jeden na dvě hodoinky mu stačil…asi největší radost měl v den, kdy mu jich můj bývalý kolega z práce přinesl plnej vak (asi 150 obouchaných tenisáků, vypranejch z antuky – v pračce a ve vodě, bez prášku a aviváže) vysypal mu je na koberec v obýváku a pejsek schánčlivej radostí pískal jako malý štěně a snažil se je všechny zalehnout, vypasdal jak kvočna s větším množstvím vajec…byl tak dojemnej, když mě nutil, abych mi utíkající míšky cpala pod něj…to bylo legrace a zábavy…..představuju si,jak má za duhou plnej bazén míčků a vesele se v nich rochní…a k Vánocům, až za ním pojedu,dostane taky jeden … (h)

    1. Tenisáky… Naše nejlepší kamarádka Agina je milovala. Sice je louskala jak ořechy, ale hrála si s nimi vytrvale. Jednou měla divné zažívací potíže. Nezvracela, ale nežrala (ona, která vždy vysála misku) Na ultrazvuku nic…Vet zkoušel projímadlo, léky. Diagnóza – pravděpodobně částečné ucpání střev. Připravena operace.. Pán šel fenu ještě těsně před operací vyvenčit, ta se nahrbila a po týdnu z ní vyšla půla tenisáku srolovaná do ruličky. Naštěstí to mělo happy end. Proto na tenisáky pozor. Větší pes je schopen spolknout neuvěřitelné věci a ne vždy dokážou přirozenými cestami odejít….

    2. Klérka naštěstí tenisáky neee, nemusela. Jenom je chodí sbírat za tenisový kurt, který je kousek od nás za domem a superhráčům se podaří přepinknout i ten vysoký plot ;) ). A že jich za sezonu máme a to jí teď chodí do zelí, tedy trávy, na pomoc hledat i irská setřice Niki od sousedů (chuckle) ). Hráči musí mít u náís obrovskou spotřebu míčků!

  22. A pokud jde o hračky, v naší domácnosti jsou třeba hračky kulaté. Jestliže hračka nemá požadovaný tvar, je do něj upravena. Jakmile je zjištěno, že má hračka jakákoli vyndatelná střeva, třeba tu bílou jakobyvatu, co se dává do plyšáků, je vykuchána, obydlí zasněženo, pes šťasten. Po vykuchání přestává být zajímavá. (Výjimku má uzel z vyřazených ponožek, který se dá demolovat bez kuchání, protože je jistá mikroskopická šance, že se povede některý uzlík rozvázat.) Jestliže hračka střeva nemá, není balonek, nedá se o ni tahat a neumí pískat, je skoro k ničemu. Je sice z povinnosti ožužlána, ale následně používána jen jako připomínka: „Paničko, vidíš, kolik jsem ti už natahala pod židli věcí? Tak vypni ten počítač a pojď už konečně ven!“
    Hm, když sundám nohy ze štokrličky, nahmatám iks pískacích věcí a spoustu dalších ožužlaností, za zadníma nohama židle mám psa… není zbytí, jdu ven.

    1. ioannino, skvělé. Zatím jsem pouze četla, hudbu si budu pouštět v klidu, pohodě a trochu slavnostně. Díky.

    2. Milá Ioannino, je to úžasné! (inlove) Děkuju, jsi opravdu šikovná. Já si ze středoškolské latiny pamatuju akorát pár gramatických pravidel, něco slovíček a pár písniček :) A stránky máš velmi zajímavé (sun)

      1. Díky. Pár hodin práce, no. :-)
        Na sesterských (zamčených pro přátele) stránkách – Codex Latinus – začala pomaličku přibývat moje učebnice latiny, to jenom tak šeptám.

    3. Je to nádhera, jen moc prosím, nemáš náhodou text Adeste Fideles – Zpívejme vzhůru,k andělskému kůru…. (jak to přebásnili do pohádky Anděl Páně?)

        1. ono tam teda je Vzhlížejme vzhůru, dost textu je v pohádce Anděl Páně ve scéně,kde archanděl Gabriel (Gábina Osvaldová) učí sbor andílků zpívat Adeste Fideles JÉŽÍŠKOVI K NAROZENINÁM A HUDBU DĚLAL MILOŠ BOK…ale z toho chóru na pozadí děje,jim není v dalších scénách moc rozumět….já jen, kdybys..ale když ne,tak se nedá nic dělat…. (rose1)

          1. Nojo, jenže to je jenom jedna sloka, to je správně?
            Taky toho víc nemůžu najít…
            Ale jestli to stačí… tak: (party)

              1. to já mám celej českej, ale ne ten z Anděl Páně, kterej mi přijde prostě nádhernej….takovej volnej a šťastnej, jásavej….

    4. Ioannino, úžasnej průřez! Díky veliké! Je to lahodná změna pro uši a se spoustou zajímavostí (clap) .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN