PSI: Paradoxy v práci se psem

Každý známe situaci, když si s tím druhým rozumíme na jeden pohled nebo gesto. A také situaci, kdy máme pocit, že mluvíme s příslovečným Hotentotem – byť stejného jazyka, každý mluvíme o něčem jiném. Je ovšem zajímavé, zažívat to s vlastním psem. Ája už je starý mazák, známe se opravdu důkladně. Ovšem na posledních zkouškách jsem v krátkém časovém odstupu zažila oba extrémy. A to způsobem, který připomínal zcela technický proces – cvaknutí vypínače tam a zase zpět.

Vypravili jsme se na jedny z posledních letošních zkoušek, všestranné zkoušky retrívrů o Rožmberský pohár. Pěkně celá rodina: já s Ájou, Pavel s Ginny a naše Bára jako morální podpora, protože psa na výcvik mít ke své lítosti nemůže, jelikož studuje v Praze a na psa by neměla čas. Jako obvykle jsme se dostali s Pavlem do jiných skupin, takže jsem chodila jen s Ájou a Bářinou podporou.

Práci na vodě jsme udělali celá skupina rychle, a bez významných událostí. Pak jsme si počkali asi 3 hodiny, než skončí skupina „pole“, se kterou jsme se střídali.

Měla jsem obavy, že dlouhé čekání Áju rozhodí. Navíc jsme ve skupině chodili podle losu jako poslední, což Ája nerada. Ale první disciplina, navádění na dva kusy, mě uklidnila. Tahle disciplina je specialita retrívrů. Mají na ni ukázat svou speciální schopnost spolupráce s vůdcem. Vypadá to tak, že se na louce vykolíkuje rovnoramenný pravoúhlý trojúhelník s odvěsnami asi 50-60 m. Z vrcholu trojúhelníka se vysílá pes postupně k druhým dvěma kolíkům. U nich by se měl pes zastavit a najít zvěř, pohozenou někde v okruhu zhruba pěti metrů. Vůdce zhruba ví, kde je zvěř, pes ne. Pes se musí nechat vyslat pokud možno rovně ve směru ke značce a pak na zapískání zabrzdit a hledat. Hodnotí se splnění časového limitu a poslušnost psa.

Ája bývá občas paličatá, ale tentokrát mě překvapila. Na první, levý, který dělal psům větší potíže, protože byl kolík ve vyšší ostré trávě, šla krásně rovně, na první písknutí začala hledat a skoro ihned našla a přinesla první kus. Po vyslání na pravý kus se stočila doleva. Ale na písknutí se na mě ihned podívala, na ukázání šla doprava, nechala se zastavit a navigovat do míst, kde našla kus opět velmi rychle. Měla jsem z ní krásný pocit, že fungujeme jako tým.

Jenže pak přišla poslední disciplina a s ní to cvaknutí vypínačem. Slídění s dohledávkou nemáme rádi. Na louce se vytýčí obdélník zhruba 150 x 60 m. Prvních 100 m musí pes prohledat podle pokynů vůdce. Přitom v tom prostoru nic není a pes to dobře pozná. Nesmí utéci dopředu, kde jsou pohozené dva kusy. Je to čistá buzerace. Psa vysíláme do stran, on se samozřejmě snaží něco najít, ale nic tam není a zkušenější pes to tuší. Po 100 metrech se člověk musí zastavit a poslat psa prohledat samostatně poslední úsek. Takže nejprve chci, aby pes poslouchal a dělal nesmyslnou práci a pak najednou bác, a pes musí být samostatný.

V praxi to vypadá jinak, tam se takto vyhání nebo dohledává zvěř, která tam může být, a psi pracují daleko ochotněji, ale na zkouškách je ta disciplina nesmyslná. Jenže zkušební řády jsou zkušební řády a musí se postupovat podle nich. Z Áji jsem měla špatný pocit už těsně poté, co jsem ji pustila. Reagovala neochotně, to už bezpečně poznám, i když zvenku to tak ještě nevypadalo. Pak se rozhodla prozkoumat přilehlé křoví a nemohla jsem ji odtud odvolat. To už bylo jasné, že máme sníženou známku.

Ale pořád jsem ji držela v prohledávaném prostoru a nic nebylo ztraceno. Jenže pak začala dohledávka. Kus vlevo našla velmi rychle. A já ji celkem nic zlého netušíc poslala pro pravý kus. Jenže v tu chvíli vypínač docvakl a Ája si postavila hlavu. Pošlu ji vpravo, ona se po třech metrech stáčí a jde vlevo. Snažím se ji zarazit: „Ne! Tam jdi!“ a ukazuji vpravo. Jen se ohledne a jde… no jistě, vlevo. Přivolávám ji, nic. Přivolávám razantně. Nic! Řvu. Milostivě přijde. Popojdu víc doprava, nasměruji ji úplně na pravou hranu, posílám. Dopředu. Okamžitě se stáčí doleva. Ona je přece chytrá dost, ona je zkušená matka 17 štěňat, jí nikdo nebude říkat, kde ten kus je! Ona ví, že je vlevo. Já vím bezpečně, že je vpravo. Dochází k souboji dvou vůlí. Minuty plynou. Scéna se se zoufalou pravidelností opakuje. Disciplina má časový limit 10 minut. V jednu chvíli mám už chuť hodit ručník do ringu a odejít, ale nedokážu to vzdát. Opět ji přiřvu k sobě.

Tomu už nelze říci přivolání, to je řev, že v okruhu pěti kilometrů jen zcela hluší jedinci nevědí, že Ája blbne. Opět posílám doprava, opět jde doleva. Nakonec, na hraně časového limitu se mi konečně povede ji poslat doprava, najde zvěř a přináší. Rozhodčí ji neodpískali, přestože mohli, protože zvěř v limitu našla, ale přinesla až těsně po limitu. S vděčností beru známku 1 z discipliny i z poslušnosti, což znamená, že budeme někde na konci startovního pole, ale pokračujeme ve zkouškách.

Střelec, který signalizuje okamžik, kdy pes překročí pomyslnou hranici mezi prostorem pro slídění a pro dohledávání a celou situaci měl takřka z první ruky, mi s úsměvem podává patronu: „To jsem pro vás schovával, až ji budete chtít zastřelit…“ Směji se, i když mi do smíchu moc není. Cítím únavu, zklamání a současně úlevu, že nás aspoň nevyhodili. Chtěli jsme si opravit výsledek a dojít lépe, než ve třetí ceně. To se nám určitě nepovedlo, známka 1 nás spolehlivě odsouvá opět do třetí ceny.

Druhý jeden máme ráno „královskou disciplinu“ všestranných zkoušek, práci na pobarvené stopě, neboli „barvu“. Tato disciplina imituje lov na srnce. Nejprve je takzvané následování, kdy vůdce jde pomalu lesem a rozhlíží se, jestli neuvidí kus k ulovení. Pak se zastaví na půl minuty a čeká, pes musí sedět a čekat naprosto klidně. Pak jde dále a opět se zastaví a vystřelí. Na zkouškách do vzduchu, vůdce nestřílející dostane přiděleného střelce, který vystřelí za něj. Tím „jako“ postřelí srnce, který „jako“ odchází a nechává za sebou krvavou stopu. Stopa se kape vepřovou krví, vede lesem, obvykle obtížným terénem, je obvykle 2-3 hodiny stará a měří cca 500m. V sobotu na ní neuspělo 5 psů z 12.

Po sobotě, kdy Ája předvedla esenci paličatosti, mám z barvy obavy. Terény znám, ale trasy jednotlivých stop si nemůže nikdo pamatovat. Ostatně i správce zkoušek, který je místní a všechny trasy značil nebo kontroloval, sám na této zkoušce se svým psem 2x sešel se stopy a dostal známku 2. Člověk je kompletně odkázán na práci čtyřnohého parťáka, nemůže mu pomoci, jen může vše zkazit tím, že psa stáhne ze stopy nebo jinak zmate. Na barvě má náš kamarád heslo „věř svému psovi“. Vzpomenu si na to a jdu na disciplinu.

Následování je bez problému, z Áji mám už zase pocit, že jsme tým. Vylosovali jsme si nejhorší trasu. Nasazuji psa na začátek stopy. Zdá se, že ji to baví, rozchází se na nataženém řemeni. Občas si do stran ověřuje, zda jde správně. To je trochu problém, protože trasa vede prořezaným mladým lesem a kličkování znamená, že se řemen proplétá mezi stromky a občas ho musím pustit a zase zachytit, abychom se nezamotali. Do toho leží prořezané kmínky na zemi, takže i bez psa na řemeni by se šlo špatně. Nicméně prvních asi 150 metrů absolvujeme v relativní pohodě.

Jen jednou ji vyruší sojka, která s křikem proletí kolem. Ája zvedne hlavu a kouká. Dávám jí nestandardní povel „nekoukej po ptákách a hledej barvu“. Konečně mám pocit, že pes ví, co po ní chci, a mám v ni důvěru. Další část vede hustým lesíkem mladých borovic. Ája jde pořád jistě. V jednu chvíli zakopnu o větev a padám. Musím pustit řemen. Rychle se zvedám, chytám klobouk, který mi spadl. „Ájo, čekej!!“ musím najít konec řemenu, protože barvy se chodí na dlouhém řemenu, aby pes odvedl vůdce ke zvěři.

Holka zlatá, čekala na mě i když stopa byla určitě lákavá. Jenže pád a zdržení nás trochu rozhodilo. Když jsme vyšli z houští, zdálo se mi, že si Ája není jistá, kudy dál. Měla jsem zlomek vteřiny na rozhodnutí: tlačit ji dál a riskovat, že možná sejdeme ze stopy, nebo se snažit ji uklidnit a nechat najít původní stopu, opět s rizikem, že půjdeme špatně, nebo ji vyvedu z rytmu. Zvolila jsem zastavení. Ája hledala stopu a vypadala nerozhodně. Pořád jsem ji povzbuzovala. Nakonec udělala to nejlepší, co mohla. Kousek se vrátila a našla si původní stopu a dál pokračovala už jistě.

Ještě jsem měla obavu, aby nepřešla konec stopy. Tam je totiž poslední zádrhel, protože na konec se dává srnec. Toho ovšem nenosí rozhodčí, ale přenášejí pomocníci z konce jedné stopní dráhy na konec druhé a pochopitelně i oni zanechávají své stopy plus pach srnce, který se otře o vegetaci. Z těch pěti psů, kteří neuspěli v sobotu, se čtyři nechali zmást a pokračovali po stopě pomocníků a přešli kus, který nebyl ve vysokém borůvčí vidět. Ája si samozřejmě ověřila stopu pomocníků, ale jen zběžně a šla neomylně přesně ke kusu.

Tak jsme nahlásili rozhodčím dosledování kusu srnčího, udělali ceremoniál pocty zvěři, který se podle tradic přísně dodržuje, dostali na důkaz úspěšného splnění zálomek větvičky na klobouk a pochvalu za pěkně vypracovanou barvu. Měla jsem z toho krásný pocit. Museli jsme vyřešit dvě velmi kolizní situace, můj pád a vzápětí jedno zaváhání při jinak perfektním sledování stopy. Ája signalizovala, že si není jistá a mně se podařilo signál dobře přečíst. Tím, že jsem ji nechala v klidu najít stopu a věřila jsem jí, jsme si zachránily známku. A hlavně – zase jsme byly tým.

Zbytek zkoušek proběhl bez mimořádných událostí. Pokud nepočítáme, že se v přestávce před vyhlášením výsledků Ája rozhárala. Neuspěli jsme lépe, než na předchozích zkouškách, neopravili jsme si třetí cenu. Ověřila jsem si, že mám skvělé zvíře, které ovšem mívá záchvaty paličatosti. A vzhledem k tomu, že je často předvede na zkouškách, obávám se, že nebudu již dále riskovat své duševní zdraví. Bude jí šest let a myslím, že má svůj zkouškový zenit za sebou. Dokázala hodně a jsem jí vděčná.

Budeme dál cvičit, chodit na hony, ale myslím, že se zkouškami pravděpodobně skončíme. Pravděpodobně. Život mě naučil jedno pravidlo: „nikdy neříkej nikdy“. Mimochodem, když jsme si pořizovali prvního retrívra a zjistili, že jde o psa loveckého, reagovali jsme kategoricky. Ověření vloh ještě nějak uděláme, ale NIKDY nebudeme dělat lovecký výcvik a chodit po nějakých zkouškách. A vidíte!

Aktualizováno: 7.11.2010 — 20:50

145 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pingback: Be Your Own Boss
  2. Pingback: akcesoria kuchenne
  3. Pingback: wow gold 2
  4. Pingback: music reviews
  5. Pingback: here
  6. Pingback: at electronics
  7. Pingback: fireplace mantels
  8. Pingback: home warranty
  9. Pingback: Pasang Iklan
  10. Pingback: warcraft gold
  11. Pingback: VCMC
  12. Pingback: Apple
  13. Pingback: remote monitoring
  14. Pingback: Rudergerät test
  15. Pingback: Scrapebox lists
  16. Pingback: site selection
  17. Pingback: Laptops
  18. Pingback: Lemelle
  19. Evo, až teď sem koukám – tvoje články se krásně čtou. Vždycky si užívám tu energii, co je v nich schovaná.

  20. Evi, jsem nepsí, ale Tvoje vyprávění z bojů je pro mne takové okénko do psího světa (inlove) Moc ráda se do Tvého okénka koukám.

  21. dopoledne jsem stihla pohrabat zahradu, kupodivu nepršelo. Odpoledne jsem učila a koukala z okna jak prší a prší. A teď najednou velké mokré vločky už zaplácly střešní okna… Chumelííííí

    1. Jo jo, přes Ještěd jsem jela včera a taky to bylo sněhový, to co padalo. A přiznávám, vůbec mě to nenadchlo (shake) . A teď tady taky padá něco na hranici deště a sněhu. Fuj

  22. Dneska to teda k vetovi stálo za to- na zadním sedadle seděla Kačka, vedle ní připásaná Borůvka a z druhé strany si Káča přidržovala transportku s kočkou. Kočka vřeštěla, Borůvka kvílela a já jsem skřípala zuby, protože venku prší a já řídím tak, jak řídím (necelé dva měsíce, no). U veta jsme museli počkat, ale psová si v čekárně povídala s černým labíkem, který jí skládal jednu poklonu za druhou- byla to sranda, jak najednou přestal vnímat, kde se nachází :D Tudíž kočka je naočkovaná, má zkontrolované přeléčené uši, psová taky (vet je radši chtěl vidět) a vyprázdněné análky (asi ji už musely hodně tlačit). Ale jen jsem se zasmála, když nás vet uviděl ve dveřích s kočkou i psem a řekl: „Vy vedete celý zvířetník!“ :)

      1. Navíc byl zcela okouzlen tím, že máme Polárku a Borůvku- prý se tak krásná zvířecí jména hned tak nevidí, že každý má Dženynku, Ketynku, Kikinku- a my ne, my máme ta česká :) Tak jsem mu vysvětlila, že když se celý den rýpu v angličtině, aspoň zvířata by se mohla jmenovat česky…

        1. Když si náš vet psal: Pitina,Norinka, Kačenka a Bonsajka..taky se usmíval..
          u nás jsou kočky samá: Lejdy, Sisi, Darla,Gina…až mě z toho seznamu přecházel zrak..nikde Micka,Minda,Mourek…
          Když jsem mu říkala,že Bonsajce říkám oficielně: slečno Knoflíčková,tak se poprskal kafetem…a prohlídnul ji zadara ;)

          1. Ono pojmenovat kočičky není jenom tak. Já těm“svým“ venkovním taky musela dát nějaká pracovní jména. Tak tříbarevná kočička s bílýma nožkama se jmenuje Odetka – protože její chůze velice připomíná tanec labutě v onom profláklém kuse pana Čajkovského (chuckle) . Jeden z mourků se jmenuje Čárlík, protože jeho moury jsou ve tvaru čar, kdežto ten druhý Tedík, páč jeho moury jsou ve tvaru teček (nod) – ale dalo mi práce to vykoumat (whew)

      2. Vavílo, to by z toho pak mohl mít bramboračku. (rofl) (inlove) Teď teprve dočítám, pěkně mně to naladilo, moc milé a hladící po duši, díky. (handshake)

    1. si tak nějak představuju ten dav z coursingu, jak se pěkně seřadí před ordinací, zaklepe a vstupuje … a vstupuju … a vstupuje (chuckle)

  23. Obdivuju Evu a jejího manžela, že dokáží svým psům dát přesně to, co potřebují. (inlove) Mají retrívry, tak je zaměstnali tím nejlepším způsobem a díky tomu se vlastně i sami baví (a jsou na infarkt, já vím – ale dobrovolně! :P ) Já na tohle nějak nemám buňky, mně stačí, že se mnou moji psi žijí pohodlný psí život. Psí – ne lidský :) Oni mě za to chrání (nebo tak aspoň vypadají). Myslím, že na CD je víc, než by jeden řekl, protože jsem neměla úplně typické představitele svých plemen, takže jsem nikdy neměla ani výstavní ani chovatelské ambice, které by mě přiměly k pořádnému výcviku. Co znám „Dámu s kachnou“, tak jsem si kolikrát říkala, co bych měla až… A tak teď mám malou Vuvu, kterou důsledně vychovávám a krapítek i cvičím. Měla bych cvičit víc – asi to v ní je. Jenže naše holčička nebude coby dlouhosrstá chovná nejen v ČR, ale asi ani v Anglii, protože jí bude sedm měsíců a pořád má jedno ucho nahoru a druhé dolů a vypadá jako vlčí skřítek. :D Takže se obávám, že nejspíš díru do světa zase neuděláme – nejspíš ani dírku (wasntme) To mi ale nijak nevadí v tom, abych s chutí a napětím nečetla o tom, jak to ti šikovní zvládají :)

    1. Víš – s tím jedním uchem tam a druhým sem … nechci být škodolibá (shake) , ale konečně tady bude i jiný ušounek s nestandartně loženýma slechama než Toyenka (chuckle) . A stejnak vím, že ti bude dělat i stejnou radost, jako mě ten náš „zajíček“.

      P.s.: dnes jsem se ráno po hodině vrátila domů a ani jedno zvíře se nenamáhalo zvednout hlavu, natož zadek, ze zalehlých pozic (samosebou leželi tam, kde to mají zakázané). A když jsem řekla „Toyo, co tu děláš?“ tak jedinou reakcí bylo to, že se z boku převrátila na záda a rozverně na mne třepala předníma tlapkama (wasntme) (rofl)

    2. Dede, zkoušeli jste jí dávat vápník? Kolem půl roku se může stát, když pséci přezubují, že jim uši přechodně klapnou.

      1. Specálně vápník nedostává, ale pravidelně dostává směs nazvanou San BioMineral, kde je vápník, fosfor, hořčík, zinek a trošičku i fluor. Pravidelně dostává syrové jehněčí kosti (jiné tu prakticky neseženu). Má speciální granule pro štěňata velkých plemen (Purina ProPlan), mimo to dostává jak vařené maso se zeleninou, tak syrové maso. Momentálně měří asi 57 cm a váží tak k 28 kg. V poměru k tělu má pořád hodně silné tlapy a vedle dospělých NO je pořád malá, tak nevím, jak dlouho ještě poroste. Uši jí stály jen někdy kolem třetího-čtvrtého měsíce, potom jedno slehlo a takové zůstalo, to druhé sem tam plandalo, ale jinak stojí. Prostě je srandovní, co nadělám :D

        1. No právě, že se mi zdálo, že už jí jako mrněti stály. Když jsme si kupovali první choďandu, tak nám chovatelka zdůrazňovala, že nedostatky ve výživě se prvně projeví klapnutím uší. A je fakt, že druhé choďandě nesedly granule, měla průjem a zřejmě se jí minerály nevstřebávaly, kromě toho, že ve třech měsících měla místo uší planďáky, tak taky měla svalové křeče. Spravila se po výměně granulí a po tabletkách Biocalu, do týdne jí ty uši stály. Ale Berry nevypadá, že by nějak strádala a ty minerály dostává. Asi bude stále vypadat jako rozverné děvče ;)

    3. No, to je přesně ono – k Tobě (inlove) prostě patří vlčí skřítek, takže Vuvu (inlove) má ouška přesně taková, jaká má mít. (nod)

    4. Ahoj Dede!
      protože mám kamarádku, co odchovala několik vrhů krátkosrstých kolií, kde se problem se vztyčenými oušky také řeší, vím, že ouška se dají takzvaně vylepovat. Což znamená, že se zvedají mechanicky, psa to nebolí, když se mu to vhodně vysvětlí, tak to ani neřeší. Postup je následující : psovi se uši lepenkou na rány, znáš to, je to jako polštářkové balení náplastí, ale je to jen lepenka, bez polštářků, svrchu hnědá, zespodu lepidlo na lidské rány, bývá to na navíjedle, vypadá to jako kancelářská průhledná lepicí páska, ale toto je z lékárny na přelepení ran. Tak toto použiješ tak, že zvedneš obě ouška, jak ležící, tak stojící k sobě nahoru nad hlavu psa a ouško ohneš dovnitř do sebe, olepíš, přetáhneš celou pásku k druhému uchu a ovineš i to. Vzniknuvší vzdálenost mezi vztyčenýma ušima je cca 5 cm. Cca jednou za měsíc je nutné pásku vyměnit a přelepit ouška znovu. V té chvíli si i ověříš, zda ucho stojí, či je nutné s vylepením pokračovat. V uchu psa je kromě jiného chrupavka, tu tímto naučíš být nahoře. Dokud je psík ve vývinu, má tato metoda naprosto prokazatelné výsledky, v dospělosti se to již řešit nedá, chrupavka „ztuhla“ a již s tim nic nenaděláš.
      Pokud chceš, zkontaktuji Tě s mojí kamarádkou, ale pokud v Anglii najdeš někoho, kdo ti to ukáže, bude to asi lepší. Hledej chovatele něm.ovčáků, krátkosrstých kolií apod. Myslím ale, že by jsi to zvládla i sama.
      Díky za další dotazy na toto téma, ráda Ti odpovím :)

      Hezký večer!
      Karol a pišpudlíci

      1. Milá Karol z Pudlíků, děkuju moc za zájem i rady. Četla jsem o této možnosti, ale zatím stále čekala, až se děvenka malá přezubí. Což se snad stalo – tedy stále jí chybějí poslední horní moláry, tak kdo ví, jestli to nebude další vada. I když vada… Berry je neskutečně milé stvoření a jsem v pokušení napsat, že je strašně hodná (ha! a teď se mi to vymstí (tmi) ) a od začátku jsem věděla, že ji nebudu mít na chov. Na výstavy by mohla chodit stejně jen tady – u nás (tedy v ČR) dlouhosrsté NO neuznávají. Takže to asi nechám být. Přesto jak jsme dnes byli u veta (Kazanovy léky), tak jsem se ho na to ptala. Prohlédnul jí ucho, řekl, že chrupavka prostě není dost silná, proto ucho padá (není poškozená, nebo tak) A taky řekl, že o vylepování ví, ale že mi s tím tady nikdo oficiálně nepomůže, protože je to tu buď zakázané – nebo (nerozuměla jsem úplně dobře) se to bere jako chovatelský prohřešek proti dobrým mravům a zároveň týrání zvířete. Myslím, že to chápu – když vylepuješ uši, tak se do chovu dostanou i psi se slabou chrupavkou, kteří by tam jinak být neměli. Já děkuju tomu nahoře, že je Berry zdravá, silná, chytrá a milá, takže uši prostě nechám na přírodě. Ona asi CD ví, proč mi dává čistokrevné psy, kteří nejsou vhodní na výstavy a pro chov – protože já výstavy nemám ráda a na chov nemám podmínky :D A miluju je stejně, ať už jsou podle standardu nebo ne… Ale stejně moc děkuju, žes na nás myslela a dala si práci sem napsat (inlove) Drbu pudlíky a mávám z velmi mokrých Ostrovů :)

        1. Ještě něco – neslyšeli jste někdo o tom,, že se dá chrupavka masírovat? To by se mi líbilo a Berry asi taky :D jen se mi to nechce zkoušet jen tak, abych chrupavku v uchu třeba nepoškodila…

  24. O.T. Dnes odpoledne odešla kočička Sisinka ve věku 4,5 roku za duhový most. Řádně oplakána jejím služebnictvem odpočívá na jejím oblíbeném místě u plotu pod žlutými kopretinami.

    1. Tak to tu ještě měla být, je mi to líto….. ale měla své věrné služebnictvo, poznala lásku a tak měla sice krátký, ale krásný život (u)

    2. Chudák Sisinka (u) (cat) , chudáci vy všichni, kteří jste jí měli rádi. (u) Sisinku ale zeď už nic nebolí, to je ta největší útěcha.

  25. Evo, jste moooc prima dvojka (trojka) a hezky se tvoje vyprávění „poslouchá“. A proto se mi ani nechce napsat, co jsem se dozvěděla v sobotu.

    U jedné naší přítelkyně, která má chatu u moře, jsme se sešli na malou párty, která byla bezvadná. Mimo jiné dorazil rovnou z Prahy náš přítel veterinář a jak se tak povídalo, přidal do placu historku, ze které není moc dobře u srdce. Protože v Praze měl lékárnu za rohem, napsal si recept na eutanazii pro zvířata a šel si to vyřídit do lékárny. No a horlivá paní magistra mu řekla „Ale pane doktore, tohle je moc drahé, naši veterináři si tady kupují tohle“ a nabídla mu cosi, co on pojmenoval latinsky a já jsem to zapomněla. On jenom podotkl milá paní za použití tohohle svinsta bych u nás platil pokutu až bych zčernal a možná ztratil i licenci. Paní magistra znejistěla, copak je to za divnou zemi, když přeci.. no je to levné.
    Jednalo se o látku, která psovi hezky pomaloučku ochrnuje dýchací svaly. Zvíře je při vědomí, nemůže pohnout ani chlupem, oči vytřeštěné, ale ani jimi nemůže koulet, řekl veterinář. A tak se pomaloučku dusí. To vše při plném vědomí jak psa, tak veterináře. Je možné, že za ušetřené tři stovky nebo kolik, je člověk, navíc doktor, schopen takovéhle prasečiny?
    Takže vás prosím, neodevzdávejte kočku nebo psa samotné do rukou veterináře. Ptejte se, sledujte, bijte je! Paní magistra neřekla tady jeden vet…, ale naši veterináři. Těm slušným se omlouvám.

    1. Jano, nedalo by se zjistit, co to je za preparát (typl bych na nějaký derivát kurare)? On není problém v tom preparátu, problém je, že zvíře by mělo napřed hluboce(!) spát a pak teprve…

      1. Mám obavu, zda to není Succinyl, nevím jestli se to tak píše. To se používalo dřív opravdu ve spojiení s narkózou, ale slušný veterinář to dnes opravdu nepoužívá.

    2. No to je dost sila. Ja jsem drzela za tlapky a hladila kozisek vsech, co jsem musela poslat za duhu, a byla jsem vzdycky u te posledni injekce. Grizzlinku a tri kocky. A vzdy to bylo velmi rychle. Jakmile se to aplikovalo, tak to byla opravdu otazka vterin a zviratka zjevne netrpela. To, co popisujes, mi pripomina tezky anafylakticky sok, ktery jsem si po mnoha letech zopakovala minuly tyden u zubniho chirurga a muzu rict, ze kdyby neaplikovali protilatku, tak by ten potencionalni exit nebyl to vorechovy.

    3. Já bych ještě dodala – nedávejte je do ruky ani známým….před lety mi kolega z práce vyprávěl historku – pracoval jako firemní řidič a ředitel ho poprosil, aby dojel s kočkou na veterinu, byla nemocná a šlo o eutanazii, že on jako majitel na to nemá dost sil, kočičku příliš miluje. A dal i peníze. No a kolega dle svých slov strčil milou kočku do pytle a hodil do řeky, přece nebude dávat peníze veterináři ! A ještě pobaveně říkal, že kočka jako kdyby něco tušila, tak v tom pytli s ním hrozně bojovala. Dodnes doufám, že si to vymyslel jen proto, že věděl, že mám kočky ráda, ale straší mě ta historka už několik let……
      Já se naštěstí vždycky setkala jen s krátkou rychlou eutanazií, bylo vidět, že to zvířátko odešlo rychle a bezbolestně.

  26. To splynutí duší je úžasné, občas se nám to daří na agility, když mám dojem, že stačí jen pomyslet na další překážku a Yummi uz na ni běží. O to hoší je šprajc, který občas předevede při „klasickém“ výcviku. Z poslední zkoušky jsem se raději odhlásila, protože Yummi se čtrnáct dní před zkouškou rozhodla že stopovat nebude. A zabít ju nemůžu, kdo by mi pak zahříval postel? :D

    OT. Yummině ochrnutí povoluje, sice ocas pořád nosí jako kdyby k ní nepatřil, ale už ho zvedne do úrovně zad a venku si chtěla hrát s balonkem. Tak snad veta nebude potřeba.

    1. Jo, když se šprajcnou…
      Je na tom pěkné, že zažiješ obojí. O to více si člověk užije ty chvíle, kdy to spojení funguje. A stejně tu potvoru nezabiješ :D Já taky ne…
      Mrtvý ocas zní strašně. Ale naštěstí to není tak hrozné, vždy to přejde – ocas nemajíc si to představuji jako bloklá záda. Taková, co bolí, ale jakž takž se hýbeš. Dáváš na to něco proti bolesti? Teplo je jasné, klid také. My měli jednou náznak mrtvého ocasu u Ginny, Ája to v životě neměla a to jsou v mokru a zimě často – lezou do vody celou zimu. Ne že by mi to chybělo. Ať se rychle uzdraví.

    2. Ochrnutý ocas si nějak nedokážu představit, to by u nás asi bylo na tyjátr- kavalíři vrtí ocasem pořád a furt. Onehdy si psová přilepila ocas k jednomu stehnu hrstí kudlaček a to jste měli vidět ten nešťastný výraz, když chtěla roztočit ocas, jak je zvyklá, a ono to nešlo…. ;)

      1. je to v podstatě jako „houser“ u lidí, jen v nižžších partiích. I když v těžších formách jim dělá potíže i chůze. Ocas strnule visí a vypadá jako by ani nepatřil k tělu. když to měla poprvé, byla jsem děsně vyděšená. Hlavně proto, bez toho stále vrtícího se ocasu byla děsně depresivní. Tentokrát to bylo mnohem mírnější, tak jsem to nechala na pčírodě. Teď už divočí a nechce si nechat vysvětlit, že do toho deště opravdu, ale opravdu nemůže :D

        1. Nikdy jsem o tom neslyšela, dokud o tom nenapsala PetraK – když se to stalo Ešusovi. Musí to být pro psa strašně nepříjemné – to nejsou jen bolavá záda, ale vlastně ochrnutý jazyk a pes je tak vlastně napůl němý. Tak ať je Yumminka brzy fit (inlove)

        2. Miky, pokud na to Yumi trpí, tak ji nauč na deku přes záda, podobnou jakou mívají koně. Drží to jenom na předhrudí, přes břicho a možná i nějaká guma kolem stehen. Klérka ji má, nechtěla v ní chodit, ale od těch obstřiků, když prší tak nic jiného nezbývá. Páteř a svalstvo kolem ní zůstane v suchu. Drž ji v tepole a v suchu. (znám to i od sebe (chuckle) ).

          1. Měla to předloni (tenkrát mi v chladném počasí vlítla do řeky a pořádně neproschla) a letos podruhé, začínám nad dekou uvažovat. Nerada bych, aby se jí to vracelo.

        3. Jejda Miki! Vždy jsem měla bezocásky. Až Šelmička je ocáskatá. To jsem ani netušila, že pejska může bolet proutek!! A s tím odhlášením ze zkoušky. Jak myslíš, dobrá vílo, Ty jsi u toho byla, Ty máš Yumminku přečtenou. Bertíček, mě s radostí tím škádlil, že si zatrucoval týden před termínem. Tak jsem mu řekla, aby se na to vykašlal, že ho prosit nebudu. A on pak šlapal jako hodinky. Protože stopoval rád a děsně se, Napoleonek můj mrňavý, předváděl. A když nás rozhodčí poslal na revír na posečenou louku, tak se Bertík urazil ( ale hladce udělal), protože on to přeci uměl v trávě, která mi byla do pasu. Vážně, nekecám. Berťa byl profesor. Tímto mávám mým drahým pejsánkům za Duhový most.

  27. Evo, moc rád čtu tvoje povídání. A jsem čím dál raději, že díky slepicím nám nehrozí lovecké plemeno. (chuckle)
    Ve skutečnosti ale vás oba děsně obdivuju, co všechno pro své miláčky děláte. A ještě o tom umíš tak krásně barvitě psát! (y)

    1. Tak kvůli slepicím se není třeba retrívra bát. Ája si živé zvěře nevšímá, slepice neloví. Ginny je vášnivější lovec, tak se už 2x stalo, že slepici přinesla a vzorově předala. Slepici jsme pustili, ta se otřepala a odběhla. Ony holky mají tak jemný úchop, že ji totiž vůbec nepoškodí. Což se třeba u ovčáka nestane. I hovawarti, které známe, loví do mrtva.
      Takže lovecký pes neznamená ulovené slepice.
      Ája dokonce směla chodit v bažantnici na volno. Bažanty obhlídla zvysoka jak vévodkyně poddané a prošla mezi stovkou poskakujících nebo poletujících ptáků bez zájmu. Jakmile byl jeden postřelený, šla pro něj neomylně a důsledně. Prostě zdravé se neloví, postřelené se musí najít a přinést. Ginny je schopna odchodit celý hon na volno a jít pro zvěř jen na povel (Ája má občas sklon si vykládat povely trochu volně, tak zpočátku musí na řemeni, dokud nepomine první záchvat lovecké vášně – na honu totiž pes nesmí do leče, aby nesplašil bažanty, které by pak střelci nestačili postřílet. Takže musí čekat i když už první práci spadli a to jí dělá zpočátku potíže. Tak za hodinu se zklidní a jde to s ní i na volno)

      1. Hovík – lovec? To si nedovedu představit. Nezapomenu na Foxe – bráchu naší Filinky, jak nám vlezl za malými králíky do kotce – kotec byl akorát tak velký, že v něm stál přikrčený hovík a nevěřícně zíral, jak mu pod břichem lítá z rohu do rohu 6 malých králíčků. A on si jen chtěl čuchnout. (rofl)
        Fila v životě nikdy nic neulovila, to Příšera je jiný týpek, loví a zabíjí vše, co „není naše“. Potkany, hraboše, krtky, jednou bohužel i ptáče, které ještě neumělo vzlétnout.

        1. No, kamarádi mají hovíka fenu a ta loví cizí kočky (domácím nic neudělá) miluje prohnat zajíce. Zatím se jí nepovedlo nic ulovit, tak nevíme, co by dělala.
          Potkáváme hovíka psa, který podle slov majitelky zakousl (cizí) slepice. Tak nevím. Domácí bych předpokládala, že neloví – na to je příliš ovčák. Ale s cizími bych si nebyla úplně jistá. Ale vlastní zkušenost s plemenem nemám. Známe asi 4 hovíky a zdá se mi, že jsou povahově dost různí. Od otravujícího, trochu agresivního psa, po rodinnou mazlivou holku, která si chce s každým hrát.

  28. Eva píše o výkonu svých psů (clap)
    To si, večer, počtu. Já její, Eviny, články čtu moc ráda. Sama jsem dělala sportovní kynologii a tak ty nervy prožívám s ní. Tak večer ahoj všem. (wave)
    ÚJM (rain) (envy)

    Pokud někdo slaví, blahopřeji nyní. večer by to už nemělo grády. (rose1)

  29. Evo, tvoje povídání se vždycky čtou jedním dechem (y) (y) (y) (y)

    hihi, postavila si hlavu, jo? to celkem důvěrně znám – resp. je to u nás normální stav, úplně vidím jak by se na mě číča podívala, kdybych po ní chtěla, aby něco udělala :O … teda pokud by se vůbec podívala, spíš by jen škubla ocáskem a pohrdlivě si šla pryč, za něčím mnohem důležitějším, jako je třeba rozvalit se na parapet (chuckle)

    díky za článek (h)

      1. Mimochodem, včera uprchlá Polárka po přinesení domů vůbec nevypadala zkroušeně, ale hooodně vítězoslavně. Kája tvrdí, že mu zdrhla pod nohama za to, že ji vyhodil ze stolu, kam se plížila okusovat buchtu. Ti sousedi z nás dostanou psotník, když jim v noci běhám po zahradě a lovím kotě.
        Dneska má děvenka s výletěním utrum, jednak prší a navíc jde večer na překočkování. Dneska jdu na veterinu s oběma, takže jsem požádala Kačku o doprovod- přece jen s vodítkem v jedné a transportkou na kočku v druhé ruce bych asi neměla dostatek rukou na řešení situací v čekárně. Místní psi jsou často vystresovaní na tolik, že musím být jako ostříž, protože Borůvka by se ráda přátelila i v té čekárně u veta…

        1. Matyldo, nevím přesně, jak dlouho máš doma kotě a jestli to bylo nechtěné vypuštění ven či ne – ale pro jistotu to napíšu, nezlob se. V novém prostředí by měla být kočička nejdřív minimálně měsíc zavřená a pak teprve ji pouštět ven, jinak hrozí, že se ztratí. Za měsíc už má odposlouchané zvuky z okolí a umí se orientovat. Ale u kotěte stejně pozor a další pozor – je poměrně teplo, takže kočkám ještě příroda nesignalizuje, že není vhodná doba na zabřeznutí a už půlroční kočička může mít koťata.

          1. Mám ji doma skoro měsíc a chodila jsem s ní ve dne na zahradu poslední dva dny. Na zavolání se mi ozvala, jenže ve tmě je černá kočka děsně špatně vidět. Navíc se tvářila, že plot k sousedům přelézt umí, zpátky ne, proto jsem z toho byla tak na větvi. Jenže včera u nás byla oslava a přišel taky brácha s uštěkaným psem, na což nebyla zvyklá, naše psová štěká hodně málo. Prostě vyklouzla omylem ven. A ohledně zabřeznutí- jak s vetem dořešíme očkování a podobně, začneme řešit i to, aby žádná koťata nedonesla.

                1. Jasně že nezlobím, předpokládám, že to spousta lidí neví, a tak to máš jako mírnou profesionální deformaci- já zas opravuju anglickou výslovnost a české koncovky :D

        2. Jsme asi odstrašující případi, ale přepravku na kočku jsme nikdy nevlastnili. Když jde kočka na veterinu, dostane kšíry a vodítko a do čekárny vcházím ve stylu ježidědka s kočkou na rameni. Zatím všechny naše kočky uzanly, že jsem dostatečně veliký bodyguard a na rameni se nebojí – dokonce na ně utíkají vetovi ze stolu. (chuckle)

          1. Mně to přijde jednodušší, někde mám i transportku na pidizvěř- vozila jsem v ní osmáka, pak andulku. V Brně jsem totiž na veterinu chodila pěšky nebo jezdila MHD- no a zkus jet šalinou s kočkou na rameni nebo s ptačí klecí. Moc praktické to není. Jen želvu jsem vozila v papundeklové krabičce od mobilu a potkana v krabici od bot. ;)

            1. Na veterině jsem potkal holčinu s krabičkou – o něco větší než na sadu per, ale menší než na malý deštník. Typl jsem to na křečka nebo vyšponovanou ještěrku. Byla v ní vyšponovaná andulka, holčina ji normálně vyndala už v čekárně, přiťápla si jí na břicho a mazlila se s ní.

          2. Hanýsku! (h) Hihi, si Tě představuju s trojími kšírky, jak jsi obsazen například mou nesvatou trojicí (cat) (cat) (cat) . (chuckle) Byl bys asi samý škrábanec, protože Rozárka je ztřeštěná a její občasná záliba v okusování zadních partií, zejména černobílého strýčka, stále nepolevuje. (chuckle)

    1. Já zase ráda čtu o kočkách. I když jsou obojí domácí šelmy, je pes a kočka v něčem strašně odlišný druh. Proto jsou zkušenosti nepřenositelné. Ze mě vychoval bezkočičího člověka Nick. Ten se s kočkou nikdy nebyl ochoten smířit a byl schopen ji zabít. Od té doby byly pro mě kočky tabu. A protže žádný pes nebyl na kočky zvyklý, neuměl s nimi zacházet. Holky by na jedné straně chtěly kočky aportovat, na druhé straně z nich mají respekt. Ale pokoj by jim nedaly. Kromě toho cestovat se psy a kočkami by bylo obtížné. Tak jsme bezkočičí. Kočkám nerozumím a je mi to líto. Proto se moc ráda přiučím od lidu kočičího.

  30. Mno, ten poslední odstavec bych podepsal. Nikdy neříkej nikdy, a navíc, ze všeho, co jsem kdy od tebe četl je jasné, jak strašně moc máš ty černé bestie ráda. I ve chvíli, kdy uvažuješ, jestli tu dotyčnou přetrhnout jen nadvakrát nebo rovnou na čtyřikrát… Tak ať se vám dál daří. Jste bezvadná smečka.

    1. V tom trhání mi brání představa, že bych pak musela cvičit 2-4 identické kopie. To by moje nervová soustava fakt nevydržela.

  31. Evi, jako bych slyšela ten řev! Sice ne na zkouškách, ale když pes utrpí náhlou hluchotu a slepotu a dělá si co chce ,to znám a ještě si pamatuji moc dobře. Naštěstí mám nyní klid, Klérka je už rozvážná dáma.

    1. no – já v pátek taky řvala víc, než těch 10 pávů, co je Betka vyhnala z toho cvičného greenu… Ona ví, že se tam nesmí, ale logicky pak tam tedy nesmí ani ty uječený slepice… A šla sjednat spravedlnost. Naštěstí ten cvičný green je tvrdý, a ani Betky zásah na něm žádné stopy nezanechal… to mu víc vadí to přírodní hnojení… Ale odvolat se potvora nedala – rozprášila je na všechny strany a pak si rozchechtaná přišla pro facku…

      1. To víš, pes exaktně uvažující (chuckle) . A navíc – ty slepice tak krásně řvou, když se honí.
        Na druhé straně přeřvat 10 pávů to už je výkon (clap) (chuckle)

    2. Ale určitě se vám nestalo to, co mně. Byla jsem s Ginou v terénu mezi vinohradama a najednou jsme obě zmerčily 2 výmaráky, tedy výmaračky. Gina okamžitě vystartovala za nima. I zařvala jsem fest KE MNĚ !..a přiběhly ke mně 2 výmaračky s nadšeným výrazem ve tvářích a s dychtivostí v očích. Vzorně se přede mě posadily a čekaly. Jejich pán se v pozadí svíjel smíchy, protože moje vlastní psice ke mně z dálky chvíli hleděla, pak očuchala 3 keře, dvakrát se vyčůrala a potom s naprosto zhnuseným výrazem v ksichtu přišla. (envy)

      1. No – Emtesko, na výmaračky zapůsobilo tvoje kouzlo osobnosti … kdežto Ginuška je už vůči němu poněkud imuní (chuckle) (chuckle) (chuckle)

      2. Hezkýýý! Tohle zrovna se mi ještě nestalo. Je otázka, jestli byla Gina zhnusená tebou nebo Hujerovskýma výmaračkama (rofl) .
        Ale mohu tě ubezpečit, že jako blbci jsme si díky psům už připadali mockrát.

        1. Já myslím, že Ginu zhnusily hujerky výmaračky (možná spíš poťouchlá šlajzka s tučkovou). Takový vlezdoprdelismus! Škandál!

          Tuhle mě dostala sousedka borderka Fany, trošku jsem se zakecla s paničkou a ona po mě plivala kamínky, že když už krafeme, tak jí můžu v mezičase něco házet. A když už jsem tak nemožná, že nenosím po kapsách ani míček (natožpak nějakou scíplotinu), ona klidně bude nosit i kamínky. (Házela jsem, ale jenom malinké, bála jsem se o její zuby)

  32. To je nádhera,číst si o práci s výchovou a následných výsledcích…na tohle nemám čas ani nervy…přitom mám se zviřátky větší trpělivost,jak s lidmi …. takže všem takovým tleskám (clap) , co umí spolupracovat a učit jejich kamarády podobným věcem, bez ran a bolesti….. (dog) (y) (h)

  33. Někdy holt je inteligence psa na závadu. Má svou hlavu a používá ji. Ale člověk by jí přerazil, co?! Přesto je šikulka, umí toho opravdu hodně a chtěla jen názorně předvést svůj názor na takovou buzeraci. ;)

    1. Nejhorší na tom je, že to nebyl šprajc. Ona to fakt chtěla najít. Jen byla umanutá, že je to tam, kde si myslí ona. Myslím, že mi ani nechtěla předvést, že má svou hlavu. Jen nechtěla uznat, že mám pravdu. Prostě cvak a výpadek. Úplné zatmění mozku, hlavně odpojení příjmu. Přitom se strašně snažila to vlevo najít. Proto i když jsem měla vztek, tak jsem ji neměla za co potrestat. Za blbost…?! To by člověk umlátil půl bližních. Tohle jsou chvíle, kdy musíš vše spolknout a jít dál. Chyby jsme udělali na začátku výcviku my – nevěděli jsme jak na to. Dost se povedlo napravit, ne vše. Teď je starý kořen, který některé zlozvyky bude mít do konce života. S tím nic nenadělám a tvrdé násilí na ni nepoužiju (nepoužila jsem ho nikdy, mírné násilí se samozřejmě občas použít muselo)

  34. NIKDY nebudu jezdit po výstavách, NIKDY nepůjdu na lovecké zkoušky, NIKDY nemůžu ujít sto kilometrů… :D
    Je to zvláštní jak si pes člověka postupně otáčí tam kam člověk vlastně vůbec nechtěl…
    Ája je úžasná (h) , jezděte dál, přece byste v tom Ginny nenechaly samotnou. A jak vůbec dopadla Ginny?

    1. došla v první ceně (nod) – přesné umístění musí doplnit Eva. Prostě Ája může být na dcerku pyšná

    2. Ginny byla na těchto zkouškách 8. Moc se jí nedařilo, možná proto, že byla před háráním. Svůj vrchol měla na neoficiálním mistrovství, tam skončila 2.
      Ája fakt už začíná být na soutěže stará. Ne fyzicky, to ještě nehrozí. Ale ten pes se mění a tolik ho to nebaví, mívá častěji záchvaty paličatosti. Navíc při rovnosti bod“ má přednost mladší, což ty staré také odsunuje na horší místa. Ona o nic nepřijde, pracovat potřebuje. Bez práce by to byl velký trest. Jen ty soutěže omezíme nebo skončíme. (Ono to trochu i leze do peněz a s Ginny jsme z 20 zkoušek ani jednou nebyli ve stejné skupině, takže se stejně nevidíme).

  35. Dobrý den od žabek. Máme klasický šedivý podzimní den, ale chladno nijak zvlášť není.
    Ten mrtvičný okamžik musel stát za to, ale zase byla to jediná chyba, jinak je to šikovná psice. Je vidět, že jsi s Ájou sehraná, když tak dobře čteš, co ti „říká“. Bezva, moc se mi to líbilo.
    Ale pokud je to slídění s dohledávkou postavené takhle nelogicky, neuvažuje se o změně pravidel?

    1. To je těžké. Změna zkušebních řádů je možná po několika letech. Za rok se budou revidovat. Tak uvidíme, protože tahle disciplina všechny štve. Ale v komisi jsou i lidi od jiných plemen (zkušební řády jsou sice pro různé skupiny plemen od jezevčíků po honiče, ale schvaluje je jeden orgán) a tohle jim připadalo údajně jako „praktické“, kvůli lovecké upotřebitelnosti. Tak dalece do toho nevidím, abych dokázala odhadnout, co se může povést, ale změna se bude navrhovat.

      1. nevím nakolik je to proveditelné, ale co navrhnout, aby ty dva kusy byly skutečně někde v tom prohledávaném prostoru? Aniž by vůdce tušil kde? Samozřejmě by se musel prohledat celý prostor, tedy i po přinesení druhého kusu. Praktické upotřebení, tedy prohledání prostoru by zůstalo prověřeno a pro inteligentní psy by to nebylo ubíjející a buzerační.
        Dost by se mi líbil variabilní počet kusů (1-5), ale to by zřejmě nešlo kvůli bodům… i když by to asi nejlíp navodilo skutečnou situaci, kdy pes ani vůdce netuší kolik kusů mají najít a je potřeba prostor prohledat skutečně pečlivě. Ty nervy když pes našel jen jeden kus na začátku jestli něco nepřehlídnul, nervy když budou dva kusy až někde na konci…

        1. Ono těch variant by šlo vymyslet spoustu. Nejde o to, co člověk vymyslí, ale co se do řádů dostane. Zkoušky jde až 24 psů a všichni by měli mít alespoň přibližně srovnatelné podmínky. No a tak třetí startující by v tomhle uspořádání věděl, kolik kusů a kde je ;) , někteří mají rodinné příslušníky jako špiony. Proto musí být discipliny jakž takž standardizované.
          V tréningu děláme věci, které by na zkouškách přivodily půlce vůdců infarkt, protože musíme holkám vymyslet cvičení tak, aby se nenudily. Takže děláme aporty přes strouhu, přes křovinatou mez, dohledávky přes vodu… Moc je baví se učit něco nového. Zkušební řád musí být takový, aby to bylo splnitelné pro průměrného loveckého psa. Takže to nesmí být moc těžké. Na jedněch zkouškách posuzovali místní rozhodčí, kteří většinou dělají místní zkoušky. Ti žasli, co naši zkouškoví psi umějí. Jenže retrívry mají lidé většinou jako společníky a cvičí s nimi pro radost a aby se žádná strana nenudila. Kdežto pravověrní myslivci mají ohaře na hon a potřebují papír na loveckou upotřebitelnost. Pak už je pes jen doma nebo v terénu, výcvik má jen když jó neposlouchá. My si s nimi hrajeme dost pravidelně, bez těchto „výcvikových her“ holky považují procházku za nekompletní.

  36. Evi (inlove) , jako by to včera, kdy ses tady představila coby „dáma s kachnou“. :) Áju jsem si hned zamilovala, a to nejen kvůli jménu. (chuckle) Díky Tobě a Áje jsem poznala další kus pestrého psího světa a zažila napětí ze soutěží, o kterých bych jinak vůbec nic nevěděla. (nod)
    Stejně jako Xerxová si myslím, že vám to možná ještě nedá a že si ještě trošičku toho adrenalinu dopřejete. (chuckle)
    Jsem taky zvědavá, jak se Ája postaví ke svým vňoučátkům. A už se na ně moc těším. (h)
    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Určitě půjdeme na Derby ČR 2011, tam se kvalifikovala. Jinak záleží, jestli třeba nepůjdeme s nějakým z odchovů a na spoustě dalších okolností. Neříkám nikdy, ale další velkou kariéru s ní neplánuji.
      No a lidem, kteří k nám chodí cvičit říkám: „rozhodněte se, jestli chcete vypadat důstojně nebo cvičit psa. Obojí moc dohromady nejde.“
      Takže žádná Dáma s kachnou, ale Cvok s kachnou (chuckle) , tak by se náš obraz z výcviku měl jmenovat.

  37. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Je mi jasné, že jsi ji v té chvíli chtěla přerazit a udělat z ní malé černé voříšky (rofl) , ale taky je mi jasné, že těch krásných zážitků ze vzájemné spolupráce a pochopení bylo mnohem víc (inlove)
    Myslím, že ti to nedá a ještě se na nějakých těch zkouškách objevíte. Hlavně, aby teď Ája zvládla skvěle roli babičky a dohlížela na výchovu další generace terciusků ;)

    1. Na tu babičku jsem fakt zvědavá. První dny budu hlídat jak ostříž. Nemyslím, že by chtěla štěňata zakousnout (i když u ostřejších plemen se to může stát). Spíš by si je mohla chtít ukrást. Takže nepůjde je nechat přirozenému vývoji, protože přirozeně ve smečce může mít štěňata jen alfa. No budu informovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN