MLSOTNÍK: S vařečkou Andymu v patách (2) – Okcitánci

Z vyprávění o „zapomenutých národech“ už víme, že Okcitánie je pojem poměrně široký a ne vždycky jednoznačně lze poznat, kdo všechno se vlastně považuje za Okcitánce. Budiž tedy řečeno předem, že dnešní putování s vařečkami a hrnci se bude týkat krajů Languedoc, Rousillon a Comté de Foix.

Je to poměrně velké území, které se rozkládá od jižního okraje departementu Ardeche po pravém břehu řeky Rhony až do Východních Pyrenejí. Na levém břehu Rhony najdeme jako zrcadlový obraz jiný známý kraj – Provence. Ale o té snad někdy jindy. Teď vstupujeme do opravdového a nefalšovaného království česneku, kterému se tu říká „all“ (nebo starším slovem „alh“). Tomuto království vévodí pověstný pokrm zvaný cassoulet, který má osm variant a přípravu tak složitou, že si – včetně všech příprav – vyžaduje skoro dva dny. Je to ovšem jídlo s historií, a navíc natolik vynikající – nejen pověstí, ale i chutí – že se mu rozhodně nechci vyhnout. Napřed ale něco jednoduššího.

V zemi vonící česnekem samozřejmě nemůžeme opomenout česnekové speciality. Jednou z nich je all-y-oli, česneková majonézová omáčka, která se namazaná na krajíci chleba podává už k snídani. A protože je zdejší kraj mimo jiné proslulý i jemným vepřovým masem, tvoří all-y-oli nezbytnou součást každé zabíjačky, aby pomohlo s trávením tučných kousků ovaru. Jiná specialita už je něčím víc než jen česnekovou omáčkou. Jmenuje se all crémat a připravuje se takhle:

V kastrolku nebo v kameninové nádobě necháme na oleji osmahnout nasekané červené papričky a česnek – hotové jsou, když jsou těsně před spálením, tedy osmahneme je opravdu důkladně. Pak je zaprášíme moukou a zalijeme vodou. Do této omáčky se vloží očištěná ryba podle vlastní chuti a dostupnosti a přikrytá se nechá dobře povařit na prudkém ohni. Podává se s topinkami s česnekem a je to jedno velké MŇAM! – návštěva společnosti se však v ten večer už nedoporučuje.

Krajovou úpravou pokrmů jsou tzv. potée, tedy jednoduše – hrnce. Vyznačují se poměrně složitou přípravou, ale výsledek je obvykle znamenitý a většinou není třeba u vařícího se pokrmu stát na stráži. Prvním představitelem tohoto druhu jídel je rousillonská ouillade, což je zeleninové jídlo, zcela jasně přiznávající vliv sousedního Katalánska. Název sám prý pochází ze španělského „olla podrida“, tedy shnilý hrnec:

Suroviny (pro 5 osob): 0,5 kg bílých fazolí, 1 větší kapusta, 6 velkých brambor, 2 cibule, mrkev, vodnice, velká kost od šunky (nebo 5 plátků šunky od kosti), sůl a pepř.

Příprava: připravíme si dva hrnce. Do prvního dáme vařit fazole, první vodu asi po 20 minutách slijeme a nahradíme ji horkou vodou v menším množství tak, aby fazole byly právě jen potopené. Do druhého hrnce dáme rozčtvrcenou kapustu a všechny ostatní oloupané nebo jinak očištěné druhy zeleniny + kost od šunky. Zalijeme studenou vodou a uvedeme do varu. Oba hrnce necháme mírně bublat na plotně asi 2 hodiny, teprve pak osolíme a opepříme. Když jsou fazole doměkka uvařené, přidáme je k ostatní zelenině ve druhém hrnci, zamícháme a dochutíme. Pokud se nám zdá, že je pokrm příliš řídký, necháme trochu vyvařit vodu. Místo kosti od šunky se docela dobře osvědčila i uzená vepřová žebírka.

Další specialitou, tentokrát z okolí města Albi, je albigenský hrnec. Nejedná se o hrnec vzpurný, kacířský ani umělecky nadaný, nicméně je to velmi bohatý pokrm, jako ostatně všechny zdejší „hrnce“. Budete potřebovat:

Telecí koleno, 70 dg hovězího z kýty, 50 dg šunky od kosti, upečené husí stehno s výpekem, česnekovou klobásu, hlávku zelí, 6 mrkví a tolikéž pórků, 0,5 kg bílých fazolí, 4 stroužky česneku, cibule, 4 hřebíčky do této cibule zapíchnuté, bouquet garni, sůl a pepř. To všechno spotřebuje asi 4 l vody a nakrmíte tím 8 sezónních dělníků, kteří vám přišli pomoci na vinici.

Do velkého hrnce dáme vařit do studené vody telecí koleno, hovězí, šunku, mrkev, pórky, cibuli s hřebíčky, česnek, svazeček bylinek, osolíme a opepříme. Vaříme asi 2 a půl hodiny. Zvlášť si do poloměkka uvaříme spařené čtvrtky zelí a fazole (namočené od předešlého dne). Ty pak přidáme s kouskem pečené husy a česnekovou klobásou do hrnce k masům a vaříme ještě hodinu.

Když se pomocníci vrátí z vinice, dáme uvařená a rozkrájená masa doprostřed velké mísy, kolem dokola poklademe zeleninu, každý druh zvlášť. Současně s tím podáváme v míse vzniklou polévku, ke které se jedí topinky (bez česneku).

Asi nejslavnější ze všech languedockých jídel „z jednoho hrnce“ je už zmiňovaný cassoulet. Jeho slavných osm variant se liší především podle toho, co doprovází jeho hlavní součást, tedy bílé fazole. Zřejmě nejznámějším a nejvíce vyhlášeným je cassoulet z Castelnaudary, který má své jméno podle městečka asi 35 km vzdáleného od Carcassonne. Než se do něj pustíte, zvažte, jestli máte dost času a trpělivosti – ale výsledek stojí za to, zvlášť pokud chcete nabídnout něco opravdu vynikajícího větší společnosti přátel a nehodláte kvůli tomu vyloupit banku. Budete potřebovat:

0,5 kg vykostěného skopového plecka, ¼ kg vepřové krkovičky, 20 dg vepřového bůčku, 30 dg česnekového salámu, 20 dg uzených klobásek, 60 dg bílých fazolí, 4 větší dobře zralá rajčata, 6 stroužků česneku, velkou cibuli, 10 dg vepřových kůžiček, 15 dg husího sádla, 10 dg strouhanky, mouku na zaprášení, sklenku armagnacu, bouquet garni, sůl, pepř, 5 hřebíčků, svazeček petrželky.

Den předem: nadrobno nakrájíme a uvaříme vepřové kůžičky – na mírném ohni asi 3 hodiny. Do studené vody dáme přes noc namočit fazole.

V den podávání: si hlavně nezapomeňte přivstat, vstáváte přeci s vašimi ženci nebo dělníky na vinici, ne? Už jste vzhůru a v kuchyni? Pak najděte opravdu velký hrnec. Dejte do něj vařit fazole, cibuli s napíchanými hřebíčky a tři stroužky česneku. Když jsou napolo uvařené, vodu scedíme a schováme si ji stranou. Ještě bude potřeba. Maso (skopové, vepřové a bůček) nakrájíme na kousky a dozlatova opečeme na husím sádle. Přidáme nakrájenou cibuli, 3 stroužky nadrobno nasekaného česneku, bouquet garni, sůl, pepř, zaprášíme moukou, lehce osmahneme a zalijeme vodou z fazolí. Přidáme oloupaná a jadérek zbavená rajčata a celé to pod poklicí dusíme asi 2 hodiny. Přibližně 20 minut před koncem dušení přidáme česnekový salám a na zbytku husího sádla opečeme klobásky.

Teď přijde to nejdůležitější. Vezmeme tak velkou zapékací mísu, aby se nám do ní všechny připravené polotovary vešly. Tu vyložíme vepřovými kůžičkami, položíme na ně polovinu fazolí, na ně rozložíme masa, pokropíme armagnacem (druhou sklenkou zalijeme sebe, začínáme být přece už trochu unavení, ne?), překryjeme zbylými fazolemi a nahoru dáme salám a klobásky nakrájené na kolečka. Posypeme strouhankou, nasekanou petrželkou, zalijeme šťávou vzniklou při dušení masa a dáme zapéci do trouby. Zapékání trvá asi 1 ½ hodiny. Během prvních 10 minut pečení se vytvoří škraloup – ten roztrháme a smícháme s obsahem. Po chvíli se vytvoří další škraloup, se kterým naložíme stejně. Tenhle postup opakujeme celkem 6x – ano, čtete správně, šestkrát. Sedmý škraloup už necháme neporušený, ten je totiž nejlepší ozdobou jídla – říká se tomu tradice sedmi škraloupů cassouletu a má to i praktický význam: pokud se vaši strávníci poněkud k jídlu opozdí, cassoulet pod škraloupem nevychladne.

Různá města a místa v Languedocu mají své speciální recepty na cassoulet (třeba Toulouse, Albi nebo Carcassonne), lišící se bohatostí surovin, způsobem kořenění a dalšími drobnostmi. Ale cassoulet z Castelnaudary je asi nejdůstojnějším představitelem této vyhlášené speciality.

Hrabství Foix, které připojil k francouzské koruně až Jindřich IV. v roce 1589, je z kulinářského hlediska známé přípravou hlemýžďů. Předpokládám, že nikdo z vás nebude mít potřebu pustit se do přípravy těchto chutných plžů tak říkajíc „od Adama“, tedy včetně jejich vyhladovění, vyháčkování a zbavení slizu. Máme tedy hlemýždě již předpřipravené, tedy přinejmenším očištěné.

Ti se nejprve dlouho vaří na mírném plameni (u konzervovaných odpadá), a dále se velmi pomalu dusí v omáčce připravené z česneku, nasekané cibule, špenátu, salátu, čekanky, petržele a kerblíku, a také jemně nakrájené libové šunky. Takto udušení hlemýždi se zalijí vývarem, zahustí žloutkem a podávají se posypaní mletými ořechy a hrubě (rukou) nadrobeným sucharem. Říká se jim tu cagaraoulas a je to jídlo mimořádně syté až těžké – armagnac je nezbytný, a pokud máte problémy se žaludkem, nepokoušejte raději osud.

Poněkud menší nápor na zažívání představují hlemýždi po narbonnensku – dobře očištění hlemýždi (zbavení váčku s vnitřnostmi) se vaří v osolené vodě s bobkovým listem a pepřem tak dlouho, až se dají lehce vyjmout z ulity. Pak dáme do kastrolu olivový olej, vodu (podle toho, kolik budeme potřebovat omáčky) asi 3 větší stroužky česneku utřeného se solí a pepřem a necháme chvíli povařit. Pak přidáme hlemýždě a pod pokličkou je dusíme. Do husté majonézy dáme několik uvařených a roztlučených mandlí a trochu ji naředíme mlékem a vlažnou vodou. Vlijeme ji na hlemýždě a ještě chvíli na mírném ohni lehce dusíme.

Nemohu si pomoci, ale teď by to chtělo moučník. Což takhle albigenský koláč?

Suroviny: křehké těsto připravíme z 25 dg mouky, 12,5 dg másla, ½ l vody a soli. Na náplň budeme potřebovat 50 dg sušených švestek a na krém 2 žloutky, 1 celé vejce, 10 dg cukru krupice, ½ l mléka (plnotučného nebo rovnou smetany) a ½ lusku vanilky.

Připravíme si křehké těsto a necháme odpočinout. Pak ho vyválíme na plát asi 3 mm silný a vyložíme jím formu (obvykle klasickou kulatou). Těsto propícháme vidličkou, položíme na něj kruh z pečícího papíru a pár oblázků nebo keramických střípků, aby se těsto nevzdouvalo. Pečeme 15-20 minut v horké troubě.

Přichystáme si náplň: švestky chvíli máčíme ve vlažné vodě a pak je (pokud je to třeba) vypeckujeme. Mléko s vanilkou vaříme asi 5 minut a pak je pod pokličkou necháme trochu zchladnout. Celé vejce a dva žloutky utřeme s cukrem, pomalu začneme přilévat vlažné mléko a šleháme. Pak kastrol postavíme na mírný oheň a šleháme, dokud krém nezhoustne. Z formy s upečeným těstem odstraníme oblázky a papír a místo nich poklademe těsto švestkami, zalijeme připraveným krémem a ihned dáme péci na 20-25 minut do horké trouby. Koláč necháme zcela vychladnout (jinak nejde krájet!).

A protože jídlo bez sýra je jako kráska, které chybí jedno oko, dovoluji si doporučit jemnou sýrovou tečku za dnešním příběhem z kraje d´Oc: vynikajícím zdejším sýrem je roquefort (z ovčího mléka) nebo kozí sýr pelardou.

Aktualizováno: 21.11.2010 — 18:03

42 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pááááni!! Tak krásně napsaný – úplný básně v próze (rose1) . Jo jo, o jídle se to básní (chuckle) .
    Navíc tyhle „eintopfy“ miluju… se snad i k něčemu vybičuju. Mňam (clap)
    Mám technický dotaz – tam, kde to není extra napsáno, se fazole předem nenamáčejí?

  2. Milá Terro-san (inlove) , Tvé běhy s vařečkou za Andym okolo Evropy se už teď staly legendárními. (y) (nod) Jsou to básně nejen pro mlsné huby, ale i pro leňochy, jako jsem já. Že mě nutíš se zvedat a chodit tklivě civět do lednice a špajzu, o tom jsem se již zmiňovala minule. Dnes jsi mě donutila si představit si sebe coby dělnici na vinici, jak usedám k míse plné masa a zeleniny a pojídám je polévce s topinkou bez č. a pak jím ty sedmkrát zapečené fazole a sýry se šnekama až do bezvědomí … ach! Krásný to bdělý sen, a zatím v lednici pusto. Chjo! Tak si to alespoň přečtu ještě jednou. (nod)

    1. Teda, Vaví, vážně jsi mi musela sebrat myšlénku?!? (wait) Celý den se průběžně zasnívám jak se vracím ošlehaná větrem a sluncem z vinice a spokojeně po dobře vykonané práci usedám k bohatě naloženému stolu… A ano, odpadám v bezvědomí :) . Chjo, chjo.

      Skvostná poezie, milá Terro-san (sun) .

  3. O.T. Veram, máš maily, důležité, spěchá!
    A teď přijde chvála na tenhle seriál. Co tady česky od nějaké babky z Brna po internetu, to by chtělo od fešného trubadúra v langue d’Oc, poslané po šarmantním poslu na koni, sepsáno na novém pergamenu (žádnej palimpsest) s překrásnými iluminacemi a pěkně složit dámě k nohám. Dáma by pak dala služebnictem navařit zmiňovaných lahůdek a s pánem domu by seděli v čele tabule, s kočičími pážaty po boku. Vidím to jako živý. (wave)

    1. Baty, to je nádherná představa! Vidím to taky… jako gobelín, třeba jako ten z Bayeux, jenže daleko mírumilovnější. Ale s pážaty by byl problém – ona by uždibovala… plnou tou – tlamičkou :D

    2. Ta nádherná představa. Myslím, že se kté krásné představě lípnu, protože bych zase napsala něco hrubě konstruktivního a tyto lahůdky htějí oslavnou ódu. (inlove) AAA co se týká majonézy, tak už jako malá holka jsem si vynalezla čerstvou slanou vypečenou houstičku s majonézou a plátky dobré okurky. :P

  4. Ahoj všichni!
    Tedy,to jsou specialitky,mňam!Česnek mám ráda,jen bych nemohla šneky |-( a taky mně udivila majonézová omáčka k ovaru (shake) ?

    1. Ahoj Fallowo, ještě jsem ti pořádně zamávala, takže tě zdravím a mám radost, že jsi zase s námi (inlove) A posílám podrbání Ferdovi :)

    2. Když oni, Fallowo, v Languedocu tu česnekovo-olejovo-vaječnou směs mažou na chleba, dávají do ragout, k masu, na zeleninu syrovou i vařenou, až jsem se někdy divila, že z ní nedělají moučníky :O Je tedy podstatně česnekovější a hustší než majonéza, asi ze všeho nejvíc připomíná jednu dobu v Čechách velice oblíbenou pomazánku: strouhaný sýr + majonéza + česnek. Provázela nesčetné studentnské večírky a dámy dbalé své štíhlé tajle se jí vyhýbaly jako čert kříži s odůvodněním, že jim česnek páchne. Kdepak, páchly jim kalorie, a právem… V té languedocké ale není sýr.

  5. Terra-san: to je primo poezie. (y) A cassoulet ve zjednodusene verzi obcas delam – o rozmichavani skraloupu jsem nevedela a skopove vynecham, protoze ho jaksi nerada. Opravdu vhodne pro vetsi navstevy – pak se ta prace vyplati.

    1. HankoW., děkuji :) Myslím, že cassoulet, jak se vaří v Albi a okolí, skopové buď neobsahuje vůbec, nebo je tam místo něj jehněčí a není ho moc. Zato je tam víc druhů uzenin. On tenhle „kotel dobrot“ má řadu mutací… U nás se velké kotlíky osvědčují kromě rodinných sešlostí hlavně při takových příležitostech jako „my vám přijedeme pomoct shrabat listí… naštípat dřevo… zblourat tu strašidelnou nebezpečnou kůlnu…“ :D Jasně, že nezůstane jen u kamarádské výpomoci a pomocníci nedostanou jen kafe a vodu bez bublinek. A tak se sedí a kecá, pojídá a popíjí, a člověku i ta nechutná kůlna připadá najednou nějak… sympatická…

  6. Milá terro-san, jsi můj člověk, francouzskou kuchyni miluju. Už kdysi dávnou jsem zakoupila Francouzskou kuchyni od J. Martinicové, ale problém byl v tom, že řada věcí se za komunistů nedala koupit. Tak jsem vařila, co šlo, a s chutí si v ní čítala. Teď se sice dá koupit cokoliv, ovšem ze mě je už kuchařka spíš platonická, vařit pro sebe mě nebaví a už vůbec mě nebaví to samotná jíst. Zbývají jen návštěvy, ovšem když se mi ohlásí den předem, je z vyvařování zas pendrek. Ale čítám si v ní dál s chutí. Teď si tisknu i tebe, na čtení i snad k použití.

    1. Tuhle kuchařku jsme mívali doma (asi nějaké 1. vydání, už jsme tu na ni porůznu vzpomínaly), a nějak zapadla zřejmě pro to, co píšeš – spousta těch surovin musela být nedostupná… Popravdě musím říci, že i pro rodinu je to vaření někdy příliš náročné a velkoobjemové, takže oblíbená jídla (mezi nimiž je i cassoulet) vařím, když vím, že bude větší sešlost přátel, širší rodiny nebo vůbec nějaká „mimořádka“. Hodně těch regionálních specialitek vzniklo v dobách, kdy se vařilo na jedné plotně pro rodinu i pro čeleď a sezónní dělníky :) A podle toho vypadají – udělat nějakou „minimální dávku“ zhusta vůbec nejde… Jsem ráda, že mohu potěšit alespoň „krásnou literaturou“ :D

      1. Mám to třetí – doplněné ;) a je to pro mne relax si v ní číst a představovat si to všechno..občas podle ní i vařím….

        1. Teď jsem si ji schválně šla najít, mám vydání z roku 1981, to bude asi první? Je brožovaná, a už dost salátová, jak jsem si v ní říkala před spaním.
          A pojednání o víně se četlo moc hezky v době, kdy v krámu byl tak Pražský výběr.

              1. No jo, kdybych četla dál, tak bych se dočetla, že mám třetí, doplněné vydání. Tak máme, Sharko, asi totéž. Vítězí RenataE.

                1. Tak máme Aleno stejnou, ale mamka má tu samou co RenataE. Martinicová vyšla v roce 72,74,80 a doplněné 81.

  7. A pak že je česká kuchyně těžká do žaludku…. Po cassouletu bych si připadala jako vlk od Karkulky, co má v břiše kamení. Ale ouillade vypadá sympaticky.
    A šneky mám ráda. Ve Francii nevynechám příležitost a dám si je. Mám ráda ty předkrmové – zapečené v bylinkovém másle s česnekem. Strrrrrašně horké v těch jejich kulatých kameninových platíčkách s 12 nebo 24 jamkami na escargot.

    1. Languedocká kuchyně opravdu není dietní, oni se v tom kraji museli vždycky dost ohánět a narozdíl od nás jim fyzická práce nescházela… ale s tím kamením to není tak zlé, jak to vypadá :D Prostě se člověk nesmí přecpat – a pánové, ti si vysloveně pomlaskávají a ještě vyškrábou hrnec… Já osobně mám největší potíž s těmi šneky – chutnají mi, ale jako ten vlk od karkulky si připadám už po půl tuctu… jenže podobný problém mám i s houbami, tak to asi bude konzistencí těch potvor. No, a chce to ten armagnac, nebo alespoň slivovici…

  8. U většiny receptů je jasná jedna věc- je to na delší vaření. Ale vypadá to moc jedle a česnek já teda můžu skoro ve všem :D Jen na ty hlemýždě jaksi nemám odvahu- radši bych to nejdřív u někoho ochutnala a pak se případně snažila :P

    1. jsou moc dobrý…a na ochutnání je prodává nějaká brněnská firma už pracovaný..stačí upéct .-)

    2. Matyldo, bohužel většina těch všelijakých chutných hrnců a kotlíků se vaří nebo peče dost dlouho, ale obvykle se u nich nemusí stát v pozoru (pečou a vaří se při mírných teplotách). Jsou trochu z jiné doby, připravovaly se m.j. pro větší počet lidí v hospodářství a tak vůbec. Ale výsledek bývá moc jedlý. Vařím je výjimečně, právě když se má sejít větší počet hlav, převážně mužských nebo obecně žravých :D

      1. To si myslím- hospodyně se tehdy pohybovala po domě celý den, tak na to tu a tam dohlídla, případně promíchla :) Ne že doletěla z práce s očima navrch hlavy a začala rozvážet děti do kroužků a na tréninky a večer se snažila vymyslet, co uvařit, aby to bylo za 15 minut hotové ;) Proto třeba i jambalayu HanyW vařím jen o víkendu- je to super jídlo z jednoho hrnce, ale ta příprava je o to delší…

        1. Včera jsem zkoušela kuskus (s kuřecím masem, paprikou a rozinkama). Vyšlo to jedle a rychle. A zbytek kuskusu (samotnýho) jsem dneska nacpala do hrstkový polívky :D – je to pravda trochu netradiční, ale nepřekážel

  9. Milá Terro-san, to jsou ale mňamky :P :P :P

    Poněkud komplikovaný cassoulet asi neudělá (i když se to čte moc dobře), i proto, že bych zde asi uvedená masa nesehnala. Ale rousillonská ouillade vypadá vééélmi lákavě. Já většinou velkou kus od šunkové kýty použiji právě jako základ fazolové polévky (fazole všech barev a velikostí jsou zde velmi oblíbené a snadno ke koupi). Ale tahle skvělá kombinace je přímo lákavá na zimní polévku. Stejně tak albigenský koláč myslím vyzkouším, protože peču ráda a baví mě vyzkoušet (třeba i jen jednou) různé varianty. Mám k tomu poznámku. Když dělám zeleninovou quiche, nebo koláč, který potřebuje „předpečené spodní těsto“ tak ho vyložím vystřiženým kolem z pečícího papíru (kraje i nahoru) a na něj nasypu fazole až po okraj – aby se dno nevyboulilo. Tyhle fazole po vychladnutí sesypu do sklenice a navrch položím to vystřižené kolo z pergamenu. Fazole se nekazí a slouží mi takhle už několik let. Většinou pak formu s těstem ještě chvilku šoupnu do trouby, protože pod tou fazolovou zátěží se těsto málo propeče, ale pak už prázdné víc nezvedne.

    A česnek milujeme oba. Kdysi dávno jsem nejprve jedla u známých a pak sama dělala kuře v přiklopeném pekáči, které bylo obloženo 40 stroužky česneku. Když jsme na to byli pozvaní, nedovedla jsem si představit, že něco takového vůbec budu schopná polknout. Ale kdybych tam ty rozvařené česneky sama neviděla, nevěřila bych, že jich bylo tolik. Ta chuť byla sice česněková, ale nijak silně a celé to bylo natolik dobré, že jsem to pak udělala i doma. Bohužel recept už dávno nemám, ale myslím, že jediné, co na tom bylo těžké bylo loupání té spousty česnekových stroužků.

    1. Maričko, podobný problém jako ty s česnekovým kuřetem, jsem napoprvé měla s vepřovou kýtou pečenou v mléce – recept prozměnu francouzský a taky moc dobrý, jen k tomu masu patří asi 30 stroužků česneku. Taky chuťově zmizely beze stopy a celé to bylo moc dobré – ale když jsem to viděla připravovat, rozhlížela jsem se po ústupové cestě…

      1. Ta veprova kyta na mliku s cesnekama – mnam. Parkrat jsem to varila. Abych si ulehcila, tak jsem jednou zbavila cele hlavy cesneku te venkovni papirove slupky a rozkrojila je na pulku napric a taky toslo. Pak jsem jen vymackala tu upecenou dobrotu do stavy.

        1. Že ano? To je jednoznačně u nás doma vepřový favorit (y) , zvlášť když spřátelený řezník Honza dodá kýtu z mladého čuníka…

      2. Jemine, tohle jsem kdysi dělávala a úplně mi to vypadlo z repertoáru… Akorát jsem vždycky děsně bojovala s výběrem přílohy. Co k tomu dáváte?

  10. U těsta na koláč asi mělo být 0,1 l vody? :) Ještě si dovolím přidat technologickou vsuvku pro výrobu křehkého těsta. Nejvíce se mi osvědčilo do osolené (přidávám i pepř) mouky na hrubém struhadle nastrouhat velmi studené máslo, trochu „prosekat“ velkým nožem, přilít ledovou vodu a rychle rukama zpracovat. Není třeba, aby bylo máslo dokonale zapracované, drobné kousky másla přispějí k žádoucímu lístkování. Těsto zabalte do fólie a nechte odpočívat v chladničce nejlépe přes noc.

    1. Ale asi ano, 0,1 litru, RenatoE. – půllitr to není určitě a já přidávám vodu podle potřeby (čti: od oka) podle zásady, že přidat se dá vždycky, ubrat už ne… Chybka se vloudila.

  11. Drobná poznámka na okraj: Dnes nevycházejí vlastenci, protože jsem byl tenhle týden na Evropském soudním dvoře v Lucemburku a nemohl jsem nic psát, měl jsem hodně práce. Další díl tedy bude za týden. :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN