Sedím za volantem a snažím se najít nějaký způsob, jak udržet pozornost – proboha, vždyť řídím! Jenže tohle jsou pro mě naprosto nezvyklé podmínky. Jedu totiž po náhorní rovině severního Wyomingu – co jsem vyjela z městečka Rock Springs na sever, rozprostírá se kolem jen nekonečná pláň porostlá miliony pichlavých keříků.

Milí čtenáři, jménem Dedivadla vás srdečně zvu na představení hry Maják aneb vítejte v kvasnicových lázních. Představení se uskuteční v sobotu 8. 6. 2019 od půl páté odpoledne (16:30:)) v Chaberském dvoře. Je to hra, kterou jsme ještě v Praze nehrály a musím říct, že nejspíš bude mluvit hlavně k duším žen – a patrně i mužů, kteří s nimi žijí:))

Z horka pouště jsme se přesunuli na sever – tedy přejeli z Utahu do sousedního Wyomingu, abychom se ubytovali v Jackson Hole. To je velmi americké a velmi turistické městečko, které tvoří velmi dobrý výchozí bod pro přístup do dvou slavných amerických národních parků – Grand Teton a Yellowstone.

Když jsem viděla známé obrázky, neodolala jsem. Na královédvorské radnici byla zrovna výstava Nepraktových vtipů a hned ten první mě dostal. Byla to kresba, kde její lordstvo instruuje komorníka: „Jean, právě jsem se nepohodla s jeho lordstvem. Jděte a zamračte se na něj za mě!“

Poslední zastávkou před cestou na sever byla návštěva národního parku Arches, Utah, u města (městečka:)) Moab. Už cestou z jihu, kde jsme bydleli předcházející dny, jsem si všimla, že se mění charakter okolních skal – mizí dojem hromad materiálu, skály jsou oblejší.

Puebloví Indiáni – počítám, že tento termín jste už slyšeli. Je to označení indiánských kmenů, které žily ve stálých sídlech, na rozdíl od svých příbuzných, kteří kamenná sídla nestavěli. No a my jsme se v neděli rozhodli, že se pojedeme podívat na zbytky takového osídlení, které se od všech ostatních lišilo tím, že bylo postavené pod převisy skal.

Cestou do Monument Valley po vyhlídkové silnici č. 163 směrem z Moab na jih leží městečko Bluff. Na rozdíl od jiných ospalých hnízd žijících v poušti prakticky jen z projíždějících turistů, má Bluff v rukávu jeden báječný trumf – Historickou pevnost Bluff, my bychom to nazvali skanzen.

V Page jsme se zdrželi jen dopoledne po našem příjezdu – a i to jen proto, že jsme potřebovali vyprat prádlo a v motelu byla pro hosty dostupná prádelna. I když místní přehrada Lake Powell ukazuje vodu v poušti, nás to táhlo jinam – chtěli jsme vidět Zion.

Hotel ve Valle měl jednu zásadní výhodu – nebylo daleko k národnímu parku Grand Canyon. Cesta trvala necelou hodinu, takže když se přičte fakt, že jsme pořád ještě až příliš brzy vzhůru (jet leg:)), dorazili jsme v pondělí k jeho bránám natolik včas, že jsme na vstupu ani nestáli frontu a parkování se nám podařilo najít na první pokus.

První kontakt s „divokým západem“ a indiánským řekněme uměním, jsem absolvovala na benzínové pumpě – proto ty uvozovky u umění. Měli tam vedle té funkční ještě i stylovou místnost s drobnými reáliemi (úžasná kamna:)) a ala indiánskými upomínkovými předměty.

Ten nápad nebyl nový, jen na něj musel přijít ten správný čas. Takže dva roky po „expedici Kalifornie“ přišel čas na „expedici Divoký západ“:))