To jsem zase jednou seděla nad internetovým bankovnictvím a vyplňovala jednotlivé kolonky, když mě napadlo, jak rozdílně se mi daří pamatovat si číselné údaje. Záleží nejen na tom, jak dlouhý takový údaj je (dnes obvykle 10 číslic), ale hlavně na tom, jak si to číslo v duchu rozdělím.

Tohle je okamžik, kdy nelze pochybovat o tom, že to malé stvoření s krátkými blonďatými kudrnami, sedící bosé na zápraží, je holčička. S nadšeným úsměvem k sobě tiskne boty, střídavě si je zkouší obout nebo nám je ukazuje a volá – mám boty! Moje! Jediný problém bych možná viděla v tom, že ty boty patří jejímu pětiletému bráškovi…:)

Léto je doba grilování, opékání a obecně venkovního jídla, k čemuž patří i všelijaká ochucovadla, jako jsou třeba křen, kečup a různé hořčice. Vzhledem k tomu, že se u nás přes rok vlastně nejedí uzeniny a do vaření to nepoužívám, nejsou tato dochucovadla moc potřeba. Se začátkem léta je tedy nutné je připsat k nákupnímu seznamu.

V sobotu jsme byli v Chrudimi slavit zlatou svatbu mojí tety, nejmladší sestry mojí maminky. Bylo to moc pěkné, a navíc jsme se konečně po letech viděli skutečně s celými rodinami mých sestřenic.

Na terase stojí dva psi v dost podivné pozici čenichy u sebe a nepohnou ani chlupem – živý obraz jako vyšitý. Dokonce je i chvíli ticho… nikdo tu nekvílí. Je to výsledek šikovného hodu, který nastolil situaci po šachovsku nazývanou pat. Klid sice nevydrží dlouho, ovšem člověk musí užít co má.

Minulý (námi prodloužený) víkend jsme s Martinem strávili v Nice – první dva dny typicky povalovacím kavárenským způsobem. Když jsme se nerochnili v moři, procházeli jsme městem a v horku vyhledávali zastíněná místa, kde nám nabídli něco k pití.