Studie rozličných odborníků nás nabádají, abychom při přemýšlení o profesní budoucnosti své, a hlavně svých dětí, mysleli na to, že všechna práce, která bude moct být jednou automatizována, také automatizována bude. Že roboti a umělá inteligence převezmou velkou část toho, co dnes musí dělat člověk. Pokud chceme v budoucnosti uspět, měli bychom umět něco, co stroje nezvládnou.

Ještě než začala letošní zima, četla jsem zprávy o ubývajícím počtu zpěvných ptáků a jakési nemoci, která ohrožuje kosy. Normálně jsou u nás ptáci rozptýleni v zeleni, takže kromě kosáků a neustále vřeštících vrabců o nich moc nevím. Byla jsem tedy zvědavá, co přinese zima – u krmítka mám celkem slušný přehled o návštěvnících.

Začalo to tím, že si auto zase stěžovalo. Ostatně, nemáte pocit, že moderní auta napěchovaná elektronikou připomínají… něco hodně rozmazleného? Co po vás každou chvíli něco chce? Někdy si říkám, kdo je tady vlastně pánem!:))

Začalo to úplně to nevinně. Zrovna mi vlezla do klávesnice nová literární postava a hned mi k ní vypadlo jméno. Bez přemýšlení, je to vedlejší postava a u těch se mi to stává pravidelně. Hned jsem věděla, že je správné – takové věci se občas dějí. Ovšem pak přišla chvíle, kdy to jméno bylo třeba použít.

To jsem byla zase jednou šikovná a řízla se do palce. Krve teklo plno, takže nakonec nezbylo než palec zalepit. S naprostou jistotou jsem šla do koupelny, otevřela skříňku a sáhla pro krabičku s náplastí. Nebyla tam!

Když jsem si minule plánovala návštěvu u našich mladých, tak mě napadlo, že jsem vlastně jako babička dost problematická osoba. Ne, nehádám se, nekontroluju jim pořádek ani necpu děti sladkostmi, ale vyskytuju se vlastně jen v provedení 1+2.

To jsem tuhle zase koukala na Facebook a najednou jsem zahlédla zajímavou mapu – znázorňovala oblasti světa, kde se doma přezouvá a kde ne. Zelená část světa je přezouvací, modrá nepřezouvací. Nejde jen o návštěvy, jde o způsob života.

Minulý týden jsem šla pěšky od nás ze vsi do Dvora Králové, což znamená přejít přes kopec nad královédvorským nádražím. Byl to čas mrazivých nocí a teplých dnů, kdy na výsluní už žádný sníh nebyl, zatímco ve stínu stále odolával.

Naší Kačence už byly dva roky. Je z ní holčička kurážná, chytrá, šikovná… kapku svéhlavá a hlučná, když se jí něco nelíbí. Milovaná. Jaký dárek by měla dostat od babičky a dědy?