ROZHLEDNÍK: Mlýn zase mele…

Nedávné poutavé vyprávění o Rudnickém propadání a návazně v diskusích o Vláčilově filmu Ďáblova past mi připomnělo jiné příběhy. Temné a tísnivé legendy o Černých školách, legendy Horní Lužice, to je území u naší severní hranice mezi Německem (tam ho leží větší část) a Polskem.

Počátkem osmnáctého století se tam totiž vyprávělo o existenci mlýnů, postavených v Bohem zapomenutých krajinách uprostřed bažin, vřesovišť, hlubokých lesů a zádumčivých luhů. Mlýnů, v nichž fungovaly takzvané Černé školy. Mlynář, který byl v takové škole mistrem, používal k výuce žáků staré magické knihy, které jsou velmi obtížně k mání, protože bývaly většinou jen opisované ručně či tištěné tajně (je to například Menší klíč Šalamounův – Clavicula Salomonis, Grand Grimoire, Červený drak nebo Zlatá ratolest).

Obsah těchto knih je sice zajímavý, ale tím se zabývat nemá smysl. Jedná se o podivné návody a postupy k dosažení většinou nepěkných a prazvláštních věcí, pramení ještě z předkřesťanského období a jejich funkčnost spočívá stejně jen v oblasti mýtů. Tyto legendy se odvíjejí v podstatě dvojím směrem – jednak jsou to pohádkové a spíše legrační vyprávěnky o tamních čarodějích a druhý směr jsou právě zmíněné Černé školy.

Velmi pěkně sumarizuje tyto legendy román německého spisovatele Ottfrieda Preußlera, který si dal tu práci a deset let je sbíral. V našich krajích je známější spíše animovaný film Karla Zemana Čarodějův učeň, mimochodem s báječnou hudbou Františka Belfína, který ovšem… možná s ohledem na dětské diváky, možná s ohledem na možnou metráž filmu… neukazuje všechno (předloni byl román zfilmován také v Německu).

Preußler (snad pro jednoduchost, proto, aby se nepouštěl na tenký led, nebo proto, že to zkrátka nevěděl) v románu neřešil, co by mohly přinést výuce zmíněné knihy a nahradil je knihou zvanou Koraktor – Moc Pekel, knihou s černými listy a bílým písmem, ze které Mistr žáky učil čarodějnickému řemeslu. Je otázkou, co slovo „koraktor“ znamená. Spisovatel si jej zřejmě vymyslel.

Jak vypadal takový mlýn, kde se provozovala Černá škola? Měl sedm chodů. Šest z nich se běžně používalo na mletí obilí, sedmý se ovšem nepoužíval, říkalo se mu proto Mrtvý chod. Ve mlýně pracuje dvanáct učedníků, ovšem vždy ke konci roku se v kůlně objeví rakev a jeden z učedníků dostane za úkol na smutném palouku poblíž mlýna vykopat hrob. Už je tam ostatně řada dalších nízkých pahrbků. Napjatá atmosféra panující v tento čas ve mlýně končí tragickou smrtí učedníka.

Příčiny smrti bývají nejasné, obvykle utopení v náhonu, pád ze schodů a podobně. Smrtí učedníka nastane Mrtvý čas (mlýn stojí a rozbíhá se jen Mrtvý chod) a ten trvá, dokud do mlýna nezabloudí jiný nešťastný hladový a promrzlý tulák, který nemá, kam jinam by se vrtnul.

Při novoluní se v noci u mlýna objeví tajemný, děsivý vozka (bojí se ho i Mistr), zahalený v černém plášti a skrývající tvář černým širákem. Přiveze pytle plné toho, co se musí bezpodmínečně do svítání semlít. Semlít na Mrtvém chodu. Nezkušený učedník může, pokud bude zvědavý, najít kolem násypky úlomky kostí a dole u konce chodu šedý prášek.

            O svátku Velké noci (nedávno byl) posílal Mistr dvojice žáků strávit v meditacích noc na místě, kde násilím umřel člověk. Po takto strávené noci se žáci vrátili do mlýna a složili, resp. obnovili Mistrovi slavnostní cechovní slib. Tím propadla jejich duše hrůzám pekla, před nimiž nebylo úniku. Kdo se o to pokusil, chtě nechtě se opět do mlýna vrátil. Pobyt ve mlýně končil až smrtí. A tou skončil i Mrtvý čas, chody se opět rozběhly a mlýn zase mlel.

Jak dopadl hrdina Preußlerova románu, Krabat, takto učedník Černé školy, není důležité, on totiž syndrom čarodějova učně – tedy nevyhnutelné vyvrcholení vztahu žáka a jeho Mistra příšerným soubojem – je motiv, který je obsažen v legendách doslova po celém světě a původně pochází snad z Indie.

Koho to zajímá, nechť si knihu přečte, je výborná a sehnat ji lze poměrně snadno. My si spíš položme otázku, zda tyto Černé školy (lze si představit i jiný název, pro zjednodušení používám tento) opravdu existovaly. Na to ať si odpoví každý sám, já to nevím. S mlýny a mlynáři se to má totiž tak.

Oni žili vesměs mimo vesnice a města, v osamocených staveních. Museli ovládat… dnes bychom řekli – na středoškolské úrovni… několik vědních oborů, například fyziku, hydrodynamiku, hydromechaniku a také geometrii, být šikovní řemeslníci. A museli mít smysl, který jim umožňoval něco, co neumím nazvat jinak než „rozumět přírodě“.

Kombinace těchto faktorů utvořila z mlynářů tajemnou a nepřístupnou ne snad sektu, ale společenskou vrstvu, od které si ostatní lidé často, pokud se jich přímo nebáli, alespoň drželi odstup. A mlynáři si ten odstup drželi také. Dělá to každý, kdo umí něco, co ostatní ne. Ostatně i Preußler ve svém románu nepřímo připouští, že „kouzla“ jsou vlastně jen dokonalé manipulace s psychikou obětí…

V českém prostředí nevím o pověstech, které by líčily existenci Černých škol, ale najde se u nás několik mlýnů umístěných na skutečně podivných místech.

Kde jsou tajemství, vznikají legendy. V podvědomí lidí také doznívají prastará keltská strašidelná povídání o mlýnu smrti, ve kterém sídlí podsvětní bohové, vtahují duše zemřelých do rotujícího kola a nový život pak vyvrhují ven. A opuštěné staré mlýny mají vážně tísnivou a strašidelnou atmosféru i pro člověka doby dnešní.

Aktualizováno: 7.4.2010 — 17:15

71 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pingback: online fish store
  2. Pingback: security doors nz
  3. Pingback: hiking stores
  4. Pingback: Adelie
  5. Pingback: campers world
  6. Pingback: facebook of sex
  7. Pingback: joinery auckland
  8. Pingback: tela
  9. Pingback: mazda spare parts
  10. Konečně jsem si v klidu přečetla Tvůj zajímavý článek, milý Pů. (inlove) Tyhle pověsti moc neznám, vlastně mlýny šly dost mimo mě.
    Děkuju všem za spoustu nových informací (bow) – já jsem asi nejvíc ze všech znala pana mlynáře, co říkal Adélce (nebo Barunce?) čečetka a od něhož jsem přebrala úsloví „proti gustu žádný dišputát“, přičemž dišputát jsem děsně dlouho považovala za nějakou nechutnou medicínu, chutnající jako kříženec urologického čaje a rybího tuku. ;)

  11. Toto je mimo temy,ale mam hroznu radost:uz len jednu sluzbu si musim vymenit-alebo darovat/Ach ouvej moja lakoma dusa sa tomu brani/ a prifrčím na Brneni!!!!

    P.s. ta skratka OT co to znamena?/Akoze mimo temy?/

    1. Verenko!
      Opravdu ti to vyjde a přijedeš do Brna? Já to vědíla, já to tušíla, že budeme tentokrát mezinárodní. Verenko, moc se těším – možná, že dokonce pojedeme vlakem ku Brno spolu – já a Pitrýsek jedeme z Břeclavi.
      Tož za čtrnáct dní nashledanou.

  12. Uplne OT – cekam na dest. Nad nasi krajinou se vznasi pylovy mrak – kam oko dohledne, je zluto, nejen na zemi ale i ve vzduchu. Duby letos kvetou jak na steroidech a to jeste nezacaly borovice. A protoze jsme v oblasti, kde je zastromovano, tak se doslova dusim. Ale uz se zatahuje a predpovidaji bourku, tak snad….

  13. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) „Martine, zlobil se otec moc, když jsi mu ukázal vysvědčení?“ „Ani ne, vzal to sportovně, nakonec ten zub se mi stejně viklal.“ .(*)

    ~o) Hezký večer všem přítomným a berte život sportovně. ~o)

  14. Pu: Tyhle povesti o mlynech jsem neznala, ale muzu rict, ze ze starych mlynu na mne vzdycky dychlo tajemno. Tak ted asi vim, proc. Dik za takove zajimave psani.

    I kdyz vlastne v pohadkach ty mlyny figurovaly dost casto. Jen se mi to v makovicce nespojilo, ze treba ty mlyny v pohadkach nebyly nahodne.

  15. Neopomeňte: nahoře na NP (vlastně už ne – ) je velmi pěkný a podnětný (jak jinak) esej – článeček – úvaha Oty Ulče, podívejte se! A je mi ho líto: nemá tam a n i j e d n u r e a k c i . Tos sind dý koncn, Herr Neff…

    1. No jo Jakube, ale kdo se má za takových podmínek, jako jsou na Lidovkách nebo NP registrovat? Diskuze o registracích byla bouřlivá a výsledek se dal předpokládat dopředu. Ale to je mlácení prázdné slámy. Já už na NP skoro nechodím, jen to občas projdu a snažím se podívat na ty nejzajímavější věci. Alespoň, že máme tuto příjemnou hospůdku, že nikam nezmizela, že je nám tu fajn.

  16. Panejo, to je téma! Od rána se mi honí hlavou Krabat a osudy dalších domnělých čarodějových učňů a tajemných mlýnů a mýtů a legend… Hmm, ono i těch řemesel s tajemstvím bylo víc – kováři, zvonaři… Díky, Pů! I ostatním za zajímavé komentáře.

  17. Díky, Pů, za pěkné povídání. Smečka zdraví (hug) a omlouvá se za své přechodné zmizení. Nějak jsme na počátku roku měli obavy, že nebudeme mít práci… Mno, už je nemáme :D A koho by snad zajímalo více detailů o území řečeném Koda, včetně těch mlýnů (jo, byly dva) a T.O. Údolí děsu, pohlédněte sem:

    http://www.ochranaprirody.cz/res/data/161/021058.doc

    Mějte se tu všichni krásně, jarně, (sun) a taky (*) , posíláme mňoukavé pozdravení všem Zvířetníkům.

      1. Určitě, je to hezký kraj :)
        A jeden typ na výlet pro všechny, kdo mají rádi plazivky syčivé:
        24. dubna se v Srbsku koná výlet pořádaný Správou CHKO Český kras. Téma: Pojďte si s námi zkusit, jestli na sv. Jiří opravdu vylézají hadi a štíři. Bližší informace a pozvánka by měly být na stránkách CHKO. (f)

    1. Teď jsem to celé shltl. Sakra, tolik a takových neuvěřitelných květinek – to je poklad! No jako každý kras. A pěnovec – no – – já jsem dycky vystačil s travertinem, to je tím, že jsem nepřekládal pro mineralogy (jakkoliv můj děda-malíř byl vynikající sběratel šutrů – šutrolog), leč pro stavaře a památkáře. Jak si pan Vorel… pardon. A Tetín, no jistě… Chce to přijet pobejt v HP a podnikat výplazy. Ať z toho aspoň něco mám, dyž se krev odrodila rodné zemi.

      1. Jak to, že tak jedinečná stavba není obecně slavná? Teda já zírám. Dá se tam dovnitř, co tam je, komu to patří?

  18. Moje kamarádka se věnuje mlýnům a studánkám v Českém Ráji. A že jich tam bylo a ještě je. To jedeme na kole a na trase, jako korálky je obojí. U každé studánky se zastavíme a vyfotíme ze všech stran. Mlýny už má skoro všechny. Musím se jí zeptat, kolik takových mlýnů se dokázalo uživit.

  19. Znáte mlýn, který býval poháněn pramenem vyvěrajícím z jeskyně, nikdy nezamrzajícím? Z jedné strany je to budova skoro přízemní, obšem z druhé má pět pater? Teď už je ze mlýna penzion, ale bývávalo to tajemné místo, i okolní jeskyně jsou působivé. Kdysi jsem tam tahala svoje pionýry (už jsem o tom psala) a byla jsem zatraceně ráda, že jsme průchod Císařskou roklí zvládli se zdravou kůží a končetinami :)
    Tak, kdepak to je, napověda je dost velká. V té nejbližší jeskyni žili pralidé, když si naše banda na ně hrála, bála jsem se, že tím randálem spadne strop :)

    1. Český kras? Tak si představte, že ten na vlastní oči vůbec neznám. Se přiznám. Ostudné, no. Koda – a ani tohle jméno mi dosud nic neříkalo. Co to je?

      1. Mlýn na Berounce nad vršku nad osadou Srbsko v České krasu. Pramen o kterém Veram mluví hlídala podle legendy podsvětní bohyně Kodys. Proto ten název. Mlýnice je v úzké šachtě a kolem jsou travertinové jeskyňky, které mlynář využíval k nejrůznějším účelům. Pramen není velký ale z té výšky má velkou sílu.

        1. Ojojoj. Kterýpak fabulující vlastenský fantasta to asi pustil mezi lid – bohyni s tak divným jménem? Hájek? Na toho to vypadá. Nebo vlastenec germánský? Sprostný lid to rozhodně sám nebyl…

  20. Mlýny! Zabrnkal jsi mi na strunu vzpomínek, Pů. V jednom takovém, s půlmetru silnými stěnami, na samotě na řece Kocábě jsem nějakou dobu pobývala. Mlynáři opravdu byli zvláštní skupinou lidí, ženili se zásadně mezi sebou, na stejných řekách a potocích bývaly prastaré, vzájemně provětvené rody a když došla řeka, tak zas do jiných mlýnů na řekách jiných. Kromě toho, že to bylo praktické, dozajista existovala jakási profesní tajemství, možná i jiná. Tajemno evokovala i voda, nevyzpytatelná a nebezpečná. Lidé dřív moc plavat neuměli, utopit se býval „oblíbený“ způsob sebevraždy. Mlýny také byly střediskem informací a novinek ze světa, díky různým krajánkům a tulákům, kteří v té době nebyli zrovna standardní skupinou obyvatel. Je zajímavé, že tito pocestní se uchylovali především do mlýnů. Na statku by příležitostnou práci jistě také našli, ale mlejn byl něco jako asyl. A jaksi to přetrvává. Ten mlejn na Kocábě byl naprostej magnet pro všechny kolemjdoucí. Nejen že se tam běžně několikrát denně „jen tak“ zastavovali lidé z blízké vesnice, ale za ta léta jsem posbírala i slušnou várku naprosto neznámých příchozích, kterým přišlo zcela normální „stavit se“, když jdou kolem. A nikomu se nechtělo odcházet. Bylo to krásné místo samo o sobě, ale něco evidentně vyzařovalo i z těch, víc jak stoletých, zdí.

  21. Milý Pů
    Tvoje články o dávných tajemstvích jsou vždycky dobře napsané a já je mám moc ráda.
    Je zajímavé, že v našich pověstech nejsou tajemnými postavami sami Páni otcové, ale potulní krajánci – ti uměly čarovat a dovedli si poradit i s nadpřirozenými mocnostmi. A že se jimi naše mlýny jen hemžili – v náhonu zelený panáček, na půdě zase pánové s kopýtkem a růžky, nějaký ten duch dávno umrlého bezbožníka by se taky našel. Jojo – mlýn byl tajemným místem.

  22. Teda příteli!! Za jedna. A to je understatement. A ode mne to má sakra váhu – neboť je to neuvěřitelný průsečík mých profi aji jiných znalostí x) německé literatury, x) mlýnů, mlynářů a jejich historie, x) Lužice a Srbů, x) zlínských ateliérů a filmařů a filmů. Takže… ke každému odstavci bych bleskově sepsal d e s e t k r á t t o l i k ý komentář – zatím tedy: všecka šest stranou. No radost, radost.
    Čest, ne šest…
    Jenom ještě: od poslední reformy něm. pravopisu se k o n e č n ě podařilo odstranit slavné scharfes s. Takže je lze regulérně (a pohodlně) se zpětnou platností – tohle není soudnictví, že – kdekoliv nahradit dvěma s normálníma… gocajdank, heršoftn. Na mašince jsem to nahrazovával malým l a trojkou, a tu jsem trošku přitáhl… jo, D. je hračička, pedant – to bylo známo! Tak klidně Preussler.

      1. Ahoj. Komolením (včetně znejasnění výslovnosti) naopak je – a bylo dycky – nahrazování s jediným. Což ovšem dělali a dělají jen Ne-němci, ti (včetně zcela jednoduchých) pro to mají dost intuitivní chochmes. A chtěl bych vědět, má-li někdo taky zkušenosti s přepisováním ß !

    1. Myslím, že je to jinak. Scharfes s nebylo odstraněno, po krátkých samohláskách bylo nahrazeno dvěma ss, po dlouhých samohláskách zůstalo. Pan Preußler se i nadále jmenuje Preußler.

      1. No dobře, tak přesně – wegen der Genauigkeit, ja jáá… takže: je zachováno po dlouhé samohlásce a dvojhlásce: Straße, draußen, heißen, Fuß… Ále jendže: x) např Švýcaři si je zrušili zásadně už dávno a cítí se tam jako velký archaismus; x) na většina šrajbmašinek světa stejně nebylo; x) i dnes to prostě nahradíte ss všude a nikdo vám to nemůže vyčítat, opravdu z toho nedělejte vědu. Je to problém Němců, nikoli nás, ostatních 99,9 % obyvatel zeměkoule… a x) z právního hlediska jsou slova, resp. jména Preussler a Preußler identická. Tož tak… tschüss – !

        1. Z právního hlediska je možná Preussler totéž co Preußler, on se však cítí být Preußlerem. Nazdar!

          1. Jo, na mašinkách ono tvrdé ES není, zato pár slovíček, kde se v novém německém pravopise ( i podle Dudena – mimochodem, včera jsme si udělali s MLP výlet do Lipska) se vedle sebe skví 3 ( slovy tři) normální ES za sebou ! To je chutovka !

            1. Ano, to je chuťovka. Takových slov si člověk může vymyslet či ponacházet desítky. Ale dá se tomu ovšem vyhnout pomlčkou – spojovníkem, ten se dá mezi původní spojovaná slova vrazit kdekoliv. No dá se s tím vyhrát. V každém jazyku je něco takového speciáálníího.

  23. Lužice, staré mlýny, potoky… (u) Vždyť to jsou místa, kde čas od času otiskneme i s Betkou naše stopy… (nod)

    Mimochodem zřícenina hradu Milštejn stojí na zbytku skály, která je téměř celá rozebraná do mlýnských kamenů. A ty kameny z Milštejnu od středověku až do vlastně do nedávna se rozvážely do širokého světa – i do Skandinávie, Pobaltí, Německa… Možná i do mlýnů s tajemnou Černou školou ;)

    1. Na kvalitní žernovy vyhovovalo jen velice málo kamenů. Dovážely se stovky mil. Na čem – kromě umu a zkušeností mlynáře – víc záleželo?

  24. Z černé školy mě tiše zamrazí, ale mlýny byly často mimo vesnici, u vhodného zdroje vody, který jiní nebudou uvlivňovat, pokud měl mlynář rodinu, budiž ještě, pokud neměl, byl úplně sám. A to musí člověk umět. I učedníci asi byli různí a mnohým vyhovovala vzdálenost mlýna od vsi a lidí. Na jeden takový mlýn, bez elektřiny a z části už v rozvalinách, jsme v mládí jezdili „vandrem“. Kamenné zdi, patrový, pod rybníkem, stáje a spoustu místa pro vlastní hospodářství, technicky dokonalé třeba už jen možnosti navození sena na půdu bez zbytečného dření se. Muselo to kdysi být krásné stavení a takové by se mi líbilo, moc, i s tou samotou. Ale staré mlýny mají pevné, silné a tiché zdi a kdo ví, co se za nimi dělo. A tím myslím třeba i jen malé rodinné tragedie, o kterých by už ve vsi věděli všichni, takhle nikdo netušil. A kdo to zpívá o tom mlýnu, kde starý mlynář se ženou zabili v noci pocestného pro jeho jmění a ráno se teprve dozvěděli, že to byl jejich dávno ztracený syn?

    1. Tomu se říká nasadit brouka do hlavy (think) Tu písničku má v repertoáru Jirka, ale od koho, od koho… Ach ta hlava :S YGA bude jistě vědět :)

      Jinak jeden starý, rozpadlý mlýn stojí u Dráčkova. A má svou temnou atmosféru, často mi vstupuje do desivých snů…

      1. Ta písnička se jmenuje Starý mlýn a zpívá ji – nebo spíš recituje – Jindra Šťáhlavský

  25. Milý Pú, Váš příspěvek se velmi dobře čte. V českých mlýnech se spíše vyskytovaly pověsti o hastrmanech a jiných strašidlech. Rod mého manžela žije ve mlýně od r.1730, mám o mlýně dost zpráv, některé psané i švabachem. S tím, že mlynář musel umět tzv. devatero řemesel máte úplnou pravdu. Mlýn existuje podle místního písmáka od roku 1650. V padesátých letech byl zavřen. Nyní už tady straším jenom já, moje rodina je jinak v pořádku.

    1. Kde to je?! A kontakt na mě ti dá tady prakticky kdokoliv, kamarádko, když něco někdo třeba nechce veřejně, ano? Možno na emílek, klidně.

  26. Tohle bylo vždycky zajímavé téma! Jako malou mě film Čarodějův učeň děsil, a pak mi v pubertě připadal velice zajímavý. Hloubala jsem nad tím, jaké to byly znalosti, že učni za ně dali život… Existují znalosti, které za to stojí?

  27. Svým způsobem to byly krásné doby, fakt. Magie, temna, čarodejnické vyprávěneky, tajemno… Dneska je všechno takový sterilní, propátraný, vypočítaný, kdo něco vtomhle směru prožije, na toho se kouká jako na debílka. No asi to má být tak jak to je. Jenže nám, starým čarodejnicím, je z toho smutno (doh)

    1. Určitě to byly zajímavé doby, jestli krásné, no nevím. Pro mě by to bylo hezké ovšem pouze do té doby než by se mě někdo pokusil upálit pro čarodějnictví. Lidé tenkrát kolikrát ve znalostech lidí dokázali vidět pekelné čáry. Někdy stačilo být jen trochu jiný, vědět trochu více, možná i mít trochu více. Na mučidlech pak už podle mě každý řekl i co nevěděl.

      Ovšem mlynáři skutečně museli ovládat mnoho věcí, technicky zvládnout mlýn, umět ho opravit, udržet ho v chodu, umět hospodařit s vodou, to byla vysoce kvalifikovaná práce.

      1. Re: Na mučidlech pak už podle mě každý řekl i co nevěděl.

        Samozřejmě. A udával. Kohokoliv, za cokoliv. Protože dokud mluvil – nezačali znovu utahovat šrouby nebo přikládat žhavá železa. ;(

          1. Li – ono i tenkrát napráskal kde kdo na kde koho kde co – byl-li z toho nějaký ten osoh. Oni ti lidi jsou vesměs pořád stejní – jak teď tak před staletími – bohužel, pokrok se lidského chování moc nedotkl.

    2. Li, ano, kouzelné atd. časy… nicméně pravdu má Apina. Ona to nebyla vůůbec žádná sranda, bleskově rozšířená (třebas i vědomě, znám dědinu…) pomluva – viz Kladivo na čarodějnice. Ovšem aji film, úúžasný, sugestivní – leč je to taky velká stejnojmenná (přesně tedy: Hon na…) publikace prof. Šindeláře, a to má – fakta, citáty, zápisy – teprv dopad na čtenáře. Drtivý. Ovšem, jindy a jinde to bylo uvolněnější – no, satis pro tempore. Zas bych se rozepsal. Udělám to ale, varuju, později..
      A mlynáři, jistě, byli typičtí outsideři. Závist, jiný způsob obživy, života, bydlení… zcestovalost… často příchod odjinud… jiné oblékání… j i n a k o s t . Neodpouští se. O tom něco vím, sakra.

      1. Ti smíšci měly být uzavírací závorky – jak se té konverzi vyhnout, vy co nejste hlúpí?

        1. to bude těma tečkama, tečky a závorka, to už je kód pro smajlíka, závorka jen tak je závorka, si myslím.

  28. Milý Pů (hug) , Tvůj článek si musím nechat na zítra, protože za chvíli odjíždím a k PC se dostanu opravdu až zítra během dne.

    Přeju všem krásný den! (inlove)

  29. Milý Pů, hezky napsané, ale přiznám se, že já na pochopení takovýchto strašidelností a vůbec mágie a tajemností asi nemám náturu. (bat) Když jsem byla malá, nějak mi to u pohádek nevadilo „Jeník a Mařenka prostě strčili ošklivou Ježibabu do pece a basta – byli zachráněni“. Svět tehdy pro mě byl vlastně pohádkou, o opravdovém světě lidských vztahů jsem toho věděla pramálo. Ale jako dospělá mě z podobných pověstí a bájí naskakuje husí kůže a mám špatné sny – nedovedu tyhle představy z mysli vymazat. Možná i proto, že si nějak uvědomuji, že se tyhle „hrůzy“ nakonec opravdu mohly dít, dnešní svět dokáže být hodně zlý. Ale to nic nemění na zajímavosti tvých článků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN