ZVĚDAVÉ HISTORIČNO: Naše moravská rodina v osudech dějin

První světová válka zamíchala osudy statisíců lidí v Čechách i na Moravě. Mezi nimi byla i rodina mého pradědečka. Rodina mého pradědečka pocházela z moravské vísky Podbřežice nedaleko Vyškova. V roce 1870 se tam narodil můj pradědeček Antonín a později i jeho vlastní či nevlastní sourozenci. Celkem jich prý bylo asi patnáct, ale dospělosti se jich dožilo jen šest.

Proč i nevlastní sourozenci? Pradědečkova maminka zemřela, když Antonínovi bylo 9 let. Jeho příbuzní ho v poslední chvíli poslali ke studánce vzdálené několik kilometrů, aby pro maminku přinesl „živou vodu“. Malý Antonín běžel celou cestu tam i zpátky, ale maminku již naživu nenalezl. Ještě mnoho dalších let se trápil, že měl běžet ještě rychleji. Příbuzní nechtěli, aby viděl maminku zemřít, ale nechtěně mu připravili jiné, ještě mnohem horší, trauma. Společně s Antonínem přišli o maminku jeho pětiletý bratr Martin a dvouletá sestra Anežka.

Rodina byla chudá. Mohl za to dědeček mého pradědečka, který propil statek. Antonín proto musel ve 14 letech ukončit školu a jít pracovat. Z Podbřežic to bylo blízko do Brna. Začal jako zedník a plakal při opravě gymnázia, když hleděl do oken třídy, kde studovali stejně staří, ale šťastnější chlapci, z nichž jeden byl i jeho bývalý spolužák, který se ještě ke všemu učil mnohem hůře. Antonín velmi toužil po vzdělání, tak si alespoň kupoval knihy a vzdělával se sám.

Pradědeček Antonín a prababička Olga

Postupně se různými peripetiemi dostal nejdříve do Vídně, pak i do rakousko-uherské armády, kde sloužil v poddůstojnické hodnosti a později pracoval ve Vídni jako kancelista. Za republiky pak pracoval jako tajemník na Československém velvyslanectví. Jeho sestra Anežka ve 14 letech také odešla do Brna a později do Vídně sloužit do vznešených rodin. Zřejmě to byla temperamentní dívka, protože její služba u jedné baronky skončila po třech nedělích, kdy v barončině klíně skončila snad polévka či omáčka a náhoda to opravdu nebyla. Jednou jí u doktora ošetřovali i podlitiny, jak se se svou paní poprala. I jindy prý létaly talíře. Bratr Martin přes Brno, Vídeň a různá další místa nakonec zakotvil na Slovensku.

Pradědečkův otec se podruhé oženil a z tohoto manželství vzešly také tři děti, které se dožily dospělosti – Marie, jejíž potomci stále žijí v blízkosti Podbřežic, dnes v blízkém Rousínově. Potom zde byla Stefanie – na ni zapomněla i vlastní rodina. Kdyby nebylo k dispozici několika dopisů mého pradědečka, ve kterých jí pěkně píše, aby po ukončení školy nezapomínala na čtení a přitom pomáhala mamince, kdy schvaluje záměr, že se provdá do statku za vdovce se dvěma dětmi (bude na vlastním… ), kdy píše, že už má všechno své trápení za sebou a zmiňuje se, že ji ten mizera týral, nevěděla bych o ní. Podle babiččiných zápisků zemřela na souchotiny, ale jistě k tomu přispělo i kruté prostředí na statku. Doslova se po ní slehla zem, příbuzní na Moravě už o ní nevědí a nebýt pradědečkových dopisů a zápisků mé babičky, nic bych nevěděla ani já. Ubohá a nešťastná Stefanie.

***

A nakonec Stanislav neboli Stanin. Narodil se, když pradědečkovi Antonínovi bylo již 19 let. Staninův osud se také začal naplňovat v jeho 14 letech, kdy ukončil základní školu. Pradědeček Antonín sám beznadějně toužil po vzdělání a tak chtěl, aby alespoň jeho bratr mohl studovat. Společně s Anežkou se jim ho podařilo dostat na vojenskou námořní školu do Puly. Babička píše: „Bylo to v roce 1903, Stanin, ačkoliv měl jen české školy, měl skoro samé výborné na vysvědčení.“ O kousek dále babička pokračuje: „Než vstoupil do školy v Pulji, tak pracoval ve Vídni na stavbě, kde pracoval strýc Martin, aby se naučil německy.“

Pradědeček Antonín, prababička Olga a babička

Anežka využila své služby u admirála hraběte Montecuccoliho a přemluvila ho, aby dostal Stanina na školu. Babička píše: „… tak sloužila teta Anežka v Brně jako služka, potom nastoupila místo u hraběte Montecuccoli ve Vídni IX. Hőrlgasse a s nimi se pak dostala do Trieste, kde sloužila 3 roky, prosila, aby se strýc Stanin dostal do školy námořních elektrotechniků. Montecuccoli byl admirálem a ačkoliv nadával, že každá služka chce dostat bratra k námořnictvu, tak se tam Stanin dostal.“ Hrabě Montecuccoli byl nejen admirál, ale o rok později se stal velitelem rakousko-uherského námořnictva (1904 – 1913). Je vidět, že služba v takové rodině se mohla vyplatit. V té době již jak Antonín, tak Anežka také měli zajištěny takové příjmy, že mohli Stanina na škole podporovat.

Příbuzní hovoří o tom, že Stanin studoval námořní akademii, ale vzhledem k pozdější Staninově specializaci a jiným nepřesným informacím z rodiny předpokládám, že nejspíše studoval K.u.K Maschinenschule v Pule, střední školu, kterou bylo možné studovat po ukončení základního vzdělání a ze které vycházeli kvalifikovaní lodní strojníci a elektrospecialisté. Koneckonců i babiččiny zápisky mluví o elektrotechnické škole. Z té doby pochází i pohled lodě SMS Monarch, který Stanin zaslal svému kamarádovi do Podbřežic.

Pro chlapce z moravské vísky to musel být velký zážitek plavit se na velké válečné lodi. Antonín i Anežka jistě předpokládali, že Staninova dobrá budoucnost byla zajištěna. Být poddůstojníkem totiž v té době nebyla malá věc. Po odchodu do výslužby měl totiž takový poddůstojník slušnou šanci získat úřednické místo (ostatně jako pradědeček Antonín).

Babička k tomu píše: „Déle sloužící poddůstojníci mohli se tenkráte po složení zkoušky, tak zvané praxe, stát státními úředníky.“ To chlapci z moravské vísky jistě stálo za to. Kromě toho, poddůstojník I. třídy už měl zadarmo byt. Stanin se líbil děvčatům. Babiččiny zápisky: „Když v roce 1913 přijel v námořní uniformě, tak byly všechny děvčata z našeho domu zamilovaný. Měla jsem strýce Stanina moc ráda, on byl velmi hodný na mne a posílal mi pohlednice, byla to celá série z Červené Karkulky.“

***

Jenže všechny předpoklady se zhroutily, když byl v Sarajevu spáchán atentát na následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este. Vypukla I. Světová válka a Stanin, který již sloužil v rakousko-uherském námořnictvu, se téměř okamžitě dostal do víru událostí.

Rakousko-uherské námořnictvo již před válkou koketovalo s novou námořní zbraní – ponorkami. Pro zájemce o R-U ponorky existuje podrobná literatura, a to i na internetu, zmíním zde jen několik detailů, které mají určité souvislosti s příběhem Stanina. Do počátku války Rakousko-Uhersko jen několik málo ponorek, z nichž ty první dvě spíše sloužily pro testování jejich možností a praktický válečný význam pro jejich nedostatečné technické parametry ani mít nemohly.

Po vypuknutí války se okamžitě začalo jednat o dodávkách dalších ponorek. Mezi tím bylo několik nových, již před válkou z Německa objednaných, ponorek zadrženo přímo v Německu, které je využilo pro své potřeby. V této situaci R-U námořnictvo nepohrdlo dříve odmítnutou ponorkou S.S.3 americké firmy Whitehead, která představovala vylepšenou verzi předchozích ponorek U 5 a U 6. Tato ponorka se dostala do služby pod označením U 12, čísla 7 až 11 byla totiž původně plánovaná pro ponorky z Německa.

Velitel ponorkového loďstva Franz von Thierry posílá v srpnu 1914 na lodi Gigant záložní posádku poručíka Egona Lercha do Rijeky, aby se nové ponorky U 12 co nejrychleji ujala. Egon Lerch byl Rakušan narozený v Terstu, ale s domovským právem v Praze. V této posádce byl i Stanin, který zde sloužil jako velitel elektrické sekce – měl hodnost „Stabselektrowärter“ (doslova přeloženo „Štábní elektrohlídač“).

SMS Monarch

Po konzultaci na jiném fóru jsem zjistila, že se tato hodnost blíží někam k dnešnímu možnému termínu „rotný elektroslužby“, po pátrání na různých vojenských webech jsem zjistila, že tuto hodnost měli vyšší poddůstojníci. Celkově byl Stanin na ponorce čtvrtým mužem v pořadí včetně velitele. V naší rodině se, možná trochu vznešeně, mluvilo o 3. důstojníkovi. Pořadí na ponorce to nicméně odpovídá.

Ponorka U 12 odplula do základny v Boce Kotorské a aktivně se zapojila do služby. Jejím prvním úspěchem bylo vážné poškození francouzské bitevní lodi Jean Bart v Otrandské úžině. Po této akci se velké francouzské bitevní lodi z oblasti stáhly. Za tuto akci byla vyznamenaná celá posádka. Dalším úspěchem ponorky bylo zajetí pěti plachetnic, které se po vyhlášení blokády snažily dostat do Černé Hory. Ponorka U 12 dále omylem v noci potopila neosvětlený neutrální řecký parník Virginia, s tím se chlubit nemohla, ale velitel potrestán nebyl.

Později se ponorka U 12 přesunula do Puly. Georg von Trapp ve svých pamětech vzpomíná, že poručík Egon Lerch byl z této situace nešťastný. V Pule neviděl mnoho možností pro boj s nepřítelem a chtěl zpátky do Boky Kotorské. Měl k tomu ještě jeden soukromý důvod, svou velkou lásku. Ale o tom později. G. von Trapp mu doporučil aktivity u italského pobřeží, nejlépe u Benátského přístavu, který byl pro ponorku v dosažitelné vzdálenosti.

Egon Lerch se svou posádkou, a tedy i se Staninem na palubě, skutečně odplul k benátskému přístavu. Několik dní před přístavem hlídkoval, ale bez úspěchu, tak se rozhodl vplout do Benátského přístavu přímo za italským dělovým člunem Brondolo a pokusit se tam potopit nějakou bitevní loď. Jenže posádka člunu si všimla periskopu a odvážně vplula do vlastního minového pole a vlákala tam ponorku. Věděli, že s jejich malým ponorem jim velké nebezpečí nehrozilo.

Ponorka U 12 nicméně na jednu minu skutečně najela a potopila se i s celou posádkou. Bylo údajně 12. srpna 1915. Proč údajně? Někdy se totiž udává i datum 11.8. nebo dokonce 8.8., tak které je vlastně to pravé a není to koneckonců jedno? Italové později ponorku U 12 vyzvedli ze dna moře a ostatky sedmnácti členů posádky nechali pohřbít na benátském hřbitově na ostrově San Michele.

***

Proč poručík Egon Lerch tak riskoval svůj život i životy celé své posádky a tím i Staninův život? Jistě, oddaně bojoval za svou vlast Rakousko-Uhersko. Měl k tomu však i své soukromé důvody. Doufal, že za husarský kousek získá řád Marie Terezie, se kterým bylo automaticky spojeno povýšení do šlechtického stavu. Proč? Egon Lerch miloval a jeho láska byla opětována. Což o to, zamilovaných důstojníků už na světě bylo mnoho a dam, jejichž srdce zlomila námořnická uniforma jistě také nebylo málo. Jenže Egon Lerch se zamiloval do velice vysoce postavené dámy, mnohem výše postavené než byl on sám.

Kdo tedy vlastně byla ona dáma? To pro mě bylo veliké překvapení. Byla to totiž milovaná vnučka samotného císaře Franze Josefa I. a ke všemu jediná dcera jeho syna a korunního prince Rudolfa arcivévodkyně Alžběta Marie zvaná Erzsi. Egon Lerch už ani nemohl zamířit výše. Jako by to pro dobový skandál nestačilo, Alžběta Marie byla v té době provdána za prince Ottu Windischgräze, který si ji vzal na rozkaz samotného císaře, a měla s ním čtyři děti. Manželství ale nebylo šťastné. Možná i proto Alžběta Marie v roce 1913 odjela se svými dětmi na letní byt do Puly, kde potkala Egona Lercha…

Dodnes se o tomto vztahu příliš nepíše. Lze si ale velmi snadno dovodit, že Egon Lerch měl vzhledem k postavení své vyvolené ke svému povýšení do šlechtického stavu velmi pádný důvod a udělal pro to vše, co bylo v jeho silách a v silách a nakonec nad síly posádky jeho ponorky U 12. Alžběta Marie za Egona Lercha držela dva roky smutek a do konce života měla na nočním stolku jeho fotografii. Ale o tom všem mohu nechat vtipně vyprávět Destroymana, který mi dal své laskavé svolení okopírovat část jeho vyprávění – viz příloha dole.

Takže Stanin a celá posádka ponorky U 12 nakonec zemřeli kvůli milostné aféře svého velitele. Kdo by to čekal? Nemohly za to ani tak nešťastné válečné události jako osobní ambice Egona Lercha. Pro naši moravskou rodinu to byla samozřejmě velká tragedie. Nejnadějnější člen rodiny padl. Babička ve svých zápiscích píše: …tenkráte náš táta zaplakal, stál v pokoji u psacího stolu a četl ty dokumenty, jen ramena se mu třásly.“

Jako malé mi babička vyprávěla o svém strýci Staninovi, který zahynul na ponorce, o tragédii, která otřásla celou rodinou. Prý má posádka U 12 v Benátkách v chrámu San Marco pomníček. Sama babička o tom píše toto: „ On zahynul na ponorce U 12 s velitelem Egon von Lerch (pozn. Apiny – my víme, že Egon Lerch „von“ nebyl, ale asi už ho tak nazývali) v minových polích před Benátkami. Tyto ponorky byly velmi nedokonalé a oni se všichni udusili (pozn. Apiny – podle stavu vraku myslím, že zemřeli prakticky ihned), má pomník v Benátkách. Nikdy nikdo z příbuzenstva nebyl u jeho hrobu. Martin jel do Pulji a nějaké šaty a hodinky jeho přivezl. Všechno, co zůstalo po něm kromě několika fotografií. Je již 40 let mrtev, teď by mu bylo 68 let (pozn. Apiny – psáno 26. 12. 1955).

***

Jestliže za I. republiky nebylo cestování jednoduché ani levné, za II. Sv. války a i později to bylo ještě mnohem složitější. Když byla máma v Benátkách v roce 1966, babička ji žádala, ať se po pomníčku podívá. Ale nebyl čas. O mnoho let později jsem se do Benátek dostala já a žila jsem jen 140 km od nich. Máma mě žádala, ať se pokusím pomníček najít. Hledala jsem v chrámu San Marco cokoli, ale nic. Jak také v tom pozlaceném chrámu mohlo něco takového být… Kamarádka tam měla známého hlídače, ale ten také nic nevěděl. V té době už jsem si byla jistá, že v San Marcovi nic není.

Při každé návštěvě Benátek jsem zašla do jiné části a prohlédla každou desku, každý pomník, který jsem měla při cestě. Také nic. Ostatně proč by Italové měli budovat pomníky svým nepřátelům? Informace, které by mě dovedly na správné místo jsem neměla. Je nutné si uvědomit, kde byl internet v 90. letech. Tyto informace se dají nalézt dnes, ale určitě ne tenkrát. Dostupná literatura také nebyla k dispozici, tak kde hledat, navíc, když má člověk spoustu jiných povinností?

Až po letech vyšla knížka J. Marka „Žraloci císaře pána“, která mě konečně nasměrovala správně na hřbitov San Michele, který se nachází na stejnojmenném ostrově v benátské laguně. Nemohu se zlobit na špatné informace příbuzných, prostě a jednoduše nerozlišili jména Michele a Marco. Že mě to nenapadlo dříve, bylo přece tak logické začít hledat na hřbitově. Jenže já hledala pomníček, nevěděla jsem, že ostatky byly vyzdviženy a řádně s veškerými vojenskými poctami pohřbeny.

Kamarád mi na hřbitovní správě zjistil, že posádka ponorky U 12 je pohřbena v oddělení „Militari Mare“. Při nejbližší další návštěvě italských přátel jsem se na hřbitov San Michele rozjela, a hrob jsem šťastně našla. Položila jsem na hrob bílou a červenou růži a zapálila tam svíčku. Dlouho jsem tam stála a myslela na Stanina, pradědečka Antonína, Anežku, babičku, mou mámu a na to, že tam nakonec stojím já za ně všechny… Hledání čtyř generací naší rodiny skončilo. Osud strýce Stanina, jeho zamilovaného velitele Egona Lercha a celé posádky ponorky U 12 se tak pro nás definitivně naplnil.

Další fotky jsou zde: http://apina.rajce.idnes.cz/2010-09_IX/

Poděkování: Děkuji Bambimu z fóra Panzernet.net za mnoho užitečných informací a Destroymanovi z fóra Palba.cz za svolení s použitím části jeho textu.

Příloha:

Vyprávění Destroymana o poručíkovi Lerchovi: http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=57088

…A když jsem zmínil U-12, musím zmínit i příběh jejího velitele poručíka Egona Lercha. Je totiž jako vystřižený z nějakého Shakespearova dramatu nebo ze zamilovaného románu pro ženy. Tak tedy: Co se týče osobního života, rozhodně se nedá říct, že by to byl nějakej troškař. Žil „na hromádce“ s originál nefalšovanou princeznou, arcivévodkyní Alžbětou Marií – vnučkou samotného France Josefa! A vůbec jim nevadilo, že Alžběta Marie je vdaná a má čtyři děti! Jejich láska byla až tak veliká, že se že Alžběta Marie chtěla rozvést a Lercha si vzít!
To však byl problém, tedy spíš dva. Ten menší byl rozvod. K jeho svolení by musel dát svolení císař, ale „Franta Pepa Jednička“ by se snad ukecat dal. Kór kdyby ho Alžběta Marie zkusmo prubla vydírat, že jestli nebude po jejím, udělá podobnej tyjátr jako kdysi její tatík korunní princ Rudolf v Mayerlingu. A kdyby „Starej Procházka“ vyskakoval jako opice na flašinetu a svolení by nedal, mohlo se jednoduše počkat, až stařičký mocnář odkráčí do věčnejch lovišť. Jeho nástupce Karel byl znám celkem jako pohodář a lidumil a dalo se reálně předpokládat, že svému příbuzenstvu po rodinném štěstí šlapat nebude.
Druhý problém byl ten, že že Alžběta Marie si jako arcivévodkyně mohla vzít jen a pouze šlechtice. Třeba malýho a chudýho, ale – jen a pouze šlechtice. S tím se holt nedalo dělat nic. A Lerch coby synek sice relativně bohatýho, ale přece jen neurozenýho pražskýho židovskýho obchodníka šlechtic samozřejmě nebyl. Nicméně jakási šance tu přece jen existovala. Kdyby se Lerch nějak skvěle vyznamenal na válečném poli, mohl by dostat Řád Marie Terezie a k tomu se šlechtický titul dával automaticky. U ponorkářů byla kritéria pro udělení Řádu pevně stanovená – musel by potopit nepřátelský křižník nebo bitevní loď. Nu, jeden pokus se Lerchovi naskytl. Se svou U-12 torpédoval 21.12.1914 francouzskou bitevní loď Jean Bart. Jenže měl smůlu – Jean Bart se nepotopil a Lerch dostal „jen“ Rytířský kříž.
Situace se pro milence stala zoufalou v momentě, kdy von Trapp potopil křižník Léon Gambetta a Singule rovněž křižník Giuseppe Garibaldi (oba Řád Marie Terezie dostali). To by koneckonců Lerchovi mohlo bejt jedno, problém byl ten, že po ztrátě křižníků Dohoda zavřela své větší lodě do přístavů a Lerch jaksi neměl na moři co potkat! Proto naplánoval šílenou a v konečném důsledku sebevražednou akci. Když nemohl torpédovat nějaký ten křižník na moři, rozhodl se, že ho potopí přímo v přístavu!

Společně se svým přítelem Gottfriedem von Banfieldem (rovněž nositelem Řádu Marie Terezie, zemřel až v roce 1986 jako jeho poslední žijící nositel) naplánoval plavbu do zaminované Benátské zátoky. Nu, něco na tom bylo – Banfield byl zkušený námořní pilot, Benátky mnohokrát bombardoval a vyznal se tam. A tak se 11. 8. 1915 ponorka U-12 pokusila proniknout minovými poli. Musím přiznat, že Lerch to zkusil mazaně.

Ponořil se na periskopovou hloubku a následoval torpédový člun směřující do Benátek. Jenže italští námořníci si periskopu všimli a naschvál vjeli do minového pole. Oni si to totiž mohli dovolit, měli malý ponor a nějaké miny jim byly buřt. U-12 měla ponor větší a – celá posádka zahynula. Alžběta Marie držela dva roky smutek a až do své smrti v roce 1963 měla na stolku Lerchovu fotku… No není to dojemné?

Seznam padlých na ponorce U 12:

 http://www.denkmalprojekt.org/U-Boote/kuk_u_boote_wk1/kuk_u-boot_smu_12_wk1.htm

Další internetové odkazy:

http://wapedia.mobi/de/Elisabeth_Marie_von_%C3%96sterreich

http://forum.alexanderpalace.org/index.php?topic=4637.msg66339#msg66339

http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=57088

http://cs.wikipedia.org/wiki/Egon_Lerch

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Montecuccoli

http://portrait.kaar.at/Erster%20Weltkrieg%20Teil%202/image7.html

http://www.ww1medals.net/SMU-12.html

http://en.wikipedia.org/wiki/SM_U-12_%28Austria-Hungary%29

http://www.uboat.cz/historie/clanky/cnp_2.htm

http://www.kuk-kriegsmarine.at/u12u17.htm

http://potapeni.donfelder.cz/zajimavosti-50-3_%C4%8CE%C5%A0I_NA_RAKOUSKOUHERSK%C3%9DCH_PONORK%C3%81CH_19141918.html

http://www.uog-st.at/Archiv/PDF%20fuer%20Website/Versenkt_U_Boote_Adria_3_04.pdf

http://www.denkmalprojekt.org/2009/venedig_san_michele_smu12_wk1_it.htm

http://www.denkmalprojekt.org/U-Boote/kuk_u_boote_wk1/kuk_u-boot_smu_12_wk1.htm

Aktualizováno: 14.10.2010 — 15:53

246 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Až teď jsem se k tomu dostala. Je nevyzpytatelné, jak život někdy zamíchá osudy a jaký vliv může mít i to, co na první pohled vypadá jako úplná prkotina. Svým způsobem je to i fascinující, ale člověk se musí dívat zvenčí.
    Začátek mě také zaujal určitou podobností: Přesně o 20 let později se narodil můj pradědeček (ale pro změnu v pošumavské vísce), též byl z 15 dětí a měl vlastní i nevlastní sourozence. Pak už se to rozchází. Úmrtnost byla menší dospělosti se dožilo 7 nebo 8 dětí, z toho 2 zemřely bez potomků (alespoň pokud se správně pamatuji, paměť je zrádná). Zemřel mu otec, když mu bylo 5 let. Matka se poté znovu vdala a podle toho, co jsem v rodině slyšela, poslední dítě porodila v 50 letech, 2 roky před svou smrtí. Jen se takhle nerozběhli po světě, dědeček pradědečka nic nepropil (a vzhledem ke konstelaci, by to nemělo žádný vliv). (chuckle)

  2. Apino, dostal jsem se na moment k netu a ťukl na tvůj článek. Je moc zajímavý – je zvláštní jak se lidské osudy někdy zamotají a jak se sem tam obyčejný človíček připlete mezi ty vyvolené nebo o vyvolení usilující.
    A tu růži si zasloužili všichni, i ten nešťastný velitel.

  3. ZELOBRANÍ – PRO JENNY
    Milá Jenny (inlove) , konečně jsem si v klidu prohlídla fotky. Máte v obci báječné akce! Jsem moc ráda, že jsi v zastupitelstvu, i když jsem Ti moc držela palce na starostku, protože si myslím, že jsi starostovala výtečně. (y) (clap) (h)
    Mně se nejvíc líbí zelopes (y) (dog) a pak také zelný brankář a stonožka a ještě fůra dalších objektů ze zelíčka. :)
    Obdivuju lidi u vás, jak jsou správně trhlí a hraví – to je asi hodně i Tvoje zásluha. (bow) (h)

    1. Díky , jsem moc ráda, že se zelíčko líbí. Jak jsme oceňovaly výtvory, taky jsme nemohly vybrat. Nakonec jsem odměnila všechny. (y) (sun)
      Starosta se teprve bude volit ze zvolených 7 zastupitelů na 1. ustavujícím zasedání a to bude po zákonných lhůtách platnosti voleb tak l. týden v listopadu a do té doby se musíme dohodnout, zejména nás 5 , páč tolik nás je ze 7 , z jednoho seskupení nezávislých. Tak uvidíme, no já bych ještě jednou to zkusila ale zároveň už bycg snesla více volníčka.
      Tak uvidíme. (wave) (h)

    2. OT pro Vavílu – šla odpověď (3 ks (rofl) )

      A pro jenny – mně se nejvíc líbil brankář a potom fotka domu se shozenou fasádou, ale přesto s vystavenou úrodičkou.

  4. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Pan Feigel kupuje u zahradníka, kde je levněji než na trhu, okurku. Zahradník mu nabízí krásnou velkou okurku za deset pencí. „To je moc, ale dvě pence bych dal.“ Za dvě pence mu zahradník nabídne malou okurku, ještě na záhonu. „Tu beru! Zaplatím ji hned a přijdu si pro ni za týden!“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer a hezké sny. ~o)

  5. Lidijové zlatí, já se tu jen míhám, ale chci vás všechny moc pozdravit a poslat vám pozdravení, chlupatcům pohlazení a jsem ráda, že vás všechny mám!!! (h) :) (wave) (sun) (dog) (cat) (inlove)

  6. Apino, konečně jsem dočetla osud moravské rodiny. Obdivuji Tvoji badatelskou činnost, to muselo dát obrovskou práci a nasazení. Zajímavé je jak všechno se vším souvisí a maličkosti , o kterých se neví mohou změnit dějiny. Další odkazy si ještě počtu později. Díky za úžasné zpracování rodinné story. (y) (handshake) (wave)

    1. Milá Apino, taky se přidávám k obdivu nad tímhle psaním. Muselo to dát hrozně práce. A je to opravdu moc zajímavej náhled do historie. Nikdy jsem nějak nechápala, proč se učit data, kdy bylo to a to… až časem jsem pochopila (díky takovým vyprávěním, jako je tohle), že za těmi suchými čísly jsou široké souvislosti – strasti a radosti, prostě osudy lidí.
      Pradědeček byl taky u námořnictva, máme doma takovou velkou fotku z tý námořnický školy, kouknu, jestli tam není nějakej rok. Ale předpokládám spíš, že se naši pradědečkové nepotkali, asi tam byl dřív – dědeček a prastrejda byli ročníky 1911 a 1912, to bych čekala, že už měl asi trochu dýl po škole.

      1. Já jsem historii zase měla vždycky ráda, tedy tak do 2. sv války, pak už to nestálo za nic. . Mě data relativně nevadila. Bohužel se prastrýcové a pradědečkové určitě nepotkali – Stanin tam nastoupil v roce 1903 a tak za 3 – 4 roky už byl absolvent. Těch škol tam kromě toho bylo, myslím, více. Ony byly i kadetky a námořní akademie (tuším v Terstu) – musela bych se znovu podívat. Docela by mě zajímalo, zda je ve Vídni nějaký archiv absolventů těchto škol nebo zda to všechno zůstalo v Pule. Kromě toho by mě zajímalo, zda v Rakousku mají něco jako poslužný spis. Před časem jsem si totiž vyžádala legionářský poslužný spis mého mečového děda tady ve Vojenském historickém archivu, což mi dalo na něho jiný, ale také mnohem smutnější, informace než jsem si myslela. To byl také človíček ve válce a nebylo mu hej. Prostě si myslím, že nějaké informace o Staninovi bych asi ještě našla, ale to bych určitě musela do té Vídně, ale zatím nevím, na koho se tam obrátit.

        1. Čekala bych, že to někde bude – přecejen německá přesnost v oficialitách, je věc, kterou bych předpokládala. Ale kde, to nedokážu odhadnout. K našim pojedu nejdřiv za 14 dní, ale schválně se na tu fotku kouknu – myslím, že to tam bylo napsaný – jak název školy, tak roky.

      2. ale deník Františka DOležala,žáka Námořní školy v Pule,podle kterého Janouch psal Plachty nad oceánem, je z let 1910-1914

    2. Jenny, především gratuluji k volebnímu úspěchu. Je vidět, že lidé nejsou hloupí a volí ty, kdo pro svou obec odvedli nějakou práci. Přeji hodně pohody o dalšího volebního období, a hlavně ať to tam u vás vzkvétá. (h)

      Děkuji za krásná slova, ta práce byla radostná (jen jsem na to neměla čas) a hlavně jsem sama byla zvědavá. Stanin bohužel žádné zápisky nezanechal, a tak by to bývalo bylo dost stručné, kdybych si nic nezjišťovala – žil, byl zahynul na ponorce… Také o té arcivívodkyni už jsem chvíli věděla, a tak jsem nechtěla psát hlouposti. Proto jsem se v rámci možností snažila ověřit fakta. Příbuzní se totiž nikdy ani slovem nezmínili o tom, že by Staninův velitel měl poměr zrovna s arcivévodkyní. Tudíž to nevěděli. Nebyl bulvár a tohle se jistě v rámci možností tutlalo. Vysoká společnost o tom jistě věděla, ale dolů mezi lid se to nedostalo – respektive až po letech.

    1. Tak, a teď sis sama podřízla pod sebou větévku, milá Xerxová. (inlove) (nod) Žádný Kvílík!, nýbrž Vilém Udatný (h) , neb fotky, kde z podhledu s nadhledem hledí na Betynčinu hlavu jako kredenc, dosvědčují jeho neohroženost. (y) :) (Aby nedošlo k mýlce, hlava jako kredenc je výraz mého nejvyššího obdivu, zejména u bullovitých a jiných hlavovitých pesanů :) ).

    2. Tak si maně vzpomínám na jedno vyprávění o jakémsi mladém muži, který ty dogy snad měl 4 nebo 5. Oženil se, rozmnožil a když přivezl maminku s mimíšem z porodnice, učinil cosi, z čeho ta nešťastná prvorodička málem ztratila mlíko.
      Natáhl na zem čístou deku, mimíše svléknul do nahata a zavolal všechny své psí holky, mimíše jim oficiálně představil a nařídil jim, že o něj musí pečovat.
      Matku z toho málem kleplo, ale dogy to pojaly se vší vážností. Mimíše důkladně oňuchaly, konstatovaly, že je rozbitnej a od těch dob kolem něj chodily po špičkách a oddaně dozíraly, aby se mu něco nestalo. :)

      1. Jo, můžu potvrdit, možná jsem to tu už psala. Kamarádova maminka v roce 1933 ochrnula při porodu. Přesně takhle představily její společnice a dítkova bona mimino dvěma harlekýnkám, které o něj až do jeho šesti let, kdy se odebraly za Duhový most, pečovaly na zahradě černošické vily i při dobrodružných výpravách za její plot. (dog) (dog) Vyrostl z něj vynikající režisér a překladatel :D

      2. Beta taky k Vilíkovi může bez omezení. Oba mimíšovi rodiče jsou v klídku a plně jí věří. Jen díky tomu, že namá zrovna vyrovnanou dozí povahu, se musí hlídat víc, než třeba Xerda.

      3. To je suprovej příběh – a ten batin taky! :-)
        Mně se strašně líbí na velikejch psech, jak obvykle vědí, že můžou ublížit, a tak jsou strašně něžní. Oni jsou teda něžní i malí psi, jenom to u nich není tak vidět… (h)

      4. Něco podobného jsem taky slyšel – tam ale šlo o boxery a průšvih nastal, když na mimíše v kočárku promluvila sousedka – prý byla ráda, že vyvázla s pouhými modřinami.

    3. Tedy Vilík ty koníky pase tak dokonale, že už vypadá, že za chvíli vyrazí jako mašinka lezením vpřed na průzkumy (nějak se nemůžu dopočítat kolikpak už mu je). Pak bude to hlídání před zašlápnutím asi ještě trochu těžší. :)
      Dneska jsem stihla i betíček :)

      1. Vilík je můj favorit a mazánek od začátku a má se skvěle k světu. Jo, nadhled, vyjádřený z podhledu nemá chybu!

      2. Vilém se narodil na den dětí – takže čtyři a půl měsíce.
        Betka se musí opravdu hlídat – nebojím se, že by mu chtěla ublížit úmysleně, ale jak je hysterická a divoká, tak třeba pokud by zazvonil zvonek, tak by to vzala nejkratší cestou ke dveřím… sice se většinou stihne lidem v cestě vyhnout, ale přišlápla nás už mnohokrát. Pro ležící miminko by to byl průsssšvih. Ona občas nevnímá – takhle už dvakrát za svůj život se tryskem vracela domů do obýváku zavřenými dveřmi… Arona ani Xerda to nikdy neudělali, u Bety se divím, že ty dveře jsou zasklené původním sklem – ozvala se jen rána a psice se tvářila poněkud překvapeně…

        1. No ale zvládá miminko, je ikovná- i když věřím, že to vše pod ostřížím dohledem…Já vím, že je velká, ale mně se zase stalo, že malému chlapečkovi byl zakázán kontakt s Borůvkou, byť jsem mu to dovolila a vše pod mým dohledem, protože malí psi jsou kousaví a nevyzpytatelní- tak aspoň od toho moudrého tatínka vím, co mám doma :)

    4. čéče Xerxová ;) díky za nahlédnutí…. Betka vypadá ještě větší než ve skutečnosti (chuckle) a ty ťápoty jsou božíííííííííí (clap) (clap) (clap)

    5. Jj, Vilda je úžasně nad věcí (nod) . Kéž by všechny děti mohly odmala být takhle opečovávány. I s těma ťápotama. Ta antibakteriální a kdejaká jiná hysterie u mimouchů je děsná.
      Che, jen aby Vilík nedopadl jako jistá malá holčička z Tisé, která v doprovodu (a patrně odkojena) bernardýnem udiveně shlédla na buldočíka a znalecky a nesmlouvavě pravila – zajíc! (rofl)

    6. Máš báječného Kvílíka a k němu starostlivou tetu Betu, která ví, že s čistotou se to nesmí přehánět, a navíc je třeba Vilíka učit stopování od peřinky. Takže první stopu už mu názorně ukazuje.

  7. OT – Tak váhám, mám nebo nemám tu na poslední chvíli udělat reklamu jedné vánoční výměně povídek?

      1. Oook.
        Takže a čili:
        S.O.S. vyhlašuje jednu ze dvou pravidelných každoročních akcí, Vánoční nadílku.
        Do dneška do půlnoci si můžete přát povídku z libovolného fandomu (nebo „fandomu“, celkem slušně jsme to letos v létě rozšířili i na „historie“, „vlastní svět“ a tak). Přání je potřeba napsat do komentáře k tomuto článku: http://www.sosaci.net/test/node/205 (Musíte být zaregistrovaní, ale to je otázka chvilky – kvůlivá spamu.)
        Od zítřka od šesti od večera si mejlem zamluvíte příjemce *vašeho* dárku. Doporučuje se zamluvit si příjemce dva, kdyby vám toho hlavního někdo vyfoukl.
        A pak už jenom týráte hlavu a tužku/klávesnici, abyste svému obdarovanému stihli napsat povídku na některé z jím daných témat, a zároveň se nedočkavě těšíte, kdo asi a co napíše vám.
        Hotové veledílo vložíte do systému a na Štědrý den se objeví.

        Jelikož se kolem SOSáků shromažďují celkem dobří autoři, stává to za to.

        1. Že tam jsou dobří autoři, to se dá poznat už z dopisů Ježíškovi. (nod) Docela by mě podobné psaní bavilo, ale nevím, co je slash, fandom, preslash či crossover, a neznám snad ani jednu ze zmiňovaných a požadovaných postav. Každopádně si ale ráda všechny vánoční přečtu – a na tu/ty Tvé jsem obzvlášť zvědavá. :)

          1. Jéé… (blush)

            Fandom je skupina fanoušků nějakýho díla (třeba Harry Potter, Star Trek) a povídek a podobně, které fanoušci vytvořili (což je sprostým slovem fanfiction).

            Co je slash radši nechceš vědět. To se v originále heterosexuální postavy jednou probudí a zjistí, že jsou vlastně gayové, načež se vesele spárují. Preslash je to, co tomu spárování předchází; někteří nevinnější jedinci v něm ty homo tendence dokážou nevidět / odmítají vidět. (Třeba já. Já slash nerada. Velmi. Nevím, proč by měla hodnota povídky stoupat jen proto, že v ní spí chlap s chlapem. A hlavně nechápu, proč by mělo mizet normální přátelství, proč by muselo být vždycky nahrazeno sexuálním vztahem. Přátel mám přece mnohem víc než milenců, ne? ;) )

            Autoři jsou tam většinou spolehliví. Pokud chceš ukázku, když se tam trochu pohrabeš, najdeš třeba relativně čerstvý povídky z letošní Letní dobročinnosti. :)

            1. Lidi maji ruzne (a hruzne) choutky a napady. Treba vec kterou nechapu je „futanari“.
              Odvazni maji za domaci ukol zjistit co to je. Ale jen odvazni! Oni japonci mivaji dost divne napady. Ovsem kreslit umi, to se jim musi nechat.

        2. Ioannino, jako zajímavost dobrý (už mám adresu v oblíbenejch a zkusím se prokousat), ale jako nápad to přišlo děsně pozdě! Jsem sice o malej chlup víc v obraze než Vavě ;) , ale tohle je na mne moc hrr – jsem váhavej střelec :D .
          Každopádně dík za rozšíření obzorů a drze se časem kouknu, jak si Ježišek poradil :)

          1. Sorry… já se styděla tak dlouho, až… Se příště polepším, slibuju. Když mi to teda nehážete na hlávku. :-)
            Váhavej střelec, to znám. :-) (angel) Ten mi jeden sedí u počítače a datluje mi mejma prstama do klávesnice. :)

              1. Týý, Zanóó, ále kdyby ses do Vánoc nudila (chuckle) (škoda, že už jsi porazila bacila), mohla bys mi podstrčit povídečku třebas o Dobbym. Bez slashe sím :P . Bych ti na oplátku… bych se na oplátku psaní zdržela (rofl) .

  8. Chtěla bych se takhle před obědem zeptat všech, kdo dělali kuřecí roládu… Co prosím cpete dovnůtra?
    Normálně znám klasickou nádivku z housek, ale tady mi to jaxi neštymuje. Asi by se to po nakrájení rozpadlo… Budu dělat oběd pro 8 dospěláků a 2 děti, takže ta roláda s brkaší by mi přišla iedální pro všechny. Za inspiraci předem děkuju :*

    1. já míchám vymačkanou vinnou klobásu ze střívka,petrželovou krájenou nať a housku v mléce a nadrobno krájené uzené nebo játra…a přidávám 2 žloutky, jen trošku pepře, dosolí si každej sám.

    2. dávám trošku anglické slaniny, housky, vajíčka, petrželku, žampiony nebo sušené houby, někdy i pár mandliček… Dá se vložit párek a vsypat zmražená zelenina (mrkev, hrášek, kukuřice) – je pak pěkně barevná. Klasická nádivka drží – neboj

    3. Minulý týden jsem dělala na oslavu dvě rolády, jednu s vejcem a druhou špenátovou.
      Špenátová: byl by dobrý listový, ale neměla jsem. Koupila jsem mražený sekaný špenát, byl ochucený smetanou a česnekem, a nechala rozpustit v sítku. Plát posolila a lehce opepřila z mlýnku barevným pepřem, pokladla plátky anglické slaniny, pokladla špenátem a zabalila – vynikající, k brkaši mňam.
      Vajíčková: posolit a lehce opepřit plát, natřít obyčejnou hořčicí, poklást anglickou slaninou. Usmažit 3-4 vejce na nakrájené slanince (může být i na cibulce, jak je chuť), poklást vejcem placku a posypat hráškem, zabalit.
      Těch náplní je tisíc a jedna, dělala jsem dovnitř třeba i restovaná kuřecí jatýrka na slanině, prostě co tě napadne. :)
      Možno na vejce nasypat strouhaný sýr, můžeš i nivu, opravdu podle chuti. Dát barevnou papričku, někdo dává i vařené vejce, kyselou okurku, ….

      1. Pokud bys měla strach, že se ta vajíčková rozpadne, můžeš ta vajce nadstavit krupicí- přisypeš krupici do umíchaných vajec, přiliješ trochu vody a necháš chvíli vařit- líp to pak drží pohromadě, ale šel by asi i solamyl… Ta vajíčka jsou skvělá na cibulce, pak to má chuť. A já bych k tomu klidně přibalila nadlouho rozkrájenou kobásu :)

    4. Díky moc všem za inspiraci (h)
      Jak vidim, variant je nepřeberně. Jen s houbama a jatýrkama nepochodím. MLP totiž obé nejí. A já při tom houbičky taaaak ráda…

      1. Ahoj Kaštan, to je snadný. Uděláš jeden konec s houbama, druhej bez. Akorát si musíš určit systém, podle kterýho to poznáš. Dělám to běžně (kvůli kořenění, já ostrý nerada).

    1. Sedím dnes od 8-19,00 ve škole, tak jsem se při přestávce přišla potěšit se Zvířetníkem a zde gratulace :) děkuji MOC všem !!!!

    2. Mila Hedus, vsechno nejlepsi svatku. (f) (d) (^) . At se dari!!!!!!!

      Tvoje jmeno se mi moc libi. Mozna asi i proto, ze jako mala holka jsem si rada prohlizela maminky sbirku fotek holywoodskych hvezd z jejiho detstvi a Hedy Lamarr se mi libila ze vsech nejvic. A krom toho byla chytra – spoluvynalezla cosi, co je dodnes zakladem bezdratove technologie.

  9. Krásné ráno přeji. Tady je prosím vzácně hezky, jdu dělat ven.
    Apino, to jsem si početla, tohle miluju. Moc zajémavé, díky.

  10. Dobré ráno všem milým zvířetníkům. Nebyla jsem tu dlouho ale chtěla jsem dodělat některé věci,což se mi stejně nepodařilo,snad to ještě zvládnu. Volba starosty bude 1.týden v litopadu a tam je již dohoda, dostala jsem o 6 hlasů méně než můj kolega JUdr., nemám tu bohužel žádnou rodinu páč nejsem rodák ale nálava. :) (chuckle) .Jsem ráda, že tam je oe mnou neb jsem ho přesvědčila k účasti.
    Moc, moc, moc, děkuji za Vaši podporu a palcodržnu, naše seskupení má ze 7 mandátů 5, takže můžeme pokračovat v nastaveném rozvoji obce. Je vidět, že si lidičkové uvědomili jak fungá obec a že je to na lidech.

    Teď budu postupně všechno dočítat a všem moc děkuji za krásná písání,strašně se těším a budu číst,číst a číst. (h) (h) (h) (h)(h)
    Strašně jste mi chyběli , mylela jsem na Vás. Už jsem stačila zaregistrovat to , co ani nechci tady pojmenovat,cítím s boxíkovou,z takových věcí mně bolí srdce,doslova. (u)
    Posílám pro potěšení fotky z našeho Zelobraní, u nás se totiž pěstuje zelíčko,zelí se šlapalo bosou nožkou, byly i kulinářské dobrůtky ze zelí.
    http://www.rajce.net/a4017742

    1. Gratuluji náplavo. (chuckle) Je vidět, že u vás si kvality cení. Tady byla nabídka slabá a podle toho vypadá i výsledek. 8-|

  11. Krásné dobré ránko z Prahy (wave) – pohled za okno říká, že tam je fuj, a tak tam nepudu. (wasntme) Budou práce v dílně. :)
    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Taky přeji Vavísku krásný den a neděli. (h) (handshake) A díky za palcodržnu a povzbuzení, bylo to hektické. (bat) Pozdrav za mne kosourky a slečinku (cat) , a hubču pejsince. (dog) (wave)

  12. Hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Betí týdeníček je již vyweben. Fotky včerejšího výletu se dají najít v aktuálním textu pod podtrženým slovem „Jizerku“. Některé fotky jsou trošku přeházené – fotili jsme dvěma foťáky a mají nastavený posunutý čas… Pod odkazem „kviklan“ jsou fotky z minulého víkendu
    http://www.drporkert.com/dogy/images/beta/1010/index.html

    venku je mlha, 4 stupně a neprší.

    1. Teda, milá Xerxová (inlove) , ty fotky jsou už „hustě“ podzimní – a krásné. Kviklan je tuze působivý. Jen u jedné popisky je chybka, je tam napsíno Mozek na Pytláckých kamenech, ačkoli by tam mělo být Mozky na Pytláckých kamenech. (chuckle)
      Betíček je skvělá nejen rodinná kronika a je bezvadně veden. (y) (h)

      1. Brostosaurus měl náhradní mozek nad pozadím, my s Betkou ho máme za pozadím (rofl) Ale šikne se vědět, kde se náhradní mozky povalují (nod) (chuckle)

    2. Kuba shlédnul fotky a nad fotkou Betky s povyplazeným jazykem a i nad tou s letícím slintem pronesl: „Takovej výtlem.“ Typicky pubertální výrok. Ach ten češtin.

      1. jsem ráno chtěla Betku přerazit. Protože Vilémovi už malý prostor na hraní nestačí, tak jsem povlíkla deku do bílého povlaku, položila na zem a obložila JEHO hračkama. Ihned tam chtěla ulehnout Beta… Houkla jsem, že to teda nee, položila tam mimíše – a už stála nad ním, pozdravila ho olíznutím (to neřešíme), ale chtěla se tam nacpat k němu – takže jsem ji vyrazila, neboť je neopatrná a klidně by ho přitlápla… Číhala, a jak jsem nebyli ve střehu, už se tam chystala vběhnout ;) Nakonec odešla ven, dala pár trysků kolem plotu… vrátila se a šla ihned pozdravit Vilíka… takže máme pár nových fotek do „tajné komnaty“ – čisté miminko na zabahněné bílé dece…

    3. Těším se odpoledne na FOTKY, nechám si je ke kafíčku. Teď musím na místní fotbal, to by mi neodpustili. Pozdrav za mne prosím Betynkovou. (wave)

    4. Konečně jsem se dostala k fotkám. Ty jsou (y) (y) (y) ! Ježkovovoko to je nádhera. Já chci někam jet (na Smědavu (chuckle) ).

    5. Krásný fotočky, Betynka je jasnej horskej vůdce a žádnej hlídačák. No a každý ať si hlídá co jeho jest. Myslím, že peřinku nikdo nezcizil a seče snad Betynka trávu? Ne,ne, ne. Tak kdo seče ať hlídá. (rofl)

  13. Apino, konečně jsem si mohla v klidu přečíst ten velice zajímavý a čtivě napsaný příběh z Vaší rodiny. Klobouk dolů!

  14. Apino, to je ohromně zajímavý příběh, se kterým sis dala spoustu práce, a výsledek opravdu stojí za to! Musela jsem číst dvakrát – poprvé, abych zjistila „jak to dopadlo“ a podruhé, abych si pořádně vychutnala všechny ty drobné detaily.
    Začetla jsem se i do životopisu krásné Alžběty Marie – poctivě jsem jej přelouskala v němčině a teprve na konci jsem si všimla odkazu na české znění (chuckle) . Tím jsem ovšem zjistila, že v právě v tom českém znění, ačkoliv jde jinak o text identický s německým, chybí celá pasáž o vztahu Alžběty s poručíkem Lerchem. To by mě zajímalo, proč – jestli překladatel nedopatřením přeskočil odstavec nebo snad jde o úmysl?

    1. Tipuji, že jde o úmysl. V češtině se o té lásce Alžběty Marie dočteš pouze na těch vojenských serverech, potom kdysi vyšla knížka Černé ovce habsbusrké rodiny (nepamatuji si autora) – tam se o tom mluví samozřejmě včetně jejích dalších výstřelků jako je to členství v sociálně demokratické straně. A ještě je stručná zmínka v té knížce J. Marka Žraloci císaře pána – což je ale také vojenská tématika. Čeští milovníci Habsburků o tomto jejím románku cudně mlčí, tak to podle mě nepřeložili naschvál. Proto jsem to ověřovala na zahraničních serverech, jak to jen šlo

  15. Ještě tři poznámky: 1) Babiččiny texty jsem opisovala doslova. Občas jsou v nich zvláštní slovosledy nebo skloňování, ty jsou způsobené hlavně tím, že babička, ač výborně mluvila česky, měla první rodnou řeč němčinu a u češtiny jí nějaké gramatické zbytky němčiny zůstaly do konce života.

    2) Za definici hodnosti Stabselektrowärter – jako „rotný elektroslužby“ musím poděkovat opět Destroymanovi, jen to bylo na jiném fóru než Palba. Nějak mi to z článku vypadlo.

    3) Fotky ponorky U 12 a její posádky po vyznamenání za poškození Jeana Barta najdete v některém z odkazů pod textem. Nebyla jsem si jistá autorskými právy na fotky (snad už jsou volné), ale raději jsem neriskovala nějaký střet. Mimochodem na fotce posádky je vyfoceno jen 13 členů posádky, přičemž jich později zemřelo 17. Tudíž na té fotce nejsou všichni, možná byli někteří na dovolené. Hodnosti Stabs… náležel proužek na rukávu a takový chlapík je na fotce posádky jen jeden, a sice sedící 2. zleva vedle Lercha. Může to být Stanin stejně jako jeho kolega Neeser (oba byli Stabs..). Stanin to vyznamenání určitě dostal, ale mám o tom jen nepřímou zprávu – Stanin mladší (syn Marie) nám napsal, že to vyznamenání měli, ale někam se ztratilo.

  16. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Dohadují se tři důchodci z Ruska, z Ameriky a z Čech co by bylo lepší vědět.
    Rus říká: „Já bych chtěl vědět, jestli moje dcera je závislá na drogách.“
    Ti dva se ho ptají proč?
    Rus: „No abych věděl, jestli jí můžu odkázat své jmění.
    Američan říká: „Já bych chtěl vědět, co bylo dřív – slepice, nebo vejce.“
    Ti dva se ho ptají proč a Američan: „No abych pomohl mému synovi s výzkumem.
    Čech říká: „A já bych chtěl vědět, kde umřu.“
    A ti dva se ho ptají: „Proč to chceš vědět ?“
    Čech na to: „No, abych tam nechodil.“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným hezký sobotní večer
    a ještě hezčí nedělní ráno. ~o)

  17. jsem tu sama samotinká (tedy skoro) a mám důležitý úkol – vrazili mi nakrmené mímo a odešli… :O První večer bez maminky (chuckle) Už jsem ho byla nahoře dvakrát ucpat dudlíkem, ale vypadá to slibně (snad to nezakřiknu). Betka chrní o ložnici vedle (ta dudlík nepotřebuje)

        1. neee, vařit se bude až rááááno – večer nic neudělám – nejsem žádná sůva ani (bat) … Mimíš krásně spí, dorazila polovička, takže už „hlídáme“ dva (plus Beta – ale ta po výpravě do Jizerek dělá šípkovou Růžu (rofl) )
          A já za chvilku vezmu sudoku, a půjdu chvíli luštit a brzy spinkat (nod) , protože za chvíli vstávám (chuckle)

  18. jak tak koukám někde na výsledky voleb, tak se asi u někoho :x bude pořizovat vysněné veliké štěňátko ;) Gratuluji (inlove)

    1. Co říci, blahopřeji všem zvoleným, ať je hlavně potkávají samé příjemné problémy a ten velký krátkostrstý psí kluk ať už se rychle stěhuje do nového bydla. (clap) (clap)

  19. Apino, až teď jsem si to v klidu celé přečetla (na odkazy jsem zatím neměla odvahu, připálila bych večeři). Sepsala jsi to báječně (y)

    1. Děkuji, já jsem holt takový dlouhopisec, takže je toho hodně na čtení. Nějak neumím psát věci krátce, a přitom vystihnout všechno tak jako Vave ve svých stopětkách.

      1. Hihi, to by byl zajímavý úkol – udělat z toho stopětku :):) Moc se mi to líbilo, já ráda čtu i dlouhé texty, když jsou dobře napsané. Baty ti tu poklonu složila plným právem (y)

  20. Další zcela OT – tentokrát dotaz. Zrovna se koukám na volební výsledky v naší čtvrti. Platí pětiprocentní klausule i pro tyhle menší volby?

      1. Hihi, zrovna jemu to přeju, v Brně to docela projeli, stejně tak Šárka Kašpárková, kterou si jako štít před sebe vzala Bobošíkové Suverenita. Co mě moc netěší, jsou ti vítězové, i když Onderkův mops je moc roztomilý pejsek.

  21. Apino, díky. Náramně se to čte. Já vím, dalo to hodně práce. Ale můžu jen závidět. Málo jsem se ptala. A už není koho.

    1. Mohu poděkovat babičce, že přece jen něco zaznamenala. Ale možná by se u tebe v nějakém zapomenutém šuplíku našlo pár dopisů…. Já jsem tuto historii také doplnila z jiných zdrojů, teprve potom z toho vypadlo ucelené vyprávění.

  22. Tak jsem se po skoro dvou týdnech vrátila na základnu, abych stihla odvolit-a stihla jsem to opravdu jen tak tak, protože na Sucháku byl šprajcnutej kamion a u HK nějaká divoká havárka a obojí mi trochu zkompikovalo cestu.
    A skoro celej týden jsem ukecávala bábinku, aby povídala. Ona už je můj poslední živoucí prarodič, bude jí 90, pamatuje si, život měla až hrozivě nenudný, strýc jim propil dvorec a děti byly rozstrkaný do výchovy jiným rodinám-no čučela jsem jak puk :O

      1. Ještě nejsme u konce, pokračovat budem za měsíc. A pak se uvidí.
        Ale jak se koukám zpátky, co se stalo s Boxíkama? Pochopila jsem cizí hnusnej úmysl správně? To je dost hrůza, kůůrňa, ;(

    1. Týno, už se těším. Je důležité ty informace od babičky získat, dokud se jí ještě můžeš ptát. Mohla by sis to zkusit nahrávat, pokud by to babičku nerušilo.

  23. Apino, to se naramne cetlo. Jednak je to moc zajimava historie, az romanova. Nejen o te lasce arcivevodkyne a dustojnika, ale i osudovost snahy rodiny poskytnout prastryci vzdelani a karieru a pak ten nahly konec…. A pak ta snaha udrzet rodinou historii a znat, kdo a co bylo pred nama.

    V nasi rodine se taky traduje spousta veci a predavaji se na pokoleni historky, takze se casto a obcas vesele (casto vesele – zejmena na tatove strane je rodina no, rekneme, barvita) bavime o lidech, ktere jsme bud vubec nepoznali nebo jsme byli opravdu male deti, ale bavime se o nich, jako bychom je znali. Asi taky proto, ze nekteri z nas jiste rodinne rysy nesou a siri dal. A tak vlastne jsou furt kolem nas v jakemsi povedomi a nezapomenuti.

    1. Hanko, vystihla jsi úplně přesně mé pocity. Ti starší sourozenci se svým způsobem vynasnažili všichni, každý něco přidal, aby se ten nejmladší bratr měl lépe než oni a aby měl i lepší kariéru a hlavně lehčí život než oni. Válka v jejich plánu nebyla.

  24. Je tu sice dneska historično a ne mlsotník ale nedá mi abych se s vámi nerozdělil o jeden recept přímo rodinnnný.
    Kuřecí polévka se zeleninou od firmy Findus: do hrnce s vodou dáme půl kila mražených kuřecích žaludků, sůl, dvě kuličky Nového koření, pět kuliček pepře a jeden bobkový list. Cca 3/4 hodiny (možná víc) vaříme … ze začátku bez pokličky a hlídáme aby nám usilovně pěnící polévka nepřetekla. Moc.
    Když už jsou žaludky měkké a vývar krásně voní, vyndáme z mrazáku mraženou zeleninu Broccolllli Mexicana od firmy Findus. Otevřeme. Nedůvěřivě začicháme. Vsypeme půl pytlíku do hrnce s polévkou. Opět nedůvěřivě začicháme. Zamícháme. Pečlivě si přečteme složení. Zděsíme se. „…, máslové aroma 1.3%“.
    Opět zamícháme. Necháme chvilku vařit. Ochutnáme …
    A ZA STÁLÉHO MÍCHÁNÍ VYLEJEME DO ZÁCHODA!!!

        1. jooo aromata. šetřit se musí ať to stojí co to stojí.
          A dokud se ještě přiznává, že se šetří, tak to ještě jde. Ovšem všechny ty různé Ramy a Flory a podobna svinstva to je evidentni vitezstvi marketingu nad zravym rozumem. Presvedcit lidi aby za mizernou „valecnou“ nahrazku platili jeste vic nez za skutecny original a jeste jim nakecat, ze tim prospivaji vlastnimu zdravi …

    1. Proč? Findus je docela dobrá značka.
      Jinak – 3/4 hodiny na žaludky, to jsi asi kouzelník. Mě to běžně trvá tak 2x dýl.

      1. Možná byla závada hlavně v těch žaludcích – jen tak zmražené bych si je rovnou vařit netroufla, tam je tolik takového čurbesu…

        1. V tech zaludcich zavada urcite nebyla, u tech jsem pred pridanim zeleniny provadel okusometricky test … a tim casem si rozhodne nejsem jisty, takze to klidne mohlo byt vic. Kazdopadne obcas timhle stylem polivku delam a tim abych to predem rozmrazoval a myl jsem se nikdy nezatezoval.
          Kazdopadne ja uz tuhle znacku nikdy zkouset nebudu. Nejen tenhle ale ani jakykoli jiny mix. Firma schopna do mrazene zeleniny nacpat 1.3% jakehosi umelohmotneho sajrajtu s chuti a vuni umelohmotne „maslove“ Ramy opravdu nema mou duveru.

          1. Prča je, že na mražené potraviny je jedna z nejlepších u nás dostupných.
            No, nepřu se, taky všelijaké ty umělé sajrajty nemusím.
            A ty žaludky bych fakt nejprv očistila, možná ta pachuť byla od nich (kolikrát tam bývá i písek, taky spousta tuku a různé šlachy – vím to, protože z nich občas ráda něco uvařím).

              1. u nás se dělají zadělávané v takové žluté omáčce , ochucené jen muškátovým květem a solí…chutnají skvěle… :*

                1. Ze srdíček děláme „pečeno pileško srdce“ – suvenýr z manželova dlouholetého působení v Bulharsku. Dobrota a rychlá – očištěná srdíčka, nejlíp po delce překrojená napůl, se opékají na slunečnicovém oleji (to je podmínka, olol se v Bulharsku moc nepoužívá); pokud je třeba, během dušení se podlijí a dusí do měkka. Až je to hotové – osolit, opepřit, okořenit saturejkou a toť vše. Nejlepší je to jen tak s chlebem.

  25. Apino, děkuju. Čím to je, že ty příběhy z první světové tak strašně berou za srdce, tak nějak jinak, než ty ostatní.
    (A je vidět, že talent na vědu je jen jeden. Buď má člověk smysl pro systém a metodu nebo ne. A když ho má, tak se vypraví do oblasti společenských věd se suverénním úspěchem.)

  26. Apino, úžasně zajímavá rodinná historie a dovedu si představit tu mravenčí práci, kterou sis při jejím sepisování měla. Ale i to, že tě to bavilo. Škoda, že se člověk nedokáže virtuálně přenést o nějaké to století zpět a jako „moucha na okně“ posedět a v klidu sledovat v jakém prostředí a jak jeho pra, pra, prapředci žili. A hlavně, jak vypadali, jak dalece se ty staleté (či tisícileté) geny odráží v našich obličejích, chování. Moc bych si např. přála vidět, jak vypadala moje praaaa… babička třeba v 17. století.

    U nás je teprve 6 ráno, ale už nedokáži spát, i když cítím, že mi stále ještě spánek chybí. Ale moc se mi toho honí v hlavě, od včerejška ale chudinka BOXÍKOVÁ (u) ;( (u) ;( (u) Vůbec jsem netušila, že se něco tak hrozného stalo. Ale po včerejším komentáři od Ldu jsem se hned ten večer horečně snažila ve zpětných diskuzích hledat – a našla to. Jak vy všichni ostatní, také mně chybí slova (punch) (punch) (punch) Ale právě ten mišmaš šoku, žalu, soucitu, zlosti, vzteku a ano, hlavně pomstychtivosti mi pomalu ani nedovolil spát – stále jsem viděla ty dva boxéří kluky před očima (a to je znám jen z obrázků – ty chudinky kočičky vůbec). A teď ještě Matýsek – vždyť to je přeci ten, co se loni ztratil a jeho fotka kolovala na Pražení – ne? (h) Myslím, že plně chápu pocity Box., že zatím o žádném dalším štěněti nechce ani slyšet. Ona stačí bolest po smrti milovaného zvířete, když se tak stane stářím, nemocí, nebo nakonec i po úraze (pes vběhl pod auto). Ale v takových případech může další zvířátko být opravdu ta hojivá náplast – prostě tak jde život, láska ke zvířatům tu je a život je bez nich prázdny. Ale v případě otravy – to je zlo, se kterým se sakra špatně vyrovnává a představa, že by se to dalšímu mému psu (kočce) mohlo také stát by mě asi tak silně ovlivnila a měla bych z toho takový strach, že bych po „náhradě“ asi dost dlouho netoužila. Ten čas hojení v případě Box. bude asi hodně, hodně dlouhý – a to, jak je mi jí líto prostě nedovedu vyjádřit. Ach to je tak hrozně smutná zpráva ;( ;( ;(

    1. Zapomněla jsem dodat, že je mi stejně líto i Dana, jaké dny si teď oba chudáci prožívají. Tak ať alespoň Matýsek jim ještě nějaký čas zůstane.

      A ano Hanko W – vrátila jsem se do tepla (včera +26), blankytné oblohy, ale večery a rána už jsou chladná – v noci okna dokořán.

    2. Maričko, některé návraty do minulosti by jistě byly velmi zajímavé a sama velmi ráda pozoruji staré portréty ať malované, nebo později fotografované. Vypovídá to o době. Jen bych nechtěla být tou mouchou v ponorce, když zamířila do toho minového pole… Tu práci jsem dělala ráda, protože jsem i sama sobě chtěla odpovědět na některé otázky a přitom jsem narazila na některá fóra opravdových fandů a ač zrovna vojenství není mé hobby, je nesmírně zajímavé sledovat, jak ti lidé složili dohromady neuvěřitelné množství informací, které vytahali z nejrůznější literatury. Takže to bylo i zábavné.

      Co se týká boxíků – to je jedním slovem strašné. Už jsme to tu všichni zděšení rozebírali a asi to nikdo z nás dosud není schopen chápat. Jak může být v člověku tak strašná zloba, hyenismus…

  27. jsme zpátky – sice strašili že ráno bude v tisíci metrech 15 cm sněhu, ale stále ještě nic padat nezačalo. Takže sice do fotogenického slůňa z minulého týdne měly dneska Jizerky daleko, ale já ty vlhké, mlžné, mlčenlivé… mám snad i raději.
    Byli jsme tam sami (jak překvapivé, když pod Bukovcem jsme byli ve čtvrt na osm) Z Jizerky jsme nejprve dobyli Pytlácké kameny, našli Mozek, našli druhý viklan, dobyli Jelení stráň… a přes Jizerku se vrátili pod Bukovec na parkoviště.
    A oběd slíbený na čtvrt na jednu stíííhááám (wave)

    1. Jéé. Sežraná slanina a další příjemné romantické vzpomínky zpod Bukovce… :) Těším se na fotky, obzvlášť na neznámý Mozek!

    2. Taky bych ráda někde našla Mozek, nebo alespoň Mozeček. (chuckle)

      Jinak jsi ďábelká osoba, milá Xerxová (inlove) , patříš mezi ty nesnesitelné lidi, co před obědem postaví chalupu, zasejou hrách, vypěstují ho, sklidí, vyloupou – a ještě z něj pod novou střechou udělají ten rodinný oběd (whew) , ufff a fujhanba!, můžu se jít zahrabat, nejlépe do peřin. (wasntme)

          1. čočková polívka (uzenou kost jsme vyvařila večer, ráno v šest jsem dovařila komlet polívku), bramborová kaše (brambory jsem taky oškrábala ráno) a opečená uzená kotleta. Stíhali jsme v pohodě (nod)
            Právě popíjíme kávičku se zmrzlinou – Vilík spinká…
            Zato večer v deset jsem tuhá… a neschopná cokoliv dělat ;)

            1. Ha, jseš člověk, kterej vstává, když já chodím spát!

              Dámy, že byl Franc Józef taky echtslavík (a že to uzákonil pro svoje poddanstvo, za což ho z té duše nenávidím), ještě neznamená, že je to jedinej způsob života.

              Obdivuju tě, ale napodobovat tě nehodlám. Scípla bych. :-) My echtsovy potřebujem žít v noci. :-)

                1. Hlasim se do klubu. I kdyz v posledni dobe chodim spat driv, resp. casto nechtene usnu, tak se i fyzicky probudim brzy rano. To ale neznamena, ze jsem probuzena zcela. Manualni ukony jakz takz zvladnu, ale mozkovna opravdu zapne az tak kolem te desate.

  28. Apino, skvěle zpracovaná rodinná historie, díky! :)

    Pokud existuje nějaký střípek, kterého se lze chytit, může se rozvinout nečekaný a ohromně zajímavý příběh. „Jen“ je potřeba širokého záběru znalostí (ach, latina a němčina a švabach a vztahy mezi vrchností a poddanými a funkce všelijaké, zaniklá řemesla… ) , detektivní nadání, hodně času a taky kus štěstí.

    Těší mě, že Dede zařadila Zvědavé historično na sobotu. É, i když na dnešní dopoledne jsem měla jiné plány než šmejdit na palbě. Nebezpečnej odkaz! Plotna studená, jelikož jsem od ponorek a vtipného Destroymana záhadně zabloudila k janičářům a středověké pěchotě a … Díky, fórum mě hodně chytlo.

    1. Což o to, kuře jsem do trouby vrazit dokázala, ale stejně nevím, jak to dopadne. Maruška, vyslaná pro brambory, se nevrací. Sice je tu příjemnej klídek a tišíčko, ale … ;)

            1. Slááva! Ale nějakej chleba při nejhorším v záloze byl, ne? (rofl)

              Chi, Sharko, trefa, ne že bych si na tu bramborovou Emeriku nevzpomněla, ale přeci jen mi přišlo dostupnější vyhrábnout je z řádku někde třeba u Berounky než sbírat zrníčka v holínách… Jo, a výlety do Pedroušových domácích končin se mají hlásit! Skořicový voplatky, to jo, ale avízo nikde (wait)

              1. ty oplatky byla slabá náplast na to,jak jsme v mlze jeli a pak opravovali námi vyráběnou bednu,ve který bylo rozbitýho něco, co jsme nevyrobili my..ale objevit to,to bylo na medaili..takže jablkový karlovarský oplatky se skořicí,to byla taková slaboulinká náplast …já doufám,že už tam na servis nepojedeme, ale kdyby náhodou,tak to sem fakt napíšu… ;)

    2. … nebezpečnej odkaz…. že jo? To je ohromné množství informací nejrůznějšího druhu. Také jsem nezůstala jen u ponorek. Ono když si jeden přečtě třeba přeložené vzpomínky sovětského velitele posádky ve Vysokém Mýtě, to pěkně mrazí. Přičemž to tam mají tématicky pomalu od pravěku. To je veledílo nadšenců, kteří se tomu vojenskému tématu intenzivně věnují, a asi i zásluha jejich trpělivých poloviček. No ono existuje i fórum vojna.cz a panzernet.net. Tam toho také není málo, ale na druhou stranu se témata na těchto fórech relativně často opakují. Palba mi přijde jako velmi dobrý zdroj informací.

  29. Apino, klobouk dolů, tohle nebylo snadný. Je vidět (nejenom tady), jak tvoje rodina drží pohromadě a snaží se udržet si – nevím přesně, jak to pojmenovat: nabízí se slovo integrita, ale nelíbí se mi, chtěla bych českej výraz…
    Díky a moc ti přeju, abys Staninovu fotku nakonec našla.

    1. integrita mi nastolí soudržnost nebo celistvost, ale tohle by si zasloužilo víc, takové to „volání rodu“ ;)

      1. Přesně tak, soudržnost je část toho, na co myslím, ale není v tom všecko.

        Myslíte, je fakt možný, že jsem napsala, že 5 + 6 = 13?

          1. Neprošlo (shake) . Z monitoru se vysunula rákoska a názorně mi vysvětlila, kde jsem udělala chybu. Teď sedím u pecka s kalkulačkou v ruce :P :D .

    2. No, dnes to máme v rodině složitější, ale ti sourozenci tenkrát spolu opravdu drželi, už jenom, jak zorganizovali Staninovo studium – tutově to vymyslel pradědeček Antonín na základě svých zkušenosti, Martin vojně nefandil a zůstal štukatérem. Ten zase ale vzal Stanina do Vídně, Antonín asi už byl tou dobou zase v Brně – prababičku si namluvil ve Vídni, potom ho služba šoupla do Brna. A Anežka umluvila admirála, aby jim pomohl, to byla na tehdejší poměry dobrá akce, škoda, že to nakonec nevyšlo přesně tak, jak chtěli. Válka v plánu určitě nebyla…

  30. Milá Apinko (inlove) , čte se to jako román – a bodejť ne, vždyť to román je!
    Je úžasné, když rodiny uchovávají takové bohaté poklady vzpomínek, ani nebohá Stefanie se docela neztratila. Památky na doby minulé naše rodina nemá, mám jen jeden křestní list, tovaryšský list a pár pracovních knížek, vše ostatní zmizelo v nenávratnu. ;(
    Líbí se mi vytrvalost vaší rodiny, Apinko (inlove) , a moc děkuju za to, žes nám tu (nejen) rodinnou historii vyprávěla. (f)
    Přeju všem krásný den! (h)

    1. Vavísku, naštěstí se kdysi babička rozhodla napsat kroniku naší rodiny – nikdy ji nedopsala a ve své podstatě zůstala na začátku, ale přece jen se jí podařilo popsat některé události, o kterých bych já neměla ani ponětí. A k tomu máme pár dopisů. Protože o Staninovi máme opravdu málo informací, hodně informací jsem získala na internetu – hlavně ty ponorky. Co mě facinovalo, že jsou fóra, která se naprosto profesionálně zabývají vším, co souvisí s válkami, vojenskou technikou atd. A ti chlapi píšou neuvěřitelně zajímavě a mají fantastické množství informací.
      Co se týká té velké lásky, už jsem o ní měla informace, ale ne od našeho příbuzenstva. Myslím, že oni nic nevěděli neb ještě neexistoval bulvár a císařský dvůr měl jistě hodně důvodů tuvelkou lásku moc nevytrubovat do světa, ještě jsem je ověřovala, potom jsem narazila na Destroymana. Jeho vyprávění je nejpřesnější z toho, co jsem pročetla a ještě ke všemu jsem se u toho smála, a proto jsem si ho dovolila požádat o to moci ho zde také uvést. Možná se tu objeví, napsala jsem mu odkaz.

  31. jen takové malé odbočení…když jsme u těch ponorek. první ponorkou, která zasáhla do války a připisuje se jí zničení válečné lodi armády Unie, byla ponorka Hunley..v roce 1864, když ji v roce 2000 u Charlestonu, Jižní Karolína, vyzvedli ze dna a našli v ní pozůstatky 8 členů posádky…restaurovali ji a její posádku pochovali s vojenskými poctami na vojenském hřbitově.

      1. Kdysi jsem něco o ponorkách četla. Zůstal mi z toho dojem, že – speciálně za první světový – to byla služba nepředstavitelně těžká. Ty ponorky byly technicky zoufale nedokonalý. Často pro svoji posádku předstvovaly větší nebezpečí než nepřítel.

        1. ano, i Hunley skončil po provedení svého úkolu na dně a jeho předchůdci-když se ponorky zkoušely, i s posádkou ..bohužel…ale stejně jsem je obdivovala, že i přesto všechno,tam vlezi..do těch podvodních rakví…

          1. Jo, to jde někam za hranice pudu sebezáchovy, zvláště u těch prvních ještě dřevěných ponorek. Ale i za té 1. sv. války to měli ponorkáři těžké – všude smrad nejen z nemytých těl, ale z motorů, nafty, kyselin od akumulátorů – prostě děs a běs aněco z toho určitě zažil i Stanin. Prý se ve službě celkem běžně omdlévalo, tak dotyčného vynesli na vzduch, aby se zase probral – viz to fórum Palba – tam jsou hodně zajímavé věci. Proto to také byla přísně dobrovolná služba, Stanin tedy tu službu na ponorce určitě nedostal rozkazem. Proč se tak rozhodl, nevím, měli ale lepší jídlo i gáže. Možná proto…. ale třeba ho na tom lákaly i jiné věci, co já vím, a to už se nedozvím.

              1. ano, možná i toto, asi ode všeho trochu… trochu více peněz, lepší jídlo, zájem o nové technologie, ona elektrotechnika tenkrát pořád ještě musela být objevný obor pro kluka, který na své vsi určitě ještě svítil petrolejkou, trochu adrenalinu, chuť vyzkouše něco nového. Škoda, že o tom sám alespoň něco nenapsal.

    1. Jo, a ten pohreb v r. 2004 byla velka slava. Koukala jsem na to na televizi a valila jsem oci, kolik lidi ma kompletni uniformy konfederace vcetne dobove vystroje a kolik smutecnich dobovych damskych toalet se seslo. Jestli se nepletu, tak dodnes neni jasne, co je zabilo, jestli tlakova vlna z vybuchu nebo nedostatek kysliku.

      1. Ve filmu, ve kterém hráli i naši chlapci (i ten můj), to svedli na proražení ponorky a protože jim střepina nebo trám z té lodi znemožnil otevřít jedinej průlez, tak se utopili…běžel i v ČT…dokument tu dávali tuším jen jedenkrát a stál za to…(film Hunley -se točil z části u nás – když ukecám kluky,aby o tom víc vypravovali,snad bych něco dala i na papír…některé jsem bez upozornění ani nepoznala,jak byli namaskovaní a hráli ve svých dobových hadrech…měli je dokonalé .-)

        1. Jo, NAPIS. Mne by to obzvlaste zajimalo z ceskeho pohledu. To je dodnes tady slozita historie. Mozna ani ne tak ta istorie, ale prezivajici symbolismus.

  32. Tak mám pro Zvířetníky další špatnou zprávu…;( Jakoby těch Jobovek nebylo pro Boxíkovou dost, onemocněl taky poslední kocourek-Matýsek. Ivě se ve čtvrtek nějak nezdál, nepohyboval se tak jistě a sebevědomě jako vždy a nechtěl moc baštit. Včera večer mi Iva přivezla Matýska na veterinu a dělali jsme vyšetření krve – výsledek: selhávání ledvin.
    Není jasné, jestli je to důsledek přiotrávení nebo skrytý problém spojený s věkem, který se zrovna teď objevil.. Matýsek je na infuzích, naštěstí baští a tak mu se mnou držte palce, aby se z toho vylízal! (h)

    1. Držím moc a moc palce. (h) (y) (h) A už to tu včera zaznělo, možná by nebylo špatné k Matýskovi dát nějaké koťátko, určitě je mu moc smutno a možná by se celkově vylepšil. Psychika hraje velkou roli i u zvířat. (h)

      1. Strašně držím Matýskovi palce! (y) Ledviny nejsou žádná legrace.

        A hned si taky „ohřeju polívčičku“. Nehodil by se Matýskovi třeba Ámosek (cca 4 měsíce, klidný kocourek) nebo Sárinka (cca 3měsíce, veselý plivník)?

    2. Ne, tohle ne, alespoň Matýska jí CD zachovej, neposílej ho před Duhovej most..teď neeeee..moc prosím… (h) (y) za (cat) Matýska, za Boxíkovic…

  33. Moc zajímavý a poutavě napsaný příběh Apino. Při jeho čtení mě napadla jedna věc: kolik velkých, historických událostí asi bylo zapříčiněno osobním důvodem jedince? Určitě mnoho, jen ty důvody zůstávají skryté a neobjevené a pak zůstavají jen dohady…

    1. Kvůli egoismu jedinců se vedly celé války, natož bitvy nebo jednotlivé akce. Kolik přitom ovšem zahynulo nezúčastněných lidí, to už se nikdo niky nedopočítá.

      1. Jo, tohlento mě přesně fascinuje – a v té tvojí historii je to až románový, člověk má pocit, že lidičky horko těžko smotávají jedno vlákno, a sotvaa vede tam, kde by mělo nějakou pořádnou naději, zkříží se s jiným, silnějším a…

        e-e-e… sorry, nevím, co mě to chytlo…
        /poetický blábol
        :)

        1. No jo no … Každý svého štěstí strojvůdcem. Může přibrzdit nebo přidat, ale výhybky přehazují jiní.

  34. Apino, to je nádherný povídání o tvých předcích, je to velká úcta celé rodině, že máte svoje pevné kořeny,o kterých se ví….mnozí nevidí dál než k prarodičům a na okolní rodinu se neptají… (rose1) (y) (h)
    …o námořní škole v Pule, tedy o jejích studentech, psal v roce 1970 Jaroslav Janouch, z části je to vyprávění pravdivé,z části přibarvené…ale kdybys tu knížku neznala, jmenuje se Plachty nad oceánem…ráda ti ji půjčím, za toto vyprávění a to je ode mne velká poklona, já knížky běžně nepůjčuji… ;)

    1. Sharko, byla bych ti hodně vděčná, protože o té škole v Pule nevím nic – tedy ono jich tam bylo, myslím, trochu více a udělala bych si zase jiný obrázek, jak to tenkrát chodilo. Ale netroufám si tu knihu rovnou půjčit. Podívám se, zda by se nedala najít někde v antikvariátu, třeba se někomu nehodila…. Kdybych neuspěla, pak bych ti byla moc vděčná.

      1. Musím se přiznat, že pointu příběhu s povýšením jsem už znala – před časem jsem se totiž nějakým omylem dostala na jakési fórum o vojenství a našla tam debatu, jejiž detaily mi byly z místní diskuse hodně povědomé… ;-)

        1. Ono se to samozřejmě najít dá. On když si důstojník nabrnkne vdanou arcivévodkyni, to je docela tučné sousto. Takže to ani po skoro 100 letech úplně nevyšumělo. Ovšem oficiální české údaje o císařské rodině o těchto eskapádách Alžběty Marie většinou cudně mlčí. Rakušané jsou trochu otevřenější. Oni ovšem Habsburci (tedy přesněji Habsburko-Lotrinčané) z ní museli mít těžkou hlavu nejen kvůli Lerchovi. Koneckonců mnoho arcivévodkyň, které by se daly do sociálně-demokratické strany Rakouska, zase není. To rodinka asi koukala.

  35. Tak to musela být fuška, klobouk dolů. Ale stálo to za to, viď.
    Jj – i člověk má kořínky a je důležité o nich vědět.

    1. Hledala jsem všechno možné, to je pravda, také tento článek slibuji někdy od jara. Co jsem ale nenašla, je ta Staninova fotografie. Čert ví, kam se poděla.

  36. Krásne ránko všetkým! Zaujímavé. Ja o svojom pradedovi viem len to, že veľa cestoval. Neviem ani odkiaľ pochádzal, ostatní detto. Ako rýchlo vie zmiznúť celá generácia! (f)

    1. Právě, lidi v rodině si o těchto věěcěch musí povídat, aby se ty roidnné historie nezapomněly. A nejlépe to sepsat, jak se o to pokusila babička, protože bez ní bych těch informací měla méně a byly by zkreslenější.

  37. Hezkou sobotu :) všem Zvířetníkům a zvířátkům těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Apino – skvělý průřez zajímavými osudy, dala sis s tím hodně práce (nod)

    Vařím oběd, aby byl připravený na poledne (máme tu mlaďasy, tak to nemůžu odfláknout … ) chceme stihnout teď ráno hory, zatím neleje…

    1. Děkuji, dala jsem si s tím práci, ale byla to práce zajímavá. Mě docela baví hledat věci a souvislosti. Zdržovala jsem to kvůli fotce Stanina, kterou jsem beznadějně hledala. Až ji jednoho dne najdu, tak na ni upozorním.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN