ZÁHADY: Hluboko v prabytných jamách

Nejdřív se vás zeptám – byli jste někdy na hradě Houska? Leží blízko známějšího Bezdězu a založil jej král Přemysl Otakar II. někdy po roce 1270. Mnozí jste tam jistě byli, ale pro ty, kteří ne, si připomeňme několik zajímavostí o tomhle hradu.

Liší se totiž od běžných hradů velmi významně například orientací svého opevnění. Běžné hrady mají fortifikace orientovány směrem ven, jinými slovy tak, aby chránily to, co leží uvnitř hradu, před nebezpečím zvenčí. Houska je postavena přesně naopak, tak, aby okolí chránila před něčím, co uzavírá uvnitř. Tento fakt je sice k poznání až při pohledu zblízka (nebo z výšky), ale skutečnost, že hospodářsky „citlivé“ budovy jsou umístěné mimo opevnění, zaujme už při zběžném pohledu.

Samotná lokalita, kde byl hrad postaven, je v podstatě nesmyslná. Místo nebylo nijak strategicky důležité. Stojí v naprosté pustině (fakt, že v tom místě stávalo dřevěné, později kamenné hradiště, nehraje příliš roli. Jeho majitelé z rodu slovanských Pšovanů tam už několik set let nežili.) bez dostupného zdroje vody (to se nicméně týká i Bezdězu).

Hrad je postaven nad skalní průrvou vedoucí hluboko do podzemí, v jejímž okolí prý lidé vídali „nepopsatelné věci“ a nacházeli tam „kostry nelidí“. Průrva je nyní zazděná a vstup do ní „pečetí“ hradní kaple. Říká se, že do kaple se bojí vstoupit psi, že je obtížné tam fotografovat a některým lidem se tam dělá špatně. Z vlastní zkušenosti mohu osobně potvrdit pouze to, co se týče záhadně rozostřené fotografie, kterou jsem pořídil v jednom konkrétním místě kaple. Ale o ostatních projevech mluvit nemůžu.

Důvěryhodné osoby vlastnící psa, které jsem o vyjádření požádal, nic z výše uvedeného nepotvrdily a stejně tak nevím o děsivých setkáních s „nelidmi“, nořícími se z podzemí. To vše musíme ponechat v říši legend, kterých se po světě vypráví tisíce, neboť důkaz nemáme žádný. Čeho se tedy tak polekal český král, že nechal postavit v pustině tak podivnou stavbu, bohužel nevíme.

(Na tomto místě bych chtěl jen v souvislosti s hradem Houska upozornit, že známý dopis básníka Karla Hynka Máchy, ve kterém líčí zážitek, jenž je možno vyložit jako přesun časem do roku 2006, je jen věrohodně napsaná mystifikace.)

O dírách do země, vedoucích do pekel, se vypráví po celém světě. Za zmínku stojí skalnatý ostrov na jezeře Lough Derg v Irsku, hrabství Donegal. Podle legendy do tamní jámy roku 1153 vlezl rytíř, ocitl se mezi démony podsvětí a ti ho po náležitých duševních mukách vhodili do ohnivé jámy. Rytíř se však usilovně modlil a nakonec se probral v temné jeskyni. Stejný zážitek jako onen rytíř měla prý řada poutníků, kteří se zřejmě z morbidní zvědavosti pokusili o podobnou cestu. Církev nakonec nechala „vchod do pekla“ uzavřít a nepouští tam nikoho. Dodnes vám v klášteře, který tam stojí, ukážou jen vstup, ale dovnitř vás nepustí. Proč? Mohou například jedovaté sirné výpary nebo oxid uhelnatý způsobit děsivé halucinace, pokud ne rovnou smrt? Nevím, nejsem lékař.

Roku 1989 prováděla sovětsko-norská geologická expedice experimentální hloubkový vrt na poloostrově Kola. Vrtali v hloubce 13 kilometrů a citlivým mikrofonem se snažili zachytit zvuky tření tektonických desek. Vědci věděli, že se dostali do oblasti jejich zlomu. Nahrávka jim přinesla hrůzné překvapení. Mikrofon zaznamenal šílený jekot, zoufalý nářek stovek mučených lidí. Zděšení geologové práci zastavili. Byli přesvědčení, že navrtali „strop pekla“. Může proudící a bublající magma či přehřátá pára vydávat takové zvuky? A když se ještě zkreslí ozvěnami v podzemních sálech? Jak lze něco takového prokázat? Upozornil bych na jeden zásadní a dost výmluvný fakt – v nahrávce není slyšet ani jediné slovo. Jen zoufalý křik mnoha hrdel. Vrt byl zakonzervován v roce 1995. Kdo má zájem, může si zvukový záznam na internetu najít, ale příjemný poslech to věru není i přesto, že repráčky, které mívají lidé obvykle připojené k počítači, nejsou schopné v plné působivosti interpretovat to, čemu geologové naslouchali nad hlubokým vrtem.

Povšimněme si, že až na malé výjimky všechna hlavní světová náboženství umisťují království beznaděje, smrti, zásvětních démonů, krátce řečeno peklo, někam hluboko pod zem. Proč to dělají? Všechny zvrhlé náboženské autory napadlo náhodou totéž, nebo se tu projevuje archetypální paměť lidstva, v níž je obsažena nějaká dávná děsivá zkušenost?

K napsání tohoto, již tuším sedmého dílu seriálu o záhadách, jsem měl bohužel nedobrou inspiraci. Byl jí malý chlapec zpitomělý strachem z výhrůžek náboženského fanatika o pekle kdesi v podzemí, o jistém kruhu pekla, který je určen dětem. Dalo mi tehdy dost práce mu vyhnat z hlavy tyto ošklivé nesmysly. Nedávno jsem tohoto chlapce, dnes už dospělého, potkal. Pro otupení strachu z podzemí jsem tehdy otočil jeho pozornost na pohádku Stříbrná židle od C.S. Lewise (patřící do cyklu Letopisy Narnie).

Pokud už někdo má potřebu vymýšlet legendy, není lepší, namísto konstruování hrůzných zkazek útočících na základní instinkty člověka a malování šílených obrazů, představovat si podzemí jako tento báječný, mimochodem silně věřící spisovatel? V té pohádce je líčen zvláštní podzemní svět hojnosti, kde v ohnivých řekách bydlí společenští salamandři, jež vynikají v umění duchaplné konverzace, kde se vzácné drahokamy teprve rodí a rostou, rubíny je možno jíst jako jahody a kde vám hodní gnómové vymačkají plný pohár diamantové šťávy…

Aktualizováno: 27.10.2010 — 13:17

70 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Jo a náš Krejg se choval v kapli navýsost spokojeně, i když jsem doufala v nějaké nepřirozené „nadpřirozeno“. Nepřirozené bylo snad jen to, že po té, co jsme se rozhodli jet tam na výlet, se nám staly dvě nepříjemné události po sobě, které nám návštěvu Housky odložily o 14 dní. že by…?
      Syn tam byl s námi a vloni znovu se školou a na Housce už zpřístupnili část podzemních místností. Je tam skvělej kastelán chodící v dobovém kostýmu.
      No a k tomu strašení dětí – mám v příbuzenstvu vzdáleného bratrance, co začal koktat po návštěvě Mikuláše a čerta asi ve svých 5 letech a koktá dodnes. Všeho s mírou, řekla bych.
      Pěkný večer (wave)

  1. Milý Pů, moc zajímavé počteníčko. Už jenom prabytná jáma, prahmota a všechno ta ostatní prapodstata mně odjakživa fascinovala. Často si pokládám otázky na které nenacházím jednoznačné odpovědi. (bat)
    O některých věcech taktéž nemluvím.
    Pustila jsem si tu jámu ale nepůsobila na mne tak příšerně, asi proto, že je to záznam, očekávaný na základě informace. Ale když si představím těch 13 km, co to je , 10 minut jízd autem, co my víme, jsme jen na malém okraji. Dovedu si představit nitro země se svými zvuky sopek,oceánů a kdoví čeho, vždyť severní moře umí i na povrchu dobře skučet a vítr je tam hlučný a krutý.
    Pokud co je nahoře , je i dole, musí to tam pěkně vařit.
    Na druhé straně je možná dobře, že si lidstvo není existencí démonů a pekla zcela jisto. :) (wave)

  2. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Modlí se jeden žid: „Bože, sešli mi deset korun!“ Vedle se modlí druhý: „Bože, sešli mi deset milionů!“ První: „Bože, sešli mi deset korun!“ Druhý: „Bože, sešli mi deset milionů!“ První zase: „Bože, sešli mi deset korun!“ Druhý: „Heleďte, tady mají padesátikorunu a přestaňte mi Boha rozptylovat prkotinama!“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným krásný sváteční večer a pěkně se vyspinkejte. ~o)

  3. :x (wave) Děkuji všem gratulantům. Mám z těch přáníček velkou radost. Živou kytičku jsem dostala od Jováska. On měl přísný zákaz zveřejnit moje narozky. Ještě jednou děkuji. (wave) :x

    1. Cheche, jako že se tady něco utají? (chuckle)

      JoVásková milá, všechno nejlepší! Štěstí zdraví, štěstí zdraví, hlavně to zdraví! (rose1) (h) (rose1)

    2. Gratuluji, sic se zpožděním ale o to více. Krásný narozeninový víkend vinšuje celá moje smečka domácí. (h) (d) (^) (*) (*) (*) (*) (h)

    3. Milá Jovová, taky se fakt všecko vykecá. A tak ti i já, i když jsem přišla až te%d, přeju všecko nejlepší, hodně zdraví, spokojenosti a radosti (h) (d) (h) (rose1)

  4. Trosku OT/ale nie velmi/ rozvernicek-JoVo nebude mat cas/viete,oslava/.
    Tak:zomrel clovek a sv.Peter mu podla sposobu zivota vymeral peklo.vedie ho tam a clovek vidi:stoly sa prehybaju pod jedlom,mlade krasne zeny sporo odete-nosia nektar,vzacne vina,vsetci sa zabavaju,tancia,miluju….Nas clovek sa diva ako pominuty.V tom sa v kute otvoria dvere a on vidi ohen,jakot ludi,,strasne teplo.Dvere sa zavru a svaty Peter ospravedlnujuco pokrci plecami a hovori:Oni to tak chceli,viete katolici.

    1. Jak v nejake knizce psal Pratchett … clovek se po smrti dostane tam, kam veri, ze se dostane. Coz vysvetluje, proc je tak dulezite zabit a snist kazdeho misionare, ktery se objevi.

  5. Tak jsem nakonec dneska stihla oba články (ten strašidelnější jsem si nechala na druhý kolo).
    Moc zajímavé čtení, díky. A ti fanatikové ;( – fanatismus všeho druhu je špatnej.

  6. Milý Pů o tamto tajuplném hradě v české kotlince vím. Byl jsi tak laskav, že jsi mi, před časem, poslal jeho fotky i zajímavé vyprávění. Proto mě obvzlášť mrzí, že jsem nedokázala využít možnost, když jsme byli tak blízko cestou z letošního Zvířetnického srazu. Prostě odbočku jsem nějak přehlédla, nebo co a pak už jsme se nechtěli vracet. Naše škoda. Člověk má poznat, co se do něj vleze a až se ucho utrhne.

  7. …………………………….(rose1) (h) (rose1) (h) (rose1) ……………………

    …… Janinko JoVásková, vzpomínám na Tebe a přeji všechno dobré……
    ……………..Kdybych byla zlatá rybka, splnila bych Ti tři přání………………

    ……………………………… (*) (*) (*) (d) (*) (*) …………………………

    1. Jůů – u JoVásku se slaví (a JoVo tentokrát mlčí (happy) ) – tak milá JoVásková, hodně štěstí, zdraví a spokojenosti ti přeji přes celou republiku. A ještě ti přeju splnění jednoho malého tajného přáníčka. Neumím posílat krásné kytičky, tak přijmi jednu smajlíkovou (rose1) . A živojo živijo živijo

      1. mila JoVaskova/je to gramaticky spravne?/prilepim sa pod juznu Moravu,to uz je k nam na skok:vsetko vsetko najlepsie prajem,dlhy spolocny zivot a krasne kytky.

  8. Tak jsme si hezky začertili… Nejdřív jsme trošku zmrzli – to když se vyrazí do hor v lehkém turistickém oděvu a tam mrzne, až praští (na kalužích led poctivě půlceňťák, i tekoucí potoky měly slabý ledový krunýřek), ale stoupání po necestě (jen průsekem) na tisícovku Černý vrch nás zahřálo dokonale. Nalezli jsme Čertův kámen, udělali spoustu fotek a jiným průsekem se sesypali do údolí Černé Desné. Abychom neměli kopců málo, zdolali jsme i protější Zelený vrch. Tam je kdesi pseudoviklan, ale vzhledem k neprostupné hradbě mladých smrčků jsme se ho ani nepokoušeli hledat.
    Jinak bacha, Jizerky dobře matou – Černý vrch s Čertovým kamenem je trošku jinde než Černá hora s Čertovým odpočinkem. Oba kopce mají přes tisíc metrů, oba mají vrcholová žulová skaliska, oba mají čertovské pověsti. Mimochodem těch Černých vrchů je v Jizerkách ještě víc…

  9. Ad hrad Houska – letos, jedouce ze Zvířetnického setkání, jsme se na Housce zastavili. Co mne tedy nejvíc udivilo, že hrad vůbec nevypadá jako hrad (třebas jako Bezděz, Buchlov či Bítov) – spíš jako lovecký zámeček. Já pořád hleděla někam k obzoru, kde se budou vypínat bytelné zdi hradu a kde nic tu nic. Opravdu bych nečekala hrad tak ukrytý v lese. Přiznávám, že první, co mne napadlo, bylo „zbytečná stavba“. Je fakt, že Toya na prvním nádvoří byla hodně neklidná, ale možná to bylo její únavou z třídenní akce a taky tím, že tam bylo psů více (dokonce tam byly i nějaké kotce se psy), takže tady nemůžu tvrdit, že to bylo proto, že pod Houskou je brána do pekla.

    Jinak má ateistická duše na podzemní peklo nevěří – pouze na peklo, které si dělají lidé sami – ať už mezi sebou nebo dokonce sobě.

  10. Zdravím z Prahy! (wave)
    Milý Pů (inlove) , článek jsem stačila přečíst ještě ráno před odjezdem za chlapečky, a po cestě jsem o tom zvláštním místě přemýšlela. Je fakt, že od pradávna jsou místa posvátná, uctívaná či naopak nebezpečná, tabu. Řekla bych, že Krakonoš má pravdu, ze země vycházejí někdy divné vody či plyny, naopak se tam někdy ztrácejí vody (viz Jedovnický potok apod.).
    Každopádně hrad je velmi neobvykle postavený, kdo ví, proč tomu tak je. Mám ráda svět, kde je tajemno, byť i znepokojivé. A Tvé články mám taky ráda – dal sis dlouhou pauzu. Doufám, že už budeš psát zase častěji. :)
    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Slovo prabytný vysvětluji níže a lépe to opravdu říct neumím, omlouvám se. Co jsou jámy – na to se, předpokládám, neptáš.

        1. Jé – to je dobrý slovník. Např. jsem se dozvěděla, že třepárna je místnost k protřepávání prádla (chuckle)

          1. Muhehe! (rofl) A vrčálek je něco vrčícího a vřešťák je stále vřeštící člověk. (chuckle)
            Je to takový pelmel, něco jaký bleší trh, kde jsou perly i naprosté hovadiny. (nod)

  11. HankaW a Krakonoš: ano, příčina bude asi v tom co oba píšete. Temné prostory a oheň jsou obvykle zdola.

    Louk: já tam kdysi spal taky. Nic jsem nezaznamenal. nevím, zda mám litovat nebo si oddechnout.

    Beda: neuvedl jsem je protože u těch odkazů jsou někdy také různé nesmysly, a moderní legendy, které se na událost u Murmanska postupně nabalily a nejsou pravdivé, například srozumitelná věta, kterou údajně zavřeštěl démon apod.

    Matylda: souhlas, takovéhle strašení malých dětí je normální zločin

    aida: prabytný je archaické přídavné jméno značící něco jako prapodstatu.

    zana: C.S. Lewise a jeho Letopisy Narnie osobně stavím o úroveň výš než Rowlingovou a jejího HP.

      1. Jendo, já tenhle pocit měla až z posledního dílu. Ale ten bych dítěti stejně nečetla, to je dovětek pro dospělý – aspoň mně tak přijde.
        Vlastně nejraději mám první díl.

    1. Nad HP řadím kromě Narnie i Alenku ..(ale tu, kde Tlachapoudovi ještě říkají Žvahlav – ten starej překlad je nádhernej)

      1. Bylo smažno, lepě svihlí tlové se batoumali v dálnici, chorošně siví borolové, na mamné krsy žárnící… :D :D :D

        1. baty – jojo, přesně tak:
          Žvahlav
          Bylo smažno, lepě svihlí tlové
          se batoumali v dálnici,
          chrudošní byli borolové
          na mamné krsy žárnící.

          «Ó synu, střez se Žvahlava,
          má zuby, drápy přeostré;
          střez se i Ptáka Neklava,
          zuřmící Bodostre!»

          Svůj chopil vorpálový meč,
          jímž lita soka vezme v plen,
          pak used v tumtumovou seč
          a čekal divišlen.

          A jak tu vzdeskné mysle kles,
          sam Žvahlav, v očích plameny,
          slét hvíždně v tulížový les
          a drblal rameny.

          Raz dva! Raz dva! A zas a zas
          vorpálný meč spěl v šmiku a let.
          Žvahlava hlavu za opas
          a už galumpal zpět.

          «Tys zhubil strastna Žvahlava?
          Spěš na mou hruď, tys líten rek!»
          «Ó rastný den! Avej, ava!»
          Ves chortal světný skřek.

          Bylo smažno, lepě svihlí tlové
          se batoumali v dálnici,
          chrudošní byli borolové
          na mamné krsy žárnící.

          1. Podle prvních dvou slov „Bylo smažno“ předpokládám, že překladatelem byl nějaký Plotňák (chuckle) . Jinak všechna čest, Sharko, ač Alenku mám moc ráda (a četla jsem ji aspoň pětkrát), tak tuto básničku jsem nikdy nedočetla dokonce – natož abych si ji zapamatovala! Ale dnes jsem ji přečetla (whew) – a dávala mi smysl (wait) !

            1. To je kvintesence všech Vrchlických, kterýž byl geniální, a smeček jeho nohsledů, kteříž už takovými nebyli. :D

            2. Tak to já jsem právě pochopila, proč jsem Alenku nikdy nebyla schopná přečíst – pro můj dyslektický mozeček je tahle básnička jen mišmaš písmenek. Třeba se někdy dostanu k nějaký načtený verzi, neznalost Alenky je mezera ve vzdělání :)

              1. Si dej tu současnou – teda nově přeloženou, ta je srozumitelnější…ale není mým šálkem kávy… ;)

                1. Mě to fakt docvaklo až teď – před časem jsem poslouchala na Vltavě cyklus sestavený z originálů a překladů tohoto typu anglických říkaček a přišlo mi to hrozně zajímavý a nějak jsem nemohla pochopit, proč jsem si v tom nikdy nepočetla – teď když jsem to viděla napsaný, tak mi to došlo :D

              1. Možná, ale z toho textu nejde nic, natož strach. Je to prostě příliš jiným jazykem, autor resp. překladatel překročil míru. Kdežto Tlachapoud i přes tu velmi nápaditou pomatenost „něco o něčem“ říká.

                1. Ono je to přeloženo na úplně stejném principu Žva-niti, Tlacha-ti,straka-poud, smrti-hlav, Žvahlav, Tlachapoud, proto ti sharko připadá ten žvahlav strašivej, tam je ta podvědomá asociace se smrtihlavem, ze kterého překladatel vyšel. Oboje reflektuje originál a svědčí o vývoji jazykové zásoby a jazykového vnímání. Tlachapoud už je moderně rozverné, Žvahlav zase ironicky asociuje všelijaké ty nabubřelé staroslovanské hrdiny, kteří tak letěli koncem první republiky (srv. Bohatýrská trilogie nebo Slovanská epopej , chichi) a hodí se do té parodie české oficiální poezie z přelomu století, o kterou překladateli podle jeho vlastních slov šlo.

    2. Hledat vodu virgulí také každý neumí. Nejspíš je pod hradem nějaká ,,dračí žíla“, na kterou jsou někteří jedinci citlivější. A pod pískovci je vulkanitový podklad, který může být (a zcela určitě i je) popraskaný a prasklinami mohou unikat, byť v nepatrných koncentracích , různé plyny, které mohou mít ve sklepních prostorách účinky všeliké. A pokud jde o hluk ve 13 km hlubokém vrtu: Co se asi v této hloubce, navíc v tektonicky aktivní oblasti, může dít, když do toho zpresovaného a stále hněteného materiálu navrtáte z povrchu díru a tím jeho část lokálně odtlakujete? Pochopitelně začne okolí vrtu pracovat a a o zdroj hluku je postaráno hned. Navíc mohlo dojít i k elektromagnetické indukci do tělesa mikrofonu, ( k severnímu magnetickému pólu to není až tak daleko), takže ty hluky vůbec nemusely být zvukem.

  12. Pů, díky. Vždycky si tvoje články ráda přečtu a oceňuju tvoje podání.
    A souhlasím s Narnií, to je léčivý čtení.

  13. Ano, je zajímavé, že peklo je vždycky v podzemí… a fakt mi vadí děsit zejména děti. Děti to všechno prožívají mnohem víc a hlouběji, než si dospělí dokážou představit. Racionální vysvětlení funguje málokdy. Proto razím zásadu něděsit ničím, ani peklem, ani bubákem (když v noci polezeš z postele, vyleze zpod postele bubák a sní tě- zažila jsem tohle dítě na vlastní oči. Jeho matka nechápala, proč po nocích tak vyvádí, když ona chtěla jenom to, aby v noci nelezl ven z postele). :(
    Hrad Houska musí být zajímavý. Nikdy jsem tam nebyla a měla bych to napravit. Četla jsem leccos.

    1. Proč že je peklo pod zemí? O tom mohou vyprávět kvalifikovaně jen ti, kteří na vlastní kůži zažili zemětřesení, nebo sopečnou erupci. U nás se musíme spokojit s popraskanými zdmi v Novém Kostele, nebo s bublajícími mofetami na Soosu.

  14. milý Pů, tvé články zabývající se tajemnem jsou vždy nesmírně zajímavé, i když začasté vyvolávají zcela zvláštní pociy, někdy ne zrovna příjemné

    přiznávám, že jsi vzbudil i mou zvědavost ohledně onoho (co se mi podařilo zjistit stále ještě nejhlubšího) vrtu na poloostrově Kola a našla jsem i ten zvukový záznam

    teď nevím, ty sám jsi odkaz neuvedl – proto že článek je věnován Housce? nebo z jiných důvodů? respektuji to a (zatím?) ho sem nedám ani já… ale pokud bude někdo chtít, můžu ho sem později dodat – ostatně, poslech je „na vlastní nebezpečí“, že?

  15. Hrad, kde se pořizují divné fotky….alespoň nám to říkal průvodce, ono už to bude 10 let, co jsem na něm byla…a hlavně mne dráždil ten keltský ornament…ten je pro mne zvláštní…Pů,děkuju za připomenutí… (rose1)

  16. Tam, kde jsou bavany, viklany a odobné kamenné nádhery… jsou i skalní okna, jeskyňky, skalní mísy a sedátka. A taky tedy čerti na každém kopci. Čertovu komoru jsme viděli (pověsti taky nejsou úsměvné), teď někdy (dnes? v sobotu? v neděli?) bude na ředě Čertův kámen a Čertovo sedátko na Černé hoře.
    Po Narnii sáhnu docela často.

  17. Milí Zvířetníci, právě dorazil lodní poštou balík, do kterého jsem pečlivě naskládala spoustu věcí, které jsem prostě nedokázala dát do 20 kg zavazadla, které povolují aerolinky. Tak teď tady sedím, v duchu se vracím zpátky do června a probírám se všemi krásnými dárečky od vás a vzpomínám na chvíle strávené s vámi. Ještě jednou všem děkuji za dárečky, které mi tyto chvíle připomínají. V sobotu máme trampskou slezinu a už mám nachystaný kalendář pro Possum, abych jej předala. Všechny zdraví Míla

      1. Z Austrálie do Evropy lodní poštou až 3 měsíce, a pravděpodobně i déle, je-li to před Vánoci, t.j. asi tak od půlky září.

  18. Jó, Houska. Hodně jsem o ní slyšela a četla a dlouho se tam chystám… Díky, milý Pů, opět velmi zajímavé :) . Připomněls mi vyprávění dobrých známých. Táta se synem hodně trampovali, oba dost zocelení všelijakým nepohodlím a pro strach uděláno. Při nocování na Housce se tatík nalil a spal jako dřevo, zatímco synek trávil bezesnou noc, s očima třeštícíma na úplněk… O tamních legendách toho tou dobou příliš nevěděli. Uběhlo přes deset let, ze syna je šikovný hovorný muž, onu noc však rezolutně odmítá rozebírat… To jen jeho mamina si dodnes pamatuje, s jakým děsem v očích se kluk vrátil z výletů.

    Achjo. Fanatici zaséváním strachu a viny napáchali a i dnes páchají na duších strašné škody. Mnohem horší než křížové výpravy, atentáty atd.

    Jj, Lewis je báječný. Nápaditý, tvořivý, laskavý…

  19. Mily Pu, opet velmi zajimave a podnecujici fantasii. A ta archetypalni pamet lidstva – treba – kdo vi? Anebo prirozeny strach z temna a uzavrenych prostor? Kombinovane s nabozenstvim, ktere svym zpusobem potrebuje peklo…

    Housku jsem si nedavno v praci pri obede googlila, ale co jsem nevedela je to, co pises, ze je hrad postaveny „naopak“. Vzdycky se na tve clanky tesim.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN