PSI: Jen tak si jdu lesem… (2)

Před nedávnem jsem se svěřila těmto stránkám s příběhem, pro mě plným zamotaných emocí, a současně požádala laskavé čtenáře o jejich postřehy a názory. O co šlo?

Při jedné z podvečerních procházek se psy jsem narazila poblíž chatové osady na odrostlejší štěně křížence jezevčíka s jeho mámou. Ta utekla, prochladlé štěně jsem vzala k sobě domů. Následující dny jsem úporně hledala majitele. Toho jsem sice našla, však velké nadšení z mé strany se nekonalo.

Člověk je to značně nezodpovědný, psy sice živil dobře, ale nechával je zcela bez dozoru pobíhat volně po okolních lesích, vesnicích a především celé chatové osadě, takže šli na nervy naprosto všem – motoristům, cyklistům, rodičům malých dětí, majitelům jiných psů a především zahrádkářům, kterým jako správní norníci likvidovali téměř vše, neboť hrabali a hrabali a hrabali… no jako jezevčíci. A k tomu všemu se ještě ukázalo, že ta štěňata jsou dvě, takže „postrachem okolí“ jsou tři psi, sice malí, ale tři!!!

Majitel nejdříve štěně chtěl, pak nechtěl a pak si ho zase vzal, aby si měla vnoučata s čím hrát (tohle raději bez komentáře, maminka mě učila nemluvit sprostě).

Nějakou dobu byl klid, ovšem jak se ukázalo, klid před pořádnou bouří. Uběhly asi dva týdny a volal majitel, že psi se opět ztratili, jestli něco nevím. Takže další akce, internet, letáčky, místní rozhlasy i v okolních dědinách atd… Zapojila se aktivně i jeho rodina, jak se však ukázalo, už poněkud značně pozdě. Během celého tohoto hledání jsem se opakovaně snažila navázat kontakt s rodinou a upozornit je na veškerá závažná zjištění, která jsem postupně učinila. Majitel psů totiž úporně trval na tom, že lidi přehánějí a vymýšlejí si, že psi se vůbec netoulají, že je to všechno nafouknutá bublina, že utečou jen zcela výjimečně a mlel to jako kolovrátek pořád dokola.

Protože jsem nedokázala posoudit, jestli je to už stařecká umíněnost nebo tomuhle nesmyslu fakt věří, moc jsem chtěla mluvit s někým rozumným a upozornit na to, že psům už skutečně hrozí vážné nebezpečí, že jich mají lidi už fakt dost. A přestože na všech letáčcích s prosbou o pomoc rodinka psala dojemně, jak moc jim pejskové chybí, tak mnou navrženou variantu, ať nabídnou odměnu nepřijali a na závažná upozornění o nutnosti buď totálně přestavět plot, nebo v zájmu života psů hledat pro ně jiné umístění nereagoval taky vůbec nikdo.

Hledání se nedařilo a já jsem se snažila už na pejsky nemyslet, smířit se s tím, že zázraky prostě dělat neumím. Při procházkách lesem však stále moje oči šmejdily porostem, kdyby aspoň mrtvá tělíčka objevily, abych věděla, že už není naděje… O to větší byla moje radost, když se zjistilo, že pejskové byli objeveni v útulku vzdáleném 100 km, kam je dopravili lidé, kteří je našli bloudit hladové a špinavé poblíž olomouckého nádraží.

Suma sumarum – někomu z chatové osady už došla trpělivost, jak ostatně bylo mnohokrát avizováno, psy naložil a odvezl hóóóódně daleko s tím, že ostatní nechá na osudu. Přímo je nezabil, dal jim šanci k životu v podobě šťastné náhody a ta se opravdu stala. Bylo pak už jen internetovou záležitostí, že se dostali zpět k původnímu majiteli.

Údajně přešťastná rodinka si pejsky přivezla zpět, pěkně na internetu všem poděkovala a… dál neudělala zřejmě vůbec nic. Jak to vím? Sedím si minulý týden klidně v práci u počítače, když zazvoní telefon a má paní domácí, stará paní ve věku 85 let, mi přeskakujícím hlasem sděluje, že „..to štěně, které jste před časem našla a ještě další dva malí pejsci zoufale běhají mezi auty před našim domem a co že má teda dělat“. Pracuji ve městě vzdáleném od bydliště minimálně 45 minut cesty, takže stará paní si musela s pomocí sousedů poradit sama. Zavřeli pejsky do předzahrádky, neboť jinde není místo. Máme dalších 6 psů a spoustu koček.

Trhla jsem díky taxi traťový rekord, přesto příliš pozdě… Udělala jsem osudovou chybu a zavolala snaše toho majitele-pitomce v naději, že teď už proboha pochopí, že pobyt zvířat v původním místě JE ZCELA A NAPROSTO VYLOUČEN A POKUD SE PSI VRÁTÍ ZPĚT, JDE O ROZSUDEK SMRTI. Pokud ten, kdo je před doslova několika dny odvezl 100 km daleko, aby mu už nikdy nerozhrabali zahradu, nevyděsili děti či cokoliv podobného, je znovu uvidí, tak jsou jejich šance už nulové. Otrávit, zastřelit, cokoliv… Myslivci, kteří chodí na divočáky, obtěžující okolí už i za bílého dne, se nedají dvakrát prosit, jsou to většinou všechno staří kamarádi a starousedlíci.

Mladé ženě jsem sdělila, přiznávám, že velmi a velmi rozčileným hlasem, že psi opět utekli, díky pozornosti obětavých lidí jsou u nás na zahrádce a že je v žádném případě nevrátím zpět. Protože jsem tušila, že ihned bude volat svému tchánovi, tedy člověku, který, přes tolik upozornění a varování i přes opakovanou hrozbu pokutou, není schopen se o psy postarat, ještě jsem rychle ujistila svou starou paní domácí, že ihned vyjíždím a pokud se objeví majitel psů, ať je v žádném případě nevydává.

Co se odehrálo do mého příjezdu, se vymyká mému chápání zcela totálně. Pan majitel se ráčil dostavit přímo bleskově a po odmítnutí přístupu do dvora, ze kterého je jediný vchod do předzahrádky, rval štěňata pod drátěným plotem přes zídku tak, že jejich zkrvavělá bříška zanechávala stopu. Fenka byla už příliš velká, tu protáhnout nedokázal. Pak odjel a co plánoval dál, to nevím. Na všechno tohle dění jsou svědci, protože kňučení štěňat přilákalo ze sousedního domu všechny jeho tři dospělé obyvatele, nelze tedy pochybovat o tom, že nikdo nepřeháněl, když mi byla situace takto odporně popisována.

V mém mozku nastalo totální zatmění. Znám u sebe velmi dobře tento stav ještě z doby, kdy jsem žila sama s dcerou a jí bylo, vnímáno z mého pohledu, jakýmkoliv způsobem ubližováno. Mám pro to sama pro sebe označení „rozzuřená medvědice“ a vzhledem k mé hmotnosti není tento pojem až tak neodpovídající. Bylo jednoznačně velmi dobře, že nedošlo k mé přímé účasti při konání „pana majitele“, protože bych už nejspíš pobývala ve vazební věznici za pokus vraždy, případně vraždu dokonanou, neb ten chlap je starý člověk a údajně hodně nemocný.

Po odeznění prvního šoku a aspoň částečném zklidnění mysli jsem si vzpomněla na tolikrát již osvědčenou „kouzelnou moc peněz“ a i když permanentně znám pouze stav „jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná“, používám formulku „kolik za to zvíře chcete“ docela často.

Většinou nastane stav, že se lidi zastydí, bývá jim to trapné – tedy pokud jsou to v podstatě docela slušní lidí, kteří jen nechtějí nebo se bojí nebo neumějí přiznat, že situaci nezvládají, na zvíře nestačí, neodhadli své časové možnosti, případně je jen přestalo zvíře bavit a neví co teď dál. Někdy se trošku nenápadně poptávají, jestli by zvíře někdo nechtěl, ale většinou stylem „mrtvého brouka“ čekají, snad až zvíře umře nebo se stane něco jako zázrak. Už se mi i stalo, že mi ke kočce přidali pytel drahých granulí a kočku stabilně zavřenou v garáži chodí k nám navštěvovat a občas i přidají na žrádlo. No chápete to?

Samozřejmě se i stane, že nakonec za zvíře zaplatím, abych ho následně transportovala pod smyšlenými historkami do útulku.

Ale zpět ke štěňatům. Nabídková formulka opět nezklamala, dědek zřejmě vychladl a uvědomil si konečně, že mám tedy asi pravdu, že jemu hrozí mastná pořádková pokuta a psům smrt. Takže pejsky přivezl obratem zpět i s očkovacími průkazy a cpal mi i vodítka a obojky a snad abych si to ještě nerozmyslela, tak od vrat křičel „paní, já vám je dám zadarmo“.

 Takto zázračné ukončení však postihlo jen štěňátka. Mamina, která zůstala za plotem naší předzahrádky, v okamžiku, kdy zaslechla jeho auto, snad pod vlivem toho, že byla svědkem krvavého tahání štěňat nebo předchozích ošklivých zážitků u svého pána, neuvěřitelně rychle podhrabala plot a před užaslými zraky mými i sousedů, které jsem pro jistotu povolala jako svědky celé kauzy, prchala po silnici pryč. Bohužel auto bylo rychlejší a dostižena byla záhy.

Fenečku mi rezolutně odmítl vydat i prodat, se slovy, že ji potřebuje – fakt nevím na co, snad ne chuderku na ty divočáky a prohlásil, že už je objednaná na kastraci. Věř, kdo chceš. Tohle mne mrzí moc a moc, pořád doufám, že ještě není všem dnům konec.

Srhnuto závěrem: mám dvě kouzelná šestiměsíční štěňata, máma kříženec jezevčíka s kokrem, táta „neznámý vojín“, bráchové jsou si absolutně nepodobní, takže tatíků bude asi víc (vzhledem k „dlouhodobě zcela volnému pohybu maminy“ tak možná celá jednotka vojínů byla v akci). Při vší skromnosti a bez velké nadsázky jsem jim zachránila život, ale nemám pro ně absolutně podmínky. Honí kočky i slepice (hlavně ten bílý méďa Béďa), dalších psů mám 6, včetně starých a nemocných.

Tohle není v žádném případě míněno jako inzerce či nabídka štěňat, vždycky jsem se dokázala zodpovědně o zvířata dle svých možností kvalitně postarat a udělám to takto i tentokrát, chtěla jsem jen povyprávět a dokončit příběh, ve kterém jsem již nepředpokládala

svou další a už vůbec ne takto zásadní účast.

Přesto se zeptám – nechcete někdo štěně – dávám ZADARMO :)

Aktualizováno: 21.10.2010 — 11:26

18 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Nové zprávy zatím žádné nejsou, od Bedi se neozvali, z toho soudím, že si štěňátko zvyká a není důvod nic řešit. Druhého prcka mám u sebe, je to ten klidnější, takže je čas na výběr dobrého umístění.
    Jinak musím panu Vladislavovi přiznat krutou pravdu – z němčiny jsem sice maturovala, ale současný stav mých znalostí odpovídá asi mé stejně tristní znalosti hry na klavír, kdy po celém cyklu návštěvy LŠU (nynější ZUŠ) umím zahrát „ovčáky, čtveráky“. Smutné, ach smutné, hlavně proto, že ten klavír mi platila maminka, v té době rozvedená máma dvou dětí, která, jak to tak bývá, obracela každou korunu a přitom chtěla pro dceru „dobré vychování“. Tož co naplat, nějak to nevyšlo, německy sotva pozdravím, ač majitelka už dávno prošlého řidičáku, nepoznám ani dopravní značky, ještěže moje zvířátka chtějí jen plno lásky a plné misky, a to zatím ještě zvládám.

  2. Moc pěkné a skoro dokonalý happy end. K titulku Jen tak si jdu lesem se mi vybavuje Heinrich Heine z hodin gymnaziální němčiny: Ich ging im Walde, so fuer mich hin… Náhoda, nebo paní Zita zná tohoto básníka?

  3. Ahoj, já jen jsem sem nahlížela do článků na Zvířetník a vidím na fotce pejsky, které odněkud znám, tak mi to nedalo a dočetla až do konce. Já jsem ta Hanka, co dávala tip na pejsky v Olomouckém útulku. To je teda náhoda. Chudinky malé. Držím palce, aby i ten druhý prcek brzy našel domov a hodného páníčka. Škoda fenečky, takového majitele si nezaslouží. Kdyžtak zkuste, kdyby to nevyšlo, nabídnout prcka přes Facebook nebo na http://www.zvirata.bazos.cz . Hanka Šeráková

  4. Tak děkuji všem za držení palečků, včera akce dopadla snad dobře.
    Paní „školní inspektorka“ si odvezla jedno ze štěňátek – vybrala si to bílé chlupaté. Tak budu doufat, že uslyším samé dobré zprávy i nadále. Ještě mám nějakou rozjednanou jednu akci pro druhé štěně, pokud to nevyjde, využiju nabídku PetryK a zkusím inzerovat takto.
    Děkuji všem za podporu.

    1. Zito – zrovna jsem si říkala, jak ta vaše včerejší předávka dopadla. A vůbec se nedivím, že první šel běloušek – i mně se velice líbil (i když hnědáček s lysinkou má něco do sebe). Tak držím palce, ať to i s tím druhým štěndem dopadne (y) !

  5. Děkuji všem za povzbuzení a prosím, držte moc palce. Na neděli jsem domluvená s paní, která by ráda pro rodiče vybrala štěně.
    Rodiče bydlí na větší vesnici v domě s velkou zahradou, nedávno museli nechat utratit 14-letého jezevčíka. Tak snad to klapne, po telefonu mi byla paní sympatická, z řeči vyplynulo, že pracuje jako školní inspektorka. Tak si říkám, třeba úplně blbě, že solidnější povolání snad už ani neexistuje, tak snad nedám pejska do špatných rukou, teda pokud si nějaké odveze.
    Jinak žijeme kousek od Brna, směrem na Blansko.
    Tak držete, prosím, ty palce, ať se věci pohnou dobrým směrem, jinak naše kočky jsou už vydivočené a z domácnosti mám chlívek.:)

    1. Moc děkuju za dopsání dodatku k tomu původnímu příběhu (h) – držím palce na šťasntý konec pro obě štěňata.

    2. No to je krásná zpráva, tak držím palečky, aby to klaplo (třeba si paní nakonec odveze obě štěňata).

  6. Držím palce, aby se brzy našli noví majitelé pro psíky. Bohužel já mám stop stav, mně centrála nadělila koncem léta zuboženou mourovatou kočičku, co měla i se svrabem v uších lehce přes 20dkg (vážil vet), no a teď má skoro 2 kila (opět převážena u veta)…je pravda, že všechno Jessice sežere :D alespoň jí tam nezůstávají granule celý den, jak jí je nasypu, tak je jde zhltnout, aby se k nim nedostla Felice (cat)

  7. ZITO – HERGOT, JÁ TADY NEMŮŽU NAPSAT NAPROSTO VŮBEC NIC, PROTOŽE BY TO NEBYLO MOŽNÝ UVEŘEJNIT. PÍŠU SCHVÁLNĚ VELKÝMI PÍSMENY, PROTOŽE TU ŘVU VZTEKY!!!! VZTEKY A BEZMOCÍ NAD LIDSKOU BEZOHLEDNOSTÍ.

    ALE TAKY MUSÍM VYKŘIČET, ŽE JSEM RÁDA, ZA LIDI JAKO JSI TY, ŽE TĚM CHUDÁKŮM DÁŠ ŠANCI NA LEPŠÍ ŽIVOT.

    Zito – rozhodím to, třeba se někdo najde. Prosím Tě, můžeš mi hodit do emila tyhle fotky a pár info k nim, abych to rozhodila mezi lid+ nějaký kontakt na tebe -přes emil?? a lokalitu, kde jste? Jestli můžu poradit, zkus se domluvit s nejbližším útulkem, jestli nemůžou hafany hodit na své stránky jako externisty.

    Ještě jednou DÍKY ZITO, DÍKY (h)

  8. Zito, přečetla jsem a rozum to nebere. Škoda, že mám smečku tří, která je tak semknutá, že další přírůstek by asi nerozdýchala. Ten bílý plyšák, ten by byl můj. Ale ani ten zrzeček není marný.

    Omlouvám se, celý týden jsem mimo Zvířetník. Nevím, co se dělo. Ale doženu.

  9. Kdyby to šlo, tak se nechám od toho hnědého adoptovat. Ale nejde :S , už máme doma 3 dominantní sůvy a Kimině to opravdu nemůžu udělat. Mužu jen držet tlapky. (y)

  10. Moc držím (y) aby našli nové páníky, kteří jim poskytnou, co opravdu potřebují – vždyť jsou to smečkoví tvorové a nestačí je jen nakrmit a vyhodit ven :@ No a o těchle takychovatelích bych bohužel mohla sama hodně napsat z mých dřívějších zkušeností, ale vždycky se při pomyšlení na to šíleně naštvu…. Jinak musím pochválit vísku, ze které pocházím a každý víkend bydlíkuju se smečkou, že až na jeden nenapravitelný případ, který už se pokoušel řešit i místní starosta (jde o něm. ovčačku, kterou sice majitelé krmí, ale žije permanentně v ohradě 2×2 m, ze které ani pořádně nevidí na svět ;( a majitelé ji nikdy nevezmou ani na kratičkou vycházku), tak je tam situace versus např. sedmdesátá léta naprosto sto a jedna. I takoví, co dřív měli psa max. na dvoře, s ním dnes chodí na vycházky a i na tom dvoře ho semo tamo pohladí….. takže „myklíkuju“, aby to tak bylo už napořád!!!!

    1. Laďko, to je ještě paráda, to u nás má jedna paní asi 14 koček – venku po celé vesnici, 2 psy permanentně uvázané ani ne u boudy, jen za nějaké zemědělské nářadí, a 5 koz, Zrovna jsem se dneska rozčílila proč nemůže kočky dát kastrovat, protože má další koťata. Pak to chodí po celé vesnici a přenáší nemoci. O očkování a odčervení asi ani nikdy neslyšela. K nám nedávno jeden kocour přišel a když jsem mu dala najíst, protože byl strašně vyhublý tak druhý den pošel. Chytit se nedají ale paní říká, že to jsou její miláčkové a to ona není nijak moc stará, je mladší než já.
      mám 2 a 9 jedenáctka je moje oblíbené číslo takže nekecám

  11. ZitoB – co k tomu říct. Některým lidem není radno svěřit zvíře plyšové, natož živé. A ty jsi psí anjelík (angel) .

    Štěňata vypadají moc hezky – ten bílý kluk vypadá spíš jako nějaké společenské plemeno (něco mezi bišonkem a havaňáčkem a jiným jim podobným pejskům) a ten hnědý s apartní linkou na nose je takový rozumbrada. Držím palce, ať jim najdeš co nejdřív spolehlivé a dobré pánečky.

  12. Je to vždycky moc líto, že si takové štěně nebo nalezené kotě nemohu nechat a moc držím palce, aby to dobře dopadlo.
    Zrovna tuhle se k nám na ranní procházce přidalo koťátečko, evidentně dobře živené a domácné, tuze se mělo k naší čubizně a ta ho opečovávala, jen si ho vzít domů. Jenže náš starý kocour stále žije, má své dietní granule nevhodné pro zdravé zvíře a malého vetřelce by nejspíš zlikvidoval – vím, jak to vypadalo, když jsem se snažila ohlídat doma kotě sousedky – bylo to na krev.
    Držím palce, aby se pejskům našel páníček!

  13. Ach milá Zito – až se ti podaří najít těmhle dvěma štěňatům nový domov, teprve pak bude bude moci zazvonit zvonec a tvoje dojemné vyprávění mít ten správný pohádkový konec. (h) Moc bych to přála jak tobě, tam těm mrňousům. Vůbec ale nepochybuji, že až do té doby se i tak budou mít i tebe dobře a třeba se ti nakonec podaří zachránit i jejich maminu. Máš můj obdiv za svoji kuráž, obětavost a velkou lásku ke zvířatům – které z každého tvého vyprávění jen sálají. (bow) O charakteru „majitele“ těch psíků raději pomlčím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN