Musím se přiznat, že mám ráda kvalitní praktické věci, které v prvé řadě dostojí účelu, pro který byly vyrobeny. Je fajn, pokud při tom dokážou být i krásné – nebo slušivé, pokud jde o oděvy, ale funkčnost pokládám za hlavní. Možná i to je důvod, proč miluju a stále nosím bundu, kterou jsem koupila v Praze někdy před rokem 2000 za tehdy mimořádných 2 400 korun:))
GEOPOLITIKA: Írán je na rozcestí
HOST DEDENÍKU – Bláža: Umění efektivně zevlovat a uspořádaně prokrastinovat
Na začátku každého nového roku se vždy zpomaleně vracím do pracovního procesu. Přestože se nějak nemůžu stoprocentně nastartovat k velkým výkonům, tak vidím, že mé lelkování má pozitivní dopad. Prostě pojďme si přiznat a nebojme si nahlas říct, že občasné zahálení lidskému organismu i našim problémům jen prospívá.
HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Vánoce
Někdy si říkám, že nás seshora někdo sleduje a občas když vidí, že doba nazrála, je třeba pokročit dál a my nedovtipní to nevnímáme, nás nějakým způsobem postrčí. Už jsem psala o tom, že Rozárka si na trojlístek docela zvykla, pobývala s námi dole v klidu a míru, přestala se schovávat v ložnici či jinde a žádné velké drama v mezikočičích vztazích se nekonalo. My však stále setrvávali v zaběhlém rituálu, kdy koťata byla na noc zavírána do obýváku, zatímco Rozárka s námi spávala nahoře v ložnici.
BTW: Umění darovat
Koukám se hezky ozdobený plátěný sáček, ve kterém mi předala vánoční dárek moje kamarádka Dana. Vím, že ho malovala už v červenci při svém pobytu v Kyrgistánu. Tiše žasnu, že svedla nic neříct ani ukázat skutečně až do Vánoc!HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Jak to dělají?
Jak známo, netopýři na rozdíl od ptáků mají nožky tak lehoučké, že na nich nemůžou stát. Takže mají chodidla naopak než ostatní savci, aby se jim z visení dobře startovalo.GEOPOLITIKA: Šarvátka nebo vážný konflikt?
V pátek 3.1. v jednu ráno iráckého času (ve čtvrtek 2.1. 23:00 CET) obletěla svět blesková zpráva, že byl v americkém atentátu v Iráku zabit, mezi jinými, vrchní velitel Jeruzalémských sil Íránských Revolučních gard Kásim Sulejmání; osoba určitě ne neznámá pravidelným čtenářům našich článků o Blízkém Východě. Bylo hned jasné, že to bude velká událost.
ROZCESTNÍK – 814151: Jak se kde jezdí – Kanada a USA (1)
Dva roky s mým prvním autem a dva roky skutečných řidičských zkušeností. Po intenzivním mnohaletém používání železniční dopravy se mi naskytla příležitost levně pořídit auto, jehož historii znám a zkusit si ten pro mě do té doby celkem neznámý pohled na svět. Velmi málokdy jezdím autem po městě nebo krátké trasy. Jezdím většinou dlouhé přesuny, především jej používám k cestování po zahraničí. A právě to, jak v každé zemi je rozdílný přístup k řízení, mě vždy fascinuje. Takže bych tu chtěl sdílet pár postřehů z různých koutů světa.
MATYLDOVINY: Dobrá rada nad zlato
Taky milujete rady v časopisech nebo na internetu? Já moc – a nejradši mám ty ohledně žen nad čtyřicet!BTW: Jak je to s Berry?
Je to už dva a půl roku, co víme o tom, že má Berry spondylózu páteře. Jak se nám s tím daří bojovat?HOST DEDENÍKU – Tora: Jak se plní sen
Letos je to přesně deset let, co jsme do naší rodiny, ve které se už vyskytoval zrzavý kocour Tobiáš a mramorovaný krasavec Čeněk, přijali malé černobílé klubíčko tak zvíci dvou mužských pěstí, kotě Rozárku. Našla ji kamarádka v jedné jihočeské stáji. V odložené krabici, spolu s dalšími dvěma koťaty.
GEOPOLITIKA: Nový rok s vůní zemního plynu
Přelom let 2019 a 2020 se na Blízkém Východě nesl ve znamení tanečků kolem těžby zemního plynu ve východním Středomoří. Prvního ledna spustila těžbu izraelská těžební plošina Leviathan, která už rovnou začala dodávat plyn kromě Izraele i do sousedního Jordánska a která brzy začne dodávat plyn i do Egypta. Izrael se tak stal čistým vývozcem energie a začíná také plánovat odstavení uhelných elektráren.
Milí čtenáři, dovolte mi, abych vám popřála všechno nejlepší do nového roku 2020. Hlavně štěstí a zdraví – to je základ, na kterém může vystavět cokoliv, o co budete usilovat. Ach ano, také vám přeju radost, která je živou vodou všedních dní, stejně jako naději, která je jejich světlem.
Dnes nám skončí rok 2019 a přivítáme rok 2020. Napadlo vás, že vlastně začínají dvacátá léta? Zase? Pro mě je to taková trochu divná myšlenka, vždyť dvacátá léta jsou v mé mysli jasně ta ve dvacátém století! 
No, to byla jen neodolatelná odbočka. Ve skutečnosti bych na vás měla otázku…
Stojím v úzké chodbičce a koukám na dvoje dveře. Jedny jsou natřené růžovou barvou, druhé bleděmodrou. Za oběma dveřmi jsou záchody patřící malé pizzérii v Košicích. Vzala jsem automaticky za kliku růžového – obsazeno. Hm. Za modrými však bylo volno!
Vánoce jsou za námi, tak se můžeme ohlédnout a zamyslet se, jak moc jsme letos hřešili proti zásadám zdravé výživy – tedy pokud nám něco takového stojí za to:))
Matýsek popotáhl a utřel si nos do rukávu. Pak se rozhlédl, jestli ho neviděla maminka. Ta by mu dala! Vždycky říkala: „Jsi už velký kluk, Matýsku, po prázdninách jdeš do školy, a nevíš, že se smrká do kapesníku?“
Milí čtenáři, dnes je ten den… kdy chodí Ježíšek a všechna práce z předcházejících dnů – nebo také týdnů, jak si to kdo rozvrhl – končí ve slavnostním finále. Zaburácí varhany, zapískají píšťalky, zazvoní zvon a… aleluja, narodil se Kristus Pán!
„Ten kluk se zbláznil!“ vyhrkl do telefonu můj otec místo pozdravu. „A jak se to projevilo?“ zajímala jsem se. „Koupil mi vánoční strom!“
Jeden z výsledků Zvířetnické Akce – aneb polštářky pro radost a útěchu 
