PTÁCI: Galantnost se někdy nevyplácí

Podle evropské představy „zahrady u domu”, není ta naše nijak obrovská. Přesto na ni v sezóně postupně hnízdí jedenáct druhů ptáků a rorýsové v komíně. Od každého druhu pouze jeden nebo dva páry, s výjimkou vlhovců, kteří jsou letos zastoupeni třemi páry.

Vlhovců hnízdilo i více, ale nedávno jsme pro větší světlo nechali uříznout dva vysoké cedry, které už stejně odumíraly. Vlhovci tím přišli o prostor, protože si hnízda staví dost vysoko v korunách. Další páry nebo jiné druhy ti „naši” ptáci ze zahrady nemilosrdně vyženou. Sedm druhů zde žije celoročně a je zajímavé že zbývající čtyři stěhovavé druhy při návratu ti trvalí přijmou a nechají hnízdit bez vzdušných bojů. Musí si pamatovat, že právě tihle sem právoplatně patří. Během zimy se u krmítka velmi krátce zastaví ještě několik dalších druhů, ale ti jsou opravdu „přespolní” a pokračují dál.

Vrabci jako jediní u nás luxusně hnízdí v budkách. A také vyvedou nejvíce mladých. Není se čemu divit, mám těch budek po zahradě rozmístěných dvanáct. První čtyři byly původně zakoupeny pro zdejší oblíbené ptáčky „bluebirds“ (trochu větší než vrabec), pojmenované po samečkovi, který má krásně modrý hřbet. Podařilo se mi je sice přilákat, jenže svedli o budky bitvu s vrabci a prohráli.

Následující rok jsme tedy přikoupila budky nové, v naději, že jim je vrabci přenechají, že už svých mají dostatek. Ale nepřenechali, já budky přikupovala, vrabci v nich úspěšně vyváděli mladé a hojně rozšiřovali ptačí osazenstvo zahrady. Snažila jsem se jim v zabírání některých budek bránit tak, že jsem jim první vystýlku večer vyhodila.

Jenže oni ji tam paličatě druhý den nanosili znovu a já už neměla to srdce jim denní lopotu hatit. Další pokus bylo zakrytí dvou budek přes zimu igelitovými sáčky a odkryla jsem je, až když jsem bluebirds zahlédla na zahradě. Ale ani to nepomohlo, vrabci byli průbojnější. Zatím se modrým ptáčkům podařilo budku ubránit jen dvakrát. Vždy vyvedli ale pouze jednu snůšku mladých, pak odletěli a vrabci budku zabrali pro sebe.

Mám na vrabce za tu jejich sobeckost dopal, ale jen tak naoko. Připomínají mi domovinu a ve skutečnosti je mám ráda. Však se také do Ameriky prý dostali s prvními přistěhovalci, kteří si je s sebou vezli právě jako připomínku na vlast, kterou kolikrát už navždy opouštěli. Navíc nás vrabci svým štěbetáním a hašteřením obšťastňují celý rok, zatímco ostatní ptáci během zimy dost ztichnou.

Teď už budky přikupuji jen jako výměnu za hodně opotřebované a nechávám je přes zimu odkryté, protože se do nich vrabci rádi na noc schovávají. Kolikrát v zimě ráno vyjdu ven a vidím vrabčáka, jak z budky vystrkukuje hlavičku, jakoby uvažoval, zda už sluníčko dostatečně prohřálo vzduch k výletu.

Budky jsou velmi kvalitní, z cedrového dřeva a nově koupené krásně voní. Časem sice zešednou a vyvoní, ale normálně by vydržely další řadu let. To bychom ale nesměli mít na zahradě veverky. Ty dokážou otvory v budkách během jedné sezóny vyhryzat na dvakrát větší velikost, okoušou střechu a svým tlakem zevnitř dokážou prolomit i přední stěnu. Vecpou se dovnitř, ale hnízda si v nich nikdy nestaví.

Jakmile do budek zjara vrabci začnou nosit vystýlku, veverky je opustí a vrabci si své domény už uhlídají. Nevím, jestli si veverky na dřevě brousí zuby, jestli jim cedrová chuť tak šmakuje, nebo to odhryzané dřevo používají pro svá hnízda ve větvích. Snažím se ty hodně vykousané budky opravovat, přeci jen to přijde podstatně levněji, než koupit novou. Ne vždy to ale stihnu udělat dříve, nežli se vrabci nastěhují a zdaleka ne všechny budky nám tu svým vzhledem dělají parádu.

K opravě používám železné kroužky, do kterých se zasouvá tyč na sprchovací závěs. Ty se veverkám prokousat nepodaří, jako to udělaly s mými předešlými pokusy s gumovými těsnícími kroužky. Nevím, proč se tyhle budky neprodávají už s nějakým plechovým obložením otvoru. U těch nejvíce vykousaných jsem musela dokonce nejprve nalepit velká gumová těsnění a až potom přidat železný kroužek.

Teď už přesně vím, kam v železářském oddělení zajít a co koupit. Ale při svém prvním průzkumu jsem z toho měla docela zábavu. V obchodě jsem nejprve koupila budku a potom, nesouc jí v náručí jsem zamířila do vedlejšího oddělení. Tam jsem obhlížela krabice plné různých železářských a instalatérských kroužků a trubiček, přikládala k otvoru budky a zase vracela zpět.

Během několika minut ke mně přišel milý zaměstnanec, zda nepotřebuji pomoc. Nad mým vysvětlením, co hledám, se sice usmál, ale přesto mi ochotně začal podávat další možnosti z vyšších regálů. Po chvíli mě ho přišlo líto a propustila jsem ho s tím, že určitě na něco přijdu sama. No a nakonec jsem skutečně našla to pravé, záchytky na tyče, které přesně odpovídaly velikosti otvoru.

Některé roky jsou budky obsazeny všechny, jindy zůstanou dvě nebo tři prázdné a v některých vrabci hnízdí jen jednou. V těch nejoblíbenějších vyvedou mladé i čtyřikrát. Párek kolikrát ještě krmí mladé, samička už ale třepetá křídly, že by jako zase chtěla snášet a sameček jí vyhoví. Během krátké doby slyším z vnitra budky štěbetání dalších mláďat. Předpokládám, že je to vždy stejný pár, proč by se o ně prali, když hned vedle je budka dosud prázdná.

Vrabci si počet párů na zahradě regulují sami. Během léta jich tu poletuje postupně víc a víc, v zimě jsem jich jednou pod krmítkem napočítala až 49. S přicházejícím jarem se ale jejich počet sníží natolik, že budek na hnízdění mají vždy dost, ba nadbytek. Ostatní asi odletí hledat jiné zahrady a někteří zřejmě padnou za oběť poštolkám, které tu nezřídka krouží.

Garážová kočka Indy nám dříve nosívala „úplatky“. Naštěstí s tím už přestala a v garáži jsem za poslední měsíce našla mrtvé jen dvě malé ještěrky a jednoho chipmunka. A naše kočky ptáky nechytají vůbec, protože všechny stromy mají kmeny volně obehnané pletivem, kterým je nastavený i plot kolem zahrady.

Nevypadá to právě elegantně, protože původní téměř neviditelné pletivo lety zrezivělo, ale naštěstí převážná část je zakrytá větvemi, nikdo ze sousedů si nestěžuje a my máme jistotu, že žádná kočka – naše či cizí – na ptáky nemůže. A oni možná vycítí, že u nás jim nebezpečí nehrozí a spokojeně si hnízdí. Pouze jsem si všimla, že od té doby, co zde pobíhají i dva psi (sousedčiny Sadie a Trixie), ptáci si hnízda staví pro jistotu výše, než kdy předtím a já některá musím hledat dalekohledem.

Nevím, jak vrabci v „otevřeném hnízdě“ krmí své mladé, tedy jak mezi ně dělí donesenou potravu. V budkách jsem ale vypozorovala, že rodiče mláďata krmí dost dlouho a když pak vylétnou, jsou na letmý pohled od svých rodičů skoro k nerozeznání. Pouze žlutavý lem zobáčku a jejich třepetání křídel „mám hlááád“ prozradí, že jde stále ještě o mláďata. V budce bývá 4-6 vajec, ale při krmení se v otvoru budky nejvíce ukazuje to nejsilnější mládě – občas se zobáčky pokouší protlačit i další.

Rodiče proto krmí „diskriminovaně“ – pouze s každým druhým či třetím krmení se vpasují kus do budky, aby nakrmili i ty utiskované děti. Jinak ochotně krmí právě to nejprůbojnější mládě, které také jako první z hnízda vyletí a prvenství po něm převezme další prcek. Jakoby rodiče věděli, že dokud se tohoto Otesánka nezbaví, další přijdou zkrátka. Jednou jsem viděla, jak rodiče ve větvích krmili vylétlá mláďata, ale několik dnů dále létali do budky, o které jsem myslela, že už je prázdná .

Pak budku přeci jen opustili, mě to nedalo a otevřela jsem jí. Bylo v ní mrtvé odrostlé mládě, které se drápky zapletlo do vystýlky a nemohlo vyletět. Chudáci rodiče ho nějakou dobu pilně krmili, pak to buď vzdali, nebo mládě z nedostatku pohybu zemřelo.

Před začátkem zimy všechny budky otevírám a čistím. Ty, ve kterých bylo několik snůšek, jsou tak plné, že z nich vytáhnu jakousi travnatou cihlu. Budka je dost hluboká a vrabci si do ní před každou novou snůškou nanosí čerstvou vystýlku. Po jejím rozcupování často najdu mezi jednotlivými vrstvami nevylíhnutá vajíčka, mrtvé novorozené mládě a jednou dokonce celou snůšku vajec – zřejmě se samička stala obětí poštolky. V téhle budce pak už jiní vrabci tu sezónu nehnízdili, stejně jako ne v té, kde uhynulo už skoro dospělé mládě.

Vrabčí sameček je v době krmení velice galantní. Své samičce dává přednost a rytířsky jí hlídá. U budky bývá jako první, s plným zobáčkem sedne buď na budku, nebo na nejbližší větev a čeká, až dorazí i samička. Tu pak hlídá, aby mohla v klidu mladé nakrmit. Teprve, když samička vyletí, přijde řada na něj.

A jednou zase sameček přiletěl krmit, zobáček plný housenek. Usadil se na větev vedle budky a trpělivě čekal na samičku. Kde se vzal tu se vzal, přihnal se jiný sameček, neuvěřitelně rychle se mihnul tomu prvnímu kolem hlavy, ze zobáčku mu vyrval housenky a byl pryč. Chudák okradený sameček doslova zkoprněl překvapením, ani ten prázdný zobáček nestačil zavřít. Pak se ale vzpamatoval a spustil řádný křik. Buď chtěl samičku varovat, že v okolí je zloděj, nebo světu žaloval tu křivdu, která se mu právě stala.

Když samička dorazila, sameček ztichnul, počkal, až mláďata nakrmí a pak oba odletěli hledat novou potravu. Scénka, která se mi přehrála před očima byla tak komická, že jsem nevěděla, zda se mám smát, nebo samečka politovat – udělala jsem oboje. Jak vidno, i v ptačím světě jsou tací, kteří se v nestřeženém okamžiku zmocní toho, co jim nepatří a na nějakou galantnost okradeného v ten moment vůbec neberou ohled.

Na směs fotek (převážně starších) se podívejte tady. (Pozn. Dede – nenechte si je ujít, je tam spousta zajímavých ptáků včetně kolibříků – klobouk dolů, Maričko!)

Aktualizováno: 17.6.2010 — 18:26

153 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Maričko, krásné vyprávění, citlivé, s úžasnými postřehy.A fotky…nádhera. Procházka ptačím rájem. Oáza pohody. Díky. :)

  2. Jejej, to by se to fotilo! Máš to, Maričko, krásně se zvířátky vyjednané a nazkoušené. Mně letos nějak nevyšla fotografická sezóna, v době hnízdění jsem měla takový fofr, že jsem byla ráda, že jsem ráda. No, nedalo se nic dělat, snad to napřesrok bude lepší. Aspoň jsem koukala na modřinky, co našli moji budku.
    A jinak – ťukání na stan nevidím jako omyl, ale jako notorický problém, protože ťukati jset potřeba, ale stan málo duní :) Většinou to řešíme podle návodu z indiánské knihy zatleskáním…

    1. Že jo? Já jsem tehdy nějak pospíchala a začala zcela bezmyšlenkovitě ťukat, protože se mi zdálo, že bych mohla vstoupit nevhod- ale zvukový efekt nic moc, tak jsem začala pokašlávat a halekat…. ;)

  3. nevím, jestli jste si všimli – ale na Hadopasech je poděkování od LucYnky. Za peníze od Zvířetníků z Doks bude vykastrováno 8 „divokých“ koček (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) . Peníze šly přímo na účet veteriny, která kastrace provádí.

  4. Maričko, díky za páteční pohlazení (h) . Jako vždy krásné vyprávění s perfektní dokumentací. Jj, taky bych chtěla být vrabčákem u vás na zahrádce (happy) .

    Chi, dneska jste všichni zase perlili. Od „mám ráda ptáčky“ (y) (rofl) k ťukání na kdeco (rofl) . Ehm, znám důvěrně – vyjma stanu (chuckle).

    Vaví, úžasná dokumentace! (inlove) Krom rychlosti a bezvadných obrázků samozřejmě obzvlášť oceňuju svědomitý přístup k výškovému zadání (y) (sun) . Ovšem minimalistické fotky mě naprosto zbořily (rofl) . Díky moc!

  5. Krásný večer všem! (h) Mám tu Tádu (inlove) , tak moc na příjmu nebudu.
    Slíbené fotky jsem ještě nestihla poslat, ale doufám, že se to někdy o víkendu podaří. (nod)

  6. Teď jsem doprohlédla fotky – krása PetroK, YGO a Jiřinko. Já detaily moc neumím, mám macro sice na foťáku, ale nějak mi to vždycky vyjde rozmazané.

    Tedy s tím klepnáním na stan, špajzy a dveře zevnitř – to jsme mě dámy pěkně pobavily. (rofl)

  7. Děkuji vřele za pochvaly (bow) (h) a jsem ráda, že se povídání i fotky líbily. (bow) (h)

    Dříve, než se to ptactvo stalo denní součástí našeho života (a manžel ještě chodil do práce), tak jsem si nosila snídani v horku pod stromy, v zimě naopak na slunce. Vždycky mi ta snídaně trvala nejméně hodinu, protože jsem tam seděla, poslouchala, pozorovala a poznávala ten „jižanský“ cvrkot na zahradě a jak to šlo, tak i fotila. Tahle rána jsem milovala, kolem božské ticho, lidé v práci a pro mě to byla taková ta „léčivá samota“, jak o ní včera krásně psal pan Milan.

    Já bych také ty naše vlhovce v jarních ránech kolikrát nejraději postřílela. Oni jsou naši první navrátilci a protože v té době ještě nemusíme mít v domě „tlumící“ klimatizaci a máme na noc okna dokořán – ten jejich křik pomalu s rozbřeskem rozhodně není žádné lahodné probouzení. :@

    Vave, krásné fotky z Pražení (clap)

    Ještě jednou děkuji a přeji všem krásný víkend (sun)

    1. Krásné vyprávění a moc pěkné fotografie. Dovolte mi, prosím, kousek upřímnosti: jste nesporně citlivá, obětavá a mimořádně laskavá duše… Díky osudu, že jsou takoví lidé na světě, jako jste právě Vy.(h)

      1. Pane Milane mockrát děkuji, to potěší. Bohužel jsem někdy až moc citlivá, snadno se dojmu a rozbrečím, až mi to samotné vadí. Někdy bych si přála umět svoje emoce lépe ovládat, ale to se mi už asi nepodaří – tedy rozhodně ne co se zvířat týče.

  8. Vave, nemám čas na čtení článku, natož komentářů a šla jsem sem jen ze zvědavosti, jestli tu jsou fotky ze včerejška. A ta fotka Rysíka s Bodym!!! No to je hotový přístavní povaleč a jeho pes! Ta je úžasná! A já si říkala, že to bude vypadat blbě, jak koukaj každej jinam. Asi poprosím o plné rozlišení, ale teď už mizím, patrně na celý víkend. I když na chatě máme internet, tak to tam většinou nezapnu.

  9. Pridavam se ke gratulantum – Milanovi od Veram i Milanovi Pavlovi. Je-li zde jeste nejaky jiny, tak taky. (f) (f) (f) (f) At se panove nadale rozviji jak ty kyticky. :)

    1. my máme typické liberecké (rain) počasí – od rána převážně mírně prší, občas trošku víc a občas je chvilku bezdeštivo… Ale těch 13 stupńů není zrovna červnová teplota …

      1. Kanály to neberou, před barákem máme místo silnice bazén, protože voda je až po vršek pangejtů a přelévá se to na chodník u domu. Chvilkama do toho drsně fučí… No a právě tudy chtěl projet maličký Swiftík a vycouval- asi by se utopil…

        1. Hele, na Sviště mi nešahej! ;) To měl asi nějakýho lekavýho šoféra. (chuckle)

          U nás klid a pohoda. Ráno chvilku zalívací deštík a od té doby pod mrakem, ale příjemně.

          1. Huž jsem zkontrolovala- asi fučelo z lepší strany :) Zato mi domů přišel vodník, sundal ze sebe aktovku a oblečení, ze kterého kapalo, a právě se utírá (chvilkama o psa). :)

  10. Maricko to bylo mnam :* (nod) krasne jsem si pocetla… At uz pises o veverkach s boulickama, o kocickach nebo fenkach, o zelvickach a jejich odchovech, ted o ptaccich a budkach, nebo jindy o pestovani zeleniny a bylinek, pokazdy jen zasnu.. :) Jak to na te zahradce vsechno zvladnes?? A jak to vubec vsechno zvladnes?? :D
    Pribehy od Tebe se ctou vsechny nadherne, pravidim moc, a neskutecne me fascinuje, ze to vsechno probiha kontinuelne, prolinaji se zelvicky se pseky, veverky s ptacky, to je panecku zivot (y) (nod) Chtela bych byt v pristim zivote ptacek, bo bych moc chtela umet letat, a chtela bych zit u Tebe na zahrade, bo bych se chtela miti dobre (rofl)

    Pisu Ti uz vic jak tyden mail, uplne OT (v navaznosti na Vaviska atd ;) ), snad ho tenhle vikend spolu s clankem o Termitu dotvorim a poslu.

    Jinak vcerejsi Klokani Prazeni s Milou bylo tradicne bajo :* :) a ja jeste jednou moc moc vsem dekuju! Za sebe i za Dana, ktery doma videl darek, zasvitil jak stowatovka a zaseptal vasnive „Brasileiro“ (rofl)

  11. Vave má pravdu, něžné a milé povídání. Na chvíli jsem se ti vpasovala na zahradu a koukala po těch pipínech. Nádhera.

  12. Skleróza prý nebolí…
    Jsem přišel z oběda, šel do vedlejší kanceláře něco sdělit a pak hurá k sobě. Vezmu za kliku a vcházím a najednou jsem zjistil, že jsem před odchodem zamkl. No, můj gesicht naštěstí zůstal ušetřen, ale bylo to o chlup. A pak prý že skleróza nebolí… (whew)

    1. Znám (whew)
      Nejhorší je, když spořádaně zamknu (máme zabezpečovat pracoviště), odejdu na záchod, zavěsím klíč na háček … a pak odejdu a rozrazím si hlavu o vlastní dveře. Následuje úprk zpátky na záchod, abych klíč vyprostila dřív, než se mi tam s ním někdo zamkne (ninja)

      1. To já jednou vešla do obchodu s obuví prosklenými dveřmi, které byly otevřené, leč když jsem příslušný kvelb chtěla stejnou cestou opustit, někdo je zavřel (a navic jsem vystrčila hlavu před tělo, neb jsem chtěla nahlédnout na botky za výkladcem). Hned se ze mne stal jednorožec čekatel (chuckle) . Ještě za půl hodiny jsem se musela řehtat, když jsem si představila ty vyděšené pohledy okolojdoucích.

        1. Matyldo – to třeba Murphy, ten si ani číst nemusel, ten potkal fešnou huskouní babu a narval to taky do sloupu. A pánčička se mu smála (rofl)

        2. Teda, milá Matyldo (inlove) , Tys mi dala! Nějak se mi udělal v hlavě kraťas a já si tě představila coby Borůvku, jak čteš nosem pesemesky a při tom narazíš hlavou do sloupu. (chuckle) (rofl) (rofl) (rofl) Chjo! Pátek se už silně projevuje. (fubar) (rofl)

    2. Asi potřebuješ dovolenou…. já už taky klepu na dveře od záchoda, od kuchyňky…. ale nejlepší bylo když jsem klepala i na dveře mezi chodbou a schodištěm. A nejhorší je, že jsem šla do kanceláře hned za dveřma, hlavní paní účetní měla dveře dokořán a moje klepy klep slyšela. Ještě dlouho si ze mne dělala šoufky. (fubar)

          1. Klepala jsem na oboje :) , ale na stan ještě ne. (shake) (chuckle)
            V práci máme nějakou dobu čip – přívěsek …. sem tam šmrdlám takovým tím kolečkem na vozíky, které mám připevněné u druhých klíčů tu u zámku do auta, tu do bytu, tu do práce … pak se ťuknu do hlavy, kolečko vyjmu z držáku a marně hledám otvor, kam bych ho zasunula …. (fubar)

            1. Už jste někdy vešli do tramvaje a nahlas slušně pozdravili? Koukali na mně všichni jak na cvoka! Klepání na dveře zevnitř dobře znám, jak na ty od WC, tak od kanceláře a vrchol byl, když jsem si zaklepala na dveře od špajzu, kam jsem šla s úmyslem vyjmout nudle.

                1. Když už jsme u toho, jak kdo blbne ;) Já zase, když jsem v práci a volám ze SVÉHO mobilu komukoliv, mám silné nutkání, které někdy nedokážu potlačit, ohlásit se mým jménem a poté i jménem firmy. Co si o tom myslí volaní, to raději neřeším :D Petro, promiň :) Někdy se mi to stává i když jsem doma…. |-(
                  Jednou jsem i řekla ubohému zákazníku – pracuji jako prodavačka- Dobrý den, kolik je hodin? A občas úkoluji lidi na semaforu (myslíce si, že mám pesy s sebou) povely Stůj! Jak na mě koukají nebohé babičky, to se snad nedá popsat. Jednou jsem takto zastavila i bandu puberťáků :D Poslechli (rofl) Občas blbnem šici :P

  13. Milá Maričko, budu se opakovat, ale prostě to jinak nejde – vaše zahrada je malý ptačí ráj, a pokud jde o druhy… tak estetický zážitek se dá jen závidět. Zdejší opeřenci jsou přece jen málokdy takhle pestří, vzácné vlhy nebo žluvy jsou spíš výjimka… Díky za seznámení a za krásné povídání a fotky – a mimochodem, ty opravy ohlodaných ptačích budek vypadají moc dobře.
    Taky mě překvapilo, kolik druhů ptáků se zdržuje případně hnízdí na naší kočičí, v podstatě nijak nezabezpečené zahradě. Venkovní smečka loví ptáky výjimečně a na zahradě už nějaký čas vítězí příroda nad zahradní architekturou vysoko na body, takže všude je dost vysokých dřevin, ze kterých je dobrá vyhlídka, neprostupného křoví s tenkými větvičkami zcela nevhodnými pro kočkouří tlapky, a v neposlední řadě i dvě sojky-práskačky, tedy jakási naše místní ptačí domobrana.
    MMCH – ze všech ptáčků nejméně mám rád jednoho kohouta, který v usedlosti kousek od nás jásavě vítá každé ráno. Nejsem typ, který dobrovolě vstává za svítání a jde obdivovat ranní rosu :) Někdy bych toho domácího opeřence nejraději viděl na víně.

  14. Milá Maričko (inlove) , svět kolem Tebe je něžný a plný krásy a laskavosti – želvy, ptáci, psi zapůčení na vycházky, kočenky …. To je tím, že Ty jsi krásná, něžná a laskavá bytost a já jsem moc ráda, že Tě znám. (h)

    Článek o vaší ptačí zahradě je úžasný a nad fotkami ztrácím dech. Děkuju Ti. (h)

  15. Maričko, jsi úžasná! (h) Jednak krásné povídání (y) , ty fotky jsou taky super, (y) ale hlavně to, co pro své ptáčky děláš. Každoroční údržba, opravy, kontrola a hlídková služba. Mají se u tebe prcci jako v luxusním hotelu. Takový malý ptačí ráj.

  16. Jé! Maričko – to je krásný čtení!! Sedím tu s hubou kolem celý hlavy :):):) . Moc milý a moc příjemný čtení.
    Vrabčáci se nám na zahradě zabydleli taky a jsem za to moc ráda. Pořád se všude píše, že jich ubývá a u nás ne, u nás jich přibývá. Taky obsadili všechny budky co máme. U nás na bříze zase vyhnali sýkorky, které tam rády hnízdily. Zde –
    http://img4.rajce.idnes.cz/d0404/0/974/974007_ac46929c91dc6c376168ffba9d36ebb0/images/P8200373.JPG
    jedena malý načuřený exemplář, který se odmítal vrátit domů :D

    V jednom z pařezů, který jsem na zahradě nechala, každý rok sýkorky vyvedou dvakrát mladé. Jen předloni jim hnízdo zabral velmi vzácný ptáček – krutihlav. Měl dvě mláďata, ale jedno bohužel nepřežilo. Loni ani letos už se neukázal.
    Já jsem si tuhle dělala seznam ptáčků, kteří se u nás na zahradě a v těsném okolí vyskytli či vyskytují a dostala jsem se přes dvacítku! To jsem celkem koukala.

    A teď se jdu honem juknout na fotky

    1. Maričko- zas udělám jen – jej, to je krása! Ty fotky jsou vážně úžasný, musíš mít jednak trpělivost a taky dobrou ruku. Vážně paráda.

    2. Já to raději nepočítám (teda mohl bych, ale to bych musel umět rozpoznávat jednotlivé druhy). Navíc jsme zahrada kočičí, takže ptactvo si dává majzla. I tak vím, že na terase bydleli jeden rok rehkové, další rok znovu, to zároveň v garáži bydlely vlaštovky. Další rok se na terase usadila pěnkava, letos nikdo, ale zato v garáži opět rehek. Takže jsme opět parkovali před garáží, jinak bychom měli poněkud kropenatý výhled z kabiny. (rofl) Jinak jsou pravidelnými hosty hrdličky (kradou slepicím), vrabci a zvonohlíci. A občas nad námi prolétne volavka cestou k vodě nebo zpátky.

      1. jojo, rehků nám na chalupě hnízdí několik. Jiřičky dokonce občas udělají výlet přímo do chalupy :D , tak jako loni a jako předminulý víkend.
        Volavky máme taky, pěnkava vyřvává na bříze, a taky tam máme…. nevím kde se tam vzal, ale je tam …párek krkavců (h) (h) . Ten teda není přímo u nás, ale dole o kousek níž, občas je vídávám.

        A hele co jsme loni zachránili
        http://img4.rajce.idnes.cz/d0404/0/974/974007_ac46929c91dc6c376168ffba9d36ebb0/images/Obraz001.jpg

        nádherný stvoření (h) , naprosto v pohodě se dal odchytit (při lovu kosa zapadl do orchaného pletiva kolem keře, tak ho David lovil) a v klidu vyfotit. Miluju dravce.

        1. kdyby někdo nevědíl, co je to orchaný pletivo, tak ……. to je králičí pletivo natažený kolem keře, aby ho neokusovala zvěř na louce. Normální člověk tomu říká ochranné pletivo. Moje rychlé prsty se rozhodly nazvat to takto (rofl)(rofl)(rofl)

          1. No to je jasné, milá PetroK (inlove) ! Orchané pletivo zná přece každý! (chuckle) To je aby někam nelezl někdo, kdo tam lézt nemá – prostě orchané! (chuckle)

          2. Petro, orchané pletivo okamžitě zařazuju do sbírky perel užitkového jazyka českého a s dovolením budu používat. :D

            1. Vave, abyt – ono původně se orchaný pletivo používalo na ochranu křehkých ǒrchijí, postupem času došlo k rozšíření jeho užití až našlo uplatnění i ve venkovních zahradních prostorech :D:D(rof

                1. abyt – (angel) jak se mi to povidlo to vskutku nevím, ale já umím neuvěřitelný věci – jako třeba se dostat svým klíčem od kanceláře do dveří do zasedačky, což je normálně nemožný, ten klíč tam prostě nepasuje, ale když já pospíchám, tak umím věci, který pak už nikdá nezopakuju :D :D.

                    1. jen malá. Velká být při svý povaze nemůžu. Není radno takovýmu splašenýmu klubku emocí vkládat do rukou víc. Si teda myslím. I když ostatní říkají, že to není pravda. Ale já vím svý. Vím, že bych nedokázala nedělat nic, kdybych viděla špatnosti. Tak radši ty lektvary z ropuchy a odvar z netopýřích křídel nevařím :)

                    2. Pro PetruK:
                      Ty lektvary jsou jen takové filmové mimikry, čarodějnice pracují jinak. Jak? To přece víme každá. A ˇo – kruci, já to neumím! – ˇorchije jsou toho důkazem.

                2. Mně ǒrchije v Modřanech moc nejdou, ale možná to je tím, že jsem se o ně pokoušela bez orchané sítě. Vony bez ní se ty ǒrchije tak divně vlní a hemží a kde nic tu nic, najednou jsou v Čudu a kdo tam má za nimi furt lézt a honit je nazpátek? (wasntme)

                    1. Normálnímu člověku o s ˇprostě nejde a orchije taky ne, ty potřebují speciální podmínky, jako např. orchané pletivo. :D

                  1. No to je jasný, ˇorchije bez orchané sítě, to je čirá nemožnost. (fubar) Mně by na Žižkově asi taky nešly už proto, že neumím o s háčkem, což je pro pěstování těchto taky naprosto nezbytné.

                    1. Já o s háčkem taky neumím! Prostě ho klonuju, stejně jako ǒrchije se taky jenom klonují. Je s nimi vůbec hafo práce, ale když zpívají, tak člověk ví, že to stojí za to. A jak krásně voní! A ty barvy! Kdepak, nad ǒrchije není, jen se jim u nás v Modřanech moc nedaří. ;(

                    2. Vave- tak já na chalupě utřihnu kapek ochranýho pletiva ǒrchije (normálně to jde, prostě udělám háček a o a hotovo :O ) a dovalim Ti ho do Prahé, ať má to Tvoje pěstování nějaký výsledky taky (chuckle)

                    3. Ty jsi tak laskavá! (inlove) Budu mít orchané pletivo, ach, čím já jen se Ti odvděčím! (wasntme)

                    4. Vy si teda vyhrajete …. A stačí vám málo. Ǒrchije a kousek pletiva. Orchanýho, samozřejmě.
                      Já teda ǒrchije neklonuje, já jeden exemplář sprostě ukradla. Kradený rostou nejlíp.
                      (chuckle)

                    5. Problém je to orchaný pletivo. Za orchané pletivo, šla bych světa kraj… (wasntme)

                    6. ˇorichije umí Xerxová v Liberci a nevím jestli má orchané pletivo, ale mě poradila dobře. A o s ˇmi nejde napsat

                    7. To jsme dvě, zkouším to už dva dny a nic! Pořád jenom ˇOˇo…

        2. Páni, ten je! Taky můžu „zahnuté zobáky“ :) jsou prostě úžasní – a ze všeho nejraději mám sovy. Že by platilo: svůjk svému?

          1. Terro – dravce miluju, jsou úžasní. A tenhle kusan byl – no prostě nádhera. Úplně v klidu se nechal sebrat, vyndat, vůbec nezmatkoval, držel. Došla jsem honem pro telefon, spěchat jsem vůbec nemusela, fakt se vůbec nebál. Tedy nebála, páč myslím, že to byla samice. Jako modelka udělala dvě fotky a pak jí David vyhodil do vzduchu, vylítla nahoru udělala kolečko a tradá.
            Teď nedávno jsem jí tam viděla zase.
            Krom krahujce tam máme ještě hafo káňat a poštolku.

                1. Díky, milá Jiřino – fotky jsou to krásné… a nejhorší na tom je, že každý takový odkaz vede k dalším krásným fotkám… (h)

        3. Tak náš krahujec je naštěstí šikovný – ještě jsme ho odnikud lovit nemuseli (inlove)… Ale ta kouzelná obrovská žlutá kukadla na mě zaměří vždy, když ho ruším – občas si totiž sedne na naší střechu a rovná si peříčka… Ještě se mi ho vyfotit nepodařilo – vždy rychle znechuceně uletí… a myslí si něco o blbejch vyrušitelích (chuckle)

          1. Xerxová- krásný oči, že jo?? Ona – jak píšu Terrovi- se vůbec nebála fakt, celkem to i svádělo k tomu jí pohladit, ale nakonec jsem to nedala, nechtěla jsem jí stresovat. I když – teda fakt asi marný obavy.
            Dravce fakt miluju, tohle jsem si užila, že jsem měla možnost, takhle, takhle zblízka a přitom divokého z přírody (h) (h) (h) .

            Ono to pletivo je kolem těch keřů, je volně dané, aby keře měly kolem sebe prostor a už jakoby zarostlé travou, budu to muset otrhat, aby to bylo viditelný.

        4. Tak to je tedy parádní „úlovek“! Gratuluju. Nebál se Ešus, že mu ho přidáte ke Kostičíkovi? (rofl) (rofl) (rofl)

          1. Honzo, já ho obratem poslala šupem domů, páč jsem nechtěla fógla štrézovat – což, byly evidentně zbytečný obavy. Takže nevím,a le předpokládám, že by byl asi tak radostnej, jako když jsem přítáhla tehdy domů Chmejří (chuckle)

    3. PetroK., to tvrzení o ubývajících vrabcích (a neexistujících chocholouších) je trošku setrvačnost z minula – stavy obou druhů se rychle zvyšují m.j. i v souvislosti s tím, že se častěji a na více místech chovají koně a dobytek volně na pastvinách – ale hlavně koně. Nestrávené zbytky v koňských kobližkách jsou pro oba druhy ňamka veliká. Taky se pomalu vracejí stehlíci, kteří jsou hodně závislí na semenech planých rostlin, a těch taky přibylo.

      1. Terro – dííky za zprávu. Mám radost, protože prostě spratečky vrabčáky mám ráda. Chocholouška jsem zatím ale nikdá na vlastní oči ještě neměla možnost vidět. Třeba časem :)

        1. Já už jsem chocholouše potkal, předloni snad po dvaceti letech… ale kousek od nás je jezdecký klub, stáje a pastviny kolem řeky. Pokud se zase nezblázníme a nebudeme mít velké širé rodné lány, bez mezí a bez života a promořené všemi možnými „cidy“, tak se pomalu vrátí i leccos jiného – docela dost se zvyšuje rozmanitost hmyzích druhů, lepší se i populace dravců… huvidíme. Ono zničit se dá leccos v okamžiku, ale náprava trvá…

            1. YGA se má! viděla chochlouška , toho já znám enem z tydlevíze – když říkal“Hluboce se omlouvám, za tento politování hodný omyl, ke kterému u nás dochází jednou, maximálně dvakrát za deset let.“
              (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)

                1. Ygo, to jsou krásné fotky, holky můžete vydat kalendář každá samostatně anebo na každý den jednu fotku.

              1. Tak dneska se nějak vykecávám… oni totiž chocholouši jsou dost běžní v okolí „chrámů konzumu“, jako je třeba nákupní centrum Zličín a tak. Můžou vypadat dost vrabcovitě a nenápadně – čili, je na ně třeba jít s indiánskou rafinovaností :)

          1. No nevim, obcas kdyz v nevhodne dobe nekam jedu, tak mam pocit, ze siroke naprosto nerodne lany mame uplne vsude. Smrdi a maji odporne zlutozelenou barvu. Ale kseft je kseft a kdyz je stat blbej a necha se zkorumpovat aby ten kseft pojistit povinnym primichavanim …

            1. Jo, Jendo, řepka je průšvih jak mraky – ale ačkoliv to vypadá divně, následky se zatím projevují víc na lidech (alergen). Neboj, ona nám to biodiverzita spočítá – ale zatím je mezí, úhorů a pouze dvakrát ročně kosených luk pořád víc než tak před 30 lety, a dobytka na pastvinách taky. Ona ta „žlutá hladová zeď“ je nejen průšvih, ale navíc i nejlépe viditelný. Kdyby například všechny pozemky s narušenou hydrologickou rovnováhou byly fialové, bude ČR vypadat jak kytka šeříků… A pak kde se berou ty povodně :@

              1. Naprostej souhlas, jak já ji nenávidím, i tu její hnusnou ostrou žlutou barvu a hlavně ten smrad z ní…proč nedotuje náš stát třeba levanduli? :^)

              2. Taky ji nemůžu ani cítit, z toho smradu se mi zvedá žaludek. A letos nám ji statek nasel kolem celé vsi, chvílemi se ani nedalo otevřít okno a co říkají alergici je nepublikovatelné. Naprostý souhlas.

      2. jo jo – stehlíci jsou už několik let u nás pravidelnými hosty. tak nějak se ty ptačí druhy přelívají… třeba u nás jsou teď častí hřivnáči – dřív jsem ty veleholuby u nás nevídala. Normální drozdy nahradily kvíčaly – před pár lety u nás vzácnost, nyní celoroční běžný pták…

        1. :D Tak na tohle funguje mé oblíbené konstatování, že přírodní systém, který není dynamický, je pravděpodobně mrtvý. Nejsem si zcela jistý datováním, ale ty kvíčaly už tu místo drozdů běžné byly (zhruba před 150 – 200 lety? Nechytat za slovo, prosím.) Tam se asi areál výskytu opravdu posouvá. Stehlíci ještě tak před 50 – 60 lety, u těch je zvlášť zřejmé, jak jim vadila zemědělská velkovýroba od obzoru k obzoru, bez mezí a bez plevelů. Ti se nikam neposunuli, prostě se neuživili… Hřivnáči nevím, ale hádal bych, že to trochu souvisí s důslednější ochranou doupných stromů, tedy s pochopením jejich významu pro ekosystémy – nekácí se bezhlavě všechno, co je jen trochu vykotlané. Zaslechl jsem cosi o tom, že v jižních Čechách se tohle moc libí kulíškovi nejmenšímu…ale tuhle sůvičku jsem na vlastní oko viděl jen jednou v životě.

          1. Hřivnáči jsou i pro mě velikou záhadou … a doupnými stromy to není, protože si hnízda staví ve větvích. Tak nevím…

    1. Milý Milane, k Vašemu svátku Vám přeju všechno nejlepší (f) , hlavně hodně zdraví a sluníčkových dnů po boku sluníčkové Veram. (sun) (h) (sun)

    2. A ještě Milan Pavel za včerejška!
      Takže milí Milanové, všechno nejlepší a ať se vám všechno podaří! (y)

    3. Drazí Milanové a ostatní slavící, nejdřív vám přeju všecko všecko nejlepší, zdraví, zdraví zdraví, pohodu a tomu mému M. přeju taky moc pevné nervy, ať to se mnou vydrží.
      A pak posílám fotku planety XH77L získanou robotem přes Hvězdnou bránu – e, co to plácám, fotografem na Zemi na Kanárských ostrovech. Ale vypadá to tam pěkně mimozemsky, že?
      http://www.astro.cz/apod/ap100618.html

    4. Ale! Široko daleko kolem mě žádný Milan, tak jsem přehlédl. Přidávám se s gratulací zde přítomným Milanům, ať už o nich víéme mebo ne. Pěkný svátek, pánové (d)

  17. Obdivuji fotky a vůbec, celý článek. A veverky jsou mrchy, je štěstí, že ještě žádná nevybrala hnízda.

      1. I Pinky by vybírala hnízda, jako kočky loví ptáky (pokud jim v tom něco nebo někdo nebrání) a psi loví (dtto). To, že je něco potvora masožravá, neznámená, že ji nemůžeme mít rádi nebo že nemá právo na život. I když jsou veverky mrchy, mám je ráda (h) jako mám ráda psy nebo kočky, i když vím, že jsou od přírody lovci. V jejich pojetí sežrat není nic jiného, než zvýšit si šanci na přežití a odchování potomků. Ta „mrcha“ nebyla míněna ve zlém (h)

  18. Krásný fotky. Ta natřepaná hrdlička vypadá jako právě natřesený polštářek. A kolibřík s kolíčkem. Paráda.
    A krásné vyprávění. Děkuju

  19. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům :) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
    Maričko, jsem moc ráda, že nejen já píšu o ptačí zahradě. Jen ty druhy ptáčků máš až na ty vrabčáky jiné… (wave)
    V posledních dnech si ale musím říkat: Máš ráda ptáčky, máš ráda ptáčky, máš ráda VŠECHNY ptáčky… (rofl) Máme totiž na zahradě hejno 6 strak. A oni tak v půl pátý si začínají hrát – na našich borovicích, na naší střeše, ty mrchy i otevřenýma dveřma nakukují do ložnice (horní balkón milují …) A děsně řvou… A teď si našly novou zábavu. Nevím, co jim chutná na okeních rámech (asi pavouci), ale klepou na okna. Poprvé jsem vylítla, že asi sousedka klepe, že se něco stalo… Sousedka ano, ale černobílá… Mám ráda ptáčky … (rofl)

    1. Milá Xerxová,
      strak máme plné sídliště..jak já ty mrchy nenávidím..nejvíc ve 4 hodiny ráno, když si sednou na truhlíky na lodžii a vřískají jako když se střílí z rezavého kulometu…to je probuzení…jak já si v duchu maluju,co na ně nastražím, co jim všechno provedu…jako obalit v dehtu – ušetřím za peří,mají svoje…jak jim slepím vteřiňákem zobáky…pečený straky..to přece musí být s nádivkou a jalovcem delikatesa….(nikdy to neudělám, ale ty představy…) (angel)

      1. mám ráda ptáčky, máš ráda ptáčky… (rofl)
        Kromě strak mě štve „náš“ ježek – je děsně veliký, dupe a funí. Skoro každou noc probudí Betu (miluju spaní v chladu a mám dveře dokořán) a to ho MUSÍ jít zkontrolovat… Takže kolem jedné (někdy až kolem půl třetí) chodíme ježkovat a ráno pro změnu strakujeme. Mimochodem pokud se to hejno strak honí ve dne po trávníku, nebo se koupe u leknínů, tak Kosatka odchází pravidelně domů… Jistota je jistota – je jich moc a co kdyby chtěli zobnout moji malou holčičku (chuckle) A když straky ječí ráno a Betka spinká, tak na mě mňoukne a pohodí hlavou – rozumím jí, znamená to přikrej mi hlavu peřinou, ať ten řev neslyším… (think)

        1. Naše straky jsou fajn, neřvou, u nás řve kos. Ten ječák by ráno vzbudil i mrtvolu…
          No ale to je aspoň ptáček; poslední dobou se nám na balkon cpou holubi (přírodovědná poznámka: holub není ptáček, holub je hnusná vobluda) – ze všech sil se snažíme ubránit, ale přes den je to bída, že. Mají v úmyslu hnízdit v truhlíkách, už mi zničili dobře půlku kytek (vždycky je vyhodím, ale zase – co přes den (devil) ).

          Maričko, tvoje zahrádka musí být něco úžasnýho (h) . Už se těším večer na fotky!

          1. Byl jednou jeden špaček (asi rok před Jiříčkama), co se naučil hvízdat melodii bezdrátového telefonu. Naběhali jsme se kvůli němu spousty kilometrů zbytečně. Jednoho dne nebyl. Debil kropenatej si to špatně vyměřil a Šarikův táta Fren (lovec a zavilý nepřítel ptactva) ho dostal. když mi ho hrdě skládal k nohám,dojatě jsem mu děkovala. Asi věděl,že tentokrát je mu to předem odpuštěno. (angel)

          2. Zano – ten kos bude příbuznej našeho Kadla (rofl) . Když jsme bydleli v Dejvicích, vyřvával na okně, začala jsem mu říkat Kadel. Když jsme se přesthěovali, hned první noc -tedy brzké ráno mě čekalo uvítání -asi aby se mi moc nestýskalo. na šeříku pod oknem řval…. Kadel!! Někdy mám chuť milýmu Kadlikovi zakroutit tim jeho drobounkým uřvaným hrdélkem (rofl)

        2. To my bydlíme skoro v lese a to máte slyšet ten řev hned když se maličko rozednívá. A když končí léto tak se nám po tom skoro stýská…

          1. Takovej ten mnohohlas mi přijde snesitelnější (i když u vás to asi budou větší decibely :D ).

            Odstřel ranních ptáků všeho druhu (chuckle) , tsss – Xerxová, slyšíš to? (rofl) (rofl) (rofl)

            1. jsem si všimla (envy) Bubu taky napsala dole drzou poznámku…. (chuckle)

              A stejně budu ranní ptáče a budu a budu a budu… ale tak ranní, jako ty mrchy straky nee

              1. A to ja nebudu a nebudu. Ale asi stejne budu zitra vzhuru v sest. Ovsem ne uz ale jeste :-)
                Aspon se podivam jak vypada Slunce zepredu.

        3. Mám ráda ptáčky, mám ráda ptáčky…..
          Pod střechou nám už poněkolikáté bydlí konipasové a rehkové (to jsou potvory oprásklé) a letos se nám na zahradě několikrát objevily sojky. To je vřískot. Ochraptělá řehtačka. A když po ránu spustí naproti oknu do ložnice, mám chuť uzákonit kvótu odstřelu ranních ptáků (z čeledi hominidů i krkavcovitých).

        4. Betynka je prostě rozkošná holčička kosatčí! (h) Ale myslela jsem, milá Yerxová (inlove) , když chodí v podobném dresu, že bude se strakami jedna ruka … ale má recht, fťák je rozhodně pro (bat) slečny dogynky wellmi nebezpečný tvor. (chuckle)
          (h)

          1. Zdravím zvířetníky a zvířetnice,přeji všem hezký víkend.Pokud jde o straky,máme jich tu dost, ale přímo na zahradě ne.A tp je dobře protože minulé léto jsem je viděla vybírat ptačí hnízda a proto jim nefandím.Při tom vybírání si počínaly systematicky prohledaly celý blok zahrad a mláďata už nebyla.Já vím,že musí žrát,ale to tehdy byla plošná likvidace.

    2. Kupodivu nejvíc strak najednou jsem viděla v Praze, když jsme spali v TOP hotelu- kolem jich lítalo teda fakt hodně. Tady nám na dvoře něco švitoří, ale v té husté lípě to nenajdu, i kdybych… takže vím, že tady máme kosy, protože ti se producírují po dvoře někdy Borůvce před čumákem (a ta je musí samozřejmě prohnat, aby čest španělů zůstala zachována. Ani na ně neřve, jen k nim skočí a má očividně radost z toho, že se zvednou.)

  20. Maričko, jelikož sama ráda fotím ptáčky, vím, co je to za fušku. Klobouk dolů – jsou to moc pěkné fotky! (y)

  21. Milá Maričko,
    až budu mít jednou zahradu, pevně doufám, že bude jako ta vaše, plná života a krásných květin. Dík za fotky, jsou nádherné

  22. Maricko, mas krasne ptaci fotky. Musis mit neuveritelnou trpelivost ze to ptaci deni takhle zachytnes. (y)

    Jo a ti mockinbirds jsou fakt ptacci udatni. Pred par tydnama meli zjevne mlade v cesmine u vchodu do naseho uradu. To bylo o zivot – poradali na nas letecke utoky. Asi tyden jsme chodili do prace bocnim vchodem. Jo a mimochodem, mockingbird je ten ptacek v romanu Jako zabit ptacka, anglicky To Kill a Mockingbird. Rika se, ze zastrelit mockingbird je hrich. proto ten nazev.

    1. Tak díky Maričce konečně vím, jak mockingbird vypadá. „Jako zabít ptáčka“ je má asi nejoblíbenější kniha vůbec.

  23. Dodatek k tomu „catbird“ (drozdec černohlavý). To jméno dostal podle zvuku, který zní opravdu jako kočičí mňouknutí. Já, jak už mám uši vytříbené na žalostné volání koček a koťat, když jsem prvně tohodle ptáka zaslechla na zahradě (ještě neměla pletivo), letěla jsem tím směrem v domění, že tam někde ve větvích pláče nešťastné kotě. Mohla jsem si hlavu vykroutit, ale žádné kotě tam nebylo. Až, když se pták ozval znovu, poznala jsem, odkud zvuk pochází. Ale ještě dneska to se mnou někdy cukne, když to jeho mňouknutí zaslechnu. Catbird nemňouká pokaždé, jen občas (asi jen o ví proč) na zakončení svého zpěvu prostě mňoukne. Drozdec černohlavý (catbird), drozd mnohohlasý (Mockingbird) a drozd hnědý (Brown Thrasher) zpívají skoro stejně. Tedy mají stejné tóny, jen je každý trochu jinak poskládá do melodie. Chce to chvilku cvičit ucho, ale teď už se ani nemusím otáčet, abych věděla, který s těch tří zpěváků to je.

    A ještě k našim kočkám. Za celou dobu pouze Dixie chytla hrdličku a to tehdy, když k nám přišla Smoky. Asi si na tom chudáku ptákovi vylívala svoji zlost a tu vetřelkyni Smoky. Právě proto, že na zahradě se pohybují pouze naše dvě kočky, ptáci je mají dobře prokounuté. Takže obě kočky mohou klidně ležet na kamenech před verandou a asi o dvě metry dál hopsají ptáci i ptáčata pod krmítekm. Jakmile by se kočky zvedly, ptáci uletí. Pak je z větví pozorují kam jdou a co dělají a jakmile uznají, že jim nehrozí nebezpečí, zase se snesou na krmítko a pod něj. A jak catbird, tak mockingbird si své mladé opravdu brání. Jakmile se i my pohybujeme v blízkosi jejich mláďat, dokáží na nás s pokřikem dělat nebezpečné nálety, jsou schopni v tu chvíli k klovnout. A na kočky tak křičí a nervózně kolem nich poletují, že ty se jim samy vyhnou, nebo utečou dovnitř domu, aby ten řev nemusely poslouchat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN