ČLOVĚČINY: Varské requiem

V uplynulých třech letech, vždy na podzim, kdy Vary bývají nejkrásnější, se v doprovodu Pedrona vydávám do starých končin. Do srdce Varů, kde jsem strávila dětství. Po odstěhování v roce 1987 nebylo příliš důvodů se vracet. Malebnost podzimu, příležitost změnit obvyklou vycházkovou trasu a přítomnost buldočíka mi dávají záminku i odvahu k návratu. A věřte, že odvahy je zapotřebí. Pro člověka, který ta místa měl rád, a má je v sobě hluboce vtištěná, se jedná o akt lehce masochistický. Vary poslední dobou nemají právem dobrou pověst.

Škobrtáme romantickými lázeňskými pěšinami, protože barevná listnatá nádhera skryla dolíky a kameny a klacíky a klouže místy jako ďas, a v hlavě mi doznívá Ygy půvabné vyprávění o vinohradech. Vzápětí tane z mysli silné Vavino Blues ukřižovaného města, které má svou atmosférou ke zdejším poměrům blíž.
Pobídnuty známými místy, vynořují se vzpomínky. Dětství v centru lázní bylo v mnoha ohledech stejné jako v jiných městech. Lítání v odrbaných teplákách po lese, s mičudou, válčení s Lučňáky, klouzání po čemkoli na zasněženém kopečku, výpravy do okolí. Žádné korzování v nažehlených šatičkách na kolonádě.
Rozdíl byl kulisách. Střed města leží v úzkém údolí, ze všech stran obklopený zalesněnými kopci. My bydleli na kopci nad městem. Nad hlavou, krom hvězd a korun stromů, se tyčí i socha Kamzíka a vpředu se rozprostírá město jako na dlani. Barevný dortík architektonických slohů. Od Vřídla, přes Divadelní náměstí a Novou Louku až k Císařským Lázním a Puppu. Na protějším kopci bělostně svítí Imperial. Zvony Máří se rozléhají po údolíčku a z Mlýnské kolonády vzdáleně zní promenádní koncerty.
Domy, lesní cesty, altánky, rozhledny, kolonády – vše má svá jména. Beethoven, Chopin, Mozart, Dvořák, Paganini jsou jen skromným výčtem jmen slavných osobností z oblasti hudby, kteří zde zanechali svou stopu. Busty, sochy a pamětní desky připomínají zlatou předválečnou éru. Dílo lidských rukou se přirozeně prolíná s výtvory přírody. Slavkovský les a Krušné hory, skály a především magická voda, kterou má město i ve znaku. Tři stříbrné vlnky na červeném štítu představuji Vřídlo, Teplou a Ohři, v nichž se šplouchá dvouocasý lev.
Mimochodem, na ostrozích nad Ohří se zabydleli už mezolitičtí lovci a léčivé účinky zdejších horkých pramenů byly známy dávno před tím, než ve 14. století Karel IV., ovlivněný evropskou módní vlnou lázně založil. Zvláštní je, že se do té doby přímo u pramenů nikdo neusadil. Možná z důvodů praktických – prudké kamenité stráně a horká voda nebyly ideálním místem k lovu ani zemědělství. Ale pravděpodobně svou roli sehrála i úcta k místu a smysl pro posvátno.
Ještě se na chvíli vrátím k dětských vzpomínkám. Při zpáteční cestě ze školy jsme příliš nespěchali, neboť lákadel a pokušení bylo mnoho. Zvědavě jsme prozkoumávali labyrinty úzkých postranních uliček. Co na tom, že mnohde poznamenaných důsledky lázeňské léčby. (Pokud někde zahlédnete tvrzení, že horké prameny staví a studené projímají, berte je ve vlastním zájmu s rezervou).
Přes zimu jsme neopomněli klouzandu po mramoru Vřídelní kolonády. Častou kratochvílí byla výroba a metání vodních bomb – pěkně od pramene. Nejoblíbenější pramen byl na Tržní kolonádě. Když se totiž šikovně ucpal (za tím účelem poschovávanými igelitovými pytlíky od svačiny), z horní dírky začala stříkat voda – na nic netušící chudáky lázeňáky, obdivující dobovou rytinu o založení města.
Na kole jsme rádi jezdili na terasách Zámečáku, které se v té době podobaly dnešním moderním skejťáckým rampám. Je zázrak, že jsme při těch skocích neskončili za nízkým zábradlím, rozplesklí o skálu. Pod terasami se skrýval Krakonoš. Tak jsme, my blbci, říkali impozantní plastice vytesané do skály, nevědouce, že zíráme na Ducha pramenů ve Slunečním dvoře Zámecké kolonády. Tajuplné opuštěné místo. Nyní veřejnosti nepřístupné, uzavřené zlatou klecí Zámeckých Lázní. Rázem jsme v současnosti.
O Varech byla sepsána celá řada knih, publikací i oslavných básní. Není důvod blíže rozebírat historii města ani slavné návštěvníky, prameny, kolonády, vídeňské architekty Fellnera a Helmera, balneoprovoz, becherovku, oplatky či porcelán. Jen stojí za zmínku, že zdroje informací o novodobých dějinách jsou podstatně skoupější. Bylo by na čase vytáhnout kostlivce ze skříně. A že jich Vary mají.

***

Netrpím teskem po dětství. Proměny lidí a míst jsou naprosto přirozené. Ani si nedělám iluze, že by poválečná socialistická éra byla k odkazu předků vlídná. Většina budov zchátrala, některé zmizely v nenávratnu, megalomanské projekty typu hotelu Thermal narušily přívětivý ráz města. Přesto – stačilo přimhouřit oči a nechat se prostoupit atmosférou a po chvíli se z dáli nesl klapot koňských kopyt. Z fiakru vystupuje důstojný pán ve fraku a podává ruku noblesní dámě v dlouhé sukni, upnutém živůtku, v klobouku zdobeném stuhou a peřím, krajkové rukavičky a slunečník jsou samozřejmostí. Do porcelánových, bohatě zdobených koflíčků čerpají termální vodu a v pozvolné chůzi upíjejí a nenuceně konverzují…
Dnešní pohled je navzdory opraveným fasádám smutný až trýznivý. Nebo se jedná spíše o pocit? Lázním zůstal dortový punc. Zmizely obchůdky i domorodci, přibyl silniční provoz a obludná stavební monstra, ale tyto okolnosti jsou spíše důsledkem než příčinou současného neutěšeného stavu. Kdysi byly Vary multikulturní. Setkávala se zde evropská elita. Přijížděla šlechta a významní vědci a umělci své doby a co víc – tito lidé se často a rádi vraceli. Jestliže platí, že každý člověk zanechává v místě, kde se pohybuje svůj otisk, jaké lidské kvality vyzařuje momentálně nejpočetnější skupina ruských zbohatlíků? Otázka vskutku řečnická.
Ráda bych znala názor varáků i dnešních turistů – jak na vás Vary působí? Nemůžu se zbavit pochmurného dojmu, že zdejší genius loci se definitivně vytrácí, nezmizel-li už zcela. Navrchu se ještě třpytí oprýskané pozlátko bývalé slávy. Ale uvnitř?
Kdo by si pomyslel, že známý výkřik „Mattoni už není“ může mít tolik významů. Snad není současný stav úplně beznadějný. Existují občanská sdružení i jednotlivci, snažící se započatou zkázu zastavit. Jedním ze symbolů města je Kamzík. Vyzývavě se tvářící koza, ironie barona Lützowa na legendu o založení Varů. Kde je humor, byť poněkud pichlavý, musí zbývat jiskřičky naděje. Mno, jiskřičky. Vary ve své historii dvakrát lehly popelem a vždy z něj dokázaly povstat k větší kráse a slávě. Možná by fajruňk…? Kuš s pyromanií. Ehm, svatý Linharte, nemohl by ses za Horké Lázně u Lokte na vyšších místech přimluvit?

Další fotky najdete tady a také zde

(Pozn. red.: určitě je nevynechejte… stojí za to!:))

Aktualizováno: 19.11.2010 — 13:06

205 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Děkuju vám všem za vzpomínky, komentáře a vůbec – že jste víkend s Varama přežili (chuckle) .

    Asterisko, úklid neuteče ;) . Snad jste si cvičák s Arinkou pěkně (a víceméně bez ostudy) užily :) .

    Jé, Hančo, asi myslíš drahovickou pekárnu u bývalé Drahomíry. Taky jsem jim ráda koukala pod šikovné ruce :) . Těší mě, že jste koukli oba. Jestlipak škola v Martinově době nesla jméno Fučíka?

    Zdeni, děkuju! (sun) O architektuře a vkusu a nevkusu atd. by se dalo povídat moc dlouho…

    Alex, to víš, že mám Šebrov v paměti. Chi, ale jak se do vísky mohlo poskládat tolik aut a lidí, tam mi fantazie nesahá. Musela to být moc hezká akce. Doufám, že se s koupenými ozdobičkami pochlubíš – aspoň domácí fotečky, když už při samotné akci baterka jaksi nebyla(wasntme) . Děkuju za krásné komentáře u fotek! :)

    Iko, slááva, že je zazimováno. Tihleti rentiéři s latifundiemi… :x . Děkuju za pochvalu (sun) .

    1. Milá Louk, díky za článek, dřív jsem to nestihla.
      MLP je z Falknova, takže KV trochu znám, za mlada jsme tam hodně jezdívali. Naposledy jsem tam byla před cca 5 lety a už tehdy mě z toho jímala hrůza, škoda pěkného města.

    2. Skoro zazimováno, ještě musím natahat dovnitř kaktusy (asi 2m čtvereční jeden vedle druhýho) a oleandry. Furt bylo slušně a teď s tím mrazem a sněhem to myslí meteorolozi docela vážně :(

  2. Milá Louk, ve Varech jsem byla jen jednou týden na dovolené. Bylo to někdy v šedesátých létech a schodou okolností při festivalu. Pamatuji si, že ten rok tam zrovna byla Dáma na kolejích. Mám z té doby ještě někde schovanou účtenku z Puppu, kde jsme za dva obědy platili asi 34 Kčs. Objevili jsme totiž, že když se Pupp z prava obešel k zadnímu traktu, tak tam byla jejich učňovská restaurace. Vařili tam velice dobře, za lidové ceny, ovšem účtenky měli s originál firmou. Byl to nádherný týden. Vary se nám velice líbily. Teď bych se tam asi, podle toho co slyším občas ve zprávách, bála jet, protože už jenom ty nápisy v breberkáh bych asi vééélmi těžko vydýchávala (shake)

    Doufám, že teď už se tu budu objevovat častěji. Zahradu už mám skoro zazimovanou a je brzo tma. Číst jsem stíhala, ale reagovat v diskusi okolo půlnoci už poněkud ztrácí smysl a na chalupě internet nemám, abych se při rauchpauze mrkla co se děje (sweat)

    1. Jsem to ale tupec (fubar) Ty fotky jsou tak krásné. Dýchá z nich přesně ta atmosféra, kterou si i po letech z Varů pamatuju (inlove)

    1. Jo, šlo by, kdybych neměla opět vybitou baterku (envy) . Zapoměla jsem ji nabít, po výletu na stezce Járy Cimermana a ráno, když jsem si vzpoměla bylo pozdě (headbang) .

  3. Louk, fotky jsem shlédla a jsou opravdu krásné. Ty bučiny, ty jsou. Na těch pohledech na lázně, do údolí, se devastace tak nejeví. Fascinují mě ty lázeňsko-lesní stavby a stavbičky, takové pěkné doplňky městských lesů.
    Dopoledne jsem byla s kamarádkou na vánoční floristické výstavě v zahradnictví v Šebrově (to je tam, jak je sv.Kateřina, pamatuješ?).
    Tam bylo lidí, jenom za včerejšek pět tisíc, to Šebrov nepamatuje :P . Parkování bylo víc než složité, po příjezdových silnicích až ke Svinošicím. Ale chlapci, kteří to organizovali to zvládali s úsměvem. Vánoční vazby tam předváděl florista z Holadska, z Opavy jedna firma přivezla pravé, foukané, skleněné vánoční ozdoby a „malérečka“ je na přání zdobila. Kupodivu jsem je přivezla celé domů (mm) .

  4. Abych řekla pravdu, včera mě výrazně ovlivnilo slovo „rekquiem“. Tak jsem nic nenapsala a nechala si Tvůj článek projít hlavou. Ve Varech jsem nikdy nebyla. Jen jsem se velice krátce stavila v pivovaru. Ten už myslím, taky není, Ono je to těžké. Když někdo postrádá vkus a míru, ale má peníze, tak si prostě tu odchlípnutou kapsu najde a všem ukáže. Pak existují i tací, kteří si vybudují cokoliv a přesně podle svého „vkusu“, a pak se teprve řeší, jestli se to zbourá, nebo se dodatečně vystaví povolení. Je to sice kapku dražší, ale co by TAKOVÝ investor neudělal pro svůj hrad. Taky o tom něco vím. A s těmi návraty. Asi by se člověk měl vracet na místa dětstvi jen velice opatrně a počítat, že bude skoro všechno jinak. Pokud jsem se po letech podívala na místa z dětství, tak bylo všechno mnohem menší a takové „obyčejné“. Dlouho jsem v Nymburce hledala dům, ve kterém bydlela moje babička s dědou a byla tam výrobna náhrobních kamenů a váz z umělého kamene. 3x jsem to přešla :@ Některé změny jsou k lepšímu a jiné… darmo mluvit. A zase je to věc názoru. Já jsem od počátku zastánce „Tančícího domu“ v Praze. A potkala jsem tolik odpůrců, až jsem se v duchu ptala, jestli to není jen póza, nebo já tomu opravdu tak strašně nerozumím. No, nerozumím, ale stejně se mi líbí. Zejména od třetího sloupu na mostě. Přece nebudou stavět nějaký pseudosecesní barák. Hm. Taková Nová scéna ND, jak dlouho trvalo, než jsem ji přestala vnímat s atakem alergie (wasntme) To píšu o Praze, protože ty chalupy jsou známé.
    Louk Tvoje fotky rozhodně neodpovídají názvu článku. Já jsem viděla nádherný podzim, plný sluníčka. Jsou to TVOJE fotky. Asi bych je poznala mezi desítkami od jiných autorů. A jsou opravdu krásné. Co se týká drzého kamzíka, tak ten teda JE (rofl)

    1. (sun) Zdeno, Ty jsi to napsala tak hezky… to je svatá pravda i s těmi stavbami, nebyla by gotika, renezance a dál, protože v každé době nový směr byl poněkud výstřední. Možní to neumím tak dobře vyjádřit

      1. Ano, Tančící dům je jednoznačně povedený – na můj vkus by ale mohl být trochu méně šedivý, prostě by mohl být výraznější, alespoň pro mě (čímž nemyslím cirkusácké pozlátko, abych to uvedla na pravou míru). Já bych dokonce s radostí přijala tu Kaplického Chobotnici, kdyby ji konečně někdo postavil. Tam jsem zpočátku byla šokovaná vítězným návrhem a přes klepání si na čelo jsem postupně došla k tomu, že se mi to vlastně líbí a že by bylo prima takovou knihovnu mít. Škoda, že se do toho zamíchala tak vysoká politika. Co ale odmítám, je právě ta shánčlivost nejrůznějších lidiček, často cizinců, kterým se ze Starého Města, Malé Strany a všech těchto historických částí podařilo udělat skanzen bez pravého života obyvatel města, kteří byli dílem vyhnáni, dílem utekli před nepříznivými podmínkami v centru,že se zbohatlíkům podařilo ze Staré Prahy udělat kulisy pro turisty, kteří o pravém srdci Prahy nic nevědí, ostatně stejně jako ti noví vlastníci.

      2. Taky souhlasím, asi mi spíš vadí necitlivé opravy stávajících domů než nové stavby. Jestli můžu poznámku k těm opravám. V Hradci jsou oblasti krásnejch prvorepublikovejch vil. Teď chodívám kolem jedný, která mívala takovej hodně oprejskanej kabát – jistě to nebyl čistej kubismus, ale dost hodně (bych řekla) to s tím společnýho mělo, rozhodně to byl architektonicky zajímavej dům. Když se kolem něj začalo něco dít, tak jsem jásala, že ho trošku vyšňoří a těšila se, jak bude vypadat. Když jsem viděla, jak otloukaj fasádu a přikrejvaj to polystyrenovejma zateplovacíma deskama, tak jsem zaplakala. Možná to zas žádnej extra skvost nebyl (nejsem odborník), ale je ho škoda, byl krásnej i zchátralej. Říkám si kolik se otlouklo klasicistních fasád za socialismu, tak teď zase otloukáme ty prvorepublikový (ale jak psala Marska – v baroku se otloukaly ty gotický, asi to nějak patří ke koloběhu života).

    2. Zdeno, mně se taky tančící dům moc líbí. Ovšem když jsem ho viděla poprvé, tak mi přišlo, že tam zůstal kousek železného lešení (think) Už jsem si zvykla a je zvlášť při pohledu z mostu moc hezký. Mě se ale líbil i návrh chobotnice na Letné. Ale ten nápad, postavit ji místo Stalina mi připadá jako dost úlet, to by bylo jak Godzila nad Prahou (wasntme)

      1. Místo té tramvajové smyčky, kam byla Chobotnice plánovaná, bylo podle mě excelentní. Jak ráda bych si tam v Oku vypila kafe a přitom koukala na celé město. Věčná škoda – to by bylo přece úžané pokračování architektury od románských rotund, přes gotickou katedrálu, renesanční domy a paláce, barokní stavby, klasicismus, secesi, kubismus, funkcionalismus a vůbec inteligentní směry 20. století (Novou budovu ND nebo Federální shromáždění nastavené nad plodinovou burzou ovšem nikdy nezkousnu) až po současný postmodernismus – to by přece bylo naprosto dokonalé. Škoda, věčná škoda té knihovny.

      2. Ano, přesně tak. Tančící dům je moc krásný, i když dáma mohla mít šatečky kapánek v pastelu .. a pán také! Chobotnice se mi líbí taky, jen to místo neee. Hihi, Godzila nad městem, to je přesně ono! (ačkoli, co se říkalo o Eiffelovce, a Petřínské i Žižkovské věži, a všechno to je nakonec pěkné a patří to k siluetě Prahy.)

        1. Chobotnice nebyla plánovaná na místo Stalinova pomníku (to až později zazněly takové hypotézy, ale tam by byla jednoznačně strašná), ale na kraj Letenské pláně – vlastně na třídu Milady Horákové – ještě před budoucí výjezd z tunelu Blanka, přibližně do míst dnešní tramvajové smyčky před Špejcharem. To byl právě ten plán mít knihovnu na metru. O kousíček by byla bývala přesahovala stromy (viz Oko s kavárnou) a rozhodně by nikdy na tom místě nerušila panorama Prahy – jako to dělá třeba žižkovský vysílač, který trčí odevšad. Já věřím tomu, že by to bylo krásné.

          1. No, ten vysílač na Žižkově jsme nikdy nepojmenovali jinak, než „Jakešovy vidle“ a taky tam tak působí. A co se týká chobotnice, mně se líbila ta první barevná varianta a na původním místě by byla opravdu skvostná. Teda podle mého soudu. Taky jsem se podepsala pod petici, která kolovala za záchranu toho projektu. Já vím, petice vypadají dost bezzubě, ale mám jednu radost. Vykvetl náramný boj za záchranu „Staré dámy“ nádraží v Ústí nad Orlicí. Na začátku to vypadalo naprosto marně. Když jsem mluvila s lidmi od dráhy, tak se na mě dívali jako na Neználka (wasntme)
            http://www.ct24.cz/doprava/104209-na-opravu-orlickousteckeho-nadrazi-prispeje-ministerstvo-kultury/
            Třeba se to povede

            1. Je, Zdeno, to nadrazi v Usti nad Orl. je strasne pekny – proste tam patri. Kdyz jsem cetla, ze ho chteji zmrvit, tak jsem byla dost vztekla a jsem rada, ze se neco deje.

            2. No vidíš, a mně se ta žižkovská věž líbí. :) Než se přestěhovalo sídlo firmy o kousek jinam, vídala jsem ji cestou do práce, po pravé ruce se vynořovala z mlhy nebo se v ní ztráce, svítilo na ni sluníčko – prostě se mi líbila a líbí.
              Starou dámu taky podporuju od začátku, jsem ráda, že se dobrá věc daří. (y) (nod)
              Co se týče Chobotnice, viděla jsem kdysi vizualizaci, bylo to přes celý blok, převyšovalo to kdeco a nelíbilo se mi to na tom místě. Možná by z oka byl hezký výhled na Prahu, ale přes ulici byly domy, no nevím, jestli bych chtěla, aby mi pohled z okna stínila Chobotnice.

              1. Ono nejblíže je Izraelské velvyslanectví, což byl asi jeden z kamenů úrazu. Asi se báli, že v chobotnici budou sedávat protiizraelští špióni a sledovat ambasádu. Počítám, že se o tom ledaskde diplomaticky znínili. Někde jsem slyšela, že jim snad první polistopadová vláda slíbila, že se tam nebude stavět nic tak vysokého, aby je z toho místa někdo mohl sledovat. A najednou tam byl projekt chobotnice. Potom je tam pár dalších vil – kdoví, kolik opravdových obyvatel (mám dojem, že velká část z nich jsou sídla firem), činžáky jsou až za Badeniho ulicí. Naproti je několik vil – z toho dvě určené k demolici, jinak jsou to spíše sídla firem – v tom provozu se ani nedivím.

                  1. Jistě, mluvíme o tomtéž, ale asi máme každá jiný úhel pohledu. Koneckonců, přece nikdo nemůže mít na věc naprosto stejný názor. Mě osobně by tam vadila nejvíce ze všeho třída Milady Horákové a celý provoz na ní. Ta budova by mi nestínila okna (snad kromě té nejbližší budovy a Izraelců), tak bych se s tím asi smířila. Naprosto ale respektuj, že ty bys to tam vidět nechtěla.

                    1. Aido, také jsem to zaznamenala a jen doufám, že tohle snad v této podobě nikdy neprojde. Jen se bojím, že ten prostor je příliš stavařsky atraktivní a lobby na změnu územního plánu velmi zazobané ;( .

                  1. Máš na mysli možné protesty izraelské ambasády? Četla jsem to někde v tisku, ale už si nevzpomenu kde. A není šprochu….. Koneckonců, těm Izraelcům by bylo pěkně vidět do oken. takže důvody by měli.

          2. Pokud by se tam podarilo presadit dostatecny pocet vzrostlych baobabu, pak by je opravdu presahovala pouze o kousicek.
            Vzhledem k tendenci staveb svetoznameho interieroveho architekta Kaplickeho prekrocit puvodni rozpocet desetinasobne (uznavam, ze nejde o statisticky vyznamnou mnozinu) by se presazeni padesati baobabu v celkove cene klidne ztratilo. A mohla byt stavba architekta, jehoz skutecne postavene stavby se daji spocitat na prstech jedne ruky, byt zvolena nejhnusnejsi stavbou hned ve dvou statech.

            1. Prostě tahle stavba, která je a asi zůstane pouze a počítačových animacích, bude stále vzbuzovat velké emoce.

  5. Milá Louk, tvoje fotky jsou tak krásné, že vyvažují smutek vanoucí z článku. (y)
    Vary jsem navštívila několikrát, ale pokaždé jen na skok – v roce 1995 jsem jezdila do karlovarské mlékárny (tu mezitím odvál čas anebo spíš neviditelná ruka trhu, škoda, jogurty měli výborné!) a to byla práce od nevidím do nevidím, takže na poznávání města nezbyla ani chvilka. Zapomněla jsem už, v jakém hotelu jsme s kolegou bydleli, utkvělo mi v hlavě jen pekařství, kolem něhož jsme ráno chodili – s velikánskou výlohou, za kterou pekaři vážně a soustředěně vyráběli čerstvé pečivo, od míchání a válení těsta až po sázení na plech a do pece. Tam jsem se vždycky zastavila a aspoň chvilku je pozorovala, šlo jim to tak pěkně od ruky!
    Ještě jednou jsem si pak do Varů odskočila z Mariánek, kde jsme byli na dovče s MLP – prošli jsme centrum, koupili oplatky a pak jsme museli najít dům a posléze okna bytu, kde Martin prožil část svého dětství. :)
    Čímž se dostávám k tomu, že tentokrát jsme článek četli oba a já mám vyřídit velikánské poděkování za fotky. Specielní dík pak za tu jednu, kde je škola – na tu koukal dlouho zjihlým zrakem! :)

  6. Milá Louk, podle fotek mají Vary pořád zvláštní kouzlo, ale to může vypovídat jen o tom, že se umíš dívat a navíc to ještě i zachytit na fotce. Jaká je skutečnost numůžu posoudit – pár letmých návštěv a to ještě v letech minulých – to člověk nic nepozná. Ale bohužel to je a bude i osud několika dalších měst… Nevím, jestli je to jen otázka peněz, lhostejnosti… Fakt je, že na dobré věci se nějak peníze shánějí velice těžko. Vůbec je to asi dost složitá otázka, je z toho člověku smutno. Některé změny jsou nevratné :( .
    Ale co se týče Vojtíška, tak toho průběžně tiše sleduju a raduju se.
    Odpoledne pádíme s Arinkou po hooodně dlouhé době na cvičák – to zas bude ostuda. Za ty poslední prodloužené víkendy venku s partou lidí a psů silně zvlčela. Tedy měla bych spíš doma uklízet, vytvořil si mi tu nějaký strašný binec, ach jo.
    Všechny zdravím a přeju pěkné i když pošmourné odpoledne.

  7. HLÁŠENÍ

    uvědomila jsem si, že jsem už dlouho nepodala zprávu o našem Vojtíškovi – v říjnu měl konečně operaci implantátu zakrývajího díru v lebce proraženou tehdy oním kusem ledu… byla jsem tak nervní, že jsem si i o palečky zapomněla říct

    nedávno jsem měla velikou radost z této zprávy: http://hovorkovi.blogspot.com/2010/11/druhy-prvni-krok.html – přijde mi to zcela úžasné!!! (clap)

    a teď je tam daných několik čerstvých fotek s fungl novou kulatou hlavičkou jako kuličkou
    !!! huráááááá (h) (h) (h)

      1. omlouvám se Louk za toto OT pod jejím článkem, který jsem včera ani nepochválila (h) , snad proto, že z něj na mne padl taaaaaaakhle veliký smutek – škoda že je jak je, škoda že není jak asi mohlo být, protože potenciál tu byl… kde jen se to zadrhlo..??? :(

        1. Bedo, je mi líto, že článek vyznívá tak pochmurně a navíc se objevil v době, kdy bychom všichni ocenili něco podstatně veselejšího. Se polepšim (blush) .

          S Vojtíškem… to je fantastický (y) (h) .

          1. Louk, to nebyla výtka – je dobré vědět… i to zlé…

            já si jen kladu otázku, kdy (a proč?) to nabralo tento směr – skutečně v tom byly prostě jen peníze, kdy po r. 89 tady nikdo nedisponoval kapitálem a ruská mafie (musím to takto napsat) vyčíhla situaci???

            víš, já si dlouho říkala, že je to jedno kdo to dá do pořádku, obnoví ty domy, dá jim nový kabátek… no asi jsem byla idealistka, nebo naivní, nevím… kde se to zvrtlo do této podoby? (pokud se to ještě dá dnes vůbec říct)

            1. Bedo, těším se z Vojtíška, jsem moc ráda, že to takhle pokračuje. Tady v našem okolí v Hranicích se stal podobný případ ale nevím jak to dopadlo. Přeji Vojtíškovi hodně sil a manželům H. patří dík, neměli to jednoduché a taky všem tady dík za jejich podporu. (h)

              Pokud jde o ty Vary a nejen Vary ,taky o Prahu, je to hlavně o dodržování zákonů, právní bezvědomí některých odpovědných lidí je na takové úrovni, že mohou klidně nechat vykuchat a vykostit historické budovy, zničit fresky , stavět co tam nepatří. Kdyby u nás existovala vymahatelnost práva , mohl by ty domy opravdu spravit kdokoliv kdo má k takové činnosti oprávnění, bez ohledu na kapitál. Dokud budou úplatní úředníci a úplatní zastupitelé ,novináři jímž je milejší nacpat svá břicha na rautech celebrit nebo být pozván veledůležitými správnými lidmi na večírky a promo akce, než psát pravdu, nebude tomu konec. Tady to však funguje tak, že kdo z občanů odhalí pravdu je znectěn,protahován medii a hledána na něho špína tak dlouho až ostatní pochopí, že to nemá smysl. Vítězem jsou peníze a na kameru usmívající se praví viníci, jejichž morálním kredem je otřepat se jít dál za svým. (bat) (headbang)

      2. Taky občas kontroluju, hlavně po zmínce o voperování implantátu. Je to radostný pohled, na klučíka. Ale rodičům ten rok nezávidím.

    1. Vojtu „navštívím“ čas od času – tuhle úžasnou zprávu jsem tam našla v pátek (nod) Jeho hlavička je opravdu krásná. Klobouk dolů před doktory i před celou rodinou (inlove)

      1. no, víte co? ono dloho nebylo jasné (teda jasné to není ještě ani teď), jaké to zanechá následky – takže i proto mám tak velkou radost, když vidím, že začíná se učit znovu chodit, na jedné fotce tam čmárá/kreslí po papíře… je to moc prima (h)
        možná bude dohánět ještě dlouho, možná v něčem i celý život (ale já doufám že ne), ale stejně je to malý (velký?) zázrak (nod) (y)

  8. Zdravím od mokrých žabek. Neprší, ale určitě to nebude trvat dlouho a začne znovu. Nechce se mi vůbec nic, asi budu muset jít vykonávat užitečné domácí činnosti (třeba zašít Kubovy půl roku staré džíny, které rozerval tak, že nevím, jestli budou ještě použitelné. Ale zkusit to musím.)

  9. V Praze je šedivo, nijako. Do hor rozhodně nepůjdeme (chuckle) , plánuju práce v dílně a na pozemku – vzhledem k hlášeným mrazům musím dát konečně truhlíky z venkovního schodiště domů. Škoda, stále tak bohatě kvetou. (f)
    Přeju všem krásný den! (h)

    1. Vave, nebudeš chtít na jaře odkopky denivek? Já musím trochu likvidovat kousek zahrádky a budu minimalizovat. Jsou to denivky od Lukon Bulbs, takže žádné úplně obyč.

      1. Milá Marsko (inlove) , sice nemám moc místa, ale nějakou tu denivku prostě musím někam vmáčknout. Zvlaště pak, je-li od Tebe. (nod) Ráda si vezmu, ale přiměřeně, ano? :) Děkuju Ti. (f)

              1. Byla bych si dala, ale vzmužila jsem se, vedena Tvým příkladem, vyrazila do kuchyně a už taky něco máme. Mrazákovo překvapení.

                1. Mrazákovo překvapení??? U nás bys našla tak mražené filety z ryb a kousky masa. To by bylo asi všechno. Musíme jet navečer nakoupit, jinak tu pomřeme hlady. Ten malej bochník chleba od včerejška to nespasí. Už ani děti nemůžou najít nic do mlsné huby a to je co říct, obvykle vždycky něco vyšťourají :D

                2. Jj, ke kafi bylo mrážo i u nás. Já objevila náramně šikovné a dobré krabicózní. Je tam 8 ks. Půlka je v oplatce, půlka v čokoládě a je to žlutá škatulka jako kanárek. Lovím to v Penny a 1 kousek příjde na 5,30 Kč.

  10. Milá Loučko, fotky jsou opět překrásné, Ty umíš (y) (*) vystihnout všechna roční období. Nádherné zlaté stromy. Na Tvých fotkách Vary nevypadají vůbec špatně. Shodou okolností mi včera přišly na internet fotky ze školního gympláckého výletu do Varů, samozřejmě čb. Krásně to bylo načasované.

  11. Hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Je krásné mrazivé ráno (wave) asi půjdeme na chvilku do hor. Aby si Betka zase mohla stěžovat… (chuckle)

      1. nezáviď ;) zase nemusíš v zimě tolik házet sníh… Včera jsme byli jen na hodinku „za humny“ – ležel poprašek sněhu, dneska jsem byli o kousek dál – sníh není, slůňo vykukuje… Asi poslední podzimní výprava – v týdnu má přijít zima

  12. Do Varů jsem jezdila hodně jako dítě. Bydlí tam totiž má teta a bratranec. Jeho babička, děda a otec pracovali v Becherovce (možná i bydleli ve služebním bytě) a dodnes si pamatuji tu bylinnou omamnou vůni, když jsme tam za nimi šli. Vůně byla naprosto všude. Pamatuji si autobusové nádraží, část Tuhnice, centrum, vím, kde bývala prodejna s oplatkami na kolonádě, kde je prodávali i teplé (to nebylo vůbec běžné), vybavuji si i některé obchody, které tam stále byly, kdykoliv jsme do Varů přijeli, Vřídlo, kolonádu s Gagarinem…. Vary miluju, protože se vztahují k mému dětství. Miluju Děpoltovice, kde jsem trávila prázdniny na chatě. Naposledy jsem tam ovšem byla moc dávno. Chystáme se, že se tam pojedeme podívat, chci navázat na to, co bylo. Možná, že budu zklamaná, možná že najdu to, co dlouho postrádám. Ach Vary!

    1. Bláži (inlove) , to jsem nevěděla, že máš ke zdejším končinám takové vazby. Jj, vůně oplatek a becherovky… někudy by dalo jít poslepu.

      Hmm. Moc bych ti přála, aby byl návrat příjemný… Je to těžký. Ony i Děpoltky dostaly na frak, jejich směrem se rozlézá satelitní městečko a hodně se omezil přístup k vodě. Asi bych se raději připravila na nejhorší a pak se nechala příjemně překvapovat…

    1. Shledávám, že podzimní Beta je tuze! (y) (nod) A jak je odpovědná, moc dobře ví, že hračky se musí testovat …. (chuckle) , a není tak daleko doba, kdy se role obrátí a Kvílík bude testovat hračky Betiny. (nod) (Tádoš zbožňoval zejména hračky-míčky kočičí.) :)

    2. Xerxová, co s tím chlapečkem děláte? Vždyť on roste před očima. Je krásný pozorovat, jak se Kvilda mění (inlove) . Ehm, s ouškama jste trénovali na rogalo? (rofl)

    3. Fotky … darmo mluvit :*
      A Kvílík je děsně pěknej, akorát po kom je to dítě takový závažný, vždyť on se furt tak ustaraně kouká a vůbec se nesměje 8-|

      1. on se náhodou směje hodně – ale úsměv ze rtů mů bere „předblesk“… Jinak se doma včera fotit nedalo, byla dost tma

    4. Nic naplat, dogy mají děsně fotogenickou figůru, modelky by mohly závidět ty ladné křivky… Kvilík se na některých fotkách tváří hrozně dospěle a zamyšleně, obávám se, že vám z něj roste vědec- to si užijete, co všechno bude zkoumat a testovat :D

  13. Už jsem doma z Prahy :) Děti ani pes nás nepostrádali, totálně vyjezenou lednici moji rodiče doplní letmým nákupem zvící několika tašek. Myslím, že se stýskalo Polárce- když jsem přede dveřmi štrachala v tašce a hledala klíče, už mňoukala za dveřmi… Vave obdržela můj přípěvek do aukce a Olčava málem neodešla z práce, když jsem jí prolízala regály v obchodě- mimochodem, všechny vás moc pozdravuje :) Z obchodu jsme si odnesli nejen geniální látky na Kaččin indický kostým, ae ještě tři kousky hadru z Holandska na piškvorek, úúúplně úúúžasné…. :D
    Louk, já jsem ve Varech nikdy nebyla. Znám je jen z televizních reportáží a fotek. Z nich mám pocit, že se tam něděje nic dobrého. Ale to může posoudit jen ten, kdo tam doopravdy byl. Ale tvoje vzpomínky na dětství jsou stejné jako většiny z nás- tepláky, mičuda, rvačky a bylo to všechno tak nějak lepší- nebylo to tím, že jsme jako děti spoustu věcí neviděli?

    1. Matyldo, jasně, že dětský pohled je zjednodušující. S tím úmyslem jsem taky článek pojala – aby nebyl suchopárný nebo příliš depresivní. Ztráta genia loci je ale věc úplně jiná…

  14. Louk, zklamu tě, Vary neznám. Byla jsem tam jenom jedinkrát, projížděla jsem, někdy kolem roku 90, a nepamatuju si skoro nic, jenom takovou zmatenou příhodu s nějakou úzkou strmou uličkou a psem, a i to možná nebyla realita, ale sen. Tehdy to byla taková dost šílená cestovací akce a já měla sny stejně živý jako skutečnost. Možná za to mohla únava. :)

    Ale je smutný, když se nějaký místo změní tak, jak píšeš. ;( :(

    Mně se jedno místo z dětství taky změnilo. Je to tak trochu záhada. Jde o jedny schody v jedné škole. Vedou do CO krytů (kde obyčejně není místo, protože je tam sklad sešitů). Když jsem byla malá, fakt malá, asi pětiletá, rostl tam obrovskej růžovej keř a za ním bylo dračí doupě. Fakt, nekecám. Dalo se tam lézt dolů. No a pak jsem v té škole začala študovat, už jsem byla velká, puberťák, a… OK, že zmizel růžovej keř a drak, to mě nepřekvapilo, ale ono tam nebylo kudy lézt dolů! Ty schody se zákeřně přesunuly o pár metrů a na místě původní dračí jeskyně bylo jenom pitomý neprolezitelný zábradlí.

    1. Jsou to záhady, tyhle záhady. Taky bych si na několik vzpomněla…

      Ioannino, nedávno jsem pročítala tvé stránky… moc hezké básně (y) :) .

      1. Jé, díky! (blush) Nojo, právě se tu pachtím s vánoční dárkovou povídkou do té akce… Taky tam pak přibude, ale až 24. 12. :)
        Ale bude a) trochu depkoidní, b) na exkomunikaci a upálení. Jenom tak varuju, aby si náhodou někdo nezkazil Štědrej den.
        Jenom celou dobu doufám, že nezpůsobí vážnou újmu chudákovi *obdarovanýmu*… Si teda vymyslel téma, človíček… Uf. (tmi) (sweat) (whew)

  15. Ve Varech jsem byla jednou jedinkrát – bylo mi krásný sedmnáct (necelých) a s kámoškou Vlastou jsme jely na čundr – dva dny v matičce stověžaté a pak stopem do Sokolova, kde bydlel její bratr (tehdy už statný důchodce – jojo, o této rodině BUDU MUSET napsat). A její synovci nás, venkovské husičky, vyvezli do Varů – no, v jejich doprovodu jsme si připadaly tak světově (cháááá – veselí, hezcí a svobodní postarší mládenci – Míra 39 a Jiří 41 let), že z celých Varů si pamatuju jen ty lázeňské oplatky (chuckle)

    Nicméně (pro Verenku) milá Louk – napsala jsi to tak hezky – víš, že tě úplně vidím, jak se školní brašnou na zádech kloužeš (po našim „klúzáš“ – to je hezké slovo) po namrzlé kolonádě?! Je mi líto, že se tvoje město mění k horšímu – myslím, že zrovna KV měly potenciál stát se zase světovým městem – škoda, že ta světovost se smrskla jen na dost divnou klientelu z určité části světa. Je to taková škoda.

    Ale fotky máš tradičně úžasné – podzim ve tvém podání je neodolatelný.

    1. Aj ked zo Slovenska,nicmene vo Varoch som bola,za mamou v kupeloch.Byvala som niekde navrchu-sla som tam lanovkou-vilka bola opustena,strasidelna,dohodila mi ju recepcna v kupelnom dome.Vtedy som prvy raz pocula o sudetskych Nemcoch.Totiz ta recepcna mala krasne vonave ceske priezvisko/po muzovi/,ale hrozne,hrozne nenavidela Cechov a volne nam o tom rozpravala,asi preto,ze sme boli Slovenky.-Bolo to nechutne.A este si pamatam,krasne prechadzky po lesoch k cielovym restauraciam,kde sme jedli boruvkove kolace a pili cervene vino.A pri spiatocnej ceste mi Slovaci vykradli kufor-hned som vedela,ze som doma.

      1. Verenko, díky za vzpomínku! Ano, bohužel, nenávistné národnostní vztahy k Varům neodmyslitelně patří… Tohle město má spoustu skrytých tváří a temných tajemství.

    2. Ygo! Je ti jasný, že seš chycená za slovo a bude ti připomínáno? ;) (inlove) Chi, na sokolováky se už párkrát lehounce narazilo. Ó, jak chápu tu vyděšenou chuděru, když s vámi měla šústat turkynu (rofl) . Těším se moc! Piš, barde, piš!

  16. To je nádherné, ale přesmutné povídání. Ve Varech jsem naposledy byla ještě za minulého režimu, prostě tím směrem nejezdím. Bohužel jsem za poslední léta o Varech vyslechla a viděla ve sdělovacích prostředcích spoustu smutných věcí. Jak ráda bych právě ve Varech někdy zažila atmosféru fiakrů, pánských klobouků, dámských rukaviček, hudebníků, básníků, jak tomu kdysi bylo. Bohužel Vary jsou jedním z našich měst, na kterém se smutně podepsaly zbohatlické manýry nových majitelů, elmi často Rusů, kterým není nic svaté a mají své vlastní názory na to, co se má stavět. Když tomu ale radnice vychází ochotně vstřict a nechává stavět v blízkosti ruské děrevni a pravoslavné kostely, tedy to, co k Varům nikdy nepatřilo,, to se proti takovým poměrům těžko bojuje. Kéž by se s novým zastupitelstvem poměry změnily. Míra morální devastace národa je vidět i na neschopnosti udržet naše kulturní dědictví, vytvoření skanzenů z měst. KOneckonců o tom jsem se před časem vlastně jen okrajově zmínila v mém povídání o Starém městě pražském. Má to hodně paralel.

    1. Milá Apino, na tvé krásné vzpomínání jsem si během psaní taky často vzpomněla. Máš pravdu – a Dede také – paralely jsou zjevné. Jsem vděčná, že jsem měla možnost „starou Prahu“ zažít aspoň na chvilku. Ehm, především přes hospůdky v Nerudovce. Ano, je to v lidech – našich. Někdo je schopný myslet i na další generace a někdo holt nedohlédne dál než do vlastní kapsy…

    1. Šárko, ta je tak úžasná!!! Ty oči, ale tak smutný pohled v nich. Jo, měla jsem ji poznat před půl rokem. To jsem moc sháněla bílého kocourka k Melíškovi, chtěla jsem mít doma „Black and White“ páreček. No, nepovedlo se, další má úchylka jsou zrzaví kocouři a tak máme Zrzínka. Zlatíčko moje tlusťoučké, vypapané, heboučké. Tak leda že bych to pojala vícebarevně: zrzavého a černého už máme, bílá kočička k tomu a mourovatý Jaroušek? To by byl teprve ten správný kočičinec. No, tak přestaneme fantazírovat a budeme držet tomu krásnému stvořeníčku palce, aby našlo šťastný domov. Je kouzelná, fakt.

    2. O chtění by nebylo …….
      Připomínám, že pořád ještě čeká Sárinka na svého milovaného páníčka!
      A fakt by ho moc potřebovala. Je to supermazílek, chytrej jak opička a moc by potřebovala, aby se jí někdo víc věnoval, ale já to v tom zvěřinci už nezvládám.
      Během 14 dnů okoukala od Žofíka, jak se otvírají dveře a protože to uplatňuje i na okna, je to někdy popukání, když skáče za oknem jak opičák Fuk a strašně se čuří, že to okno nějak nejde otevřít.
      Když přibyl Amosek, běhěm 24 hodin pochopila, že kocour se tak jmenuje a když jsem na něj zavolala, okamžitě se po něm ohlížela taky.
      Na zavolání se ozve a přibíhá jak pejsek s ocáskem naježeným jak vytěrák, protože venku je to ohromný vzrůšo. A když už přiběhne, tak mi musí vyprávět o všem, co viděla: „Víš, paničko, no to si představ…“ a povídá a povídá a pak se jde moc a moc pomazlit, protože po takovým vzrůšu se jeden musí nějak uklidnit.
      Jen jedno je na ní zvláštní – nejraději spí na někom. Třeba si vleze Evelínovi na záda, nebo skočí na Blesana a cvičí mléčný krok. A já najednou zaslechnu motor na plnej ceres a koukám, že Sárinka šlape Blesana jak zelí a ten na ni, poněkud nemile vyrušen, mžourá jedním okem a myslí si něco o praštěnejch plivnících.
      Takže kdyby si někdo chtěl povídat s šaramantní kočičí slečnou, tak Sárinka by za to byla moc vděčná.

    3. Téda, po přečtení jsem se šla pro jistotu hned podívat, jestli nám někdo nevzal Indy :) Ta podoba – až sem se lek :) . Jestli je tahle dvojnice naší Indy také takový mazlíček, který se nechá smotat v náručí do klubíčka a přede při tom za dvě kočky – tak berte, berte všemi deseti (h)

      1. Bělinka je mazlíček – strašně ráda se mazlí a chová. A malá technická poznámka ;) – není u Hanky v Hradci, ale v Sezemicích ;)

        1. Jé Pavlo promiň…..no jo, je v Kočičí naději u Tebe v Sezemicích…ale nic to nemění na tom, že je nádherná…..jenže já letos kočičinec rozšířila o 3 kočky… (y)

  17. OT (promin Louk). Shanela jsem nekoho na vygruntovani baracku pred svatkama a pred operaci. Jednu pomoc jsem mela sjednanou, ale kdyz volali na potvrzeni terminu, tak je prednosta odrekl s tim, ze on to udela sam. A hned se do toho pustil. Tempem jedny dvere za den. Tak jsem musela shanet novou – tato pani se jmenuje prijmenim Christmas – nekecam. (chuckle) Christmas prijde odpoledne to dopusteni obhlednout. Ale vite, co je divny – skoro zadna z tech uklizecich sluzeb nemeje okna. :O Christmas pry okna taky nedela. Divny, co?

    1. No vidíš, takové krásné jméno. Paní Christmas uklidí před christmas. Okna jsou má noční můra! Tak ať Ti to dobře dopadne. A ta rychlost jedněch dveří za den mne hodně pobavila.

      1. Tsss! Vždyť to tempo bylo určitě přiměřené! ;) Kolik asi dveří může tak mít naše milá Hana W? Však on by to Chet do Chrismas stihl, možná by i umyl něco jiného. Hano, Hano, (h) jsi převeliký skeptik! (chuckle) (chuckle) (chuckle)

        1. Tak jsem to sla spocitat a hlasim, ze jsem hrdym vlastnikem 19 dveri. :) Oooo, to se mame. Coz na domecek s kuchyni, malou uradovnou, jidelnou, obyvakem, halou a dvema loznicema s dvema koupelnama je ponekud dost. Pocet dveri je dan docela dobrym designem, neb mame spoustu skrini ve zdi, vcetne dvou spajzu, a 4 ruzne vychody ven. Tak on by to ten prednosta snad fakt stihnul do vanoc. Skepticka – ja ???

          1. Chi, paní Christmas bych chtěla vidět. Vizáž i akci. Ale ještě víc Cheta s pravidelným dveřním rozvrhem (rofl) . Fíha, ale 19? To už fakt není sranda.

            Mezi babama é kolegyněmi z práce teď frčí hodinový manžel (chuckle) . Větší úklidy, smontování nábytku, položení koberce, přivrtání poličky, drobné elektro… A veliký zájem je i mezi těmi, co mají svého regulérního čtyřiadvaceti hodinového (rofl) .

            1. No, on totiž princip hodinovýho manžela je málem geniální ;) .
              Eee, jsem taky viděla nabídku předvánočních úklidů, ba i ve slevách. Hodila jsem na to zálibný oko, ale pak jsem usoudila … ne, milé děti, nikoliv že si to sama uklidím určitě líp, ale že nakonec až tak strašně uklizíno mít nemusím :P

          2. Mnó, tak mi napadlo, co kdyby se ty dveře pojaly jako adventní kalendář, od příští neděle, každý den jedny a do Vánoc bude vystaráno, ovšem při otevření dveří umývajícím , tam musí být nějaká dobrůtka. Myslím, že tohle by se mohlo Chetovi líbit. (rofl) (rofl) (^)

    2. No já bych mohla za své manželství mytí oken spočítat na prstech rukou. Nějak se téhle práce automaticky ujal můj choť. On vlastně i gruntuje dům – tvrdí, že já to beru jen tak po rynku, zatímco on zalézá s vysavačem pod lavice a kouty – a co myslíte, snažím se ho od toho odradit (h)

  18. Milá Louk, není to veselé psaní, ale zato se v něm schovává něco z toho, co dnes ve městě postrádáš. A fotky, fotky máš nádherné! (inlove) Já Vary moc neznám, častěji jsme tam jezdili když jsem byla malá, teď to máme hodně z ruky. Ale proces ztráty identity města znám – starou Prahu to postihlo také. A tak přemýšlím, jestli může město i ožít, když se o to jeho obyvatelé budou opravdu snažit – třeba ne v klasickém centru? Tam, kam se nájezdníkům nechce? Představuju si občasné trhy, výstavy… takový ten komunitní život, jaký umí kvést tady :)

    1. Mas pravdu, Dede, Stare Mesto a Mala Strana jsou uz jak skanseny. Je to skoda. Casto na to myslim. jsem ted nedavno vzpominala na ruzne hospody z meho mladi – U Trojek, U Suteru, U Bonaparta, (laskyplne zvany Bony), Cerny kocour, jiz mnou nedavno zminovane Zatisi na Betlemskem namesti, Glaubicovi. Chodila tam takova vsehochut lidi a bylo to bezva.

      1. Kdyby skanzeny, disneyland to je! Malou Stranu jsem měla moc ráda, nepotkaly my jsme se někdy u Bonyho?

          1. Su blba, odklepla jsem to brzo. Jeste jsem chtela dodat – proc nam zbytek naroda neveri s tim Kromerizem a Olomoucem, kdyz jsme z tama? :D

              1. Tentokrát Ti musím oponovat – TEN Kroměříž!!! :| A to nemá co dělat s lingvistikou, ale se srdcem – a to už na Moravě nejsem sto let! (h)

              2. Nojo – lingvisti – ale z Čech. Lingvista Moravák by naši řeč neprznil a důsledně by psal TEN Olomúc, TEN Kroměříž (protože zkratka je Kromcl a TA Kromcl je úplná lingvistická blbost (chuckle) ).

                Oni jsou mezi náma podivíní, kteří jezdi DO Vrbice – což je naprostá blbost, protože Vrbice je na kopcu a tak se musí jezdit NA Vrbicu (fubar) (DO Vrbice leda tak DO sklepa – teda DOVNITŘ toho kopca) (rofl)

                1. YGO !!!!!! (y) (y) :) A to jsem vyrostla na vesnici u Olomouce – byla to TA Holice – narozdil od Holic ve vychodnich Cechach – to jsou, nepletu li se, TY Holice. Taky jsem byla obcas opravovana, ale nedala jsem se. :) :)

                2. Lingvisti z Čech – to jsi napsala ještě slušně, milá Ygo, já jsem chtěla napsat, že to vymysleli Pražáci! :D
                  Šak my. co zme z Kroměříža a z Olomóca, víme svoje.
                  A 70. léta u Bonaparta by seděla, Hani, to musíme někdy probrat. Byla by to legrace.

        1. Díky Louk za zajímavý čtení, je to škoda takový krásy – ve Varech jsem jednou byla u známejch asi na tejden, lozili jsme hlavně po těch kopečkách v okolí, mám na to moc hezký vzpomínky.
          O Praze v tomtu duchu tu před časem psala Apina, to bylo taky moc zajímavý čtení.
          Já si nějak ty proměny měst ještě moc neuvědomuju (asi to přijde časem), co mě v tomhle směru dost vzalo bylo, když vloni v létě smetla vichřice lesy ve velké části okolí mé domoviny, to si tak člověk uvědomil konečnost časů… Já vím, že o povodních lidi zažili daleko horší věci, ale tak nějak to v těch novinách a televizi je vždycky jiný než v tom lese na kopci za barákem, kde jsem znávala každou zatáčku cesty…

  19. Mila Louk, zajimave a nostalgicke. Ja si obcas o Varech neco prectu v tisku a vetsinou je to prusvih. Ale jaka skoda! Je tam tak krasne. A na tvych podzimnich fotkach jenom zari. (sun) (y)

    A vubec, ta idea napsat o svych mestech se mi libi. Ja bych mohla snad pridat i Olomouc. Olomouc naopal strasne zpeknel – bodejt, po dvojjazycnem meste preplnenem bratrskou armadou to mohlo byt jenom lepsi.

    1. No a protože bydlíš taky (hlavně) v USA, tak třeba i to bys mohla ;) – nikde není řečeno, že to mají bejt jen český a moravský bydlíky (clap)

    1. Sharko, jak to vypadalo tady, to nevím, ale v botanický jsem byla a ty čarověníky bych byla bejvala dokázala odnýst taky. Oni bohužel počítali s tím, že jim tam přijdou slušný lidi…

  20. Milá Louk, já jsem zase moc milovala Mariánky. Mám příbuzenstvo v Teplé u Toužimě a z Teplé do Mariánek je jen skok. Jako dítě jsem tam bývala každé prázdniny a výlety do Mariánek měly vždycky sváteční příchuť, byť tenkrát (70. léta) byl tenhle skvost dosti zdevastovaný. Jezdila jsem tam ještě i v 90. letech, kdy ze sebe Mariánky začaly setřásat dlouholetou devastaci a zbavovat se puncu rekreací ROH. Postupně krásně prokoukly a brzké chladné letní ráno s výhledem na kolonádu, zpívající fontánu a překrásný okolní park byl doslova okouzlující. Tahle nádhera sevřená uprostřed kopců a lesů mi někdy připadala jak z jiného světa. Klid, prameny na kolonádě, cukrárny, les hned za koncovou cedulí města, čistý vzduch a ranní mrazíky i uprostřed léta. A pak se stalo totéž, co ve Varech. Samosebou v menším měřítku, vždyť Mariánky jsou taky mnohem menší a skromnější, než Vary, ale stalo se. Pohádky byl konec.

    1. Marjanky. Velikonocni mse v pravoslavnem kostele. Desna kosa. Prsi. Babky s igelitkami svicek snad za veskere pribuzenstvo do patnacteho kolena. Priserny sbor, pred kazdou „pisni“ par tonu kytarove ladicky, nasledne „zpevaci“ zacnou kazdy nejmin o ton jinde a dale se rozlezaji. Rozvlekle „procitene“ cteni z bible. V desti trikrat odsouravame kostel. Zazitek. Duchovni.
      No snad aspon babicka ma radost, ze jsme byli v „cyrkvy“.

    2. Děkuju za vzpomínku :) . Škoda, Mariánky se dlouho držely a vzkvétaly. A na první pohled dodnes vypadají dobře. Těžko se mi posuzuje, neznám je tolik, ale je pravda, že při jarním výletu jsme z nich rychle prchali.

    3. Potvrzuju, byli jsme tam teď na podzim. Na první pohled moc pěkný, opravený, úhledný. Jenže převládající řečí je ruština a rozlejzá se tam takovej ten duch (duchy :P ), co k tomu patří… Strašná škoda.

  21. SOS!!!
    Moc prosím o pomoc pro malého 5timěsíčního pinče – nevíte o někom, kdo by potřeboval malého pejska? O co jde – dcera občas hlídá malého kluka a včera zjistila, že mu maminka pořídila psa, protože ho chtěl…. Je to 5letý kluk, který má dost problémů sám se sebou… Dnes mi dcera volala, že psa už dávají pryč, protože jim sežral botu, počůral rohožku (protože ho nikdo nevenčí) a nesnese se s jejich králíkem…..
    Prosím, poptejte se, jestli by ho někdo nechtěl – jsem ochotná ho i dovézt, pokud to nebude jó moc daleko (jsme z Prahy).
    A proč si ho nevezmu sama? Máme doma už 3 psy a 1 kočku…….

    1. A někdo takovej si pořídí dítě? Jéžíšikriste!!!! To snad taky vyměšuje.. to si matk amyslí,že pes ne? A s čím si má hrát? Prostě je to štěně…Bože,ty to vidíš, to jsou lidi!!! (punch)

      1. Sharko, naprosto s tebou souhlasím, někteří lidé snad nemají mozek. Bohužel jsou i tací mezi námi.
        Dcera mě přemlouvá, že nám doma takovýhle pejsek chybí…. No fakt, nechybí. Naše psy jsme si pořizovali s rozmyslem a s vědomím, co to přinese. A číslo 3 je konečné :(

  22. Milá Louk,v Karlových Varech jsem byla jen jednou,se školou,bylo mi 7 let a psal se rok1953.Dodnes si pamatuju Vary jako nádherné město,tenkrát jsem měla dojem,že je to místo,kde potkám princezny a prince (wasntme) .Dojem mi zkazili vrchní v hotelu Pupp,kde jsme byli na obědě,kteří se tvářili kysele,když nás obsluhovali(ani se jim dnes nedivím) – možná k tomu přispěla i poznámka naší souškyučitelky,že to bylo dřív jen pro bohaté a teď i pro normální lidi,což nám umožnila vláda se Sovětským svazem na věčné časy (doh) . No,50tá léta.Jen doufám,že ve Varech rusové nebudou na věčné časy :@ !Když jsem viděla v TV jejich „dači“ a pravoslavný kostel,připadalo mi to jako svatokrádež.Na tvých fotkách jsou Vary ještě pořád krásné

    1. Fallowo, to je tak príma, že jsi na příjmu (inlove) . Jj, protažené ksichtíky obsluhy v Puppu nad dětským výletem se souškami si umím představit moc dobře. Bych chtěla být při tom, kdyby dneska strčil skautík nos do Puppu. Pravděpodobně by dopadl ještě hůř…

  23. Milá Louk, děkuji za Tvé krásné vzpomínání na již zašlou slávu Tvého města. Byla jsem tam jen jednou za hlubokého totáče a koupila jsem tenkrát malému synkovi černého plyšového kocoura Mikeše a úžasný plechový náklaďák s emblémy coca coly . Vary byly tehdy výkladní skříň východu a my jeli z NDR od Karla a Marxe, kam nám bylo dovoleno vyjet. Tenkrát ve Varech bylo přehršle Němců, kteří halasně povykovali a bezohledně vráželi do kolemjdoucích, zakřiknutých a nesebevědomých Čechů. Je mi líto těch měst, kde jejich vedení dovolí morální devastaci města a vytvoří ze světoznámých lázní ruské selo, čímž způsobuje občanům takovou frustraci až se raději odstěhují. Bohužel můj rodný Přerov je na tom svým způsobem obdobně.
    Fotky jsou úžasné a to modré nebe ! Kde jsi ho vzala ?

    1. Milá Jenny, proto si myslím, i když zájemců o tebe bylo mnoho, že úplně nejspravedlivější by bylo, kdybys přišla na radnici k nám (inlove) . A basta. Fidli (wave) .

  24. V Karlových Varech jsem strávila loni jeden víkend. Prošli jsme si centrum města, vyjeli i na vyhlídku, moc se nám tam líbilo. Ačkoli tam máme příbuzné a pocházel odtud i náš Briánek, vlastně jsem si je prohlédla až tehdy. Nemohu proto porovnat, jestli dříve tam bylo lépe…ale určitě tam muselo být dříve tak nějak víc česky.

    1. No, ono ve Varech nikdy moc češtiny nebylo. Jen jazyková spleť byla mnohem pestřejší. A třeba Rusové jezdili vždy. Jenže jiná sorta a nechtěli se tu zabydlovat. Hmm, jestli on nebude pudl zakopán ve slově host. Do jisté doby se tu tak návštěvníci chovali.

      Jo, Renie, OT – omlouvám se, našla jsem dotaz na kalendář se skluzem. Prosimpěkně náhled nemáme. Jen tu jednu vzorovou stranu, která byla před coursingem rozesílána mailem. Ani nějak nevím, jak bychom to technicky provedli (blush) .

      1. Aha! Tak to ty pochvalné výkřiky byly od těch, co ho mají doma:-) Měla jsem ze zevrubné prohlídky debaty dojem, že jste někde hlasovali o vítězných fotkách a pak je dali do galerie. Nevadí. Ale kdybyste se někdy chtěli pochlubit, aby ti, co si nekoupili, mohli litovat, stačí přefotit foťákem a dát třeba na Rajče ;) Nám bude na zdi příští rok viset kavalíří kalendář, podle mě hodně povedený a vtipný, jsou to takové fotomontáže – třeba kavalír jako Avatar:-) Náhled mám k dispozici, kdyby měl někdo zájem.
        Jinak, v Praze jsem už 2x potkala sladkého frbula v růžovém kabátku, takže to asi bude frbulka ;)

          1. zasnila jsem se u fotky studánky roubenka – sochu myslím do dřeva dloubal ivan dědek šmíd (potvrdíš, veram?). u vedlejší studánky v plakánku je nápis, citát od šrámka „zde jsem se něco nastál“. jenže je vypalovaný do dřeva a tudíž mírně nezřetelný, já jsem se pohledem do vody ujistila, že tohle bych určitě nepila… a poslední „t“ v nápisu jsem přečetla jako „r“, podvědomí zapracovalo 8-D
            ouvej, ono mi to nechce uznat, že 1+7 je 8, blbnu já, nebo mašina?!

  25. Po přečtení o popití „vodičky lázeňské“ od Bětuláskovo se mi vybavila ještě další příhoda. Musím se pousmát nad tím, že „voda studená projímá, horká staví“. Já teda nevím, která z nich mne prohnala víc, ale ochutnala jsem při čekání na to, až mamince skončí procedura, od každého pramene pár hltů a zbytek půldne jsem strávila na kolonádovém WC. Paní po mně ve finále nechtěla už ani ten padesátník za použití, když viděla můj zbědovaný obličej. Pak už jsem dávala přednost tomu 13., Becherovka zvanému.

    1. Chi, jsou i tací dobrodruzi, kteří se rozhodli ochutnat všechny prameny na jeden zátah. Pokud je mi známo, nedopadli nejlépe :x . Spíš taknějak podobně (rofl) .

      1. To jsem, pěkně prosím, byla já. Ta s tím nápadem. (tmi) Ale naštěstí jsem po pátém či sedmém napití zjistila, že je to všechno stejně nechutné, takže jsem se k těm nejškodlivějším zřejmě nepropracovala. :) Zajímavé je, že se mnou šli varáci, a vůbec nikdo mě nevaroval, že by snad mé vlast-i-vědné zkoumání mohlo mít neblahé následky. (wait) Tak nevím nevím, jak moc mě má tchýňa vlastně ráda. (chuckle)

  26. Děkuju Louk :) Byla jsem v KV jako úplně malá holka a bydlely jsme s mamkou v Puppu. No fakt. Bylo to v 69. roce a Vary byly bez cizinců. Už jsem na to jednou vzpomínala, měli jsme výlet do Norimberka a zpátky se nás vracela jen hrstka. Ostatní ten výlet využili k emigraci.
    Ale tvé fotky jsou překrásné, mám je moc ráda

    1. Jo, tak v Puppu… jsem byla naposledy na pionýrském shromáždění (chuckle) . Díky, Dalmi (inlove) . Když jsem se vrtala ve varské raně poválečné historii, bylo mi dost ouvej a hodně jsem na tebe myslela. Nedivím se, že se ti do Tisé nechce.

  27. Na Karlovy Vary mám vzpomínky velmi mlhavé a zasuté někde hluboko v mládí, takže nemůžu sloužit. A teď už se tam jen tak nevydám, to, co o nich čtu (nejen od tebe, Louk), mě odrazuje, těch ošklivých změn v krajině i městech je bohužel dost. Zato moje rodné město, Kroměříž, to je jiná káva. Tam je ta změna k lepšímu zatraceně vidět, až mě mrzí, že jsem z něj kdysi odešla. A že jsem teď tak daleko, že návštěvy představují komplikaci a složité plánování a zařizování – hlavně kdo se mi postará o zvířata. Ale příští rok tam určitě zajedu, už teď se těším a plánuju. Špatně je na tom asi jedině Květná zahrada, nicméně pokud vím, chystá se její obnova. Ale tyhle památky nejsou to, proč se do Kroměříže těším, já chci sama procházet místa, na která mám památky svoje, osobní, dětské i z dospívání. Už aby byl příští rok, stejně ten letošní za moc nestál.

    1. Máš pravdu, Aleno, příjemné proměny se najdou. Plno měst a obcí rozkvetlo a nejen ve vnitrozemí. Ať ti vyjde Kroměříž (inlove) .

    2. Jo Aleno, tak schvalne – je to pro tebe ten Kromeriz nebo ta Kromeriz? Podle vzoru ten Olomouc podle nas z Olomouce nebo ta Olomouc pro zbytek zeme? Ja se priklanim ke vzoru Olomouc. A mesto je to moc pekne.

        1. Samozřejmě TEN Kroměříž i TEN Olomouc. A Gottwaldov jsem prvně slyšela vyslovit až v Praze, maminka jezdila do Zlína a boty kupovala u Bati.

  28. Ve Varech jsem byla jen jednou, tuším v roce 91, byl to krásný, zádumčivý večer až noc, popila jsem z pár pramenů, postála na mostcích a hleděla na vody. Město, domy a chodníky byly pochopitelně celé omlácené a nevzhledné. Ale topily se v mlze a syčely romantikou a když nic, bylo tam tehdy méně lešení než ve staré Praze.
    Nerada slyším, tedy čtu, jak Vám ostatním je nyní ve Varech nepříjemně, ale chápu. Nepovedlo se. Nepovedlo se to ani nám a ani těm Rusákům, že?

    Skoro celá 90. léta jsem jezdívala každý týden na porady do Hradce Králové, vždy si před nebo po prošla město, tu vykořistila antikvariát, tam si dala kafe. Před pár dny mne tam po snad osmileté pauze zavály povinnosti a vyjma autobusového terminálu, kde se dá i kouřit i koupit něco k jídlu a i zajít na WC a to vše v přijatelné kvalitě, jsem byla ze všeho ostatního – unavená. Nějak to není ono. Čekala jsem víc hezkých míst, víc funkčních fontán, méně zchátralých domů a více lesklých fasád bez grafiti – zřejmě jsem čekala příliš. Celkový dojem byl: OŠKLIVODIVNO.

    To si nemohu pomoci, ale moje městečko za posledních deset (natož dvacet) let postoupilo o hodně jinam; a i jiná městečka.
    Byla jsem velmi zklamaná a v rámci úsporného žití jsem si navíc koupila u stánku sýr v housce a i ten měl naprosto nijakou chuť, když pominu, že stál od dvacku víc, než chutný sýr z mého náměstí u nás doma.
    Vracet se není vždy ku prospěchu, když člověk musí přežvejkat tolik zklamání… Už teď jsem rozhodnutá, že do Hradce nikdy dobrovolně nepojedu, natož abych tam vzala návštěvu. Zlatá Chrudim, zlatý Veselý kopec, zlaté Nové Hrady, růžová zahrada v Chrasti, park u Kinského zámečku v Heřmanově Městci, zlatá Lichnice nebo stopy po oppidu v Nasavrkách; zlaté i původní staré pardubické město se zámkem, natož rodné Slatiňany. Kam se hrabe ňákej Mechov!

    1. jojo Bětuláskovo, když se chci uklidnit , jedu do Slátanin (jak jsem jim jako malá říkala) a jdu za koníkama nebo na KOčičák. V Churudimi jsem 20 let bydlela a jezdím tam za mamkou…jednou se tam z Pardubic vrátím. Je to ospalý město, ale to starý město je pořád pěkný…

      1. Možná ospalý, ale vypucovaný, když nic.

        Helepřeloučská, Ty jsi také odchovaná Kočičím hrádku, a tak víš, že DUCH je to hlavní. Hradec potratil (Vary potratily), ale my tu jsme. Furt. viď?

        1. Já jsem takovej PéŤa Českošlápek…Děčín, Chrudim, Praha,Pardubice a okolí… v Přelouči pracuju…

          1. Jo aha, já Tě už měla v Pardubkách, ale pak ses někde zmínila o Přelouči, tak jsem si Tě překlonovala. Tak Tě strkám zpátky…

            Babetka nedělá „mňouk,“ Babetka dělá“JÓÓÓU, MRRR, MÍÍÍ, JÓÓÓ,“ až se tomu tady chechtám a říkám jí Mííjóó, přitom první dvě mrouskání měla tak neznatelná, že jsem si zprvu říkala, že jen víc zlobí. Ale to bylo na jaře, teď už je to halt veliká holka.

    2. Já už se na ten východ fakt musím někdy vypravit. Eh, ale než k tomu dojde, tak by ses mohla, milá Bětulásková, víc rozepsat (inlove) . Jo a když už byla řeč o nitkách, jedno z míst, o kterých z různých stran a z jedné obzvláště často slýchávám je právě Přelouč. Prapodivná věc (wasntme) .

      1. NO dnes se nerozepíšu, Babetka mrouská. A kvičí a huláká a prohulákala už dvě noce. Mrouská úplně jinak, než její mamka Pusa. Mamka hraje kachnu a tiše chrčí, Babetka lítá a huláká. Furt ji nosím v náruči a furt huláká.
        Teď si pucuje frcinku, tak pomalu, tiše, bez zvláštních pohybů, dokud mám obě ruce volné, honem odklepnu vzkaz. :-)

        1. PITINA ZPÍVÁ JAK CARUSO ŠVIHLEJ ELVISEM (ve 2 až ve 4 ráno, bych dávala roubík), špunty do uší nezabírají a kastrovat se bude až jak budu mít vánoční dovču) A PLAZÍ SE JAK MERESJEV, NORISKA TO PROŽÍVÁ JAKO VRKAJÍCÍ HOLUBICE A OBČAS ZAPĚJĚ – CHCI KOCOUUUURRRAAA!? A hodí křídla a má nádherně hranatou prdelku. U Vizigotek se ještě nic takového neprojevilo. Kačenka místo mňoukání vruká, na všechno, co je pro ni radostného nebo objevně příjemného dělá: vrrrrrrúúúúú, ale mrouskání to není…dělá to tak od té doby, co otevřela očička. Malá Bonsajka umí jen drnčet a občas vydá nesmělé Mňouk. Ne mňau, ale Mňouk. ;)

  29. Ahoj Louk, napsala jsi to moc hezky. Každej by se měl nad sebou zamyslet, každej z vás, přátelé (rofl) – teda já už napsala, tuším snad LenkaS. napsala… A kde máme ostatní města a městečka a vesnice, nó?
    Ve Varech ovšem neveselo, tuchlivo… Já tam byla jen dvakrát v životě. Jako malá holka, 20. srpna 1968 se s náma naši vypravili na výlet po lázních. Události dalších dnů to pak jaksi překryly a léta jsem měla pocit, že už to raději nechci znova pokoušet…
    Podruhý jsme se ve Varech stavovali předloni (hm, možná je to dýl). Strašný ;( .
    Svatej Linharte, není ti to blbý?

    1. Tyjo, po takovým načasování není divu, žes s návratem otálela :O .

      Chi, pravdu díš :* Mám náramnou radost, že už můžu taky poňoukat – hola, kde jsou ostatní města a vísky?

      Zano, dík za pochvalu (inlove) . Nezvykle jsem se grafomansky rozšoupla (blush) , tak jsem ráda, že Dede dala článek na sobotu, kdy bývá víc času. Jo, pod některými fotkami jsou popisky i dole.

      1. To je docela dobrý nápad. Pojďme založit rubriku, třeba s názvem „Můj domov“. A každý napíše o svém městě, vesnici, městysu, prostě o tom „svém doma“. Určitě bychom se dozvěděli spoustu zajímavostí, o kterých nemáme ani potuchy.

          1. Když já se bóóójim. ;) Jsem rozená na Placatce a když ji sepsuju, tak mi nebudete věřžit. Když se budu naparovat jako lokálpatriot, tak se mi Louk bude CHEEECHTAT (wasntme) Tak a teď si jdu přečíst o tom, jak je na západní výspě. (inlove) Všechny velice zdravím při sobotě. (cat)

        1. AHOJKY DĚVČATA, MYSLÍM, ŽE JÁ, LOUK A JEŠTĚ TŘEBA JINDRA XERXOVÁ MÁME DÁVNO SPLNĚNO NA 100 %, TAKŽE SE PRÁVEM MŮŽEME DOŽADOVAT PORTRÉTŮ DOMOVA JINÝCH ZVÍŘETNÍKŮ. RÁDA BYCH TOTIŽ POZNALA I JINÁ MÍSTA PO CELÉ REPUBLICE. I KDYŽ MÁM NYNÍ CESTOVÁNÍ DOST OMEZENO, RÁDA BYCH SE ASPOŇ VIRTUÁLNĚ MRKLA I JINAM. LOUK, TVOJE RODNÉ MĚSTO JSEM ZNALA DOCELA DOBŘE, ALE JEN V DŘÍVĚJŠÍ PODOBĚ. NOVĚ JSEM TAM NEBYLA. MÁM VŠAK VELMI STARÝ( CCA TAK 40 LET) PŮSOBIVÝ A ODSTRAŠUJÍCÍ ZÁŽITEK PRÁVĚ Z VARSKÉ KOLONÁDY. JE TO VŠAK DLOUHÉ POVÍDÁNÍ, KTERÉ TU NYNÍ VENTILOVAT NEBUDU. TÝKALO SE VŠE JEDNOHO LETNÍHO VÝLETU DĚTSKÉHOM TÁBORA A JÁ DODNES VZPOMÍNÁM ZN HRŮZOU A STÁLE LITUJU TOHO MALÉHO KLUČINU, KTERÝ STÁLE A NEKONTROLOVANĚ OCHUTNÁVAL PRAMENY, ANIŽ BY SI TOHO DOSPĚLÝ, KTERÝ MĚL KLOUČKA NA STAROST VŠIML . KONEC LÍČIT RADĚJI NEBUDU, ALE BYLA TO VELMI NEPŘÍJEMNÁ SFÉRA A MEZINÁRODNÍ OSTUDA NÁS VŠECH, KDO JSME SE ZÁJEZDU DĚTÍ ÚČASTNILI.

          1. Nojo, to je pravda, tak já si něco připravím o těch „svých“ dvou nejmilejších místečkách – Praha to tedy rozhodně nebude!

  30. Milá Louk, Vary jsem kdysi dávno jenom projížděla, neznám je osobně, ale Tvůj článek je tak citlivý, že mi z něj až naskočila husí kůže. To co jsme si nedávno povídaly, v tištěné podobě se zadírá pod kůži ;( . Jak bych si přála, aby poslední věty byly pravdou a Vary, symbol našeho lázeňství, znovu povstaly ve své slávě. To co je dnes (znám z médií) je smutná hrůza. Nyní mám povinnosti, na fotky jsem jenom nakoukla a nechávám si je na dobu klidově příznivější.

    1. Děkuju, Alex. Však právě po Yvetině článku a okouzlena výlety s tebou, jsem si mnohem silněji uvědomila rozdíly.

  31. Já mám na Karlovy Vary dvě krásné vzpomínky: bylo mi 16 a maminka tam byla na léčení na měsíc. První víkend jsem dostala dovoleno jet za ní. V pátek jsem nasedla do autobusu, maminka čekala na nádraží a spolu jsme šly do jejího sanatoria. Já měla pokoj dole u paní správcové, maminka bydlela s nějakou další paní na dvoulůžkovém ve 3. patře. Šla jsem od nich dolů k televizi a v půlce schodů zhaslo světlo. Tak jsem se opatrně šourala po těch schodech dolů, že snad najdu vypínač a v tom se světlo rozsvítilo a pod schody stál ON! Já jsem se zamilovala na první pohled. Bylo to v podstatě oboustranné. Prochodili jsme spolu celý víkend po městě a lesích okolo, nešťastná jsem jela do Prahy. Vyžebrala jsem, abych směla jet ještě další víkend za maminkou, tatínkovi se to, pravda, moc nelíbilo, ale pak svolil. Opět krásný víkend, já zamilovaná až po uši. Pak jsme si chvíli psali, byl ze Slovenska, kde studoval medicínu, já pořád čekala, toužila, smutnila, až jednou přišel krásný dopis, plný lásky a vyznání ke mně, ale s koncem, který jsem v podstatě i čekala – vzdálenost, věk a v neposlední řadě jeho přítelkyně, kterou si bude ten rok brát. Další dopis bylo svatební oznámení. Strašně jsem to obrečela, ani ta vytoužená Jugoslávie se spolužačkami – měsíc na ostrově, mi to nemohla vynahradit, ale všechno přebolí. Dodnes na něj vzpomínám jako na nejkrásnější platonickou první lásku. Druhá vzpomínka se váže právě k pobytům maminky v tomto městě. Jezdila tam každý rok. Když jsme pak měli auto, vozila jsem ji tam i zpět a občas tam strávila i víkend s ní, ale už v hotelu a jako dospělá. Ty krásné procházky okolím jsou nezapomenutelné, to mi nikdy z hlavy nezmizí. Krásně jsme si povídaly a já jsem při těchto procházkách leccos i pochopila, měla víc času svojí mamince začít rozumět. Škoda, ani já se dneska v tomto městě necítím příliš šťastně, když v něm něco služebně vyřizuji.

    1. Karolínko, moc krásné vzpomínky. Jak na první lásku, tak na maminku (h) .

      A promiň, včera jsem nestihla zaťukat (blush) . Ale ty víš, že tvou kuchařskou poezii miluju. Eh, akorát teda tentokrát – libeček nee. Užitečný mi přišel jen kdysi dávno, když jsme potřebovali z prstů setřít nikotinový pach. Na to byl výbornej, to zas jo (rofl) .

  32. Jsou některá místa, která se lidem pletou do života. Jsou pro něj důležitá – pro lidi, kteří odtud pocházejí, pro události, která se tam začaly odvíjet nebo tam skončily, někdy je jen nezapomenutelně protneme, jindy se pro nás stanou bodem zvratu.
    Takovým místem jsou pro mě Karlovy Vary. Poprvé jsem tam byla někdy v sedmnácti a už tehdy jsem měla možnost je poznat z té odvrácené strany, nahlédla jsem za kulisy. A tak tomu je dosud. A tolik nitek se mi sbíhá právě do Varů!
    Vary jsou také sudetské město, jako to moje, položené na kříži. Možná proto mě tak oslovuje jejich osud, možná proto mě tak blízce oslovilo Tvé Varské requiem, milá Louk. (h)

    Přeju všem krásný den! (h)

    1. Ano, s těma nitkama je to moc zvláštní. O některých místech, byť třeba za humny nebo něčím významných, člověk za život pořádně neslyší a jiná se stále připomínají a záhadně pletou do cesty. Děkuju, Vaví (inlove) .

  33. Ten svatej Linhart by fakt už měl něco podniknout! Já byla ve Varech naposled před 20 lety – teď si netroufám.
    Fotky jsou parádní – jak jinak u Tebe… (sun)

    1. Díky, Rpuťko :) . Hmm, pokud by to bylo nad síly svatejch, ještě pořád zbývá vohýnek :P . Chi, Vavíla onehdy nadhodila, že pokud mě bude popadat zádumčivá nálada, neměla bych si s sebou brát na výlet do centra sirky (rofl) .

      1. Hihi, já chodím občas se sirkama po vlastní nemovitosti. Buď s petrolejem a sirkama, nebo s provazem obhlížím švestky, jestli mají dost silný větve. Není nad péči o starej barák.

  34. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Louk – móóóóc pěkný článek. Trošku smutný… ale věřím, že jednou bude líp (nod)

    Vary poprvé: Při sjezdu Ohře stanujeme v maličkém soukromém minikempu na předměstí. Snažím se tři malá dítka „zkultůrnit“ na výpravu do lázní a současně si mažu ruce a odkládám prstýnky na kapotu auta… Ano někde ve Varech je můj snubák i prstýnek po babičce…
    Vary podruhé: Na hlavní třídě pozdě večer zvědavě okukujeme osvětlenou výlohu s fotoaparáty. Ještě tenkrát fotíme na film a je tam zajímavá slevová akce na fotky na počkání. Že bychom se zítra tady zastavili?? Nakloním se blíž, abych přečetla otevírací dobu, hlavou praštím do skla a rozeřve se alarm… Nikde nikdo – ani před tím, ani při té siréně, ani potom… Všichni se asi schovali (rofl)
    Vary potřetí. Jedeme si koupit první golfové vybavení. Pan majitel po emailové korespondenci jen kvůli nám otevírá v sobotu. Když vidí, že jsme Xerdu přivázali před obchodem, tak nám sdělil, že se sice děsně psů bojí, ale ať toho chudáka pustíme do obchodu (jen že ho nesmí sežrat). Xerda zalehnul na koženou sedačku (na výzvu majitele, ať se neplete…) a tvářil se, že luxusní prodejny jsou to pravé prostředí pro dogáka…

    1. Na prstýnky si pamatuju, ale hlava ve skle mi vypadla z paměti (rofl) .

      Jo, Xerxová, díky avízu jsem konečně viděla Šťouračovic buldočku, tak mám radost. I mladá vetka od vás ze severu působila hodně sympaticky. Koukala jsi?

      1. neviděla jsem, zkusím si to najít na webu televize. „Hlídali“ jsme dneska dědečka s Ričkem a pak ještě přijel Kvílík s doprovodem… Takže bylo stále co dělat (nod) Víc jsem hlídala i Betku, neboť začíná kulminovat faleška a Vilém nádherně ječí vysokým hláskem a ona na něj podivně píská… Aby ho náhodou nechtěla ukrást – to by nemusel být nejlepší nápad. Takže dnes vždy ve střehu – nechci ji mrňouse zakazovat a na straně druhé nesmím polevit v ostražitosti. Za týden tu budou zas ;) , abychom nevyšli ze cviku (chuckle) a tu falešku si užili (wave)

        1. Už jsem to viděla… Jen přemýšlím, co to má za žlutého štěníka?? Neznááám ?? Nevím, po kom je ?? To musím vyšpiónovat… (wait) Pravidelně se potkáváme na jarní a podzimní bonitaci v Mladé Boleslavi – ta je příští sobotu a já mám tentokrát smůlu – jediní sobotní dálkaři v tomto semestru vyšli na 27. listopad

  35. Nedávno jsme koousek za Varama instalovali rekuperaci, do města jsem se dostala na chvilku pro jablečno-skořicové oplatky. Ruské nápisy, mi přivodily osypky. Nemám nic proti azbuce a ruštině, ale jakoby ani už Karlovi ty Vary nepatřily….místo lesku chátrání a nekonečnej smutek, co to z Varama udělali. Mladej montér se mě po nákupu oplatek zeptal – A proč sem ty lidi jezděj? Takhle si lázně nepředstavuju….dávala jsem mu za pravdu, Duch pramenů jistě pláče, když tohle vidí…..a já doufám, že se někdo probere a očistí tohle kdysi krásné město. Které dusí a hyzdí asfalt,paneláky,špína, oprýskané fasády a spousty zaparkovaných aut v centru…. neodpověděla jsem mu, musel na mě vidět,jak jsem z toho místa smutná…. (rose2)

    1. Jj, sharko, je to fakt k pláči. Jsem se dost krotila, původně to byla spíš filipika. Vnucuje se termín okupace a s vydatným přispíváním mocné hrstky místních, bohužel. Není to jen problém samotného centra, dobu už expandují i do širokého okolí. Je to jako prokletí (n) .

      1. Já vím, bylo mi tam do vzteklýho breku…..z takovýho klenotu udělat takovou hrůzu…prostě pro mne Mattoni dávno v tomto městě není a nebýt toho,že se ty jablko-skořicové „karlovarské oplatky“ jinde mimo Vary neprodávají, tak bych tam pro ně ani nezajela. ;(

  36. Milá Louk, KV jsme projížděli pokaždé, když jsme jeli z Bavorska do Prahy. Několikrát jsme tam i byli jen tak na výletě (sami nebo s návštěvami), stále mám doma koflíčky a becherovka je náš letitý životabudič (kupujeme přes internet). Škoda, že jsme tě při našich procházkách neměli s sebou jako průvodce, určitě bychom viděli město úplně jinak. Hlavně můj choť má zastrčené uličky a neznámá zákoutí nejraději. A není nad to, když městem provádí někdo „tamní“. Moc hekzy a citlivě o svém městě píšeš a věřím, že musí být bolestné sledovat pomalý zánik jeho tehdejší letité slávy. Snad alespoň každoroční filmový festival (a mám dojem, že velice populární, ne?) „nedá Varům zahynout“. Fotky máš jako vždy krásné a jaképak, že města nejsou tvoje parketa :)

    Kromě „Tři vejce do skla“, „Vrchní prchni“ a možná ještě některých dalších filmů, které neznám, jsme někdy před rokem či dvěma viděli film „Last Holiday“ http://www.imdb.com/title/tt0408985/. Je to taková ztřeštěná crazy komedie, ale odehrává se celá v moderních Varech. Am. herečka a zpěvačka – černoška Queen Latifah tam ovčem hraje moc hezky. Jen pak režizér musel spoléhat na to, že se nikdo nebude dívat na mapu, kde vlastně ty Vary jsou . Naivní divák pak má dojem, že na sjezdovku do Alp je to jen kousek do lesa, stejně jako se poblíž nachází bezedná přehrada jako dělaná na bungee jumping. Ve filmu hraje recepční Lucka Vondráčková, takže film možná znáte.

    1. Á, Maričko, díky za tip. Last Holiday bych ráda ze zvědavosti viděla. K natáčení Vrchní, prchni jsme se kdysi cestou ze školy omylem přichomejtli – zrovna se banda ve fracích řítila po schodech dolů ze Zámečáku a my z toho měli druhé Vánoce :) .

      Chi, plno hostů neriskovalo a rovnou do koflíčků pašovalo becherovku. Mark Twain rozkošně popsal zdejší balneoterapii (byť byl tuším ve Frantovejch). Vstávání za kuropění, celý den na nohou, s minimem jídla a maximem minerální vody… Twain seznal, že si raději ponechá dnu (chuckle) .

        1. Veram! (clap) To je vonó. Mám ty úryvky jen v knížce a nechtělo se mi je přepisovat a on je i na netu. Twainův popis je rozhodně veselejší a stojí za nahlédnutí (rofl) .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD