PSÍ ABECEDA: „Č“ – Česání, koupání a úprava psů

Když mě Xerxová vyzvala, abych spolupracovala na sestavení „psí abecedy,“ přeběhl mi mráz po těle. Dostala jsem téma koupání, česání a úprava pejsků. To téma je tak rozsáhlé, že F. L.Věk je, proti tomu, kratičký úvodník. Klidně bych mohla začít: „již staří Řekové…“

Úprava psů rozhodně není módním výstřelkem posledních desetiletí. Nenapadlo mě bádat, kdy to vlastně všechno začalo. Určitě jsou to celá staletí, co lidé začali přizpůsobovat srst svých psů praktickým i estetickým potřebám. Takže, vynecháme historii a vrhneme se na realitu.

KOUPÁNÍ

Mnoho lidí tvrdí, že štěňátka se nesmějí koupat. No, já nevím. Ale naši prckové, vyválení strýčkem Chrisíkem v blátě na dvorečku by, bez koupání, určitě zůstali na ocet. Štěňata i dospěláky koupu podle potřeby. Jen dbám na důkladné vysušení (u štěňat obzvlášť) a dohlédnu, aby vykoupaný psík neprochladl.

Krom lázně potřebuji také kvalitní šampon. Pomíjím prostředky nabízené v drogeriích a v marketech a kupuji, sice dražší, ale kvalitní zboží ve specializovaných prodejnách. Dnes je už celá řada dobrých značek, dokonce určená pro různé druhy srsti. Obávám se ale, že zde nemohu uvést jejich názvy. A to ani těch, které mám vyzkoušené a které mi Chipsy blahosklonně půjčují.

Často poslouchám zkazky typu: „Koupali jsme psa. Máma, táta, všechny děti. Všichni jsme pokousaní, půl bytu pod vodou a mokrý pes pod postelí!“

Snad proto, že ti naši jsou na mytí a koupel zvyklí od malinka, takové horory neznám. Naopak, stávalo se, že do vany skočila dcera za mámou. Vždyť přece o nic nejde. Voda je vlažně teplá a nesahá ani po bříško. Sprchu pouštím jen slabým proudem se sprchovou růžicí téměř přiloženou k tělu, aby voda na psa necákala. A tak umyjeme nožky, bříško, celého pejska. Nakonec velice opatrně hlavu.

Jednou rukou ji lehce skloním a zároveň stíním, aby voda nenatekla do očí a čenichu. Hlídám uši, aby se do nich mokro nedostalo (zvlášť u zavěšených nebo klopených boltců pozor! Stačí je pravidelně vytírat vlhkým hadříkem, nebo vykapávat speciálním olejíčkem. Chronický zánět ucha, to je „sranda“ na řadu let).

No a potom všechno důkladně opláchnout, až zůstává voda čistá. A pořádně vysušit. Některé psy stačí ručníkem vyfrotýrovat, jiní musí pod fén. Zvyklý pes klidně stojí a tak levičkou pracuji s vlažným proudem vzduchu a pravou rukou vyčesávám srst. Vysušení musí být pečlivé a až na kůži. To zjistím, když dlaní pohladím psa proti srsti a ruka zůstane suchá.

Jsou majitelé psů, kteří preferují pravidelné koupání. Nic proti. Sice v tomto případě doporučuji obzvláště dbát na dobrou kosmetiku, protože je důležité zabránit, aby kůže i vlastní chlup byly zbaveny jejich vlastní elasticity, popř. nadměrnérnu tvoření lupů. Já osobně Chipsy koupu podle potřeby. Když prší, tak je opláchnu (podle potřeby použiju šampon) proudem vlažné vody, abych je zbavila písku a bláta. Jak se pozná ušmudlaný pes, který už opravdu koupel potřebuje, to nemusím snad nikomu vysvětlovat. Kdyby oči neviděly, nos to pozná.

Kromě koupání připomínám, že psům s chlupatou hlavou je nutné pravidelně mýt vousy. Zvláště těm, kteří jsou krmeni klasickou stravou. Nejsem žádná úzkostlivá hospodyňka, ale při krmení masem a přílohou jsem myla vousy minimálně jednou za den. (S pohnutím vzpomínám na tu frontu u umývadla, když celá čtyřčlenná smečka na mytí čekala. Co by pro pochvalu a malé kokinko neudělali).

Je opravdu hnusné, když psu kolem mordy visí páchnoucí mastné krápníky. Také nevábné jsou tmavé slizovité šmouhy, které na čenichu zanechává neošetřený výtok z očí. Obzvlášť u psíků s plošší čenichovou partií. Tam vlhko zůstává ve faldíkách volné kůže, která pak trpí záněty. Stejně je zapotřebí pamatovat na intimní místa. Psík se žlutozeleným „okapníčkem“ u šourku a štuplem zaschlého exkrementu na zadečku určitě ztratí mnoho ze svého kouzla.

Jen okrajově se zmíním, že psa můžeme očistit také pomocí suchého šamponu. Ten vsypu do srsti, promnu ji a pečlivě vykartáčuji i se špínou.

ČESÁNÍ     

Je u mnohých plemen každodenní rituál. Myslela jsem si, že krátkosrstých se to netýká. Ale ano. Na jejich chlupy, podobající se kaktusovým ostnům, pomáhá furminátor nebo vyčesávač s kovovou smyčkou. Potom vykartáčovat a hadříkem přetřít. V koberci je, prý, chlupů podstatně míň. Aspoň paní, se kterou jsme dumaly nad jejím línajícím parsonem, to říká.

Dlouhosrstí i drsnosrstí psi potřebují do svého necesérku nádobíčka rozhodně víc. A náročnější jsou také na čas. Pohled na neučesaného a zaplstěného psa je, aspoň pro mě, velice smutný. Na pravidelné česání zvykám psíka už od štěňátka. Snad od prvního setkání. Hřeben a kartáč musí být prodlouženou laskající rukou, na kterou se pes, téměř, těší.

Jak se tyto pomůcky stanou mučícími nástroji, je to špatně, je to zle. A, jako vždy, je chyba u člověka. Vrhnout se starým hřebenem s vylámanými zuby až na zacuchaného psa, to je už předem prohraná bitva. Základem úspěchu jsou kvalitní kovové hřebeny s pevnými, dostatečně silnými zuby, nejlépe otočnými. Jeden se zuby řidšími a jeden s hustějším ozubením.

A dobrý kartáč. Velmi se mi osvědčil oválný kartáč se žíněmi a měděnými drátky. Pokud neupravuji psa „na fajnovo“ je finišák (obdélníkový kartáč s řadami tenkých drátků) celkem zbytečný. Nepročeše srst až na kůži a ta, pod tenkou učesanou vrstvou, plstnatí. Jak sám jeho název říká, je to nástroj až na závěrečné doupravení kožíšku.

Stane se, že při pobíhání v trávě se do chlupů zamotají bodláky, nebo něco přehlédnu a v kožichu se objeví smotek zplstnatělé srsti. Žádné neštěstí. Chvilka šetrné práce s rozřezávačem a vůbec není nutno vystříhnout ošklivou díru, která pokazí siluetu jinak elegantního tělíčka.

Hustá srst roste našim miláčkům (krom Krejga) na celém těle. Nestačí tedy prohrábnout jen záda, ale nesmíme zapomínat rozčesat chlupy na nohách, břichu, hlavě i ocásku. Nejobtížnější je citlivé podpaží. A šetrně musíme také vyčesávat hlavu.

Při změnách ročních období psi přelínávají. Odumřelou srst a podsadu odstraňuji častějším česáním dnes tak oblíbeným furminátorem. A věřte, dokáže zázraky.

Některá plemena potřebují zvláštní úpravu trimováním a stříháním. Cílem této úpravy je dát vyniknout přednostem psa a potlačit (do jisté míry) případné vady na kráse. V neposlední řadě jde o snadnější průběžnou údržbu kožíšku.

TRIMOVÁNÍ je taková úprava, kdy jsou staré odumřelé chlupy vytahovány z kůže. Pro toho, kdo se s tímto termínem setkává prvně, to zní přímo hrůzostrašně. „Vždyť to musí bolet:“ Věřte, není to žádné týrání, když je upravován pes se správně vyzrálou srstí. Trimují se některá drsnosrstá plemena (např. knírači, většina teriérů, drsnosrstí jezevčíci aj.).

Nejstarší způsob je vytahování malých chomáčků srsti přímo prsty. Ale většinou se k této proceduře používají trimovací hřebeny a nože. Trimují se jen hřbet od týlního hrbolu včetně proutku a boky do nejširšího místa hrudního koše, v posledních letech také temeno. Nožky se jen lehce protrimují, aby neztratily na objemu. Ostatní části těla standardy povolují stříhat. To je všude tam, kde je kůže citlivější (břicho, okolí zadečku, hrdlo, líce a tlapky).

Ze zkušenosti s vlastními psy mohu říci, že procedura je podstatně bolestivější a únavnější pro upravovače (ach ta záda a prsty!). Pejsek si, zatím, klidně hajá na bočku a spinká.

Když má být pes předveden na výstavě či bonitaci, musíme ho upravit v dostatečném předstihu. Je to individuální, ale do výstavní délky dorůstá kožíšek cca dva i tři měsíce, protože jednotlivé chlupy musí být dlouhé 3- 4cm, aby byla dobře vidět jejich textura i barva. Za nestandardní délku má rozhodčí právo snížit známku. Takže pána, který prohlásil, že potřebuje otrimovat psa, protože jede příští týden na výstavu, jsem velice zklamala.

Ke STŘÍHÁNÍ používám ostré nůžky (jak jinak). Jsou to kvalitní nástroje rovné, efilační (zubaté, dvoj nebo jednostranné prostřihovací), zaoblené, s kulatými špičkami, dlouhé i kratší. Někdy také používám nůžky sponové, familiárně zvané hauptnerky.

No a samozřejmě elektrické strojky. Nejlépe s vyměnitelnými stříhacími hlavami. (Rozmyslete si, než koupíte levné sety el. strojků. Obvykle se brzy ucpou a pro stříhání nejsou vhodné, protože motorek není dostatečně silný). Nejčastěji se stříhají pudlové, někteří terieři (český, kerry blue…) a chlupatí vetajové. V posledních letech je módní a (z pohledu majitelů) praktické stříhat plemena, která se na výstavách honosí nádhernou splývavou srstí (yorky, maltéze, shi-tzu…)

Nemohu zde popisovat úpravu jednotlivých plemen. To byste nevydrželi číst a já psát. Každé plemeno má svou úpravu (pudlové dokonce několik různých střihů) a navíc jsou ještě nevýstavní tzv. freestyly, kdy stříhač upravuje podle své nálady a fantazie. A také střihy regenerační ( takovým fazónkám říkám „plotostřižna“, protože ustřihávám, ustřihávám a skončím, většinou, „až na kůži“).

Případné adepty na výstavní karieru chci upozornit, že výstavní úprava srsti je nejen velmi náročná, ale i velmi důležitá. Pokud si netroufáte sami psa upravit, pečlivě volte, komu úpravu svěříte. Nejlepší je vybrat si zkušeného chovatele daného plemene.

Výstavní úprava je dána standardy, ale ty jsou velmi pružné a tak velký vliv mají i módní trendy a tedy i znalosti střihače. Vzpomínám na zklamání majitelky mladého kníráčka pepř a sůl, která smutně odešla z kruhu s horším posudkem, než by si její psík zasloužil jen proto, že paní v salónu neznala dobře toto plemeno.

Trimovala sice hezky, ovšem správné proporce neměla v oku, tlapky vystříhala až nad zápěstí a při úpravě hlavy ustřihla u pepřáka veledůležitou masku (tmavé prameny vousů spadající od vnějších koutků očí. Neexistence nebo nedostatečný vývoj tohoto znaku je u zbarvení P+S považován za podstatnou vadu).

Jak už jsem se několikrát zmínila, jsem, v úpravě psů, amatér – samouk. Vždy jsem měla psa plemene, které se muselo upravovat (airedalle teriér, pudli, nyní knírači). Salony nebyly a tak, jak šel život a ta plemena se střídala, musela jsem se úpravy učit okukováním těch zkušených a postupně si doplňovat výbavičku. Pak přišli známí a jestli bych jim neupravila… a ti to pak řekli dalším známým. Dnes, jako rentiérka, se věnuji už jen malým pejskům.

Pokud se mě zeptáte, co považuji u úpravy za nejdůležitější, bez váhání odpovím: Získat si důvěru čtyřnohého zákazníka. Musí vědět, že je to sice nuda, ale žádná bolest nehrozí. Na trimovacím stolku nemám žádnou vyvazovací šibeničku.

Moje rčení: „Nejpevnější uvazovací řetízek je vlídné slovo a hladící ruka.“ Jen velice málo psíků na to nepřistoupí.

Ilustrační fotky najdete zde 

(Pozn. red. – Nezapomeňte číst poznámky pod fotkami… )

Aktualizováno: 14.11.2010 — 21:35

215 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Já myji pejska v pracím prostředku který je určen na praní vlny,BOOSTER nebo NATUR VOLL s lanolínem.Mám čínskeho chocholatého psa,kterého srst je vlna.

  2. Milá Pitrýsku,

    moc krásně napsané, souhlasím úplně se vším. Dostávám často dotazy jak často češu a koupu Terrynka, tak koupu vždy 2 -3 dny před stříháním a češu skoro vlastně furt, snažím se obden a před výstavou i denně, teď poprvé jsem zkusila mu vyfoukat záda – má je hodně kudrnaté a výsledek super, ještě to vyzkouším na nožky. Terry je zvyklý tak drží ale nadšený tedy rozhodně není.

    Frogášek se celý koupal jen 1x v životě, na výstavu stačilo vyprat náprsenku :) hned byl fešák, no česání mu spíš slibuju než konám ale bez péče teda není

  3. Zdravím.

    Mám dotaz na autorku, proč nemůžete uvádět názvy osvědčených šamponů? Pravidlo o nepovolené a skryté reklamě platí snad jen v televizi, a to té České, internet ještě tak cenzurovaný není, nebo ano?

    1. Asi proto, že nad okýnkem pro komentář je tato věta „Mazány budou zejména komentáře vulgární, rasistické, NEPLACENÁ REKLAMA a spam“. Ale taky si myslím, že by Pitrýsek mohla uvést kosmetiku, která se ji zdá pro jeji Chipsy nejlepší.

        1. Ahoj Selidko a Vy všichni. Děkuji az dotaz. Myslím, že teď už bych to napsat mohla, že to, jako odpověď na dotaz, projde. Když budu smazána, tož nic, napsala bych Ti to na melík. Léta jsem preferovala řadu francouzské kosmetiky Héry. Ano, je pekelně drahá, ale velice kvalitní, že třeba šamponu stačí na vykoupání míň a tím se také cena trochu srovná. Z této řady jsem nakupovala nejen šampony, ale i kondicionéry, tužidla adt. Poslední šampony jsou z řady Green Fields. Zatím s nimi žádný problém nebyl. Ale nemohu si pomoci Héry to není.
          Předpokládám, že sem ještě někdo zabloudí a řekne, kterou značku preferuje. Nemám patent na rozum a třeba jsem, na tu úplně nejlepší, jěště nenarazila.

          1. já si myslím, že ten správný šampon si musí najít každý sám, já jsem vyzkoušela kde co, levnější i ty „echt“ drahé, nejspokojenější jsem s KW, na oba psy

            a tu „první špinu“ operu obyčejným kopřivovým a pak nastupuje ten „echt“ ;)

  4. Já jenom že Majda zřejmě včera přečetla před procházkou článek i s diskuzí, takže si na polním hnojišti pořídila odérek jak od Diora. Když ji Bimbo doma alespoň otřel mokrým hadrem, byla jemně cítit chlévem, což mi přineslo závan vzpomínek na mládí.

  5. Den písmene Č skončil. Děkuji Vám všem, že jste téma tak vlídně přijali.
    Dobrou noc, Vám všem.

  6. Tak u nás bylo nejtěžší umýt Fleur poté, co si lehla do motorového oleje. Psí šampon se ani nechytl, druhý den jsme vzali tekuté mýdlo, to už byla psina docela nervózní, po uschnutí jsme museli konstatovat, že to lepší není. Následovalo další kolo, to jsme vzali klasické mýdlo, sice to není na psa nejvhodnější, ale po důkladném namydlení se napotřetí dostavil úspěch. Ale hodně dlouho se pak vyhýbala hadici a když jsme jí volali,i třeba na jídlo, tak čula zradu.

  7. Pitrýsku, (h) bezvadnej článek, fotky před a po , nemají chybu. Jseš úžasně šikovná. (y) (handshake) My stříháme v Bystřici pod Hostýnem u p. Gregorové, kdybys nevěděla, že stříhá psa, myslela bys, že upravuje mimi, pes drží jak hluchý dveře, jen se s přednostou pořád dohadujeme, on chce na Daníkovi ocásek jak u myšky – skoro holátko a já trvám na praporku, ten Daníkovi sluší. Kdo je vítěz si může každý domyslet páč slibuji hrozné věci při neuposlechnutí, samozřejmě přednostovi. (dog) (h)

    1. Nechci nikomu nadržovat, ale když má psík pěkně osrstěný ocásek, tak upřednostňuji jen přistříhnutí na „fédrpušek“. Chlupatý pes s holým ocáskem? To beru jen u afgána.

  8. OT!
    Furt mi dnes padá počítač (hodinu jdem, hodinu nejdem), ale kdybyste dneska viděli mý holky, mamku Pusku s cérou Babí. Na Pusku leze mrouskání, a tak pokňoukává, ale ležely hodiny spolu na dece smotané do jednoho hlemýždě, různě přeložené do sebe a nad sebe a pod sebe, chjo, kdybych tak měla foťák, to byla jedna velká strakatá hromada, ze které sem tak vykukovalo ouško nebo zadní nožka… ale Puska už kňáká a kňáká a pochoduje kachním krokem po koberci a třeští na mne ta svá egyptská očka, to si zas užijeme pěkných pár dní zoufale funící a ječící kočiny. Zdravím Velkou Kočí a její malou ukřičenou Daisy.

    Stydím se to přiznat, ale ve chvílích chumlení se Babetí furt pokouší sosat u mámy – a máma drží. Babetce je za chvilku rok a 7 měsíců. A je málem dvakrát delší než máma. :x

  9. Pitrýsku, tak konečně píšu i sem – mám to dneska nějak rozkouskované, stále odbíhám.
    Jak už zmínili ostatní – máš teda toho svého psího nádobíčka požehnaně, mohl by ti ho závidět kdejaký lidský holič i kadeřnice. Ani jsem netušila, že je toho tolik potřeba. A fotky pejsků “před a po” jsou véélmi nározné. Umíš krásně krášlit.

    Já naše kočky nekoupu. Jak Dixie, tak Smoky jsem vykoupala jen jednou, když jsme se jich ujali, od té doby to nepotřebují. Tedy Dixie rozhodně ne, Smoky se dokáže vrátil z venku obarvená do hněda, jak se na záhoně vyválela v hlíně. Ale stačí na to vymasírovat teplou mokrou žínkou. Garážovou Indy jsem zatím nekoupala nikdy. Ale česat se nechají rády všechny tri. Všechny jsou také opravdu čistotné, jenže díky té čistotě občas vyblinkají „chlupaté doutníky“.

    Fenka Trixie česání nepotřebuje, ale přesto to má ráda. Jenže při tom vždycky reaguje kopáním zadní nohou (asi se při tom dotýkám nějakého svalu), takže vždy jednou rukou češu a druhou přidržuji nohu, aby se sama zbytečně nepoškrábala. A koupu jí tak jednou za 6 neděl. Protože ona se ráda vyvaluje na zádech a vrtí se jak žížala, tu špinu si do kůže přímo zamasíruje. Takže vždycky, když mi při drbání (a ona má ráda “do hloubky”) zůstane špína na bříškách prstů je čas jí vykoupat. Koupu jí venku na sluníčku. Předem si připravím tři kbelíky s vlažnou vodou, židli, ručníky a šampón (mám s ovesnými klíčky) a pak jdu lovit psa. Ona přesně tuší, co se chystá a prchá mi z dohledu. Pak je na nás asi komický pohled, jak já obkročmo a krok sun krok “vedu” psa ke kbelíkům (pes na zadních, protože přední držim napůl ve vzduchu) a ona ani trochu nechce, ale jde jak ovce na porážku. Podle získaných rad jí nejprve namočím čumák (rukou zakryji oči), protože tak prý vždy máma fenka začíná mýt své děti a to je uklidní. Nevím, zda je to opravdu tak, ale u Trixie to pomáhá a neklepe se a nevzpírá. Ale musím nad ní stat rozkročmo a tisknout stehnama její boky, protože nepřestane čekat na vhodný okamžit, aby prchla. Pak skončím (a už se několikrát stalo), přesně jako píše Rpuť – “namydlená střela sviští zahradou” a takový pes se sakra špatně chytá. Myji a splachuji jí vlažnou vodou z kbelíku a nakonec jí ještě osprchuji hadicí (vodou také od slunce prohřátou), abych si byla jistá, že jsem všechen šampon spláchla, hlavně z břicha). Po koupeli hodím Trixie přes hlavu ručník, jako znak, že její utrpení skončilo a ona je v extazi – lítá po trávě, válí se v ní, pere se s ručníkem a vůbec dává na jevo, jak je ráda, že je konec. Až když se trochu uklidní, jdu k ní a ručníkem jí pořádně vytru do sucha, hlavně pod bradou a pod pažemi si musím dát hodně záležet, protože tam se jí drží vlhkost. A Trixie pak pár dnů krásně voní a je extra radsost jí muchlat.

    1. Ty jo, Maričko, kdybych Penyně hodila nečekaně vodu na čumák, tak jakkoli hodnej a trpělivej a měmilující pejsek to je, v tu ránu by byla díra do stropu! :-D
      No, pravda, sprchou je to asi větší šok… (rofl)
      Ale s tím ručníkem to máme stejně. :-)

    2. Maričko, Ty jsi to tak krásně popsala, že já Tě s feňulou na té zahradě přímo viděla. Prima, máte svůj styl a své podmínky, vyhovuje to I psici ( oni to na nás drobátko fimují, ale proč ne, sranda musí být). Naše holky mají, zatím, na koupání takové černé plastové vaničky, co je používají zedníci. Vanu totiž nemáme. Ty vaničky si položím na židle a jedeme. Ty „nešťastné“ ksifty holek předními tlapkami opřené o opěradlo židle. Komedošky to jsou! Ty další stojí opodál a přešlapují netrpělivě, protože ony taky do vodišky!!

      1. To mně připomíná jednu komediální situaci u veta.
        Psice mi zrovna zachránila jedno kotě. Kotě mělo pochroumanej zadek (obraženej, rozchodilo), šílenej průjem a zápal plic. Kotě dostávalo obden (nebo tak nějak, už je to dávno) antibiotika. Psice samozřejmě taky, páč kotě vošetřovala. No a kotě stojí na stole, jehla se blíží… *psice*!!! začne skučet, jako by ji vraždili. Kotě čumí, cožeseto??? Jovonotobolí??? aúúúú, mňaúúúúú, aúúúúú, vraziiiiiii… a tak tam ječeli dva.
        Pak se na tom stole prohodili a zas bylo stereo.
        Pak kotě odešlo (bylo darováno, my si fakt nemůžem nechat všecko, co mi psice zachrání, to bysme se nevešli) a pořád bylo při spatření stříkačky aúúúúúú. Až se jí jednou řeklo, co vyvádíš? A ona, ozvěny nemajíc, zmateně přestala.

  10. Re: F. L.Věk je, proti tomu, kratičký úvodník.

    Ofafrně ofafrně. F.L. Věk je pětisvazkový tlustospis. ;)

    1. Budeš se divit, ale z mladické nerozvážnosti jsem ho přelouskala calého. Takže vím. A také jsem přečetla skoro celého Dostojevského v krásném vydání z třicátých let. A že to byla fuška. Ovšem, neptej se dnes na obsah.

    2. Budeš se divit, ale z mladické nerozvážnosti jsem ho přelouskala celého. Takže vím. A také jsem přečetla skoro celého Dostojevského v krásném vydání z třicátých let. A že to byla fuška. Ovšem, neptej se dnes na obsah.

    3. Tak to vidíš, jak rozsáhlé je téma :) F.L.Věk je dílo, které nazývám „babiččina pomsta“. Nadělila mi ho, když jsem stonala s nějakou chorobou, vyžadující delší pobyt v posteli, bylo mi tak 11 a mé obvyklé penzum četby v té době byla jedna kniha na den. Po prvních dvou protrpěných dílech jsem se naučila přeskakovat a nakonec to přečetla celé, ale měla jsem pocit opravdu těžce vydřeného socialistického závazku (rofl)

      1. Ja jsem jednu dobu – asi taky tak v tech 11 letech – musela byt pekne svihle ditko, protoze jsem, zcela dobrovolne, precetla Jiraska temer kompletniho. 8-|

        1. No, kompletně jsem Jiráska nečetla, ale četla jsem ho hodně a představte si, bavilo mě to! Samo, sem tam jsem něco přeskočila, ale moc toho nebylo… Omlouvá mě snad jen to, že jsem četla vše, co bylo natištěné… :D
          (No, skoro…)

        2. Jak jsme rozdílní. (rofl) V tom věku jsem dostala za úkol přečíst Temno. Pro mne to bylo naprosto nesplnitelné. Jsem otrok – metodik. Nedokážu přeskočit ani sloupec, natož stránku. A když jsem louskala 20 stránek populárního popisu vpravo březový háj, vlevo dubový háj, vzadu borový háj, popředí bez háje …. :D Já se dostala do neřešitelný situace a končilo to horečkou a zůstala jsem doma. Nebo že bych měla na krku chorobu a proto jsem nebyla dost trpělivá? Prostě od toho pokusu jsem se o Jiráska nikdy nepokusila. (chuckle)

        3. Hani, já ho přečetla skoro ve dvaceti, až po maturitě na gymplu. Dokonce se mi líbil, nejvíce Bratrstvo, ale to jsem musela mít nějaký výpadek buněk v mozku, či co.

        4. Ha. Vítej do klubu.
          I když já jsem schopná si číst i obal od zubní pasty, protože to jsou písmenka…
          Což mi připomíná, že nejčtivější obaly bývaly ty s tím komiksem s tím astronautem. (h)
          (rofl) (angel)

          1. Tak to Ti má milá vřele doporučuji návod na čističi odpadů s názve Freddy, mají ho v marketech, super čistí a manuál je bezvadnej ! (rofl)

          2. Ioannino, tak to jsme asi sestry, já čtu pořád a vše (stále ještě min. 3 knihy za týden), MLP mi s úsměvem přezdívá „400 útržkov“ (= popisek na Harmasanu).

            1. Chichi – na dovolené kniha (říkám kniha – né knížka či rodokaps, to je tak na polední klid (nod) ) na den – a to se ještě stačím koupat a chodit na vycházky a fotit a kecat s polubydlícími a popíjet vínko. Zkrátka vezu kufr knížek (ještě pár je jich Jendových) a jak dočtu, jedeme domů – co bych tam dělala?! (chuckle)

        5. Taky ho mám načteného, zatím, co moji spolužáci na SŠ obraceli oči v sloup, já ho zmákla v osmičce a devítce .-)

      2. No jo, ono to nijak čtivé. Já jsem si dal závazek že přečtu od Zoly celou ságu Rougon-Maquartů. Baví mně to. Jsem v půlce.

        1. Od Zoly se mi líbilo U štěstí dam. Přoznávám, že děj je zolovský se sladkým happyendem, ale mně nejvíc nadchly popisy látek v tom obchoďáku, jak líčil odstíny a strukturu látek- no tak dobře, jsem trhlá… :D

        2. ZávazeK. Za jeden rok přečíst všechny Zeměplochy a podařilo se. Teď jsem zakoupila tu poslední vydanoou a chystám si ji na víkend….

      3. Teda F.L.Vška jsem nikdy přečíst nedokázal, za svůj vrchol považuju Volnu a mír (celou a stejně si ji už moc nepamatuju).

        1. hernajs, vždyť my se tady skoro omlouváme, že jsme toho Jiráska přelouskli. Že bychom se styděli, že jsme četli povinnou četbu? Jsem ráda, že nejsem sama (ale přiznávám, že ty dlouhatánské třicetistránkové popisy hradů jsem přeskakovala také). A Vojna a mír dlouho patřila k mým oblíbeným. Ovšem duševní újmu mi téměř způsobilo, že já to četla u přeslicových. V těch krásných vydáních z třicátých let. A ten jazyk už byl pro mladou dívku přece jen poněkud šroubovaným.

          1. Vojnu a mír jsem dala celou, i některé další velké ruské romány, knihy i divadlo. Ale z téhle oblasti nejvíc miluju film Lazebník sibiřský od Nikity Michalkova :)

            1. Je to možná blbý ale i Jirásek se dá číst, já mám ráda Pohorskou vesnici od Němcové, tu čtu kdykoli už nemám nic jiného po ruce. A když zkusíte číst Karolínu Světlou. kterou si přisvojil náš kraj pod Ještědem – její romány to také není vždy lehké čtení.

  11. Tak pod dojmem dnešního článku jsem vyfurminátorovala Toyu (je čerstvě střihlá, tak jsem vyčesala jenom takovou vatičku) a zastřihla drápky. Pak následoval Zikmund – jenže ten není tak poslušný a hodný jako Toya – musela jsem si ho přidržovat nohama (nod) , maje plné ruce kocoura, furminátoru a chlupů – a stejnak jsem vyčesala minimum – zítra pokračujem (happy)

    1. :D Ty jseš na toho krásného lištičku pěkná MACOCHA :P Taky mě Pitrýsek inspirovala a vylovila jsem to hrablo furminátoří ze šuplíku. No, mína hodila velmi svižně zádí a lup, už byla v čudu. Mouryn se přece jen nechal asi 5x pohladit, ale to nadšení, to v tom česání fakt není (wasntme) Buď je to tím, že nemám Pitrýskovy tlapky, nebo to chtělo nacvičovat od miminka. (cat) (cat) (sun)

  12. Tak jsem konečně přečetla pořádně celý článek a prohlédla fotky. NDHERA. Tvoje stříhací výbava je PARÁDNÍ. Naprosto mě okouzlily ty nůžky s otočným palce a hned vedle – rybí kostra. Přechody délky srsti, to je problém. Od doby co nechodíme na výstavy uplatňuji na Klérku podobný střih jako VLS :D (také se od začátku mého chovatelského soužití s knírači, zástřih dost změnil, Ten před třiceti lety se mi zdál do lesa a do přírody mnohem praktičtější).
    Každý den večer umýváme vousy, někdy jenom vodou, někdy se šamponem, záleží na zaprasenosti a co za fujtaksly požrala venku. S vousem se umyjí i nohy a potom dostane piškotek. Takže do sprcháče nakráčí sama, sice jako na popravu, ale jde.
    Koupu průběžně od štěněte. Jak píše Pitrýsek, řádne vysuším, popřípadě vyfénuji vlažným proudem vzduchu a poslední leta ji potom ještě zabalím do deky. V létě když je vedro tak polévám vlažnou vodou a srst oschne sama. V šamponu (a fakt dražším než mám já i s kondicionérem dohromady), koupu jednou za čas, když už i vidím, že má nějakou divnou barvu toho p+s ;) nebo se vyválí v nějakém hnusu. Z mokré, nebo bahnité vycházky se nohy umývají v malém lavórku před dveřma.
    Ručníky. Všechny naše vyřazené ručníky dostává Klérka, neustále průběžně prané většinou s riflema tepláky a pod, takže jsou jaksi už zašedlé. Naše nová sousedka, když je poprvé viděla povlávat na sušáku udiveně zvedla obočí, tak jsem jí hned vysvětlila jak se ručníky mají.
    Na dovolenou nejedeme se psím necesérkem jak píše Terra-san, ale se psím ruksakem, kde je malý lavórek, kartáče, hřebeny, ručníky, prostěradlo, odlitá malá lahvička šamponu, alespoň jedny nůžky, jedny Hauptnerky, alespoň ty malé a také plenová podložka, a role papírových ručníků. Tlustá deka je smotaná v popruzích a v autě na sedadle ještě kulatý pelech.
    Čistění uší, když není po ruce nic jiného nakapu do uší panenský olivový olej , promnu z vnějšku zvukovod, pejsek zatřepe hlavou a já opatrně papírovým kapesníkem z vnějšku otřu. Dovnitř nestrkám nic, raději jdu k veterináři. Anální žlázky čistí také on, i když mi jednou ukazoval pohyby jak se to dělá, já se bojím. Drápky stříhám sama, ale kopnu do sebe jednoho malého frťana, nikdy jsem nezastřihla, (klíšťky mají zezadu takovou bezpečnostní placičku), ale Klérka tak vyvádí a řve, že páneček musí fest držet. Ten prcek mne uklidní.
    Jo, abych nezapoměla, stíhám také chloupky mezi prstíky a mezi polštářky a dost často, nebo pořád kontroluji, protože srst u kníračů ráda na těchto místech plstnatí a tlačí je. Vznikají škaredé meziprstní otlaky. Uff, to jsem se vykecala, ale je to bezva téma, že??

  13. Dneska jsem viděla parádní sprchový box pro psy. Na idnesu v Bydlení je článek o nějakých lidech, jak utekli z Prahy a zrestaurovali si usedlost v Podyjí. Z černé kuchyně mají obrkoupelnu se vstupem i ze dvora a hned proti dveřím sprchový kout jen asi metr dvacet vysoký pro dva obrpsy. Tak abyste věděli, jak si to máte zařídit, kdyby vám to neporadil tady nepsí člověk, ani byste na to nepřišli. :D

    1. Milá Baty, tak na tyto stránky chodím moc ráda. Nahlédla jsem a ta koupelna je snová. Tu bych chtělááá! Psí box je taky efef. Jenže, já bych se v něm určitě praštila do brňavky. Na naše prcky bych raději něco jako dětskou vaničku na nožkách. Už to mám vymyšlené.

  14. Milí Zvířetníci!
    Po půl roce (sweat) díky vám jsem zase na našem Zvířetníku (h) .Díky vám jsem se odrazila ode dna a jsem zase schopná normálně existovat (nod) .Moc děkuju za dárečky a pozornosti i za podporu,která mě postavila na nohy.Nikdy vám nebudu moci být dostatečně vděčná,ale pokud bych mohla nějak prospět,budu se snažit :) .Snad mi Pitrýsek promine,že své díky píšu pod její pěkný článek (happy) .Zdraví všechny stará,unavená Říhová / Fallowa

    1. Milá Fallowa, naopak, je mi ctí, že se vracíš do hospůdky právě u mého článku. Buď (h) vítána, posaď se doma a dej řeč.

      1. Pitrýsku díky :) jen řeč dnes nedám,neboť za chvíli přijde návštěva – klouček vnouček,kterému říkám králíček Durracel,nebo demolitionman (inlove) ,on a můj Ferda jsou fakt demoliční četa :D .Tak uklízím psí misky,protože Radeček má rád granule,které Ferda od Zvířetníků dostal (chuckle) .

    2. Hurrrrráááááá! (party) (y) (dance) Hani (inlove) , moc ráda Tě vítám zpátky! (f) Doufám, že máš stále stejnou mailovou adresu, kdyby ne, písni mi novou, prosím. :)

    3. Milá Fallowo – jsem tak ráda, že jsi zase mezi námi. Těším se, že tu pobudeš častěji a že dáš zprávy, jak se daří Ferdovi (slyšela jsem, že je pořád štramák).

  15. DĚKUJI za konzultaci ohledně utírání psího zadečku – jo, kusy trávy vytahujeme, občas samozřejmě, ale ten prdelec utírám pokaždé, a to doma, při „tlapkách“ – ono totiž naší čubě nikdy nikdo neřekl, že si to má olízat a my jí to nějak neumíme předvést, chichi… (wave)

    Asi to odkoukala od kocoura, ten naprostý nedostatek hygieny vlastního těla, náš kocour se ve svých 14ti letech skoro nemeje, ovšem zadek si očistit umí, to jo. Ale historky o tom, jak se kočka myje po jídle apod. – to prosím ne. NIkdy se nijak zvláť neomýval, leda olíznout tlapu z rozpaků, jednou-dvakrát a hotovo.

    A prosím neberte to, že jaký pes, takový pán. My se doma – tedy LIDI – myjeme, to prosím fakt jo ]:)
    A nevoníme se v chcíplý rybě… :D

    1. Já teda, že mám dnes rozkecáno na Zvířetníku (ale to je steskem po Li, chci zachytit každou zmínku – anebo každýho člověka, co ji znal, tak tu trčím a furt čtu dokola) musím říci, že prdelky si zvířátka nepucují, buď když to neumějí, nebo když je jim špatně. Když jsem si přivezla Pusinku, tak mimoto, že se klepala horečkou, příšerně smrděla. Asi měsíc jsem jí otírala zadeček dvakrát třikrát denně ručníkem namočeným ve vlažné vodě. Zlikvidovala jsem hafo ručníků. Pak se začala mýt sama, ale vzhledem k tomu, že po celou březost a většinu doby kojení měla furt antibiotika a tedy i průjem (když jsme umořily chřipku, přišel zánět mléčných žláz), přeci jsem jí občas vypomohla…
      Dnes už mají všechny tři kočenky hvězdičky (takto poeticky se konečník u kočinek označuje) vyblejskané a i když se mi některá na polštáři švihne na noc zadečkem k nosu, je to dobrý… ;-)
      A naštěstí se mé kočky myjí po dobrém jídle přesně dle pravidel: takže poznám, co jim fakt chutnalo. Když seskočí milostivě z linky či kuchyňského stolu a na prahu do obýváku se zastaví a začnou si pucovat všechny konce kočky, tak vím, že tuhle kapsičku můžu koupit znovu. :-)

      Naopak vím, co je nechutné. Dnes jsem z velkého města přivezla hovězí kapsičku, kterou Pusa s Babí vysrkly, zatímco když jsem ji do zvláštní misky podala Bětě, zaujala znechucený posed a vrhla na mne tak zatracující pohled, že bych ho mohla prodat na vánoční pohlednici. „Dělám si srandu, Bětunko, soráč,“ honem jsem se omluvila, vrzla misku pod stůl holkám na noc, Bětuška dostane filé.
      Zejtra. Už tak má pěknej pupík. Nemusí bejt každej den čerstvé masíčko, žežené? ŽežejÓ? A kdo tu drží šrajtofli, Bětu? Mazej na granulky!

    2. Hele, chceš vědět, jak se mi úplně náhodou povedlo vysvětlit pejsce, že se při hárání má pucovat?
      Inu, prvně jsem ji naučila povel „hadr“. Jako když si vycintala třeba mlíko z misky na dlažbu, tak aby to vopucovala. No a pak jsem ji polechtala na prcině a povídám „taky tady hadr“. No a za chvilku pochopila…
      Třeba to bude přenosný. (y) :)

  16. Az budu mit pres den vic casu – snad, tak se musim pochlubit, jak jsem strihala Grizzlinku na leto. Chudaka Pitryska by z toho asi ranila mrtvice. :) Clanek je moc poucny, asi to budu predcitat Jackmanovi. On je toho nazoru, ze jakekoli manipulovani s jeho psim ja je vrcholne potupne. Ale na furminator drzi.

  17. My z Kočetie máme tip na „zrezivělé“ rousy. V létě jsem s kamarády lékárníky vlezla do jednoho obchodu, kde paní měla u sebe psíka. Něco mezi havanským psíkem a shi-tzu, vélmi vlasaté a střapaté, bílé s šedými znaky. Musela bych prolistovat celej atlas, abych našla správné plemeno… no a drbu milého pesa a pravím, och, jak má hedvábnou srst, a paní prodavačka sdělila, že zrovna včera koupali, tak proto, akorát ty rezavý šlincy od slz a ospalků, co mu vedou od očí po dlouhých vouscích až pod tlamičku, na ty že šampon neplatí. Načež lékárnice poradila normální kysličník, lékárnovej, já řikám: „No ale není tříprocentní moc?“ a vona říká: „I kdepak, takhle už odbarvovala jedna známá a krásně vypucovala, samo mu to nebudeš chlejstat do očí, přejedeš vatou zbarvené chlupy a necháš působit…“
    Tak předávám dál.

    1. – tak jsem to z pilnosti prolistovala, byl to boarded colie – ale hodně bílej a málo šedej – zajímavý, že na fotkách, co jsem našla v atlase, jsou taky rousky rezavé… ;)

    2. Jo, kysličník – ten se u výstavních bílých kočenek používá taky, ale na úúúúplně jiných místech. A taky hodně opatrně. A ještě pudr. Jo – přesně TAM :D

      1. Počký, počký, chceš mi nenápadně naznačit, že se na výstavy bílým kočkám pudruje PER*DEL? Chacháá!

        1. Inu, výstavním kočkám se pudruje nejen ta… tedy alespoň těm dlouhosrstým. Neměly by mít ani náznak zažloutlých chlupů na pozadí – a vysvětluj jim to, že. Na černé dlouhosrsté kočky býval dokonce černý pudr, kvůli struktuře srsti, ne kvůli zažloutnutí, to naštěstí není vidět… ale myslím, že se předvýstavní šlechtění přece jen dostalo do trochu rozumnějších mezí.

          1. NO lidi jsou schopni lecčeho, čeho by kočky a psi schopni nebyli, i pudrování…

            Ale já mám dnes krásnej zážitek z iného města. Po složité křižovatce s mnoha přechody šla paní hůře chodící, takže asi byla ráda, že unese nákup, a černý pudlík chodil bez vodítka, na povel.
            Dokonale, přesně a bezpečně se zastavil na kraji každého přechodu, otočil hlavinku zpátky k paní, co zavelí příště, jestli jít nebo čekat, no sen všech pejskařů. Brzdil na milimetr a poslouchal na vteřiny. Jsem se na ně šklebila a otáčela tak, že málem MNE žvejknul autobus. ;-)

  18. Téééda Pitrýsku, máš úžasně skvělou kadeřnickou výbavu. Sarin tvrdí, že Yummi má víc zkrášlovacích udělátek než my, ale proti tobě je Yummi jen ubohá chudá socka. (rofl) Když jsem si dělala stříhací kurz, překvapili mě hlavně novinky v koupání. Vyrůstala jsem v přesvědčení, že pes se má šamponovat co nejméně, aby se nevysoušovala kůže – ono taky v minulém století ta psí kosmetika nebyla nic moc – a když už jsem koupala, tak za pět minut bylo hotovo i se sušením :O . Teď má Yummča šampon podle typu srsti s minimem chemie, kondicionér a kolagenovou masku aby se jí lehko rozčesávaly vousy a nožičky (chuckle)

    1. Víš, kamarádko, až budeš ty upravovací blbůstky kupovat tolik let, jako já, dopracuješ se určitě hodnotnějších kousků. Když já nejsem (z pohledu svých bližních) normální. Teta se ptala: “ Budeš mít ty kulatiny, co ti máme koupit? Já jsem pro obraz, Jája pro halenku a druhá teta chce, abychom Ti dali prachy, že si určitě chceš něco koupit pro psy.“ Uhodla. Koupila jsem si ty nůžky za (tehdy) dvaapůl tácu. Jsou to ty opečovávané nůžky poslední záchrany. Už je mám třináct let.
      A Yumminka je šlechtična a žádná socka. Si piš!!!

        1. Doma ne, to je u kamarádky mojí skorotchýně ;) ona spolupracuje se ZOO Praha.
          Mě ty 4 kočky stačej, ale když vidím na zahradě mazlivého malinkatého Kvítečka..tak nevím (angel)

      1. Bodlinka je nádhernej! jak říkala moje máti: „No a třeba krokodýla jsi taky ještě neměla, prostory na to te´d máš, v prádelně volnou vanu, tak si něco slušnýho pořiď, ať má Kája radost!“ ;) :D

        1. Tvá maminka je můj člověk!
          Bodlinka je úžasný živočich.
          Ale zaujal mne Kvíteček – jako kdyby byl bráška Jarouška. Taky tak krásně droboučký kocoureček, mazlivý s krásným čumáčkem. Jen má víc šikmé oči, což mu strašně sluší. Je kouzelný!

          1. Kosourky tam mají velmi půvabné a labužnické a fotogenické, akorát v soutěži s Bodlinkem by to fakt projel každej kosourek, i ti Tvoji. :*

  19. Díky moc za perfektní článeček, který mi mj. potvrdil to, co už léta praktikuji, a sice, že lze bez problémů koupat jak štěňátka, tak i starší pesy, ale vždycky za podmínky, že jsou důkladně vysušeni a následně drženi nějakou dobu v teple!! Naše donedávna tříhlavá smečka nemá problémy s pravidelným sprchováním podle míry zabahnění, i když do koupelny kráčejí už léta sice automaticky, ale se sklopenými hlavami stylem „keď stě si ma upiekli….“ Sprchuji je všechny najednou taky jen mírnou sprškou těšně kolem těla, abych jim nešplíchala do očí, no a pak nastává přetlačování, kdo bude první osušen a tím pádem odstartován třetí kosmickou ze sprchového koutu… takže pořadí pravidelně střídám, aby to nebylo nikomu líto |-( Zajímavé je, že moji předchozí amer. kokři milovali vodu ve všech podobách, a tudíž i to koupání a sprchování. Dick dokonce občas sám skočil do vany a odtamtud na mě kníkal, že je mu horko a prosí si napustit vodičku…. oba se Elčou koupávali i v zimě v nezamrzlých rybnících (pokud jsem je včas nestihla odvolat) a to jsme se s nimi potom tryskem vraceli domů. Ale je pravda, že nikdy neměli ani zánět močáku ani podobné problémy. Zřejmě ti slídiči mají v genech nějakou odolnost vůči studené vodě a prochlazení???!! Jinak šampón odjakživa používáme jen když se pesi opatlají v něčem echt „navoněném“, obvykle postačuje ta sprška teplou vodou a psi jsou po vysušení nepáchnoucí.

  20. Furminátor jsem si koupila nedávno, a nedám na něj dopustit. Funguje mi perfektně na dlouhosrstého kavkazana i na krátkosrstého bladhaunda.
    Známí používají na labíky a na hovavarty. Akorát co vím, tak u husky nějak nevyhovoval.
    Kdybyste ho chtěli kupovat – na aukru se dá koupit nový – v původním balení, velký, cena pod 300 i s poštovným.
    http://aukro.cz/listing.php/search?sg=0&string=furmin%C3%A1tor

    1. Jarko, tam toho je tolik, ale jaký typ si vybrat. Já jsem to nikdy neviděla v reálu /jsem z vesnice, za humny tři kupky hnoje a pak konec světa/

      1. Tak to jsme mozna tehda s tim autobusem zabloudili k vam … to jsme totiz takhle jeli z Prahy, autobusem a nekde kdesi pred nami byla bouracka nebo tak neco a silena zacpa. Tak autobusak zabocil doleva do lesu, vod a strani, za nim rada aut presvedcenych, ze autobusak urcite vi kudy se to da objet … a skoncili jsme v jakesi vesnicce odkud to uz nikam nevedlo. A mistni se desne divili kde jsme se tam proboha vzali.
        Co rikali ridici vsech tech aut co se tam za nami vydali netusim, kazdopadne nezbylo nam nez se otocit a vydat se zpatky po te uzke silnici a dojeli jsme opet na tu zacpanou hlavni.

        1. Jendo, tak to u nás zrovna nebylo. U nás se křižují dvě okresky a jezdí tady i autobusy, tudy byste projeli dál. Ale hospoda ani obchod tu nejsou, pražákům to stejně nevadí.

        2. My jely takhle jednou s maminkou na Dušičky na hroby jejích rodičů do Lnář, odkud maminčin rod pochází. A jak tak jedeme, tak kecáme a nedáváme pozor kam jedeme a místo staré známé trasy jsem někde odbočila a už jsme si to šinuly neznámými vískami. Moc se nám líbily, kochaly jsme se lesíkem, rybníčkem, za ním stojícím statkem, ale tam naše cesta taky skončila! Za statkem totiž už nebylo nic, jen ta hromada hnoje. Když jsem projela po návsi, která měla asi 9 domů, tak se lidi sbíhali, aby si prohlídli automobil (tehdy Trabant Ferda), protože ten tam zabloudil asi opravdu málokdy.

          1. Karolinko, tak směr Lnáře to také není. Zase to není tak hrozné, je to od Prahy pořád směr Ještěd, já trochu přeháním s tím koncem světa, hnůj neseženu ani do zahrádky, jen granulovaný i autobus nám tady jezdí několikrát denně. A těch motorek a kamionů, že se nám někdy nechce jít s pejsky ani po kraji silnice a srnky a kočky to odnesou každou chvíli. My už máme na autech plašič zvěře, stojí to pár korun a snad to je dobré

    2. Podle mě furminátor funguje na každou srst i typ psa. (Ne, fakt nejsem prodejce. ;) Mám ho taky z aukra. ). On se nemusí a snad by ani neměl dostat až na kůži, fígl je v tom, že prostě pečlivě sbírá odumřelé chlupy, krátké i dlouhé, i podsadu. Neprořezává. Klidně beru jedno místo několikrát, i u koček, nic se neděje. Max má střední kožich, ale šíleně na zimu hustý, a první furminátorování přineslo ohromující výsledek, fakt. A to jsem do té doby byla vybavená nejrůznějšími hrably až po finišák, o kterém jsem nevěděla, že je finišák – díky, Pitrýsku. Teď je na chlupové frontě celkem klid, máme přelínáno na zimu, ale na jaře, to bude zas masakr.

  21. Děkuji všem za rady ohledně furminátoru, asi zůstanu u křebenu či harbla s otočnými zuby, protože kdyby ta bestie alespoň stála, ale my češeme nejvíce vleže, to bych jí třeba jedno místo přejela vícekrát. Navíc se u toho dost šije. Češeme psa suchého, ale sem tam se třeba vlhčí místa najdou. Třeba se to časem zlepší, nakonec ji češeme teprve dva měsíce a ne denně, protože ráno jdeme na procházku a odpoledne po příchodu domů je problém ji udržet na všech čtyřech. Poté jdeme zase ven, tak 3 – 4x se vykoupe a jdeme domů. Češeme o víkendu před odpolední prochajdou a ráno volím trasu, kde se jen ocourá.

    1. Když jedno místo přejedeš víckrát, tak nezůstane holá, u toho hustého kožichu Madly bych se nebála vůbec, tam ke kůži hned tak nedorazíš. Ale jestli by to na její kožich fungovalo by bylo potřeba zkusit. Ale na You Tube s tím česali křížence labíka a novofunlanďana, a vypadalo to, že mají dost chlupů na dalšího psa. (To vypadá teda u všech, když jsem vyčesala poprvé a podruhé Borůvku, udivilo mě, že na ní ještě něco zůstalo).

  22. Pitrýsku – paráda čtení!! Fajn je, že taky někdo napíše, že štěně koupat lze (jen se pak prostě musí pořádně vysušit), taky si pamatuju tu dobu, kdy se říkalo že štěňata rozhodně nekoupat, nekoupat, sic nastydnou. No nastydnou, když se nevysuší :-) jinak ne.

    A máš zkušenost se suchým šamponem?? vyčistí to pséka?? My jsme moc nekoupací- převážně povenku, ale jednou za čas – spíš za sto let na to dojde. Zrovna teď to vypadá, že těch sto let už je tady, páč hošíček dostal od páníka obří hovězí haxnu. Miluje haxnu, nosí všude svou haxnu, chodí s ní mámě naproti na nádraží s haxnou, nosí jí do polí-haxnu. Vyhazuje do vzduchu haxnu, zabíjí haxnu… VÁLÍ SE PO HAXNĚ :^) . Výsledek – smrdí totožně jako ona haxna (rofl)

    1. To buď ještě ráda, že je to hygienicky zakoupená hovězí haxna. Jemné dámy X + B mají haxnu ilegální, v lese nalezenou, lehce jetou hnátu srnčí. Její život s nimi probíhá následovně: Vyrazíme ven, po kilometru se otočím, Xena kráčí za námi a v hubě hrdě nese tenhle fujtajbl. Seřvu ji, ať to okamžitě položí ( z určitých důvodů mám problém se hnusárny dotknout a zahodit osobně :P ) Xena hnus odloží kamsi do houští. Netrvá to dlouho a nadšeně se přiřítí Buffinka – s hnátou v hubě! Moje reakce je stejná jako u Xeny, Buffinka tu věc někam uklidí…A takhle to holky střídají celou cestu. Mají striktní zákaz s tímhle pokladem překročit práh zahrady. Dodržují ho… Hnátu odloží za plot, abych to neviděla a když jsem z dosahu, protáhnou ho pod plotem do zahrady a tváří se, že přišla sama ;)

      1. ………….tváří se, že přišla sama ;)…………..

        (rofl) (rofl) (rofl) si naprosto hrozná a příšerná. sem si to představila (rofl)
        No máš lovečáky, tak se nediv no (rofl) . Hošíček je naštěstí estét – (inlove) , v sobotu jsme na poli našli haxnu kraví neprůmyslovou a taky hnusnou. Naščestí nebyl problém (inlove) . Ale haxnu průmyslovou jsme o víkendu poučívali k hrátkám na „ztracenou“. Vyslala jsem hošika pykat za barák, aby neviděl – sice vždycky hrozně držkuje, ale jde, páč ví, že PAK BUDE!! a vono je. Došla jsem vždycky ze zahrady na louku, mrskla – V RUKAVICÍCH pochopitelně :D – haxnou do dáli do vysoký krytiny, odešla na druhou stranu a zapískala ke mně! Přilít zrzavej rychlik Skalka-Pod Dubem (U habru, Levej roh louky, U Kompostu….. to podle toho kde jsem stála :D ) s očima jak Pedro vzorově předsednul (kdyby mu to tak šlo vždycky :D) a čekal až bude vyslán, aby hledal. Vlítnul do trávy prošmejdil, našel a výskokem se umístil na haxnu, popadnul haxnu, přnesl jí, předal a pak si jí zase vítězoslavně převzal a nosil po prostoru :D

        1. Teda Petro, kdy už se konečně vydáš knižně a budou knížku prodávat na lékařský doporučení v lékárně. Schválně neříkám na předpis, to by si to lidi nechávali předepisovat do zásoby a pojišťovny by zkrachovaly. To je čtení protistresový.

      2. :D koukám že je to klasický dvojpsí problém – Barda našel hnus = Barry pusť, pustil, ovšem okamžitě to držel Rokouš = Ro pusť, pustil, ovšem… po dvojím zopakování jsem oba seřvala, stoupla si nad hnus a psy „vypadnula“. A rychle pryč, než se k tomu zase vrátí.

      3. Neznáš náhodou naši Ginu ? To je to samé, pouze s tím rozdílem, že se po hnátě řádně vyválí tak, aby nezůstale jediné místečko na těle nejeté, a pak mě s tou hnátou v hubě začne obíhat na mé řvaní nedbajíc. A když si ji někde odloží, moc dobře si pamatuje, kde, a při příští vycházce tím směrem neomylně vyrazí a děj se opakuje. (envy) No a tím pádem je jasné, že povel : do vany! je u nás dáván denně. Když se v něčem ta fúrie nevyválí, tak jí stejně myjeme tlapky, protože bychom se v bytě asi nedouklízeli.
        Jináč furminátor u nás též funguje na jedničku, chlupů na koberci výrazně ubylo. (wave)

      4. Nejhorší je, že to nejde ani ZAHODIT. Vezmu hnus (tedy jetou srnčí haxnu ano, některé hnusy už tedy ne…) , odhodím. Pustím psy. S obrovským nadšením se vrhnou do hoští a ve vteřině HNUS VZORNĚ APORTUJÍ ! No a nadávej jim, když jindy chceš, aby aportovali… Takže pochválím, odeberu hnus (bez rukavic, ano, tak hluboko jsem klesla, ale ještě se po haxně neválím, fakt ne), zahodím a…. Znáte písničku pes jitrničku sežral…?
        Jediné bezpečné je, zahodit haxnu do řeky. Jen se nesmíte trefit na mělčinu….

    2. Píp, Ty prostě prosvětlíš i ten nejsmutnější den. Nebýt moje kamarádka, tak Ti ten dar závidím, takto se jen mohu smát a užívat si Tvůj dar… zabíjí haxnu…
      Jsem ráda, že jsi se objevila, doufám upřímně, že Ti nevadí, že jsem Tvůj terminus technikus PÁNČIČKA převzala do svého slovníku. Fakt nejsem a ani ke mě nechodí žádné paničky. Pomalu se pánčičky po Valtičkách rozšiřují. Tak se nezlob a hrď se.

      Suchý šampon jsem hodně používala, když jsem jezdila na výstavy. Velkochovatelky mají koupací a upravovací stany, ale co s jednou feňulkou? Suchý šampon jsem vklepla do kožíšku, promnula a pořádně vykartáčovala a zbytek otřela hadříkem. Ale vždycky jsem měla pocit, že srst jakoby zmatněla. Ovšem, psík lehounce voněl. Ale třeba se teď dělají neparfémované. Co to asi udělá na hladkosrsťáčkovi Ešuskovi? Nevím, jest-li rád ….mužně voní… ( Old Sp.)

      1. Já jsem byla smutná moc moc včera, dneska taky jsem , ale říkaj, že smích je nejlepší lékař, tak si ho ordinuju a taky odmítám nějak věřit – mám na to vždycky zpoždění.

        Pánčička – je dobře, že jde světem – šak čék nemá na věci, slova nápady patent.

        Hm ten suchej šampůn – to asi teda psa jako nevyčistí, že ne?? Mi to tak připadá. Že by to přebilo smrad z haxny v to ani nedoufám, tam je to na minimálně dvou hodinovou koupel v růžových lístcích.

        1. No, špínu to, jakž takž vyčistilo, ale opravdu- účinek suchého šamponu na hovězí haxnu- bude dost „vošajslich“. To je dost silná převaha ten lůj a vůně.

          1. Pitrýsku – nenene- to ne na haxnu, haxna – naštěstí tedy sice jen ta průmyslová , ale i to stačí – má řešení ve vaně. Já spíš myslela, kdyby někdy byl pesan tak jako JAKO ŠPINAVEJ, ale ne ešče na koupání – nebo jak to říct?? tak že bych použila tudleto.

            1. To by šlo. Když já tak čistila černou pudlinku, proč by se nedala vytřit se suchým šamponem špína z hladkosrsťáka?

        2. Milá Petro, myslím, že někdy v pátek jsem ti přeposílala mail s dotazem – dostala jsi ho? Ozvi se mi prosím, jak budeš mít chvilku, děkuju :)

          1. Dede – omlouvám se, ano přišlo to, ale zpráva od Jarky vytěsnila naprosto všechno.
            Jasně, že Zitě můžeš dát mojeho emila.

    3. :D (rofl) :D (rofl) :D (rofl) :D
      (whew)
      sorry, nemůžu chytit dech…
      *představila si válení po haxně a válí se smíchy po klávesnici*
      (rofl)(rofl)(rofl)
      díkec!

  23. Dovoluji se (nejsem psí) optat se, zda jste měli možnost nebo chuť vyzkoušet zvířecí kosmetiku http://www.aromafauna.eu ? Já bohužel osobní zkušenost nemám – pejsky nechovám a kocoury nekoupu. Ale tahle kosmetika je odnož http://www.karehadek.eu , což je pro lidi, a ta má moc dobrý zvuk. Na aromafauně jsem si všimla ohlasů chovatelů-pejskařů a zdá se mi to velmi slibné. Taky se blíží sezona zasolených chodníků, tak jsem si řekla, že by aromafauna mohla někoho zajímat. Nejsem prodejce, takže osobní zájem neprosazuji a snad nenaruším etiku těchto stránek.

      1. Mně se tam líbí to instruktážní video, jak touhle kosmetikou koupat psa, a figurantem je tam shi-tzu, jestli se dobře pamatuju. Ten teda drží jako boží dřevo :)

  24. To se mi ulevilo…slýchala jsem o nevhodnosti častého koupání – ale co dělat, když Otík není pes, ale prase? Navíc prase bílý…velmi vhodně ladící s bílou sedací soupravou, vyhledávanou zejména k odpočinku po venčení (envy) (dlužno dodat, že sedačka byla dřív než pes!)
    A tak koupeme často…
    Jenom mě zaujala zmínka o zánětu uší – Otík zrovna včera třepal hlavou, div mu neupadla, a tře si hlavu o koberec…to bude asi problém, co? Jestli se s ním mladý pán nedostane hned dnes k veterináři, můžu nějak narychlo pomoct takříkajíc vlastníma rukama?

    1. Naši psi občas třepou hlavou, když jim tam uvázne semínko či kousek suché trávy – vždycky nejdřív postižené ušisko zakápnu a pak opatrně vytírám a obvykle se na vatě něco z vycházky objeví. Pokud ne a třepání pokračuje, tak to chce fakt navštívit urychleně veta.

    2. Jako první pomoc (ale i prevence): kápnput prostředek na čištění uší, chvíli podržet a čistým nechlupatým jemným hadříkem vytřít. Pokud je na hadříku hnědý maz ve větším množství, opakovat. Pak se podívám do ucha. Když je zarudlé, raději doporučuji veta. I když u Ginny míváme hlavně zánět boltce a ústí zvukovodu, hlubší partie jsou čisté, takže používám na zklidnění jen lokální kortiloid (lotio). Ale poznat, kdy jde jen o zánět boltce a kdy už o hlubší zánět zvukovodu chce zkušenost ošetřujícího a spolupracujícího psa.
      Nečistit uchošťourátkem, je riziko zatlačení mazu do hloubky a zhoršení potíží.

      1. Díky vám oběma…dá se na to zakápnutí použít i něco lidského, takovej ten olejíček na rozpouštění, co jsem vyfásla pro sebe?

        1. Nemám vyzkoušené, ale asi by to šlo. Hlavně opatrně, ale do hloubky vytřít do sucha. Většinou používám hadřík namotaný na prst (mám velmi krátké nehty, takže nemohu poškrábat ucho), v tom je největší cit.

        2. Ano, už jsem ty „lidské“ kapičky taky na pesa k vytření ušiska použila – nakonec se ne nadarmo říká: Jaký pán, takový pes… (chuckle)

  25. Jé, další díl abecedy! Pitrýsku, moc krásně jsi nám to napsala a nafotila (clap) Já to mám naštěstí se smečkou jednoduché – jsou bezvadně krátkosrstí a skoro bezúdržboví. Pokud přijdou zablácení z lesa, jsou odkázáni dlaždičkovou chodbou směr koupelna a vana, tam je naskládám vedle sebe a osprchuju, co je potřeba. Pak je po jednom vyndám, vydrbu ručníkem a vpustím do pokoje. Chvíli se suší a pak zalehnou a musím je přikrýt, jinak se všichni tváří, že jim je zima :D

  26. Připomínám se se svým dotazem: utíráte po bobkování zadek? tedy psovi samozřejmě… je to normální, že když naší české strakaté slečně Bony neutřu zadek, udělá mi pak – ana si sedne – otisk bývalého bobku třeba na posteli?

    1. Já ne. Ani jedné z těch tří. Málokdy jsou bobky tak tekuté, že by bylo potřeba nějak čistit, a pokud je, pejsky se olížou samy.
      Moje současná měla asi dvakrát nebo třikrát potíže s průjmem, sáňkovala po vykadění na trávě a dělala na mě obličeje, takže to pak jo, ale jak říkám, jenom párkrát při velice nepříjemném průjmu.
      Zato mám zábavnou vzpomínku na, ehm, vytahování nestravitelné sežrané punčochy. Ta první byla expert na kapesníky a ponožky a tohle byl její nejkurióznější úlovek. ;)

      1. Když je potřeba tak utřu… Čuba to sice vnímá trošku jako potupu, ale co by pro mne neudělala. Prostě ji vezmu mezi lýtka, drapnu za ocas a utřu či vytáhnu, co třeba. Často si Baruška zobne pejřavku (pýr plazivý) a pak se jí povede vykadit jen půl stébla a zbytek je stále uvnitř…..
        Noco, po miminkách uklízíme a nikdo se neošklíbá, po psíčkovi je to taky třeba.
        Lepší utírat psíkovi zadek, než mít všude razítka.

        1. — Lepší utírat psíkovi zadek, než mít všude razítka. —

          No to bez debat.
          Já jenom moc neznám situaci „samovolná razítka“…
          Možná proto, že krmím hlavně granulema?
          Ale ta první byla na vařeným mase (granule nebyly) a taky žádný razítka…
          Tak nevím.
          Asi každej pes jinak.
          :-):-)
          A tráva, tráva je u nás v pohodě, tráva se vyblinká nebo stráví, ale takový vlasy… chuť. Tam je asistence, jojo.

        2. Naše Polča má „pejřáček“ taky moc ráda, takže já nosím už léta v jedné kapse papírové kapesníky a ve druhé pytlíky na enóno
          s tím, že občas musím popadnout kapesník, zvednout psí ocásek a tahat …. tedy néé řepu, ale zbytky nestráveného plevele… no a při té příležitosti samozřejmě provedu i důkladné otření pesí p.delky. Polča je přitom vždycky otočená hlavou úplně dozadu ke mně a kontroluje, zda tu očistu provádím v požadované kvalitě :D

      2. Co punčocha, ponožky nebo kapesník…. Onehdá Bobeš tlačil bobek, tlačil a pořád nemohl dotlačit… :D :D . I pomohla jsem mu a hádej co …. vytáhla jsem kus černých krajkových kalhotek… :D :D

    2. Zdeni, to je přeci normálka, že utřu, když zůstane „stopa po činu“. Přece i dítku utíráme zadeček.
      Vůbec se nestydím, třeba na ulici vytáhnout papírový kapesníček a zakročit. Přeci chudáka nenechám jít tak. Stejně by chtěl „sáňkovat“ a očistit se sám. A přetahovat se na chodníku se sáňkujícím psem přitáhne víc pozornosti, než ho očistit. Stejně sbírám bobany do sáčku. Už si na mě ve Valtičkách zvykli a dokonce mám pár následovníků. Napřed mě považovali za tichého blázna. Jeden známý, co chodí stříhat, málem spadl z kola, když mě tak poprve uviděl. Teď už má sáčky po kapsách také. ( to považuji za svoje malé vítězství a klidně neuklízejícím připomenu, co je jejich úkol. Ty vykulené oči!! A občas sprostá odpověď. Ale někteří si fakt uvědomí, že uklidit si musí. Možná za pár let…)

  27. U nás to bylo tak, žes jezevčíkem nebyly problémy. Dlouhou srst jsem česala, ale ne denně, to nebylo potřeba. Podvozek jsme sprchovali dle potřeby (ale jen vodou), šampon jen tak dvakrát ročně kvůli blechám. Nehdejší výrobky se myslím ano o moc častěji používat nedaly, psi mívali problémy. Nazgúlové jsou (byli) šampónováni tak jednou do roka (v létě – odpadlo namáhavé sušení, pes se po vytření vypustil na zahradu doschnout), per partes byli mydleni v případě setkání s něčím neodolatelně voňavým (pro ně :P – já mívala jiný názor). Jak jsme se přestěhovali do Norska a potom sem, začal být problém s mytím zablácených psů, protože oba domy mají koupelny v patře a jde se tam po koberci, což se zabláceným kožichem choďáka moc neladí – hlavně v pronajatém domě. V Norsku jsem to řešila tak, že v době bahna (naštěstí velmi krátké – buď začalo brzy mrznout nebo se oteolilo a bahno zmizelo), že po dlouhé zabahněné vycházce lesem kolem jezera jsem nechala psy projít vodou v jezeře a potom jsme už jen došli po zpěvněné cestě k autu, takže doma stačily ručníky. V nejhorším jsem je myla houbou teplou vodou z kýblu – před domem :) Tady je bahno víc než půl roky a pořádné, takže používám zahradní hadici, která naštěstí funguje celoročně. Po návratu ze zabahněné vycházky jsou psi ostříkáni vodou, vysušeni ručníkem a zahnáni do tepla kuchyně, kde uschnou (a oddrolí se zbytek špíny, který se nepodařilo vymýt). Kazan tak kvůli kloubům a nastydnutí chodí jen na jednu velkou vycházku denně (náš ranní les), později mu už nabízím jen poklidné procházky po upraveném trávníku kolem rybníků. Berry holt meju po každém vylítání. Není jiné cesty, dům je pronajatý a plný koberců, ale psi to snášejí vcelku dobře. Berry se první stříkání podvozku nijak nelíbilo, ale udělali jsme z toho legraci (aneb to se nepamatuješ, že jsi v létě při zalévání honila proud vody? :P ), takže teď má psice nejen ostříkané tlapy a břicho, ale i hlavu… :) Výsledek – potřebuju spousty psích ručníků, které se průběžně perou, suší a používají (whew)

    Pokud jde o stříhání, tak všem psům jsem přistřihovala dlouhou srst, bylo-li to třeba – obvykle v intimních partiích a na tlapkách. Opravdu to potřebuje až Kazan teď, kdy má kožich se stářím enormně hustý a dlouhý, až je mu to nepohodlné. A tak díky Pitrýskovi mám i jakýsi přořezávací (??? Pitrýsku – co jsem si to na tvoji radu koupila??) hřeben, se kterým (+ nůžkami) se dá kožich pěkně upravit. Berry jsem přistřihla dlouhé chlupy v intimních partích už dvakrát – chudina měla jednou skoro do krve odřený podbřišek, když si přičapla nad bodlákem, ten se zamotal do chlupů, nebyl vidět, nešel vykousat a dřel… Od té doby tam kožich pravidelně kontroluju (holt psům se to nestalo:) )

    1. U nás na koliáčkách je té srsti opravdu hodně. Don měl a má doposud velmi kvalitní srst, že ani denní česání nebylo nikdy potřeba a malý ten potřebuje česání trochu víc protože má jemné chlupy za ouškama a pod předníma packama a nechce moc držet. Kde se sežene to prořezávací náčiní ? Asi ve Zverimexu ne tam jsem to neviděla. A ten furminátor, ten asi na kolie ne, já nevím. Pitrýskovi moc děkuji za zajímavé čtení.

      1. Milá Marsko, já nevím! (think) Já jsem si o něj někam psala, ale už je to fakt dávno. Doufám, že Pitrýsek zaskočí a všechno vysvětlí. Jo a na furminátor u kolie bych to taky neviděla… on se v takhle hustém kožichu prostě nedostane až ke kůži – a to mám ten největší.

    2. Tož to nevím, co jsi tenkrát v tom Brně pořídila. Já Ti doporučovala prořezávací hrabky. A – neměla jsem už tehdy furminátor? Ten jsem Ti, myslím, ukazovala také.

      To je úžasné, když si představím, že jsem svoje pudlinky připravovala na výstavy a měla jsem jenom plastový hřeben a kancelářské nůžky a starý fén (svůj)! Jak jsme se posunuli!

  28. Ještě k tomu „mokrému psu pod postelí“ – Barouše jsem si od štěníka na vanu připravila – příchod domů = štěník do vany, kousek piškotu a ven. Postupně se přidávala voda, mávání sprchou, utírání… až jsem asi po 14cti dnech usoudila že psejk koupání zvládne kdykoliv budu potřebovat a rovnici příchod domů = vana jsem zrušila. No a psejk dál automaticky pádil k vaně a očekával mňamku :P
    Choďáka tohle nikdo nenaučil, špínopsa páník (bývalý přítul) jednoduše zavřel v kuchyni, počkal až pes uschne a opadá a pak zametl. Takže první mytí pacek v mé režii (možná první v životě, ve čtyřech letech) probíhalo dotažením psa do koupelny, násilným umístěním do sprcháče, pokusy o útěk… no prostě boj, koupelna jako od stáda čuníků. Takže nastalo totéž co kdysi u štěníka – po každé procházce povinně do sprcháče pro piškot. Nedotáhla jsem to k nadšení, nicméně když to bylo potřeba, pes bec keců zapadl do sprchy, nechal si provést vše potřebné, vylízal ven postupně tak jak jsem utírala packy,… chce to s klidem, pokud možno co nejvíc postupně preventivně a dobrovolně, pokud nemožno, tak nedělat zbytečné cavyky, uchopit, provést, odměnit, propustit.

  29. Moc zajímavé i pro člověka nepsího, vážně. Ten výčet věcí, které patří do psího necesérku je docela velký… Ale je pravda, že kdyby naši chlupatci byli „vystavovací“, taky bychom si nevystačili s hřebenem a kartáčem. A šamponem a fénem, samozřejmě, neb naše dlouhosrstá veličenstva se koupou – podle potřeby, ale asi tak dvakrát ročně.
    Jinak podepisujeme všemi tlapkami, že údržba srsti musí být příjemný obřad a ne týrání na hranici zákona :O , jinak je všechno špatně. To pak nastupuje ta „pokousaná celá rodina a mokrý pes pod postelí“ … Kočenky, i když se nechají s důvěrou vykoupat, nám jen strašně zazlívají tu krátkou dobu, kdy jsou vytřené ručníkem, ale ještě mokré – mají pocit, že „jim to nesluší“… a hrozně se stydí :D

    1. Je to o plemeni – úprava bígla před výstavou = občas okoupat, občas vyčesat, lehoučce zastřihnout ocásek (mě se nelíbí kulaté, takže u nás vždy do špičky). Takže výbava = furminátor + ručník, nůžky jakékoliv.

    2. Ty by ses taky styděla, kdybys měla zničehož nic vypadat jak utopená myš. To jeden úplně ztratí glanc… ;) :D

    3. U nás se koupávalo kvůli blechám. Takový peršen po namočení vypadá jak devonrex. a rozhodně není rád.

      1. Ne, to není – ale dá si říct. Nejhůř to nesl Taz, který nebyl od terry zvyklý a koupal se opravdu jen když to jinak nešlo. Máme jednu jeho „mokrou“ fotku, svítí z ní žluté oči pod staženým „obočím“ a co si kocour v tu chvíli myslí, bych poslouchat nechtěla. Bohužel, fotka není k mání v digitální podobě, ale třeba se jednou přemluvíme a naskenujeme. Ta mluví! :@

    4. Terro-san, i pejskové se stydí, když najednou přijdou o kožíšek. Celí se tak jakoby stáhnou a chtějí být menší a ještě manší, až by byli nejmenší na celém světě. Proto doporučuji (zapomenula jsem v článku) na první chvíli, než si zvyknou, uvázat jim přes hřbet třeba šátek, nebo natáhnout nátělník vhodné velikosti. Na druhou stranu, znám několik psíků, kteří se vyloženě novou frisurou chlubí a předvádějí se.
      Musím to tady napsat. Stříhala jsem pravidelně, dnes už nebohého, pudla Tima. Černý střeďák, z pohledu pudlaře hrůza. Z mého pohledu nádherný pan pes. Ten byl tak úzkostlivý na svůj vzhled, že když jsem odstoupila od stolu, abych vyměnila nástroj, otočil se a šel se podívat do zrcadla, které, poblíž stolu viselo. Když viděl, že se vracím, postavil se přesně do té pozice, ve které jsem ho opustila. Neskutečné! Když jsem mu potřebovala zastříhnout nožičku, nastavila jsem dlaň a on, gestem kavalíra, mi na tu otevřenou dlaň nožičku položil a nakláněl hlavičku jak pozoroval, jest-li nožku stříhám správně. Ovšem, žádný zženštilý typ. Ten se rval o nadvládu se sousedním Darem opravdu – jako pes. Nekecám. Timíčku za Duhovým mostem, že nekecám.

  30. Jen v letu, milá Pirýsku. (h) Báječný článek! a ta výbava, pááááni, to Ančina kadeřnice určitě nemá! (shake) Ale je moc hodná a Anka jí vždycky při stříhání pusinkuje. (chuckle)
    Víc napíšu večer, teď nemohu, stejně jako nemohu číst další články. :(
    Přeju všem krásný den! (h)

    1. Takovou stříhačku si hlídej, když k ní má Andulička vztah. To já se hrdím, když se pejsek, když se potkáme, ke mě hrne.

  31. Ještě jednou prosím zkušené – je furminátor vhodný pro česání foundláků, hlavně co s česáním tímto přístrojem vlhkého psa?

    1. Furminátor rozhodně jen na suchou srst, na dlouhé chlupy jsem jej nezkoušela. Spíš bych to viděla na kvalitní hřeben, kartáč,…
      Na bígla i kočku je furminátor super (jen kočka má jiný názor)

      1. Mám furminátor na kavalírku a taky čekám, až uschne. Už jsem ho zkusila i na kočku, pokud jí u toho něco povídám a češu pomalu, drží. Když zrychlím, dere se pryč. :)

      2. No, jak která! Zrzínkovi-bojáskovi se česání furminátorem vyloženě líbí! Bojí se tisíců jednodušších věcí, ale u tohohle si lebedí, dlabe z mističky granulky a vrní a užívá si česání.

    2. Inko, myslím, že bych ho nebrala. Já s ním mám kapku problém i s Kazanem, který má velmi hustý kožich, který se mu navíc začal s věkem trochu kudrnatět, a furminátor jsem na něj dokázala použít až poté, co jsem ho důkladně pročesala takovým tím hustým kovovým hřebílkem (mám to, co má hřeben kolmo k rukojeti). Na vlhkého psa to nejde. Nicméně Berry, která má dlouhou, ale hladkou srst, vyčeše furminátor dobře…:)

    3. Milá Inko, bez mučení se přiznávám, že s tímto problémem nemám zkušenosti. Protože dělám jen malé pejsky (jak je v článečku uvedeno) a ty, když přijdou vlhcí, tak si je vyfenuji. Tak jsem to přijala tak: furmík kontra mokrá srst. Nevím. Sama jsem to, za mokra, nezkoušela, ani žádná kamarádka mě neiformovala o takovém pokusu. Každá srst je jiná (a to i na psech jednoho plemene) Napsala bych, nechat kožich vyschnout a potom pracovat dál. Ale, v tom bude asi ten největší problém, to „nechat vyschnout“, uhodla jsem? Jen bych volila některou z větších forem furmíka. Ty užší mám, protože pracuji s menšími psíky. Jinak nevím, proč by tato pomůcka nemohla zapracovat s úspěchem i na novofundlákovi. Taky bych na ten óbr kožuch zkusila pročesávací hrabky. Ale opatrně, já je používám spíš na vyčesání odumřelé srsti, tedy jako předtrimovací nástroj. U tak mohutně osrstěného psa (ale i u všech ostatních) doporučuji raději si připlatit a koupit značkové nářadí. Vyzkoušela jsem si, že jsem chtěla pár desetikaček ušetřit a koupená pomůcka byla na dvě věci.

      Vážené (-í), chtěla jsem na Vaše vstupy reagovat až později, ale, nedá sa. Xerxová, ty análky jsem vynechala. Tento problém bych vážně zařadila až do některého zdravovědného tématu. Tak jsme se s naším panvetem dohodli, že análky, stejně jako stříhání drápků patří do školených odborných rukou. Tedy, ne, že bych nestříhala a nečistila. Ovšem, když zjistím nějaký problém (nahmátnu plné váčky. které nejdou jemně vytlačit) posílám k vetovi. Co je v dutině břišní (v tomto případě zadeční), do toho se nepletu. Na análky mi umřela první Aidinka. Protože tenkrát vet také nevěděl. Tak mám, před váčky, pořádný respekt, protože vím, jak moc to může psík odskákat. Zrovna tak jsem už pomohla pár psíkům prodloužit bezbolestný život, protože jsem, při stříhání, nahmátla jedno varlátko výrazně jiné koexistence a teplejší, protože se klubal nádor. Stačila kastrace a psíček žil vesele dál. Ale to jsem zase jen přihrála panvetovi dalšího pacoška.
      Nebojte, ostřížím zrakem sleduji průběh debaty. Tak co vím – odpovím, co nevím – vymyslím ( to ne, k neznalosti se, klíďo přiznám)

      1. To že se nemá furminátor používat na mokrou srst jsem měla přímo v návodu k furminátoru – česat pouze suchou srst, po směru růstu a jen jeden tah přes každé místo (tedy nevyčesat psa až do bezsrstí). Ten jeden tah úplně nedodržuji, ale nepřeháním to.
        U fundláka si myslím že se furminátor nemá šanci dostat ke spodní vrstvě, tedy že vyčeše pouze vrchní vrstvu. Možná si zkus furminátor někde půjčit a vyzkoušet, ale myslím že to nebude ono.
        Choďáka jsem česala finišákem, ale probírala jsem srst důkladně, postupně, tak abych se dostala až na kůži. Měl pak tu srst krásně nadýchanou… než vždycky na další procházce vlítnul do řeky :D

        1. Aha, tož tak to, je! Já jsem furminátor dostala od kamarádky, která jich pár přivezla z USA už v době, kdy ČR neměla tuchy, co to je. Tudíž jsem návod neměla. Pracovala jsem s ním podle videa, které mi poslala (bohužel, nechtějte ho po mně, když padl H.disk, vzal video sebou, ale vygooglit by se určitě dalo). Ano, to jsem zapomenula podotknout, že dávám pozor na ev. poškrábání, ale abych zoufale hlídala, abych neprojela jednu stopu dvakrát, to ne. Ono je také něco jiného, prohrábnout si svého psíka průběžně (to vyčesaného samozřejmě ubývá) a něco jiného je vyčesávat cizího. Tam na to poškrabání dávám víc pozor.

          1. Já bez problémů Zrzínkovi přejíždím klidně víckrát přes hřbet, boky, jednou za týden vyčešu z jeho kožuchu dalšího malého zrzavého kocourka.

  32. Kdo jiný by měl sát o úpravě psů než Pitrýsek. Její kníratá smečka je pokaždé jak ze žurnálu (přesně podle „jaký pán, takový pes“).
    My to máme jednoduché, labroušci se nestříhají ani netrimují. Jen špička ocásku se může dokulata zastřihnout, aby jejich silný vydří ocas vypadal ještě silnější. Jinak tam Báře chlupy vytvoří zatočenou špičku, jako bych jí na konečku ocásku zkoušela příst nitku…. Takže jenom češeme. Ne že by to Bára měla nějak zvlášť ráda. Kartáče finišáky nenávidí, gumový kartáč je prima a furminátor – chlupů terminátor vydrží. Funguje to skvěle, při přelínávání to ušetří i několik týdnů.

    A koupání? Venku to je jiná kapitola. Doma žádná slast, ale co by pro paničku neudělala, dobračka moje.
    Běžně umazané paciny buď uschnou a opadají venku na terase (samozřejmě pokud neprší), pak stačí ještě venku zvednout pacinu a rukou omést písek a vydrolit z chlupů mezi polštářky a podobně z bříška a hrudníku, co si na něj nahází.
    Nebo ji navelím na pelíšek (stejně si většinou krátce schrupne), pak ji ometu a vytřepu pelíšek a zametu písek.
    Když má na tlapičkách blátěné bačkorky, navleču jí v předsíni šusťákové bačkorky, navelím do sprcháče, sundám bačkorky a umeju paciny i bříško. Teplá voda stačí.
    A velké koupání pořádáme jen několikrát ročně. Když se zprasí nějakým hnusem, po hárání, a nebo když se mi zdá špinavá a při pohlazení neklouže, ale drhne. To se s ní zavřu do sprcháče, namydlím ji, vydrbu, opatrně, ale pořádně opláchnu, trošku rukama vymačkám vodu a nechám vystoupit na stará lněná prostěradla. Ta dobračka se dokonce nechá ošušit, než se otřepe. Pak ji ještě znova vyfrotýruju a nechám doschnout doma. Fén nemá ráda.
    Psí šampon nemám, používám na ni svůj šetrný šampon na denní mytí, srst má pak krásnou, lupy nemá, tak myslím že to tolik nevadí a na to trojí koupání v roce….
    A kočky koupu taky tak. Kocoura vyjímečně, jen když přijde a smrdí nebo je fakt hodně špinavý. Běžné zaprášení zvládne mokrá žínka.
    A dlouhosrstá Prachovka? Ta se musí česat. Používáme furminátor a finišák, ale musí to dělat páneček, na mne hned tahá drápky. Je pravda, že problémy (lepiky, svízel, zakudlaný cucek) řeším já, páneček jen češe pro krásu. Stříhám jí chlupy na prdelce, jinak bych jí musela obden umývat připosr…. zadel. A koupat se musí častěji. Asi tak kvartálně.

    1. S tím šampónem… mě poradila paní, co profesionálně stříhá psy, že je skoro nejlepší použít obyč březový nebo kopřivový šampon, nic s nějakými přídavky. Fakt je, že koupu cca 4x do roka (podle toho, zd najdou nebo nenajdou hnus k vyválení). Na časté koupání a složitější srst to nemusí být vhodné. Fleti jsou skoro bezúdržboví (jen ostříhat uši a kolem uší a tlapy, pro parádu upravit krk), češu tak max. 1x za týden (když není čas tak prostě nečešu), nejvíc se mi osvědčilo hrablo s otočnými zuby. Holky jsou bez lupů a svítí až do stříbrna. Všichni se ptají, čím je ošetřuji a já se tvářím tajemně, protože se mi nechce říci, že obyč kopřivovým šamponem.

      1. Zase Tě trochu trumfnu. Dokonce i Purem Balsám se dá vykoupat pes. A spláchnout kondicionérem. Nedeporučuje se však koupat jen tímto způsobem stále, ale když není zbytí.
        Kdysi jsme koupali psy dehtovým mýdlem. Takže možností je mnoho, ale usilujeme o nejlepší. To máš tak. Moje zubní pasta stojí cca 40.-kaček, naše Chipsy mají pastu za 200,–. Můj šampon, v přepočtu, stojí 280,–/litr. Naše Chipsy mají šampónek za cca 550,-Kč/litr. Ale ten píše. Když si ho půjčím, připadám si jako velká star.

  33. Lehoučce OT: u článku o Berry jsem zahlédla že nejeden z vás má problémy s aportem, je to častý problém i na jiných psích fórech, co takhle díl abecedy na tohle téma? „A“ už sice zabrala agresivita, ale třeba „P“ – přines?
    Rozebrat různé způsoby učení – od psů „samonosných“, přes postupné rozaportování hrou až po nuceňák – co na kterého psa, výhody a nevýhody jednotlivých metodik, osvědčené pomůcky, jak naopak trochu utlumit aport u psa který má místo mozku tenisák :D ,…
    Nevím jak je abeceda naplánovaná, ale bylo by škoda tohle téma nerozebrat…

    1. ABeCeDa byla naplánovaná původně na jednu sadu písmenek. A – agrese, P – pelíšky (boudy, kotce, postele). Jasné je, že se rýsuje i druhá sada písmenek (asi už ne kompletní) Pitrýskovi u „A“ chybí análky ;)

      Ale nečekej na ABeCeDu – napiš Aport jako „normální“ článek. Možná, že tě to donutí napsat i další části základního výcviku. Dobrých článků nená nikdy dost (wave) . A třeba Dede ho šoupne do ABeCeDy – nikde není psáno, že musíme nejprve opočit všechna písmenka.

      Já jsem ráda, že se spoluautoři snaží a že ABeCeDní články přibývají

        1. Análky si podle mne samostatný článek nezaslouží, strčila bych je někam ke zdraví… co víc napsat že jsou u velké části psů potřeba občas vymáčknout, jak se to pozná a jak se to dělá.
          P=pelíšky… tak N=nošení?
          Myslím že na Zvířetníku jsou zkušenější než já, jak ve výcviku, tak i v psaní článků, nahodila jsem to jen jako inspiraci, protože si myslím že tohle téma se hodí spoustě lidí…

          1. N- nošení, to jako nošení aportu, nebo psa? Já jen, že včera byl nošen pes- šli jsme proti rodince s jorkšírkem a ten byl nošen, protože proti němu šla Borůvice- typický trhač, navíc asi tak nebezpečně mávala ocasem, že by možná ta vichřice mohla…. no, prostě jsem si myslela, že tohle dělají jen hysterky z velkých měst. Tak asi ne. Ale zato měl šustákovou podšitou vestičku, dyť podle kalendáře už má mrznout!

  34. Jéje – Pitrýsku, dnes ti vyšla abeceda – a jak krásně jsi to napsala. Jsem ráda, že je Toya vlastně tvoje a tudíž s úpravou kožíšku si nemusím dělat starosti – přivedu ti miniauturu medvěda grizzlyho s hlavou jako třílitrový hrnec a odvedu si elegantní šikmooku slečnu s labutí šíjí – ty jsi vlastně takový psí mlýn na mládí (chuckle)

    Toya nemiluje ani česání ani koupání ani stříhání – ale kvůli mně všecko přetrpí (a dokonce bez mňamek – jsem na ni jako saň (nod) ). Jo – a na čištění tlapek po vycházce si nemůžu vynachválit obyčejný kartáč na šaty – na letní prach, ale i na písek nalepený na vlhké tlapky je jedinečný. Ovšomže, pokud začne být blátivo, tak se musí nožičky omýt ve vaně – Když Toya vidí, že nesahám po kartáči, tak krokem trpitele za víru se šine k vaně, nastavuje tlapky proudu vody a nechá se otřít, ale radost v tom není (chuckle)

  35. Koupání jsme nacvičili povelem „Hup do vany! DO VANY – dělej!“ a funguje to (je-li ve vaně neklouzavá podložka), ovšem česání, to není naše česká strakatá slečna Bony ochotna abslovovat, považuje to od malička za potupu. :@ Už jako malinké štěnátko to nesnášela, byť nám paní chovatelka říkala, že i štěňata zvykala na mazlivé kartáčování. Prostě mytí a koupání ano, česat se nebudeme. Vždyť panička může třeba třikrát denně zametat a vysávat, ne? (devil)

    Ale máme jiný problém: PO BOBKOVÁNÍ MUSÍME UTÍRAT ZADEK. Není to tím, že by nebyla odčervovaná nebo měla zažívací problémy. Prostě jen ten bobek ušpiní příslušné místo, kudy opouští psa, a není-li utřeno, pak otisk bobku máme, kde se pes usadí. Že by se pak olízala a sama očistila, to jí ještě v šesti a půl letechnenapadlo, tak holt to děláme. Máte někdo podobný problém? (handshake)

  36. Moje předchozí byla pudlíko-teriér. Česala se obden (a milovala to), stříhala se, když jsme byli na chatě (a nesnášela to, velice často nám po údolí běhal napůl ostříhaný pes). Mně osobně se víc líbila chlupatá, já ráda chundelky, ale ona se líp cítila ostříhaná. Vždycky, když byla čerstvě ostříhaná, vykračovala si po okolí jako baletka a vrtěla hlavičkou ze strany na stranu: „To jsem krásná, že? Podívejte, jak mi to sluší!“ Koupala se nerada, ale uměla si nechat mýt nožičky.
    Moje současná je neidentifikovatelná směs, vypadá tak trochu jako černá miniatura vlka. Má dvojitou srst (v zimě si nechá narůst podsadu a je hebounká, v létě má jenom vrchní srst a je drsná). Po pudlíkoteriérovi si nemůžu vynachválit, jak nekonečně bezúdržbová ta srst je. Spadnou z ní i kudlibabky. Česat se nedá, pejska má moc jemnou kůži a hned začne pouštět lupy. Vyzkoušela jsem všechny možné kartáče a prostě nejde žádný. Na koupání máme dva povely: „umejeme nožičky“ a „umejeme pejska“. Při „umejeme nožičky“ nastavuje jednotlivé tlapky, na což se to samozřejmě snaží ukecat i při „umejeme pejska“. Marně, pochopitelně. :) Mívala jediný strach, totiž o hlavu, ale od té doby, co jsem jí při sprchování začala zvedat čumák a co zjistila, že do zvednutého čumáku nenateče tolik vody jako do čumáku zarvaného do rohu vany, už nemá námitky v podstatě žádné. Hlavně když po koupání dostane nějakou odměnu. („Hele, vydržela jsem to, nesežrala jsem ti ani kartáček ani sprchu ani ten hnusnej pěnivej šampon, ani jsem neudělala z koupelny rybník, takže teď přece půjdeš k ledničce, co? Ne? Jo? No tak???“)

  37. Tak to je bezva téma. Nyní musím jet s maminkou na rehabilitaci, ale věř mi, že se u těším zpět a na čtení. Jenom tak jsem shlédla první fotky a tam je teprve „materiál“ (wave) .

  38. Šariček se koupal rád, jen nesnášel,když se na něj cákala voda..ale našamponovat se nechal,vyčesat i česat také, dokonce moc rád..já ho i trimovala, což by mi chovatelé ovčáků asi pracky urazili, ale on pak vypadal líp,provětrával a dělalo mu to dobře…furminátor nebyl ,ale na tu jeho hustou srstku,by stejně nic jiného než kovovej kartáč a trpělivost a fůra času, neplatilo..a stříhat se taky nechal..když mu došlo,že nebude mít zacuchaný chlupy se svízelí a jinými fujtajflíky…dokonce mi nastavoval i packy a držel….
    Vykoupat (cat) Pitinu , to jde, když se vloží do lavoru s vodou..sprchovat ani omylem..Noriska u koupání trpí,prosí a nakonec i sází – drápama. No a kačenka je vodník, ta vleze do každé vody a Bonsajka, ta zná jen žínku nebo houbu, namočenou,vyždímanou,kterou jí otírám a ona si to užívá…. :)

    1. Já už jsem si kolikrát říkala, jestli by se ti mí pokladi chlupatí (cat) (cat) měli někdy vykoupat, zatím mne k tomu nic nenutilo. Zrzínka vyčesávám furminátorem, docela pravidelně a moc mne těší, že mu to spíš dělá radost, než aby ho to nějak stresovalo. Protože je žrout, tak když se skloní k čerstvě nasypaným mňamkovým granulkám, začne baštit a vrnět a já češu a češu…. Zrzínkovi bych vlastně měla říkat Zrzavý Bubu od Piškotka. Ten tak zkulatěl, že je to až k nevíře! Melda se rád nečeše, ale vůbec nepelichá. Sem tam černý chloupek někde máme, to je jasné, ale jinak vůbec ve furminátoru nic vyčesaného není. To ze Zrzínka mívám vyčesané 2 kocoury. Po pravidelném používání furminátoru má Zrzínek podstatně kvalitnější srst, lesklou, hustou, hřbet má drsnější, bříško a boky úžasně hebké. S tím koupáním nevím, je to u doma žijících koček vůbec nutné? Melda tedy rád do sprcháče, zvláště poté, když vylezu a ještě je vanička mokrá. Ale když na něj kapu vodu, protože je zvědavý a asistuje při výstupu ze sprchy (jako ostatně asistuje u všeho), tak to se mu moc nelíbí!

      1. jediné co mě kdy donutilo umýt kočku, bylo když se Tlapís prošel pod něčím autem a místo zrzavce se vrátil mastný „mourek“, jinak si kočky o srst pečují samy, Micku (11 let) jsme myslím nekoupali nikdy.

      2. Asi to nutné není, ale Bonsajka se ještě neumeje sama pořádně, tak jí pomáhám, Kačenka se koupe sama, taky ji nenutím a Pitina se koupe jen když ji bereme ven-tak aby náhodou neměla blešky (ale ne pokaždý, otřu ji houbou,to stačí, koupala se asi 4x za ty 2 roky)..protože po ostatních protiblešáckých věcičkách se drbe..Noriska se koupala 2x, když k nám přišla..kvůlivá bleškám a když přišly vizigotky, taky kvůlivá blechám…

  39. Teprve teď jsem se dozvěděla o Li (i Jirkovi). Nějak nemám slov, i když jsem měla neblahé tušení. ;( (u) Pokoj jejich duším.

    1. to já taky…od Tebe a pak jsem četla a četla zpátky všechno za víkend…když jsem četla Vaviny Muchomůrky, vzpomněla jsem si na ně, na Li a Jirkou, které jsem neměla tu čest poznat osobně, ale s Li jsme si pár komentářů vyměnily…zapálím svíčku dnes, aby až se budou z poza Duhy koukat dolů, to světýlko našli…i nás… (u) (rose2)

      1. Li odešla za svými Ajvíkem, Dráčkem, Nasťou i Boomčou v pátek. Jirka na ni už čekal, ten prohrál boj s nemocí už ve středu
        (u)

    2. já jsem se to dozvěděla včera večer. Ještě pořád nemůžu pobrat, že to co jsem četla v emailu je skutečnost. (u)

    3. promiňte, že vystrkuji hlavu zpoza buku, ale připojuji se ke vzpomínce – li a jirku „znám“ moc let, vždyť čtu zvířetník už od dob paní michaely. je mi moc líto, že odešli dobří lidé. snad je dobře, že tak krátce po sobě…

    4. A já tak pevně věřila, že se to musí zlomit, zdálo se mi tak strašně nespravedlivé, aby se to neobrátilo k lepšímu potom, co si Li už všechno prožila…. znala jsem ji jako většina jen ze Zvířetníku, ale měla jsem pocit, že je mi vnitřně velmi blízká…. tak tady teď bulím do klávesnice a je mi jedno, kdo mi sem zrovna přijde…. (u) Ať je Ti, Li, s Jirkou a všemi vašimi čtyřnožci za tím Duhovým mostem už jen a jen dobře (rose2)

    5. Ach bože, nad tím společným odchodem se svírá srdce, i když byli oba ušetřeni zármutku nad odchodem toho druhého! (u)

    6. Když jsem to četl, něco se ve mně sevřelo, ale jsou spolu a spolu vlastně odešli… R.I.P. milí přátelé (u) (u) (rose2)

    7. Já jsem dneska jela trochu dál a jak jsem se kodrcala autobusy sem a tam a koukala na krajinu, furt jsem musela otírat oči. Vzpomínala jsem, jak sem Li napsala zoufalý vzkaz, když vyprovodila z domu Darlenku s Eliškou – a jak si slibovala, že se s holkama musejí znovu vrátit k sobě… no nemá cenu psát dál, nás všechny ze všeho nejvíc jistě trápí právě to, že Li musela překonat tolik trápení a strachů.

  40. Ve stříhání jsem také samouk. Na štěstí není retrívr tak složitý na údržbu, stačí pročesat. Holky jsou neustále v terénu, takže se občas stane, že se zamotá vegetace do podpaží a zplstnatí. Nevyřezávám to, jen to barbarsky ustřihnu, aby je to nedráždilo. Jinak hlavně vyčesávám hrablem s otočnými zuby, občas gumovým kartáčem. Stříhám hlavně tlapy, krk a uši. Kupodivu je to důležité v zimě – jinak mají sněhové koule na nohách a uších a je jim to nepříjemné. Výstavní úprava je štve, přece jen trvá déle a ten čas by se dal strávit příjemněji. Takže stříhám tak na třikrát :D uši, krk a zbytek psa, každý den část. Ono i pro moje záda a prsty je to pohodlnější

  41. Kavalír se musí česat a česat, jinak jsou chlupy všude a taky se začnou tvořit ošklivé dredy, které se musí rozřezat a vyčesat nebo vystříhat. Stříhání prý nění třeba, ale já jsem už nůžky vytáhla- jednak přistřihnout dlouhé chlupy na tlapkách, co tvoří rousy jak u holubů, jednak jsem Borůvce vylepšila sestřih na zadku, protože jí tam narostla hodně dlouhá srst a při slabším průjmu to už bylo provozně náročnější. Výstavní kavalíři ty rousy v podstatě mají mít, ale my místo na výstavy chodíme běhat ven a co nadělají na rousech kudlibabky, snad nepotřebuje bližšího popisu. Vůbec se kulibabky do jemné srsti nabalují moc pěkně- onehdy si s nimi přilepila ocas ke stehnu a divila se, že s ním nejde vrtět.
    Koupeme dle potřeby- tuhle bylo potřeba, protože se vyválela ve scíplé rybě. Po procházce, kdy jemná srst na tlapkách zadrží hlínu a písek, které si navíc madam naháže při lítání na břicho, strčím psovou do sprcháče a sprchou napravíme škody. Pak vytřu psa starou osuškou a je hotovo. Ve sprcháči Borůvka trpělivě stojí a zvedne tu tlapku, na kterou jí položím ruku. Trénováno odmala, česání rovněž. Se šamponem koupu asi dvakrát do roka, obvykle voda stačí.

  42. Přeji dobré ráno,
    o česání bych mohla psát disertační práci. Bohoušek jako správný pejsek který prošel útulkem by si od nás nechal hlavu uříznout. Bobánek Mimi byl mazlené princátko, které u česání dělalo vše jiné než stálo. Od malinka jsme ho zvykali, vyzkoušeli všemožné, nepomáhalo nic. Od té doby vím, že zplstnatělá srst se umyje žloutkovým šamponem, dá se na ni kondicionér na mastné vlasy a po usušení fénem se rozčeše.
    Ale znovu kladu otázku, zda furminátor je vhodná pomůcka i pro naše plemeno, zda vadí, když je pes mírně vlhký – zatím se zdokonalujeme v plavání a už s tím začíná být dost otravná, neb vleze do každé vody, kterou potkáme.

  43. Hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Pitrýsku – moc děkuji (inlove) Krásné, čtivé, s dokonalou fotodokumentací (nod)

    Doga je na údržbu poměrně snadné psisko. Stačí gumový kartáč nebo furmík jednou týdně – v časech línání denně. Bahno z pupíku se otře vlhkým ručníkem – ve vaně koupeme tak dvakrát ročně. Všechny naše dogy se nekoupou rády, ale všechny jdou, do vany (s gumovou podložkou) samy vlezou a trpělivě stojí. Z vany skáčou opět na neklouzavou podložku – mokrá dlažba a mamut jsou špatná kombinace…

    Nemáme dlouhé chlupy na čenichu, ale máme spustu faldů pod bradou a stále uslintané pysky. Takže hygiena po jídle – otření nebo omytí huby je i u tohoto plemene nutné!

  44. Tak to abych nechala přečíst Blesanovi …. :D Namydlenou střelu svištící zahradou, ze které sněží chomáčky pěny, mám ještě v živé paměti….. (rofl)

  45. Pitrýsku, krásně čtivě zpracované. Klobouk dolů, musela být pro tebe fuška vypíchnout nejpodstatnější a nezabřednout do detailů. Určitě si při úpravách pejsanů zažíváš ledaskdy své a záda dostávají na frak, ale výsledky určitě stojí za to. A rčení… (inlove)

    Já se těším z bezúdržbového kožichu. Je s podivem, jak z buldočíka i smrduté mazlavé bláto dokáže pěkně opadat (chuckle) . Takže ho stačí sem tam přejet furminátorem a cca dvakrát do roka zcivilizovat teplou vodou a šamponem, zvýšenou pozornost věnuji jen očím a uším. Ale když je třeba, nechá se sebou vorat, zlato moje trpělivý.

    Své jsem si užila s americkou kokřicí Andulínou. Když k nám v zoufale zanedbaném stavu přišla, vystříhávala jsem jí po milimetrech manikúrovými nůžkami. A i průběžně jsme česali nůžkami. Chuděra, bývala by měla hedvábné lokýnky až k zemi a byla by krásná. Ale s krátkým sestřihem zase šťastně lozila v houští a bodláčí, bez větší újmy. Jen jsem nevěděla, že má VLS (rofl) .

  46. P.S. upozorňuji, že drápky, uši, zuby a jejich problémy budou popsány v samostatných článcích. Také koupání a plavání v přírodě budou samostatně zpracovány. Tak si nevystřílejte munici, ať máte i u dalších článků o čem debatovat.
    Moc se těším na Vaše názory. Protože každý z nás jsme si něco vyzkoušeli a tak se, doufám, od Vás také já dozvím něco nového. Váš Pitrýsek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD