BTW: Zločincem snadno a rychle aneb opravdu jsme v 21. století?

Komplikovaný název s jednoduchou příčinou, která by se dala popsat bolestným zavytím: Proč, proboha, musíme i v jednadvacátém století používat zastaralé technické průkazy k našim autům? Pokud už je musíme mít, proč aspoň nemají velikost platební karty? A zavytí do třetice: Je opravdu v 21. století nutné nosit s nesmyslně velkým techničákem ještě i papírek (!!!) jako potvrzení o zaplacení povinného ručení?

GLOSA: S radikály to dál nejde

Byl jsem nedávno na jednom inspirativním obědě, kde jsme řešili zejména obavy z celosvětového nástupu politiků, jako je třeba členka americké Sněmovny reprezentantů Alexandria Ocasio-Cortez (hlavně známá jako AOC) nebo britské radikální hnutí Extinction Rebellion. Dlouho jsem pátral po tom, co je společným jmenovatelem těchto dvou, jakož i mnoha dalších elementů dnešní světové politiky, které budí největší obavy.

HOST DEDENÍKU – Jiří Patoka: Indiáni a sladkovodní raci

Na území Severní Ameriky se vyskytují raci náležející k čeledím Astacidae a Cambaridae. Celkem jich tu nalezneme více než 450 druhů, což ze Severní Ameriky činí nejvýznamnější centrum diverzity raků v celosvětovém kontextu. Největší severoameričtí raci dorůstají okolo dvaceti centimetrů v délce těla, většina druhů je ale menší. Jaký vztah k rakům měli původní obyvatelé? Byli pro ně významní z hlediska lovu, či je naopak přehlíželi? Na tyto otázky se pokusím odpovědět v následujícím textu.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – A my to poženeme výš

Jak týdny plynuly, koťatům mohutněly nohy, prodlužoval se ocásek i tělíčko. V současné době jsou to tři dlouhé hubené žížaly s dlouhýma nohama, plné energie, elánu na rozdávání, občas mi připadají, že jsou jak svinuté pružiny, jen skok a běh a chvat. Samozřejmě akci střídá dlouhý spánek, ale jen se někde něco šustne (nedej bože někdo klepne něčím v kuchyni) už jsou zas na nohou a jen to sviští po letišti.

BTW: Zpěvanky

„Babičko, to byla ale hezká písnička! A mohla bys teď dát tu moji? Víš kterou, co mám od tebe…“ žadonil Patrick. Na vteřinu zaváhám. Jedeme v autě, proč mu nevyhovět? Jenže potom si vzpomenu na Andyho vyprávění z jejich cest o tom, jak se děti umějí pohádat o svoji písničku, a převládne pud sebezáchovy. „Ne, Patricku, v tomhle autě fungují písničky na náhodný výběr. Můžeš se těšit na cokoliv!“:))

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD