Už je to zase tady. V druhé půlce ledna, nejpozději začátkem února, začíná opravdový karneval virů. Nejdrsnější jsou ty chřipkové, nejtrapnější ty bolebřichové, a nejaktivnější jsou ti mrňaví prevíti, kteří mohou za to, že se z postiženého stane huhňající neandrtálec, vyjadřující se pouze štěkavými záchvaty kašle. Což znamená, že nastává čas na čaj s citronem a medem.

Když má přijet Marek, jsou psí holky vždycky natěšené. S „malým“ pánečkem to sice není nikdy moc jednoduché, protože je rád mate, ale zato je s ním vždycky zábava. Minule však jejich potěšení dosáhlo nebetyčných výšin – Marek přivezl krysy!

Když jsem v souvislosti se zařizováním odloučené domácnosti v Rožnově pod Radhoštěm třídila a dokupovala nádobí, musela jsem se přece jen pořádně zamyslet, protože, řečeno firemním slangem, musím čelit novým výzvám:))

Od páteční noci u nás velmi vydatně sněžilo. Byla to krása, pravidelně jsem chodila shrábnout nebo zamést zápraží a celkově jsem se radovala. Jenže ono – samozřejmě – nepřetržitě sněžilo i na silnice.

Nevím, čím to přesně je, ale jsem přesvědčená, že leden má jiné světlo než prosinec a listopad. Jasnější, optimističtější. Což má v mém případě zajímavý dopad. Zatímco před Vánocemi se k úklidu dokopávám jen ztěžka, v lednu se nutkání uklidit hříchy minulých časů jeví podstatně silnějším. Letošní leden je v tomto ohledu výjimečný – rozhodla jsem se uklidit si pracovnu!:))

Když jsem byla minulý týden v Rožnově pod Radhoštěm, tak jsem se opět s obdivem koukala na domy a kostel ve slavném skanzenu. Bohatá sněhová nadílka vyrýsovala čisté linie budov a moje srdce zaplesalo – to je taková krása!