PSÍ ABECEDA: „K“ – Koupání a plavání

Koupání a plavání… Trochu se zasním a vzpomínám na Nicka, který jediné množství vody, které snesl, byla plná miska. No, ne tak docela, do vody šel po kotníky a dobrovolně se namočil pouze když… plesk…, stěží uhnu gejzíru vody… to naše fletky skáčou zase šipku z vysokého břehu…

Jak popsat vztah psů k vodě? Když jsou psi každý jiný? Jak učit psa plavat? Je vůbec třeba učit psa plavat, nebo to má vrozené? Řeklo by se, že článek o plavání je hračka, ale zdá se mi, že to tak jednoduché nebude. Zkusme najít systém.

Vztah psů k vodě

Vztah k vodě závisí do značné míry na plemeni. Jsou psi vodomilní a psi s rezervovaným přístupem k většímu množství vody. Mezi známé vodomily patří všichni retrívři a vodní psi, většina španělů, novofoundlanďani. Mezi ohaři a ovčáky jsou nadšenější a méně nadšení plavci, vodu většinou nemilují dogovitá plemena, chrti. Ale je to poměrně individuální. Znám jezevčíka, který si „chodí zaplavat“ a ohaře, který ani za nic nejde do vody.

Naši fleti milují vodu všichni, i „naše“ štěňata. Holky skáčou do vody i z vysokého břehu, nevadí jim potopit si hlavu, jsou schopny tahat aport ze dna. Občas ponoří čenich do vody a „bublají“. Do vody jdou v jakémkoliv počasí, v létě si občas „plavou na procházku“. To znamená, že my jdeme po břehu a psice plavou podle nás v řece.

Ale mezi dalmatiny byl veliký rozdíl. Nick vodu nenáviděl. Byl ochoten se napít z řeky (přední packy po kotníky ve vodě), když bylo velké vedro, byl schopen si lehce smočit břicho. Dál ani náhodou. Korina dokázala jít s námi do vody a plavat, ale sama to nevyhledávala. Bekina si chodila v horkých dnech „zaplavat“. Labužnicky se pomalu ponořila do vody a udělala si malé kolečko. Pak se podle chuti rochnila na mělčině, nebo vylezla ven, aby to o pár desítek metrů dále zopakovala.

Je nutné učit psa plavat?

Základní plavací pohyby jsou vrozené. Ale jako většinu vrozených vloh i plavání se musí pes učit správně používat. Někde jsem se dočetla, že zhruba 5 % psů jsou „neplavci“. Nevěřila bych tomu, dokud jsem nepoznala Nicka a jeho vztah k vodě. Nick byl velmi odvážný, fyzicky zdatný pes. Plavání byla jedna z mála jeho slabostí.

Jako malý do vody nechtěl. První rok jsme ho nechali, že se to třeba po roce věku samo spraví. Nespravilo. Pokud jsme ho do vody lákali ze břehu, podíval se na nás jako na šílence: „Vy jste v bezpečí na břehu a já půjdu DO VODY?! Zbláznili jste se?“ říkal jednoznačně jeho pohled. Tak jsem ho zkoušela nalákat za sebou. Na pamlsek nebylo třeba, byl závislák a šel za mnou klidně přes uzounkou vratkou lávku, kolem řvoucího kompresoru…. Ale do vody?! Nikdy!!! Tak jsem jednou zkusila ho dostat přes asi pětimetrový náhon. Dost hluboký, aby musel plavat a dost úzký, aby to nebylo daleko. Samozřejmě to byla klidná voda bez proudu.

No, plaval, ale strašně. Hrozně se bál, hlavy vytaženou co nejvýše, zadek mu zajel do hloubky a předními si cákal do huby. Tak jsem zkusila s ním pomalu jít, lehce nazdvihnout zadek. Ne! Pokusil se na mě vyšplhat. Vypadla jsem jak oběť domácího násilí (i když tehdy se to ještě tak nebralo). Zkoušela jsem všechny myslitelné triky. I naše koupání sledoval nesouhlasně ze břehu.

Jen jednou jsme byli na cizí chatě u rybníka a šli si zaplavat. Nicka popadla po nějaké době hrůza, že ho tam chceme nechat a zbaběle mu prchnout. Tak se pustil do vody. Jenže kus od břehu mu při jeho „plaveckém stylu“ začal docházet dech, protože si stále cákal do tlamy. Místo aby udělal to, co ostatní, to je lehl si více na vodu a začal normálně plavat, zazmatkařil a začal se topit. Naštěstí jsem byla blízko, podepřela ho a dostala ke břehu. Od té doby jsme se už nepokoušeli ho naučit plavat.

Ája byla druhý extrém. Malé štěňátko jsme vzali k rybníku, na mělčinu. Říkali jsme si: „ukážeme jí rybník, namočí si tlapičky, seznámí se s vodou“. Vodu zaregistrovala ihned. Nadšeně vlítla do rybníka až po krk a potopila se. Byla jsem vyděšená. Než jsem se stačila rozhodnout, jestli za ní skočit v botách nebo se stačím zout, Ája se vynořila, odfrkla si a začala nadšeně lítat vodou. Dokonce si zaplavala pro nějaký list nebo klacík. Její štěňata plavala většinou od osmého týdne, kdy jsme je prvně vzali k vodě. Prostě šli za mámou do vody, někteří hned, jiní třeba na podruhé, napotřetí. Nakonec plavala dospělá fena a za ní tři štěňata, jako kachna s káčaty.

Máme malou výcvikovou skupinku, kam chodí dva tolleři (Nova Scotia duck tolling retriever), bratr se sestrou. Když začali chodit na výcvik, bylo jim asi 8 měsíců a ani jeden do vody nešel. Ani příklad našich holek je nezlákal. Pejsek Jim se ale brzy osmělil. Nejprve se pokoušel sice aport hypnotizovat, jestli by sám nepřiplaval ke břehu, aby nemusel plavat, ale během měsíce se postupně pouštěl dál a dál. Teď na břehu nedočkavě kvílí, do vody se vrhá po hlavě a perfektně plave.

Jeho sestra Tracy měla od mala k vodě nedůvěru. I loužím se pečlivě vyhýbala, aby si neumáčela packy. Aport z vody řešila „v zastoupení“. Počkala, až s ním Jim doplave ke břehu a tam mu ho sebrala. Tak jsme trpělivě měsíc po měsíci lákali Tracy do vody. Na hračku, kterou páníček házel kousíček od břehu. Páníček lezl do vody a lákal ji za sebou nebo na hračku, ostatní psi před ní aportovali. Tracy tvrdohlavě stála na břehu, případně dávala najevo nelibost kvílením.

Postupně si namočila tlapky, pak břicho. Pak, když měla aport na jeden krok, se za ním vrhla na hlubokou vodu a zpět doplavala. Plavat umí dobře. Teprve po několika měsících trpělivé práce doplave tak 2 metry pro aport na vodě. Ale má dobrý odhad vzdálenosti. Pokud ji chceme oblafnout a hodíme aport dál, jde do vody po břicho, kvílí, ale dál nejde. Bude potřebovat ještě čas. Pokroky jsou sice velmi pomalé, ale zřetelné.

Blekýs, Áji syn jako malý spadl do jezírka a vdechnul trochu vody. Od té doby byl ochoten do vody vlézt, ale jen pokud stačil. Když byli na návštěvě, stačilo, aby se chvíli díval, jak máma, Ginny a brácha Elwood ve vodě řádí. Plaval během 10 minut. Zpočátku se trochu bál a zvedal vysoko hlavu a tím si cákal do tlamy. Na to je výborná metoda dát mu aport. Ten psu neumožní zvedat tolik hlavu, pes se lépe položí do vody a naučí se správnému stylu.

Jak tedy učit psa plavat?

Na to není jednoznačný recept. Pár metod jsem popsala. Osvědčilo se mi, psa do vody nenutit, jen lákat. Několik lidí se pokusilo vzít psa na hloubku v náručí a tam ho pustit a nechat doplavat na břeh. Nedoporučuji to. Pes se sice na krátkou vzdálenost neutopí (neutopil by se ani „neplavec Nick“), ale ten zážitek v něm upevní strach z vody. Navíc narušíte jeho důvěru ve vás. Pak už ho obvykle nenalákáte ani na břeh, o tom, že by vlezl do vody ani nemluvě.

Znám několik psů, které se snažili páníčci naučit plavat tímto způsobem. Jediný následek je, že psa u vody nepřivolají, ani když ho do vody dávat nechtějí. Pes se drží v bezpečné vzdálenosti od člověka protože „co kdyby…“ Je prostě třeba se obrnit trpělivostí a smířit se s možností, že váš pes plavat nebude.

Jsou nějaká rizika?

Psi s hustou srstí, kteří schnou velmi pomalu, mívají kožní problémy, zapařeniny. Objevují se především v letním období. Jsou to zarudlá svědivá místa, způsobená pomnožením bakterií a kvasinek ve vlhké srsti. Nejčastěji se objevují na krku, v podpaží, ale mohou se objevit kdekoliv jinde v hustém osrstění.

Pes má sklony si srst vykusovat a původně malé ložisko může skončit až rozsáhlými mokvavými plochami. Malé plochy lze vysušit, ošetřit desinfekcí. Při větším rozsahu je někdy třeba postižené místo oholit, léčbu vážnějších zapařenin je lépe konzultovat s veterinářem. Psy, náchylné k zapařeninám je nutné vytřít po koupání ručníkem. Z vodomilných plemen jsou nejnáchylnější k zapařeninám zlatí retrívři.

Prochladnutí psům ve vodě obvykle nehrozí. Většina psů, když jim je chladno, sama z vody vyleze. Prochladnutí hrozí pouze u mladých zvířat a u psů, kteří se nemohou usušit v teple. Následkem prochladnutí může být „mrtvý ocas“ – bolest od páteře, podobná lidskému „houseru“.

Jiné problémy, jako je zánět močových cest nebo zápal plic, za normálních okolností nehrozí. V extrémních podmínkách je nelze vyloučit. Záleží na věku psa (štěňata je po koupání nutné osušit a vzít vždy doschnout do tepla), kondici, nakolik je pes zvyklý na nepříznivé počasí. Rozhodně nic nezkazíme, pokud psa po koupání alespoň vytřeme ručníkem.

Háravé feny by se neměly koupat ve špinavé vodě. Pouze v době hárání je pochva otevřená a mohlo by dojít ke vstupu infekce. Proto se koupání u háravých fen nedoporučuje. Naše zkušenost se s doporučením rozchází. Chodíme na procházku kolem řeky, všechny naše feny chodily do vody i během hárání. Dlouho jsem nevěděla, že by se koupat neměly.

Teď je sice do vody neposílám, ale nijak důsledně jim v tom nebráním. S jejich temperamentem by nesměly z vodítka. Proto riskuji s tím, že v relativně čisté řece příliš choroboplodných bakterií nebude a že většina toho, co přežije ve studené vodě, nepřežije v teplokrevném živočichovi. Zatím se fenám nic nestalo.

Utonutí

Riziko utonutí je i u psů. Znám několik případů, kdy pes, jinak dobrý plavec, utonul v jezu nebo v divokém proudu za velké vody. Jednou se pokus o záchranu psa stal osudný i mladému muži. Snažil se u jezu zachránit psa a sám utonul. Pes se nakonec dostal na břeh.

Stalo se, že se pes propadl na tenkém ledu a utonul (buď se pes dostane pod led a nenajde cestu ven, nebo uhyne vyčerpáním, když se nemůže v ledové vodě vydrápat na kluzký povrch ledu). Proto se nedokonale zamrzlých ledových ploch bojím.

Kuriózní případ, který naštěstí skončil dobře, vyprávěla jedna pejskařka. Uvázala svou fenu dobrmana ke kovovému kolostavu. Byl to starý model, jen svařené silné dráty a rám, neupevněný k žádné pevné podložce. Fena viděla na vodě kachny a vrhla se do vody – v tu chvíli jí bylo jedno, že má na krku vodítkem uvázaná kolostav, který fungoval jako zátěž.

Naštěstí byl svědkem příhody duchapřítomný a obětavý člověk, který za fenou vběhl do řeky a vytáhl ji i s celým kusem železa na krku. Překvapilo mě, že se fena ani po této zkušenosti nebála do vody a honila dál kachny. Jen panička více přemýšlela, zda a kde ji může nechat uvázanou.

Tragicky dopadl i souboj dvou psů o aport. Jeden druhého podržel pod vodou. Pán sice skočil do vody a téměř utopeného psa vytáhl a rozdýchal. Ale došlo k poškození mozku tonoucího a pes se nikdy nevzpamatoval. Nebylo možné ho vzít ani na krátkou procházku, protože se ztrácel, neuměl přivolání, neznal své jméno. Stav se spíše zhoršoval, takže ho museli nakonec nechat utratit.

Skákání do vody je efektní, ale trochu nebezpečné. Hlavně v rybnících mohou být pod hladinou staré kůly k uvazování lodí nebo zapíchnuté větve, o které se pes může zranit. Proto nepodporuji, aby psi do vody skákali. Druhá věc je, že pokud jsou to vášniví aportéři, nelze jim občas ve skoku do vody pro aport zabránit.

Na druhé straně je plavání velmi zdravý sport pro lidi i pro psy. Zlepšuje kondici, posiluje svaly a nezatěžuje klouby. Proto doporučuji, aby se majitelé pokusili psa naučit plavat. Nenásilně, v případě potřeby vlastním příkladem. Ale je nutné se smířit, že jsou psí neplavci a psi, kteří vstup do vody zásadně odmítají. U těch obvykle nepomohou žádné triky.

Ovšem to, že pes rád plave, neznamená, že se smířil s koupáním ve vaně. Naše holky jsou vášniví plavci. Ale sprchování nemusí. Ještě tak opláchnout nohy. Ale jakmile vezmu šampón! Brrr! To veškerá náklonnost k vodě zmizí a já mám před sebou zoufalou, nešťastnou psí postavu a vyčítavýma očima. „Paničko, proč?! Vždyť ta mršina vůbec nesmrdí! (nebo: jsem ještě úplně čistá, případně: ty blechy se přece dají zahubit i jinak?!)“. Je prostě koupání a koupání.

Aktualizováno: 30.11.2010 — 15:48

274 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak jsem dneska pátrala, jak to s těmi kočkami a psy je, pokud by byl zájem, někam to lípnu, ale asi radši na Hady.

      1. Však to není problém, za pár minut je to hotové. Lze tam fungovat pod stejným nickem jako tady, žádné osobní údaje se nemusejí uvádět.

          1. Akorát nevím, jestli má cenu něco psát – vypadá to, že kromě Vás o to nikdo jiný zájem nemá.
            P.S. Stejně o nic nejde, je to zas jedna (velice) nafouknutá novinářská kačena, nic závazného, vše je ve stádiu návrhu (pořádně se o tom nejedná a asi ani nebude) – a není to záležitost toho strašného Bruselu (tj. úředních struktur EU), jen návrh (fakt jen návrh, nic jiného) současného předsednictví Rady EU (shodou okolností tento půlrok náhodou předsedají Belgičané, tak asi odtud se vzal ten Brusel). Od ledna jsou na řadě Maďaři, ti jsou realisti a tudíž nepředpokládám, že by se to dál nějak zvlášť probíralo.

            1. No, jak bude ctěná libost. :)
              Já si představila třeba takový Řecko a jeho psy (zažila na vlastní kůži a nebýt tam s autobusem plným studentů, asi bych si odtud štěně dovezla, dalo jim hodně práce mě přesvědčit, že je to blbost; a když jsem šla to ráno k autobusu, tak mi říkali, že se *nesmím* dívat, páč to vořvu… bylo živý, jasně, ale strašně maličký a už vyhozený, a byl začátek listopadu).
              Jenže si pořád myslím, že v tom povinný čipování žádnej pokrok nezpůsobí, jen by se na tom napakovalo pár výrobců a možná veterinářů.
              Dokonce si myslím, po velmi dlouhé a komplikované diskusi s našimi průvodci, z nichž část rodiny bydlí v Česku a část v Řecku, takže můžou opravdu z první ruky porovnávat oba přístupy, že se tady žádným pokynem shůry nic řešit nedá. Tam je situace se psy podobná jako u nás situace s kočkami.
              Pokud je to jenom návrh (a pokud si někdo už nespočítal, kolik by se na povinným čipování dalo trhnout, jako že asi dalo), tak zatím dobrý, ale jestli to bude někdy doopravdy, balím kufry a prchám z lágru do civilizace.
              (Nejenom čipy, víc věcí – jakkoli mám tyhlety naše kopečky ráda a zvykala bych si nesmírně těžko.)
              (Prosím, nevykat… já být zmatkař, já nepamatovat, já to pak zmotat a to já fakt nechtít…)

  2. Milí Zvířetníci, odpustíte mi že vaše palce mně držené byly prošustrované??? Ale vlastně nebyly. Já peněženky našla v pro mne skryté kapse toho ruksaku, který jsem měla včera po prvé. Takže co? No potvrdilo se kam se stařenka ubírá, že áááno. (chuckle) Už je to tady. :O (shake) Takovým se tu říká „gaggig gumma“ u opačného pohlaví je to „gaggig gubbe“. |-) Prostě mozek usíná a vypovídá službu.
    Tak mě Pan Bůh potrestal ať jsem gaggig nebo ne. Teď se budu učit nové kódy, to aby se mozek pocvičil a možná že pak babča nebude tak gaggig. A musím si dát vystavit nový ID což je taky děsně zábavné a zřejmě na dlouhé lokty. Přes vánoce nebudu existovat. Ale možná že mi na tu dobu postačí pas. Jestli jej ovšem najdu, budou to v květnu 2011 čtyři roky kdy jsem jej měla v rukách.
    Tak teď už jen ten mobil a několik málo věcí které už dlouho hledám.
    Dobrou noc vám přeji. Vaše gaggig gumma.

    1. Sláááva, že se to našlo. Jó, to já zvládla nahlásit občanku jako ztracenou už asi před osmnácti roky a pak jsem trávila nemilé chvilky, když jsem se šla omlouvat a odvolávat poplach na policii. A kartu na korunky jsem zablokovávala asi před čtyřmi lety – a taky byla doma.

    2. No vidis, ze se to naslo. Takove prihody se mistavaji relativne casto a kdyz se k tomu prida panika, tak ten kram nevidim, i kdyz to mam skoro pred ocima. Cili nezoufej! :)

    3. Tsss, Velká kočko, kdybys viděla, jakou skleněnou růži obhospodařuje můj synek (chuckle) (o sobě nemluvím, tam už by se to dalo přičítat opotřebení materiálu :P ). Důležitý je, žes našla (y)

  3. Milé oslavenkyně, Dede, Louk a Ivko Boxíková, doufám, že jste si užily dnešní sváteční den podle svého gusta a přeju, aby každou z vás v příštích dnech potkalo něco milého. (h)

  4. Já to tušila, že má graulace zbývajícím oslavenkyním, Louka a Ivě z mobilu nedorazí, takže ještě jednou všem – vše nejlepší!

  5. Krásný článek, s láskou vzpomínám na howavartici, která vyběhla z vody, na povel odběhla 5m od lidí a teprve se začala oklepávat, úžasně inteligentní pejska se smyslem pro humor to byla :D
    Oslavenkyním i oslavencům přeji, ať se jim splní aspoň nějaké tajné přání a taky hodně zdraví a radosti :)

  6. Milé oslavenkyně, posílala jsem vám přání přes Webshots, snad dojde.
    Na Ivu nemám adresu, tak tedy Boxíková všechno nejlepší k tvému svátku. (f) (rose1) (f) (rose1) (f)

  7. Naši psi jsou plavci. Pokud mají důvod. Aport není důvod. Kachna nebo ondatra ano, aspoň na chvíli. Myslím, že dalmatinům připadá pohyb vodou, pokud to není trysk po břehu, prostě pomalý a nudný.
    Pudl vodu nenávidí. Úplně každou. Rybník, potok, louži, déšť, sníh, misku v podstatě taky. Pokud vím toleruje nejvýše slepičí vývar.

  8. Musím říct, že se mi (jako nepsímu člověku) ta abeceda čím dál tím víc líbí. Co já se nedozvim za věci (wasntme) A nejen ve článku, ale i v komentářích a jak hezky to je psaný, vždycky si tím vyjasním den – je vidět, že neopisujete z příruček, ale ze života :) . To byl moc dobrej nápad (clap)
    Jinak ještě opožděně přeju všem oslavencům, a že jich je dneska řádka (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)

    1. jsem moc ráda, že se ABeCeDa líbí. Dík patří autorkám, jak se vzorně snaží a v termínu dodávají jednotlivá písmenka (inlove) vždy perfektně a osobitě zpracované. A dík patří i všem dalším Zvířetníkům, kteří v diskuzi téma doplní. Prostě zatím to funguje móóóc pěkně (nod)

      1. Hlásím, že v zásobě už jaou další dva díly – míčky/ hračky a vodítka… Je se na co těšit :)

      2. I já moc ráda čtu hafuší abecedu. Že jsem bez psí, ještě neznamená, že o nich nemám být poučená, že? Díky (sun)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN