ČLOVĚČINY: Život na heslo

Nevím jak vy, ale já mám občas pocit, že skoro všechno kolem nás funguje na nějaké heslo, kód, případně PIN.

Ostatně začíná to už v porodnici, kde máme přiděleno rodné číslo, které nás potom jako „visačka“ provází celým životem, identifikuje nás a zařazuje do všech možných seznamů a registrů (zdravotní pojišťovnou počínaje a například seznamem účastníků zájezdu konče).

Hesla jsou někdy celkem zábavná věc. Ovšem když už si třeba i sami něco zaheslujete, hlavní je toto heslo si zapamatovat – a to nemusí být vůbec jednoduché.

V dobách velmi dřevních, když mi instalovali internet na mých Windows 3.1 (pamatujete ty hromady malých okýnek?), tak že mi rovnou založí i e-mail, bych to tehdy sama asi ani neuměla. I nadiktovala jsem jim zvolenou adresu, kontrolní otázku, heslo… no a když jsem se za čas chtěla do schránky přihlásit, heslo bylo samozřejmě z hlavy v čudu.

Mám pocit, že dnes to dá i obnovit taky přes internet, tehdy se volalo. Tak jsem celá rozechvělá z nezvyklé situace (byla jsem tehdy rozechvělá, ba přímo jsem čuměla jako puk úplně ze všeho kolem internetu) zavolala, vysvětlila, byla mi položena kontrolní otázka, tu jsem zodpověděla a pak mi bylo vyjeveno kýžené heslo. Co to bylo? No, to byste neuhodli – AHOJ. To se snad ani nedá vymyslet.

Jednou jsem si (taky už je to dost dávno) zaheslovala několik věcí, a jelikož jsem ještě neuměla k nim vymýšlet pomůcky (viz níž), tak jsem si je hezky sepsala do dokumentu Word a ten jsem zaheslovala. Něco jako generální heslo – šiknul by se smajlík s protočenými panenkami, a to veeeeeelmi protočenými.. Proč? Samozřejmě že jsem toto „heslo na hesla“ zapomněla a trvalo mi týden, než jsem si nakonec přece jen nevzpomněla.

Další případ jsou různé číselné kódy a PIN – v mobilu, pro platební kartu atd. Kdysi dávno jsem si čísla docela dobře pamatovala, např. vím, že jsem si pamatovala telefonní čísla, akorát jsem už pak nevěděla na koho je. Tato schopnost se dávno kdesi ztratila, takže co teď s tím? Používám mnemotechnické pomůcky, já konkrétně slovní. Čísla a slovní, možná to vypadá divně, ale já si z prvních (většinou) písmen dotyčných čísel vytvořím slova, případně dohromady nějakou větu, frázi, rčení…

Nerozumíte? Ale vždyť je to tak jednoduché! Měla jsem například kdysi pro platební kartu (už mám jinou, tak to můžu dnes už prozradit) PIN v podobě 9275, i udělala jsem z toho DěDek SPí (neptejte se mě prosím, jak rozliším D pro dvojku a devítku – toto si u daného kódu už holt pamatuju), takže tam to bylo hodně krátké. Nebo další, už ani nevím, k čemu to bylo (také je to už historie), ale šlo o číslice 4583 – no, vznikla věta Černý Pátek Opět Trvá. Chcete-li namítnout, že „opět trvá“ je blbost, máte samozřejmě pravdu, ale to je fuk, hlavně že to fungovalo.

Při volbě PIN třeba pro mobil je postup opačný – vymyslím si nějaké slovo (libovolné délky), vezmu mobil do ruky a píšu ho podle písmenek s tím, že je na rozdíl od SMS jedno, kolikáté to písmeno na klávese je, bere se jen příslušná klávesa. Sranda byla, když jsem potřebovala jednou cosi odblokovat a pracovník na přepážce potřeboval PIN naťukat do mašinky se zasunutou SIM kartou. Musela jsem vytáhnout druhý mobil – psát písmenka a jemu je transformovat do číslic. Na palici, ale zas to funguje. Akorát ten chudák jen nevěřícně vydechl: „Takový dlouhý???“

Příklad – vymyslím-li si slovo majolenka, mám potom PIN v podobě 625652652. Jak prosté, milý Watsone (chicht). A má to navíc ještě tu výhodu, že se nespletu, i kdybych to psala levačkou.

Už ale končím s psaním, protože zatímco jsem tu šachovala s různými, někdy i smyšlenými, kódy a hesly, svoje skutečné jsem zapomněla. Doufám, že se v hlavě zase obnoví!!!

Jak to máte vy s různými hesly a kódy?

Aktualizováno: 11.11.2010 — 18:29

117 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pingback: MR16 LED
  2. Pingback: pickyourshoes
  3. Pingback: Biżuteria
  4. Pingback: chase online logon
  5. Pingback: VCMC
  6. Pingback: glazura
  7. Pingback: dentysta w anglii
  8. Pingback: Rückenprotektor
  9. Pingback: Escort girl Paris
  10. Pingback: Fidel Guerreiro
  11. Pingback: europeana portal
  12. Ještě jedno OT o psech. Teprve se totiž probírám fotkami z Prahy a tohle by vás mohlo pobavit. Maminka v Praze bydli v 7 patře a má u domu nově vystavěné dětské hřišťátko. Jednou jsem se vyklonila z její lodžie a naskytl se mi pohled (odkaz dole – 2 fotky). Tak jsem chvilku tu psí černou dvojku pozorovala, jejich panička zřejmě dohlížela na svého potomka někde na houpačce. Nejprve ten mrňous seděl těsně vedle toho velkého, pak mu asi byla zem studená a tvrdá, tak zvednul zadek a zacouval tomu velkému na záda (přesně jako to dělá Trixie na Sadie). S velkým psem to ani nehnulo, jasně je zvyklý sloužit menšímu za sedátko. Pak šly kolem menší děti a jedno se chystalo ke psům přiblížit. Velký pes se ani o milimetr nehnul, zato ten malý začal ze svého posedu tak zuřivě štěkat, že děti raději pokračovaly dál. Teprve při přiblížení fotky jsem si všimla, že ten malý psík byl přivázaný k zábradlí (asi z dřívějších zkušeností). Bohužel jsem měla na foťáku malý zoom, což mě v tu chvíli mrzelo.

    http://marickac.rajce.idnes.cz/Priroda/#12_-_maly_hlida_velkeho.jpg

    Přeji všem hezký zbytek večera, u nás stále krásně slunné odpoledne (prádlo na šňůrách schne jedna báseň) a tak jedeme do parku s Trixie.

  13. Tak v Americe jste především „číslo“ a pak teprve osoba. Pokud ho nevlastníte, nemůžete (tedy legálně) sehnat práci, získat v bance konto, řídičák atd. – prostě nejste. Všude jste vedeni pod vlastním SSN – Soucial Security Number. Tohle čísko si pak musíte pro vždy vtlouci do hlavy, protože to je to první, na co se vás všude ptají. Kdykoli se někam objednávám, sice se v tf. (nebo osobně) nejprve představím ale je mi jasné, že dotyčná to jméno ani neregistruje, protože pak hned následuje „jaké je vaše SSN“. Až teprve když to číslo naťuká do počítače a vyběhnou jí o mě veškeré potřebné údaje, usměje se a zeptá se „Ano, Mrs. Crossete, co si přejete?“ A vyplatí se pamatovat si i SSN svého manžela, protože i to je třeba často v různých papírech vyplnit. A další důležité číslo je to směrovací u adresy – na to se v poslední době ptají u pokladny při placení kreditkou (a často i tf. číslo). A protože si sama nepíši a na pevnou linku domů nevolám téměř nikdy, vždycky se u těhle císel zakoktám a váhám a asi nevypadám věrohodně (s úsměvem omlouvám to právě tím nevoláním a nepsaním – a ptající je trpělivá).

    Jinak jako JanaBa mám několik nutných hesel „rozepsaných“ v češtině a spoléhám na to, že případnému zloději to nic říkat nebude. Protože čísla si nepamatuji a nikdy jsem na to neměla buňky. Takže hesla do počítače vééélmi často zapomínám (tedy i zapomínám si do budoucna zapsat) a pak tápu.

    A takové OT – kdysi nám někdo poradil, abychom si do adresáře jako první „kontakt“ napsali jen řádku „aaaa“ jako „jméno“. Prý to pomůže v případě, kdyby se vám do počítače dostal vir, který napadne adresář a pak všem zapsaným vir dále rozesílá. Ta „aaaa“ prý tomu zabrání. Nevím, jestli je to pravda, ale už to tak dost dlouho pro jistotu vedeme.

    Jednou ve Frankt. mě přijela navštívit sestřenice (z Essenu) a před návratem domů si chtěla vybrat z bankomatu peníze. Naťukala heslo – bylo špatné, naťukala podruhé – zase špatně, naťukala potřetí – a kartu jí to zblajzlo. Banka se právě (a naštěstí) chystala zavřít, měly už zamčené dveře a sestřenice musela dost vytrvala bušit, než jí přišli otevřít. Chvíli trvalo, než je umluvila, že tu kartu nutně potřebuje zpět hned a přesvědčit je, že patří opravdu jí a ona jen trouba zapomněla heslo.

    1. OT – denivky. Milá Maričko (inlove) , už nejméně týden Ti chci říct, že jsem zasadila denivky od Tebe na dvě místa. Nejdřív na jednom a pak i na druhém místě už vystrčily své zvědavé zelené prstíčky ven z hlíny, tak doufám, že v pohodě přečkají zimu. Určitě dostanou pro jistotu nějakou tu peřinku, až se ještě ochladí.

      1. Vave, to jsem moc ráda, že cibulky budou životaschopné a jestli i úspěšně přezimují a vykvetou, uvidíš jaké jsou krásné.

    2. Maričko.

      Neozvala jsem se včera a neozvala jsem se, obávám se, ani dřív, jen jsem si vychutnávala fotografie a videa dvou fenek nebo želviček v lavorcích. A mnoho dalších záběrů. A sdělení.

      Ty jsi živoucí zvířecí víla; žádné zvířátko kolem Tebe neprojde nepovšimnuto, neobstaráno, nerespektováno. Jsi jedním slovem úžasná.

      Narozdíl od ostatních komentátorů si myslím, že byste si měli vzít i Sadie. I násilím či rozkazem.

      Já vim, je to moc starostí, ale Ty v duchu víš, že oni se o ni správně nepostarají, jste na ty lidi, co si nezodpovědně pořídili psy, o které se neumějí ani za mák postarat, laskaví až k nevíře.
      Když už si berete Trixie, uvažuji lacině z dálky, tak HODNĚ měníte celý svůj život. Vezmi si i Sadie, TO TOLIK navíc už nezmění.

      Ale zas potřebujete vlastní klid, viď?

      To je jen lobbying… za Sadie. :-)

      Cokoli uděláš, bude správně. (A nemáš to ani trochu lehké.)

      1. Bětulko, to víš, že se nám dříve tahle myšlenka honila hlavami. Ale ono to opravdu nejde ;( Opravdu bychom to nezvládli. To už bychom pak neměli „veselé žití se zvířaty“, ale bylo by to denní utrpení a strach, aby se něco nepřihodilo. Když tu teď byla hlídat švagrová (ráno odjela), tak sama říkala, jak právě tuhle starost měla – aby si vždy byla stoprocentně jistá, že kočky jsou zavřené v ložnici, než pustila Trixie do domu. A hlavně Dixie se v ložnici ráda schovává v štaně, kam se zapasuje mezi spodní vrstvy (na mé straně spíše poházené hromady) triček a bund a jedině předení jí občas prozradí. Při dřívějším hlídaní („pouze“ koček, želv a rybiček) mohla klidně na celý den odjet apod., zato teď – i kdyby to mohla – říkala, že jí bylo líto, že by Trixie sama celý den smutnila. Takže nám nezbývá jen mohutně doufat, že Sadie se bude mít co nejlépe.

        1. Jen jsem navrhovala – jsem si absolutně jista, že zvolíš nejlepší možné řešení.

          Vůbec nic nevysvětluj, nejsi povinna nám cokoli vysvětlovat.
          A už vůbec se, zvířátková vílo, nikdy za nic neomlouvej! Máš na nebi čárek, že se nám hmížďají před očima. Když říkáš, že to nejde, tak to nejde a basta, Tobě věříme každé slovo.
          Jen se trochu bojím o Tvou náladu a duši, páč bude odchod Sadie bolet, a né, že né…

          Tak se drž a zvládni to a když něco nepůjde, postěžuj si sem a zavalí Tě taková vlna sympatií, že skorem zapomeneš, nač sis vlastně přišla stěžovat.
          Ano?
          (f)

    3. Tak AAAAA mám v mobilu taky. Ne že bych si myslel, že tobrání virům, to ne, ale nosím mobil po kapsách a dost často nechtě na první číslo v seznamu volám :D Tak proto.
      (call)

      1. Já taky – od té doby, co jsem kamarádovi, kterého jsem měla v seznamu jako prvního (jmenuje se Aleš) z omylem odemknutého mobilu v kapse poslala 14 prázdných esemesek.

    4. Pokud ten virus (no spis červ ale to je jedno) neni uplne blby, tak ho nejaky nesmyslny zaznam nerozhodi. V mobilu to kvuli nechtenemu volani na prvni cislo u nekterych modelu smysl ma, v pocitaci je to jedno.

  14. Jéjej, Bedo, dobrý téma, docela slušně jsem se pobavila! :) Mám to hodně podobně, dokonce i ty mnemotechnický pomůcky občas používám, jednou do mě kolega pejskař pořád hučel, ať mu vymyslím pomůcku na PIN 0583 a vzniklo z toho Náš pes očural topol (rofl)

    Pokud jde o přístupová hesla, fakt jsem si užila, když mi letos na jaře odkráčel kompík do věčných lovišť a dost dlouho trvalo než mi byl zresuscitován. Kupodivu číselné kódy do banky aspol jsem si pamatovala, ale jinak ani ťuk. A protože mi kdysi kdosi nakukal, že není dobrý používat stejné heslo na různé stránky, tak mám na každý web jinou (lehce pozměněnou) variantu – skutečně úžasnej nápad :@ Často moc nechybělo, abych kompík (třeba v internetový kavárně) vzteky nerozkopala :S :D

  15. Jó Bedo, jó. Hesla jsou přímo noční můra. Taky jsem si v dřevních dobách rozmařile volila hesla, jak mě momentálně inspirace kopla. A taky se nejsem schopna do některých probourat. Pokud to je časopis La Cucina, tak to oželím, ale bývá i hůř. Přešla jsem k variacím jednoho. Opravdu jiné východisko jsem nenašla. A stejně narážím. Teď už ne tak často. Kde jsou ty doby, kdy se o mne pokoušela pepka, protože jsem heslo zadávala stopro správné, ale měla jsem zapnutý Caps Lock. A PIN? Jak jsem už jednou na sebe žalovala, tak si PIN nikdy nepamatuju jako číslo, ale jako pohyb po klávesách. Pak se ovšem může stát, že bravurně zadávám PIN, odpovídám na důležité otázky ohledně večeře a chytám padající kazetu. No, zadávala jsem 3x, ale levou a zrcadlově. (wasntme) A bylo vymalováno. Nikdy před tím jsem tel PUK, dlouhý jako Lovosice nepotřebovala a ani netušila, kde je zahrabošený.

  16. všem převelice děkuji za milé komentáře i za „výživné“ historky, je zajímavé, jak mnozí z nás to řeší z různými obměnami víceméně stejně 8)

    díky všem (h) (h) (h) (h)

  17. Bedulko, je to výživné téma, hesla a PINy :) . Ouplně jsem se orosila při vzpomínce na zmatek kolem PINu kreditky. PIN mobilu a kreditky si pamatuji, ale stejně jsem dokázala, že jsem kreditku zadávala tolikrát, až už mě nechtěl bankomat dál pustit a muselo se všechno vyřizovat písemně. Prostě jsem, v rychlosti prohodila dvě prostřední čísla, potom jsem zmatkovala čím dál víc a ne a ne si vzpomenout na tu správnou kombinaci. Byl to zajímavý výpadek mozkových buněk, protože tou dobou jsem kreditku používala dost často. Heslo mám také jedno univerzální ;) .

  18. Chichi, nějak se mi vybavilo rčení „funguje to na heslo“ – tedy mizerně a nespolehlivě (chuckle) .
    Bedo a spol. – výživný čtení (rofl) (whew) (rofl)

  19. Stále bych vytahala z mozkovny stovku pěti- a ba i čtyřmístných telefonních čísel. Kterážto mi tam akorát tak zabírají prostory, žáno. Vždycky jsem se vytahovala, že když už si pletu tváře a zabloudím v každé obci o více než pěti ulicích, alespoň si pamatuji čísla.
    Dnes mne ale při procitání Bedina Člověčina tak vyčlověčila, že jsem si v půli článku nemohla vybavit vlastní PIN. Zamrkala jsem, potřásla hlavou, zhluboka lokla kávy – nic. Vypnula jsem počítač, oblíkla se za člověka, ověřila si, že mám kartu, neboť jsem dnes musela nutně vybrat vyšší částku – PIN furt nikde. Je to xyyz? Nebo snad zzyx? Šmarja, ty peníze dnes potřebuji NUTNĚ! Po cestě jsem se zkusila odreagovat pozorováním listí a psíků a stoupnu před bankomat a – automaticky naklepu, co naklepat mám. Vida, nezaklelo mne to. Sláva – jinde než v mé hlavě a hluboko v útrobách mé banky totiž není. Máš z P…átku kliku, Bedo! ;-)

    1. Týýý, jóóó, mně se stalo to samý akorát si musím vzpomenout do zítřka.
      Proberu řádně hardware a sofware, zkusím protřepat ta míchaná vejce uvnitř hlavy a budu čekat na odpověď. Je Bůh ví, kde mám obálku s pinkem. Určitě jsem ji uložila tak aby ji nikdo nenašel ani já sama. KGB hadr. 8) (rofl)
      Bětuláskovo, tys mi dala. (*) (*) (*) (headbang)

      1. Čoveče, a věřila bys, že jak jsem koukala na Tvou reakci, zas mi to číslo PINu ulítlo do někam? Já prostě tenhle článek již nikdy nesmím číst těsně pře případným výběrem.
        :D

        Teď se mi tak mihlo hlavou, že číst tyhle stránky mí rodiče před třiceti, čtyřiceti lety, normálně by je kleplo a dorůstala bych jako sirota. Bez mateřídoušky. ;)

        6 + 9 = 13 až 19 (přibližně)

    2. no vidíš, Bětulásková, to jsi dopadla stejně jako já – to totiž nebyla žádná „autorská licence“, že jsem při psaní zapomněly svoje vlastní kódy… je to velice sugestivní rozebírat to, ale raději už si ten článek ani sama po sobě znovu nečtu

      joooo, z pr… klika, svatou pravdu díš :)

  20. Tuhle znáte?
    Sedí dva velmi smutní ajťáci u serveru, přijde k nim třetí, a ptá se:
    „Hoši, proč jste tak smutní?“
    Odpověď: „Ále, včera jsme se trochu vožrali, a měnili jsme hesla…“

    1. Povídají si dva informatici:
      “Představ si, včera jsem se seznámil s nádhernou blondýnou..“
      “Ty máš ale štěstí..“
      “Pozval jsem ji k sobě, trochu jsme pili, objal jsem ji..“
      “No a co dál?“
      “Najednou mi říká: Svlíkni mě!“
      “Teeeda …“
      “Svlíknul jsem ji teda sukni, kalhotky, pak jsem ji posadil na stul vedle notebooku..“
      “Nepovídej, ty sis koupil notebook? Co máš za procesor?“

      1. S heslama sice následující nesouvisí, ale s profesionální deformací joo:
        Několik let jsem měla pracoviště v 12. poschodí. Jednou jsem v přízemí vlezla do výtahu – a zmáčkla jedničku a pak dvojku… Spolujezdci se z toho málem pokakali :)

        1. S heslama to taky nesouvisí, ale … v práci máme dveře na čip, jenže venkovní dveře se směrem ven otevírají otevírají velkoplošným vypínačem, na kterém je takové to kolečko s čárkou. Obvykle šmrdlám čipem směrem k vypínači, a když to nefunguje, tak se snažím zaměřit čip přesněji na to kolečko. (fubar) Též k velké potěše svých kolegů. (wasntme)

      2. Vave ! (chuckle) (rofl)
        Díky za Muchomůrky bílé, moc pěkné. Teprve dočítám. (inlove)
        Z těch hesel jsem ouplně doblblá, napřed jsem napsala mochomůrky,pak jsem opravila , dívám se a mám tam – mnohomůrky, tak napotřetí správně . (headbang) (*) (*) (*) (*) (sun)

    2. Sice nestíhám, ale tady se přidám :D
      Tati, potřeboval bych nový harddisk.
      – A kouzelne slovíčko?
      – Sakra! Dneska už je všechno zaheslované!

      A na dobrou moc jeden z mých ajťáských oblíbených:
      Potkali se dva čerti, smutný a veselý. Ten veselý se ptá:
      „Co ti je, že si takový smutný?“
      „Ale, pracovní problémy. Dělám na příjmu a v posledním čase nám dělají starosti programátoři…“
      „Jaké starosti?“
      „Například včera: Jeden nám tam zlikvidoval polovičku oddělení motorovou pilou, než se nám podařilo vysvětlit mu, že to není další level DOOMu!“

  21. Jak to mám já s různými hesly a kódy? :^) Ale ani se neptejte milostivá paní! :( :) :D (rofl)

    Jenže nejhorší je že já jsem ztratila „heslo na život“ někdy na konci roku 1968. Zkoušela jsem všelijaká náhradní a nefungovalo to. A neměla jsem možnost, a stále ji nemám, někam zavolat a nebo to zkusit přes internet. Ostatně do roku 1999 jsem počítač neměla. Už jsem to dávno vzdala a v mém věku se mi zdá zbytečné to heslo hledat, Už si holt nevzpomenu. A i kdyby se tak stalo už by bylo zkrátka pozdě. Pravda se mi odhalí až přejdu Duhový most. Svatý Petr mi moje heslo na život s trochou škodolibosti prozradí. “ Aha, tak takové heslo jsem měla, podivím se a vydám se hledat všechny kdo mě předešli a kdo mě pod mým prapůvodním helem na život i pod těmi náhradními viděli žít. (inlove) A tak jsem celá krvežíznivá se dozvědět jaké vlastně bylo moje ŽIVOTNÍ HESLO. :S

    1. Tak to je zajímavý, že já si Tvý heslo pamatuju a Ty né, čéče. Jsi přeci BOJOVNICE007, alternativně 068. Zapomnělas´? No že my né…

      Jsou, Kočí, Tvá záda, Tvá kolie a Tvé kočky v náležitě přijatelném stavu? A nepiš mi, že Garyk už taky mrouská, to Ti fakt nezbaštim.

      Mnoho (h) a mnoho podrbáků posílám, Kočí, a víš, co právě slyším? Právě slyším, jak Babeta opět šplhá na už beztak zuboženou a potrhanou záclonu v ložnici. Slyším zas praskání nitek.
      No mám další záložní záclonu, mám, dostala jsem ji tento týden od sestry, navoněnou, připravenou – na vše. Vyjma Babety.

      MOC Tě zdravím a Tvým zviřátkům přísně kynu, ajť jsou poslušná!

      Vaví? Jsi tu?

      Vaví, když už, tak v jednom tahu – věřila bys, že Tvůj deštníček, který bydlí v obýváku pod stolkem u stejně zeleného polštářku na spaní, dokázala převčírem v noci Babeta (a neptej se mne, jak to udělala, já v tu dobu ležela v pelechu a jen poslouchala hokej – kočičí) přestěhovat do ložnice? Já to furt nechápu: jesi tlačila, nesla, kopala, jak ho držela – ale dostala ho o místnost dál, až za postele pod okno. Tak se pochlub! Kolipak toho přenese Rozára, chňa? Naše Babet Ti přestěhuje vobývák eště než ho vodbydlíš, chňa!!
      :P

      1. Lásková! (h) S tím heslem Velké kočky jsi báječná ženská – a máš samozřejmě pravdu. (y)
        Co se týká slečny Babetkové (cat) (inlove) , tak to všechny klobouky dolů – tohle Rozárka fakt nedokáže. Ona leda tak urvat kocoura na gumičce z kočičího stromu, dovléct ho do předsíně a pak se ho bát a uctivě ho obcházet. (chuckle) A leda tak skákat do picího lavórku a dělat v kuchyni móře, to by jí šlo, kačeně, ale chodit jako dáma s paraplíčkem bytem a stěhovat u toho nábytek, to prosím teda (ještě) neumí. (chuckle)

  22. Taky mám oblíbené heslo, samozřejmě ho neprásknu, ale vždycky se to heslo musí dobře psát. Dlouho jsem měla nějakou verzi slova „cokolada“. Sem tam nějaké to numero či velké písmeno.
    A jednou takhle odemykám uživatel a melduju „nikdy si do hesla nedávej Y nebo Z (heslo se píše naslepo, někdo ti přepne klávesnici a jsi v pr….) a nikdy křestní jméno své, partnera, dětí, psů, koček a jiných mazlíků. Nějaké normální slovo, třeba vařečka vlastně varecka“
    No počkej, jako chlap tam přece nemůžu mít vařečku – Pro mě za mě, dej si tam třeba vidle…. – Vono to po mě chce ještě číslo – Tak si tam dej třeba počet hrotů.
    Za pár dní volá dotyčný zas. Nevíš, co jsem tam dal za heslo? – Pokud vím, tak vidle. A nějaké číslo – Jaké? – Počet hrotů – Nojo, jenže kolik hrotů mají vidle?
    Prostě chlapec z vesnice. (fubar)
    Nakonec si vzpomněl. Heslo bylo „podávkY“ (fubar) (tmi) (headbang)

  23. Jen se chci ujistit, že tohle nebylo opravdu, ale opravdu napsáno o mně?? (chuckle) V dobách předmobilových jsem si pamatovávala v průměru padesát telefonních čísel – co přišly mobily, tak mám svoje vlastní číslo uložené v mobílku pod svými iniciálami, protože si připadám trapně, když mě o něj někdo požádá a já si ne a ne vzpomenout (doh) Jinak jsem už pár let vlastníkem jednoho univerzálního hesla, protože můj zaměstnavatel vyžaduje, aby heslo na můj PC mělo kromě písmen také číslice a navíc ještě něco ze znamének typu pomlčka, čárka, středník….. Ale díky tomu nemám problém, když si chci objednat ze svých oblíbených internetových obchodů, kterým bez přihlašovacího hesla stoprocentně „nejsem dost dobrá“!! No a číselné PIN a kódy – pokud nejdou změnit na narozeninové datum mého potomka, tak si je píšu na poslední stránku nástěnného kalendáře (ale běda mi, když to v dalším roce zapomenu přepsat na nový (fubar)

    1. Svoje číslo mobilu mám uložené pod „Já“. A když mi naši utlačovaní spoluobčané ukradli mobil, dostala jsem nový a ještě jsem nepřišla na to, jak si změnit PIN. Ten nový PIN je totiž nějaký letopočet začínající na 18, ale zaboha si nemůžu zapamatovat tu druhou půlku letopočtu, případně si nemůžu ani vzpomenout, co to bylo za událost. (think)

    2. Dodnes si pamatuju číslo telefonu, kterej nám zavedli, když mi bylo asi 8 let. Bohužel o dva roky později jsme se stěhovali a tudíž už jsem si ho moc neužila. Furt je tam a asi zůstane do smrti smrťoucí.
      Vedle něj se mi ještě vešel můj mobil (ale to je tak jednoduchý numero, že si ho teda dokážu zapamatovat i já), ale třeba vlastní pevnou domů už neumím…
      Heslo na internetový banovnictví na celkem tři účty. Heslo do pracovního počítače. heslo do aplikace v práci. Heslo do testu v práci…. Heslo do mailu…. (whew)
      Samo že se snažím mít všecky stejný, bych se zbláznila :@ . Eee, občas se nevyvede, protože ty bestie mívaj různou expiraci.
      Fuj, raději nemyslet.

      1. BVA 33 46 – to je prosím SPZ našeho prvního auta – Š 100 sírově žluté barvy – bylo mi devět roků. A tím jsem skončila, od té doby si nepamatuju číslo žádného (a že se mi jich životem už pár projelo). Teď máme protekční 88 78, bohužel to předčíslí se mi do hlavy už nevešlo, takže se stejnak vždycky musím podívat.

        Číslo svého mobilu z hlavy nedám – proč taky, si nevolám (chuckle) !

        1. Jo, spz tátova auta z mých předškolních dob vím taky, ale před dvěma měsíci jsem dostala vlastní Fabii a myslíš, že vím spz? Kdyby se mě někdo ptal, tak je modrá a jako bývalá firemní má na boku velký nápis Těsnění, podle toho by ji poznal i policajt… :D

          1. Jj, naše Škoda MB 1000 měla značku ABK 52 14. Moje fabča má taky nějaké číslo, ale nebejt polepená reklamou, tak ji nenajdu (rofl)

            1. Vono tu poznávací značku je dobrý vědět aspoň přibližně. Onehdy v Praze na takové dlouhé ulici (Olšanská, kdo znáte) přijdu k autu, vyndám klíče, neodemkunu, obejdu auto, neodemknu z druhé strany, obejdu auto, neodemknu z první strany, cloumám klikou, cloumám druhou klikou… Samozřejmě, že to nebylo moje auto, to stálo snad o tři místa vepředu. Kdyby to aspoň byla nějaká červená oktávka nebo tak něco, ale stříbrná Micra, i když to není unikát, ta se tak často nevidí

  24. Jj, milá Bedo, hesla jsou nosné téma :) . Taky mám univerzální a pak několik jeho variant, jak postupně přibývaly požadavky na čísla a velká písmena. Několikrát jsem se v jakémsi selhání smyslů uchýlila k inovaci… a je jasný, jak to dopadlo (wasntme) . Dvakrát se mi přihodilo absolutní vokno u bankomatu, přitom to číslo je léta stejný a tak samozřejmý (blush) .

    S těmi záměnami čísel za písmena to je dobrá vychytávka (y)

  25. Cha, cha, tohle se hodí k diskuzi o heslování (specielně o mobilu)!
    Tuhle kešku si vymyslil spolu s kamarádem můj nejstarší vnuk, zde jako mftym. Ještě jsem ji nerozluštila (i když vím, jak), chystám se na to večer nebo zítra :) :D :)

  26. Milá Bedo, tvé zamyšlení nad hesly je nádherné! Zvlášť dneska, kdy jsem vstávala ve čtvrt na čtyři ráno a teď jsem při nákupu zadávala pin ke kreditce na třikrát (rofl) Hesla mám taky zvířecí. Ovšem zcela jsem zničila našeho firemního IT chytráka, když na něj můj počítač vyplivl návodnou otázku ,,jaké je jméno slimáka?“ Hihi, nevěděl (rofl)

      1. Já málem nenašla ani vlastní auto na vlastní zahradě, ale to bylo tou tmou :D Jenže jsem musela Péťu dopravit na určené místo, odkud odjížděli s trenérem na závody do italského Bormia. Teď volala, že už jsou tam a škodolibě mi oznámila, že celou cestu prospala :P

    1. Jednou v životě se mi podařilo zablokovat si přístup k účtu u spořky. Teda já jim chválím, že jsou opatrný a k mýmu účtu nepustěj kdejakýho gaunera – ale trvalo mi dva dny, než jsem došla fyzicky do pobočky, kde mi vydali (po kontrole občanka x xicht) nějaký numero, pak jsem volala na helpdesk, nahlásila numero, oni mě ještě prozkoušeli a pak to teprve nahodili (whew) … jak říkám, chválihodná opatrnost, ale znova bych to zažít nechtěla (devil) .

  27. dodatečně mě ještě napadlo, že jsem v článku zapomněla zmínit (i když to není už úplně přesně o heslech) ještě i uživatelská jména :O – různá fóra, internetové obchody(!!!) a různé jiné vtipné aplikace a stránky, třeba newtotnit (archiv MF Dnes) a řada dalších… taky někdy pěkná štrapác

    teda, já jsem napříč celým internetem Beda, ale ne vždy to jde, prostě mi vyhodí hlášku, že dané uživatelské jméno už existuje – to pak přijde na řadu vymýšlení různých variací na toto jméno, a tak jsem někde MedaBeda, BedaMeda, M_Beda, medvidekbeda a tak různě a tak podobně… taky celkem na palici a navíc, kdo si to má pamatovat? (headbang)

  28. Moc pěkné heslování, Bedo. Já hesla upřímně nesnáším od doby, kdy náš pracovní systém z jakýchsi bezpečnostních důvodů vyžaduje vlezle a nekompromisně obnovu hesla v poměrně krátkých (asi dvouměsíčních) intervalech. Kdo to má pořád vymýšlet, když mi došly kočky jaksi an sich, dostaly číselné přípony a protože to skýtá počet variací v řádu „devět nul a výše“, předpokládám, že za mého života na předpony už nedojde.
    Ale k tomu tvému AHOJ – nedávno tu byla řeč o Umbertu Eccovi. Ten pán m.j. napsal knihu Foucaultovo kyvadlo. Obsah je v téhle souvislosti celkem lhostejný, podstatné je, že na počátku se hlavní hrdina snaží dostat k obsahu zaheslovaného počítače svého záhadně zmizelého přítele. Po mnoha dnech přemýšlení a pronikání přítelovou psychologií, nervy beroucí hry na náhodu až k branám zoufalství :D nakonec na otázku počítače ZNÁŠ HESLO? vztekle nabuší do klávesnice odpověď:NEZNÁM. A počítač se hladce otevře…

    1. ZNÁŠ HESLO? vztekle nabuší do klávesnice odpověď:NEZNÁM. A počítač se hladce otevře…
      (rofl) (rofl) (rofl)
      to musí být na infarkt.
      Já tak jednou udělal soubor našich trvalých příkazů, data jejich expirací + pár vychytávek, abychom se rychleji orientovali na účtu. V záchvatu paranoie jsem ho zahesloval a pak jsme s MLP 2 týdny přemýšleli jaké že to bylo heslo. Jednou tak sedím u PC a zkouším, co by to mohlo být, ze zoufalství jsme zadal jméno souboru… A byl jsem tam. (rofl)

    2. terro-san a používání přípon, jejich počty dosahují jak sama píšeš „počty variací v řádu devět nul a výše“ si pamatuješ?????? :O :O :O

      ovšem to NEZNÁM, to mě spolehlivě smetlo pod stůl :D :D :D :D

      1. Bedo, prostě vím, že staré heslo má třeba 1145 a že na řadě je 1146. prostě MUSÍM si pamatovat poslední „staré“ heslo, jinak bych neotevřela počítač. A pak prostě přidám příslušnou jednotku (desítku, stovku)… Já myslím, že jde hlabvně o to, aby si člověk vytvořil nějaký systém, jakkoliv praštěný, ale svůj.

    3. Vzpomínáte si na film Sexmise? Hlavní hrdina ve výtahu a ne a ne ho rozjet (bez hesla). A tak si hlasitě ulevil „KUR…..“ a výtah se rozjel…..

    4. Milá Terro-san, protože i naše firma takto funguje, tak si zatím vystačuji s jednočíselnou příponu (vždy připojím identické číslo), no a protože bych už počátkem r. 2012 mohla žádat o předčasný důchod, tak také v skrytu duše doufám, že na předpony už nedojde, protože to by mi nabouralo můj stejný jednoheslový systém pro všechno ostatní (n)

    5. Terro-san, a ten strašný stroj se jmenoval Abulafia, pokud si to dobře pamatuju. Když byla ta diskuse jinde a Vy jste tam za svou rodinu (možná to psala Vaše LP?) zmiňovali Baudolina a Ostrov včerejšího dne jako své nejoblíbenější knížky od Eca, mě hned napadlo to Foucaltovo kyvadlo. To je mystifikace par excellence, moc mě ta knížka bavila. Dceři se nejvíc líbí Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti (holt výtvarnice) a já se už těším na tu novou, má se to prý aspoň částečně odehrávat u nás: http://www.lidovky.cz/umberto-eco-vydava-novy-roman-nazvany-prazsky-hrbitov-pg4-/ln_kultura.asp?c=A100705_165952_ln_kultura_tsh

  29. Oba své PINy na karty si jakž takž pamatuju, PINy MLP mám zakódované v mobilu. Hesla mám dvě. Jedno na svůj mail a druhé na všechno ostatní. Standardně malým, když chtějí kombnaci, je první velké a pokud tam má být číslo, je odvozené z toho hesla (neřeknu jak, dostali byste se na můj účet na Hady, warez, uložto, CSFD… ) (rofl) Prloblém mám jen tam, kde si heslo nemohu libovolně změnit – např. některé aplikace v práci. Všechna hesla mám bez ladu a skladu na jediném ušmudlaném papírku pod monitorem. Jen doufám, že mi ho jednou uklízečka nevyhodí. (chuckle)

    1. no Honzo, Honzo, co to slyším? tak warez, jo? ]:)

      hahaaaaa – „doufám, že mi ho jednou uklízečka nevyhodí.“ (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)

  30. Myslím, že oproti vám to mám jednodušší, mohu si nechat piny a jiné různosti v práci válet po stole. Jednoduše si zaznamenám jednadvětřičtyři v češtině a nechám na případných loupežnících, aby si to přeložili na 1234. Jeden čas jsem také jako heslo používala klasické Me2D a pamatovala si medvěd. Ted‘ už je to těžší, když se vyžaduje třeba 8 pozic se směsicí velkých a malých písmen + nějakou tu čislici. A jestli v budoucnu budou chtít přidat ještě nějakou malůvku, tak už se k penězům nikdy nedostanu. Jsem antitalent, umím jen takové to prasátko ze zcela rovných čar. Ale kulaté sluníčko taky zvládnu.

    1. vidíš, Jano, to mi vůbec nedošlo, že v cizojazyčném prostředí je možné heslo (hesla) si zapsat a klidně je nechat někde válet – dokud se tam neobjeví nějaký „Čehůn“ ;) :D

  31. Jejda, Bedulko (inlove) , to ses ale trefila do tématu! (tmi) (fubar) (whew)

    PIN si jaktakž pamatuju, bohužel se mi ale z paměti občas vynoří nějaký starý a já jsem pak před bankomatem v rozpacích: překlepla jsem se? dala jsem starý? a jaký z PINů, které mi naskakují, je ten druhý starý a jaký je ten správný?
    S hesly jsem na tom ještě hůř. Před lety jsem se občas někde registrovala a jsa pamětliva ponaučení, že internet je nebezpečný, trousila jsem lstivě různá hesla k přístupu do internetových kaváren, archivů novin a podobně. Takže samozřejmě jsem se pak nedostala nikam, protože mimo to, že jsem lstivá, jsem ještě nekonečně roztržitá a sklerotická. Snažila jsem si to sjednotit a dala si heslo pracovní a heslo soukromé, což fungovalo do té doby, než po mě začaly různé systémy vyžadovat tu velké písmeno, tu číslo, tu jiný znak nebo jiný počet znaků. Nejotřesnější jsou datová schránky. Mám přistup do firemních a do svých. Jenom zapsat si na papírek heslo, které jim vyhovuje, dá nebetyčné úsilí, natož ho pak správně zadat. A když už si zvyknu ho zadávat jakž tak bez překlepů, systém vyžaduje zadání hesla nového. (fubar)
    Jeden IT mi kdysi říkal, že pro systémy vyžadující obnovu, má heslo, za které dává 1 nebo 2 nebo 3. Jelikož obvykle bývají tři pokusy, než se vám podaří něco zablokovat, že si vystačí. Inovovala jsem tuto radu použitím písmenek a funguje to – na ta jednoduchá hesla. Se složitými, neobvyklými a málo používanými hesly mám problém stále. :( Že bych si je zapisovala? To je hezká myšlenka, ale to bych si nesměla zapomínat zapisovat. (chuckle)
    Nejhůř ze všeho dopadly některé souboru ve Wordu, které jsem kdysi zamkla tak, že se už k textům v nich uložených nikdy nedostanu. Vlastně je jich pár pohřbených už v AmiPro. (doh)
    Někdy mívám hrůzný sen, že stojím hladová a zmrzlá na ulici a všude kolem blikají červené nápisy „chybné heslo“ a já jsem úplně bezmocná, protože čip nefunguje, hesla neznám. (whew)

    Přeju všem krásný den! (h)

    1. Vavísku, tak ten sen ti nezávidím, já se tak daleko ještě naštěstí nedopracovala, ale umím si to živě představit (headbang)

      já bych si asi neměla až takový problém hesla zapisovat, ale krom toho, že jsem lstivá, jsem taky paranoidní (shake) – nevím tudíž KAM si je zapsat… a když jsem to jednou zkusila, dopadlo to jak píšu v článku (bat)

      taky mám pár souborů, zřejmě už navždy nedostupných ;( … dokonce jsem si říkala, že různé hacknutí funguje, tak třeba někdo vymyslet program, který umí soubor „odheslovat“ (lidi už vymysleli horší věci, než takovýto malý „podvůdek“) – pár jsem si jich dokonce stáhla, ale buď jsem blbá já, nebo ty programy. ale prostě se mi to nepodařilo :(

    2. Jo, jo ty zpropadené piny k platebním kartám…. (sweat) (sweat)
      Vždy, když platím kartou a musím zadávat pin jsem na pochybách, jakouže kartu jsem pokladní dala. Tu od rodinného účtu nebo od svého…. a jaký mám zadat pin.
      Mrkám do terminálu a už… vím jaké má zadat numero…. abych zaplatila… ;) ;) (sweat)

  32. Jojojo – hesla a piny jsou pro mne jed. Nepamatuju si lautr ani … nic, proto mám jedno universál. Problém nastane ve chvíli, kdy je třeba do hesla dodat velké písmeno a číslo – dodám, ale okamžitě zapomenu, jaké velké a kam jsem dala číslo (zásadě je to jednička).

    Opravdu si nepamatuju čísla – na firmě máme připojení banky přes net – pin se skládá pouze ze dvou čísel (oni asi věděli, že mají co dočinění s blbem (chuckle) ) … a co byste řekli … jo, po letech bezproblémového užívání jsem se jednou zasekla a ta čísla nedala dohromady. Po třetím špatně zadaném pinu se se mnou už PC přestal bavit a já musela naklapat na pobočku – tak vysoko zdvižené obočí, co měla paní, která i PIN vygenerovala (čičo), jsem roky neviděla (rofl)

    1. Všechno na papírku a papírek v pracovním stole. V mobilu mám PIN vyplý (předplacená karta ho nepotřebuje) a platební kartu si pamatuji.

    2. Ygo, já nechápu, čemu se ta paní tolik divila :O – a navíc po pravdě řečeno nevěřím tomu, že jsi byla první, kdo ji s tímto navštívil ;)

  33. Jo, když ti někdo ukradne mobil i se Simkou, dostaneš novou se stejným číslem, ale všechna čísla jsou pryč..to se to pak přemejšlí,žadoní a ukládá,kdykoliv se někdo s výčitkou ozve,že ani nezavoláš…na počítači mám také několik hesel,většinou si je pamatuju a ty co ne, mám v notýsku, v šuplíku pod počítačem :D (teda, mám tam pro jistotu napsaná všechna, ale až si jednou založím notýsek jinam..co já budu dělat? (sweat) )

    1. sharko, ztráta mobilu mě postihla teď docela nedávno – a hádej co? asi 14 dní předtím jsem si udělala do počítače kompletní zálohu všeho – takže adresář (ufff), všechny fotky (taky jsem u pár byla moooooc šťastná že zůstaly) a taky organizér – tzn. všechny svátky, narozeniny, co kde kdy mám udělat dojít, zaplatit, zařidít

      jo, neříká se darmo zálohovat, zálohovat… ovšem u mě to byla čistě je klika veliká jak vrata

          1. ježkovovoko, bych si asi taky měla….todleto … zazálohovat. Teda budu muset začít suplikou na synka, jak se to dělá :P . Zase tak zoufalá, abych hledala návod, nejsem (shake) .

  34. Hesla, telefonní čísla – noční můry (bat) . Pro mě jsou telefony s možností zadat číslo požehnáním. Protože jsem jinak musela tahat notýsek s čísly, pamatovat jsem si byla scopna max. jedno. PIN si pamatovat musím (i když někdy mě u pokladny poleje horko, protože si nemohu vzpomenout). Hesla mám dvě (když někde v záchvatu optimizmu použiju jiné, pak se jen divím. ) Pokud heslo generuje systé a je stylu BFLM… Tak jsem v loji. Ještě že je správce hesel ;) .
    Prostě život na heslo není mé hobby (jinak mi nedělalo velké potíže se naučit i dlouhé básničky, slovní i vizuální paměť jsem měla dobrou – na čísla ani v mládí neee, teď už je i ta slovní horší…)

    1. Evo, ten pocit u pokladny znám moc dobře :^) … i s mou mnemotechnickou pomůckou se někdy zaseknu, zarazím, podlehnu panice :O … jednou jsem ho tam při zadávání stornovala dvakrát a to už jsem jen čekala, kdy na mě zavolají policajty :( :( :( :(

      1. Tak to já zadala dobře a ta pokladní mi povídá: A ještě směrovací číslo…zblbla mne natolik, že jsem začala do toho strojku klafat..zarazila mne a povídá,ne psát, jen říct..a tak jsem se na ni připitomněle podívala a povídám: A který chcete vědět? Ona: No to Vaše… No a já čuměla, v hlavě se cosi míhalo a pak ze mne vypadlo to z mého bývalého bydliště…pokladní to vzdala .

  35. Tak tady dneska máme zase jedno krásné téma! Paměť mi zatím slouží dobře, a protože pracuji hodně s čísly, tak zapamtovat si IČ, číslo účtu apod. (8-10 čísel) nepovažuji za problém. Telefonní čísla si moc nepamatuji, protože na mobilu vyhledávám podle jména – to když jsem dříve volávala z pevné linky, pamatovala jsem si většinu pravidelně volaných čísel. Heslo mám jedno oblíbené a pokud to jde (většinou ano), tak si hned měním na tohle všechny přístupy. PIN si pamatuji podle polohy tlačítek a tím se dostávám k mému největšímu problému v této oblasti: TAKY VÁS ŠTVE ROZDÍL V ČÍSELNÉ KLÁVESNICI POČÍTAČE (případně kalkulačky) A TELEFONU?

  36. Byla jsem vyškolena IT bratrem, že heslo nemá být jen slovo, ale má obsahovat i čísla a nějaký jiný znak. Tak jsem si takové heslo vymyslela a používám ho na skoro všechno- to by mě bratřík asi nepochválil :D Zabývá se zabezpečením sítí, tak si říkám, že je profesionálně deformován, když chce, abych ta hesla používala různá…

  37. Končím službu a na dobrú náladu som si dala zviretnik.Hesla-to je teda téma.Po roznych trapasoch so zabudnutymi ,mam jedno univerzalne: meno davneho frajera./ uz je to stary dedo,ked ho občas stretnem,vždy sa usmejem-on si mysli,ze pre krasne spomienky,ale je viem:podarilo sa mi vybrat peniaze/.Naj naj historka s heslami je od Narodneho bezpečnostneho uradu Slovenskej republiky.Ich pristupove heslo bolo nbu1234-ani nie hackeri,ale stredoskoláci sa im volne naburali do databaz.teraz ich súdia-miesto aby rozpustili ich oddelenie počitačovych expertov.Tak.tak.Vam vsetkým pekný den,ja si idem trošku pospať.

  38. není nad školní systém… mám běžný přístup ovládaný stejným heslem, jako školní poštu. Pohoda, to je přístupné na webu, běžně obsluhuji i z domova. Pak mám ale taky „velký“ přístup – to už jen z počítače s nahranou přístupovou aplikací. Ale já jsem hamoun (tmi) a mám přístup Katedra – tím se dostanu do některých oblastí – hlavně o předmětech, diplomkách, zkoušení…, přístup Rozvrhář a navíc třetí přístup Fakultní rozvrhář. Každý je pod jiným jménem a heslem… A pochopitelně co se dá ovládat z jednoho přístupu, je většinou nepřístupné z druhého… Takže se pravidelně přihlásím jako katedra a hned něco potřebuji upravit v rozvrhu… (fubar) A hesla si pamatuju spíš podle polohy tlačítek – problém mám, když se přihlašuju na noutbůčku bez numerické klávesnice (rofl)

    Naštěstí hesla do různých „kecacích“ fór neměním, mám jedno oblíbené a to snad nezapomenu…

  39. Bedo, to je roztomilé téma!
    Já jako absolutní lama vlastním kartičku, kam si zapisuju nejen hesla a uživatelská jména, ale i některé zřídka užívané postupy (třeba když mi zdechne připojení: „do IE zadat adresu xxxxx, OK, basic, atd…. )
    Kdysi dávno, na první instruktáži práce s PC, nám školitel sdělil, že heslo by nemělo být snadno odhalitelné (jméno,příjmení, název firmy, heslo) a uvedl příklad vhodného hesla. Bylo nás tenkrát na tom školení asi deset a docela by mě zajímalo, kolik z nás i dnes toto heslo používá :) Asi nás bude mnoho. Dotyčný školitel je naším dlouholetým rodinným přítelem a svá moudra zřejmě trousí i jinde, než na školení. Když mi exík onehdy aktivoval jakýsi účet, pravil: „nastavil jsem ti jméno ab a heslo cd, tak si to pak uprav.“ Bylo to oblíbené instruktážní heslo našeho dávného školitele (rofl)
    I já si pamatuju doby, kdy jsem si pamatovala cca 250 telefonních čísel. Momentálně si pamatuju jedno svoje mobilní a jedno exíkovo. Číslo telefonu, který funguje nad Dalmatinovem, si musím vždycky vyhledat v tom druhém telefonu. Hřívnatcovo číslo bych nedala ani zhruba. Prostě jsme tuto dovednost přestali potřebovat.

    1. Tak to ja jsem Renato na tom jeste „lip“. Priznavam, ze jsem se nenaucila zakladat cisla do mobilu, i kdyz nejakym zazrakem je mam na Skype phonu. Cislo sveho mobilu mam napsane na tom mobilu fixkou. V pameti mam asi pet cisel. PIN = muj konec. Proto prevazne pouzivam staromodne seky. Ale v mem veku se za sve nedostatky nestydim…. (chuckle)

      1. Hani, já mám takový pocit, že v Americe to s tím rozvojem mobilních telefonů bylo nějak jinak než v Evropě. A i s těmi šeky je to jinak, než u nás. My jsme v podstatě šek jako platební nástroj téměř přeskočili, zatímco u vás je to dlouhodobě zažitá záležitost.
        Já zase bojkotuju Skype a facebook. Možná je to takový atavismus, ráda dostávám dopisy (samozřejmě nejlíp ty papírové, ale ten už jsem léta nedostala, kromě suchých zpráv z banky :) )

        1. Facebook bojkotuju, ale Skype používám- hlavně pro hovory s rodinou. Nedávno jsme domlouvali jakousi oslavu, seděli jsme u toho tři, takže ten první nás pozval na konferenci a bylo to snadné domlouvání. Vyhnuli jsme se diskuzi typu „ale mamka říkala, že…“ a probrali jsme všechno hned. Do kontaktů si pustím pouze vyvolené a mám klid. Na Skypu mi vadí jen spotřeba sluchátek s mikrofonem, protože Kačce se vždycky zamotají do rasta copánků a pak je někde nalomí. Ty poslední už mají dvě omotávky izolepou. :P

      1. Nikoliv, je to slovo, které normálního člověka (a ajťáka už vůbec) dost dobře nemůže napadnout. Myslím, že mé přístupy poměrně dobře chráněné (rofl)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN