KOČKY: Černá je dobrá aneb vítejte v Pekle!

Jojo, už je to tak… Černá je dobrá, ale nesmíte mít čtyři nohy a mňoukat. V tom případě nemáte totiž nárok vůbec na nic. Černá kočka – téma k zamyšlení.

Když zadáte „černou kočku“ do vyhledavače, není co řešit – restaurace, kluby, pizzerie, hudební skupiny, film, prostě vše, co je „in“. Černá kočka jakožto obchodní značka prostě frčí. Černá barva odjakživa evokuje tajemno a vše, co nepoznáno jest, má své kouzlo a láká.

Ovšem máte-li černou kočku doma, vše je jinak. Přesněji řečeno – černé kočky. V množném čísle. A v našem případě hodně množném.

K dnešnímu dni čítáme celkem přes tři desítky černých koček. Z toho dvacítku dospěláků, devět dorůstajících koťat, a dokonce i pět právě narozených čerstvounů. Na venkovní kočičí voliéře s dospělými černoušaty visí cedule „Pekelníci“. Jsou krásní, jsou černí a jsou k nerozeznání. Ale zdání klame – každý příslušník černé rasy je individualita, občas to však vyžaduje trochu soustředění.

Pokud se zrovna nedaří, neviníme ovšem ty tmavé chlupatce, co nám neustále běhají přes cestu. Spíše se ptáme – proč nezodpovědní lidé dopustí, aby přišli na svět tvorečci, kteří záhy zbytečně umírají, a pokud přežijí, nezřídka se vzápětí stávají bezdomovci? A proč tento nelehký osud tak často potkává právě černé kočky?

Pověry, stejně jako lidská hloupost, mají své kořeny hodně hluboko v dobách minulých. Bohužel, málokdy hledáme v pověrách logiku a pouze slepě přejímáme toto „dědictví“. Má snad černá kočka smůlu jen proto, že bývá spojována s čarodějnicemi? Tedy proto, že člověk čemu nerozumí, toho se bojí, a proto se toho raději zbaví?

Když si chceme my, lidé, dobrovolně komplikovat život nesmyslnými „co kdyby“, budiž – ale proč na to mají doplácet zvířata, která si barvu srsti nevybírají? Představme si, že takovou černou kočku, mazlivou a hravou, prostě „polidštíme“ a opatříme ji dokonalým mourovatým přelivem. Bude prostě „in“ a k nepoznání, tedy bude v kurzu. Dáte se opít pozlátkem? Co bude, až melír odroste a pravda zvítězí – zasmějete se vlastní naivitě anebo sklouznete do své antičernokočkovitosti?

Často slýcháme kolem sebe povzdech: „Tak ta naše kočka zase porodila samá černá koťata, co s nima“ anebo „Noo, tak na to chytání myší u baráku by ta černá kočka mohla stačit“. Dokud bude kastrace stále téměř cizí slovo, bude diskriminovaných nechtěnátek bohužel přibývat. Prý na venkově se žije jinak…

Ostatně, proč by ty prosté duše platily za kastraci, když utopit novorozence je zadarmo. A bohužel, tento krutý osud nezřídka potkává i koťata „atraktivních“ zbarvení. Inu, zde má své místo snad už jen stará známá hláška ze staré známé české komedie: „Je to hnus, velebnosti“, která bohužel v daných souvislostech rozhodně nevyvolává smích.

Tak tedy, vítejte v Pekle a nekoukejte na svět jenom černě. Víte vy vůbec, že černá barva je vlastně nejtmavší odstín bílé?

www.artcat.cz

Aktualizováno: 8.8.2010 — 20:26

43 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Taky mám černého kocourka, zvláštní, když jsem se rozhodla si pořídit kočku, bylo mi úplně jednou, jakou má barvu, hledala jsem společníka, muchlálistu (sun)
    A tak jsem zasedla k počítači a našla inzerát, kde se psalo, že kolem Vánoc našli 2měsíční koťátko na sídlišti u popelnic a teď se mu snaží najít rodinu, aby ho nemuseli dát do útulku, hned druhý den ráno jsme pro něj jeli. ( jen děkuji rodině zachránců, že mi ho našli a nenechali umrznout, v té době jsem navíc o existenci depozit neměla ani tušení a u nás v útulku kočky neměli). Světe div se, kotě černé, ale krásné, moje :-). Dnes je z něj uličník, který nás má silně na háku a mazlení toleruje pouze, když chce on a navíc ne ode mě, ale od manžela, prevít jeden :-). Ale dnes v noci přišel a tak strašně se mazlil, že mám najednou vybornou náladu celý den :-).
    Démonkovi (jak se jmenuje) jsme posléze pořídili kamaráda (opět bez výběru srsti) a to zase mourečka, takže dvě nejčastější barvy mám doma a vůbec mi to nevadí, miluju je za to, že tu prostě jsou a jsou takoví jací jsou. :-)

    PS: i přes to všechno trpim na zrzečky :-), poněvadž si k sobě beru depozitní kočinky (teda jen po jedné) mám strach, kdy se u mě objeví zrzek a já už ho nebudu chtít dát :*

  2. Černá je krásná, máme jich deset, jedna nalezená kočička a kocourek s kočičkou, které nám přinesli sousedi, že je jinak utopí, se nám trochu rozmnožili. Kastrovali jsme, jen jsme dvakrát nevystihli, kdy už byl kocourek „muž“.

    1. Hezké (cat) je to : už, kocourek byl muž (flex)

      Ještě hlásám, že šelma Salma opět na scéně …
      musíme ji prý pořádně vykrmit, anžto ji čeká operace zubisek a dásní..
      achjo …

  3. Já mám pro černé kočky slabost a až to jednou bude možné, tak začnu hledat černého (cat) . Tím neříkám, že pokud si mě adoptuje kočka jiné barvy, že bych jí odmítla, ale černá přece jen vede (a navíc by nenarušila celkové barevné ladění smečky (chuckle) ).

  4. K nám černočernej kocourek Jidášek přišel v dceřině náruči a jak už to tak bývá „…jen přes noc, mami“. Jíďovi bylo tak 20-25 dní, krmili jsme ho ještě pár dní kapátkem, než si dokázal zmáchat v misce celej černej kožíšek. A dalších sedm let než se dopracoval k dnešním osmi kilům. Co mě se týče já mám černý kočky móóóc ráda, ale ráda bych podotkla, že stejně jako u lidí tak i u zvířat a tedy koček je mi jejich barva úplně „šumák“. Koukala jsem Majko na fotky a vzpomínala na mou nedávnou návštěvu u Vás. Ohromně si vážím práce kterou děláte. Když vidím Mášu jaká se z ní vyloupla potvora v tom dobrém slova smyslu, jak ji chutná a jak si celé dny hraje tak je jasné, že máte další hodně dobrej skutek na triku. Zakazuji se koukat do dalších velkých kočičích očí co nemají páníčka a naopak si přikazuji chovat se zodpovědně a pragmaticky. Snad se najde mnohem víc lidí co zaparkují před Vašimi vraty a místo nadílky k ubytování si nadílku odvezou. Je to zatraceně hodně potřeba… fakt před Vámi smekám dámy…

  5. My jsme měli černého kocoura-nalezence Pepíčka. Byl to veliký kocour s velkým (h) . Osobnost, vzpomínám na něj každý den.
    Momentálně máme mourečka a tříbarevku, ale jsem si naprosto jistá, že jednou zase přijde krásný černý panter. I když, upřímně, copak záleží na barvě kožichu? V jakkoli barevném kožichu se ukrývá stejně láskyplná kočičí dušička.

  6. Nevím, proč černékočky lidem tak vadí, fakt to má opravdu stále co dělat se středověkem a čarodějnicemi a čerty a ďábly a jinými pověrečnými potvorami. Tím je to více zarážející v dnešní době. Mně se černé kočky, černí psi a koně blbě fotí, ale když jsou správně nasvětleni sluncem, tak i u nich vynikne v obličeji každá rýha a má plastičnost a hloubku (sun) (f) .

  7. Kdybych mohla mít kočičku, vezmu si klidně černou. Naše první kočka byla kouřová a měla dvě černá a dvě mourovatá koťata. Udali jsme všechny, ale jedno černé se vrátilo po svých a už u nás zůstalo. Je pravda, že pak už u nás byli jen mourci a jedna želvovinová peršanka (nalezenec). Momentálně je ale můj rodný dům koček prostý, je tam jen jedna hafuška. Ráda bych si černou kočičku vzala. I dvě. Ale nejde to :(

  8. jsou chytrý a ne, že ne. Jedna černá jen s bílýma adidaskama na všech čtyřech chodí u nás přes ulici jednosměrku a vždycky kouká jen na tu stranu, odkud by mělo něco přijet. Ověřeno dneska ráno.

  9. Já černý kočky rád. Náš první kocour byl černý, naše momentálně služebně nejstarší kočka je černá.

  10. Dětství jsem strávila na vesnici a měla jsem SVÉHO černého kocoura Čerta, i když dalších koček bylo kolem domu vždy tak 4 – 5. Když jsme se před x lety stěhovali s mužem z města na vesnici, tak můj první kocour byl, jak jinak, černý jak bota. Ale nějak jsem nepočítala s lidskou hloupostí a zlobou, kdy Mikeš přišel celkem tři krát dost pochroumaný – jednou měl málem amputovaný ocásek, podruhé měl roztrženou kůži nad okem a potřetí zase roztrženu kůži v loktu přední packy. No a pak už nepřišel vůbec – jsem přesvědčená o tom, že ho ten mizera napočtvrté dostal. A nemyslím tím žádného psa. Od té doby mi CD naděluje pouze mourky a tříbarevku, ale jsem přesvědčená o tom, že jednou stejně budu hrdou majitelkou úplně černé kočičky.

  11. Já teda nevím, ale moje favoritka je Baronka z Hutě. Je černá jako noc a má neskutečně zelené oči. Jo, fotí se špatně, ale co se týká inteligence…. naprosto OK. Její tolerance k prvotním potížím a příkoří byla obdivuhodná. Ta kočka snad věděla, že to bude jen k lepšímu. Když dostala tohle jméno, byla jsem při nejmenším udivená, ale ono jí přesně sedí. S grácí proplouvá domem u širých lánů a je to opravdu vznešená dáma. Snad nejvíc jí to sluší ve zralém obilí. Jen kdyby ten lov omezila na hraboše a nechala chudáky rejsky. (inlove)

  12. Jako služebnice krásné černé kočičky a černého kocourka mohu odpřisáhnout, že nejsou ani trochu dementní. A těch černých, chytrých, inteligentních a šikovných kočičáků bude určitě víc. Pekelníkům držím palce ať si každý najde svoje vlastní, dobře vychované služebnictvo.

    1. Říká se, že genetická mutace, která způsobuje černou barvu srsti (Honza byl celý černý, Ferda má pod bradou bílý flíček), způsobuje i silný lovecký instinkt, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit; Honza ulovil všechno, co bylo menší, než on, nebo před ním utíkalo, včetně vlčáka, který si dovolil vlézt k nám na zahradu a Ferda je to samé.

      1. Souhlasím, jsou to výborní lovci – především kočička, která často nosí i úlovky domů. Přinesla spoustu myšek velkých i malých, bohužel i spoustu ptáčků, ještěrky a dokonce lasičku.

        1. Ferdík je mazaný, ví, že ptáčky a ještěrky chytat nesmí, takže je sice loví dál, ale doma se s nimi nechlubí. A umí lovit i ryby, alespoň ty nástražní ze zahradního jezírka.

      2. no nevím, z těch našich deseti loví jen tři a stejně největší myšilov je malá bílá kříženka snad jezevčíka s čímsi

  13. ……………Prý na venkově se žije jinak………….

    jo přesně :(
    ……….Ostatně, proč by ty prosté duše platily za kastraci, když utopit novorozence je zadarmo…………..

    (devil)

    lidská hloupost, stejně jako lenost a lakomství je bohužel nevymítitelná trojka (devil)

    1. Jak říkal pan Werich, ad blbostí se vyhrát nedá, ale je třeba s ní pořád bojovat. To je prostě jeden z chytrých lidí, kteří tu chybí jako sůl. Někteří lidé by měli mít možnost na tomto světě strávit mnohem více času a z mého pohledu klidně na úkor některých jiných. A pan Werich patří mezi ty, které bych tu chtěla mít pořád.

      Prostě doufám, že se postupně to nahlížení lidí na kočky alespoň trochu změní. V okolí našeho domečku už se najdou tací, kteří kastrují. Není jich moc, ale najdou se. Naposledy sousedka – šla s kočičkou na kastraci, ale jen co ji veterinář uspal tak usoudil, že je tam určitý problém. Tak říkal paní, že ta kočička má vlastně kuličky a co že má s nima dělat. Tak sousedka rozhodla, že i kuličky patří pryč, čímž zase nesmírně ulevila našemu kočkourovi a navíc má mnohem větší pravděpodobnost, že se jí neztratí. Jde to pomalinku, ale jde to.

      1. Hi, hi, Apino, připoměla jsi mi, jak jsme před lety byli s pánečkem na návštěvě u našich známých, kteří se už více jak rok do telefonu chlubili, že jsou majiteli krásné mourovaté kočičky. Musím podotknout, že byli čerstvě přestěhovaní měšťáci jako poleno, na venkov. Když se konečně Mourinka objevila nad našimi hlavami na větvi staré meruňky, já se koukla a říkám, že kočička je kocour, vždyť má kouličky. Pán domu užasle zahalekal, „Jejda a kdeee“? a to už jsem nevydržela a svíjela jsem smíchy. Nu brzy byl o své mužství připraven a dožívá se v lůně své rodiny vysokého věku.

  14. Tak nad touhle záhadou jsem už taky bádal, Majko. A to v době, kdy jsem strašně moc chtěl černého peršáka. Prý je chovatelé nemívají, protože černé nikdo nechce… Když odhlédnu od toho, že mezi kočkami s PP se v jeden čas přestaly „nosit“ plné barvy (a černá mezi nimi), tak dneska by třeba i někdo nějakého toho „plnobarevného“ kočičáka chtěl, ale nejsou, nejsou… A přesto mi tehdy jedna paní chovatelka řekla, že pokud bude mít její „lady“ v dalším vrhu černého kouřového (!), dá mi ho za tak legrační cenu, až jsem se divil. Protože prý se špatně prodávají. CD ale měla jiný názor, takže mám plně černého peršana s PP a rodokmenem jak kníže Rohan, s čipem a úžasnou povahou – z útulku :)
    A Pekelníci jsou bezvadní, kdybych nebyl tak umanutý na splácnuté držtičky a dlouhý vlas :D věděl bych, kam pro černého kocoura. Mimochodem, u nás jsou teď samí bílo-mourovatí…

  15. Milá Majko – je s podivem, že je u vás tolik černých koček! Na sídlišti je vidět barsco, ale černá kočka (kocouuuur a obrovský) je jeden. Dokonce i černobílých moc není. Ke mně na stravu chodí jedna tříbarevná a dva divocí mourci (divocí v barvě, jinak jsou milí, leč nechytitelní). Pak se kolem potlouká další mourek kombinovaný s bílou (ten je velice plachý a dojídá, co „moje“ kočičky nechají). Doma mám zrzavého mourka – ne proto, že bych si ho vybrala jako atraktivního, ale proto, že mi ho nadělila prozíravá CD. Kdyby se tam tenkrát potloukal černoušek a chtěl se nechat chytit, tak máme doma čertíka.

    Přiznávám, mě se černé kočky líbí, akorát se špatně fotí. A ta dvě koťátka na fotce mají úplně jiný výraz v očích. Držím palce, ať se stavy Pekelníků sníží.

    1. U nás na sídlišti to vypadá tak, že mezi dvěma řadami paneláků jsou dvě přízemní budovy, (školka v jedné a nějaké firmičky v druhé) a mezi nimi je takový napůl park a napůl džungle, uprostřed rozdělená příčnou cestou. A v tom pralese žije několik divokých kočiček. Občas se ukážou, když si užívají sluníčka, nebo loví, ať už v trávě myši, nebo v kontejnerech zbytky a některé z nich jsou přímo nádherné. Občas zahlédnu jednu černobílou, s naprosto pravidelnou kresbou; bílé botičky, na všech čtyřech naprosto stejně vysoké, černý ocásek s bílou špičkou a krásnou černou maskou přes obličejíček; bohužel o bližší seznámení absolutně nejeví zájem. Ale hlady, podle tvaru těla a srsti, rozhodně nestrádá.

  16. Tak jsem cestou do práce přemýšlela, proč preferuji jiné kočičky než černé. Asi je to tím, že mám z dětství vtisk tříbarevných kočiček a zrzavomourovatých kocourků. Proto asi mám doma klasického mourka a černobílého čertíka. (h)

  17. Ono je to zvláštní. Pamatuji, že za mého dětství byly všechny kočky mourovaté – tedy všechny – většina a sem tam tříbarevka. Černých bylo málo a želvovinové byly „vooošklivýýýý“!
    Jestli ono to není tím, že se černé kočky nějak namnožily. A každý chce něco extra a „kresba“ se cení.
    Fakt je, že při umísťování kočičáků je s těmi černými potíž.

  18. Jako sluha od třech černých koček mohu odpovědně prohlásit, že černé kočky miluji, byť jsou mírně dementní, což už jsem jednou napsala a dostala jsem strašně vyčiněno. Ale esteticky jsou kráááááásné

    1. Inko, přeji Ti to chlupaté potěšeníčko, štěňátek foundlandů je asi málo. A s tou demencí u černých koček nesouhlas, my jsme měli černého kocoura a jak byl chytrý na něho jsme zavolali Míňo pojď domů a přišel i když byl už za silnicí a měl namířeno do lesa. Toho jsme nalákali k nám, věděli jsme, že se tady v okolí asi půl roku toulá a nedá se chytit. Pomalinku jsme na něj začali mluvit a on za námi začal chodit. Nejdřív z povzdáli a apk se k nám nastěhoval. Jenže jsme o něj přišli, prostě se po roce zase ztratil a teď máme Mouráka.

      1. Ale ony jsou opravdu trochu cáklé… Princezna jednou skákala z křesla na akumulačky, bratru půl metru a ona dokázala nedopadnout, zachytila se drápky a klouzala po těch kamnech jako z Toma a Jeryho a po dopadu zůstala sedět na zadečku a naprosto blbě čučela. Do zavřeného okna skočila za těch deset let nesčetněkrát. No ale asi nejvíc dementně vypadají černé kočky když soustředěně sedí a z tlamičky jim vykukuje růžový jazýček…….

        1. Chich – pokud soustředěně sedím a z tlamičky mi vykukukuje růžový jazyk, tak taky vypadám dementně (chuckle) – to nebude specialita černých koček.

          1. Nebo obráceně: když kdokoliv sedí, soustředěně zírá a s tlamky mu vykukuje růžový jazýček, vypadá dementně, i když není vůbec kočka – natož černá. Dámy, prosím, nechytat za slovo – já VÍM, že vy jste tu kočky naprosto všechny. (rose1)

            1. Přesně…. Máš vidět naši hrábinku Prachovou. Když se umývá a najednou vzhlédne, koukne po mně, jazyk přikousnutý a v očích výraz „jééééé…. houbaaaa“. Naprostý vypatlanec. Ale když zmerčí Bářin oces volně visící do prostoru, v očích se zableskne, poťouchlost v pohledu je nepřehlédnutelná a už skáče a visí na ocase a Bára se hrabe na packy a ohlíží se.
              Černý kocour Prcek je poněkud trouba, ale to, bych řekla, nesouvisí s barvou kožichu, spíš s pohlavím (sorry pánové), on jak má v hlavě ty kočky, nestíhá nic jiného. (chuckle)

        2. Výjimky potvrzují pravidlo. Náš kocour přesně pozná, dokonce i když spí, kdy se v kuchyni děje něco, co stojí za pozornost a kdy ne.

    2. Madam, je vidět, že neznáte našeho Ferdu! Ten je tak ,,dementní“ že by dokázal sám nahradit všechny naše ústavní činitele a to jak minulé, tak současné a nejspíš i budoucí. :D

  19. Melíšek je papírově sice kouřový, ale navrch černý jak briketa. Neznám mazlivější, přítulnější, milejší zvířátko! Nedala bych ho ani za nic. Černá mu moc sluší a na barvě snad proboha nezáleží! (h)

    1. DÍKY ZA RANNÍ DOTAZ ! (cat)
      SALMA POZDRAVUJE, TLOUSTNE A LEPŠÍ SE.
      AŽ NA TEN PRAPŮVODNÍ PRVOTNÍ VELKÝ PROBLÉM – ZUBY, A ZÁNĚT DÁSNÍ …
      JASNĚ, VE SROVNÁNÍ S TÍM, ČÍM PROŠLA, JE TO ŘEŠITELNÉ, ALE …
      UŽ BY SI SETSAKRA ZALOUŽILA KOČKOPOHODU !

      JINAK DÍK I ZA ČERNOKOČKOVSKÉ NÁZORY – PROSTĚ ČERNOUŠCI PATŘÍ K ŽIVOTU A BASTA (h)
      ALE I PŘESTO POŘÁD TO SKÓRE OPUŠTĚNCŮ VEDOU …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN